Poloha, komunikace: Leží v Chustské bráně na rozhráni vysočiny a nížiny na potoku Chustci, nedaleko ústí jeho a řeky Riky do Tisy, na styku tří údolí. Městem probíhá silniční magistrála Košice — Michalovce — Jasiňa, vychází stát. silnice Chust — průsmyk Torunský a prochází hlav. trať Košice — Čop—Jasiňa. Nádraží je vzdáleno od středu města 20 minut, drožky, taxi.

Obyvatelstvo. 17.833 ob., 1490 Č. 9301 R. 1383 M., 4537 Ž., 732 N., 22 j., 368 ciz. — 2698 řm., 7491 řk., 509 ev., 1810 p., 4821 ž., 504 j.

Úřady. Okr. a ber. úřad, okr. a kraj. soud, berní správa, fin. ředitelství, evid. kat., stát. lesní správa, notariát, okr. čet. velitelství, velit. čet. odd.

Školy. Stát. reál. rus. gymnasium s čs. pobočkami, jub. stát. česká ob. škola 5tř. s 9 pob., rus.: stát. měšť. 4tř. se 4 pob. rus. a 3 čs., I. stát. ob. 7tř. se 16 pob. a expositurou, II. stát. ob. 4tř. s 2 něm. pob. a 4tř. expositurou, řeckok. 2 tř. — Řimskok. mad’. 1tř., ref. maď. 1tř., soukr. hebr. 1tř.

Noclehárna KČST. v Jub. státní čes. škole, vede do ní z nádraží žlutá značka, která se v Beskidově ul. rozdvojuje: jedna jde městem a druhá obchází město podle dráhy. Čas stejný, 30 min. (Městem se doporučuje jiti, když není sucho a nepráší se, ovšem také v noci. Když je sucho a prach stále auty rozvířen, jest lépe jiti podle dráhy.)

Hotely: Centrál, 35 pokojů se 66 lůžky, v každém pokoji tekoucí voda, kavárna, garáže — Royal, Koruna, Rus. nár. hostinec, rest. Slovanský dům. U firmy Václav Chytrý, koloniální obchod, čerstvé potraviny, nápoje, zejména masové konservy, čerstvé a suché salámy, sýry, čokolády, bonbony, čes. žitný chléb. Před obchodem benzinové čerpadlo “Naftaspol”.

Sestup s Nieněsky.

 

Aut. spojení: Chust — Volové — Torun, Chust — Sevluš — Mukačevo, Chust — Koločava, Chust — Výškovo n. T. —Buštino — Drahovo, Chust — Sekernice — Drahovo — Sinovir, Chust — Iršava, stanoviště na náměstí, tam i taxi.

Peněžní ústavy. Fil. Měst. spořitelny na Král. Vinohradech, fil. Podkarp. banky (centrála v Užhorodě), Slov. banky v Bratislavě filiálka Chust (provádí všechny peněžní obchody), Všeobecný úvěrní ústav, afilace Legiobanky.

Pošta v Masarykově tř. u kraj. soudu.

Orientační tur. tabule na náměstí s mapou a textem:

Modrá údolí Várpotoka 3, Dovhé 25 km (8 h.), Kušnice 34.5, polonina Kuk 1365 m 48, Volové 59, Torun 79, Sinovirské jezero 90, Sin. Polana 95, Kantena 110, údoli Pesariky, Denášček, Plaj 1373, Strimba, 1723 m, 128 km, Streminoš 1599 m, Příslop 944, polonina Krásná, Topas 1552, Bosová 1382, konec Menčula 1346, Drahovský Menčul 1487 m 150 km, Veža 937, Drahovo 163 km.

Červená Chustské vrchy — okružní hřebenová. Chust — údolí Várpotoka 3, kóta 461, Horodský vrch 552, kóta 659. hora Ilina (Ilmová) 759; kóty 716, 824, 744, vrchTošari 769, Tlustyj 818, kóta 751, Nireš, Chust 22 km, 9 hod.

Zelená Tlustyj 818, 3 hod., 9 km, směr Žatkovičova ul., žel. most, cihelna.

