PODKARPATSKÁ RUS. Železniční trati. Trať 322.
Trať 322. Čop—Užok (průsmyk) 121 — Sianki 126 km.
Km 0 Čop, 3700, leží na slovenské půdě při rozhraní Slovenska, P. Rusi a Maďarska, o. Král’. Chlumec, s. Vel. Kapušany, čet. stan., kostel řeckok. a ev. ref., got. s věží o vysokém jehlanu se 4 věžičkami, veliká synagoga, k rabinátu patří širé okolí. Rozlehlé nádraží, křižovatka drah, probíhá hl. trať Praha — Jasiňa, odbočuje trať do Užockého průsmyku a do Maďarska, která hned za hranicemi u Záhoně se rozděluje: JZ podle Tisy vínorodým tokajským krajem, rozsáhlými močály a pusztou do Debrecína, druhé rameno J do rumunského města Caraii Mari podle obrovského močálu Nágy láp, přelévajícího se přes hranice do Rumunska.
Kraj kolem Čopu býval pouští, táhnoucí se k Debrecínu. Zbytkem jejím jsou písečné přesypy, ležící Z ke Král’. Chlumci, pokryté lesíky a rostlinstvem, jež zabraňuji jejich posunům. Čop leží mezi řekami Tisou a Latorici, přibližujícími se k sobě na pouhé 2 km: za jarních povodní se rozlévají v jediné jezero. Hladina Latorice 98 cm a Tisy 99 cm bývá uváděna jako nejnižší místo v republice. Avšak nejnižšim místem je močál Ratkó 96 cm JZ od Slov. Nového Města. Aby se zmírnily rozlivy Latorice, byl nad Čopem její meandrovitý tok vyrovnán v délce 5.5 km. K Tise přijdeme za 8 min. a po hrázi za 20 min. k železničnímu mostu o jednom oblouku, patřícímu naší republice. Dál Je silniční most. V některých chvílích je zajímavá podívaná na tomto přechodu do Maďarska, do vsi Záhony, ležící na l. břehu Tisy.
Trať od Užhorodu stále provází řeku Uh, její stanice a zastávky jsou východisky tur. cest na záp. (Popričný vrch, Pliška) i vých. část Vihorlatu (Antalovská polana, Sinatoria) i na pohraniční hřeben Karpat. Hned za Čopem uhýbá trať S, přiblíží se k zemským hranicím, s nimiž jde až na most přes Latorici. Tam uhnou zemské hranice po řece, trať zachová sev. směr, překročí široce rozlité rameno řeky a lesem přichází na zast.
Km 8 Téglás, maď. ves, 500, sousedící s následující stanicí
Km 11 Surty. 1200, dva kamenné kostely. Při stanici V leží souvislé obce Velké a Malé Rátovce, s kostelem řím. k. a ev. r., každá přes 500, dál k V, již na půdě P. Rusi, Malé a Veliké Gejovce, kde bývala proslulá slévárna zvonů rodiny László, nyní rod. Egry. Vlak projíždí plochou krajinou do zast.
Km 17 Homoku, kamenný kostel, V jsou Korytňany a Časlovce, čet. stanice, zámek, železitý pramen. U Minaje, řeckok. a ev. r. kostel, odbočuje trať do Bánovců n. Ondavou.
Na trati Užhorod — Bánovce jsou tato význačnější místa: Vel. Kapušany, za bouřlivých dob XVII. stol. konány zemské sněmy. R. 1684 setkala se tam vdova po Fr. I. Rákóczym Helena Zrinská se svým ženichem Emerichem Tókólym, vyjela mu naproti z mukačevského hradu; na ev. kostele pamětní deska zdejšího rodáka, básníka Jana Erdelyho. JV od Kapušan leží ves Dobóruska, v římskok. kostele pohřben Štěpán Dobó; pozdější majetníci, hrabata Zichyově, vystavěli zámek. — Čičarovce, nalezen rukopis dějepisné básně “Szabács viadala” z r. 1476. — Vajany, nablízku stála zaniklá ves Arad, v ní se zastavil král Bela Slepý, táhna do průsmyku Vereckého 1132, aby zadržel vpád Poláků. U Aradu bylo tehdy popraveno 68 magnátů za oslepení královo. — V Bánovcích se připojuje na trať Legiňa — Michaľany — Medzilaborce.
