Регіональний інформаційний центр "Карпати"

Найбільш північну частину дуги Карпат, довжина якої 1200 кілометрів, представляють Татри. Вони є найбільш високим гірським хребтом цього могутнього гірського масиву. Самими імпозантними частинами Татр є Високі та Белянські Татри, гострі вершини яких круто піднімаються над Ліптовом, Попрадскою та Спішською улоговинами.

Детальніше »

Географія, Туризм Коментарі відсутні »

ЗАПОВІДНІ ЕКОСИСТЕМИ. Геологічні пам’ятки.

В Углянському лісництві Тячівського району знаходиться печера Дружба. Глибина її – 50 м. Зі стелі звисають сталактити, знизу наростають сталагміти, по дну протікає струмок. Цікава в геологічному й геоморфологічному відношеннях. На цій же території під охороною знаходиться і печера Перлина, де, окрім сталактитів, знайдено пізоліти – печерні перлини. Ці округлої форми утворення ростуть подібно до перлин. Цікава в геологічному, археологічному та палеонтологічному відношенні й печера Вів, що є справжнім спелеологічним музеєм. Тут знайдено рештки різних тварин, печерного ведмедя.

На території згаданого лісництва є ще цілий ряд цінних в геологічному відношенні пам’яток природи, досліджених І. В. Чернишем (1966 р.). Серед них печера Романія – рідкісне явище природи, має геоморфологічне та геологічне значення; сталактитова печера Чур – являє собою зал площею 5X10X2,5 м; печера прозорих стін – це дві перпендикулярні камери завдовжки 5 і 10 м. Стіни повністю вкриті молочно-білим прозорим кальцитом з зеленими напливами у формі кам’яних квітів. У першій камері знайдено добре збережений череп печерного ведмедя. Печера Ведмеже ікло – великий гротоподібний вхід (7х10 м), у його підземних галереях чудові сталактити й сталагміти. Знайдено частину щелепи ведмедя, довжина якої 8 см, вкриту тонкою кірочкою кальциту. Печера Гребінь має три поверхи з дуже гарними галереями. Зі стелі звисають ажурні кальцитові зависи, прикрашені кулеподібними ребристими напливами. Сталагміти химерних форм, витончені ванночки створюють неповторну красу. Це найбільша печера Закарпаття. Печера Молочний камінь являє собою грандіозне видовище. Загальна довжина її 92 м, а об’єм – 630 м3. Всі її три зали вкриті каскадними напливами. Сталактитова печера Кам’яні ворота – своєрідне явище природи, має геоморфологічне та геологічне значення. Печери Дірявий камінь, Термокса мала – оригінальні феномени. Скелі Кам’яні ворота – унікальне утворення, має ландшафтно-естетичне значення.

Велику кількість геологічних пам’яток природи місцевого значення виявлено на території Рахівського району. Скеля-стрімчак над Білим Потоком у Діловецькому лісництві (2 га) – унікальна мінералопетрографічна й естетична пам’ятка – виходи мармуру білого, чорного, сірого й зеленого. Скеля-стрімчак в с. Костелівці (1 га) – залягання кварцитовидних кристалічних палеозойських відкладів – стратиграфічна пам’ятка. Цікаві у геологічному відношенні оголені скелі на березі р. Квасної у Квасівському лісництві (4 га),– де спостерігається розріз тріасу південно-східної ділянки Рахівського масиву; відслонення світло-сірих вапняків анизійського ярусу; оголені скелі-стрімчаки на північному заході гори Соймул (5 га), на лівому березі Тиси – Каменешти, де залягають тріасові вапняки з фауністичними останками; стратиграфічна пам’ятка – відслонення соймульської світи (5 га) – на г. Соймул, скелі з прошарками конгломерату алевролітів і вапняку з відбитками рослин і тварин; оголені скелі на південно-східній частині г. Соймул (4 га) – верхня частина тріасу з вапняку з прошарками філітів й доломітів (анизійські відклади). Скелі з ієрогліфами в с. Середньому Водяному (0,7 га) – пам’ятка має наукове значення; Свидовецькі скелі (5 га) – живописні відслонення, на породах яких виявлені відбитки рослин і тварин, має палеонтологічне значення. Скелі Тростянець (1,5 га) у Квасівському лісництві – стратиграфічна пам’ятка природи; скелі в урочищі Щауль у Щаульському лісництві (5 га) – стратиграфічна пам’ятка природи. Геодезичний знак – на узбіччі шосейної дороги Ужгород – Ясіня, за с. Кругла. Туї стоїть обеліск з латинським текстом, виготовлений у 1880 році.

На території Хустського району серед геологічних і геоморфологічних пам’яток слід відмітити Червону скелю-стрімчак над р. Рікою (2 га) – форми вивітрювання неогенових андезитів і туфів червоного кольору і геологічну пам’ятку в с. Драгові на березі р. Тереблі – оголені скелі еоцену (5 га) з рештками викопної фауни.

Ряд цікавих геологічних пам’яток природи взято під охорону на території Ужгородського району. Це і залізорудна штольня XIV ст., і радванські відслонення виходу вулканічних порід, що мають призматичну будову, і стара залізорудна шахта XV ст., яка має історичне й археологічне значення.

У Перечинському районі на території Ужгородського лісництва під охороною знаходиться печера Синаторій, на одноіменній горі (5 га) – рідкісне явище природи, має наукове та історичне значення: Соколець (4 га) – на другій частині цієї гори – кам’яні останці з різними формами вивітрювання, цікаві в ландшафтно-естетичному відношенні. Геоморфологічна пам’ятка природи – печера Ур (0,5 га), Липовецькі скелі (2 га) – виходи на поверхню неогенових андезито-базальтів; Скалка – високий стрімчак, який виник внаслідок тектонічного злому: живописні скелі, в породах яких проглядаються мергелі альб-сеноманського віку з викопною фауною тисальської світи.

У Берегівському районі під охороною знаходиться каолінова шахта Кухля (5 га), з якої вже у XV ст. добували каолін.

До геологічних пам’яток природи відносять і Обавське відслонення, що на території Мукачівського лісокомбінату. Це жерлова частина вулкана з викидами кам’яних бомб. Печера Княгиня (1,5 га) знаходиться у Великоберезнянському районі, являє собою карстову впадину шахтного типу.

Джерело: Природні багатства Закарпаття. Ужгород: Карпати, 1987

Географія, Екологія, ПЗФ, Туризм Коментарі відсутні »

ПРИРОДА ЗАКАРПАТТЯ І ТУРИЗМ

Великі туристичні й екскурсійні можливості Закарпаття обумовлені багатьма чинниками. Численні пам’ятки історії та архітектури, пов’язані з багатовіковою боротьбою трудящих за соціальне й національне визволення та возз’єднання з Радянською Україною, мальовничі гори й полонини, оточені просторими хвойними та листяними лісами, прекрасні сади й виноградники, цілющі мінеральні джерела, м’який клімат, зручні автомобільні, залізничні та повітряні шляхи сполучення з багатьма містами Європейської частини СРСР – все це дозволяє не лише розвивати спортивний туризм, але й підвищувати його рівень, вести активне оздоровлення трудящих. Сьогодні туризм на Закарпатті став одним із найпопулярніших видів відпочинку.

Активний відпочинок, перевагу якого підтверджують всі сучасні науково-методичні дослідження, дає позитивні результати у відновленні здоров’я, а відтак, і у зростанні продуктивності праці. За сучасної гіподинамії, коли людина практично позбавлена фізичних навантажень, в умовах стрімкого життя і постійних нервових стресів активний відпочинок набирає першочергового значення.

Інтенсивний розвиток туризму на Закарпатті розпочався з 1960 року. Обласна рада по туризму та екскурсіях, враховуючи побажання туристів та з метою кращого збереження природи, разом з Державною інспекцією охорони природи, обласною організацією Українського товариства охорони природи, дирекціями Карпатського державного заповідника і виробничого лісозаготівельного об’єднання «Закарпатліс», в останні роки змінила траси більшості автобусних, гірсько-лижних і всіх пішохідних маршрутів. Це спричинилося не лише будівництвом нових турбаз у Хусті, в селах Жденеві, Кострині та в сусідній Івано-Франківській області, а також створенням заповідників, заказників і приписних мисливських господарств.

На сторожі природи стоїть і обласна контрольно-рятувальна служба, яка поряд з виконанням основних обов’язків слідкує, щоб планові та самодіяльні туристи подорожували тільки дозволеними промаркованими маршрутами.

У найбільш цікавих куточках Закарпаття створено значну мережу туристських господарств. Туристський готель, 10 турбаз. 9 їх філіалів і 3 гірських притулки разом з арендованими приміщеннями Ужгородського, Мукачівського, Рахівського та Хустського бюро подорожей і екскурсій одноразово приймають влітку понад 4500 і взимку – 3100 туристів і екскурсантів. Мандрівників опікає 2200 працівників туристського сервісу, в тому числі понад 410 інструкторів-методистів та 250 екскурсоводів. В одинадцятій п’ятирічці прийняли мандрівників нові та реконструйовані корпуси туристських господарств у Мукачеві, Рахові, Синевирській Поляні та Лумшорах загальною кількістю на 660 місць.

В найближчі роки стануть до ладу туристські готелі та бази на 1076 місць у Ясінях і в Квасах Рахівського та в Усть-Чорній Тячівського районів. Всього в дванадцятій п’ятирічці на розвиток матеріальної бази туризму в області буде використано понад 17 млн. крб.

Підпорядкована обласній раді по туризму та екскурсіях федерація самодіяльного туризму з допомогою 9 туристських клубів, що створені в райцентрах, на великих підприємствах та при Ужгородському держуніверситеті, займаються організацією активного відпочинку трудящих. Клуби ведуть підготовку кадрів для самодіяльного туризму, влаштовують походи, змагання. На підприємствах, в організаціях, колгоспах, радгоспах та навчальних закладах створено понад 560 туристських секцій, де займається туризмом майже 50 тис. чоловік.

У Мукачеві та Міжгір’ї працюють турбази Міністерства оборони СРСР, в Ясінях – турбаза «Молдова» Кишинівського заводу лічильних машин імені 50-річчя СРСР, в с. Кам’яниці Ужгородського району–табір «Верховина» Бюро міжнародного молодіжного туризму «Супутник»», в різних місцях області– дитячі турбази, профілакторії, пансіонати та бази відпочинку промислових підприємств і Ужгородського держуніверситету. По лінії Держкомінтуристу СРСР область щороку відвідує понад 100 тис. іноземних туристів. На базі найбільш цінних за лікувальними властивостями мінеральних джерел працюють санаторії та будинки відпочинку.

З усіх кінців країни в Ужгород і Мукачеве щороку прибуває більше 100 туристських поїздів. Цю велику армію відпочиваючих обслуговує бюро подорожей та екскурсій.

До послуг туристів, які відвідують Закарпаття, 14 прокатних пунктів, що забезпечують щодня спорядженням близько 4000 чоловік, ресторани, їдальні, бари, кафе, шашличні, фотолабораторії та інші допоміжні підприємства. Транспортні послуги гостям надав об’єднане автогосподарство «Турист», яке налічує понад 170 одиниць транспорту, в тому числі 75 автобусів.

На Закарпатті багато зроблено, щоб відпочинок людини, яка приїхала в область, був змістовним, різнобічним, цікавим. Головний напрям індустрії туризму спрямований на те, щоб трудящі та їх сім’ї могли розумно, з користю для себе й суспільства використовувати вільний час.

На розвиток матеріальної бази туризму щорічно виділяються значні кошти. Якщо в десятій п’ятирічці з цією метою витрачено 7,4 млн. крб., то в одинадцятій – понад 14 млн. крб. Такі господарства, як Ужгородська об’єднана турбаза «Світанок», «Форель» у Жденеві, «Нарцис» у Хусті, мукачівський готель «Латориця» та деякі інші досягли високого рівня обслуговування і додаткових послуг туристам.

Як показала практика, зростання туристсько-екскурсійного обслуговування позитивно впливає на збільшення товарообороту і зростання економіки області. Прибутки, що їх одержує обласна рада, в основному ідуть на розвиток матеріальної бази туризму. Крім цього, близько 100 тис. крб. щорічно відраховується в обласний бюджет на благоустрій туристських об’єктів, будівництво під’їзних шляхів до них, охорону природи та пам’яток культури.

Мимоволі виникає запитання: а як впливає туризм на навколишнє середовище, чи не призведе його розвиток до збіднення природних багатств Карпат?

Зрозуміло, не кожний вихід у ліс чи гори – добро для навколишнього середовища. Якщо місця зупинок перетворюються на смітники, а природі завдають збитки – це і не туризм, і не відпочинок.

Щоб таких випадків не було, працівники обласної ради по туризму і екскурсіях та підпорядкованих їм установ разом з державною інспекцією і товариством охорони природи, дирекцією Карпатського державного заповідника та лісовою охороною проводять велику роботу по підвищенню культури туризму, збереженню та збагаченню природних багатств Закарпаття, прагнуть у повній мірі виконувати вимоги Конституції СРСР, які стосуються кожної радянської людиніи «Громадяни СРСР зобов’язані берегти природу, охороняти її багатства».

Охорона природи і її пам’яток – один із найважливіших аспектів діяльності туристсько-екскурсійних організацій Закарпаття. Працівники туризму постійно беруть участь у заходах по охороні природи, стали активними пропагандистами бережного ставлення до неї. Ця робота покладена на спеціально створену контрольно-рятувальну службу, яка налічує 7 загонів в Ужгороді, Рахові, селищах Ясінях, Міжгір’ї, Волівці, Усть-Чорній та філіалі турбази «Едельвейс» – «Говерлі» в урочищі Козьмещик, а також 11 постів і 340 позаштатних членів із числа лісників, працівників турбаз, вчителів, працівників Карпатського державного заповідника. Контрольно-рятувальні служби мають все необхідне спорядження для аварійних робіт та спеціальні автомашини високої прохідності.

Поряд з виконанням своїх основних обов’язків працівники контрольно-рятувальних служб ведуть значну профілактичну природоохоронну роботу як з плановими, так і з самодіяльними туристами. Разом з любителями мандрівок вони обладнують місця відпочинку, джерела питної води, проводять заходи проти браконьєрства і пожеж у лісі, читають лекції про збереження та примноження багатств природи. Без дозволу та інструктажу контрольно-рятувальної служби групи самодіяльних туристів не мають права вирушати у походи.

Інструктори-методисти турбаз і екскурсоводи, проводячи бесіди з любителями активного відпочинку – трудящими, студентами, учнями – завжди підкреслюють величезне значення охорони навколишнього середовища, наголошують, що природа – це наш дім, в якому ми живемо, роз’яснюють роль і значення рослинного і тваринного світу. Наприклад, гектар лісу очищає за рік 18 млн. м3 повітря і відфільтровує з нього до 60 т пилу; кожне вогнище на новому місці – це незагойна рана, нанесена землі на 3-5 років; 16 г відпрацьованого мастила роблять непридатною для споживання тонну води; з одного дерева можна зробити мільйони сірників, а один сірник може знищити мільйон кубометрів лісу тощо.

Під час подорожей, особливо на пішохідних маршрутах, туристи одержують не лише заряд бадьорості й здоров’я. Вони стають справжніми друзями природи, турботливими господарями природних багатств нашої Батьківщини.

Чимало природоохоронних заходів проведено на трасах пішохідних маршрутів. Для мандрівників обладнано місця привалів та стаціонарні стоянки. Туристи не несуть із собою спальні мішки і намети – на туристських стоянках вони ночують у каркасних палатках. Під навісами обладнано вогнища для приготування їжі, заготовлено дрова. На стоянках впорядковано джерела питної води, обладнано місця збору сміття тощо. Туристські походи і екскурсії дають можливість кожному відчути особисту причетність до охорони навколишньої природи. Туристам, що приїздять на Закарпаття організовано, за путівками, майже завжди вдається прищепити господарське, а не споживацьке ставлення до природи, спонукати їх до турбот не лише про себе, а й про тих, хто прийде сюди після них.

Потяг людей до спілкування з природою за останні роки зростає швидкими темпами. Трудящі все більше пізнають ціну свіжого, чистого повітря, прозорої води, незапорошеної зелені. У зв’язку з цим і охорона природи повинна здійснюватися вимогливо. Цьому активно сприяють інструктори та екскурсоводи обласної ради. Вони регулярно читають для мандрівників лекції, проводять з ними бесіди, спрямовані на збагачення знань про охорону природи. Постійно поліпшується методика поширення природоохоронних знань серед туристів та екскурсантів.

Обласна рада по туризму і екскурсіях, спільно з державною інспекцією та відділенням товариства охорони природи готують і видають листівки, плакати, проспекти на природоохоронну тематику, проводять серед колективів туристських господарств конкурс заходів по збереженню природи. За положенням про конкурс за добре поставлену природоохоронну роботу грамотами та грошовими преміями нагороджуються кращі колективи та працівники турбаз, клуби туристів і первинні організації товариства охорони природи.

Обласна газета «Закарпатська правда» регулярно публікує матеріали з питань охорони природи у добірках «Едельвейс» і «Орієнтир». Багато природоохоронної літератури випускає видавництво «Карпати».

Поряд з цими масовими заходами, спрямованими на виконання Закону про охорону природи в Українській РСР, обласна рада по туризму та екскурсіях організовує широке соціалістичне змагання туристських господарств по природоохоронній роботі.

У туристських господарствах області завершується будівництво водоочисних споруд, впорядковуються і прокладаються нові доріжки, оновлені зелені огорожі, містки через потоки, обладнано оглядові майданчики, впорядковано джерела, місця для стоянок машин автотуристів.

Філіал «Синевирське озеро» Міжгірської турбази «Карпати» розташований в мальовничій місцевості поблизу ландшафтного заказника республіканського значення. Тут збудовано новий корпус на ПО місць, котельню, очисні споруди. Колектив філіалу разом з Міжгірським лісокомбінатом впорядкували території біля філіалу та озера. Побудовано стоянку на 50 легкових автомашин, обладнано місця для відпочинку, вивішено красиві панно на природоохоронну тематику, правила відвідувачів на території заповідника, впорядковано і промарковано понад 20 км туристських стежок навколо озера та на г. Озірну.

Працівники лісокомбінату побудували дорогу до Синевирського озера, разом з робітниками турбази постійно утримують навколишню територію в чистоті, очищають струмок, що витікає з озера, та русло Тереблі, створюючи сприятливі умови для струмкової форелі. Часто беруть участь у благоустрої території турбази і самі відпочиваючі. Із усіх ритуалів зустрічей і проводів туристів повністю вилучено використання квітів, папороті, гілок дерев. Будь-яке, навіть найменше порушення окремими мандрівниками правил поведінки серед природи стає предметом обговорення всієї туристської групи.

Конституція СРСР яскраво засвідчила турботу нашої країни про охорону природи та охорону здоров’я трудящих. Активний відпочинок дає найкращі результати у боротьбі зі старістю, фізичним одряхлінням і серцево-судинними захворюваннями. Він відновлює працездатність, дарує людям життєву активність, бадьорість і оптимізм. Позитивні емоції від туристських і екскурсійних подорожей – це той еліксир здоров’я, який часто діє ефективніше, ніж ліки.

Можливості для розвитку туризму на Закарпатті величезні. Кількість любителів активного відпочинку буде зростати з кожним роком. Тому збереження безцінного багатства – чудової природи – повинно стати турботою не лише туристів, але і всього населення області, всіх колективів шкіл, промислових підприємств, колгоспів та радгоспів.

Обласна рада по туризму та екскурсіях обслуговує мандрівників, які подорожують за 24 всесоюзними і 12 місцевими маршрутами, із них 3 радіальні для батьків з дітьми, а 7 комбіновані – пішохідно-автобусні. Крім цього, бюро подорожей і екскурсій обслуговує туристів на 120 автобусних і тематичних екскурсійних маршрутах, значна частина яких виходить за межі області. Десятки маршрутів розроблено для самодіяльних туристів.

Поряд з автобусними мандрівками і відпочинком на одному місці, розвивається туризм, що дозволяє удосконалювати майстерність на пішохідних трасах, під час сплаву на плотах і байдарках, у велосипедних і гірськолижних походах, у спелеологічних експедиціях. Цьому сприяють різноманітний рельєф місцевості, наявність карстових печер, цікаві велосипедні і водні траси, а також чудові схили різної крутизни і довжини для катання на гірських лижах.

Взимку найбільше приваблюють мандрівників турбази Рахівського, Міжгірського, Воловецького та Великоберезнянського районів, де працюють 20 канатно-буксирувальних доріг обласної ради та 12 підйомників спортивних товариств і виробничих колективів.

Красу зимових Карпат словами важко передати: з нею треба зустрітися віч-на-віч. Хто хоч один раз побував у засніжених горах, того вабить їх чудова краса, казкові витвори закарпатської зими. Тому все більшої популярності набуває зимовий відпочинок, зокрема лижний туризм, який дарує силу і здоров’я людям різного віку. Взимку в області діють 9 всесоюзних і 6 місцевих маршрутів.

Кілька слів про найважливіші туристські осередки на Закарпатті та найбільш цікаві й популярні маршрути.

В одному з мальовничих куточків Ужгорода, в оточенні садів та виноградників розташовані корпуси туристської бази «Світанок». Перших мандрівників вона прийняла у 1964 році. База обслуговує туристів, які подорожують по 14 літніх і зимових всесоюзних та місцевих маршрутах. Один із найпопулярніших – «Карпатський автобусний» – проходить через карпатські міста Ужгород, Хуст, Рахів, а потім м. Яремчу на Прикарпатті і закінчується у древньому Львові. Траса маршруту «Закарпаття – Львів» починається в Ужгороді і веде через Мукачеве, Дрогобич у Львів. Назва автобусного маршруту «Уздовж Тиси» розкриває зміст подорожі. Туристи, крім Ужгорода і Мукачева, побувають також у Хусті та в селищах Кобилецькій Поляні і Ясінях.

По місцях дії партизанських з’єднань під командуванням Героя Радянського Союзу О. В. Тканка та В. П. Русина веде маршрут «Партизанськими стежками Закарпаття». Мандрівники після триденного перебування в Ужгороді, вирушають у похід, здійснюють сходження на полонину Рівну, відпочивають на турбазі «Полонина» в с. Лумшорах і завершують подорож на турбазі «Невицьке» поблизу Ужгорода. Зимовий маршрут «Снігові Карпати» особливо популярний серед туристів-лижників. Побувавши в Ужгороді та Мукачеві, вони протягом 8 днів відпочивають на турбазах «Трембіта» в Кобилецькій Поляні та «Гуцульщина» в м. Яремчі Івано-Франківської області, в околицях яких є гарні схили, обладнані лижними підйомниками. До речі, згадані вище маршрути діють також у зворотному напрямку.

Турбаза «Світанок» обслуговує також туристів маршруту «По Україні», який починається в Ужгороді і далі проходить через Львів, Вінницю. Житомир і закінчується в Києві, а також мандрівників маршруту «По Західних Карпатах».

Під час перебування на турбазі «Світанок» мандрівники знайомляться з визначними місцями Ужгорода, відвідують музеї – краєзнавчий, народної архітектури і побуту, атеїзму, виїжджають на екскурсії в Мукачеве, до Невицького замку.

Турбаза має філіали «Дубовий гай», «Невицьке» та притулок «Явіриик». Вони обслуговують мандрівників за маршрутами «Партизанськими стежками Закарпаття» та «По Західних Карпатах».

Філіал «Дубовий гай» знаходиться у с. Кострина Великоберезнянського району (60 км від Ужгорода), філіал «Невицьке» – в с. Кам’яниця Ужгородського району (14 км від Ужгорода). Притулок «Явірник» розташований на однойменній горі за 12 км від «Дубового гаю» та Великого Березного. Його околиці надзвичайно мальовничі влітку і взимку.

Туристська база «Полонина» розташована за 3 км від центру с. Лумшор Перечинського району, за 30 км від райцентру Перечина і 55 км від Ужгорода. Серед букових і хвойних лісів на березі р. Туриці стоїть її новий зимовий корпус та літні будиночки. Програма перебування на турбазі передбачає прогулянку до водопадів Партизан і Соловей на Туриці, похід на полонину Рівна – місце висадки партизанського десанту у роки Великої Вітчизняної війни, екскурсії в Ужгород, по курортах Закарпаття та на Ужоцький перевал. Взимку туристи оволодівають гірськолижною технікою, катаються на лижах. Поблизу турбази працює підйомник.

Другим за величиною серед господарств облради по туризму і екскурсіях є туристський готель «Латориця» в Мукачеві. Він розташований у парку на березі Латориці. Його кімнати зі всіма зручностями, розраховані на двох-трьох чоловік. Тут є ресторан, бар, туристський кабінет, кінозал, пошта, міжміський телефонний зв’язок, спортивний майданчик, стоянка для автомобілів. Філіал готелю знаходиться в центрі міста. Туристський готель і його філіал обслуговують всесоюзні маршрути «Карпатський автобусний», «Закарпаття – Львів», «Уздовж Тиси», «Снігові Карпати», «У верхів’я Латориці», «По Лісистих Карпатах», «По Чорногір’ю та Свидівцю», «До Синевирського озера» та інші.

Перебуваючи в турготелі «Латориця» та його філіалі, туристи знайомляться з Мукачевом, із пам’яткою архітектури XIV–XVIII ст.– замком Палапок, здійснюють прогулянку на г. Жорнина, виїжджають на екскурсії в м. Сваляву, Ужгород та по Закарпаттю.

Майже 30 тис. мандрівників приймає турбаза «Едельвейс» в Ясінях Рахівського району. Вона діє цілий рік і обслуговує маршрути «Уздовж Тиси», «По Лісистих Карпатах», «По Чорногір’ю і Свидівцю», «По високих Карпатах». Турбаза має два філіали: «Говерла», що розташований за 17 км в урочищі Козьмещик, та «Драгобрат» – за 15 км на однойменній полонині.

Ясіня – не лише відомий осередок туризму в Карпатах. Селище – батьківщина Героя Радянського Союзу О. Борканюка. Туристи знайомляться з життям і діяльністю видатного діяча комуністичного руху на Закарпатті у селищному краєзнавчому музеї, а також здійснюють автобусні екскурсії по Рахівщині та в Яремчу, де знаходиться Музей партизанської слави, експозиція якого розповідає про партизанське з’єднання під командуванням С. А. Ковпака і С. В. Руднєва і знаменитий Карпатський рейд влітку 1943 року.

Взимку сніг у Ясінях лежить з грудня до першої половини березня. Лижники катаються неподалік від турбази на схилах г. Костелівка. Там розташована канатно-буксирувальна дорога.

У Ясінях знаходиться також база відпочинку робітників Кишинівського заводу лічильних машин ім. 50-річчя СРСР – турбаза «Молдова».

Рахівський район здавна здобув собі славу серед туристів нашої країни. Тут проходять найбільш цікаві маршрути по Закарпаттю, а також е багато туристських баз і притулків. Окрім згаданого «Едельвейса» в Ясінях і його притулків, у Рахові функціонує турбаза «Тиса» і її притулок «Перелісок» на однойменній полонині та турбаза «Трембіта» в Кобилецькій Поляні. Вони обслуговують маршрути «Карпатський автобусний», «По Чорногір’ю і Свидівцю», «Закарпатський гірськолижний», «Уздовж Тиси», «Снігові Карпати», «У зимову Гуцульщину» та інші.

Програма перебування туристів на цих базах передбачає пішохідні прогулянки до мінеральних джерел, відвідання Краєзнавчого музею і картонної фабрики у Рахові, автобусні екскурсії у селище солекопів Солотвину, в санаторій «Шаян», у міста Хуст, Яремчу тощо.