Zelená a) Ostryj 893 12 km, 4 h., b) kóta 659, směr Košelovo 8 km, 3 h., východiště lesní chýše ve Várpotoku 6 km.

Žlutá kúpele pod Tošári vrchem 769; spojka mezi zelenou na Ostryj a červenou okružní od kóty 536 ke kótě 769 (Tošari vrch).

Žlutá tur. noclehárna v čes. stát. jub. škole obecné, ulice Příční, krále Alexandra Sjednotitele, Smetanovo nám., Štefánikova a Polová.

Orientační tabule před nádražím:

Modrá do města 2 km.

Žlutá studentská noclehárna v čes. stát. jub. obecné škole, Polová ul., 2.5 km.

Zelená zřícenina chustského hradu 333 m, 1/2 hod. — Stanice KČST.: Restaurace “Slovanský dům”. Další text stejný jako na orientační tabuli na náměstí.

Průmysl, nerostné bohatství. 2 továrny na nábytek, 2 kruhové cihelny, 2 pily, tkalcovna talesů. Na týdenních trzích se prodává lidová keramika, zeleně a žlutě zdobená. — V okolí byly solné doly, pracovalo se v nich ještě v XVII. stol. Po r.1617 získává je Štěpán, bratr Bethlena Gábora, jenž vyslal pomocné vojsko českým stavům 1620. Na p. břehu potoka Chustce několik železitých pramenů, na potoce Činči žel. pramen s malými lázněmi, 3/4 h. od města alk. pramen “Niš”. Ve “Vičce” trachytové lomy s výrobou dlažebních kostek a ovrubových kamenů.

Prohlídka města, jeho staveb a památek. Z moderně stavěného nádraží od orient, tur. tabule vycházejí značky: modrá, žlutá a zelená do Beskidovy ulice, u dřevěného kříže odbočuje zelená a jedno rameno žluté. Zelená úzkou stezkou (turistům propůjčenou) mezi ploty uhýbá vpr. k zříceninám hradu. Jedno rameno žluté u dřevěného kříže uhne k něm. kolonii vl., přechází trať a jde podle ní do noclehárny KČST. Druhé rameno žluté s modrou jdou dále Beskidovou ulicí, Antonína Švehly a Masarykovou na náměstí. Od orientační tabule na náměstí jde žlutá ulicí Příční, Alexandra Sjednotitele, středem čs. stát. kolonie k jub. čs. stát. ob. škole, kde je noclehárna. V Masarykově třídě ev. ref. kostel z doby reformační s věží, krytou štíhlým jehlanem, obehnaný silnou, kamennou zdí. V kryptě je pochován generál hr. Vavřinec Petroczy a jeho choť bar. Sidonie, maďarská básnířka XVII. věku. Vpr. je krajský soud, budova úřadů, pošta, kat. kostel.

Ulice se rozšiřuje v náměstí s hotely a obchodními domy, tam orient, tabule a stanoviště autobusů a aut. Náměstí přechází v druhou část, v ulici Benešovu, rozsáhlé tržiště s 2 synagogami (v městě jsou 3 synagogy a 38 modliteben). Ulice krále Alexandra Sjednotitele vede k nové budově gymnasia, proti němu průchodem do Štefánikovy ul. a k jub. st. čes. škole, u ní budova okr. nem. pojišťovny. Z Benešovy ul. je proražena Tyršova ul., vyplněná obchody, do třídy Masarykovy. Z té u katolického kostela odbočuje Korjatovičova ulice na Kostelní náměstí, řeckok. kostel s 2 věžemi orientálního slohu, pomnik Duchnovičův 1803—1865. Přejdeme podle Slovanského domu do Masarykovy třídy. U mostu přes Chustec je mohyla padlých Rusů, od ni vedou značky červené a modré různým směrem na temeno trachytového kužele 333 m s mohutnými zříceninami rozsáhlého hradu.

Na hradě stávala rozhledna, za války spadla. Rozhled je však stejně velmi rozsáhlý, na město, rozběhlé podle všech silnic, i do údolí Riky, do Tiské nížiny a na Chustské a Gutinské vrchy i na severnější horská pásma. U města rozsáhlý barákový tábor p. p. 45 se zděnými pavilony.

 

Hraniční sloup Polska, Rumunska a ČSR. na Stohu.