Za Minajem přejíždí dráha zemské hranice, po 2 km je
km 22 Užhorod, hl. nádraží, a po dalších 2 km
km 24 Užhorod, zastávka. Tabulka:
Červená Jarok, Antalovská polana 13, Sinatoria 17, Tuří Remety 22, Tuřice 27, Tuřičky 33. Lumšory lázně 40, polonina Rovná 50, Zděňovo 70, Volovec, Stoj, Jasiňa. — To je Jub. karpatská stezka, značky zachytíme u železničního mostu, k němuž přijdeme od hlavního nádraží za 6 min. Vrbovou ulicí.
Zelená Radvanka, Hořany 4, Ciganovce lázně 9, Derenovka láz. 19 km. — Značky zachytíme u viaduktu dráhy od nádraží za 6 min. ve Vrbové ul.
Žlutá Nevické Podhradie projekt (není 13 km.
Za Užhorodem přestává rovina, trař vchází do údolí Uhu, jímž jde i silnice do Užockého průsmyku. Do údolí se svažují stráně Vihorlatu, porostlé listnatými lesy. Řeka rozděluje Vihorlat na část Z a V.
Km 29 Onokovce, zast. Tabulka:
Červená Onokovce — Petrovce 8 km.
Značky jdou od zastávky ke vsi, leží Z od demarkační čáry, sídlo notariátu Nevické, řimskok. čs. škola 2tř. a expositura 3tř. rus. šk. v Domanincích, na začátku vsi u kříže uhnou přes nákladně přebudovaný kanál a stoupají do stráně. Pěknými lesními partiemi za necelé 2 h. pod vrch Patrii 399 do Petrovců, kam vyústí žlutá z Nevického a zelená z Nevického Podhradí. Všechny vcházejí na modrou, jdoucí z Užhorodu na Popričný a do Nevického Podhradí.
Km 31 Nevické, zast. Ves leží V 1 km nad Uhem pod vrchem Dubravou 278, ves je Z od demarkační čáry, notariát pro Nevické je v Onokovcích, rus. 1tř. a řeckok. rus. 1tř. škola. Tabulka:
Žlutá Nevické — Petrovce 9 km. — Jde ze zast. přes trať. překročí kanál k ústí potoka Hačaníku, stoupá na Dřino díl na kótu 318 a stále lesem přes kótu 281 do Petrovců, kde vyústí na modrou Užhorod — Popričný vrch — Nevické Podhradie.
Km 34 Nevické Podhradie. Zastávka leží u vsi Kamenice n. U. Na řece přehrada, od ní je veden kanál 12 km dlouhý, svod stát. vodních elektráren. Před časem tam bývala klausura a kanálem se plavilo dřiví na stát. pilu v Užhorodě. Pod hradem filmovali Koptovu “Třetí rotu”. Na zastávce tabulka:
Modrá Vulšavská chata 9, Popričný vrch 16, Petrovce 28, Užhorod 40 km.
Zelená Huta 5, Petrovce 8 km.
Zelená Antalovská polonina 971 m, 9, Antalovce 17 km, na hrad 20 min.
Žlutá Pliška 699 m přes tur. chatu.
Hned za tratí je tabulka k zelené do Huty a do Antalovců, 50 kroků další tabulka s udáním vzdáleností.
1) Modrá Nevické Podhradí, Olšavská (Vulšavská) chata 9, Popričný 16, Petrovce 28, Užhorod 40 km. — Jde do vsi Kamenice n. U., stát. lesní správa, bývalé působiště spis. Jaroslava Hubálka, les. správce, známého autora roztomilých obrázků z přírody, uveřejňovaných v “Lidových novinách”. Čet. stan. Údolím Sírového potoka přijdeme k ústí potoka Suchého, ale držíme se prvního a vystoupíme na Olšavskou (Vulšavskou) louku k Olšavské (Vulšavské) chatě, u chaty studánka. Dotkneme se červené Voročov — Pliška — Skalka — Perečin a hřebenovou cestou přes vrch Olšavu 829 na Popričný vrch 1020, nejvyšší horu v této oblasti záp. Vihorlatu s kótami 1000 a 1020 na trachytovém hřebenu; táhne se po zemských hranicích od S k J v délce téměř 20 km napřič, odtud jeho jméno příčný — Popričný. Na S je vyznačen Holicou 984 s pěkným rozhledem. Od hlav. hřebene odbíhají poboční hřbety, z nich JV význačná Skala 770. Na některých mapách zakreslené dráhy jsou zrušeny, ale náspy jsou patrny. S hlavniho hřebene se otvírají daleké výhledy. Modrá postupuje přes kóty 1020 a 1000, přechází na hřeben Hačaníku, zvedající se nejvýše Bálovou 752, do vsi Petrovců, kam vyústí červená z Onokovců, žlutá z Nevickěho a zelená z Nevického Podhradí. Přes vrch Husák pokračuje stále lesem a končí v Užhorodě.
