Mukačevo, živé obchodní město, rychle vzrůstající, zajímavé velkým počtem žid. obyvatelstva, jež mu vtiskuje svůj ráz.

Poloha, komunikace. Rozkládá se na l. břehu Latorice, zesílené Vižnicí, ústící nad městem, na rozhraní vysočiny a nížiny v kotlině, obklopené S a V věncem vínorodých vrchů, jež jsou základem zdejšího vinařství a rozvětveného obchodu s vínem, k JZ otevřené, s velmi příznivým podnebím. Na J je lemuje Koropecký kanál. Je středem obchodních cest. Leží na trati Baťovo — Lawoczne a na silniční magistrále Užhorod – Jasina, vybíhá odtud stát. silnice do Svalavy a zemské do Čopu a do Chustu. Aut. linky ČSD.: Mukačevo — Sevluš — Chust, Mukačevo — Užhorod, Mukačevo — Iršava, Mukačevo — Berehovo — Výlok — Vel. Palad. Soukromé: Mukačevo — Čop. Mukačevo — Berehovo, Mukačevo — Dovhé.

Obyvatelstvo. 26.102 ob., 2664 Č., 6476 R., 5561 M., 8869 Ž., 991 N., 106 j., 1435 ciz. Židů podle národnosti 35.96%, podle vyznáni 11.313, 5742 řm., 6378 řk., 376 p., 864 j.

Úřady. Stát. podniky. Humanitní ústavy. Okresní a berní úřad, okr. soud (88 obcí), fin. řed., st. lesní správa, polic, komisařství, čet. velitelství, cejchovní úřad, měst. notářský úřad, stát. matriční úřad, pravoslavné a ref. ev. biskupství. Stát. výzkumná stanice vrbařská, ovocná a révová školka. Státní nemocnice. Poradna pro soc. choroby.

Školy. Státni: reál. gymnasium s čs. pobočkami, koed. učit. ústav rus. s čs. pobočkami, obchodní akademie s oddělením rus. a maď., kupecká pokračovaci škola, hospod, škola se stát. statkem, dětský domov pro úchylnou mládež, ústav pro zmrzačelé děti. — Útulek pro opuštěné a zmrzačelé dívky. Spolkové ref. reál. gymnasium Svazu hebrejských škol. — Národní: stát. ob. čs. 6tř. š 19 pobočkami a expositurou ve Vyš. Koropci, stát. měšť. rus. s 11 pob., 8 pob. čs., 5 maď. a 1 něm., I. stát. rus. 5tř. s 10 maď. pob. a 1 tř. pomocnou, II. stát. rus. 6tř. se 4 pob., III. stát. rus. 6tř. se 4 pob., řeckok. rus. 2tř., klášt. římskok. dívčí 5tř., stát. rus. 4tř. pro slepce, stát. 2tř. pro zmrzačelé, soukromá hebrejská 5tř.

Noclehárna KČST. v internátě stát. gymnasia.

Kavárny, hot., rest.: Purmova kavárna a cukrárna, mod. podnik v Masarykově tř. (tel. 283). Hot. Hvězda v Masarykově tř., Venezia a Park u mostu na křižovatce Masarykovy a Beskidovy třídy. Litovelská restaurace, stanice KČST., 3 pokoje se 7 lůžky po 5 Kč, snídaně 1.50—3, oběd (bez moučníku) 5.50, večeře 7.50, denní pense s noclehem 16 Kč, majetník Jar. Bozděch, Hudebnická ul. č. 6, u dřev. kostelíka.

Nádraží v Komenského třídě, zastávka tabáková továrna. Stanoviště autobusů trati Mukačevo — Iršava u římskokat.

kostela v Masarykové tř., u radnice stát. autob. Mukačevo — Užhorod, Mukačevo — Berehovo, Mukačevo — Výlok.

Peněžní ústavy. Fil. Městské spořitelny na Král. Vinohradech, fil. Podkarpatoruské banky (centrála v Užhorodě), fil. Slovenské banky v Bratislavě.

Průmysl. Stát. tabáková továrna, zřízená zásluhou Eganovou, jediná v zemi, Friděšovská železárna a slévárny se 100 dělníky, 3 továrny na nábytek, na papírové zboži, pletárna, rafinerie min. olejů, 4 kruhové cihelny, elektrárna.