 

Dějiny. Hrad je významný v dějinách země. Založil jej 1090 Ladislav Svatý (1077—95) a dokončil Bela 1191. Jeho založeni se také přisuzuje řádu Něm. rytířů. První listina o něm je z r.1353. Na hradě sídlel správce solní stezky, která pod ním běžela. R. 1567 dobyl města Lazar Schwendi, ale hrad marně obléhal. Patřil sedmihradským knížatům. Bratr Bethlenův získává jej i s doly na sůl. R. 1657 Poláci zpustošili okolí a část města. Turci se dostali až k městu, ale nezmocnili se ho. Přešel na korunu královskou. R. 1703 se ho zmocnil František II. Rákóczy. K jeho odboji se přidala šlechta marmarošské župy. Po jeho útěku do Polska 1709 rozhodnuto na sjezdu šlechty pokračovat v boji. Hrad spadá opět na korunu a je na něm vojenská posádka. Blesk 1776 zapálil věž s prachem, výbuchem zle hrad poškozen, posádka jej opustila a propadal zkáze. Město vzniklo v XII. stol. z bývalého podhradí. Usadili se v něm němečtí kolonisté, kteří se dodnes udrželi. Za Karla Roberta, protivníka Jana Lucemburského, stalo se královským 1329 a mělo stejné osudy jako hrad.

Chust je posledním působištěm faráře Vasila Dorhaniče-Dovhoviče (1783—1849), básníka a učence (viz Dovhé!).

V Chustu se narodil 1891 Alexandr Markuš, inspektor škol, autor povídek, humoristicky zabarvených, živě líčících život rusinského venkova.

Okolí. Dvě hod. cesty V nad potokem Boroňavou leží osada Boroňava, část obce Chustu, v kotlině vroubené vrchy, jimž vévodí Lopušovka 383. V osadě vasiliánský klášter z roku 1716 a poutní kostel. — Mezi Chustem a Velikou Kopanou se táhne Chustská brána, žleb místy široký jen dva km, jímž se vine Tisa, železnice i trať. Na sev. je sevřena Chustskými vrchy, J horami Gutinskými, po nichž běži říšské hranice.

Chustské vrchy zvedají se sev. od trati mezi řekami Rikou a Boržavou. Rika sbírá své vody v Poloninských Karpatech, protéká středem P. Rusi od S k J a půli zemi na část východní a západní. Chustské vrchy jsou vnitřním sopečným pásmem, počínajícím Černou horou nad Sevluší, a široce se rozkládají k Dovhému. Vrchy Tlustyj 818, Ostryj 839 a Tupyj 878 čněji nejvýše. Běži po nich tur. značky.

Gutinské hory se táhnou od Chustské brány JV mezi řekami Tisou a Somasulem v délce 80 km do sedla, jimž jde silnice z Camara la Sighet (Marmarošské Sihoti) do obce Capnic d.j., nad nimž čni jejich nejvyšší hora Gutin 1447, vzdálená 26 km od Sihoti. U obci Capnic d.j. a Capnic d.j., ležících pod horou Fekete 1243 (sev. pod ni překrásné horské jezero Bodito), jsou doly na stříbro, v nichž se dolovalo již v pol. XV. věku. U těch osad je kamenný jehlan, památník porážky Tatarů za jejich posledního vpádu 1717. Z leží Baia Sprie, středověká Civitas de medio monte, byly tam znamenité stříbrné doly již v XIII. stol. Z 8 km je město Baia Mare, na svazích vrchu Kerestu prastaré doly na stříbro, v XIII. stol. usazeni Sasové, založili kostel, zbyla z něho věž. Město bylo obehnáno mocnými hradbami. Ze starého opevněni se zachovala věž a mincovna, stojící kdysi v opevnění. Od Gutinských hor postupují V Montii Tiblesului, v nich nejvyšší hora Tiblesu 1842. Jejich pokračováním jsou Montii Rodnei, hory Rodenské s horami Vrf. Rebrii 2269 a Pictrosu 2305. Hory Rodenské, oddělené hlubokým údolím řeky Vyšavy (Viseul) od Poloninských Karpat, jsou těmi obrovskými kulisami, zavírajícími náš obzor, když se diváme s Popa Ivana nebo se Stohu, obě tyto naše hory jsou vzdáleny 43 km od nejvyššího temene Rodenských hor Pietrosu.