2) Zelená Nevické Podhradie, Huta 5, Petrovce 8 km. — Od zastávky po silnici k budově stát. lesní správy, prochází vsí Kamenicí, přejde do údolí Suchého potoka do osady Suché Huty a přes Střední a Sklennou Hutu vystupuje na Červenou horu 390, jejíž táhlý hřeben sestupuje s Bálové poledníkovým směrem do údolí potoka Hačaníku. Zanedlouho sestoupí do vsi Petrovců, ležících mezi Červenou horou a Patrií 399, a vyústí na modrou Užhorod — Nevické Podhradí. Do Petrovců přišla i žlutá za zast. Nevického a červená z Onokovců.
3) Zelená Nevické Podhradie — Antalovská polana 971 m 9, Antalovce 17 km. Od zastávky stoupá do lesa k letní restauraci (OKČST. Užhorod) a serpentinami na temeno hřbetu 264, kde stojí rozsáhlý hrad Nevické, mocná zřícenina, restaurovaná a pečlivě udržovaná užhorodským odborem. Z Užhorodu je na hrad projektována žlutá listnatými lesy po l. břehu Uhu pod Ořechovicí (rus. 3tř. škola) a vrch Dubravu 13 km. Hrad, původně dřevěný, je slovanského původu, jak jméno ukazuje, střehl důležitou obchodní cestu, vedoucí z Haliče podle Uhu do uherských nížin. Z kamene v nynější podobě jej zbudoval v polovici XIV. věku Kašpar Drugeth zlé paměti, odvážný lupič, před nímž se třásl celý kraj. Rod Drugethů držel jej až do smrti posledniho mužského člena hr. Valentina 1691, za něhož 1684 při obléhání Užhorodu těžce byl poškozen, pustl a propadal zkáze. R. 1880 zříceniny opravili, zřídili basén a nad ním pomník Karla Vagnera, zakladatele lesnické literatury. Za války vše zpustlo, pomník povalen, až 1927 opraven péčí lesníků P. Rusi. Středem hradu je palácové nádvoří, které obstupují hradní budovy a věže. S balkonu paláce je daleký výhled do údolí Uhu, na plavební kanál, který pod hradem začíná a je veden do Užhorodu, kam prý z hradu vede tajná chodba. U kastelána občerstvení.
Zelená pokračuje z hradu sadem a mladým lesem podle nové hájovny na Vajdovu louku (ze stanice 4 km) a stále krásnými lesy na louku pod kótu 971 na Antalovské polané. Před loukou asi 100 kroků přichází Jub. červená stezka z Užhorodu, jdou společně k tabulce:
Jarok — Užhorod 20 km červená Tuří Remety.
Nevické Podhradie zelená Antalovce.
Pod svahem pramen. Po dalších 300 krocích v SV cípu louky tabulka, u ní se značky rozdělují, červená vl., zelená v pravém úhlu vpr. po kraji lesa. Sestoupí na kótu 738 k zbořeništi hájovny, za ni 100 kroků odbočuje vl. a schází dobrou stezkou, pak vozovkou do Antalovců, konečné stanice úzkokolejné trati Užhorod — Antalovce.
4) Žlutá Nevické Podhradie – Pliška 699 (útul. KČST.) 7 km. Jde SZ do vsi Kamenice, brzy odbočí vpr. do stráně na velikou mýtinu a stále hřebenem k útulně KČST. před vrcholem Plišky. Noclehy na pryčnách 16 slamníků ve 2 místnostech. V neděli a ve svátek po celý rok koná v ní službu člen OKČST. Užhorod, jinak je klíče vyzvednouti podle vyhlášky v noclehárně KČST. v Užhorodě. Od útulny po 650 krocích studánka. Značka nadejde sedlo s lyžařským můstkem a vystoupí na vrchol Plišky 699, která je v létě hojně navštěvována a v zimě je lyžařským střediskem. Žlutá vyústí na červenou u tabulky:
Červená Voročov 5 km. Žlutá chata 1 km. Nevické Podhradie 6 km.