На Воловеччині розташовані дві турбази – «Форель» та «Плай». «Форель» знаходиться у мальовничій місцевості посеред букового лісу на околиці Жденева. Тут є всі умови для відпочинку батьків з дітьми старше 5 років. Улітку турбаза обслуговує маршрут «Закарпатський сімейний», а взимку – «У верхів’я Латориці».

Туристська база «Карпати» в Міжгір’ї і її філіали «Синевирське озеро» в Синевирській Поляні та «Бескид» поблизу залізничної станції Бескид у горах приймають мандрівників, які подорожують за маршрутами «До Синевирського озера», «Зимова Верховина», «По Лісистих Карпатах». Гірський Міжгірський район, як і Воловецький, особливо популярний серед туристів. Влітку їх вабить чарівна краса гір, особливо унікальної пам’ятки природи – Синевирського озера, а взимку – можливість вдосталь покататися на лижах. Причому, тут є схили, на яких можуть кататися як новачки, так і туристи, що добре володіють гірськолижною технікою.

Туристська база біля підніжжя Замкової гори у м. Хусті має назву «Нарцис». Поблизу Хуста розташована знаменита Долина нарцисів. Щастить тим туристам, які бувають у Хусті в кінці травня. Екскурсія у заповідник – квітуючу Долину нарцисів – залишає незабутнє враження на все життя.

Перебування на турбазі «Нарцис» передбачає знайомство з містом, Історико-краєзнавчим музеєм, прогулянку до руїн замку, автобусні екскурсії в Ужгород, по Гуцульщині, у санаторій «Шаян», одноденний сплав на плотах по річці Тисі. База обслуговує маршрути «Карпатський автобусний», «Уздовж Тиси», «У зимову Гуцульщину», «В долину Тересви», «До Синевирського озера».

Нарешті кілька слів про турбазу «Ялинка» в мальовничому гірському селищі Усть-Чорній Тячівського району. Вона приймає мандрівників за маршрутами «По Лісистих Карпатах» та «У долину

Тересви». Влітку туристи, як правило, відпочивають у навколишніх лісах, де повно ягід та грибів, а взимку катаються на лижах. До їх послуг – канатно-буксирувальна дорога поряд із туристською базою.

Звичайно, це лише схематична, коротка розповідь про туристські господарства Закарпаття та маршрути, які вони обслуговують. Подорож хоча б за одним із маршрутів дарує не лише активний відпочинок, але й дає значно більшу уяву про Закарпаття, про красу його природи і здобутки за роки Радянської влади.

Тому працівники туристського сервісу говорять гостям:

– Ласкаво просимо!

Джерело: Природні багатства Закарпаття. Ужгород: Карпати, 1987

Географія, Туризм Коментарі відсутні »

PODKARPATSKÁ RUS

000 Podkarpatska Rus n

OBSAH

Úvodem

Užhorod

Značené cesty

Jubilejní karpatská stezka

Odbočky z Jubilejní karpatské stezky

Železniční trati

Státní autobusové trati

Soukromé autom. trati

Státní, zemské, vicinální silnice. Pokyny pro automobilisty a motoristy

Letadlem na P. Rus

Seznam obcí

Různosti

Hranice/ Horstvo/ Výšky hor/ Vodstvo/ Klausury/ Srážky/ Povodně/ Geologie/ Minerální prameny, lázně/ Nerostné bohatství/ Průmysl/ Meliorace, regulace/ Zvířena/ Poměry hmyzí fauny/ Lesy/

Květena Podkarpatské Rusi (Prof. Antonín Margittai)

Národnost a zaměstnání/ Náboženství/ Nářečí, kmenové rozdělení/Peněžnictví a družstevnictví/ Českoslov. červený kříž/

Písemnictví P. Rusi/ Umění/ Lidové umění. Dřevěné kostely — cerkve/

Dějiny/ Správní a soudní okresy/ Guvernéři/ Obrázky/ Literatura (prameny).

Doslov

Dostal Jaroslav PODKARPATSKÁ RUS 1936

Історія, Географія, Економіка, Туризм, Фауна, Флора Коментарі відсутні »

PODKARPATSKÁ RUS. ÚVODEM

Jak se cestuje po P.Rusi. Cesty v místech turisticky významných jsou dobře označeny, délka značených cest je asi 2000 km. Rozcestí jsou opatřena orientačními tabulkami, takže se cestuje s mapou v ruce docela bezpečně. Na poloninách a v odlehlých krajích dostane se přístřeší v útulnách a noclehárnách KČST., v kolibÁch, loveckých chatkách, hájovnách, v domcích hlídačů vodních nádrží, v mlékárnách. Jdeme-li na poloniny, do pralesů, na pohraniční hory, pro pohodlí možno najmouti za nosiče Rusína; zná kraj, nese zavazadla, ví o kolibách a o jiném útulku i o pramenech, připraví oheň, je věrným průvodcem a sluhou. Platí se mu podle dohody, asi 15 Kč denně. Větší společnost najme si také koně i jeho majetníka, poplatek je asi 25 Kč. Kůň nese zavazadla, zásoby, stan. Na delší cestu jsou zásoby nutný, na poloninách koupíme mléka dost, ale chleba a jiného nedostaneme. — Nebezpečí tu není. Medvěd a vlk se člověku vyhne, lid je dobrý a poctivý — se zlými se setkáme spiše jinde, než tady. Přece však všude je dbáti opatrnost). Nechodíme sami, vyvrtnuti nohy nebo jiná nehoda jednotlivce v zapadlých končinách mohla by se stát osudnou. Také mlhy na horách jsou nebezpečné, snadno se pak sejde s cesty, jsou tam místy srázy a rokle. — Cílem návštěv jsou poloniny, pohraniční hřebeny, průsmyky, rozlehlé pralesy, klausury, vesničky s dřevěnými církvemi, bojiště a válečné hřbitovy, primitivní lázničky s minerálními prameny, solné doly. Poloniny jsou horské louky beze stromů, klenoucí se ve výši 1200—2000 m nad hranicí lesů, obemknuté listnatým hvozdem, který je chrání jako neproniknutelná hradba. Pasou se na nich koně, krávy, ovce i vepři. Vynikají překrásnými rozhledy, mnohé z nich jsou zavlažovány četnými prameny a bystřinami. Některé jsou malé, jiné velmi rozsáhlé, největší je komplex 50 polonin na Svidovci. K nejkrásnějším patří polonina Rovná, měří 2200 kat. jiter, OKČST Užhorod staví na ní útulnu. Velmi navštěvovaná je polonina Boržava, je snadno dostupná, z rychlíkové stanice Volovce za necelé dvě hodiny; je na ní útulná chata KČST., v její kuchyni, opatřené nádobím, možno vařit. Jsou po ní vděčné procházky a s její bory Stoje je jeden z nejkrásnějších výhledů v celé zemi. Na polonině Krásné, jež svého jména si plně zasluhuje, je noclehárna v salaši a na polonině Svidovci chatka pod Podpulou, pod Bližnicí na Drahobratu a na Dumeni, přimo nad Rachovem. Klausury jsou přehrady na horských potocích a bystřinách, z nichž se občas vypouští voda, aby odnesla připravené kmeny a vory. Bydlí u nich jejich hlídač, v jehož chaloupce najdeme přístřeší. Jsou vysoko v horách, uprostřed lesů, ba pralesů, malé i hodně veliké. Apšinecká je největší, Balcatul s chatou KČST pod Čornou horou nejkrásnější. Idylickým zákoutím je klausura Kvasný s chatou KČST pod Popem Ivanem. Celé pohraničí je velmi zajímavé. Podle hraničních kamenů běží pěšina a můžeme projiti celou tu cestu po hranicích ze sedla Užockého až do Trebušan. Je to cesta krásná, ovšem v některých úsecích, zvláště v divokých Gorganech, na Popadi a Syvule namáhavá. O všechny průsmyky sváděny byly líté boje, jsou v nich zajímavé válečné hřbitovy. Užocký průsmyk a Jasiňský je nejvíce navštěvován, ve Skotarském nová chata KCST ulehčí pohraniční pout a stane se vyhledávaným klimatickým místem. — Nejvýchodnější skupina Čorné hory je nejmohutnější. V ní se zvedají nejvyšší hory Hoverla 2058 m a Čorná hora 2022 m, Turkul s mohutnými zbytky bojiště, Stoh, trojmezí ČSR., Polska a Rumunska, s přeobsáhlým rozhledem. Dvě útulny pod Hoverlou, útulna na Vaskulu pod Čornou horou, na Mezipotocích a chata i útulna pod Popem Ivanem umožňují navštíviti i tyto nejodlehlejší a nejmohutnější hory. — Kromě zmíněného bojiště na Turkulu a ve všech průsmycích jsou mocné zákopy, kryty, překážky, sruby na Kukulu nad Jasiní. Ovšem i jinde na celém pohraničí až za Čornou horu je válečných památek dost a dost. — Nejlépe je začíti s cestou od západu a postupovati k východu, dojmy se stupňuji, kraj je stále romantičtější, hory mohutnější, lesy hlubší. Prohlédneme Užhorod, kde západ s orientem si podává ruku. Zajedeme vlakem do Užockého průsmyku, sejdeme do vsi Užoku, tu a v nedaleké Husně nejkrásnějši dřevěné kostelíky bojkovského typu. Na zpáteční cestě do Užhorodu z Vel. Berezného navštívíme hřeben Javorníka s chatou KČST Vlakem pokračujeme do Mukačeva a do Volovce, nebo z Užoku pěšky na pohraničí, výstup na horu Pikuj a do Volovce. Pohodlný je z Volovce výstup na poloninu Boržavu, kde se aspoň na den v chatě usadíme. Přejdeme Boržavu do Volového, jež je východištěm ke krásnému Ožeru s chatou KČST, a na obtížnou Popaďu. Z Volového po silnici do Koločavy, sídla Šohaje, neprávem povýšeného na hrdinu, a do Něm. Mokré, sídla něm. kolonistů, zcela se lišící od jiných vesnic. Odtud výstup na pol. Krásnou ke klausuře Mokrance a na pohraničí pod divokou Popaďu. Z Německé Mokré jdeme do Usťčorny (lázně), přes poloniny Svidovce, přes Bližnici do Jasině, nebo pokračujeme Jubilejní stezkou ku prameni Černé Tisy na Okule (chata) a odtud se pustíme přes Bratkovskou (bojiště) nebo podle klausury Apšince do Jasině. Je středem Huculů, má dva překrásné dřevěné kostely. V neděli je nejlepšl podívaná na kroje. Lázně Kvasy jsou východištěm na Kvasovský Menčul (Měrková chata), z Jasině a Rachova se vystupuje nu nejvýchodnější pohraničí. Na zpáteční cestě se podíváme do solných bání ve Slatinských Dolech, do Ťačova, do Chustu, do Mukačeva, to v sobotu na šábes, neboť polovina obyvatelstva je židovská, do vinařského Berehova.

Oděv a výzbroj. Pamatujme, že P. Rus má nejvlhči podnebí a že se tam na horách snášejí náhlé a prudké lijavce. Cesta po hřebenech pohraničních hor se pohybuje ve výši 1000—2000 m. Podle toho se ustrojíme a obujeme. Nepromokavý plášť, čapka, svetr a rezervní prádlo jsou nezbytný. Boty na kamenitých cestách velmi trpí. Vezměte dobré, vychozené boty, střevíců se varujte! O opravu bot je dobře postaráno. Prodejny a při nich správkárny jsou nejen ve městech, ale ve všech, aspoň větších vesnicích, kde obuv ošetří a spraví. — Nutné věci jsou: lékárnička, svítilna, silný nůž, zápalky i zapalovač, mapa, kompas, píšťalka, zápisník, legitimace KČST., drobné peníze. — K jídlu chléb, salám, suchary, konservy, čokoláda, cukr, sůl. Cigarety jsou nejlepším platidlem. — Vlněná pokrývka je nezbytná, i kotlík na vaření se uplatní — a také stan, počítáme-li s cestou poloninami a pohraničními horami.

Výstrahy a rady. Střileti ptactvo a zvěř je zakázáno, ryby se mohou chytati jen na písemné povolení ředitelství stát. lesů. Zkušenost domácích lidí radí: Není-li nutno, nescházejme s hřebenu. Horské hřbety jsou vroubeny neschůdnými pralesy, jimiž se musíme často celé hodiny prodírati k lidským obydlím. A prales, zejména bukový, je zlý. Bouře a husté mlhy na hřebenech jsou nebezpečné, neboť místy jsou příkré srázy! Sami na hory nechoďme, alespoň společnost tří! Buďte opatrní při pití vody poblíž vesnic. Nepijte mnoho minerální vody, způsobuje žaludeční a střevní potíže, zvláště, pijeme-li z několika různých pramenů po sobě. Na delší cestu vezměte proviant. Na poloninách se dostane jen mléko, chleba není, lidé se živí kukuřičnou kaší. Na hřebenech je nedostatek vody. Přenocuje se v kolibách na zemi při ohni, jsou otevřeny. Suchého dříví ie dost a je dovoleno je páliti, opatříme si je před večerem. Šetřte kolib! Staly se případy, že nesvědomitý návštěvník trhal střechu a pálil ji, jiný spálil pryčny. Domácí lid jich šetři, i on tam hledá útulek. Šetřte i horské květeny. — Mějme v úctě hlubokou zbožnost prostého lidu. Jeho obvyklý pozdrav je: “Daj, Bože, zdórovlja” nebo “Dobrý deň!“ — Ku přespání v lesovnách a v některých chatách při klausurách je potřebí napřed si vyžádati svolení ředitelství lesů. — Informace v noclehárnách, na četnických stanicích, u finanční stráže, u státních hajných a strážců klausur. V některých noclehárnách (hostincích) se postarají o průvodce a koně za ceny, které budou vyvěšeny v noclehárně. — Plaťte stanovené ceny, nepřeplácejte mléko a jiné! — Najímajíce auto, pevně smluvte cenu.

I při jízdě soukromými autobusy se zeptejte dříve na výši jízdného do určeného místa.

Turistická organizace. Celé území P R. náleži do působnosti Podkarpatoruské župy KČST se sídlem v Užhorodě. Sdružuje odbory Chust, Mukačevo, Rachov, Ťačovo, Užhorod, Velký Berezný, Volovec a Volové. Župa i odbory vykonaly úctyhodnou práci. Síť značených cest, sta orientačních tabulek, úprava cest, 50 nocleháren, 17 chat a útulen, tur. dům v Rachově jsou důkazem úsilí, jež tamější pracovníci vynaložili, aby umožnili bezpečné putování na východě republiky.

Chaty, útulny, noclehárny a stanice KČST. I) Chaty KČST.: Sinovírské ožero, hajný, stále, 20 lůžek, pošta Sinovir. Maj. odbor Chust. — Skotarský průsmyk, chatař, stále, 20 l., p. Volovec. Maj. odbor Mukačevo. — Polonina Boržava, pod Plajem, hospodář, v sezóně, 34 l., p. Volovec. Ve správě odboru Volovec. — Dumeň, chatař, stále, 10 l., p. Rachov. Maj. odbor Rachov. — Kvasný klausura, hospodář, stále, 5 l., p. Bohdan. Maj. odbor Rachov. — Balcatul klausura, hatíř, stále, 10 l., p. Bohdan. Maj. odbor Rachov. — Rachov, tur. dům, 23 l. v pokojích, spol. noclehárna. Maj. odbor Rachov. — II) Útulny KČST.: Pliška, 14 nouz. l., v sezóně, jinak klíče u zašil. Strádala, Užhorod, Duchnovičova 7 Maj. odbor Užhorod. — Nevické Podhradie, restaurace s noclehárnou, stále, 6 l., p. Užhorod. Maj. odbor Užhorod. — Javorník pod Juda vrškem, 11 l., klíče v rest. O. Soukupa ve Vel’. Berezném. Maj. odbor V Berezný. — Podpula, pod Podpulou, hlídač, v sezóně, 8 l. Maj. odbor Ťačovo. — Stenjak, hospodář, v sezóně, 4 l., p. Usťčorna. Maj. odbor Ťačovo. — Svid. Drahobrat, hlídač, v sezóně, 6 l., p. Rachov. Maj. odbor Rachov. — Hoverla, Pod Hoverlou, hlídač Ilko Dosič, v sezóně, 12 l. a 20 nouz., p. Bohdan: druhá útulna, vzdálena Vi km, dostavěna 1936. — Vaskul pod Čornou horou, hlídač, v sezóně, pryčny bez dek. Maj. odbor Rachov. — Mezipotoky, hlídač, v sezóně, pryčny bez dek. Maj. odbor Rachov. — Pop. Ivan, pod Popem Ivanem, hlídač Nik. Sas, 40 míst na pryčnách. — III) Soukromé a j. horské chaty: Okula, chata řed. st. lesů, hajný, stále, 4 l., p. Jasiňa. — Měrková pod Kvasovským Menčulem, 15 l. v 5 pok., spol. noclehárna, stále, p. Kvasy. — Vaškova horská chata 1560 m “Pop Ivan” pod Popem Ivanem, 40 l. v pokojích a společná noclehárna, stále, p. Trebušany. — IV) Noclehárny KČST.: Berehovo, Sokolský dům, sokolník, stále, 15 l. — Bohdan, Rosenthalův hostinec, soukr., 5 pok. a noci. — Bohdan, Luhy, stavení č. 869, u čet. stanice, stále, 7 l., 15 nouz., také jídelna. — Brustury, host. Adlera Majera (stan. KČST.) uprostřed vsi u mostu, stále, 8 l. — Dovhé, čes. mateřská škola na náměstí, 5 l. — Dubová, host. M. Kaňuka, stále, 6 l. — Chust, jub. čes. škola, 42 l. — Jasiňa, čes. obec. škola, 20 I. — Lumšory, lázeňská budova, v sezóně, 20 l., p. Tuří Remety. Mukačevo, internát stát. gymnasia, 311. — Na Kantině či Černá řeka, hájovna, stále, 4 l. — Neresnice, host. N. Csika, stále, 5 l. — Něm. Mokrá, host. V Oberbüchlera, č. 153, stále, 10 l. — Niž. Verecky, rus. nár. dům, stále, 10 l. — Sinovír, dům cestmistrův, 14 l. — Sinovírská Polana, host. Šafař, 6 l. — Slatinské Doly, stát. měšť. škola, 28 l. — Torun, čes. škola, 5 l. — Ťačovo, st. měšť. škola, 4 l. — Usťčorna, čes. škola, 10 l. — Užhorod, gymnasium, 35 l. — Vel’. Berezný, měšť. škola, 5 l. — Volosianka, Jiráskův hotel “Tajga” 5 l. — Volovec, rus. nár. dům (Slovanský tur. hotel), 42 l. — Volové, budova legíon. družstva s restaurací, 6 l. — Zbyny, rus. škola, 6 l. — Zděňovo, čes. škola, 10 l. — V) Stanice KČST.: Brustury, host. Adlera Majera. -— Černek, p. Čiňaďovo, rest. M. Fliegla. — Mukačevo, Litovelská restaurace J. Bozděcha. — Nižní Verecky, rus. národní dům. — Užok, hotel Sport. — Vel’. Berezný, rest. O. Soukupa. — Volosianka, hotel “Tajga” — Volové, Legiodom. — Volovec, ruský národní dům a nádražní restaurace.

Přechod hranic. Podrobné poučení je obsaženo v příručce “Výhody a oprávnění členů KČST.” na niž odkazujeme. Průkazky k přechodu hranic československopolských vydávají odbory a potvrzují okresní (příp. stát. policejní) úřady a polský konsulát (Praha I., Příkopy, 15, Mor. Ostrava a Košice).

V mapě je vyznačeno přístupné turistické pásmo. Do dalšího území nebo do Rumunska je potřebí pasu. Asociační známka (členství Asociace slovanských turist. družstev) za 3 Kč na turist. legitimaci opravňuje používali výhod v polských chatách. (Ve jmenované příručce je turista poučen o všem, je proto pro každého turistu nezbytná, cena 6 Kč. pro členy KČST 3 Kč v Knihkupectví KČST., Praha II., Mikulandská ul. 7.) Dejte si vidovati fotografický aparát!

Čas. Čím dál na východ, tím je větší rozdíl mezi časem středoevropským, jimž se řídí dráhy a autobusy, a časem místním. V nejvýchodnějším cípu činí ten rozdíl skoro tři čtvrti hodiny. To mějme na paměti při fotografování, chceme-li viděti východ slunce a večer při ukončování denního pochodu. Tma se dostavuje na horách po západu slunce velmi rychle!

Rozdělení příručky. Příručka je zpracována především se zřetelem k pěší turistice. Východištěm je

I. hlavní město Užhorod, začátek turistické magistrály “Jubilejní karpatské stezky” značené červeně. — Na ni navazují

II. odbočující turistické cesty, značené modře, žlutě, zeleně, červeně. — Pokud značené cesty jdou mimo Jubilejní karpatskou stezku, jsou uvedeny v oddílu

III.”Železnice” — Jako samostatné části jsou města

IV Mukačevo a V Chust. — Většina silnic je popsána v oddíle

V. “Autobusové spoje” V následujícím oddílu

VII. “Turistika auty” jsou pokyny, jak lze zajížděti auty a motory ke klausurám a jezditi i po horských hřebenech.

VIII. Letadlem na P Rus.

IX. “Seznamu obcí” jsou shrnuta statistická data všech 487 obcí a jiná data těch obcí, o nichž není jednáno v předešlých kapitolách.

X. Jsou připojeny stati: horopis, vodopis, národopis, zvířena, květena atd. a podrobný index.

kcst 004aa

Pohled na Popaďu 1742 m s Vrchu Černé řeky 1269 m.

OBSAH >>>

Історія, Географія, Економіка, Туризм Коментарі відсутні »

PODKARPATSKÁ RUS. Užhorod.

kcst 004bb

Masarykovo náměstí v Užhorodě.

Užhorod, hlavní město země s magistrátním zřízením, sídlo guvernéra, zemského sněmu a centrálních úřadů, leží na obou březích Uhu (hladina 137), kde poslední výběžky Karpat přecházejí do nížiny. Rozkládá se na třech návrších, jež svými budovami, županátem, dómem a hradem ovládají město.

Komunikace. Městem jde trať Čop — Užok se zastávkou a hlavním nádražím, u něhož je nádraží lokální trati Užhorod — Antalovce, silniční magistrála Michalovce — Jasiňa a zemská silnice Čop — Užok. Letiště je konečnou stanicí linky Praha — Brno — Bratislava — Košice —Užhorod a stanicí linky Praha — Užhorod — Cluj — Bukurešť a linky Praha — Užhorod — Cluj—-Jasi—Kijev — Bojansk — Moskva. Autobus ČSD. jezdí do Mukačeva, do Michalovců třemi směry, do M. Gejovců.

Stanoviště nájemných aut: u Baťova paláce na Fencikově náměstí, odtud vyjíždí autobus státních aerolinií, a u hlavního nádraží.

Noclehárna KČST v budově stát. rus. gymnasia.

Hotely, restaurace, kavárny: Purmova kavárna v ulici Kacinziho, Živnost, dům, nejmodernější podnik na P. Rusi (výborná káva, zákusky, zmrzlinové speciality, prvotříd. orig. vína), středisko inteligence, tel. č. 10 — prodejna na Drugethově nám., tel. 310. — Hotely: Sodomkova plzeňská restaurace, hotel-pensionát, 12 pokojů se 16 lůžky, Karpatia u hl. nádraží, Koruna na Fencikově náměstí, Centrál na Palackého nábřeží, Bercsenyi v Malomostecké a Tatra v Podhradské ulici, dobré, levné restaurace “U Václava” naproti noclehárně KČST. u gymnasia, Drugethovo nám. č. 5 (oběd 6.50, večeře 5 Kč), Litovelská restaurace (u Šustů) na Korjatovičově nám., Trskova restaurace “Plzeňský dvůr” v Rákóczyho ul. č. 22, tel. 620, česká kuchyně.

Orientační tabule: na žel. zastávce, u mostu na Agrární bance na Masarykově náměstí (východiště zelené do lázní Derenovky a červené Jub. cesty), na stát. lud. škole na Drugethově nám., na rus. škole na rohu ul. Dajbocké a Kalvarie (východiště modré přes Popričný vrch do Nevického Podhradí) .

Pomníky: Masarykův na Masarykově nám., E. A. Fencika na Fencikově nám., Dobrjanského na Zatkovičově nám., Tyršův na Tyršově nábřeží, Dajkův u gymnasia, pamětní desky na županáte.

Vyhlídky: z vých. hradeb hradu, s Kalvarie, z věží kostelů.

Pošta: hlavní, příchod z Roškovičova nábřeží, druhá na hlavním nádraží.

Lázně, plovárny: minerální lázně “Kvasná voda” u gymnasia, parní v ul. Potényiho, orthodoxní židovské na Roškovičově nábřeží, plovárny na Uhu.

Městská záchranná stanice vul. Dobrjanského, č. 7 městská nemocnice v Kapušanské ul., č. 16.

Divadlo, kina, knihovny, čítárny: Městské divadlo na Fencikově nám., Měst. kino v Rákóczyho ul., kino Rádio na Drugethově nám. — Měst. veř. knihovna a čítárna se stát. vědeckou knihovnou v Kinopasáži, biskupská knihovna v biskupské residenci, župní a Zemgora v Ruském nár. domě na nábřeží Palackého. — Ukrajinský spolek Prosvitá má svůj nár. dům na Drugethově nám., ruský Duchnovič na nábřeží Palackého, kulturní spolek Školnaja pomošč s tiskárnou v ul. Munkácsyho. — Vychází řada časopisů českých, ruských, ukrajinských, maďarských.

Školy: řeckokat. bohoslovecký seminář, rabínská škola, škola pro porodní asistentky, stát. rus. r. gymnasium, stát. čs. gymnasium, soukromé hebrejské reformní reál. gymnasium, řeckok. mužský pěvco-učitelský a žen. učitelský ústav, stát. lesnická škola, stát. odb. škola pro zpracování dřeva, živnostenská škola. Národní školy: čs. stát. měšť. 3tř. se IV roč., 14 pobočkami a 3 přípravnými tř.; I. ob. 5tř. s 10 pobočkami na Roškovičově nábř., II. ob. 5tř. s 9 pobočkami na Tyršově nábřeží, III. ob. 5tř. se 7 pob. na Drugethově nám.: žid. čs. 5tř. s 3 pob. na Fencikově nám. — stát. měšť. rus. 6tř. s 8 pobočkami, se IV roč. a 5 přípr. tř. — řeckok. rus. měšť. 3tř. — římskok. maď. ob. dívčí 2tř., “dům Marie” a 3tř. “dům Gizely” římskok. ob. maď. chl. 3tř., ref. ob. maď. 1 tř., soukromá ob. hebrejská 3tř. — Stát. ústav hluchoněmých se 7 tř. a s 2 pomoc, tř., stát. čs. cikánská škola v Bercsenyiho ul. pod Kalvarií.

Obyvatelstvo: podle sčítání 1930: 26.675, 8030 Č., 6260 R., 4499 M., 5897 Z., 508 N., 110 j., 1371 ciz.

Náboženstvi: 8674 řm., 7497 řk., 1106 ev., 263 prav., 7357 žid., 1778 j. a bez vyznáni.

Průmysl: ústřední parni elektrárna, moderní jatky, 2 kruhové cihelny, 2 pily, jedna státní, třetí vyhořela, továrna na kartonáže a papírové zboží Lám Elemér, na ohýbaný nábytek s výrobou dyh, na margarin, přenesená z Hořan, Sternova na cikorku, samostatná rafinerie lihu, hospodářský lihovar, na sporáky a plechové zboží, na tašky a trubky Keramos, na drátěná pletiva a hřebíkárna L. Kozára, velký válcový mlýn, palirna ovoce, družstvo uměleckého lidového průmyslu, domácí výroba keramiky, vinné sklepy. Vinice jsou na rozloze 400 kat. jiter s 1 1/2 mil. keřů, sklidí 850.000 kg hroznů. Sklepy jsou zejména na Hluboké cestě, největší “královský” v Sobranecké ulici.