Typická lidová keramika má černou polevu, černě, bile a zeleně nebo žlutě zdobenou; prodává se na týdenních trzích.

Prohlídka města: Z nádraží ulici Komenského ke křiž. s ul. Úřednickou a Husovou (v ni obch. akad.), tam vl. hebrejské gymnasium s ozubeným orientálním průčelím a vpr. pozemkový úřad, Biskupskou, v ní vl. ber. správa, vpr. stát. reál. gymnasium a na křižovatce s ul. krále Alexandra-Sjednotitele řeckok. kostel a měšť. škola.

Přijdeme do Masarykovy třídy, jež je středem města. Tam je radnice secesního slohu, stavěná podle plánů peštského architekta Polgara, a hotel Hvězda z roku 1840, přestavěný 1894, kdy byly strženy nízké domy v již. frontě a přestavěny. Ulice, proměněná v park s pomnikem Duchnovičovým, je vroubena obchodními domy, které v sev. frontě mají úzké uličky a průchody. Ulici zavírá římskok. kostel s vysokou got. věží uprostřed, 2 menšími po stranách a s novou příčnou lodi. Nejstarší část kostela je z XI. stol. Nad hlav. vchodem v tympanonu vystupuje plastický obraz Kristův, na hl. oltáři rozměrný obraz a 2 sochy světcův, žebrová klenba, got. sedile a got. postranní vchod. Uprostřed již. strany domů v Masarvkově třídě je vchod do zámeckého parku, zavřený kovanou mříži. Schónbornův zámek, nyní ředitelství firmy “Latorice”, bar. přestavěný z Rákóczyova “Bílého domu” podle plánů Baltazara Neumanna na počátku XVIII. stol., má průčelí členěné lesénami, okenní rámy zdobené štukami a nadpraží s mušlovými ornamenty. V sev. frontě u římskok. kostela je měst. veřejná knihovna, vedle je umístěna část musea Lehoczkého, dál policejní komisařství, a na rohu ul. Munkáczyho divadlo, pak proti sobě synagogy a na konci u mostu přes Latorici proti sobě hotely Park a Venezia. Na křižovatce ul. Rákóczyho a krále Alexandra-Sjednotitele (Borodské) řeckok. kostel, basilika jiného půdorysu než bývají basiliky, neboť původně byla stavěna biskupská residence a teprve od nadpraží budova stavěna jako kostel. Na stropě lodi fresky, věž s ochozem a helmou. Na konci ul. Munkáczyho dřevěná cerkev, přenesená ze Selestova 1928, u ni Litovelská restaurace. Kostel protestantský za římskokatolickým v ul. Duchnovičově je nově upraven. Dvě synagogy (v Masarykově ul.) a přes 20 modliteben. Z jiných budov vynikají palác fil. Národní banky s masivním průčelím, stát. internát, dětský domov s kojeneckým pavilonem, kasárny v ulici krále Alexandra-Sjednotitele dél. pl. 119 a v ul. Havlíčkově pěš. pl. 19 (část na hradě), naproti okres. úřad, novostavby jezdeckého pluku pod hradem. Tabáková továrna v Čakanské ul., nemocnice s chirurgickým pavilonem v Nemocniční ul., palác společnosti “Latorice”, moderní budova stavitelské firmy Inž. Kolena a spol. Pozoruhodné jsou sbírky musea Lehoczkého se 4200 archeolog. předměty a cennými hromadnými bronzovými nálezy. Je umístěno v domě č. 57 v Komenského ul., část s památkami hradu a města je vedle měst. knihovny v Masarykově ul. Ve 2 místnostech jsou vzácné sbírky praehistorické, z mladší doby kamenné, bronzové, železné a z doby stěhování národů. Třetí místnost je vyplněna zbraněmi a nástroji různých dob. Theodor Lehoczky byl v městě advokátem a žil tam 1855—1915. Celých 60 let sbíral nálezy i sám vykopával. Po jeho smrti měly být sbírky zavlečeny za hranice, ale stát je koupil. Budou základem zemského musea. Zajímavostí Mukačeva je želví farma, jediná v Čs. republice; založil ji J. Ješátko, rotmistr posádkového voj. velitelství. Je vydržována ze soukromých prostředků. Tím se zachraňuje od vyhynutí bahenní želva, žijící již jen ve zbytcích Černého močálu a v jeho odvodňovacích kanálech. Na farmě jsou chováni a studováni i zástupci podkarpatoruských plazů. Město má nyní již kanalisaci, regulované pobřeží Latorice, vodovod s cisternami na Latorici (vše vybudováno po převratě).