Projektována značka červená: Východisko žel. most přes Riku — převoz Čabriň — Kobol 615 — Frasin 827 m — pohranicích čs. rum. na Široký vrch 805 m — Verbovec 653 — Velatín a po novém mosté přes Tisu k nádraží do Chustu.

Pohraniční cestou Gutinskými horami. Most přes Tisu, postavený misto převozu, zpřístupňuje romantický kraj na l. břehu Tisy. Od Chustu 8 km J leži velká obec Velatín s rus. obyvatelstvem, rus. nár. dům, rus. 7tř, a čs. 2tř. škola, péstuje se dýmkový tabák. JV se zvedá hřeben Verbovec a potokem Maďaroškou oddělená hora Šajan s dvěma vrcholy 452 a 450, mezi nimi prameni kyselky s obsadem sodíku. Z Velatina na hranice vystoupíme buď záp. cestou na pohraniční kótu 747 nebo J pěšinou přes vrch Verbovec 653 na Široký vrch 805, široce se rozkládající na hranicích, s dalekým výhledem.

 

Sestup s Popa Ivana.

 

Pod nim na rumunské straně Z leží lázně Tarna Mare v krásných bukových a dubových lesích pod prameny říčky téhož jména, vlévající se do Bataru, tvořícího v dolním toku říšské hranice. Na něm dál je obec Tarna Mare. Se Širokého vrchu jdeme po hranicích lesem přes andesitové a trachytové kužele a hřbety, s nichž se otevírají pěkné rozhledy. Pod vrchem Lapošem 637 v sedle 394 schází cesta do rumunské osady Camarzany a do našeho Výšková n.T., kam jde stezka i s kóty 760. Výškovský kámen 917 je nej vyšším vrchem na pohraničním hřebeně Gutinských hor. Od něho SV leží Zámecký vrch (Varhegy) 594 se stopami hradu a s lázněmi. Za vrchem Tiganescilorem 816 hranice uhýbají S, překročuji silnici do Výšková a přecházejí na Tisu. — Projektovaná červená povede takto: Od žel. mostu přes Riku k jejímu ústi, převoz přes Tisu v Čabríně, výstup na Pinťovu studnu a Kobolu 615, přes Bencu 622 na Frasin s kótami 827 a 812, přechod na hranice, po nich na Široký vrch 805. Červená opusti hranice a přes Verbovec 653 schází do obce Velatina. Po novém mostě překročí Tisu, podejde trať a po silnici na nádraží v Chustu.

Značené cesty:

Zelená Tlustyj vrch 818, 3 h., 9 km, směr Zatkovičova ul., žel. most, cihelna. Vychází s červenou od mostu přes Riku, jde na Viničku, kde je lom, a pěknými lesními partiemi vystupuje na Tlustyj vrch, kde vyústí na okružní červenou.

Červená hřebenová okružní po Chustských vrších. Chust — ústí Várpotoka 3, kóta 461, Horodský vrch 552, kóta 659, hora Ilina 759, kótv 716, 824, 744, vrch Tošari 769, Tlustyj 818, kóta 751, Nireš, Chust 22 km. Podrobný text tabulky dobře udává směr cesty. Modrá na sev. konci města u mostu přes potok Lukovec uhýbá po silnici SZ, překročí potok Mlýnovici a řeku Riku v ústí potoka Horodilova (Vár). Tam červená okružní vystupuje z údolí na hřeben 389 a 461 a na Horodský vrch 552. Mezi nim a kótou 659 odbočuje zelená do údoli potoka Horodilova k lesní chýši v ústi potoka Blatného (Tošari) a vystupuje jeho údolím na kótu 744, kde se setká s naši červenou, jde s ní kus a odbočí na Ostryj vrch 839. Od odbočky zelené stoupá červená na horu Ilinu, za 1 hod. křižuje modrou, od které odbočila u řeky Riky. Za křižovatkou stoupá na kótu 824. Po čtvrt hod. přichází na zelenou, která tam odbočuje na Ostryj vrch (odtud 1/2 hod.), jde s ni na kótu 744. V těch místech odbočuje k potoku Blatnému zelená a podle něho k lesní chýši ve Várpotoku. Před vrchem Tošari asi 100 m odbočuje z červené žlutá lesem bez pěšiny k primitivním lázničkám se sirnoželezitým pramenem, dobře se pije; do jam postupně za sebou se napustí voda a ohřeje se rozžhavenými kameny. Od lázniček sestupuje žlutá podle potůčku Tošari ke kótě 536 a konči na zelené Ostryj vrch — lesní chýše ve Várpotoku. Červená po hranicích okresu stoupá na Tlustyj vrch 818. V kótě 751 opouští okresní hranice. V další pouti překročí potok Kondoniak a přijde k mostu přes Riku, kde začíná zelená 9 km na Tlustyj vrch. Tam po 22 km končí tato pěkná okružní cesta. Projektováno pokračováni červené na opačnou stranu přes vrch Frasin 827 — rumunské hranice — Velatín — Chust nádraží.