Peněžní ústavy: filiálka Městské spořitelny na Král. Vinohradech, Podkarpatoruská banka s filiálkou v Mukačevě a v Chustu, filiálka Slovenské banky v Bratislavě, filiálka Národní banky, Legiobanka, Dunajská, Agrární banka a jiné.

Prohlídka města, jeho památek a význačných budov. Středem je Fencikovo náměstí na 48°37′ sev. šiřky a na 22°16’40” vých. délky. U železného mostu přes Uh je městské divadlo z r.1907; hraje se v něm česky, slovenský, ruský, rusínsky, židovsky, ba i cikánsky. Za divadlem je malý park se sochou E. A. Fencika, básníka, romanopisce, publicisty, narodil se v Martince 1844, zemřel jako farář v Horinčově 1903. Busta je dílem Eleny Šunaljevy Mondičové, žačky J. Stursy, žijící v Praze. Za parkem se zvedá červená stavba orthodoxní synagogy v maurském slohu z roku 1904. Na náměstí je Baťův palác s průchodem do ul. Rákóczyho a hotel Koruna s kavárnou. Od mostu záp. se táhne krásná nábřežní promenáda, 700 m dlouhá, s lavičkami. Až k Tyršovu pomníku je Roškovičovo nábřeží s čs. měšť. školou, žid. lázněmi a synagogou židů konservativního směru z r. 1908, nad ní moderní budova pošty z r. 1932 s uměleckou skulpturou. Dál je Tyršovo nábřeží. U Tyršova pomníku je náměstíčko, uzavřené vzadu budovou finančního ředitelství a vl. budovou filiálky Národní banky se 4 alegorickými sochami nad portálem, ze zdejšího rhyolitu, vestibul a schodiště jsou obloženy zdejším mramorem. Přijdeme k Masarykově škole a k Beskidově třídě. Na jejím rohu je čet. velitelství, v pozadí palác zemského úřadu a vpr. krajský soud se sochami Práva a Spravedlnosti při vchodu. Tato část je Malé Galago, nejmodernější a nejvýstavnější čtvrt, vystavěná podle plánů dr. A.Liebschera, která se může směle měřit s městy na západě. Okružní třída (v ulici Rockfellerově) odděluje Velké Galago. Z Beskidovy třídy odbočuje ul. Rozsypalova, v ní velitelství 12. pěší divise a policejní ředitelství, zdobené sochami.

Z Fencikova náměstí přejdeme do Rašínovy a Kanzinciho ul. (Purmova kavárna), nejživější tepny města s bohatými výklady odborných obchodů. Na jejich nároží odbočuje vl. ul. Malomostecká, vpr. Rákóczyho. V ulici Malomostecké u mostu přes Mlýnskou strouhu, to je kanál, vedený v délce 10 km z Uhu od Nevického na stát. pilu a tady překlenutý a ústící do Uhu, hotel Bercsenyi a synagoga, naproti mlýn. Přijdeme k parku s pomníkem Dobrjanského (Ad. Ivanovič Dobrjanskij 1817—1901, politický vůdce lidu 1848/9, místopředseda spolku sv. Vasila) mezi ul. Samovolského (v ní stát. odb. škola pro zpracování dřeva) a Zatkovičovým náměstím. Na něm je okresní úřad v býv. županátě, sídlo guvernéra z r. 1809, s býv. věznicí, přistavěnou 1840. Průčelím a dvěma křídly zavírá prostranné nádvoří. Na průčelí je deska na pamět uvítání pres. Masaryka 1921 a druhá, kryjící prsť ze zborovského bojiště, zasazená 28. X. 1933 Pěveckým sdružením čs. učitelstva na P.Rusi. V pravém traktu je umístěno museum se sbírkami přírodopisnými, národopisnými (interiéry chat), církevními, městskými, zahraničního odboje a s ukázkami zdejší keramiky. Na dvoře a ve skleníku je zařízena malá zoologická zahrádka, akvaria a vivaria, hlavně podkarpatoruské zvířeny. Vedle županátu stojí ev. ref. kostel, vystavěný v jednoduchém got. slohu a dokončený 1925. Synagoga židů neologů. Ze sev. fronty Zatkovičova nám. se rozbíhají 4 ulice: a) Pod kopečkem s řeckok. kostelem na Ceholni z r. 1802, za ním vilová čtvrt, z této ul. odbíhá ul. Bercsenyiho k sev. cikánské čtvrti s cikánskou školou, v místě, kde vyústi ulice Bačinského. Bydlí tam asi 300 cikánů, jsou to krejčí a jiní živnostníci, dělníci a hudebnici, panuje tu poměrná čistota a pořádek. Přizemní domek č. 128 je označen nápisem: “Státna l’udová škola s čs. jazykem vyučovacím. Cigánská trieda.” Cikáni zdarma pomáhali při stavbě a opatřili cihly. Otevřena 22. XII. 1926. Naproti vojenský hřbitov a dál vinice, b) Sobranecká, v ní největší vinný sklep “Královský” vede k letišti, vzdálenému 2 km. Bylo zřízeno 1929 na ploše 60 ha pod lesem Červenici i pro největší letadla, c) Dajbocká a d) Kalvarie, na jejich styku na stát. rus. škole v orientálním slohu tabulka: Modrá Petrovce 12 km. — Ul. Kalvarie s křížovou cestou přechází mezi hřbitovy ke kapli z r.1826 s rozhledem na vinice i na celé město.

Podíváme se do vých. částí města. Z uzlu čtyř ulic odbíhá ul. Rákóczyho, v ní římskok. kostel, stál s farou již 1332, v nynější bar. podobě 1762-7 trojlodní, bohatě zdobený, nad postranními loďmi ochoz, v presbytáři a ve střední lodi nástropní fresky, na hl.oltáři obraz “Kázání na hoře” Vedle kostela fara a maď. římskok. 3tř. ob. dívčí škola “Dům Gizely”. Naproti kino s Měst. veřejnou a Stát. vědeckou knihovnou, průchod vede na Fencikovo náměstí. Na křižovalice s Fircakovou ul., vedoucí ke katedrále, magistrát, původně gymnasium z r. 1785, a rabínská škola. Dále v ul. Rákóczyho dům, kde konány komitátní sjezdy, má na portále nápis: Curia nobilitatis de Ungh. VI. řeckok. žen. učitelský ústav a dívčí měšt’. škola, vpr. žid. dívčí škola, ředitelství stát. lesů a klášter Vasiliánů z r.1907, jsou v něm úřadv a soc. instituce; v jeho nádvoří kostelík 1787 opravený 1931, s krásnou arabeskovou a freskovou výzdobou (kázání sv. Vasila, vniknutí do chrámu), na hl. oltáři Ukřižovaný. Patří pravoslavné církvi. Od kláštera pokračuje ul. Sklepní s vinnými sklepy, vedoucí k zastávce dráhy, k říčním lázním, k měst. parku a sportov. a sokolskému hřišti.

Ul. Kazinciho vyústí na Korjatovičovo nám., tržiště ovoce a zeleniny; na rohu palác Živnostenského domu s fasádou ze slovenského travertinu. Z náměstí vybíhají ul. Duchnovičova (římskok. ob. škola) a Lučkajova (stát. opatrovna) ke katedrále a biskupské residenci. Katedrála, původně bar. jesuitský kostel z r. 1732–40, přestavěný 1780. Biskup Jan Pastely dal zbudovati sloupové průčelí, ikonostas a vymalované fresky. Chrám je trojlodní, v pobočních lodích oltáře, nad střední lodí kopule s freskou Ferd. Vydry 1850 “Povýšení sv. kříže” a s ozdobami na způsob štuk. Ikonostas (stěna, oddělující oltář od ostatní prostory chrámové) sahá až ke stropu, zdobí jej při středním vchodu obraz Madony a Krista, výše 3 řady obrazů, mezi nimi “Večeře Páně” a nahoře zlacený křiž. Ke katedrále přiléhá biskupská residence (v ni knihovna), původně jesuitská kolej, do níž 1775 po zrušení řádu přenesl biskup Ondřej Bačinskij sídlo řeckok. mukačevského biskupství. Kolej přestavěl a rozšířil o sev. záp. trakt biskup Vasil Popovič a dokončil Štěpán Pankovič. Korintské sloupořadí přistavěno 1876-7 Pod kostelem je krypta biskupa Fircaka. Zvon sv. Ivana ve věži váži 46 q. Od dómu jde tichá Kapitulní ul., v ní gymnasijní internát a naproti alumneum, k řeckok. pěvco-učitelskému muž. ústavu na nároží Učitelské ul. a k hradu.

Hrad stojí na posledním horském výběžku. Je obehnán zdí s baštami z lomového kamene a hlubokým příkopem, proměněným v zelinářskou zahradu. Přes příkop vede kamenný most k bráně, zavírané kovanou mříží. Nedbáme tabulky “Zakázaný vstup” Na prostraném nádvoří je obdélníková budova s plechovou střechou, rušící její starobylý ráz. Nad postranním vchodem je letopočet opravy hradu a znak 7 kosů a 3 přezek, erb Drugethů, kteří získali panství po vymření Arpádovců. Po nich se stal pánem hradu Mikuláš Bercsenyl, dal jej opraviti. Byl mu zkonfiskován pro účast na vzpouře Fr. Rákóczyho a připadl koruně. Marie Terezie jej prodala bisku pu mukačevskému Ondřeji Bačinskému. Ten se na hradě neusadil, ale v koleji a na hrad přenesl seminář. Při tehdejší úpravě zrušen krásný rytířský sál. Branou vejdeme do hradu, uzavírajícího se 4 stran nádvoří s ambity. V biskupské kapli jsou cenné malby a biblické výjevy malíře O. Bokšaje. K hradu přiléhá starý park s porouchaným sousoším z doby Košutovy. S vých. hradeb je pěkný rozhled do nížiny, na Seredňanské kopce, Antalovskou polánu.

Z hradu se vrátíme na Korjatovičovo nám. Z něho jde podle Mlýnské strouhy Podhradská ul. k žel. zastávce; v této ul. je hotel Tatra, proti němu přes můstek lázně Kvasná voda s restaurací a přes vedlejší můstek stát. rus. gymnasium s noclehárnou KČST., vystavěné 1894. Vdova po Janu Drugethovi přenesla jesuitské gymnasium z Humenného do Užhorodu 1646, r. 1785 byla pro ně zřízena budova nynějšího magistrátu ve Fircakově ul. V parčíku u gymnasia pomník Gabriela Dajky, básníka, profesora zdejšího gymnasia na konci XVIII. stol. Přejdeme na Drugethovo nám., l’udová škola, dům “Prosvity” s kinem Rádio, s musejními sbírkami a s knihovnou a ev. luterský kostel. Náměstí se úží v Drugethovu ul., vní stát. ústav hluchoněmých, divizní nemocnice, velitelství a kasárna pěš. pluku 36, podle ústavu hluchoněmých Hlučná ul. (Sodomkova restaurace) k továrnám na tuky a na nábytek, k stát. pile a nové družstevní elektrárně. Za kasárny jde Kasárenská ul. k ovocné školce, k palírně ovoce a k žid. hřbitovu.

Druhá část města leží na l. břehu Uhu. Od mostu Z běží nábřeží Plotényiho s lihovarem a parními lázněmi, Tržní nám., z něhož se buduje most na nábřeží Tyršovo. U mostu je budova Agrární banky, na ní orient, tur. tabule je východištěm značky zelené do lázní Derenovky a červené Jub. stezky, jdou po nábřeží Palackého, tam v parku ruský nár. dům Duchnovičův, živnostenská pokračovací škola a pravoslavný kostel překrásné stavby, který je pomníkem ruských vojáků, padlých ve světové válce. Svítí zlatou bání s dvouramenným křížem na osmiboké věži; nad čtyřhranným základem jsou také báně na věžičkách. Obrazy vzácné práce ve stříbře jsou darem choti velitele vojsk velkoknížete Nikolaje Nikolajeviče. Regulace za železničním mostem pokračuje dál v celkové délce 3000 m. U mostu přes Uh u Agrární banky začíná Masarykovo náměstí, vyplněné parkem s pomníkem pres. Masaryka od E. Š. Mondičové. Na sev. straně nám. je stará budova hlavního fin. ředitelství, na již. straně stát. rus. škola. Z náměstí vybíhá ul. Tolstojova se zajímavými čtvrtečními trhy na Tržní nám., ul. Kapušanská, v níž hned vl. je žid. nemocnice, naproti Měst. veřejná nemocnice, moderně zařízená a vypravená, s ústavem choromyslných a stát. školou pro porodní asistentky, dál měst. hřbitov a měst. jatky s 15 budovami, vystavěné 1927 nákladem 7 1/2 mil. Kč, ul. Minajská již. a ul. Michala Munkáczyho, dům kulturního spolku “Školnaja pomočš” s tiskárnou, vede k hl. nádraží, na rohu hotel Karpatia. Od nádraží podle trati jde Vrbová ul. k Uhu, z ni hned vpr. podjezd k nádraží lokální trati do Antalovců. U hl. nádraží je vojenský hřbitov, leží tam na 11.000 obětí světové války, zemřelých ve zdejších nemocnicích, ve 1300 hrobech a 211 společných.

Vodovod. Voda se zachycuje u obce Domaninců. Na Kalvarii je vodojem. Délka potrubí je 43 km.

Dějiny. Historie města úzce souvisí s historií hradu. Stál už v dávných dobách, ale jinde, nad vtokem Laborce do Uhu. Tam sídlel kníže Laborec, zástupce vladaře Červené Rusi. Když Maďaři vtrhli do země, byl prý na útěku před nimi chycen a oběšen na břehu řeky, která byla po něm nazvána. První zprávy jsou ze XII. stol. Ve spise “Gesta Hungarorum” děje se zmínka, že se Maďaři zmocnili užského hradu. Užhorodský kronikář Karel Meszaros, odvolávaje se na Luitprandovu kroniku, tvrdí, že Užhorod byl již v IX. věku. Patřil Arpádovcům až do jejich vymření 1301. Původní hrad Orod — Arad, ruský Horod, stál asi nad obcí Drahňovem. Za vpádu Tatarů 1241 zničen. Bela IV dal vystavěti hrad nový na tomto místě.

V bojích o trůn za Karla Roberta hrad zašel. Za jeho vlády se stal župan užhorodský, palatin Jan Drugeth dědičným pánem Užhorodu a Humenného. Jeho rodina je francouzského původu a přišla z Itálie ze Salerna. Rod ten velmi se staral o povznesení svého panství. Cechům v městě udělil mnohá privilegia. Rod vymřel Valentinem 1691. Vdova Kristina se provdala za hrab. Mikuláše Bercsenyiho. Císař Leopold I. jej ustanovil vrchním županem. Zúčastnil se povstání Fr. Rákóczyho II., a když ztroskotalo, prchl do Polska a do Francie k Ludvíkovi XIV Panství bylo zkonfiskováno, stalo se majetkem koruny a upadalo. Přenesením biskupství, založením kapituly a semináře nastává rozkvět. Obchod byl v rukou Řeků, později Židů. Za Josefa II. se usadili Němci v Minajské ulici. R. 1845 stává se městem s magistr. zřízením. Vystavěna železnice 1871 a po 23 letech prodloužena. Největší doba rozkvětu města nastala po převratu. Z provinciálního města o 15.000 obyvatelích stává se hlavním městem země, vyrostly nové čtvrti s desítkami úředních budov a se stovkami domů obytných. Kde se tísnilo několik zastrčených krámků, jsou bohaté obchodní domy. K živlu maďarskému a židovskému přihlásil se k životu živel rusínský a přibyl československý, nyní nejpočetnější, který životu města vtiskl ráz. Počet obyvatel překročil 30.000.

<<< OBSAH >>>

Історія, Географія, Туризм Коментарі відсутні »

PODKARPATSKÁ RUS. Užhorod. Značené cesty.

Text orientačních tabulek na žel. zastávce, na Agrární bance u mostu přes Uh a na stát. rus. škole na Drugethově náměstí:

Modrá Petrovce 12, Popričný 24, Vulšinská chata 31, Nevické 46 km.

Zelená Radvanka, Hořany 4, Ciganovce lázně 9, Derenovka lázně 19 km.

Žlutá Nevické Podhradí 13 km projektována. Dosud (1936) není uskutečněna.

Červená Jarok, Antalovská polana 13, Sinatoria 971 m, 17, Tuří Remety 22, Tuřice 27, Tuřičky 33, Lumšory lázně 40, polonina Rovná, Zděňovo 70 km, Volovec, Stoh, Jasiňa.

Modrá Petrovce 12, Popričný 24, Vulšinská chata 31, Nevické 46 km. Východiště rus. měšť. škola na rozcestí ulice Dajbocké a Kalvarie. Značky jdou ulicí Kalvarií, vroubenou výše křížovou cestou a procházející mezi hřbitovy, na návrší Kalvarie k vodojemu městského vodovodu a ke kapličce. Je to poslední výběžek Vihorlatu, zvedající se nad městem 189 s pěkným rozhledem po městě a po okolí, s vyhledávanými lyžařskými sjezdy. Od kaple na Kalvarii prochází vozová cesta mezi domky do lesa, nad voj. střelnicí pěšinou (tam pozor, držet se vpr.) mladým lesem až na příční cestu, po ní vpr. na jinou cestu, podle hájovny na vrch Husák 306 (vl. na kraji trig. lešení), sestoupí do údolí a přejde do Petrovců, slovenské vsi se 600 ob., ležících v údolí mezi Patrií 399 a Červenou horou. Odtud vycházejí tři značené cesty:

a) Červená Onokovce 8 km. Jde částečně s modrou, překročí hřeben, podle potoka pěknými lesními partiemi přijde k jeho ústí do kanálu, vedeného v Nevickém Podhradí z Uhu na stát. pilu v Užhorodě. U kříže se dotkne sev. konce Onokovců a po 6 min. chůze po silnici končí na žel. zastávce v Onokovcích.

b) Žlutá Nevické 8.5 km. Jde lesem k potoku Hačaníku, v jeho údolí se rozdvojí. L. větev přes kótu 318 přijde k potoku Kriváku, pr. větev zůstává při potoce Hačaníku. V kótě 142 u ústí Kriváku se spojí s l. větví, překročí plavební kanál a končí na zast. Nevickém.

c) Zelená Nevické Podhradie 8 km. Vystoupí na hřeben Červené hory, kterou překročí v kótě 390, pokračuje osadami Sklenou, Střední a Suchou Hutou, Údolím Suchého potoka a vsí Kamenicí přijde na zast. Nevické Podhradie.

d) Modrá z Petrovců stoupá lesem na hřeben vrchu Hačaníku, na jeho nevyšší vrchol Bálovou 752, přejde na táhlý hřeben vrchu Popričného s kótami 1000 a 1020 na hranicích Slovenska a P Rusi. Obrátí se V k lovecké chatě na Olšavské louce, kde se setká s červenou Perečín—Skala—Pliška—Voročov. U chaty orientace a studánka, odtud za 2 h. sejde údolím Syrového potoka do Kamenice a na zast. Nevické Podhradie, kde čteme na tabulce text k této cestě opačným směrem: modrá Vulšinská (Vulšavská) chata 9, Popričný vrch 16, Petrovce 28, Užhorod 40 km.

Zelená Radvanka, Hořany 4, Cíganovce lázně 9, Derenovka lázně 19 km. Vvchodiště Agrární banka u mostu přes Uh na Masarykově náměstí. Po nábřeží Palackého k pravoslavnému kostelu, svíticímu pozlacenou bání, jde s červenou Jub. stezkou, zelená odbočí vpr. pod viadukt a přes koleje lokální trati do Radvanky, vesnice rozložené podle silnice, na návrší kamenný řeckok. kostelík, kaplička 136 z první polovice XVII. stol. a lomy doleritického basaltu se strojovou výrobou štěrku. Kámen se zpracovává na desky. Po 1 km leží ves Hořany, slévárna zvonů, kruhová cihelna, továrna na margarin byla přenesena do Užhorodu. Stavení se táhnou do stráně, kam ze silnice stoupá vozovka ke kostelu, nejznamenitější stavitelské památce P Rusi. Stojí na návrší 174 s výhledem do širé Tiské nížiny. Hořanská rotunda je prastarého původu, snad z doby předrománské, snad z doby velkomoravské. F. Zapletal se domnívá, že vznikla pravděpodobně 1393—1414, že ji dal vystavěti kníže Feodor Korjatovič nebo jeho žena Valha (prý založila ženský klášter u Podhořan) a že ji stavěli mistři z novgorodsko-psovské oblasti. Původní stavbou je rotunda, krytá prstencovou střechou, nad ní šestiboký nástavec se 6 obdélníkovými okénky, nad nimi propletená cihlová římsa a šestiboká, šindelem krytá hruška s baňkou, zdobenou kovovým křižem se dvěma soustřednými kruhy. Uvnitř kruhové stavby v silné zdi je 6 výklenků s půlkruhovou klenbou. V prvním výklenku je prolomen vchod do sakristie valené klenby, okno má ostění sešikmeně sříznuté, v boční zdi je okno štěrbinovité; kamenné schůdky vedou na kazatelnu. V druhém výklenku 2 otvory, obdélníkový a polokruhový, fresky: Navštívení P Marie, vedle 4 postavy, vl. sedící, vpr. stojící s gloriolou, v kněžském rouchu, dole Kristus a před ním 12 klečících, modlících se postav, anděl s gloriolou, část hlavy, nahoře v klenbě 4 hlavy. V třetím výklenku za oltářem původni okno zazděno, prolomen malý, polokruhový výklenek, fresky: v klenbě Kristus, Navštívení, několik hlav. Ve čtvrtém okno s pískovcovým ostěním navenek se úžící, fresky: Kristus na kříži, postava ženy s gloriolou, za ní anděl. V pátém stejné okno, vl. obraz žehnajícího Krista, před ním ženy, uprostřed 2 ženské postavy, vpr. obraz světice v polovině přerušený vchodem, který byl místo šestého výklenku, později byl rozšířen a tím freska porušena. Rotunda má kopulovou klenbu a 6 okének, do lodi slepé. Rotunda se stala presbytáři později přistavěné obdélníkové lodi, kryté sedlovou, šindelovou střechou, osvětlené 3 okny v jižní zdi, nestejně širokými a nestejně vysoko položenými s žulovým ostěním. Postranní got. vchod má rovné nadpraží. Nad hlavním vchodem jest okno, zevně polokruhem ukončené, vl. výstupek, u něho malé got. okénko a větší románské. Nad vchodem čtvercová věž s bar. bání, plechem krytou. Uvnitř lodi při vítězném oblouku jsou fresky z pozdější doby, než jsou v rotundě: vl. velká ženská postava vzpřímená a klečící ženy v zástupu, nahoře obraz staveni, stařec, z ruky vylétá dětská postava ke klečící ženě, vpr. ukřižovaný Kristus s matkou. U kostela stopy hradního příkopu a staroslovanského hradiště. Asi 150 kroků od rotundy jsou zříceniny drugethovské tvrze ze XIV stol. Prof. Nikolaj Antal 1926 odkryl lomový kámen, maltou spečený, a na této staré dolní zdi úzkou cihlovou zeď. Hradba se táhne na prostoře, dlouhé 70 a široké 59 kroků. Dál se rozkládá nehrazený hřbitov a sad.

Z Hořan za necelou hodinu zelená překročí sev. svah Dlouhého vrchu, klenoucího se poledníkovým směrem v délce 5 km, a za ním týmž směrem tekoucí Ciganovský potok, na jehož pr. břehu sev. od vsi pramen železité kyselky a primitivní lázničky. Přes most v hornim konci vesnice Ciganovců s 1tř. řeckok. rus. školou. Značka vystupuje od hřbitova pěšinou do lesa na Tři kopce 326 do Slobodného lesa, přes kótu 315 sestupuje do údolí Slatinského potoka do vsi Vysní Slatiny, její V směr se zlomí j a pěkným údolím se zbořenými mosty přijdeme do jednoduchých lázniček Derenovky, železitá kyselka s dobrým účinkem léčí dnu a revmatismus. Lázničky v pěkné poloze s mírným podnebím mají malebné okolí, pro svou poměrně dobrou přístupnost mohou míti budoucnost.

Z lázniček pokračujeme do Nižní Slatiny, kostel, expositura stát. rus. školy v Rus. Komárovcích, a končíme na silnicí u zastávky autobusu ČSD. Užhorod 16 – Mukačevo 28 km.

<<< OBSAH >>>

Історія, Географія, Туризм Коментарі відсутні »

PODKARPATSKÁ RUS. Jubilejní karpatská stezka.

Červená značka.

Užhorod, pol. Rovná 50, Žděňovo 70, Volovec 92, chata KČST. pod Plajem na pol. Boržavě 99, Volové 142, Lazy 165, útulna na Okule 218, Jasiňa 239, Kozmešček 253, sedlo pod Hoverlou, Luhy 285, Rachov 310, útulna KČST. pod Popem Ivanem 332, Trebušany 343 km.

Jubilejní karpatská stezka prochází celou P Rusí z Užhorodu přes Jasiňu do Trebušan. Byla označena v jubilejním roce naší samostatnosti 1928. Vede v některých úsecích mimo vynikající turistická zákoutí po silnicích a vozovkách, proto měla být někde přeložena. Ale původní směr ponechali a z ní vedli odbočky na ta zajímavá místa. Protože scenerie mohutni od Z k V a také dojmy tím směrem se stupňují, je radno podniknouti pout tak, že od Z pokračujeme k V Poznáme Vrchovinu, chudičkou, ale krásnou, s jejími cerkvemi, skvosty lidového umění, poloniny, klausury, řeky a bystřiny s plavbou vorů, města i vesnice, v nich lid i způsob jejich života i život pastevců na horách, dějiště bojů s četnými válečnými památkami.

Hlavní město Užhorod je východištěm Jub. stezky. Začíná u tabulky na Agrární bance u železného mostu přes Uh na Masarykově náměstí. Text tabulky:

Červená Užhorod, Jarok 9 km, Antalovská polana 13, Sinatoria 971 m, 17, Tuří Remety 22, Tuřice 27, Tuřičky 35, Lumšory lázně 40, polonina Rovná 1482 m, 50, Žděňovo 70 km, Volovec, Stoj, Jasiňa.