 Masarykova třída v Mukačevě.

 Dějiny. Odedávna šla tudy obchodní cesta z Vereckého průsmyku do nížin uherských, lemovaná řadou hradišť a sídlišť, jak svědčí četné nálezy z doby bronzové a železné. Na JV okraji města jsou mohyly, ve kterých se našly mince měděné, stříbrné i zlaté. Dějiny města jsou těsně spjaty s dějinami hradu Palanoku. Okolí Mukačeva bylo majetkem královského rodu Arpádovců do jejich vymřeni 1301. Ondřej I. založil v polovině XI. věku klášter pro mnichy, kteří přišli s jeho ženou, ruskou kněžnou Anastazií. Tehdy byl zbudován hrad a pod ním vznikla v době XII. stol. osada. Do té doby spadá založení kostela. Klášter 20 let před vpádem Tatarů zanikl. Osada zničena 1241 Tatary. Město vzkvétalo za panování rodu Anjou. O právu tržním mluví listina 1348. Alžběta z Anjou mu uděluje 1376 právo užívati pečeti a jiná privilegia (listina z r. 1376 je nejstarší v archivu města), jež Zikmund 1391 rozšiřuje. Fedor Korjatovič (panuje nad městem 1392—1414) velmi povznesl kraj i město. Na počátku XV. věku Štěpán Lazarevič a Jiři Brankovič, srbští uchvatitelé, zmocni se Mukačeva. Po nich získává je rod Hunyadovců. Za nich město rozkvétá. Mukačevo se stává věnným městem královny Anny z Valois, choti Vladislava II. (1490—1516), a Marie, choti Ludvika II. (1516—1526). Zápasy protikrálů s Habsburky 1526—1604 a boji za národního povstání 1604—1711, v jehož čele stojí Bočkaj, Bethlen, Tököly a Rákóczyové město trpí. Trpí i různicemi náboženskými, i tím, že je útočištěm uprchlíků. Zlé chvíle prožívá, když propadlo konfiskaci a stává se korunním po míru satmárském 1711. Za věrné služby Mukačevo i panství čiňadovské dostávají 1728 Schónbornové a s ním pozemky v ohromné rozloze 235.000 ha. Tím jejich majetek, již dříve značný, úžasně vzrostl, patří jim celá řada zámků. Jsou dobrými hospodáři, kolonisují svá latifundia, zakládají průmyslové podniky, ale jsou i štědrými podporovateli uměni. Zaměstnávaji přední stavitele. Balt. Neumann jim renovuje mukačevský zámek, jejž zcela přestavěl a zvětšil o nové křídlo. Z darování Karla VI., který si ponechal hrad a tím přetrhl právní svazek s městem, vzniká dlouhý spor mezi Schonborny a korunou, vedený za Marie Terezie, Josefa II. a Leopolda, až po 30 letech končí narovnáním. Město za Marie Terezie se stává poddanským. Po roce 1848 nastává rychlý rozvoj města, zejména postavením trati. R. 1873 zřízen magistrát. Ale netušený rozmach je po převratu, kdy Mukačevo zápasi o prvenství v zemi s Užhorodem. Zajímavá je podívaná o týdenních trzích a zvláště o šábesu.

Okolí. SV 40 min. jsou Podbořany, notariát, stát. čs. 2tř. a rus. 5tř., řeckok. 1tř. škola, sladovna a pivovar, jediný na P. Rusi, s roční výrobou 35.000 hl piva, pravosl. kostel, lomy andesitu, 1901 postaven pomník na l. břehu Latorice nedaleko žel. mostu z Mukačeva do Verecek na pamět vítězného boje povstalců 22.IV.1849. Prý stával ženský klášter, založený Valhou, vdovou po knížeti Fedoru Korjatoviči.