Km 35 Kamenica n. U., stan. (Pro ves Kamenici je zast. Nevické Podhradie.) U nádraží stát. lomy fialově šedého trachytu se strojovou výrobou štěrku. Starý lom dál k Voročovu byl opuštěn.
Km 40 Voročov, rodiště Sijona Iv. Silvaje, skladatele církevní hudby, kam. kostel s věží bar. báně a s polokruhovou apsidou, v okolí naleziště granátů. U zastávky stalo se 7.dubna 1916 železniční neštěstí, vlak s vojáky najel na zřícené balvany, bylo 386 raněných a mrtvých. Na zastávce tabulka:
Červená Pliška 5. Olšavská (Vulšavská) louka, Skala 770 m, 12, Perečín 22 km.
Modrá Sinatoria 12, Perečín 20 km.
1) Červená Voročov — Pliška — Skala — Perečín 22 km. Od zastávky k potoku, prudší výstup na palouček, míjíme ještě dva paloučky, po nezalesněném hřbetu Murgo na kamenitý vršek Kozenovou, vl. odbočka k studánce v sedle a dále k útulně KČST. na Plišce, vpr. lyž. můstek, a na vrchol Plišky (tam konči žlutá z Nevického Podhradí), vys. buk. lesem lesní stezkou k lov. chatce na Olšavské (Vulšavskě) louce s orient, tabulkami a studánkou, přichází modrá Užhorod — Popričný vrch — Nevické. Přijde k jiným, svislým červeným značkám, za 1/2 h: přivedou na Skálu 770 s krásným rozhledem. Vrátíme se a obcházíme Skálu táhlou poloninkou “Petrovou loukou” k potoku Olšavě a do Perečína.
2) Modrá Voročov — Sinatoria — Perečín 20 km. Z Voročova po silnici k lávce přes Uh, do vsi, u staveni č. 45 zahrádkou, ale ne ke kostelu, ale na vozovku. Pěkný pohled zpět na Perečín. Přejdeme do údolí potoka Voročovky, na jeho konci vl. prudce vzhůru krátkými serpentinami 1/2 h. na hřeben. Po 15 min. první loučka, následují střídavě loučky a lesíky, na třetí rozhled. Šipka na dubě ukáže vpr. Na čtvrté loučce zase pěkný rozhled, je dlouhá, dekorovaná břízami, šipka na kameni rozdvojuje modrou k S do Simiru a do Perečína, a JV v původním směru. Po pěšině loukou původním směrem za 1/2 h. přijde na červené značky Jub. karp. stezky, umístěné na balvanech. V posledním úseku asi na 150 krocích modré značky scházejí. Asi 200 kroků od vyústěni modré na Jub. stezku v SV cípu náhorní pláně směrem k Tuřím Remetám studánka. Jsme pod nejvyššim bodem Sinatorie 794. Na rozcestí není orientace ani k modré, ani k červeně Jub. stezce, která V jde do Tuřích Remet, JZ na Antalovskou polánu.
Za Voročovem se údolí rozšiřuje na 3 km. V něm je sídlo okr. úřadu
km 43 Perečín, čet. stanice, notariát, leží Z od demarkační čáry, stát. čs. ob. 4tř., měšť. rus. 3tř. s 3 čs. pob., ob. rus. 6tř. s expositurou. První zmínka o obci se děje 1066, jmenuje se jeji majetnik Perech. Host. Brudermann a tovární u křižovatky silnice a dráhy. Pila vyhořela, strojírna pracuje pro podniky lesní dráhy. Bantlinova chemická továrna na suchou destilaci dřeva, akc. spol., zaměstnávala až 2000 dělníků a zpracovala ročně 70.000 m3 bukového dřeva na dřevitý líh, aceton, octan vápenatý, dehet a dřevěné uhli. Nyní je práce omezena na 200 dělníků. Od nádraží aut. do Tuřích Remet a Tuřího Bystrého č. 6225. V Perečíně se rozdvojuje silnice podle Uhu a trati do Užockého průsmyku a V podle Turje do Svalavy. Podle silnice jde lesni dráha do Tuří Paseky. Na této silnici leží Tuří Remety na Jub. stezce, východiště na poloninu Rovnou, a dál křižovatka silnice k Tuřímu Bystrému na modré značce, vystupující také na poloninu Rovnou. Použitím aut. z Perečína do Tuřích Remet ušetříme den pochodu po Jub. stezce z Užhorodu do Tuřích Remet.