Jde po nové regulační hrázi třídou Palackého na l. břehu Uhu k pravoslavnému kostelíku, památníku Rusů, padlých ve světové válce v Karpatech. Podejde železniční most, podle Cikánské kolonie (druhá cikánská kolonie s cikánskou školou je v S části města na konci ulice Bercsényiho). Stále podle Uhu pod Radvanecký lesík. Opustí navigační hráz, odbočí vpr., vystupuje pasekou k domkům u lesa. Mírně stoupá, přechází na silnici (podle ní vede pěšina) a tou dost blátivou a jednotvárnou do

Jaroku, rus. 3tř. škola, kamenný bar. kostel s věži, gravitační vodovod, rozlehlá náves s čistými domky. Vesnice leží v kotlině obklopené lesy, V se zvedá Jarocký les několika vrcholy nad 600 m (Tokárňa 627 Serednyi vrch 643), S se vlní zalesněné stráně, mnohem nižší, s vrchy Čerešnášem a Studníkem 492. Projdeme celou vsí. Za ní odbočíme k reservoiru a úvozem do rozlehlé pastviny (pozor na orientaci) a do podrostu. Chodník se stáčí vpr. a vchází do bukového pralesa. Po 1 km stále týmž směrem překročíme paseku, širokou několik set kroků. Znovu vkročíme do starého bukového lesa, kterým stoupáme 1 1/2 km. Pod kótou 795 je druhá paseka s pramenem, je vl. asi 200 kroků. Jsme na

Jarockém nebo Jasanovém dílu, 2.5 km od Jaroku. Je tam ještě jeden pramen v lese S, vzdálený 50 kroků od plané hrušky, stojící na kraji lesa, která je cílem. S palouku se otvírá pěkný rozhled do údolí Uhu daleko za Užhorod, na Popričný vrch a na druhou stranu do roviny k Mukačevu. Za hruškou vejdeme do lesa. Těsně před vrcholem odbočíme do divokého bukového, javorového a jasanového pralesa, jímž se místy těžko prodíráme. Jdeme SV po pěkné pěšině vystlané listím půl hod. k místu, kde vyúsťuje na naši cestu zelená od hradu Nevického. Jde s námi 100 m na louku pod kótu 971 na

Antalovské polaně k buku s tabulkou:

Jarok — Užhorod 20 km červená Tuří Remety.

Nevické Podhradie zelená Antalovce.

Výše na mocném buku je druhá tabulka stejného znění.

Zelená schází 100 m k rozcestí, od něhož jsme přišli, a tam uhýbá od červené Z bukovým lesem nezřetelnou pěšinkou. Po 1 km přijde k studánce. Přejde na cestu po hřebeni Čerešnáše, podle nové hájovny, vystavěna 1935, a na zříceniny hradu Ncvického, s nichž sběhne za 1/4 h. k lesní restauraci KČST a za 5 minut na zastávku Nevické Podhradie. — Na druhou stranu s Antalovské polaný jde kus V a hned zlomí směr J na kótu 738. Stezka pokračuje J, přejde v širší pěšinu a končí v Antalovcích 7.5 km.

Antalovská polana je rozsáhlá horská louka, vroubená vysokým bukovým lesem, uprostřed ní pramen.

Jub. stezka pokračuje pěknou pěšinou, ale dále v pralese je cesta místy obtížná, pozor na značky, abychom ve spleti kmenů nezměnili směr. Po 20 min. odbočuje pěšina na Tarnici 762. Jsou tam stáje stát. hřebčince v Tuřích Remetách, osazené i v zimě, ve stavení inspekční pokoj se 3 lůžky. Cesta pokračuje V a vyústí na modrou Makovica—Tuří Remety. Červená přijde na paseku, dlouhou 900 m, pokrytou houštinami ostružin, jdeme pr. krajem podle lesa. S nevyššího bodu (JZ 200 kroků silný pramen) je překrásný pohled na Lipovou skálu, Makovici 978, do žlebu potoka Klokotívy a na poloninu Rovnou. V S cípu paseky odbočíme do lesa na pěšinku, vinoucí se pod hřebenem, a jsme po 500 m na

Sinatorii. Chodníček se vine mezi starými břízami a místy vysokým kapradím, ví. se zvedá pahorek, porostlý lesíkem. Přejdeme 100 kroků pod tímto lesíkem. Značky jsou na kamenech a dál na břízách. Právě v těchto místech odbočuje modrá po stezce S, ale značek na rozcestí není, až teprve po 150 krocích je na bříze první modrá značka.

Modrá Sinatoria — Voročov 12 km. — Modrá Sinatoria, Simir 4, Perečín 12 km.

Modrá jde 1.5 km S cestou po louce, krásně zdobené břízami, na kótu 708. Tam se rozdvojí, pr. rameno schází do Simiru a Perečína, l. rameno Z po hřebenu Sinatorie ke kótě 650, kde se lomí a spádem serpentinami přijde do údolí Vyšného potoka a přes ves Voročov a po vysoké dřevěné lávce přes řeku Uh na nádraží ve Voročově na pr. břehu.

Hřeben Sinatorie se zvedá mezi Uhem a potokem Klokotívou od Z k V v délce 10 km v průměrné výši 700 m, nejvýše 794. V jejím SV cípu je vydatná studánka. Pěkný rozhled na Popričný, Holicu, Skalku, Javorník, pohraniční Karpaty a poloninu Rovnou. Od Sinatorie potokem Klokotívou je oddělena Tarnica. Na další cestě se vyhlídka měni, hned se objeví Makovica, hned Popričný vrch a Skala, údolí Uhu a Turje, polonina Rovná a Ljutanská holica. Když jsme přešli několik luk, oddělených od sebe úzkými pásy bukového lesa, kde cesta zprvu příkře a později, když ostře zahnula vpr., pozvolna klesá, přejde lesní dráhu a potok Klokotívou v kótě 260. Uhne V narazí na modrou a s ní do

Tuřích Remet, ležících v údolí říčky Turje nad ústím potoka Tuřičky, na aut. trati Perečín—Svalava a na lesní dráze, notariát, čs. 4tř. a rus. 7tř. škola, stát. hřebčinec pro P Rus, lesní správa, čet. stan., hostinec, velký dřevařský podnik stát. lesů a statků. Železárna zanikla pro nedostatek rudy, jíž se dobývalo v okolí. Ze železárny zřízen 1870 stát. hřebčinec. Působil tam jako farář básník a povídkář Ivan Antonjevič Silvaj (1838—1904).

V Tuřích Remetách červená silnicí přejde řeku Turji, vchází do údolí jejího přítoku Tuřičky a podle jehličnatého lesa, jímž je porostlý svah Magurice 345. Širokým údolím (zajímavý kříž u cesty) přijde do Tuřice, kostel, 4tř. rus. škola, čet. stan., celou ji projde a po 1.5 km zase do lesa. Údolí se zúžuje. Po 6 km cesty z Tuřice jsou Tuřičky, kde na konci lesa za mostem vl. na stromě před hostincem je tabulka, tam začíná modrá.

Modrá Tuřičky, Likicary, polonina Rovná 13 km, 4 h. — Rovný Plaj 1229, údolí Sípotu 45 km, 12 h. — Tuří Polana, Tuří Bystrý, Puzňákovce, Mukačevo 70 km, 19 hod.

Modrá po 100 krocích odbočuje vpr., opouští údolní cestu a krajem lesa vzhůru. Další modrou značku vidíme na buku u podrostu. Chodník zprvu silně stoupá na srázný svah přes Likicary, chudou horskou vesničku, osadu Tuřiček, rus. 1tř. škola, dřevěný kostelík s věží cibulovité báně, opodál čtyřhranná zvonička na 4 sloupech. V 2 km leží stejně chudá ves Lipovec, rus. 1tř. škola. Modrá směrem SV stále silně stoupá z lesa ven podle koliby na kótu 1118, kde se setkává s (červ.) Jub. stezkou, kterou doprovází až k útulně KČST na polonině Rovné. Stavba se dokončí o prázdninách 1936.

Tam se odděluje modrá od červené, zahýbá po polonině podle temene Menčulu (výhled) 1295 a stáčí se V do sedla před Rovným Plajem 1229, kde se uhýbá J podle pramene do lesa a k lesní chatě, překonává výškový rozdíl 430 m. Dále již klesá povlovněji do žlebu potoka Šipotu, kde je hájovna a budova správy dráhy. Šipot, pramenící na svazích Tři chotárů, sbírá své přítoky Vojvodinu, Zvor, Kozáckyj a Dovhyj v této části horstva. Cesta jde divočinou, pralesem. Od hájovny jde po toku potoka a podle lesní dráhy. V kótě 342 se žleb rozšiřuje, divočina se zmírnila i prudký spád. Nad ústím potoka Zvoru do Šipotu leží Tuří Polana. Patří k ni osada Polanská Huta, ležící výše na Zvoru. Procházíme celou osadu, přecházíme řeku Tuříci i silnici — aut. linku Perečín — Svalava a po cestě J nad potokem Bystrým vcházíme do Tuřího Bystrého. Neprocházíme celou vsí, ale uhneme vpr. a přes Mlynskyj potok stoupáme lesem na Mlynskyj vrch 647. Naváže na červenou Makovica—Siňák—Paseka. Jdou společně 3 km po táhlém hřebeně Mlýnského vrchu, stočí se pod Kyčeru 678 a po celkové společné 5 km pouti u hájovny se rozdělí, červená na Makovici, modrá J do Puzňákovců k ústí potoka Lomovaně do Vyznice, jehož údolím pokračuje přes vesničky Majdan a Lesárnu. Vystupuje na hřeben Kyčery, obchází v několika obloucích vrchol Žorniny 568, obchází druhé její témě 544 a lesem nad lázničkami Svatou Kernici vchází do Podmonastýru a do Mukačeva.

Za Tuřičkami po červené značce procházíme malebně položenými loukami podle primitivného mlýna a jdeme dále překrásným bukovým lesem. Cesta povlovně stoupá, je sjízdná i pro auta a autobusy. Jdeme podle říčky Turice, tvořící místy pěkné kaskády a chovající hojně pstruhů, přes ves

Vyš. Tuřičky, která souvisí Z s chudičkými vesničkami Příslopem a Olšinkami, řeckok. 1tř. škola, ležícími na svazích Olšinsikého dílu 902 m, po jehož hřebeně běží modrá značka z Dubriničů do Lumšorů. Červená stále podle potoka jde 7 km pod chudou viskou Lumšory a po 20 min. přichází do lázní Lumšorů, kam přišla i modrá z Dubriničů (přes Znamin a Olšinský díl. U cesty pod novou budovou vytéká rourkou léč. voda. Za starou dřevěnou budovou je nádrž jodové vody, krytá altánem. Možno ji piti.

Lázně Lumšory leží v lesním úžlabi při potoku Turici, který sbírá své vody na svazích Ljutanské holiče, jež táhlým svým hřbetem dosahuje výše 1376 m. Hluboké údolí, ve kterém lázně leží, svírají vysoké stráně, pokryté lesy. V údolí při stráni je dřev. restaurační budova, dům K. St. Sokola, s otevřenými verandami a s byty, pod ní při potoce jsou nové lázně, malé, přizemní, s několika kabinami, a za nimi staré, primitivní lázničky. U nich je venku velký, železný kotel pod širým nebem a do něho se přivádí z pramene velmi léčivá sirná voda po dřevěném žlábku, ohřátá džberem se vylévá do korýtka a jím se vede do vany. Kromě pramene ke koupelím používaného je tam pramen jodový a železito-sirný k léčbě pitím. Lázně má ve správě Vinohradská ozdravovna živnostenského odboru, Praha XII., Fochova 31. Členové KČST mají slevu na lázních i na noclehu, je tam tur. noclehárna. Lázně leži ve výši 490 m na říčce Turici uprostřed pralesů v rozloze 30.000 kat. jiter. Jsou známy od XlV stol. Před válkou byly hojně vyhledávány. Mají romantické okolí. Cesta na Ljutanskou holiči nazvána je cestou Ant. Hajna, cesta na poloninu Rovnou jménem arciděkana sevlušského Evm. Sabova. Dykovy vodopády jsou vzdáleny 30 min. Na starých lázních tabulka:

Červená polonina Rovná (útulna KČST.) 11 km (Volovec).

Červená Tuří Remety 16 — Antalovská polana 29 — Užhorod 47 km.

Modrá Znamin 11 — Dubriniče 25 km.

Modrá do Dubriničů jde od nové lázeňské budovy schůdnou cestou do chudičké vesničky Lumšorů, rus. 1tř. škola. Podle kapličky vystoupí prudce na náhorní rovinu na kraj lesa s pohledem na mohutnou poloninu Rovnou. Přichází ku prameni, vyskakujícímu mezi balvany. Na Olšinském dílu 902 jsou mohutné buky. Březovým hájem přijde k místu, kde se otevře krásný rozhled. S leží Smrková s dřevěným kostelem, rus. 2tř. škola. Na Znaminu 711 pod mocnou klenbou buků odbočuje J zelená.

kcst 011aa

Vesnička Lumšory.

Zelená Znamin, Simir, Perečín 3 h. Schází do Simirek, ležících v pěkném údolí potoka Simirky, rus. 4tř. škola. Podle jeho toku, sevřeného J svahy táhlého hřbetu Boroňsky, přijde do Simiru a do Perečína.

Modrá na Znaminu přejde loukou na vozovku, chvíli lesem, chvíli poloninou, na Mákarku 524, nedaleko pramen. Pokračuje přes Plišku 464, sestupuje do údolí Ljuté, pak vpr. na most a silnicí vl. a končí na nádraží v Dubriničich.

Z lázní Lumšorů červená značka vystupuje za mostem po vozovce, po 25 min. přichází na lesní louku a lesem k místu, kde stávala hájovna. U kamene, označeného “7 km” otevře se výhled na Ljutanskou holicu, po 15 min. míjíme vpr. 2 koliby, po dalších 10 min. vyúsťuje, modrá značka, přicházející z Tuřiček (šipka označuje její směr ke kolibě). Červená přichází k mocnému prameni (označeno červeným kruhem), Královské studánce. Od ní již za chvíli jsme v státním hřebčinci pod Vysokým vrchem na

polonině Rovné. Podkarpatoruské poloniny jsou horské hřbety beze stromů, klenoucí se nad hranici lesů, obemknuté listnatým hvozdem, který je chrání jako nepropustná hradba. Na poloninách se pasou koně, krávy, ovce i vepři na tuhé horské trávě. Některá místa ohrazují plotem, aby tam dobytek nemohl, tam tráva dorůstá, sekají ji a ukládají do seníků. Jsou to štíhlé kupy sena, narovnaného kolem vysokých tyčí. Tímto senem se přikrmuje, když je trávy již málo. Poloniny vynikají krásnými rozhledy; mnohé z nich zavlažovány jsou četnými prameny a bystřinami. K nejkrásnějším patři polonina Rovná. Zvedá se 47 km SV od Užhorodu mezi tokem řeky Uhu a Latorice. Měří 2200 kat. jiter, počítaje v to pás ochranného lesa. Polonina Rovná je zavlažována několika bystřinami. Bystřina Vojvodina tvoří vodopády, vlévá se do Šipotu a ten do Turje. Ze Suchých Zvorů stéká potok a do něho ústí pramének ze studánky pod stájemi. Z od¹ chaty je Královská studánka, mohutný pramen, který býval ještě mocnější. Teď se ztrácí, zato nový pramen prýští pod stájemi. Kromě toho třpytí se tam 6 tůní jako malá mořská oka. Polonina Rovná vyniká několika vrcholy. Menčul skalnatého temene je vysoký 1295 m a poskytuje krásný rozhled. Přehlížíme vsi Tuří Bystrý, Tuří Polánu, Poroškov, Tuří Paseku, Rakov, Tuří Remety, Likicary, Lipovec, nejprimitivnější vesničku v tomto území, Pol. Hutu, Polánku, část Svalavy. Z hor vidíme Makovici, Pikuj, Zákruži, Sokolec, Vysoký vrch, Stoj, Ostrou horu. I s Vysokého vrchu (1413 m) je pěkný rozhled. Objeví se nám Ljutanská holica, Olšinský díl, Javorník i Tatry. Západní skalnatý sráz Vysokého vrchu se jmenuje “V kamínku” Pod Vysokým vrchem je několik stavení stát. hřebčince: 5 stájí, obydlí správcovo a inspekční chata. Dosavadní noclehárnu OKČST Užhorod zrušil, takže 1936 není na polonině Rovné turistického objektu. Začíná stavět útulnu středního typu, jako je u klausury Kvasného nebo Balcatulu. Bude hotova do podzimu 1936. Na pastvinách pasou se velká stáda dobytka: 800 koní, 3000 skotu, 32 chovných býků a 33 býků huculského stáda. Pro pasáky jsou koliby, dobytek zůstává pod širým nebem. Pasák má za koně 20 Kč, bochník chleba a 1 kg slaniny, za pár skotu o 10 Kč více. Mimoto je poplatek státu za koně 6 Kč, za hříbě 3 Kč, za krávu 5 Kč. Doba pastvy trvá od jara do konce září. Nejvyšším bodem poloniny je hora Polonina Rovná 1482, po níž celá polonina má jméno. Je na ní vztyčena trigonometrická věž, od niž se otevře krásný výhled na celou kulisovou řadu pásem polonin. Rozhled: S je Volosianka (nevidět) a Kynčik Bukovskyj. Postupně k V: pohraniční hřeben polský, Starostýna, Velikyj vrch (před ním Ostrý vrch), Zelemeň, k V Pikuj, průsmyk Verecký, k JV Velikyj vrch a Stoj z poloniny Boržavy, Bužora. K J Tuři Polana, Tuří Bystrý, za nimi Pleska a Obavský kámen; od něho vpr. hřeben s Kyčerou, Makovicí, Antalovskou polanou a Sinatorií; před nimi údolí Turje. K Z za údolím Uhu Pliška, Skala, Olšinský díl, Popričný a Holica. Přesně k Z jsou lázně Lumšory. K SZ Sninský kámen a Nežabec ve Vihorlatu, Javorník, Rohatec, Stinka, Ljutanská holica, Kremenaroš, Čeremcha. Pod vrcholem S spadá hluboká rokle Široká jáma, jež přechází do pralesa. Polonina Rovná je svérázná. Liší se od ostatních, které jsou pásmové, tím, že tvoří mírně zprohýbanou tabuli, skloněnou J, nevysílá rozsoch a odnoží, ale strmě spadá k údolím stráněmi, porostlými olšovým pralesem. Jednou tu jistě budou stát sanatoria, dosud má málo návštěvníků, a přece aspoň jeden den tam prožitý zanechává nezapomenutelnou vzpomínku. Za hřebčincem se značky dělí. Modrá sestupuje JV na Menčul 1295 a dál přes Rovnyj Plaj 1230 a údolím Šipotu do Tuří Polaný. Červená stoupá k SV do sedla a vpr. na nejvyšší bod poloniny Rovné 1482 m, označený trigon. věží se skvělým rozhledem. Scházíme V. Na kamenech v trávě těžko se hlcdaji značky, ale směr udává V ležící hora Pikuj (Husla). Cestou najdeme dřípatku karpatskou, podbělici horní, hořec a jalovcovou kleč; tyto rostliny tam převládají. Scházíme k ochrannému pásu lesa ke kolibě. Pozor, abychom právě tam stihli značku. Jdeme lesem na velkou horskou louku

Preluku, kterou protéká potok. Uprostřed louky na kameni značka, ale dál na okraji lesa těžko se najde. Přejdeme bažinatou lučinu “Tři chotary” a dáme se přímo do protilehlé stráně, hustě zarostlé. Pěšina v lese brzy přivede na širší cestu a tou stále hlubokým lesem na kótu 820 (staré měřeni 813) a na lísek, zvaný Bigari. Na zlomu hřebene sestup do vesnice

Zbynů, noclehárna KČST. v rus. 1tř. škole, je-li zavřeno, klíče v bytě čet. strážmistra nedaleko školy. Sirný pramen. Ves leží na silnici, vinoucí se údolím Zděňovky. Tato silnice, přecházející výše ve vozovku, vede pod pohraničním horským hřebenem do vsi Užoku. Při opačném směru pozor, abychom ve vsi včas uhnuli na červené značky mezi stavení a vzhůru do svahu! Potok Zděňovka pramení pod pohranični horou Starostýnou 1228 a protéká hlubokým údolím mezi pohraničními Karpaty a hřebenem Ostrého vrchu. Leží na ní řada vesnic. Jdeme po silnici JV Za Zbynami 2.5 km je

Zděňovo, kostel, čs. 2tř. a rus. 3tř. škola s německou pobočkou, notariát, pila, u ní sirný pramen, čet. stanice, inspektorát a odd. fin. stráže. S vrcholu poloniny Rovné do Zděňova je 16 km. Nechceme-li odtud vystoupiti na Pikuj nebo dál z Nižních Verecek na pohraniční hřeben, je dobře projeti tento úsek cesty do Volovce (krajina je pěkná, ale silnice je dlouhá a únavná). Ve Zděňově odbočuje od Jub. stezky za ústim potoka Kočilovy žlutá S podle toho potoka na Pikuj u tabulky:

Žlutá Pikuj (Husla) 1406 m, 10 km, Bělasovice 17 km, Nižní Verecky 25 km.

kcst 012aa

Stáje na polonině Rovné.

Žlutá Pikuj — Nižní Verecky.

V Zděňově odbočuje vl. žlutá u kostela u bývalého obydli Schönbornova, kde je umístěna nyní pošta a finanční stráž, prochází otevřeným jeho dvorem a vychází na luční vozovku do údolí potoka Kočilovy. Jde stále lučinatým údolím, které se zúžuje po 1 hod. chůze, přecházíme potok a stoupáme lesní úzkou stezkou po svahu Holovačího lesa, míjíme lesní chatu (je v ní jedna místnost otevřena a možno v ní přespati). Po čtvrthodinovém dalším stoupání úzkou pěšinou porostem vcházíme do divokého listnatého lesa, kterým dosti strmě stoupáme serpentínovitě, až dostihneme kamenného, táhlého hřebene Pikuje. Vystupujeme po kamenitých, vysokých útesech, obtížnou cestou na temeno Pikuje.

Pikuj (Husla) 1406 je nejvýznačnější horou v úseku Beskyd až po průsmyk Torunský. Je se všech stran viděti a je patrný svým špičatým vrchem. Pod ním vytéká záp. pramen Latorice (vých. pod Kozákovou polankou 907 m). S Pikuje otvírá se daleký rozhled i do Polska, do údolí řeky Stryje, i do Československa, do údolí Latorice, i na všechny hory kolem se prostírající. Na Píkuji se láme směr hranic. Pozor na zmije!! S Pikuje jde modrá značka přes Bělasovice na Kozákovu polanku a do Nižních Verecek od tabulky:

Zděňovo 10 žlutá Bělasovice 7 km.

Modrá Bělasovice 9 km. — Tato modrá je popsána pod č. II.

S Pikuje sestupujeme příkře po žluté travnatým jeho svahem (morénou, kterou utvořil pohybující se ledovec) na poloninská luka. Jdeme mrtvým lesem zmrzlých stromů ve vrstevnici a sestupujeme bukovým lesem. Přecházíme mohutný záp. pramen Latorice (ledová voda) a lesní serpentinou scházíme do luk. Přejdeme po lávce Latorici do Miškarovic, horské vsi s dřev. kostelíkem. Odtud silnicí údolím přijdeme do vsi Bělasovic, kde stékají se oba prameny Latorice. Sem přichází modrá značka s Pikuje, dotýká se žluté, ale hned odbočuje vl. V podle potoka na Kozákovu polanku u tabulky:

Pikuj (Husla) 1406 m, 9 modrá Latorka (min. pramen), Kozáková polanka 5, Nižní Verecky 15 km.

Žlutá Pikuj (Husla) 7, Zděňovo 17 km.

Žlutá Nižní Verecky 8 km.

V Bělasovicích informace na četnické stanici a u finanční stráže. Žlutá značka se láme J, sleduje po silnici tok Latorice přes chudé vesničky Bystrý (kostel výše u potoka) a Kotelnici, přes Tišov, dřev. kostelík, ke kostelu v Niž. Vereckách. Odtud postupuje po silnici 1.5 km a končí na Jub. stezce u tabulky:

Žlutá Nižní Verecky 1.5, Bělasovice 9.5, Pikuj 16.5, Zděňovo 26.5 km.

Modrá Pikuj — Bělasovice — Kozáková polanka 907, Nižní Verecky 24 km.

Na Pikuji od tabulky sestupuje modrá po hranicích (až na Peredil i polská červená) po holém svahu, prochází mrtvým lesem, sejde na planinku, bukovým lesem na Velký Munčel 1036 (988). Změní směr V stále podle hraničních kamenů na Peredil 811 (814), kde hranice odbočují vl. Opouští hraniční kameny i polskou červenou a schází mladým listnatým podrostem JV, pozvolný sestup pastvisky dobrou polní cestou do Bělasovic, kde se dotýkáme žluté u tabulky:

Pikuj (Husla) 1406 m, 9 modrá Latorka (min. pramen), Kozáková polanka 5, Nižní Verecky 15 km.

Husla 7 Zděňovo 17 žlutá Nižní Verecky 8 km.

Přejdeme říčku Latorici, jejíž oba prameny (západní od Pikuje i východní od Kozákovy polanky) se tam spojily, po obecni silnici podle vých. toku Latorice do vsi Latorky, 3 km dlouhé, s min. pramenem. Na konci vsi odbočujeme JV ostřejším stoupáním jehličnatým lesem lesní cestou, která obchází po sev. svahu Kozákovu polanku 907 pod vrcholem, točí se V aby dostoupila temene na hranicích. Sestupujeme pohraničním hřebenem (polská červená řídká, až 200 m od sebe) necelý km na kótu 866. Opouštíme hranice. Sestupujeme po modré, lesní cestou po vých. svahu Velikého vrchu 907, volně pokračujeme travnatým hřebenem přes Holiči 696 nad viskou Medvězím. Dál hřebenem stále ve stejné výši přes Maguru 665. S ní příkřeji, na konci serpentinami k stát. statku na silnici v Nižních Vereckách, kde končí u tabulky:

Modrá Kozáková polanka 10, Latorka, min. pramen 13, Bělasovice 15, Pikuj 24 km.

Jubilejní stezka v Zděňově od tabulky, poukazující k žluté značce na Pikuj, pokračuje podle řičky Zděňovky k jejímu ústí do Latorice ve vesnici

Podplazí, rozkládající se J na Latorici, řeckok. kostel, rus. 2tř. škola, čet. stan., nalezen maďarský meč z doby jejich vpádu (ikonec IX. stol.). Červená přestoupí na stát. silnici, u niž po l. straně za prvním mostem je veliký válečný hřbitov se 144 hroby, leži v nich 344 vojíni, nejvíce Němci a Rusové. Přejdeme sedmkrát řeku. Při čtvrtém mostě je hostinec Podholička (bez noclehu). Před šestým mostem ústí potok Zadílský, na němž se táhne S ves Zadílský, rus. 1tř. škola, dřev. fil. lemkovský kostel sv. Mikuláše, zvonici s galerií kryje střecha třikrát dělená. Při sedmém mostě je osamělá myslivna Bílá sova, za ní 1 km se vlévá potok Slavka. Za jejím ústím 8 min. křižovatka silnic u tabulky:

Žlutá Nižní Verecky 1.5, Bělasovice 9.5, Pikuj 16.5, Zděňovo 26.5 km. Je popsána v oddělení “Odbočky z Jubilejní stezky” část I.

Červená Zděňovo 15 km.

Jub. stezka zlomí se vpr., přejde most přes Latorici a vrací se k potoku Slávce, přichází k poutní Mariánské studánce. Je po l. straně silnice, pod třemi mocnými lipami. Nad ní se zvedá socha P Marie. Přejdeme železný most a jsme ve

Vyšních Vereckách. Ves s osadami Beregovci a Drahušovci vyplňuje celé údolí. Kostel, rus. 5tř. škola s expositurou v části obce Drahušovcích. Sirné prameny. Zdejším rodákem (1884) je Lukač Demjan, samorostlý spisovatel, prostý sedlák. Napsal pozoruhodné povídky, naplněné lidovou mystikou (“Vidma” “Čort na vesilju”), jež vydala “Prosvitá” — Za posledními chalupami Drahušovců stoupáme serpentinami na V svahy Menčelu 646. V kótě 624 jsme nejvýše a sestupujeme do Volovce. V poslední serpentině u osamělé chalupy tabulka:

Zelená Bužora 1097 m, 12, Krásná dolina 814 m, 13, Hankovice 21, Polana u Svalavy, lázně s min. prameny 28 km. Je podrobně popsána v oddíle “Odbočky z Jubilejní stezky” část II.