Modrá Chust — Drahovo 163 km. Údolí Várpotoka 3 km, Dovhé 25 km (8 h.), Kušnice 34.5 km, polonina Kuk 48, Volové 59, Torun 79, Sinovirské ožero (chata KČST.) 90, Sinovírská Polana 95, Kantena 110, údolí Pesariky, Plaj, Strimba 128 km, Streminoš, Příslop, polonina Krásná, konec Menčula, Drahovský Menčul 150, Drahovo 163 km.

Z náměstí jde modrá Masarykovou ul., projde celou Slavjanskou ul., přechází dřevěný most přes potok Lukovec (na toto místo se může přijít z náměstí též podle kat. kostela na Kostelní nám. a Izskou ul. Na konci ul. Izské, která jest zároveň silnicí do Volového, na sev. konci města u mostu přes potok Lukavec uhneme vl. podle Lukavce a přijdeme k dřevěnému mostu (přes Lukavec). Odtud do vozové cestě směrem SSZ se přejde několik domků (zde kdysi tekl potok Mlýnovice jako náhon vody pro chustské mlýny, z nichž jeden stával právě v těchto místech; dnes je v potoku voda jen v deštivém počasí, anebo když se rozvodní Rika) a za 1/2 hod. přijdeme k mostu přes Riku, který jest vidět již od Chustu. Značek k mostu není, není je kde umístit, samé pole, a dřevěné kůly by neobstály, zbloudit však není možno. Na mostě se nám objeví zase značky modrá a červená (jsou stále ničeny), které jdou po cestě mezi domky Horodilova. Na jednom z nich (škola) umístěna orient. tabulka s textem (není-li, stane se tak v nejkratši době):

Usti potoka Kevelova

 

Modrá lesní chata 3 km (252 m) — výška 824 m (3 hod.) — Dovhé 22 km, 7 hod.

Modrá Chust — náměstí 3 km, 3/4 hod.

Červená: Okružní hřebenová. Ústí Várpotoka — Horodský vrch — Ilmová (hora Ilina) 759 — kóty 824, 769 — Tlustyj vrch 818 — Nireš — Chust 19 km. 8 1/4 hod.

Červená hned od domků a u vchodu do údolí Várpotoka (Horodilova) jde vpr. k ústí Várpotoka, kde za mostem, po němž vede úzkokolejná dráha dřevařské společnosti, uhýbá vl. a výstupem začíná svou okružní pout.

Modrá prochází po vozové cestě směrem S s počátku dosti širokým údolím. Před lesní školkou odbočuje vl. žlutá spojka, která přivede krátkým výstupem po 20 m. na zelenou Chust — Tlustyj vrch. Od školky se údolí zužuje, cesta několikrát přechází potok a údolíčko svými mírnými zákruty nám předvádí stále nové, rozkošné pohledy krajinné. Přicházíme k lesní chýši u kóty 252.

Před samou chýší uhneme přes potok vpr. po zelené, chceme-li vystoupiti na hřeben nad Košelovem, kde se setkáme s červenou okružní. Krásné výhledy na východ.