Mukačevský hrad — Palanok. Z 3 km od Mukačeva zvedá se ze širé roviny nad p. břehem Latorice do výše 68 m (188 m n. m.) protáhlý kužel šedomodré trachytové skály, jejíž vrchol korunuje mocný hrad, dnes kasárny pěšího pluku 19. K jeho návštěvě je potřebí povolení vojenského velitelství v Mukačevě. Do hradu se dostaneme po úzké pěšině nebo po hradní cestě, vinoucí se po záp. svahu. Čím stoupáme výše, tím rozsáhlejší se otvirá rozhled. Přicházíme k bráně na nejnižší terase, vedoucí do dolního hradu bez nádvoří. Odtud schodištěm podle mista, kde bývaly cisterny, do vrchního hradu. Na jeho nádvoří je studna 85 m hluboká z konce XIV. stol. Spodní klenba zbývá z mocné věže, která stála nad studnou. Byla to nejstarší část hradu, při pozdějších opravách ji zbořili. Trojúhelníkové nádvoří obklopuji vysoké budovy, v jejich základech a spodních klenbách je zachováno původní zdivo. Stoji tam hradní kaple, kdysi, bohatě zařízená, vedle ní na rotundě rozkládá své větve lípa, zasazená 1849. Překrásný rozhled se otevře se všech bašt do širého okoli, do nížiny i na Karpaty, na Mukačevo, na Latorici, z níž byly naplňovány vodou příkopy, na bývalé podhradí, z něhož vznikla ves Palanok. Pod SZ baštou zůstal cihlový podstavec mileniového pomníku z r. 1896, který byl 33 m vysoký a nesl na svém vrcholu bronzového dravce s rozpjatými křídly a se zakřiveným mečem v zobanu, hledícího k Vereckému průsmyku, jímž podle pověsti přišli Maďaři do země. Pomník, zbudov. nákladem 97 000 K. byl až na podstavec zbořen a kovový turul uložen ve stáji. Hrad si zaslouží návštěvy pro svou minulost i pro jedinečný rozhled, který se z něho otvírá. Hrad měl veliký význam vojenský i politický. S jeho osudem jsou spjaty osudy města. Býval sídlištěm již v dobách pradávných. Byl založen v XI. věku na obranu před Kumány. Po vpádu Tatarů byl opevněn a ztužen za Karla Roberta, odpůrce našeho krále Václava II.

Monastýr na Černeku u Mukačeva.

 