Nad silnici vl. je hřbitov a za nim válečný hřbitov, smrky ohrazený, leží tam 549 vojáků, Němců, Rusů, Maďarů a Čech František Meruňka z Prahy v hrobě č. 170. Hřbitov je pietně udržován četnickou stanicí ve Volovci.

Volovec, OKČST., Rus. nár. dům (Slovanský tur. hotel), 30 lůžek v pokojích, stanice a noclehárna KČST., kde spolehlivé informace v informační kanceláři KČST., odboru Volovec, druhá stanice KČST je v restauraci na nádraží, ještě druhý hotel Grünbergův, inspektorát a odd. fin. stráže, čet. stanice, čs. 3tř. a rus. 7tř. škola s expositurou v části obce Jabloňově, pila, kostel řeckok. kamenný a pravoslavný dřevěný. Stanice dráhy Baťovo—Lawoczne, křižovatka silnic do průsmyku Skotarského, Vereckého, do Volového, Svalavy, dobré a levné letní sídlo, v Ruském nár. domě (“Slovanském tur. hotelu”) denní strava s bytem 18 Kč (1936), byty i v soukromí, lékař. Středisko zimních sportů, můstek pro skok 40 m dlouhý, pořádají se lyžařské kursy vojenské i civilní a lyžařské závody, obesílané četně i závodníky polskými. V okolí se objevují po velkých deštích a z jara typické krystalky křišťálu “marmarošské diamanty” Děti je sbíraji a prodávají turistům. Volovcem již v dávnověku vedla důležitá obchodní cesta. Původ Volovce sahá do XIV stol. Hornatý kraj, zarostlý hustými lesy, stal se útulkem zbojníků a zlodějů dobytka, kteří sháněli kradené voly (jméno všeho hovězího dobytka) do údolí Zvoru pod Voskreščatým vrchem 1221, kde si postavili obydlí a novou osadu nazvali Volovčíkem — Volovcem. Později se obyvatelé živili pastýřstvím a chovem dobytka, skotařilo se až do světové války. Ve Volovci se konaly velké trhy na dobytek a trhy vůbec, na něž se scházeli haličtí Rusíni z Wyszlowa, Oporcze a Lawoczného. R. 1880 začala se stavěti železnice, spojující Rusko s Maďarskem, ale na blahobyt obyvatelstva neměla vlivu. R. 1914 sváděny urputné boje, Rusové pronikli až do Zaňky, avšak za 3 neděle ustoupili přesile Němců. Bojovalo se na vrších Bužoře, Voskreščatém vrchu, Tomňatyku, Plaji a v průsmyku Skotarském. Po druhé přišli opět Rusové v únoru 1915, zůstali do dubna a pronikli za Svalavu. Všude v okolí jsou zákopy a množstvi rozsetých hrobů. Ve Volovci u odbočky silnice k nádraží tabulka:

Červená-bílá-červená Volovec nádraží, stanice KČST, 300 m, Ruský národni dům, stanice, informační kancelář a noclehárna KČST., 100 m.

U nádraží tabulka:

Modrá Volovec — chata KČST pod Plajem 1139, prudší stoupání, 8 km. Je popsána v oddíle “Odbočky z Jubilejní stezky” III. část.

Červená Volovec — chata KČST pod Plajem, krásná cesta 7 km, lepší než modrá.

Červená Zděňovo 26 (noclehárna v Masarykově jub. škole), spojka 300 m.

Jub. stezka ve Volovci jde od rozcestí po silnici k místu, kde mezi čs. školou a lesním úřadem odbočuje se silnice červená vpr. u tabulky:

Zelená Volovec — Huklivý 7 chata KČST pod Plajem 12 km.

Zelená Volovec—Huklivý—Plaj jde po silnici k V a kc kříži, kde odbočuje vozovka podle potoka do vsi

Kanory, ras. 3tř. škola, dřev. far. kostel P Marie bojkovského typu se 3 věžemi, nad vchodem bar. vysoká, čtyřhranná, střední nižší, široká se střechou trojnásobně lomenou, nad presbytářem nejnižši. Gánok (ochoz) kolem stavby na pěkných sloupech. Bohatě řezaný ikonostas a překrásný svatostánek se stříškou na pěkně řezaných sloupcích. Převezli jej zc vsi Ploského v okrese svalavském. Zelená po silnici přijde do Talamáše, části obce Huklivého, řeckok. kamenný kostel, rus. 2tř. škola. U kostela se dělí silnice, státní pokračuje do průsmyku Skotarského, zemská spojovací do Sojmů. Na rozcestí tabulka:

Modrá spojka na Jub. stezku na kótu 659 6 km. (Modrá přejde trať, jehličnatým lesem stoupá na kótu 644, lesem a poloninkami přijde na Jub. stezku.)

Od kostela v Talamáši zelená jde po silnici, podbthá trať pod železničním mostem do Huklivého k tabulce:

Zelená chata KČST pod Plajem 1139 m, 6 km.

Tam zelená ze silnice odbočí vpr. a jde hodinu celou vsí Huklivým, táhnoucím se podle potoka V Zvoru. Čs. 2tř. a rus. 3tř. škola, čet. stanice, v kótě 608 dřev. řeckok. fil. kostelík Seslání sv. Ducha, lemkovského typu z r. 1784, s bar. věžičkou, kolem ochoz s podstřeším, zvonice opodál s dvojí podstříškou. Pravoslavný dřevěný kostel. V kótě 666 stékají se dva prameny Zvoru, nad soutokem mezi chalupami přejdeme potok. Serpentinami vystoupíme na poloninku, do lesa a opět přes poloninku vystoupíme na úpatí Pia je a k chatě KČST pod Plajem na polonině Boržavě.

Od odbočky zelené Jub. stezka mezi čs. školou a lesním úřadem odbočí vpr., prochází skladištěm parní pily, přejde trať k lesu, serpentinovitou vozovkou na kótu 659, tabulka:

Modrá Huklivý 6 km.

Modrá s kóty 659 se vytáčí obloukem J nad žlebem Sviního potoka poloninkami a jehličnatým lesem. Skoro ve stále stejně výši přijde na kótu 644, od ní mírně sestupuje pod Frysinet 722 a schází ke kostelu v Talamáši na zelenou Volovec—chata KČST pod Plajem.

Červená nad tabulkou několika ostřejšími serpentinami vystoupí na V svahy Rihu 965. Otevře se výhled vl. Výše je kamenná mohyla, 5 min. nad ní překrásný výhled vpr. Za Větrným rohem vystoupíme nad les a k chatě.

Chata KČST. pod Plajem 1139 m je přízemní dřevěné stavení s předsíní, kuchyní a 2 noclehárnami (34 lůžka). V letní sezóně je osazena hospodářem a je zásobena mlékem a sýry z nedaleké mlékárny, v zimě je otevřena v sobotu, v neděli a ve svátky, jinak klíče u jednatele odboru v Rus. nár. domě ve Volovci. II chaty pramen výborné vody. Od chaty se rozbíhají značky:

Zelená Huklivý — Volovec 12 km, 3 hod.

Volovec údolím Zvoru 8 modrá Menčelyna — Zaňka nádraží 10 km.

Zelená Huklivý—Volovec poloninkami a lesem sestupuje k horskému potoku, překročí jej, pěšinou přejde na vozovku a tou k prvním chalupám vsi Huklivého, podle kostela a mlýna, stále údolím potoka Zvoru, u dřevěného mostu vejde na silnici a tou přes Talamáš do Volovce.

Modrá chata pod Plajem—Volovec 8 km, 2 hod. Od chaty po horských loukách schází do lesa, příkře, pak mírně serpentinovitou stezkou k potoku Zvoru a mezi chalupami Volovce na nádraží. Od chaty pod Plajem do Zaňky je popsána v oddíle “Odbočky z Jubilejní stezky” část III.

Jub. stezka stoupá od’ chaty pod Plajem neudržovanou, kamenitou, hrbolatou vozovkou, až dojde pod kótu 1318, kde odbočuje žlutá na Skotarský průsmyk u tabulky:

Žlutá průsmyk Skotarský 19 km. Je popsána v oddíle “Odbočky z Jubilejní stezky” část IV

Z kóty 1318 Jub. stezka postupuje na Velikyj vrch. Zakrátko odbočuje vpr. Z zelená na zastávku Osu; byla značena z Osy na starou chatu, značky jsou zašlé a nebudou obnovovány, neboť cesta je zvláště v horní části těžko schůdná, ale je velmi romantická.

Zelená sedlo 1318 mezi Plajem a Velikým vrchem — Osa 10 km, 3 hod. — Zelená jde po holém svahu, sestupuje do lesíka, kterým prochází na cestu, vedoucí podle říčky Osy. Vstoupíme na tuto stezku a jdeme úzkým údolím s divokou vegetací k lesní pile. Před ní v ostrém záhybu potoka v kótě 509 odbočí žlutá, také již neobnovovaná, a ostrým výstupem překonává výškový rozdíl 1170 m na Stoj (Stohy) 1679. Zelená projde podle lesní pily a již lepší cestou podle potoka Osy pokračuje na zastávka Osu.

Jub. stezka odbočí s cesty vpr. přes pastviště (vpr. koliba) a stoupá po kamenitém hřbetu k

Velikému vrchu. Velikyj vrch 1598 poskytne krásný rozhled. Ale značka nevystoupí na temeno, ale pod vrcholem narazí na cestu, po které obcházíme vpr. Velikyj vrch po jeho Z svahu na kótu 1530 (není na mapě vyznačena) k tabulce:

Modrá Stoj (Stohy) 4 km (pokračuje na zastávku Hankovice, celkem 19 km). Popsána v oddíle “Odbočky z Jubilejní stezky” část V

Červená Gymba 1494 m, 3, Žid Magura 1519 m, 5, Kruhla 1243 m, 10 km.

Červená Volovec 28 km.

V kótě 1530 se láme směr Jub. stezky V otevře se panoráma S i J. Pozor u nízkého kamene! Cesta schází vl. dolů směrem ke Gymbě, hřeben se snižuje, do sedla (vpr. dole pramen), ale kámen se dvěma značkami ukáže příkře vzhůru na skalnatý vrchol

Gymby. Přišla tam zelená od J z pralesa od řeky Boržavy, tabulka:

Zelená Boržavský prales — údolí Boržavy 8 — Berezník — Kerecky 18 km. Je popsána v oddíle “Odbočky z Jubilejní stezky” část VI.

Jub. stezka sestupuje po holém hřbetě Gymby a zase vystupuje podle dvou skalnatých vrcholků na témě kóty 1488, kde se připojí modrá z Izek, tabulka:

Modrá Izky 10 km.

Modrá odbočuje po polonině SV do lesa na kótu 797 odtud jde pres půl hod. zase poloninou a dále lesem sestupuje do Izek, nocleh v turistickém hotelu u Davidovičů, dobrá strava, notariát, inspektorát a odd. fin. stráže, čs. 2ti. a rus. 1tř. škola s expositurou, dřev. lemkovský kostel sv. Mikuláše z r. 1798, veliké malované obrazy svátých a Krista v životni velikosti, široká a vysoká věž s bar. bání a lucernou, vyrůstá ze střechy nad vchodem, zvonice opodál. Nouzová infekční nemocnice Čs. červ. kříže. Ves leží na župní silnici Volovec—Volové v údolí řeky Repinky.

Jub. stezka stoupá z kóty 1488 po hřebeně na Žida Maguru 1519, odtud postupuje SV krátký, široký, JZ dlouhý, úzký hřeben s horou Židem 1200, spadající prudce k řece Boržavě. Červená jde stále po hřebene, na něm se zdvíhají vrcholy, korunované skalisky. Vystoupí na Hrab 1374, krásný pohled zpět (nezapomeňte po celé cestě stále se ohlížeti) na zvlněný hřeben. Sestupujeme na kótu 1247 přes Kyčeru na Kruhlu 1243. Často odbočují vozovky, ale nedáme se jimi svésti. Držíme se hlavního hřebene, ač někdy je těžko hned se orientovati. Pěšina zaniká, značky na kamenech zarůstají travou a křovím a mnohdy bývají zlomyslně vysekávány. Pod Kruhlou (není značky po ruce) svede vozovka do vsi Říčky, dřevěný kostel, čs. 1tř. a rus. 1tř. škola, od vsi 1/4 hod. 3 minerální prameny. Nedáme se do té vozovce, ale přes loučku k lesíku. Tam jsou již značky, ale dál koleje v louce vozy vyjeté by svedly vpr. Držíme se kraje lesa. Jdou tím lesem rázu pralesa značky, místy dost chatrné, příkrou a namáhavou cestou přes Zvor 1119 a Opolonok se dvěma vrcholy 1099 a 1174 na

Příslop 942. V sedle pod Příslopem kříž na místě, kde 1914 dva lidé zmrzli, a pramen. Je to druhý pramen na celé dlouhé cestě od chaty KČST pod Plajem. Značky v úvoze uhnou vpr., pozor, jinak bychom tou širokou vozovkou sešli do Ťušky, řeckok. 2tř. škola, alkalický solný pramen. Značky postupuji přes kóty 1142 a 1052 na vrch Kameň 1127 a po hřebene na Poloninu Kuk 1206. Tam od J přiběhla modrá z Chustu přes Douhé a Kušnici.

Modrá Polonina Kuk 1206, Ljublana, Meliště, Jasenovo 751, Kušnice 13.5 km, údolí Boržavy, Suchá — Broňka, Douhé 23 km.

Modrá z kóty 1206 na polonině Kuku vystoupí na druhou kótu 1365. Ostrým sestupem na Ljublanu 909, výškový rozdíl skoro 500 m (v hájovně Ivanové pod Ljublanou nocích). Dalším sestupem přes vrch Meliště, Krislo 722 a Jásenovu 751 přechod do údolí Boržavy a do Kušnice, konečné stanice úzkokolejné dráhy Berehovo—Kušnice. Popis v oddíle “Chust”.

S Poloniny Kuku se točí Jub. stezka vl., pokračuje společně s modrou 3.5 km, 1 hod., střídavě po holém a zase lesnatém hřebenu na Menčul 1252, kde stálo rak. uh. těžké dělostřelectvo a ostřelovalo Klivu. Modrá se oddělí, aby se po pochodu 1 1/4 h. opět spojila s Jub. stezkou nad Volovým. Červená sama jde přes kótu Menčulu 1252 na poloninskou cestu, po které sejde k řece Rice. Na jejím břehu se spojí s modrou, překročí řeku a vchází na Masarykovu třídu ve Volovém u domu s tiskárnou a knihkupectvím bratří Steinbergů č. 81 proti synagoze. Obě značky se hned rozdělí. Modrá jde S po silnici do Majdanu (podrobně popsána v oddílu “Chust”

Volové, okr. a ber. úřad, soud, okr. čet. velitelství, čet. stanice, notariát, školy: rus. měšť. 4tř. se 4 čs. pobočkami, rus. ob. 7tř. s 8 pobočkami, čs. 3tř., žákovský internát Čs. červ. kříže v býv. myslivně 1/4 h. J od obce, Masarykův dům se sóc. institucemi, elektrárna, 3 pily, kamenný řeckok. kostel, dřev. pravoslavný, synagoga, dva válečné hřbitovy, noclehárna KČST v domě Legionářského družstva s dobrou jídelnou, česká Štursova restaurace. V okolí 4 minerální prameny, v osadě Prochudném, v Potočině, dva ve stát. lese. V okolí se vyskytují “marmarošské diamanty” Volovým projíždí státní autobus Chust—Volové—Torun a soukromý jezdí do Volovce záhy ráno. Nejbližší stanicí je Volovec 45 km a Chust 60 km. Pro tuto odloučenost kraj si zachoval svůj národopisný ráz. Obec vznikla teprve v XVII. věku z malé pastýřské osady, stala se tržištěm dobytka a tím obchodním středem širého okolí. Roku 1897 se tam narodil Vasil Grendža-Doňskyj, bankovní úřednik v Užhorodě, lyrický básník. Jeho “Kvity z trňom” prostých erotických a vlasteneckých námětů jsou první tištěnou knihou básní. Vydal ještě 4 básnické sbírky, poslední “Trnovi kvity z polonyn” jsou to básně sociální a politické (komunistický směr). Napsal dvě knihy pros a dětské divadelní hry “Na zelenyj Huculščini” a “Sirotyna” Redigoval 1925-8 komun. revui “Naše zemlja”

Orientační tabule OKČST Chust č. 15 ve Volovém s orientační mapou:

Červená Sinovir 12 km, 4 hod. — Koločava 22 — Německá Mokrá 33 — Brustury 50 — Okula 74 — Jasiňa 97 km.

Červená Menčul 1252 m, 2 1/2 h. — polonina Boržava: Hrab 1374 — Žid Magura 1519 — Gymba 1494 — Velikyj vrch 1598 — Plaj 1334 m, 32 km, 14 hod. — Volovec 40 km, 16 hod. — Verecky, Žděňovo, Užhorod.

Modrá Torun 20 — Lopušný — Sinovirské ozero 30 — Sinovírská Polana 35 — Ostrika (hájovna) — Na Kantině (myslivna Černá Reka) 810 m, 50 — Plešča (Pesarika) — Deňášček — Plaj 1373 — Strimba 1723 — Příslop 944 — polonina Krásná — Topas 1552 — Bosová 1382 — Drahovský Menčul 1487 m, 88 — Drahovo 101 km.

Modrá Polonina Kuk 1365 m, 5 h. — Kušnice 23.5 km, 9 1/2 h.— Dovhé 33 km; 7 h. — Malý Klobúk 571 — Tri chotari 804 — Tupyj 878 — Chust 59.

Žlutá Kyčera 627 — Svinarskyj (Čertezek) 812 — Gregotiště — Sinovir 12 km, 4 h. — Piskoňa 1559 — Negrovec 1712 — Horb — Prislop 1226.

Zelená Stříhálně 8 km — kóty 875, 1059, 1341, 1441, Ozirňa 1500 — Sinovirské ožero 20 km, 7 hod.

Žlutá převoz — Lozanský — Sobky — spojení s modrou pod Menčulem 1252 m, 8 km, 2 1/2 h.

Jub. stezka jde obcí Volovým J, uhýbá V do údolí potoka Prochudného, po stráních jsou řídce rozhozeny chalupy osady Prochudného. Po 4 km cesty vpr. je stavení a stodola. Na průčelním trámu a na prknech kruhová značka upozorni, že ve vzdálenosti 300 kroků (na speciální mapě označen) je minerální pramen. Jdeme dalši 3 km podle potoka Prochudného do osady Deševého, kde odbočuje modrá spojka Deševý—Toučka.

Modrá stoupá (výškový rozdíl 250 m) na kótu 851, kde přetne žlutou výhledovou cestu Volové — serpentiny na Jub. stezce nad Sinovírem. Sejde mezi ploty a zvorem potoka k dřevěné, stylově stavěné ruské škole v Toučce. Tam vyústí na zelenou, jdoucí údolím Terebly po silnici ze Sinovíru k hájovně Ostřici. Této spojky použijí ti, kdo chtějí přejiti do pohraničních končin k myslivně Na Kantině (Černá Reka) a vystoupiti na Popaďu nebo od myslivny Na Kantině (Černé Reky ) dostati se do sedla Příslopu zase na Jub. stezku.

Od odbočky modré spojky Jub. stezka stoupá silnicí k místu, kde vyústí žlutá vyhlídková cesta z Volového, jíž je dobře použiti i v opačném směru místo údolního úseku Jub. stezky. Je jenom o něco delší, ale jde po hřebenu a otvírají se z ní daleké výhledy. Červená pokračuje po silnici serpentinami na vysoký předěl, sedlo Gregoviště 836, rozhled, vidět Kamjonku vl., vpředu Sinovír, pokračováni údolí až k Lazům, za Sinovírem Negrovec a vpr. hřeben Merši. V sedle Gregovišti na nejvyšším bodu silnice přepadával Nikola Suhaj poštu. Přicházíme serpentinami nebo zkratkou do

Sinovíru, notariát, čet. stanice, inspektorát a odd. fin. stráže, čs. 2tř. a rus. 4tř. škola, řeckok. dřevěný kostel, noclehárna KČST., krytý most přes Terebiu, v okolí min. prameny. Obec byla založena ve XIV stol. Podle zprávy G. Báradyho lze časem pozorovati fatamorganu.

Na domku proti obchodu firmy Baťa orient. tabulka č. 13 odboru Chust:

Sinovír — Sinovírská Polana 11 km — Sinovír — myslivna Na Kantině 14 km.

Sinovír — nádrž Ožero 8 km.

Červená Prochudňa (potok) — Volové 12 km, 4 h. — polonina Boržava — Volovec 52 km.

Červená Negrovec — Koločava Lazy 10 — Německá Mokrá 21 — Brustury 38 km.

Zelená Ostrika 5.5 km (spojka na modrou k Sin. Polané nebo k myslivně Na Kantině).

Žlutá Gregoviště — Svinarskyj 812 — Kyčera 627 — Volové 12 km, 4 h.

Žlutá Čertež — Piskoňa 1559 — Negrovec — Horb — Piskoňa 1449 — údolí Sucharu — Douhy Gruň 23 km.

Modrá Toučka — kóta 851 — Prochudňa (osada Deševý) 3 km, spojka ze zelené k červené Jub. stezce.

Žlutá jde v Sinovíru přes řeku Tereblu, odbočuje hned za mostem vl. mezi domky nahoru k Čerteži 807 ke kótě 1142 (voda) na Piskoni. Po hřebene (kóty 1559 — 1583) k Negrovci 1712 (lidově zove se Magalka), k Piskoni 1449 do sedla zvaného “Cihla” a “Křest” (stojí tam velký dřevěný křiž). Po pěkné stezce po SZ úbočí Jasanovce (lidově Javorovce 1605) a kóty 1461 (voda na cestě na několika místech) na Prislop 1226 (pastýřská koliba). Značka se obrací J ke kótě 837 (voda) do údolí řeky Sucharu (pastýřské koliby). O 1 1/2 km níže po toku setkává se žlutá se zelenou (Koločava-Lazy-Plaj). Přichází k místu, kde bývala nádrž Suchar, o 1 km níže je stáj a za ní v břehu pitná voda. Po dalším 1 km odbočuje žlutá od zelené, přechází potok Suchar, jde 1/2 km podle potoku, pramenícího pod Strimbou. Odbočuje vl. a lesem po hřebínku a pohodlnou stezkou vystoupí na Douhy Gruň. Tam žlutá končí a navazuje na modrou, která asi po 100 krocích ostře zahýbá JZ a vystupuje po ostrém hřebínku na Strimbu 1723, k Streminoši 1599 a na Příslop 944 m. Na vrchol Strimby značka nevede, nýbrž asi 100 m pod vrcholem jde po JV jejím svahu. Uprostřed této stezky právě pod vrcholem, vydatný pramen pitně vody (stéká do potoka Soviny, vlévající se do Mokranky).

Zelená Sinovir, údolí Terebly, Toučka, hájovna Ostrika, ústi Ozeranky 7 km.

Zelená u kostela v Sinovíru, který je kótou 642, odbočuje S po silnici údolím Terebly do osady Toučky, stylově stavěná rus. škola, sir. pramen. Překročí Toučanský potok. Před školou 150 kroků na chalupě zelená a žlutá, nyní přebarvená modrá značka. To je odbočka modré (původně žluté) spojky 3 km do údolí potoka Prochudného na Jub. stezku. Zelená vystupuje po silnici na ostroh s pěkným pohledem na řeku a pokračuje k hájovně Ostřice a dál 500 m na most, kde vyústí na modrou Chust—Drahovo; přicházející od V z údolí Ozeranky a od S od Sinovirské Polaný.

Údolí Terebly svírá Z hřeben Merši s nejvyšší horou Meršou 1325 s pravosl. křížem na místě, kde medvěd zabil starého pasáka. Pověst o zakopaném pokladu zlákala 1935 několik hledačů zlata, kteří marně kopali. V létě 1935 zničil tam požár les.

V se zvedaji vysoké hřebeny, dosahující Negrovcem výše 1712 m. Jub. stezka jde podle Terebly k ústí potoka Jasenovce, stékajícího se svahů Grebenu 1514 a razícího si cestu hlubokým žlebem, sevřeným J Planteší 785, S Čapím vrchem 806. Tam je kříž, první chalupy osady Imšad a hřbitov při silnici. Kostelík v Imšadech je kótou 602. Překročíme Tereblu po dřevěném mostě do

Negrovce, rus. 2tř. škola, řeckok. dřevěný lemkovský kostel o vysoké střeše s ochozem na sloupcích, v průčelí věž s bar. helmou a lucernou. Za 20 min. vcházíme do

Koločavy. Koločava (dříve se jmenovala Nižní Koločava) tvoří 3 osady: Hrb, Lazy a Merešor. V osadě Hrbu je notariát, čet. stan., odd. fin. stráže, rus. 1tř. škola. Starý lemkovský dřevěný řeckokat. kostelík se zvoničkou v zeleni vysokých stromů, poblíž stojí nový dřevěný pravoslavný kostel. Hostinec Šafarův s noclehy. U staré cerkve jsou 3 hroby četniků, strážmistra Hrabala, zastřeleného Nik. Šuhajem, strážmistra Josefa Zelenky, zastřeleného vojenským zběhem Vasilem Rošincem z Negrovce, a strážm. Josefa Hochmana, který zemřel, raněn byv mrtvicí. Ostatky četníka Vojtěcha Kubína, zastřeleného Šuhajem, převezli do rodné Příbramě. Nikola Šuhaj pocházel z osady Lazů, bydlel v Sucharu Potoku. Jeho rodný domek je poslední při cestě na poloninu Plaj (zelená značka). Jeho Eržika je provdána v Koločavě za lesního dělníka Nikolaje Derbáka, dcerku má u sebe. —

Terebla uhýbá tok J; podle řeky jde silnice, po které jezdí autobus Chust—Sekernice—Drahovo—Koločava. Na l. břehu Terebly J od Lazů pod Kvasným vrchem 969 jsou dvě hájovny, vzdálené od sebe 150 kroků. Při nich je sirnoželezitý pramen, nad ním rozvaliny koupelny, zničili ji za převratu. K tomu prameni chodívá spisovatel Ivan Olbracht, autor “Šuhaje loupežníka” se svou chotí Helenou Malířovou. Bydlel v Lazech u Rozy Davidovičové, která hrála též ve filmu “Marijka nevěrnice”

kcst 018aa

Dřevěná cerkev v Koločavě s hroby zastřelených četníků.

Jub. stezka uhne na rozcestí vl. do osady

Lazů, široce rozložené při stoku Sucharu a Bradulovce sTereblou a po okolních stráních na ploše 120 km² proto při zdejší škole je 6 expositur. Jsme ve středu osady, řeckok. kamenný kostel, dřevěný pravoslavný, rus. 2tř. a čs. 2tř. škola, Rus. národní dům s čítárnou Alex. Duchnoviče a jeho pomníčkem před domem, dobrý hostinec Volfa Hermana s noclehy a s chutnou stravou č. 172. Proti Rus. národnímu domu tabulka:

Zelená Lazy — údolí Sucharu — Plaj 1373 — Peredná 1547 — 1603 — Seredňá 1509 — Zadná 1554 — výšky 1217 1198, 1269. čs.-po ské hranice pod Popaďou 1742. — Je popsána v oddíle “Odbočky z Jub. stezky” část VII.

Zelená Lazy — Kvasný vrch 969 — Růža 1568 m, 5 h. Gropa 1498 — Klímová 1495 — Krásná 1365 — Usťčorna 11 hod. — Je popsána v oddíle “Odbočky z Jubilejní stezky” část VIII.

Červená Jub. stezka Lazy — Přislop 944, 7, Německá Mokrá 10 km, 2.30 h., Brustury 25 km.