Zelená však vede od chýše i na druhou stranu chustských vrchů. Za ústím potoka Blatného (Tošari, Kúpelky) do Várpotoka uhýbá cesta vl. a povlovným stoupáním podle potoka Blatného, po kamenité cestě přijdeme na paseku ke kótě 536. Tam odbočuje žlutá spojka vl. a přichází lesem k sirnatoželezitému prameni, který slouží v létě zdejším lidem ke koupelím. Žlutá vystupuje lesem dále a spojuje se pod Tošári vrchem 769 s červenou okružní. Zelená od kóty 536 otáčí se poněkud vpr. a vystupuje S od kóty 744 na hřeben, spojuje se s červenou okružní, jde po ní asi 1/2 km, načež odbočuje vl. na Ostryj vrch 839. Výhledy na SZ, Z a JZ.

Jdeme-li od chýše dále po modré, končí brzy dobrá cesta, musíme často přes potok po balvanech (mosty, které ještě před 10 lety byly v dobrém stavu, zničila částečně voda, částečně je roznesli lidé a lesní správě je to asi vhod, neboť tam dřiví netěží a bude mít pokoj zvěř a správa od zlodějů) a asi po 2 km po malém stoupání krásnou údolní divočinou přejde modrá potok vpr. a příkrým výstupem přichází na hřeben nedaleko kóty 824 na červenou okružní. Jdou společně asi 50 m směrem ke kótě 824, modrá odbočuje po malé lučince vpr., přechází hřebínek a po vozové cestě na sev. svahu kóty 824 lesem, sestupuje asi 1 km. Když vyšla z lesa na malou planinu, odbočí ihned vpr. k potůčku, přítoku Mlýnského potoka, a podle něho za 3/4 h. octneme se na palouku (odpočinek, vaření). Z něho již vychází zase vozová cesta, která o něco dále přechází Mlýnský potok, spojuje se s jinou cestou a jde po hranici okresu chustského a iršavského s počátku lesem, později okrajem lesa po planinkách ke kótě 706. Dále ke kótě 804, zvané Tri chotari (styk hranic tří obcí). Než se dojde k samé kótě, krásné výhledy na SV a V. Na J a hlavně JZ od této kóty jsou rozsáhlé pastviny obce Imstičova. Značka se tam obrací po cestě na západ asi 1 km, načež z imstičovských pastvin, z nichž jest nádherný rozhled na S na Stoj 1679, Velikyj vrch na polonině Boržavě a na SZ na vrcholy hor poloniny Rovné, uhýbá vpr. S cesty sestupuje směrem ke kótě 561 Kobyle, které se však nedotkne, a uhýbá pod lesem vpr. přes mýtiny. Směřuje k Malému Klobouku 571, po jehož vých. boku přichází na cestu. Po ní vedle potůčku, který se o něco níže vlévá do potoka Bystrého, sestupuje do údolí řeky Boržavy. Celý sestup jest zpříjemňován krásnými výhledy s četných mýtin na celou poloninu Boržavu. Po sestupu na rovinu mění se směr SZ ve směr SV a jde se asi 1 1/2 km polní cestou k dřevěnému mostu přes Boržavu. Mezi polem není značek, nebylo je kam dát. Přecházíme most a jsme na silnici Zadné — Dovhé a u trati Kušnice — Berehovo. Za 20 min. jsme na náměstí v Dovhém.

Dovhé, velká obec s 4262 ob. Aut. do Svalavy a do Chustu. Notariát, tur. noclehárna pro 4 osoby, dva kostely, 7 hostinců, škola čs. 5tř. a rus. 7tř. se 6 pobočkami, správa suverénního řádu Maltézských rytířů, patři mu 23.255 ha lesů, pila nad vsi při silnici do Lipče. Železárna s vysokou pecí nepracuje od 1925, vyráběla součástky strojů, kotlíky, kamna. Naleziště železné rudy a lesklého, hnědého uhlí, shodného stářím s uhlím handlovským, stát podnikal pokusné dobývání. Prameny: 1/2 km SV vyvěrá z pískovce sirnoželezitá kyselka, v údolí zvaném Moňka, železitá kyselka a 4 žel. kyselky v Jasolu, vzdáleném 3 km. V letech čtyřicátých XIX. stol. působil tam jako farář Vasilij Dorhanič (1783—1849), byl farářem v Mukačevě a v Chustu, kde zemřel. Od obce Dovhého přijal pseudonym Dovhovič. Psal rusinské básně po vzoru lidové poesie, básnil po latinsku i po maďarsku, pro své učené spisy astronomické, filosofické a theologické stal se členem peštské Akademie. — Dovhé leží na řece Boržavě, kde se její údolí rozšiřuje v kotlinu. Až sem je 25 km, 8 h. chůze.