V letech 1396—1414 byl jeho majetníkem kníže Fedor Korjatovič, zakladatel slavného monastýru sv. Vasila na Černecké hoře. Po 1490 byl jeho pánem král Vladislav II. Po 1526 je ohniskem odboje proti Habsburkům v době protikrálů 1526 až 1604. Je oporou národního povstání po celé další století. Po bitvě bělohorské je jeho pánem Bethlen Gabor a po jeho smrti Jiří I. Rákóczy, který ve spojení se Švédy a s Francouzi zasáhl do třicetileté války. Jeho vdova Zuzana Lorántffyová povolala na svůj statek do Blatného Potoka 1650 Komenského, který tam prodlel 3 léta. Na ni upomíná deska v střední části hradu na sev. zdi s lat. nápisem: “Vystavěla urozená paní Zuzana Lorántffyová, vznešená kněžna sibiňská 1657.” Syn Jiří II. Rákóczy pokusil se o korunu polskou, ale vpád jeho byl odražen, ztratil i knížetství sibiňské a na rány, při vpádu utržené, zemřel. Zato Poláci 1657 ze msty vyplenili Mukačevo. Vdova jeho Žofie Báthoryová násilím nutila poddané ke katolictví a dala se pod ochranu Leopolda I. Zachránila svou přímluvou rodinné statky svému synu Františku I. Rákóczymu a vymohla mu milost po nezdařeném povstání 1670. Žil pak na svých statcích s manželkou Helenou Zrinskou, která ovdověvši, sídlela na hradě mukačevském se svými dětmi Františkem II. Rákóczym a Julií. Provdala se za svého prvního nápadníka Emericha Tókolyho, který sjednotil rozptýlené kuruce, nepřátele Habsburků, povětšině drobnou šlechtu maďarskou, a obsadil valnou část země s pomocí Turků. Po porážce jejich u Vídně 1683 mnozí stoupenci odpadli od Tókolyho, uvěznili jej a kurucové se rozprchli. Císařští oblehli mukačevský hrad, hájený Helenou Zrinskou, která často v dešti kulí se synkem v náruči stála mezi obhájci, povzbuzovala je a hrad uhájila, že císařští odtáhli. Ale ne nadlouho. Generál Carraffa znovu sevřel hrad. Měl v podezření Prešovské, že podporují Helenu, dal proto 300 jich zajmouti a zvířecky popraviti na náměstí v Prešově (“Prešovské jatky”). Marný byl další odpor, hájila hradu 1685—8, kapitulovala. Syn František II. dán byl na vychováni jesuitům do Jindřichova Hradce. Osud znovu jej postavil v čelo povstání, aby osvobodil týraný národ, přidávají se k němu mnozí šlechticové, především pán Užhorodu hr. Bercsenyi. Bydlel často v Mukačevě na svém zámku “Bílém domě”, kam přicházívali zahraniční vyslanci. Ve 3 letech se stává pánem země. Ale slibovaná pomoc z ciziny nepřišla, povstalci sami se neudrželi. Smluven mír v Satmaru 1711. Rákóczy měl slibiti císaři věrnost, ale raději ztratil celý majetek a odešel do Polska a později do Francie. Hrad připadl koruně a panství dáno Schónbornům. Stal se politickým vězením. Dr. J. M. Jankovich v knize “Mukačevský hrad” (přel. J.Dušánek) podrobně popisuje hrad a líčí jeho dějiny, vypočítává vězně, kteří úpěli na hradě. Byli to účastníci spiknutí 1794, mezi nimi baron Riedl, býv. vychovatel cis. Františka I., spisovatel František Kaczinzi. R. 1809 francouzsky vyslanec hrabě Kamil Turnon, 1813 rakouský politik a dějepisec baron Josef Hormayer, 1821—3 řečtí bojovníci za svobodu knížata Alexandr a Mikuláš Ypsilanti, cis. kapitán Reindl pro atentát na cis. Ferdinanda. Rok 1848 osvobodil politické vězně, ale hned nato byli přiváděni účastníci “májového” pražského spiknutí a uherští bojovnici za svobodu (Moric Jókai “Temné obrázky”). R. 1855 změněn hrad na civilní věznici, která zrušena 1897. Hrad chátral, po převratu lid jej plenil. Přešel do majetku ministerstva financí a r. 1927 zřízena v něm kasárna.

Úboči hradu pokrývají vinice. Pod hradem je ves Palanok s obyvatelstvem většinou německým, notariát, čs. 1tř. s dvoutřídní expositurou v Paušíně a 4tř. něm. škola s rus. pobočkou.

 

Válečný hřbitov na Čeremše.

 

Na S je ves Rosvegovo a Podmonastýr. Přejdeme po mostě (za mostem na trafice orientační tabulka k modré, jež tu začíná na poloninu Rovnou) přes Latorici do Rosvegova, bývalo okresním městem. Notariát, čs. 6tř. a rus 6tř. škola s pom. třídou, hospodářský lihovar, sirný pramen. R. 1913 zemřel jako farář Alexandr Mitrák-Materin, básník a linguista. S Rosvegovem souvisí Podmonastýr, stát. rus. 2tř. škola, na vých. konci vsi monastýr řádu sv. Vasilia. Lépe je sejiti se silnice a dáti se pěšinkou mezi kukuřičnými poli. Přijdeme na volné prostranství na p. břehu Latorice se skupinou staletých dubů. Na návrší, zvaném Černek, zvedá se rozlehlá klášterní budova, za níž vyhlédá věž kostela; jako by tam stál středověký zámek s věží a vysokými zdmi. Není jisto, zda klášter založil Fedor Korjatovič. Snad stál již dříve a Korjatovič jej nadal statky a rozšířil. Dřevěnou stavbu kostela na kamennou přestavěl biskup Joannikij Zeikan 1661. Časem zchátrala, byla stržena a na počátku XIX. stol. vystavěna nová. Monastýr býval pravoslavný. Velkého významu nabyl tím, že jeho opatové byli biskupy. To přestalo přenesením biskupství do Užhorodu.