Červená Jub. stezka Lazy — Koločava — Hrb — Negrovec — Sinovir 10 — Volové 22 km, 6.30 hod.

Jub. stezka z Lazů stoupá mezi chalupami, rozhozenými po stráních; podle potoka Bradulovce k ústi potoka Bradulce a dál osamělým údolím ke klausuře Ožeru 719. Za půl hod. jsme u kříže

v sedle Příslopu 944, s něhož V stéká potok Příslop. Ze sedla je pěkný pohled na okolní horstva, zejména na Krásnou poloninu a Strimbu. V sedle křižuje naši cestu modrá Chust—Volové—Drahovo (od Strimby na Topas).

Modrá sedlo Přislop — Streminoš 1599 — Strimba 1723 m, 2 3/4 h. — Plaj 1373 — Deňášček — ústí Pesariky — myslivna Na Kantině (noclehárna KČST.) 25 — Sinovirská Polana 40 — Sinovirské ožero (chata KČST.) 45 — Torun 56 — Volové 76 km.

Modrá sedlo Příslop — polonina Krásná — Topas 1552 — Bosová 1352 — Konec Menčula 1346 — Drahovský Menčul 1485, 18 — Veža 937 — Drahovo 31 km.

Modrá ze sedla Příslopu 944 vystupuje S při výškovém rozdílu 750 m. Když dostoupí náhorní cesty, jde poloninou s krásnými rozhledy na mohutnou Strimbu, nejvysši horu chustského okresu 1723, ovládající rozhledem široširý kraj. Se Strimby je příkrý sestup na Z svahy Douhého Gruně. To jdeme stále po hranicích okresu až na Plaj, protějšek Peredné 1547, pod níž na Stenjaku je noclehárna KČST Přejde k říčce Plešče (Pesarice) a podle ní k jejímu ústí, kde je myslivna Na Kantině s noclehárnou KČST Popis další cesty jest v oddíle “Chust”

Modrá na druhou stranu J vystupuje ze sedla Příslopu při výškovém rozdílu 550 m, až dosáhne hřebene poloniny Krásně a vyústí na zelené značky nedaleko dvou jezírek (bahnitých tůní), kde na dvou plochých kamenech jsou modré nápisy “K Topasu” a “Na Příslop” Společně jdou Z půl hod. po hřebeně poloniny Krásné. Rozdělí se. Zelená jde po táhlém hřebenu Kvasného vrchu do Lazů, modrá stoupá na horu Topas 1552, nejvýznačnějši vrchol poloniny Krásné s rozsáhlým rozhledem. Pokračuje na Drahovský Menčul 1487 a do Dráhová. Podrobný popis v oddíle “Chust”

Jub. stezka ze sedla Přislopu jde listnatým lesem podle potoka Příslopu po cestě, kterou na mnoha místech zabírá voda, k jeho ústí do Mokranky v kótě 660. Tam odbočuje silnička a po ní žlutá ke klausuře Mokrance a na Popaďu:

Žlutá ústí potoka Příslopu do Mokranky v kótě 660 — klausura Mokranka 15 km — státní hranice 3 hod. — vrch Černé řeky 1269 — Bolotnak — Strunga 4 hod. — klausura Roztoka — kóta 820 v ústí potoka Roztoky do Terebly 2 1/2 hod., celkem 13 hod. — Odbočka na stát. hranicích: vrch Černé řeky — Popaďa 2 hod. — Je popsána v oddíle “Odbočky z Jubilejní stezky” část IX.

kcst 019aa

Rusín z Koločavy.

Od ústí Příslopu po vozovce S 200 kroků je vzdálena studánka s lahodnou kyselkou v břehu po pr. straně za závorou, kterou z rozcestí vidíme. Jub. stezka podle Mokranky přichází hned k prvním chalupám

Německé Mokré. Zdá se nám, jako bychom se octli v jiné zemi. Dřevěné domky, všechny stejné, s uzavřenými dvory, na nichž se zvedá váha studny, čistá staveníčka s bíle natřenými rámy, v oknech záclony a květiny. Domky tvoří nepřetržitou řadu tím, že stěna dvora je spojuje. V té dlouhé řadě domů svěže se zelená stromořadí. Kanál s proudící vodou po obou stranách ulice dodává vsi rázu čistoty a pořádku. Náves nerozrývají vepři, ale oživují ji skupiny bílých hus. Na horním konci vsi je lesní správa, uprostřed římskok. kostel se štíhlou věží, za ním-dřevěná nová fara a pěkná dřevěná zvonice, naproti erární římskok. 3tř. a čs. 2tř. škola, čet. stanice, odd. fin. stráže, hostinec V Oberbüchlera č. 153 s noclehárnou KČST Levně ubytování, dom. strava, 40 lůžek. Autobusově spojení. V kostele je prapor, pod nímž přišli první němečtí kolonisté z Gmundenu za Marie Terezie, později ze Spiše a z Haliče, aby konali práci v lesích; měli právo volné pastvy na Pribuji 1550. Dnes i tam proniká těžká doba, práce v lesích je omezena, plavba vorů nahrazena dopravou po lesních drahách. Úzkokolejná trať jde tudy z Usťčorny k ústí Příslopu a podle Mokranky až nad klausuru Mokranku. Nakrátko jen jdeme volným krajem a hned přicházime k prvním chalupám

Ruské Mokré. Za osmým stavením vl. při silnici je pramen železité sirné kyselky a dál stavení s lázničkami, kde v zahradě ve stráni prýšti kyselka. Tato ves již není tak jednolitá jako Něm. Mokrá, živel ruský převládá (666 R., 446 N., 137 Z.). Inspektorát a odd. fin. stráže, čs. 1tř. a rus. 3tř. škola, tři dřevěné kostelíčky, pravoslavný římskok., řeckok. far. Nanebevzetí P Marie o věži s kulovitou bání. U synagogy se vlévá do Mokranky potok Janovec.

Údolí Janovce je vroubeno táhlými hřebeny, táhnoucími se až na hranice. Z hřeben je vyznačen horami Pribuji 1550, Přislopem 1343, Bagnem se salaší na svahu, Andriuským 1603, Bagnem 1608 a Moločnem 1645 a končí na hranicích horou Buštulem 1693. Po celém tomto hřebeně jde poloninská cesta, s počátku jen pěšina, pak širší. Druhý, V hřeben vystupuje od Usťčorny S, ční nejvýše horou Velikou 1484 a končí nedaleko hranic horou Bertí 1670. Tento hřeben, počínaje kótou 1412. vesměs je poloninou. Údolím potoka Janovce jde podle myslivny u ústí potoka Andriuského vozovka ke klausuře Janovci 873. Od ní stoupá stezka na Kopulu 1603 na hranicích, s ni po hranicích S na krásnou, ale nebezpečnou Popaďu nebo SV do divokých Gorgan a na Syvulu.

Okolí Něm. a Rus. Mokré i Usťčorny je nejmokřejšim koutem republiky, ročně spadne 1355 mm srážek.

Hned za Ruskou Mokrou se údolí úži, řeka tvoří peřeje, zlé tam bývalo místo pro voraře, nyní se vory již neplaví. V těch místech v boku svahu jsou dva prameny dobré vody. Údolí se otevře. Mokranka se vlévá do Terešvy. Na mostě nad soutokem obou řek tabulka:

Červená Usťčorna — Brustury 6 — Nausť Turbata 15 — Turbacil 19 — Okula 34 — Jasiňa 51 km.

Od mostu 10 min. J leží

Usťčorna, výstavná německá vesnice, kolonisovaná Němci od Išlu za Marie Terezie, druhá vlna přistěhovalců přišla ze Spiše 1832. Notariát, čet. stanice, čs. 4tř. a erární římskok. něm. 3tř. škola, v čes. škole noclehárna KČST., římskok. kostel kamenný, vystavěný v got. slohu koncem XVIII. stol., věž s dřevěným bedněním, za kostelem hřbitov, 2 lesní správy, hotel “Reisenbüchler”, 10 pokojů se 14 lůžky, levná, vydatná strava, nádraží lesních drah, lékař, autob. do Neresnice, konečné stanice trati Teresva—Neresnice, jež bude prodloužena jako dráha pro dopravu osob do Usťčorny. Tím se velmi usnadní přistup do této oblasti, zvláště, bude-li trať, již hotová pod samé hraniče, otevřena pro osobní dopravu až do Nausť Turbata. Z Usťčorny jde zelená značka na poloninu Krásnou a na Tempu:

Zelená Usťčorna — Krásná 1365 — Klímová 1469 — Gropa 1498 — Růža 1568, 6 hod. — Kvasný vrch — Lazy 11 hod.

Zelená Usťčorna — Tempa 15 km, 4 1/2 hod.

kcst 020aa

Německá Mokrá.

Zelená odbočuje na poloninu Krásnou širokou cestou u kovárny na J konci Usťčorny, vzhůru do stráně a stoupá serpentinami lesem 1 1/4 hod. do salaše Krásné, osazené německou čeledí, ležící v kótě 1365. Od ní zelená pokračuje celým hřebenem poloniny, která svého jména Krásná si plně zasluhuje, do Lazů. Přespíme-li v salaši, je v ní noclehárna KČST., dá se cesta dobře vykonati za den, trvá 10 hod.

Zelená na druhou stranu na Tempu jde z Usťčorny po l. břehu Terebly, překročí potok Malý Vulšan nad jeho ústím. Po 10 min. uhne vl. a stoupá nad údolím Velkého Vulšanu pod horu Menčul 1369. Vystoupí na hřeben v kótě 1234, ostře vyjde na kótu 1384 a po táhlém hřbetu Stohů vchází pod horu Tempu 1639, kde vyústí na žlutou Brustury — chata KČST pod Podpulou — Tempa — ves Krásná.

Jub. stezka na mostě nad ústím Mokranky do Teresvy míji vpr. velké nádraží, z něhož se rozbíhají lesní dráhy na tří strany. Jedna jejich větev jde s námi po druhém břehu řeky. Při naší cestě po 5 min. jsou

státní koupele, primitivní lázničky, ale znamenitého léčivého účinku. V lese nad lázničkami prýští solnoželezitý pramen s jodem a bromem, který po žlábcích se svádí do otevřených kádí a z nich do van. Mnoho léčivé vody takto přichází nazmar. Dokonce jeden pramen zasypali a voda odtéká do potoka. Znamenitého pramene by se mělo řádně využitkovati! Od státních koupelí silnice vede širokým údolím k soutěsce, nebezpečnému místu, přes 20 vorařů tam utonulo. Teď vory již neplaví. Údolí se opět rozšíří a zanedlouho při ústi potoka Jablonce leží

Brustury, lesní správa, četnická stanice, odd. finanční stráže, čs. 3tř. a rus. 5tř. škola, dřev. lemkovský farní kostel sv. Michala archanděla s nízkým vchodem, věž je kryta helmou, synagoga. Nad ústím Jablonce odbočuje žlutá:

Žlutá Brustury — klausura Jablonec 7 km, chata pod Podpulou 15 km, 4 1/2 hod. — Podpula — Tempa 25 km, 7 hod., údolí Plajského potoka, ves Krásná v údolí Teresvy 37 km, 11 hod. — Je popsána v oddíle “Odbočky z Jubilejní stezky” část X.

Na styku Masarykovy a Udržalovy ulice za mostem je hostinec Adlera Majera, čistý, s dobrou stravou, stanice a noclehárna KČST I v jiných hostincích jsou noclehárny, ale ty nejsou ve správě Klubu! Na hostinci tabulka:

Červená Brustury — údolí Turbatu 9 — Turbacil 13 — Okula 28.5 — Jasiňa 44 km.

Zelená Brustury — Svidová 3 — chata KČST pod Podpulou 6 — polonina Turbat 8 hod. (Popis v oddíle “Odbočky z Jubilejní stezky” část XI.

Řeka Brusturanka se široce rozlévá. Míjíme bilou kamennou kapličku, mlýn a kříž nad ústím Pročského potoka, je to samota Pročka. Pročský potok sbírá své vody pod Pobitou 1496 a je zesílen Malým Pročským potokem, pramenícím pod horou Velikou 1484 pod Dubovskou salaši. Brzy jsme u stavení osady Bystříka, několikrát překročíme trať, všimneme si vpr. smyku pro dopravu dříví a jsme u nádražíčka lesní dráhy

Nausť Turbata s myslivnou nad ústim Turbatu do Brusturanky (Teresulky), podle niž jde na pohraniční hřeben

zelená Nausť Turbata — Nausť Plajské — hájovna Na Pasece (Dřevorubna) — kříž pol. legionářů na Vel. Rogodzi — hranice — Durný 1709 — Bratkovská 1792, 35 km, 10 hod. Je popsána v oddi’e “Odbočky z Jubilejní stezky” část XII.

Jub. stezka od Nausť Turbata odbočuje podle potoka Turbatu, jde jeho romantickým údolím s četnými vodopády a peřejemi, skalnimi útesy a pěknými lesními sceneriemi k hájoví

Turbacil (nouzový nocleh), vklíněné mezi stráněmi nad ústím potoka Turbacilu. Nad hájovnou nová myslivna. Žlebem potoka Turbacilu jde žlutá do průsmyku Pantyru:

Žlutá hájovna Turbacil — průsmyk Pantyr 2 1/2 hod., 7 km.

Žlutá od hájovny nad ústím Turbacilu jde po l. břehu potoka. Po 20 min. překročí na pr. břeh a stoupá na kótu 930 a stále mírným výstupem (na 7 km výškový rozdíl 300 m) dostoupí v divoké scenerii průsmyku Pantyru, kde u kamene 55 vchází na pohraniční zelenou Ústí Turbata—Bratkovská. Odtud několik minut je vzdálena polská chata “Schronisko na Pantyrze” je popsána ve stati “Odbočky z Jub. stezky” část XII. Tato žlutá je zlá cesta, místy propadlá, místy stržená průtržemi mračen 1935.

Jub. stezka jde podle potoka Turbatu a telefonního vedení stále krásným údolím k ústí potoka Hladinu v kótě 945. Tam odbočuje vozovka podle Turbatského potoka 1/2 hod. ke klausuře Turbatu. Neni jí používáno, chatka hlídačova je ve špatném stavu. Naše červená jde mostinkovou cestou podle potoka Hladinu k místu, kde malá tabulka ukazuje přímo vl. prudce vzhůru na Okulu. Značky jdou po cestě na kótu 1203, kde vyústí druhá mostinková cesta od S u tabulky: “Okula 26 min.” Kdybychom šli asi 30 kroků dál původním směrem, přijdeme k lesnímu průseku, který vpr. odbočuje do lesa. To jsou hranice okresu ťačovského a rachovského, po nichž běží modrá do Kobylecké Polaný. Na této křižovatce v průseku na kolu je modrá a vede k červené, s níž uhne na cestu S a přijde po 25 min. na Okulu.

Okula, kóta 1256, je krásná horská louka, parkovitě upravená s pěknou chatou státní lesní správy, osazená hajným, stále otevřená, strava, 2 pokoje, jeden se 4 lůžky po 7 Kč je vyhrazen za noclehárnu KČST S věže pěkný, ale nepříliš rozsáhlý rozhled. Pod chatou J při studánce, kam chodí pro vodu, balvan s maďarským nápisem. Směrem JV vede z chaty pěšinka 200 kroků k prameni Černé Tisy. Stojí tam jehlan a z něho vytéká pramének. Na jehlanu nápis:

“Pramen Tisy. Nadmořská výška 1245.”

K tomuto idylickému místu není na chatě ukazatele a návštěvníci zpravidla jej míjejí. To je věru škoda! Na chatě tabulky:

Modrá Okula — Bratkovská 3 — Černá Kleva — Poharský 4 — Poharský — Mohelky 1 1/2 hod., celkem 8 1/2 hod.

Modrá Okula — Tataruka — Gerešaska 2 — Tataruka — Ungurjaska — Opreša — Kobylecká Polana 12 hod.

Červená Okula — Turbacil — Brustury 7 hod.

Červená Okula — Apšinec 8 km, Apšinec — Jasiňa 16 km. celkem 24 km.

Modrá k S jde 5 min. k odbočce červené, zůstane při válečné cestě, která dál je propadlá, močálovitá. Misty se jí vyhýbá, místy na ni přichází. V sedle ji docela opustí a stoupá lesem velmi příkře, až se dostane na kamenitou cestu a tou pod Bratkovskou do místa, kde vyústi zelená Nausť Turbat— Bratkovská. Modrá pokračuje po válečné cestě, vinoucí se pod hřebenem, pod Černou Klevu, sestupuje k hájovně Poharskému a k ústí Dovžiny pod Poharským.

Modrá k J, jak k ni poukazuje tabulka na chatě, jde po červené až dolů, kde válečná cesta vyústí na údolní mostinkovou cestu u tabulky “Okula 26 min.” Tam několik kroků vl. je průsek a v něm na kolu je první modrá značka, která tím bahnitým průsekem stoupá na Tataruku, Trojásku a Ungurjasku a pokračuje do Kobylecké Polaný. Podrobný popis v oddíle “Odbočky z Jub. stezky” část XIV

Jub. stezka od chaty na Okule stoupá po válečné cestě do lesa s modrou 6 min. k tabulce na buku: “Červená Apšinec”. Tam odbočí z válečné cesty a pěšinou vysokým lesem spadá k ústi potoka Ripěnce, který teče s poloniny Ripěnce do Tiščory, kde je ochranná stříška na 4 sloupech. Přejdeme několik mostů přes Tiščoru, konečně most přes potok Apšinec, který s Tisčorou, Medvěckým a Temným potokem napájejí klausuru

Apšinec, zasazenou do klínu temných lesů. V její hladině se shlížejí vrcholy hor, hřebeny poloniny Medvězí a Leukovce. Tato nej větší klausura pojme 4 miliony hektolitrů vody. Vypouští se dvěma závěrami, aby voda odnesla připravené dřiví. Zajímavá je stavba hráze a jejího vnitřního zařízení. Po ohlášení v chatě lze si ji prohlédnouti. Dřevěná, jednopatrová budova jako zámeček má řadu místností. Přenocovati v ní je možno jen se svolením les. správy v Jasině. Za chatou tabulka:

Žlutá Apšinec, polonina Apšinecká, Gerešaska 4 h. — Gerešaska, Urda, Bližnice 4 h. — Bližnice, Dumeň, Rachov 6 h. Je popsána v oddíle “Odbočky z Jubilejní stezky” část XIII.

Apšinec — Okula 2 h. červená Apšinec — Jasiňa 16 km.

Úsek Jub. stezky klausura Apšinec — Jasiňa je s počátku romantický, ale dále v širokém údolí dost jednotvárný. Proto je lépe voliti hodně delší a namáhavější cestu po žluté pod Bližnici, vystoupiti na tu horu a sejiti na nocleh do útulny KČST na Svidoveckém Drahobratu nebo ještě pokračovati po zelené do Jašině.

Od klausury Apšince jde červená po široké vozovce. Vede lesem a palouky podle Černé Tisy, jejíž pěkné údolí je S lemováno pohraničním hřebenem s Bratkovskou 1792 a Černou Klevou 1723, J hřebenem Svidovce, který náhle spadá a vykazuje četné stopy po zalednění. Přejdeme přes 4 mosty a jsme u chalup

Pod Poharským a zakrátko u ústí potoka Dovžiny, přitékajícího od pohraniční hory Plosky 1355. Podle potoka jde vozovka ke klausuře Dovžině 873. Dřevěná, zchátralá nádrž bude přestavěna nákladem 1 1/2 milionu Kč a zvětšena na obsah 200.000 m3 vody. Na rozcestí tabulka:

Modrá Poharský 2 1/2 hod, Poharský — Černá Kleva — Bratkovská 4 — Bratkovská — Okula 2 1/2 hod. — Je popsána v oddíle “Odbočky z Jubilejní stezky” část XIV

Červená Mohelky — Jasiňa 6 km.

Jub. stezka po silnici jde do osady Mohelek, ve stráni dřevěný lemkovský kostelík, odd. fin. stráže. Osadou protéká potok Zvor Markovec, při jehož ústí překročujeme na pr. břeh Tisy. Po 20 min. ústí potok Baheňský, za ním řeka obrací směr J. Středu Jasině nad ústím Lazeštiny do Tisy docházíme teprve po dobré půl hod.

Jasiňa je po Bohdanu nejrozlehlejší obcí, prostírajíc se na ploše 15×10 km. Má 10.614 ob. a 2660 domů. Počtem stavení ji předči jenom Chust (3052), kdežto Užhorod má jen 2650 domů a druhé největší město země Mukačevo jenom 2540. Částmi obce jsou osady Dovžina, Kevelov, Lazeština, Lopušanka, Kozmešček, Mohelky, Podharsky, Stremba, Strutivka, Svidovec, Zimir a j. Od středu, od ústí Lazeštiny do Tisy, táhne se obec na čtyři strany, jak vedou silňice a cesty v údolí řek, a na svazích, pokrytých loukami a pastvinami v průměrné výši 600 m, ale některá stavení jsou až 950 m vysoko. Jádrem obyvatelstva jsou Huculové, bydlící v celém Rachovsku i v sousedním území Polska a Haliče. Zaměstnávají se prací v lese a chovem hnědé rasy hovězího dobytka. Z průmyslu je zastoupen domácí výšivkový a dřevařský. Pozor! Jasiňa má nádraží a zastávku Lazeštinu. Z nádraží je půl hod. do středu obce, ze zast. Lazeštiny 7 minut. Prohlídka obce cestou od J z nádraží: O nádraží bylo 1914/15 několikrát bojováno a Rusové pronikli z Jasině přes Rachov do Marmarošské Sihotě. Boje v okolí byly velmi kruté. Svědčí o tom mnohé válečné hřbitovy, u Zimiru, v Jasiňském průsmyku a jinde. Před nádražím čekají drožky. Taxa aut 2 Kč za km, drožky do Lazeštiny 30, do Mohelek 32, ke škole v Kevelově 20 Kč, za hod. po stát. silnici 12, po lesních cestách 14, smíšená cesta 13 Kč (podle tabulky na nádraží). Tabulka:

Zelená Jasiňa — Bližnice 1883 přes Bukovinku — Menčul — polonina Drahobrat (útulna KČST.) 7 — Bližnice — Kvasy 2 1/2 hod. — Popis v oddílu “Odbočky z Jubilejní stezky” část XV

Z nádraží, dobrá restaurace, 2 pokoje s noclehem, spojkou silnice podle kamenného řeckok. kostela přijdeme na silnici, jdoucí do Rachova. Po ní J táhne se přes dva km Jasiňa, tam je vpr. dřevěný pravoslavný kostel. Zelená značka přechází po visuté lávce (most strhla 1927 povodeň). Tisu ke strutivskému kostelu, 10 min., proslulé dřevěné cerkvi huculského typu s jedinečnou zvonici. S prochází silnice obcí, jež je jedinou ulicí. Výše vpr. kamenný římskok. kostel, proti fara a zajímavá dřevěná stavba, snad špýchar. Dál jsou tři ředitelství stát. statků a lesů: Svidovec, Lazeštína a Černá Tisa, kaple, elektrárna a za řekou kamenný řeckok. kostel s věži nízké helmy. Ulice se rozšiřuje v náměstí, kde několik přízemních stavení s okénkem v dřevěném štítě má pyšný název hotel, česká škola, restaurace u Hložků, tam ulička uhýbá k zastávce (7 min.), obchody, cukrárny, železný most, v neděli a ve svátek zajímavé divadlo nádherných krojů. Zařiďme si pro tuto podívanou návštěvu Jasině v neděli nebo o rusínském svátku! Za mostem je restaurace Nedomova a notářský úřad s mileniovým pomníkem a datem 8.XI.1928. Tabulky:

Jasiňa — Zimir 5 km červená Jasiňa — Apšinec 16 km.

Zelená Jasiňa — Zimir 5, Zimir — Jablonica 5 — Jablonický průsmyk — tunel 6, tunel — Zimir 6 km. — Popis v oddíle “Odbočky z Jubilejní stezky” část XVI.

Tabule aut: Mohelky 4.5, Lazeština 4 km.

Kus dál v ulici starší tabulka:

Apšinec klausura 14 km — Apšinec — Okula 2 hod. červená Kozmešček 13.2 km, Kozmešček — Hoverla 7 h., Hoverla — Luhy 5 h., Luhy — Bohdan 25 km.

Kromě notariátu je v obci čet. stanice, inspektorát a oddělení fin. stráže, 2 lékaři, lékárna, školy čs. 4tř., měšť. rus. 4tř. se 4 čs. pobočkami, rus. 5tř. s expositurou ve Stebném, státní rus. odborná škola pro zpracování dřeva. Je v ní stálá výstava truhlářských prací a dřevěných výrobků žáků školy. Pékné řezby a malované dřevěné upomínkové a užitkové předměty, jež lze koupiti. Noclehárna KČST v české škole na náměstí. Byty opatří ubytovací kancelář Podkarpatoruské jednoty “Slovan” odbor v Jasině. Od notářského úřadu V pokračuje zelená a červená. Po 7 min. je u ústí potoka Stebného.

Podle potoka Stebného jde vozovka do osady Stebného, dřev. kostel z r. 1765 ve výši 702 m, naftové prameny. Před 50 lety při mělkých vrtech zjistili naftu v malé hloubce, ale jen v malém množství. Složení půdy nasvědčuje, že ve větších hloubkách jsou její velká ložiska. Koncem 1932 stát postavil těžní věž a podniká zkoušky ve větším měřítku. Půl hod. nad kostelem je malá klausura Stebný ve výši 902 m.

Po červené značce přicházíme do osady

Lazeštiny, čs. 2tř. škola, čet. stanice, odd. fin. stráže, dřevěný kostel, znamenitá stavba v podobě rovnoramenného kříže ve slohu byzantskoruském uprostřed hřbitova se zvonici opodál. Po 5 km cesty jsme u poslední stanice na naší půdě,

Zimiru, u osady zbytky válečných zákopů, proti nádraží dřevěný kostel uprostřed hřbitova. Zelená odbočuje po silnici 5 km do Jasiňského průsmyku (kasárna naší a polské finanční stráže, 2 válečné hřbitovy, kantina, polská tur. chata). Červená se zelenou jdou podle nádraží 750 m společně, rozdělí se, zelená podle potoka Zimiru jde 6 km pěknou lesní partií (válečný hřbitov) k tunelu a po hranicích 6 km do Jasiňského (Jablonického) průsmyku; červená postupuje podle trati, která tvoří velký, táhlý oblouk, a projde viaduktem. V těch místech je válečný hřbitov. Tam odbočuje žlutá na Hoverlu.

Žlutá válečný hřbitov u Zimiru — vrch Dobrý -— státní hranice — Kukul — Hoverla — útulna KČST pod Hoverlou 9 hod. — Je popsána v oddíle “Odbočky z Jubilejní stezky” část XVII.

Jub. stezka podle potoka Lazeštiny jde po silnici k ústí potoka Studeného. (Podle něho odbočuje cesta pod hřebenem Gruně Kyčery ke klausuře Studenému 802.) Po 40 min. přijde k válečnému hřbitovu. Po dalších 15 min. překročí ústí potoka Forešoku, sbírajícího své vody na svazích hřebene Foresku, jemuž vévodí Kukul 1536. Od ústí potoka jsou dva km do kóty 866, to je vtok potoka Kozmeščeku. Je tam lesovna.

Kozmešček, hájovna s inspekčním pokojem (nocleh s povolením lesní správy v Jasini). Tam odbočuje modrá na hranice.