Úsek Dovhé — Kušnice 9.5 km jde silnici, která s řekou a s trati prochází údolím, v některých místech sotva půl km širokým, přes obce Suchou-Broňku. Broňka bývala obranným místem při pomezí. Na říčce Broňce by se přehradou získala vodní síla o 800 k.s. V Kušnici končí úzkokolejná trať Berehovo — Kušnice, dlouhá 76 km. U stanice velká, moderně zařízená pila, hotel se 2 pokoji.

Údolí Boržavy klínem vrchu Dílku 405 je rozraženo na dvě ramena, SZ postupuje podle Boržavy, SV podle Kušnice.

Z nádraží v Kušnici jde žlutá do Kušnice — Kerecek po silnici, dál po cestě do Berezníku k hájovně Rice, na Ivolovou a Stoj (Stohy) 1679. Z Kerecek jdou společně se zelenou (značil OKČST. Volovec). Ta však jde po Bileckěm vrchu k Velikému vrchu 1588 na polonině Boržavě. Nouzový nocleh se svolením velkostatku Čonoku před Bereznikem v hájovně Rice a v hájovně při ústí potoka Dulatinu, kóta 360.

Modrá 400 kroků před kušnickým nádražím uhýbá vpr,, vozovou cestou mezi domky na l. straně potoka Kušnice, kde uhýbá opět vpr., vchází do horského boku a ostře stoupá na vrch Jasenovou 751 (výškový rozdíl na 4 km 500 m). To jsme na hřebeně a přes vrch Kříslo 722, Meliště 730, Ljublanu 909 (hájovna Ivanova pod Ljublanou poskytne nocleh se svolením správy Maltézských rytířů v Dovhém) a ostrým výstupem na poloninu Kuk 1365, kde odbočuje žlutá na poloninu Krásnou.

Žlutá polonina Kuk 1365 — Korotišto 1166 — Plotíšto 994 — Rypa Pohár 953 — Nižní Bystrý (Meleďuk) — Bovcarský verch 1063 — Olšany (údolí Terebly) —Perechrcsťa 1148, hřeben pod Bosovou 1382 na polonině Krásné.

Žlutá odbočuje směrem JVV přes kótu 1229 na Vološanku 1233 a Korotišto 1166. Pod nim při cestě asi po 500 m voda. Sestoupíme na kótu 986 a ve stejné výši přecházíme na vrch Plotíšto 994 a na hřeben Páleného gruně 1008 a 1027. Od kóty 1008 zachováváme jižní směr přes Rypu Pohár 953 a Lelák 889, s něhož je prudký sestup (při 2 km skoro 600 m) na silnici v údolí Riky do vsi Nižního Bystrého a její osady Meleďuku. Nastává prudký výstup o 750 m při necelých 2.5 km na hřeben Bovcarského verchu, na něm při naši cestě pod kótou 1063 voda. Opět prudký sestup 500 m do údolí Terebly, po visuté lávce do osady Olšan, nocleh v domku Savkově. Žlutá vystoupí přes kótu 777 na Perechresťu 1148 a přejde na hřeben Pohanské kyčery, kde vyústí pod Bosovou 1382 na modrou, je to naše modrá Chust — Drahovo.

Železniční most u Volosianky.

 

S poloniny Kuku 1365 od odbočky žluté pokračuje modrá přímo S na druhou její kótu 1206, kde stihneme Jub. stezku a s ní 3 km, 1 hod. pod Menčul 1252. Značky se rozdvojuji, červená po hřebeni přes kótu 1048 do Volového. Modrá sejde SV na vozovku do Lozanského.

<<< OBSAH >>>