V dlouhých chodbách nade dveřmi dormitářů jsou obrazy na dřevě malované, díla mnichovské malířské školy. Visí tam portrét biskupa E. Olšavského (1743—1767). V knihovně z 10.000 svazků je zkatalogisována asi polovina. Jsou mezi nimi vzácné tisky, Žaltář z XV. stol., psaný na pergameně, Ostravská bible, tištěná církevní slovenštinou 1581, liturgická kniha, tištěná v Macedonii 1563, rukopis evangelia 1707 s poznámkou o Rákóczym a zápis o Monteccucolim “zapálil město, cerkev rozbořil a listy knihy vytrhal”. Listiny jsou ze XIV. a XV. věku. Mezi nimi jsou staré dřevěné desky a na nich zápis, domnívají se o něm, že je z XII. stol. Po stěnách jsou rozvěšeny a mezi knihami uloženy staré obrazy. V refektáři jsou obrazy donátorů kláštera Fedora Korjatoviče 1460 a Dimitrije Racze 1792. V klášteře je teď 35 mnichů a 20 noviců. Na nádvoří se zvedá kostel prostého zevnějšku, ale krásného vnitřku, nad ním místo, kde stála stará cerkev. V kostele starý obraz P. Marie 1483, byl přivezen z Cařihradu do Říma a papež jej daroval monastýru, hrob Raczův i jeho obraz. Mezi bohoslužebným nádobím a rouchy jsou mnohé předměty umělecké ceny. Ke klášteru přiléhá velká zahrada se vzácným stromovím. V záři na svátek ruské P. Marie přichází na pout až 30.000 lidí z celé země, naplní kostel i prostranství před chrámem. Krásná je podívaná na kroje ze všech končin. — Restaurace M. Fliegia, stanice KČST.

 

Modrá značka Mukačevo, Puzňákovce 25, Tuří Bystrý, Tuří Polana, údolí Šípotu, Rovný Plaj 1229, polonina Rovná 1482 m, útulna KČST., 57 km, 15 h., Likicary, Tuřičky 70 km, 19 hod.

Orientační tabulka na trafice. Z Mukačeva přes most podle Latorice do Podmonastýru (klášter), kde ze silnice značka odbočuje S mezi vinicemi do lesa nad lázničkami Svatou Kernicí s minerálními prameny. Primitivní koupele, nelze tam bydleti, ani se nedostane občerstvení. Po hod. obchází vrchol Žorniny (naleziště pěkných krystalů křišťálů a polodrahokamů) 568 několika oblouky. Temeno je zalesněno, je bez výhledů. Ale s cesty jsou pěkné rozhledy. Kóta 538 je začátkem táhlého hřebene Kyčery, mířícího S k Lysé 470. Modrá s hřebene Kyčery brzy odbočí V do údolí Vyznice, přes potok po novém mostě, podle něho přes osady Lesárnu a Majdan, lesem a loukami k soutoku potoků Lomovaně a Tichého, tvořících řičku Vyznici, v kótě 362. Za 1/2 hod. prudším výstupem jsme

v Puzňákovcích a přijdeme na červenou, jdoucí tudy z Makovice přes lázně Siňák do Paseky. Soukromá noclehárna u římskok. kostela u Penzerstadlera, podá prosté občerstveni; je v sev. části osady, která je německá (121 mezi 510 obyv.). již. je rusínská.

Červená Puzňákovce, Trstěnice, Koboluv vrch, Makovica 978 m, 14 km.

Červená Puzňákovce, Mlynskyj vrch, Pliška 993, Na Chotare 852, údolí potoka Matekovy, Kúpele Siňák, Paseka, žel. stanice trati Baťovo — Lawoczne, 22 km.

Z Puzňákovců Z jde červená lesem (byl kolem Puzňákovců vykácen a pozemky přiděleny podle pozemkové reformy, tim se zničily značky) do osamělé vesničky Trstěnice, ležící ve výši 501, rus. 1tř. škola, překročí hřeben Kobolova vrchu, táhnoucího se poledníkovým směrem od kóty 619 a končícího vrchem Chotarem 769. Překročí dvakrát prameny Vojvodiny, stékající s Kobolova vrchu a s Chotaru. Ze žlebu druhého pramene vystupuje pod kótu 687 a po širokém hřebeně přechází na kótu 553, odkud vystupuje na Makovici. Je to význačný hřeben, dosahující výše 978, který Seredným vrchem se sklání k Tuřím Remetám a Z přechází v Tarnici a Antalovskou polánu. Na kótě 978 končí červená a Z pokračuje modrá, která se pod vrcholem Makovice rozvětvuje, J 9 km do Antalovců, S 10.5 km do Tuřích Remet.