Modrá myslivna Kozmešček — klausura Kozmešček — hranice — kámen č.7, 5 km, 2 hod. Nad myslivnou vrch Kozmešček, tam vojenský hřbitov. Vozovka jde po l. břehu potoka. Kozmeščeku 20 min. k zrušené nádrži Kozmeščeku 866. Stoupá k hranicím, jichž dosáhne ve výši 1300 m u hraničního kamene č. 7

Červená jde podle lesovny vpr. přes trať lesní dráhy, kterou dvakrát překročí. Stoupá po l. břehu potoka Lazeštiny k nádrži Lazeštině 975. Opustí potok a četnými serpentinami stoupá do

sedla pod Pietrošem, odkud je krásný pohled S k Jasini, do jasiňské kotliny, zavřené věncem hor, J na povodí Bílé Tisy. V sedle tabulka:

Nádrž Hoverla 4 červená lesovna Kozmešček 2 hod.

Modrá Kvasovský Menčul 5 hod. — Popis v oddíle “Odbočky z Jub. stezky” část XVIII.

Tam přiběhla modrá z Kvasů přes Kvasovský Menčul. Ze sedla jdou modrá a červená po polonině Harmaněsce, jejíž hřeben spojuje Pietroš s Hoverlou. Překročí několik vodopádů, jimiž se prameny řítí po strmých svazích. Po 5 km cesty ze sedla přicházíme k místu, kde odbočuje žlutá na Hoverlu.

Jub. stezka pokračuje vpr. k

útulně KČST. pod Hoverlou. Je to obnovená delimitační chata s dvěma místnostmi. Menší je kuchyní, větší noclehárnou s 12 lůžky, 20 nouzových noclehů na seně. Správcem je Ilko Dósič. Adresa: Útulna pod Hoverlou, Luhy, pošta Bohdan. Nedaleko jsou stáje na polonině Breskulské. Opodál této útulny, asi 1 km, buduje odbor v Rachové novou útulnu s 50 místy pro nocleh. Bude dostavěna v prázdninách 1936.

Kdo chce jiti velkolepou pohraniční cestou na Černou horu, nejvýchodnější bod ČSR., vystoupí od stáji na Breckulské prudce poloninskou cestou na horu Požiževskou 1822, kámen 37. Po hranicích přes znamenité bojiště Turkul 1933 a Munčel 1999 jde na Čornou horu, nocleh v útulně KČST pod Čornou horou, po případě v chatě KČST u klausury Balcatulu.

Jub. stezka pokračuje J od primitivních stájí a okrouhlé koliby po Breckulské polonině, překročí dva můstky, dlouhou serpentinou přichází na most a po 5 min. na druhý. Uslyšíme šumění potoka, k němuž se serpentina vytočí. Je to Bílý potok. Po mostě přejdeme na jeho l. břeh. Brzy jsme u obrovského smrku, na něm tabulka:

Reservace — prales pod Hoverlou, n. m. v. 960—1340 m, rozloha 130.57 ha. Pokračujeme krásným tím pralesem. Čtyřmi serpentinami se cesta vytočí na most. Po 15 min. opět most. soutok tři potoků: Bílého, Ozimého a Bezejmenného. Odtud říčka má jméno Hoverla. Je to romantické zákoutí, sevřené vysokými stráněmi. Jsme v kótě 817 pod horou Menčulem 1592. Za čtvrt hod. jdeme přes most a blížíme se klausuře Hoverle. Zahrči pramínek chutné vody a již se zaleskne hladina

nádrže Hoverly, kterou tvoří říčka Hoverla a napájejí ji potoky Hladovec a Brebeněskul, jehož prameništěm je mořské oko pod srázem Tomnatku ve výši 1791 m těsně pod pohraničním hřebenem. Na hranice stoupají od nádrže dvě cesty (výškový rozdíl 1200 m), jedna podle potoka Brebeněskulu na Tomnatek, druhá na znamenité bojiště Turkul. Na hrázi nádrže na ochranné budce stavidlá tabulka:

758 m. Vystavěno 1875 za 244.000 K. Vody 178.000 m^3, délka stěny 104 m, výška 8.6 m. Za hodinu steče 69.000 m³

V hlídačově stavení nouzový nocleh na seně a mléko. Od nádrže sestupuje pohodlná a dobře udržovaná vozovka. Po 1 km vl. v altáně je minerální pramen. Po 20 min. přicházíme k prvním stavením osady Luhů a za dalších 20 min. jsme u

nejvýchodnější četnické stanice ČSR. nad ústím potoka Hoverly do Bílé Tisy. Za četnickou stanicí při potoce Balcatulu v čísle 869 je noclehárna KČST., 3 místa s 10 lůžky, jídelna. Spravuje ji Fedor Bočkor. Odd. fin. stráže. Na četnické stanici tabulka:

Hoverla 2058 m 6 hod. červená Rachov 25 km.

Modrá polonina Vertopy — Čorná hora 6 hod. — Je popsána v oddíle “Odbočky z Jubilejní stezky” část XIX.

Cesta silnicí 25 km do Rachova je údolím, jede autobus ČSD. Luhy—Rachov.

Jub. stezka od čet. stanice pokračuje po l. břehu Bílé Tisy těsně nad řekou, jež hromadí nánosy písku a štěrku, z nichž se dříve ryžovalo zlato. Za 20 min. přichází k ústí potoka Lešulu. (Z toho místa stoupá cesta na poloniny, s počátku hlubokým lesem. Hřeben ovládá Ohlan dvěma vrcholy 1527 a 1577. Stezka pokračuje na hranice na horu Korbul 1698.) Za dalších 20 min. od ústí Lešulu máme vpr. ve stráni dřevěný lemkovský kostelík v kótě 613. Po 3 km ústí vl. potok Breboja, sbírající své vody na svazích Perechrestu 1315, na nějž stoupá od ústí cesta a přivede ve výši 1425 na hřebenovou cestu, vycházející od ústí Lešulu a vedoucí na Korbul. Po 2 km ústi do Bílé Tisy potok Ščaulský, přitékající od hory Ščaulu 1763.

Podle něho jde cesta k myslivně 623 a ke klausuře Ščaulu 7.5 km. Od této klausury pokračuje cesta stále podle potoka Ščaulu až na kótu 1159, kde cesta přestává a jako stezička opouští potok a stoupá J na hranice na kótu 1601. Od klausury Ščaulu lze také přímo přijití za 1 1/2 hod. k útulně KČST na Mezipotocích, ležící nad potokem Dezeskulem v údolí, sevřeném pohraničním hřebenem, Gruněm Dezeskulem a hřebenem Douhého.

Od ústi potoka Ščaulu Jub. stezka přivede za 10 min. do středu vesnice

Bohdanu. Je to nejrozlehlejší obec ČSR. na ploše 486 km2 (Praha má rozlohu 171 km2). Školy čs. 1tř. s expositurou, rus. 5tř. s expositurami v Breboji a v Luzích, inspektorát a odd. fin. stráže, čet. stanice, lesní správy Bohdan střed (Ščaul, Bohdan. Breboja, Ustěriky, Vlči, Vydryčka) a Bílá Tisa (Hoverla, Stoh, Balcatul, Pavlík), 5 pil, šestá vyhořela, odbočka hospodářského družstva v Rachově. V oblasti obce vyvěrá řada minerálních pramenů, při potoce Stohovci, Hoverle, v údoli Kvasném jodoželezitý, solnoželezitý “Kvasina Javorina” u Luhů a dál 3 kyselky, při potoce Bohdanu, nad klausurou Kvasným, v údolí Maslokrutu. O nich bylo na příslušných místech mluveno. Obec je obydlena Huculy, kteří si zachovali ve svých zvycích, v kroji a v řeči svůj nejčistší svéráz. Zabývají se prací v lesích a chovem dobytka. K splavněni dřiví je zřízeno 6 nádrží: Hoverla, Balcatul, Stohovec, Ščaul, Lolin či Bohdan, Kvasný. U kamenného řeckok. bar. kostela nad ústím potoka Bohdanu budova obec. úřadu, notariátu a pošty, pomník pres. Masaryka, tabulka:

Zelená Lolin (Bohdan) klausura 15 km, Lolin polonina Rohněska 3 h., odtud výstup na Šešul a Pietroš. — Popis v oddíle “Odbočky z Jubilejní stezky”, část XX.

Jub. stezka za 20 min. přijde k ústi potoka Kvasného, naproti je hostinec Rosenthalův, na pr. břehu Tisy u mostu, na legitimaci KČST. nocleh 5 Kč. 30 lůžek v 8 pokojích, garáže a pro koně stáje, kuželník, levná, dobrá strava. Jub. stezka přejde na l. břeh. Po vozovce podle potoka Kvasného jde žlutá ke klausuře Kvasnému a na Popa Ivana, nad ústím potoka na rozcestí tabulka:

Žlutá klausura Kvasný, chata KČST. 12 km, Pop Ivan. — Je popsána v oddíle “Odbočky z Jubilejní stezky”, část XXI.

Od odbočky žluté pokračuje červená po silnici osadou Vlčí, synagoga, rus. 2tř. škola, a Vydryčkou, vlévají se do Tisy proti sobě dva potoky, vl. Vydryčka, vpr. Pavlík, podle něho jsou rozhozeny chalupy osady Pavlíka, rus. 1tř. škola. Další osady jsou Medvědice a Roztoky, vpr. ve stráni dřevěný lemkovský kostel. Brzy jsme na mostě nad soutokem Černé a Bílé Tisy (v kótě 463), která odtud má jméno Tisa. Za mostem je osada

Ustěriky, patřící k Rachovu, dřevěný kostel z poč. XVIII. stol. s kopulí uprostřed, pila, miner. pramen, žel. zastávka. Tam naše vicinální silnice vyústí na státní Rachov—Jasiňa. Projdeme osadou Novoselicemi, rus. 2tř. škola, k ústi potoka Vulšinského, na tabáční budce na kraji Rachova tabulka:

Žlutá Rachov — Dumeň 3 — Bližnice 5 — Bližnice — Gerešaska — Apšinec 7 hod., celkem 15 hod. — Popis v oddíle “Odbočky z Jub. stezky”, část XXII.

Podle rady domků jsme brzy u kamenného římskok. kostela a u železného mostu k nádraží. Je to střed Rachova.

Rachov, okr. úřad a soud, ber. úřad, ber. správa, řed. stát. statků a lesů, velitelství čet. oddělení, čet. a pátrací stanice, odbor pro udržování trati. Školy: čs. 5tř. s expositurou ve Spišácich, měšt. rus. 4tř. se 4 čs. pobočkami, rus. ob. 5tř. s 5 pobočkami a 2 expositurami, rus. v osadě Lazích a něm. ve Spišácích. Peněžní a družstevní ústavy: pobočka Městské spořitelny na Král. Vinohradech, Všeobecný úvěrní ústav, Hospodářské družstvo. Lékárna, 4 lékaři. Turistický dům KČST. č. 623 na náměstí, 7 min. z nádraží, 11 pokojů s 24 lůžky, 2 noclehárny se 40 lůžky, restaurace, garáže. Náměstí je dlouhou ulicí, vroubenou přízemními, namnoze dřevěnými domky. Za Turistickým domem v ulici kamenný řeckok. kostel a za potokem Borkutem pravoslavný kostelík. Dál z náměstí vl. odbočuje ulice, v ní stará a novější synagoga, a další ulici vpr. přijdeme k starému dřevěnému mlýnu a k státním lázničkám “Borkutu” s miner. pramenem. Vrátíme se k železnému mostu přes Tisu. Za ním je nádraží, nad ním dřev. kostel, po nábřeží vl. osada Spišáky, vzniklá německou kolonisací, nová kaple. Minerální prameny jsou dva v osadě Krásném Plese, ležícím 3 km J při silnici do Trebušan, dva v osadě Vilchovatém, ležící při téže silnici o 3 km dále, a jeden v osadě Ustěrikách. V okolí jsou ložiska kyzu železného a v Kamenném potoce vápencové lomy. Z průmyslových podniků je pila, po požáru přestavěná na parní, a elektrárna při této pile. V Rachově se narodil 1880 Alexander Bankó, pseudonym Rachivskij, profesor ruského jazyka na universitě v Pešti 1917—24, stolice ta zrušena. Rusinsky napsal národopisnou studii “Z okoli horní Tisy”, “Vyjimky iz uhorško-ruškoho pisemstva XVII—XVIII”, přispíval do “Nauky”, ostatní práce napsal maďarský.

U železného mostu přes Tisu u tabáční budky tabulka:

Červená Rachov — Bohdan — Luhy 25 km, Luhy — Hoverla 6 h., Hoverla — Kozmešček 4 h., Kozmešček — Jasiňa 16 km.

Hned za mostem vpr. tabulka:

Červená Rachov — Menčul — Magura — Berlebáš — Pop Ivan 1949 m, 9 hod., Pop Ivan — Trebušany 5 h. — K modré a žluté orientace zatim není.

Modrá a žlutá jdou s Jub. stezkou. Brzy odbočí modrá přes Vybčinu ke 4 salaším pod Menčulem a žlutá přes vrch Krovišče do sedla pod Menčulem.

Modrá Rachov — Šojmul 1228 — sedlo pod Menčulem 3 hod. — Je to odbočka, vedená pro krásné výhledy z Jub. stezky, která se zase na ni vrátí. S Jub. stezkou překročí trať, podle fary, kostela a hřbitova stoupá na hřeben s pěknými výhledy, zejména s pohledem na Šojmul, jejž je viděti od počátku cesty. Výše se otevrou rozsáhlé rozhledy na Rachov, na údolí Tisy k Berlebáši, na hřbety Svidovce, na masiv Popa Ivana. Temeno šojmulu 1228 zůstane vpr. Modrá postupuje po Vybčině na kótu 1213. Za ni 1/2 hod. vchází do sedla pod Menčulem u čtyř stavení a připojí se po tříhodinové pouti na Jub. stezku, kterou v Rachově opustila.

Žlutá Rachov — Selský Potok — sedto mezi Velkým a Malým Menčulem 3 1/4 hod. — Je to druhá odbočka z Jub. stezky, které opět dostihuje pod Menčulem. Od řeckok. kostela v Selském Potoce podle pravoslavného kostela mezi chalupami stoupá na vrch Krovišče, jehož témě 821 obchází po již. svahu. S holého hřebene se otvírají daleké výhledy na Menčul, na pohraniční hřeben, do žlebu Tisy, na Bližnici. Vytočí se na kótu 1021 “U Plajka”. Kdybychom za touto kótou zachovali týž směr, vystoupili bychom na vrchol Křivého 1170. jejž vidíme před sebou. Mezi kótou 1021 U Plajka a Křivým 1170 uhne žlutá v ostrém úhlu přímo J na Menčul, jehož temeno 1380 nám udává směr. Tou cestou přijdeme pod Menčul, obejdeme jej do sedla mezi Velkým a Malým Menčulem a vyústíme na Jub. stezku.

Jub. stezka, když od ní odbočila modrá vpr. a žlutá vl., stoupá podle Silského potoka mezi chalupami k ústí bystřiny, kde opustíme Silský potok a podle této bystřiny vystoupíme nad poslední chalupy. Ostře, chvílemi rovně a zase výstupem přijdeme (po l 1/2 hod. z Rachova) ku prameni. Od něho za 45 min. jsme u čtyř chalup pod Menčulem. Tam přichází modrá z Rachova přes Šojmul, ale právě v těch místech, kde vyúsťuje, jsou značky porušeny. Pozor při opačném směru! Nad chalupami pohled na Bližnici, do údolí Tisy, na Rachov, který odtud naposledy vidíme. Výše nad chalupami máme první pohled na Popa Ivana. Mírně sestoupíme starým bukovým lesem na palouk s výhledy na Popa Ivana. Přecházíme do preluky pod Menčulem (od chalup 1/2 hod.) ke žluté značce, která do těch míst vystupuje z Rachova. Za další půl hod. se otevře výhled na Bohdan. Za lesem z horské louky vidíme Šojmul i pohraniční hory a žleb Berlebašského potoka. Po krásné horské louce přicházíme k studánce a za chvíli k dvěma pramenům. Cesta pokračuje vpr., držíme se při lese. Jsme na

Maguře 1189, rozhlížíme se po pohraničních pásmech a do žlebu Malého Berlebašského potoka. Hned vcházíme do lesa. Z paseky je vidět Petroš 1784, táhlý hřeben, mohutně převyšující okolí. Sejdeme-li z tohoto místa několik kroků hlouběji, objeví se obraz Popa Ivana. Pěknou lesní stezkou jdeme podle Dobošovy skály (pověst o lupiči Dobošovi). Po 8 min. jsou mohutná skaliska. Brzy jsme v pralese pod Berlebaškou 1736 u stilu. Kus dál v lese je čtyřhranná chyška Pičuar. Stoupáme na Berlebašku, jejíž kóta 1736 zůstane kus V. V těch místech je rozlehlý stil (kravín). Přichází tam žlutá ze zastávky v Berlebaši.

Žlutá berlebašské koliby — údolí Velkého Berlebašského potoka — zastávka Berlebaš 13 km.

Žlutá pod Berlebaškou odbočuje SZ k berlebašským kolíbám, spádem (výškový rozdíl 1000 m) lesem vchází do ůdoli Velkého Berlebašského potoka v kótě 514 nad ústím prudké bystřiny. Romantickým žlebern přichází k ústí Malého Berlebašského potoka, stékajícího od Magury. Podle parní pily dojde na zastávku Berlebaš, 2 kostely, pravoslavný a řeckok., 2tř. rus. škola, oddělení fin. stráže, osada patří k Rachovu. Dřevěný kostel pěkného průčelí se závěrem mnohoúhelníkovým je zajímavá stavba, taková se jen zřídka vyskytuje. Pramen lahodné železité kyselky s obsahem arsenu a lithia.

Jub. stezka od rozcestí pod Berlebaškou stoupá na kótu 1553 a lesní pasekou na poloninu Obniž.

Žlutá vystupuje bez pěšiny v těch místech vl. do stráně, překročí ji a mýtinou přechází na pastvisko s býčí kolíbou. Držime se středem pastviska, porostlého vysokým šťovíkem, a v dolním jejím cípu vejdeme do lesa, kde dobré značky vedou k chatě KČST. u klausury Kvasného a do Bohdanu, autobusové stanice.

Jub. stezka se žlutou jde k spáleništi, kde stávala čtyřhranná koliba, zvaná žertem “Hotel Blecha”. Bývala dobrým útulkem a mnozí na ni vděčně vzpomínají.

Žlutá značka sestupuje po nově upravených serpentinách středem pralesní reservace k lovecké chatě Oskarce. Až sem lze jeti autem z Trebušan 8.3 km. V ústí potoka Javornikového v kótě 588 stoji javor, z jehož rozsochy vyrůstá smrk. Sestoupíme ke zbytkům přehrady a dál k ústí potoka M. Rozise, kde žlutá vyústí na červené značky Jub. stezky.

kcst 026aa

Stáje na polonině Breckulské.

Roh lesa sbíhá k naší červené značce. Obcházíme spáleniště k místu, kde je lovecká chata, stáje a horská chata “Pop Ivan” v “Huculských Alpách” 1560 m, jejíž stavba započata v červnu a dokončena v září 1935. Má kromě provozních místností 4 hostinské pokoje v přízemí se 3—8 postelemi, v patře 9 pokojů 2—61ůžkových, celkem 40 postelí. Koliba při chatě pojme 20 turistů. Chata je otevřena po celý rok a umožňuje Iyžařství i v této části Karpat. Denní pense 32 Kč, členové KCST. na stravě 10%, na noclehu 20% slevy. Adresa E. Vašek, Trebušany, hor. chata “Pop Ivan”. Od chaty se vystoupí za 1 hod. přímo na temeno Popa Ivana.

Pralesová reservace, sahající od hranic až na poloninu Obniž, byla vytyčena vědeckou komisí 11.X.1935 podle návrhu doc. dr. Zlatníka z Brna. Je známa ve vědeckých kruzích. Rostou tam šafrány, narcisy, rododendrony, kandík, alpské sasanky, jalovec horský, kleč, olše alpská, hořec, žiji tam nejsilnější jeleni, medvěd, vlk, rys, kuna, množství lišek, z drobných ptáků kos turecký, na skalách Popa Ivana orel (r. 1936 pozorováno pět exemplářů).

Od horské chaty “Pop Ivan” pokračuje červená cestou v boku pohraničního hřebene, překročí několik pramenů, tvořících Bílý potok a po 25 min. přijde k

útulně KČST. pod Popem Ivanem, restaurované a zvětšené delimitační chatě o 3 společných noclehárnách a kuchyňce, možno v ni vařiti. Prostá strava, mléko v nedalekém stilu. Útulna stoji nad bystřinou, podle níž beze značky za 25 min, vystoupíme prudce na hranice u kamene IV/158 a můžeme pokračovati na temeno Popa Ivana. Od útulny stoupá pěšina červ. zn. pod horou Sčerbánem 1794 na hranice, jde po temeni hory Poloninky 1625, s ní je poslední pohled na pohraniční horstva. Sestoupí SZ lesem (v třetině sestupu voda) prudce k ústí potoka Vel. Rozise, kam přichází žlutá z Bohdanu podle chaty KČST. u nádrže Kvasného a po úpatí Popa Ivana.

Žlutá ústí potoka Malého Rozise — údolí Bílého potoka — horská chata “Pop Ivan” 1560 — chata KČST. u klausury Kvasného 30 km, 10 hod. — Bohdan. — Jde ke zbytkům klausury na Bílém potoce, k ústí potoka Javorníkového v kótě 588 (roste tam smrk na javoru), k lovecké chatě Oskarce, vystoupí pralesovou reservací po nově upravených serpentinách k horské chatě “Pop Ivan”. Za spáleništěm setká se s Jub. stezkou, zakrátko se oddělí vpr. do stráně, značka se v těch místech těžko najde. Přes pastvisko s býčí kolíbou sejde do lesa a dál už dobrou cestou vysokým lesem ke klausuře Kvasnému s chatou KČST. a do Bohdanu.

Jub. stezka pokračuje údolím Bílého potoka od ústi Malého Rozise 1200 m k ústí Vel. Rozise v kótě 404 a pěkným údolím do Trebušan. U pily tabulka:

Červená Pop Ivan přes Javorník (Jub. stezka) 5 hod.

Žlutá Pop Ivan přes Lezečinu 5 hod.

Jub. stezka konči na nádraží v Trebušanech u tabulky:

Červená Trebušany — Pop Ivan 6 h., Pop Ivan 1939 — Berlebaš — Magura — Menčul — Rachov 8 hod.

Trebušany, 2326 ob., školy čs. 3tř., rus. 5 tř., notariát, čet. stanice, inspektorát a odd. fin. stráže, správa stát. lesů a statků. Dvě pily a elektrárna, bývala huť, zašla, z ní zřízena sklárna, tabulové a duté sklo se vyrábělo do 1925, 1930 přeměněna v továrnu na sudy. Dřevěný řeckok. kostel v stromoví skrytý. Dobré letní sídlo, koupání v Tise, 3 hostince. V prahorním vápenci bílý mramor, neláme se, vápencové lomy. Hodinu cesty S v údolí potoka Liščenky lahodná železitá kyselka.

<<< OBSAH >>>

Історія, Географія, Туризм Коментарі відсутні »

PODKARPATSKÁ RUS. Odbočky z Jubilejní karpatské stezky.

I. odbočka z Jubilejní stezky. Žlutá rozcestí státních silnic u Nižních Verecek do Vereckého a Skotarského průsmyku — Nižní Verecky 1.5 — Bělasovice 9.5 — Pikuj 16.5 — Zděňovo 26.5 km.

II. odbočka z Jubilejní stezky. Zelená serpentina nad Volovcem — Bužora 1097 m, 12 km — Krásná dolina 13 — Hankovíce 21 — Polana u Svalavy, lázně s miner. prameny, 28 km.

III. odbočka z Jubilejní stezky. Modrá Volovec — chata KČST. pod Plajem, prudší stoupání, 8 km — chata pod Plajem — Menčelyna — Zaňka 13 km, celkem 21 km.

IV. odbočka z Jubilejní stezky. Žlutá rozcestí na Jub. stezce mezi Plajem a Velikým vrchem pod kótou 1318 — průsmyk Skotarský, státní hranice, 19 km

V. odbočka z Jubilejní stezky. Modrá kóta 1530 pod Velikým vrchem — Stoj (Stohy) 1679 m, 4 km — Hankovice údolím Ždimíru 19 km, 5 hod.

VI. odbočka z Jubilejní stezky. Zelená Gymba 1494 — Boržavský prales — údolí Boržavy 8 — Berezník — Kerecky 16 km

VII. odbočka z Jubilejní stezky. Zelená Lazy — údolí Sucharu — Plaj 1373 — Peredná 1547— 1603 — Šeredná 1509 — Zadná 1554 — výšky 1217, 1198, 1269, čs.-polské hranice pod Popadou 1742.

VIII. odbočka z Jubilejní stezky. Zelená Lazy — Kvasný vrch 969 — Růža 1568 m, 5 h. — Gropa 1498 — Klímová 1495 — Krásná 1365 — Usťčorna 31 km, 11 h.

IX. odbočka z Jubilejní stezky. Žlutá ústí potoka Příslopu do Mokranky u Něm. Mokré — klausura Mokranka 15 km — státní hranice 3 h. — vrch Černé řeky 1269 — Bolotnak — Strunga 4 h. — klausura Roztoka — kóta 820 v ústí potoka Roztoky do Terebly 2 1/Ž., celkem 13 h.

X. odbočka z Jubilejní stezky. Žlutá Brustury — klausura Jablonec 7 km — chata pod Podpulou 15 km, 4 1/2 h. — Podpula —Tempa 25 km, 7 h. — údolí Plajského potoka — ves Krásná v údolí Teresvy 37 km, 11 h.

XI. odbočka z Jubilejní stezky. Zelená Brustury — Svidová 3 — Podpula, chata KČST. 6 — polonina Turbatská 8 hod.

XII. odbočka z Jubilejní stezky. Zelená Nausť Turbata — Nausť Plajské — hájovna Na pasece (Dřevorubna) — kříž pol. legionářů na Vel. Rogodzi — hranice — Durny 1709 — Bratkovská 1792, 35 km, 10 hod. obtížné tury — sestup na Okulu 2 hod.

XIII. odbočka z Jubilejní stezky. Žlutá klausura Apšinec, polonina Apšinecká, Gerešaska 4 h.— Gerešaska, Urda, Bližnice 4 h. — Bližnice, Dumeň, Rachov 6 h., celkem 48 km.

XIV. odbočka z Jubilejní stezky. Modrá Mohelky — Bratkovská — Okula 10 hod. — Kobylecká Polana 12 hod.

XV. odbočka z Jubilejní stezky. Zelená Jasiňa — Bliínice 1883 pres Bukovinku — Menčul — polonina Svidovecký Drahobrat 7 — Bliinice — Kvasy 2 1/2 h.

XVI. odbočka z Jubilejní stezky. Zelená Jasiňa, Zimir 5 — Zimir, Jasiňský (Jablonický) průsmyk 5 — Jasiňský (Jablonický) průsmyk, tunel 6 — tunel, Zimir 6 km.

XVII. odbočka z Jubilejní stezky. Žlutá válečný hřbitov v Zimiru — vrch Dobryj — státní hranice — Kukul — Hoverla — útulna KČST. pod Hoverlou, 9 h. Pokračování pohraniční cesty Hoverla — Trebušany 3 1/2 dne.

XVIII. odbočka z Jubilejní stezky. Modrá sedlo pod Pietrošem — Měrková chata 5 h. — Kvasy 2 h., celkem 7 hod.

XIX. odbočka z Jubilejní stezky. Modrá Luhy (četnická stanice) — polonina Vertopy — Čorná hora 2026 m 6 hod.

XX. odbočka z Jubilejní stezky. Zelená Bohdan ves — klausura Lolin (Bohdan) 15 km, klausura Lolin (Bohdan) — polonina Rohněska 3 h., odtud výstup na Šešul a Pietroš.

