XVI. odbočka z Jubilejní stezky.

 Zelená Jasiňa, Zimir 5 — Zimir, Jasiňský (Jablonický) průsmyk 5 — Jasiňský (Jablonický) průsmyk, tunel 6 — tunel, Zimir 6 km.

Text tabulky ve středu Jasině před notářským úřadem. Zelená postupuje od notářského úřadu s Jub. stezkou po silnici mezi staveními Jasině, vpravo je proslulý dřevěný kostel uprostřed hřbitova. Přijdeme na nádraží v Zimiru, konečnou stanici trati Praha — Jasiňa. Zelená se rozdvojuje na rozcestí silnic, jedno rameno pokračuje s Jub. stezkou, druhé odbočí S po silnici podle potoka Repegova či Tatarského. Provázejí nás rozhozené chalupy, výše přestanou a dobře udržovaná silnice se vytáčí na hranice serpentinou, v jejichž obloucích je válečný hřbitov.

Průsmyk Jasiňský (Jablonický či Tatarský) se prohýbá mezi horou Sumaremem 1040 a Jablonicí 1005 do 931. Na naší straně jsou kasárny fin. stráže, hospůdka a válečný hřbitov s mohutným křížem, na něm je přibita prorezavělá helina. Na polské straně jsou velké dřevěné kasárny fin. stráže a výstavná chata “Schronisko im. gen. T. Kasprziego na Przęleczy Tatarskiej (Jablonickiej) Oddzialu Stanislawowskiego PTT.” (adresa: Wieš Jablonica, p. Tatarów), s 50 nocl., v tom 36 lůžek. Průsmyk je pohodlným přechodem, po stránce strategické nejznamenitějším místem mezi přechody Poloninských Karpat. Proto bylo o něj urputně bojováno v několika obdobích. V září 1914 ruská armáda postupovala ke hřebeni Karpat. Po 20. záři dobyla postupné průsmyku Vereckého, Torunského, Pantyru, Užockého i Jasiňského (Jablonického). Podle Jablonického potoka dostala se za Rachov a dostihla S okraje uherské nížiny. Avšak jejich postup byl zaražen, rak. uh. vojsko se zmocnilo Marmarošské Sihoti a za další tři neděle Rusové ztratili 21.X.1914 i Jasiňský průsmyk, když předtím ustoupili i z průsmyku Užockého, Vereckého a Pantyru. Téhož dne však zahájili protiútok a v následujících týdnech, plných krutých útoků, zmocnili se průsmyku Užockého i Torunského. Po průlomu u Gorlice 5.V.1915 Rusové ustoupili a trvá klid až do Brusilovovy ofensivy do polovice srpna 1916. Ofensivou je zasažen i Jasiňský průsmyk. Rak. uh. armáda z posic na S a SV svazích Karpat ustoupl před útoky na hřeben. Ačkoli Rusové útočí mocně na průsmyk, nedobudou ho. Chtějí proniknouti v týl obhájcům. Proto útočí na hřebeny po obou stranách průsmyku. Ale úspěšné útoky na Kukul, jehož se zmocní koncem srpna 1916, a útoky na vrch Dobrý, i na druhé straně průsmyku na Černou Klevu a Bratkovskou nemají úspěchu. Fronta se stáhne do zákopů. V polovině r.1917 po průlomu u Tarnopolu ustupují Rusové V a opouštějí všechno, co obsadili při ofensivě 1916. Památkou na ty krvavé události jsou dva hřbitovy v průsmyku.

Cesta po hranicích z průsmyku k tunelu je pěknou procházkou s nepatrnými výškovými rozdíly a s krásnými výhledy. Překročuje sesouvající se zákopy, jež tráva zarůstá a namnoze zakrývá. Sledujeme jejich linii, klikatící se po svahu. Výstup je tak nepatrný, že si ani neuvědomíme, že přecházíme vrch

Jablonici 1005, po němž a po vesnici Jablonici na polské straně je průsmyk nazván. Krásná je panoráma polských hor, jimž vévodí homolovitý Chomiak 1540 a za ním hřeben Javorníka s ostrými skalami jeho nej vyššího vrcholu 1467. Vrchol pohraniční Voroněnky 958 označuje kámen 24 a trig. věž. Chalupy vsi Voroněnky vyběhly až k hranicím. Přichází tam modrá polská značka z Worochty. Vidíme budovy první polské stanice Voroněnky. Scházíme ke kameni 21 ve výši 879 nad

tunelem, jimž dráha přejíždí hranice. Po bránicích 4.5 km bychom dostihli žluté značky, která od válečného hřbitova za Zimirem vystupuje z Jub. stezky přes vrch Dobrý, a dostihši hranic u kamene 17/7, pokračuje na znamenité bojiště na Kukulu.

Naše zelená po dřevněné cestě projde podjezdem trati k pan céřovému domu, který chránil tunelu. Dosud nese stopy střel by. Nyní je proměněn v obytné staveni. Cesta schází lesem, vl. míjí skrytý válečný hřbitov, přichází k hájovně a k potoku Zimiru, podle něhož přijde k jeho ústi do Lazeštiny, tu překroči a vyústí na Jub. stezku u zastávky v Zimiru.

Jasiňa.

<<< OBSAH >>>