Z Puzňákovců červená V jde s modrou na Mlynskyj vrch. Přírodní scenerie na Mlýnském vrchu má ráz divokého parku. Otvírají se výhledy na Plesku, Obavský kámen, do ůdolí Tuřice, na mohutnou tabuli poloniny Rovné. Červená odbočí vpr. po hřebeně na kótu 850 a stoupá krásnými partiemi na Plišku 993, přejde na vrch Na chotare 852, změní vých. směr J do údolí potoka Matekovy a podle něho do Kúpelí Siňáku, ležících mezi rozsáhlými bukovými a smrkovými pralesy, lázně s alkalickými prameny s obsahem jodu, 2 budovy, stanice KČST., Pravidelné autobusové spojení s Mukačevem.

 

Bojiště na Čeremše.

 

Ze Siňáku jde modrá přes Seredný vrch 981 do lázni Polaný a žlutá přes Siňacki verchy (Hasensprung) a Nižní Hrabovnici 3 hod. do Čiňaďova. Z lázní za necelé 2 hod. krásnou procházkou hlubokými lesy schází přes Jelení skok 659 na stanici Paseky.

Červená je projektována z Paseky na Dechmanov vrch 1022, na nějž povede z Čiňaďova žlutá přes Gombušku 980.

Modrá lázně Siňák — ves Siňák — Serednyj vrch 981 — Polana 14 km. Z lázní do vsi Siňáku, římskok. kostel, obecni něm. 1tř. škola. Lesy stoupá na Serednyj vrch 981. Sestoupí k potoku Tesaníku, překročí potůček Oblaznyj a končí v Polané.

Žlutá se Siňáckých vrchů (Hasensprung) 659 schází lesní cestou J, dál po záp. svahu vrchu Kamenice 355 do Čiňaďova, odkud je projektována přes Gombušku 980 na Dechmanov vrch 1022.

Modrá z Puzňákovců s červenou, jdoucí s Makovice, pokračuje pod Kyčeru 678 na táhlý hřeben Mlýnského vrchu, pěkné lesní scenerie. Na jeho vrcholu 641 se rozdělí, červená postupuje po hřebene na Plišku, modrá SV schází do lesa a přijde do údolí Bystrého potoka do Tuřího Bystrého, vsi, táhnoucí se po potoce v délce 3 km, čs. 3tř., rus. 5tř. a v osadě Svalavce rus. 1tř. škola, řeckok. kostel, továrna na suchou destilaci, nepracuje od 1932. Založil ji 1880 baron Kotz a později ji pronajal bratřím Bantlinům z Kostnice. Ti továrnu rozšířili a utvořili akciovou společnost. V Perečíně zřídili větši podnik. Modrá pokračuje po silnici a překročí silnici (soukr. aut. linka vychází z Tuřího Bystrého do Perečína) a Svalavsky potok a přijde do Tuří Polaný, ležící na řece Tuřici, rus. 4tř. škola s pomocnou třídou, řeckok. kostel, správa stát. lesů. Na horním konci osady se stékají potoky Zvor a Šipot, tvořící Tuřici. Modrá zůstává při Šipotu. V kótě 342 se údolí úží. Modrá jde k budovám lesní správy na Švehlově cestě (Švehlův památník) a vystupuje na Rovnyj Plaj 1229. Směr cesty se zlomí Z, po polonině stoupá na Menčul, přechází jeho SV svahem na poloninu Rovnou k stát. stájím a útulně KČST., kde se setká s Jub. stezkou. Jdou společně po polonině ke Královskému prameni a na kótu 1118, tam se rozdělí, modrá odbočí vl. přímo Z. Obrátí se JZ a klesá do Likicaru, chudé horské vesničky se starým kostelíkem, stejně rázovité, jako V ležící Lipovec s rus. 1tř. školou. Za hod. přichází do Tuřiček, kde konči na Jub. stezce.

Zelená je projektována z Mukačeva přes Koropec, Dílek, Pokuťu na Dechmanov vrch 1022.

<<< OBSAH >>>