XXI. odbočka z Jubilejní stezky. Žlutá Bohdan — klausura Kvasný 12 — Lisečen 20 — Bílý potok (Trebušany) 30 km, 10 hod.

XXII. odbočka z Jubilejní stezky. Žlutá Rachov, Dumeň 3 — Dumeň, Bližnice 5 — Bližnice, Gerešaska, Apšinec 7 hod., celkem 15 hod.

Mukačevo.

Chust.

Volové. Žlutá odbočka pod Menčulem 1252 — Sobky — Lozanský — převoz pres Riku 8 km.

<<< OBSAH >>>

Історія, Географія, Туризм Коментарі відсутні »

PODKARPATSKÁ RUS. Odbočky z Jubilejní karpatské stezky. I.

I. odbočka z Jubilejní stezky.

Žlutá rozcestí státních silnic u Nižních Verecek do Vereckého a Skotarského průsmyku — Nižní Verecky 1.5 — Bělasovice 9.5 — Pikuj 16.5 — Zděňovo 26.5 km.

Na rozcestí státních silnic, z nichž jedna směřuje do průsmyku Vereckého, druhá do Skotarského, je tabulka s textem k žluté a červené značce. Odbočíme z Jub. stezky k S a hned jsme u prvních chalup Niž. Verecek. Do středu obce ke kostelu nad ústím potoka Laterového do Latorice je 20 min.

Nižní Verecky jsou správním střediskem Vrchoviny. Ok:, soud, patří k němu 58 obcí, stát. výzkumná stanice zemědělská a výzkumný statek, notariát, čet. stanice, inspektorát a ode. fin. stráže, poradna pro sociální choroby, čs. 4tř. a rus. 6tř. škola, stálý košíkářský kurs. Lidová banka. Ruský nár. důra, restauratér J. Stuglinec, P. Pavlíček, český řezník a uzenář, noclehárna KČST. s 10 lůžky, aut. doVolovce a Svalavy. Zajímavé výroční trhy. Sirný pramen. Kamenný řeckok, kostel postaven místo krásného dřevěného bojkovského. Zbývali trochu času, dobře ho využijeme výstupem na Stiv 708, vrch ležící V s pěkným rozhledem. U kostela odbočuje modrá. Tabulka:

Modrá Kozáková polanka 10 — Latorka (min. pramen) 13 — Bělasovice 15 — Pikuj 24 km.

Žlutá Bělasovice 8 — Pikuj (Husla) 1406 m, 15 km.

Modrá za stát. statkem v N. Vereckách vystupuje serpentinami na Maguru 665, pohled na Nižní Verecky a okolí. Stoupáme do vlastní Vrchoviny, vl. chudičká víska Medvězi, na travnatý hřeben Holice 696, lesní cestou po vých. svahu Velikého vrchu a volným sestupem na hranice na kótu 866. Přichází tam z Vereckého průsmyku polská červená a jde po hranicích na Pikuj. Podle hraničních kamenů stoupáme půl hod. na Kozákovu polanku 907, označenou kamenem 10. Opustíme hranice a obcházíme její temeno po sev. svahu ostřejším sestupem na horní konec vsi Latorky, položené v délce 3 kin v údolí vých; ramene Latorice, řeckokat. dřev. kostel, rus. 3ti. škola, miner. pramen, studánka, chráněná stříškou, je mezi školou a farou, oddělení fin. stráže. Přijdeme do Bělasovic, 174 ob., oddělení fin. stráže, čet. stanice. Víska leží nad soutokem záp. ramene Latorice, přitékajícího od Pikuje, a vých. od Kozákovy polanky. Tabulky:

Pikuj (Husla) 1406 m 9 modrá Latorka (min. pramen). Kozákova polanka 5, Nižní Verecky 15 km.

Husla 7, Zděňovo 17 žlutá Nižní Verecky 8 km.

Modrá odbočí od žluté, přejde potok Borsučinu a polní cestou pastvisky, dál mladým lesním porostem pozvolna stoupá na hranice na Peredil 811. Tam se spojí s polskou červenou, jdoucí s Kozákovy polanky po hranicích. Společně (polské značky jsou řídké) modrá a červená jdou podle hraničních kamenů přes Velký Munčel 1036 (988) na poloninku. Projdou mrtvým lesem a ostře vystupují na Pikuj (Huslu) 1406. Konči u tabulky:

Modrá Pikuj—Bělasovice—Kozáková polanka—Nižní Verecky 24 km.

Žlutá od kostela v Nižních Vereckách vozovkou S po vsi půl hod. ke kříži údolím Latorice, po 40 min. je ves

Tišov, lemkovský dřev. kostel sv. Basilia Vel., ochoz kolem, vchod se sloupky, nízká bar. věž a 3 sanktusové věžičky, zvonice s galerií a střechou dvakrát lomenou; rus. 2tř. škola. Po 20 min. je ves Kotelnice, rus. 2tř. škola, a hned ves

Bystrý, ležící Z v údolí potůčku, dřevěný kostel stavěl 1904 tesařský mistr Ilko Němec ze Zadílského. Za 20 minut jsme v Bělasovicích nad soutokem obou ramen Latorice u tabulky:

Pikuj 7 — Zděňovo 17 žlutá Nižní Verecky 8 km.

Pikuj 9 modrá Latorka — Kozáková polanka 5 — Nižní Verecky 15 km.

Žlutá se odděluje od modré do

Miškarovic, rus. 2tř. škola, dřev. fil. kostel sv. Mikuláše, v horní části mezi podstříškou a střechou hodně vysoký, uvnitř bohatě řezaný bar. svatostánek s vinutými sloupky. Překročíme Latorici, přes louky do lesa, serpentinou vzhůru, přejdeme pramen Latorice. Stoupáme bukovým lesem a dál ve vrstevnici podle mrtvých stromů na poloninské louky. Morénou strmě vystoupíme na

Pikuj 1406 s proslulým rozhledem s jeho špičatého, se všech stran patrného vrcholu. Vidíme do Polska, do údolí Stryje, na pohraniční hřeben k Užockému průsmyku, na průsmyk Verecký a Skotarský, do údolí Zděňovky, na Ljutanskou holicu, poloninu Rovnou, Ostrý vrch, Vihorlat, J Bužoru, poloninu Boržavu se Stojem a Velikým vrchem. Přišla tam modrá po hranicích, končící u tabulky:

Modrá Bělasovice 9 km.

Sestupujeme po útesech na táhlý kamenný hřeben a pěšinou v divokém, listnatém lese k lesní chatce v Holovačím lese (jedna místnost otevřena, nouzový nocleh). Sestoupíme k potoku do lučinatého údolí. Brzy přejdeme na vozovku a podle potoka Kočilovy k býv. Schönbornovu domu, jehož otevřeným dvorem se dostaneme na Jub. cestu ve Zděňově u tabulky:

Žlutá Pikuj (Husla) 10, Bělasovice 17, Nižní Verecky 25 km.

kcst 028aa

Zákoutí ve Vyš. Vereckách.

<<< OBSAH >>>

Історія, Географія, Туризм Коментарі відсутні »

PODKARPATSKÁ RUS. Odbočky z Jubilejní karpatské stezky. II.

II. odbočka z Jubilejní stezky.

Zelená serpentina nad Volovcem — Bužora 1097 m, 12 km — Krásná dolina 13 — Hankovíce 21 — Polana u Svalavy, lázně s miner. prameny, 28 km.

V poslední ostré serpentině silnice odbočí z Jub. stezky u osamělého domku nad Volovcem zelená a polní stezkou stoupá po již. svahu Menčelu, obcházejíc jeho temeno 646 na poloninu. Vejde do lesa a po již. svahu Kyčery 841 mírným sestupem stezkou v bukovém mlází přechází na kótu 615. Odtud ostřejším výstupem divokým pralesem na vrchol

Bužory 1097, nejvyšší místo celé tury, s něhož se otevrou vděčné výhledy do údolí Pině, Latorice a Zděňovky, na pohraniční horstva i polská pásma, na Antalovskou polánu, Rovnou i Boržavu, do kotliny svalavské. Na trigon. lešení Bužory tabulka:

Volovec 12 zelená Polana (lázně s miner. prameny) 18 km.

Zelená, pak červená Krásná dolina — Zaňka 5 km.

S temene Bužory sestup bukovým lesem s mrtvými a rozstřílenými stromy. Vpr. jsou Zachovalé zákopy a kamenné kryty se střílnami. Přejdeme kótu 889. Stezka se zatáčí JZ. V ohybu cesty odbočuje červená do Zaňky.

Červená ohyb cesty pod kótou 889 — Zaňka 5 km. — Červená sestupuje po se v. svahu Romanisky 842 lesní vozovkou na poloninku a lesem do lázniček Zaňky s železitou kyselkou. Bývaly to zajímavé lázníčky, nyní je má ve správě evangelická církev a upravila je.

Od rozcestí pokračuje zelená na

Krásnou dolinu, rozkošné lesní zákoutí se srubem ve výši 819 m na Korotkém Poháru. Otevře se malebný pohled na poloninu Boržavu a na mohutný Stoj. Ostrými serpentinami sestupujeme k potoku v lesní rokli. Přejdeme jej a po jeho p. břehu cestou, necestou pralesem, až přijdeme na dvě pěšiny. Levou sejdeme opět k potoku. Po půl hod. jsme v malebném údolí. Kamenitým řečištěm spěchá dravá Latorice. Po jejím p. břehu jde lesní dráha ze Zděňova do Polaný. (Proti toku přišli bychom do Podplazí na Jub. stezku, 12 km.) Po toku luční stezkou přijdeme do vsi

Hankovic, dřevěný kostel, řeckok. rus. 2tř. škola. Patří k ní osady Osa, žel. zastávka, čs. 1tř. škola, a Vlčí. Zel. zastávka Hankovice je od vsi vzdálena přes hod. cesty. Projdeme vsí, za ní přejdeme po dřevěném mostě Latorici na jeji p. břeh, po toku jdeme podle lesní dráhy 1/4 hod. Opustíme ji i řeku směrem k bukovému lesu. Příkře stoupáme po vozovce. Za půl hod. jsme na táhlém, travnatém hřebenu Kyčery. Její nejvyšší bod 697 zůstane vpr. Po jejím hřebenu, krášleném malebnými skupinami bříz, jdeme 45 min. Špatnou vozovkou sestoupíme do

Polaný, notariát, čet. stan., čs. 3tř. a rus. 5tř. škola, řeckok. kostel, dobře upravené lázně, alkalické kyselky s obsahem chloridu, lithia a železa. Léčí se choroby plic kromě tuberkulosy, nemoci žaludku, nervové i revmatické. Kyselka “Polana” se vyváží. V obci samé jsou dva miner. prameny, vzdálené 5 min. od školy. V Polaně se stékají Malá a Velká Pině. V okolí v Oleňově a Pavlově také jsou miner. prameny. Tabulka:

Zelená Polana — Hankovice 7 — Krásná dolina 15 — Bužora 16 — Volovec 28 km.

Modrá jde z Polaný po hřebeně mezi potoky Luhem a Oblazným, jejž překročí, a vystoupí na vrch Mlaky. Přejde potok Tesaník a stoupá na Serednyj vrch 981. Sejde do lázni Siňáku.

Z Polaný jezdí autobus do Svalavy po silnici, po které jdeme údolím Pině podle lesní dráhy do

Soločína, vsi, ležící v příčném údolí na potoce Tesaniku, řeckok. kostel, rus. 3tř. škola. Po 20 min. odbočuje cesta do Luhů, lázničky pro nemoci žaludeční, nechutenství, choroby plic, měchýře a ledvin, prameny Žofie, Luhy Marketiny a Luhy Alžbětiny, voda se vyváží: dříve se prameny jmenovaly Irma a Panonia. Přicházíme do

Holubinného, patři k nim osada Caklanovice, v jejichž obvodu leží lázničky Luhy, notariát, řeckok. kostel, čs. 1tř. a rus. 6tř. škola, minerální pramen nad obcí a druhý u mostu přes Pini, pres něj jdeme do Svalavy. Vl. je sklárna, od r.1930 se v ní nepracuje, vyráběly se hlavně láhve na minerální vodu. U mostu se jímá minerální pramen “Svalava”, dál je pramen “Kamila”. Naše pout končí na nádraží ve

Volovec.

Svalavě, ležící v kotlině, malebně obklopené věncem hor. Okr. úřad a soud, berní úřad, okr. čet. velitelství, čet, stan., důchodkový kontrolní úřad, notariát, škol. inspektorát, školy čs. měšť. 4tř. a ob. 5tř. se 3 pobočkami, rus. měšť. 4tř. se 3 pobočkami, ob. 6tř. Průmysl: dvě pily, ve sklárně se nepracuje, Solvya, akc. společnost na suchou destilaci dřeva, chemická továrna a pila, do konce války byla největším továrním podnikem v zemi, ještě 1926 zaměstnávala 1880 lidí. Nyní je výroba velmi omezena. Má vlastní lesy a 80 km lesních drah. Nesmírné mrazy 1929 poškodily bukové dřevo, že z něho nelze vyráběti pražce, nedá se impregnovat. Kostel římskok., řeckok., synagoga. Sokolovna s restaurací, Rus. národní dům s obchodem “Zorja”, kde možno doplniti zásoby. Minerální pramen v lese “Prava” a v osadě Velkém Bystrém, ležící 20 min. J., s překrásným dřevěným lemkovským kostelem Sesláni sv. Ducha vysoké stavby, gánok kolem, bar. věž svítí červenou a bílou barvou ve vysokých stromech, obklopujících cerkev. Patří k nejkrásnějším cerkvím v zemi. U Svalavy byl nalezen hrob maďarského válečníka, pohřbeného s koněm a se zbraní, z konce IX. stol. — Na hřbitově svalavském jsou pochovány oběti srážky vlaku 12.XII.1935. Vlak s munici za Hankovicemi se roztrhl a utržená část na klesající trati narazila před Svalavou na vlak s vojskem. Vagony byly zavřeny, vojáci nemohli vyskákat. Bylo zabito 28 vojínů, mnoho raněno, většinou těžce. Železniční četa ihned odstranila rozbité vozy. Další překotně dopravené transporty neměly o srážce potuchy, také jejich vagony byly zavřeny. Censura potlačila tuto zprávu, takže se do novin nedostala.

<<< OBSAH >>>

Історія, Географія, Туризм Коментарі відсутні »

PODKARPATSKÁ RUS. Odbočky z Jubilejní karpatské stezky. III.

III. odbočka z Jubilejní stezky.

Modrá Volovec — chata KČST. pod Plajem, prudší stoupání, 8 km — chata pod Plajem — Menčelyna — Zaňka 13 km, celkem 21 km.

Pod nádražím ve Volovci začíná modrá a Jde kus po silnici na Svalavu. Před dřevěným mostem odboči modrá vl. pod že-

lezniční most ke kostelu, který je kótou 500, a stoupá proti toku potoka Zvoru. Zanedlouho jsme na rozcestí, kde odbočuje červená:

Červená Volovec — Vokreščatyj vrch 5 — Tomňatyk 7 — sedlo 7.5 km.

Červená projde dvorem hospodářství, míří loukami a poloninkami k lesu, stoupá serpentinami na Voskreščatyj vrch 1221 a skalnatým hřebenem na Tomňatyk 1347. S jeho temene sejde do sedla pod Tomňatykem, kde vyústí na modrou u tabulky:

Červená Tomňatyk — Vokreščatyj vrch — Volovec 8 km.

Modrá pokračuje údolím Zvoru, za posledními chalupami překročí potok a opustí jeho tok. Vchází do lesa; vystupuje s počátku mírně, později ostřeji. Vyjde z lesa na poloninku a přijde za 10 min. po horské louce k

chatě KČST. pod Plajem. Od chaty stoupá k vydatnému prameni a mezi stavení stát. mlékárny po sev. svahu Plaje po špatné vozovce a po sev. svahu kóty 1199 sejde do sedla pod Tomňatykem, tabulka:

Červená Tomňatyk — Voskreščatyj vrch — Volovec 8 km.

Je to cesta, která ve Volovci nad kostelem dvorem hospodářství vystoupila do sedla přes Voskreščatyj vrch.

Ze sedla za 5 min. modrá přijde k druhému rozcestí, tam odbočuje žlutá na nádraží v Zaňce. Tabulky na dvou kolech:

Žlutá Kernica—Zaňka. — Modrá Zaňka.

Žlutá odbočuje po vozovce S a uhne Z na Kernici 971, kde byla od r. 1925 pokusná agro- a meteorologická stanice poloninského hospodářství třetího řádu. Nyní je přenesena do stát. mlékárny. Sestupuje řídkým bukovým lesem k hájovně na silnici v údolí řeky Viče, spojí se s modrou a společně za 6 min. dojdou na nádraží Zaňku, 7 km.

Modrá ód tabulek stoupá půl hod. skalnatým hřebenem na temeno Menčelyny 1211. Sestupuje k řídkému lesu, jehož stromy jsou zpřeráženy vichřicí. Hřebenovou stezkou mezi pahýly stromů a křovím přijde do bukového lesa. Serpentinami sbíhá prudce do údolí Viče k hájovně, kde se spojí se žlutou, kterou opustila na hřebeni pod Menčelynou, a společně za 6 min. přijdou na nádraží Zaňku.

<<< OBSAH >>>

Історія, Географія, Туризм Коментарі відсутні »

PODKARPATSKÁ RUS. Odbočky z Jubilejní karpatské stezky. IV.

IV. odbočka z Jubilejní stezky.

Žlutá rozcestí na Jub. stezce mezi Plajem a Velikým vrchem pod kótou 1318 — průsmyk Skotarský, státní hranice, 19 km (na nové spec. mapě pojmenován Verecký průsmyk).

Žlutá odbočuje z Jub. stezky zpod kóty 1318 po sev. svazích Velikého vrchu V. Sedmkrát zlomí směr, než přijde na hřeben Rovného. Přechází hřebenem poloniny na Rjapedskou 1212.

S hřebene stálé rozhledy, zvláště na kotlinu vdoveckou, pohraniční hory; v Skotarském průsmyku viděti budovu fin. str. a chatu KČST. S této kóty jde ostřejším sestupem lesem a lesními mýtinami přetíná silnici Volovec — Volové v jejím nejvyšším místě v kótě 735, do něhož vystupuje a z něhož sestupuje ostrými serpentinami. Po silnici jezdí soukromý aut. Volové — Volovec. Žlutá mírně stoupá na kótu 779 a na vých. svahy Kyčerky 890. Její hřeben postupuje S přes kótu 831 a spadá Z k potoku Vepřovci a V k potoku Roztoce, po němž se táhne ves Roztoka. Mírně stoupáme na vých. svahy Poharci (Polaný) 894; přes její vrchol možno Z sestoupiti 40 min. na zastávku Skotarský. V těch místech odbočíme V a přes pastviska stoupáme pod Veliký Zámok 1012. Polonina na jeho temeni zůstane vpr. Přicházíme do malého lesíka, který přechází v porost po p. straně, vl. se náhle svažuje luční stráň k bukovému lesu, vyplňující rokli pod námi. Po půl hod. vycházíme opět na horskou louku pod trig. věž Vysokého Tina 1038, která zůstane vl. Porostem a mladým bukovým lesem, střídajícím se se smrkovým nilázím, přicházíme k druhé kótě Vysokého Tina 1012 na hranicích. Za 10 min. po hranicích podle hraničních kamenů sestoupíme do Skotarského průsmyku k tabulce:

Žlutá Skotarský průsmyk — Velkyj vrch 19 km, chata KČST. pod Plajem 22 km.

kcst 030aa

Skotarský průsmyk.

Průsmyk Skotarský (na speciál, mapách Verecký) se pro hýbá na hranicích 797 m. Prochází jím silnice a trať tunelem, dlouhým 1756 m. Pod tunelem na naši straně stojí budova, zv. panceřák, se střílnami jako tvrz. Byla ochranou tunelu, nyní je v ní oddělení fin. stráže. Za tunelem na polské straně je stanička Beskyd, nyní zrušená. Skotarský průsmyk má výborné lyžařské terény i sněhové poměry. Má nejlepší podnebí v Karpatech, které předčí většinu cizích světoznámých klimatických míst. Po hranicích se vinou ruské zákopy, dosud dobře zachované. Stojí tam chata KČST., dokončená v r. 1936. Má restauraci, pokoje a společnou noclehárnu.

Z průsmyku Skotarského do průsmyku Vereckého (na spec. mapě není pojmenování) po hranicích je asi 20 km, 5 hod. Podle hraničních kamenů a zákopů po poloninských lukách na

Velké Javorníky 1122. Na jejich temeni jsou podzemní kryty, překážky a zákopy. Z průsmyku na V.Javorníky běží modrá polská a z Lawoczného červená. S tou pokračujeme po hranicích. Vrchol V.Javorníků přejdeme po již. svahu k háječku. Stále máme skvělý výhled na pohraniční horstva, na polské hřebeny, na Boržavu i na poloninu Rovnou. Přešli jsme vrch Beskyd 965 a jsme na Korně 880, značené kamenem 14. Její vrchol ční na naší straně.

Kdo by chtěl sejiti do Volovce, odbočí J vl. vozovkou a nad obcí Kanorou přijde na silnici v kótě 624 u hájovny Rómaška a po té za 40 min. do Volovce.

Po hranicích pokračujeme směrem skoro S při malých výškových rozdílech do

průsmyku Vereckého 841 (na spec. mapě není pojmenován). Je to malebné zákoutí s rozhledem po okolních horstvech. Na naší straně jé celní budka, na polské celnice a hostinec s noclehárnou PTT.

<<< OBSAH >>>

Історія, Географія, Туризм Коментарі відсутні »

Пошук

Сторінки

Архів

Последние статьи

ВУЛКАНІЧНИМИ КАРПАТАМИ. ПОДОРОЖ У ГЛИБИНУ СТОЛІТЬ.

ВУЛКАНІЧНИМИ КАРПАТАМИ. ДОЛИНОЮ РІЧКИ УЖ.

ВУЛКАНІЧНИМИ КАРПАТАМИ. СЛІДАМИ ДАВНІХ РУДОКОПІВ.

ВУЛКАНІЧНИМИ КАРПАТАМИ. В УРОЧИЩІ СМЕРЕКОВИЙ КАМІНЬ.

ВУЛКАНІЧНИМИ КАРПАТАМИ. БЕРЕГІВСЬКЕ НИЗЬКОГІР’Я.

ВУЛКАНІЧНИМИ КАРПАТАМИ. ВИШКІВСЬКА РТУТЬ.

ВУЛКАНІЧНИМИ КАРПАТАМИ. КРИШТАЛЕВІ ПАЛАЦИ В СОЛОТВИНІ.

ВУЛКАНІЧНИМИ КАРПАТАМИ. БІЛЯ «ЦЕНТРУ» ЄВРОПИ.

ВУЛКАНІЧНИМИ КАРПАТАМИ. ТАЄМНИЧІ ЛІЙКИ.

ВУЛКАНІЧНИМИ КАРПАТАМИ. ВИЛИЛАСЬ НА ДНО МОРСЬКЕ ЛАВА ….

ВУЛКАНІЧНИМИ КАРПАТАМИ. ЕКСКУРСІЇ ВУЛКАНІЧНИМИ КАРПАТАМ.

ВУЛКАНІЧНИМИ КАРПАТАМИ. У ПІДЗЕМНОМУ ЦАРСТВІ ВУЛКАНА.

ВУЛКАНІЧНИМИ КАРПАТАМИ. НЕВИЦЬКЕ.

ВУЛКАНІЧНИМИ КАРПАТАМИ. ДОЛИНА ЗДРАВНИЦЬ.

ВУЛКАНІЧНИМИ КАРПАТАМИ. ВОДОСПАД СКАКАЛО.

ВУЛКАНІЧНИМИ КАРПАТАМИ. УРОЧИЩЕ СИНЯК.

ВУЛКАНІЧНИМИ КАРПАТАМИ. СИНЄ ОЗЕРО.

ВУЛКАНІЧНИМИ КАРПАТАМИ. ДОЛИНА НАРЦИСІВ.

ВУЛКАНІЧНИМИ КАРПАТАМИ. ЗАЧАРОВАНА ДОЛИНА.

ВУЛКАНІЧНИМИ КАРПАТАМИ. В КРАЮ ЗОЛОТИСТИХ ГРОН.

ВУЛКАНІЧНИМИ КАРПАТАМИ. КОРОТКИЙ СЛОВНИК ГЕОЛОГІЧНИХ ТЕРМІНІВ.

ВУЛКАНІЧНИМИ КАРПАТАМИ. ЛІТЕРАТУРА

ВУЛКАНІЧНИМИ КАРПАТАМИ. КВАРЦ АБО ДІАМАНТ!

ВУЛКАНІЧНИМИ КАРПАТАМИ. ДО ДРЕВНЬОГО КРАТЕРА.

ВУЛКАНІЧНИМИ КАРПАТАМИ. ВУЛКАН … В ЦЕНТРІ УЖГОРОДА.

ВУЛКАНІЧНИМИ КАРПАТАМИ. НА ОБАВСЬКИЙ КАМІНЬ.

ВУЛКАНІЧНИМИ КАРПАТАМИ. ЗАГАДКА ПООДИНОКОЇ ГОРИ.

ВУЛКАНІЧНИМИ КАРПАТАМИ. МОРСЬКЕ ОКО.

ВУЛКАНІЧНИМИ КАРПАТАМИ. УГОЛЬСЬКИЙ ЗАПОВІДНИК.

ВУЛКАНІЧНИМИ КАРПАТАМИ. ЗВІРИНЕЦЬ У БУШТИНІ.

ПІШОХІДНІ МАРШРУТИ О. ЯМАЛОВА

ХУСТ НАД ТИСОЮ

ВИСОКІ ТАТРИ. ТРАНСПОРТ У ВИСОКИХ ТАТРАХ.

ВИСОКІ ТАТРИ. ДОСТУП ДО ВИСОКИХ ТАТР.

ВИСОКІ ТАТРИ. КОЛИ СЛІД ВИКОРИСТОВУВАТИ СЛУЖБУ ГІРСЬКИХ ПРОВІДНИКІВ?

ВИСОКІ ТАТРИ. ПІДГОТОВКА ДО ПЕРЕБУВАННЯ У ВИСОКИХ ТАТРАХ.

ВИСОКІ ТАТРИ. ВЕРШИННІ ЯЩИКИ ТА КНИЖКИ ГІРСЬКОЇ СЛУЖБИ.

ВИСОКІ ТАТРИ. РОЗТАШУВАННЯ ТА ОСНОВНІ ХАРАКТЕРИСТИКИ.

ЗАПОВІДНІ ЕКОСИСТЕМИ. Геологічні пам’ятки.

ПРИРОДА ЗАКАРПАТТЯ І ТУРИЗМ

PODKARPATSKÁ RUS

PODKARPATSKÁ RUS. ÚVODEM

PODKARPATSKÁ RUS. Užhorod.

PODKARPATSKÁ RUS. Užhorod. Značené cesty.

PODKARPATSKÁ RUS. Jubilejní karpatská stezka.

PODKARPATSKÁ RUS. Odbočky z Jubilejní karpatské stezky.

PODKARPATSKÁ RUS. Odbočky z Jubilejní karpatské stezky. I.

PODKARPATSKÁ RUS. Odbočky z Jubilejní karpatské stezky. II.

PODKARPATSKÁ RUS. Odbočky z Jubilejní karpatské stezky. III.

PODKARPATSKÁ RUS. Odbočky z Jubilejní karpatské stezky. IV.