Za Perečinem se prodírá Uh pískovcovými hřbety, které svírají údolí. Vrch Brišče 350 odděluje kotlinu perečínskou od dubriničské. Vysoký pravý břeh je tvořen písčitým jílem.
Km 49 Zářiči, zast. Ves s kostelem leží v údolí, V část se táhne dost vysoko do stráni, stoupajících k vrchu Makarce 542. Široké údolí v dávných dobách vyplňovalo jezero.
Km 52 a 54 Dubriniče, zast. a stanice. Střed vsi s kostelem leží napříč údolí, Z se táhne část obce “Na horbu”, V leží část obce “Na berehu” nad ústím říčky Ljuté. Hájovna, lesní správa, čet. stanice, čs. 1tř., rus. 4tř. škola. Ložisek dobrého kaolinu není teď využito, dřivé se dodával do Maďarska. Na stanici tabulka:
Červená Pastilky, Javorník, Sol’ 30 km.
Modrá Znamin, Olšinský díl, Lumšory 25 km.
1) Červená Dubriniče, Beginďatská a Roztocká Pastil, Javorník, Sol’ 30 km. Jde do vsi Pastilek, rus. 1tř. škola, řeckok. kostel, do Velkého potoka se vlévá Malý potok, přes ves Beginďatskou Pastil, rus. 1tř. škola, řeckok. kostel (V 3/4 hod., leží Kosťova Pastil, rus. 2tř. škola, rus. nár. dům, miner. pramen), a Roztockou Pastil, rus. 2tř. škola, kostel, stoupá na Javorník, táhlý, 12 km dlouhý hřbet, vystupující mezi údolím Ljuté a Uhu. Kótou 1021 čni nejvýše. Tam vystoupila modrá a červená z Velkého Berezného a sestupuje zelená 8 km na zast. Kostrinu. S kóty 1021 sestupuje červená a modrá na Juda vršek a pod nim odbočí do Vel. Berezného. Červená jde k chatě OKČST. Vel. Berezný pod Juda vrškem a sestupuje na stan. Soľ.
2) Modrá Dubriniče, Znamin, Oišinský díl, Lumšory 25 km. Od stan. Dubriničů odbočí od silnice k četnické stanici u dřev. mostu, po lávkách překročí Ljutou. Mezi chalupami pěšinkou vzhůru do lesa. Dostane se na vozovku, na vrch Plišku 464, po S svazích Makarky 524 ke kolibě, 2 min. J pramen, chvílemi rozhledy, zase les. Z vozovky značka srazí směr na louku vpr., krásný výhled J. Pod mocnou klenbou buků na Znamin 711, tam přiběhla zelená značka z Perečína přes Simir a Simirky. Cesta stoupá, otevře se skvělá panoráma, S malebně leží Smrková s dřev. kostelem. Březovým hájem stoupáme na Olšinský díl 902, mohutné buky, sotva znatelnou pěšinou ku prameni, vyskakujícímu mezi balvany. Přicházíme na náhorní rovinu. Objeví se panoráma poloniny Rovné. Neschůdný sestup a docházíme do chudé vesničky Lumšorů. Tam přichází modrá Velký Berezný — Javorník — Malá holica — Lumšory. Za vsi 20 min. leží Lumšory na Jub. stezce.
3) Dubriniče, Černohlava, Ljutá, Ljutanská holica, Lumsory, neznačeno. Od nádraží odbočuje V silnice a lesní dráha malebným údolím potoka Ljuté (ljutá — divoká) do chudé vsi Černohlavy, les. správa, pila, host., čet. stan., čs. 2tř. a rus. 6tř. škola, dřev. lemkovský farní řeckok. kostel sv. Mikuláše biskupa se čtyřhrannou věží, galerií a lucernou, sanktusová věžička, gánok kolem stavby mimo presbytář, který má v základě mnohoúhelník. Od kostela 1/2 h. V v lese Rosalu na l. břehu Ljuté solný pramen, vyvěrající z býv. dolů na sůl, a železitá kyselka při cestě na Kosťovu Pastil na pr. břehu Ljuté. U Černohlavy se vlévá do Ljuté bystřina Bačava. Pod horou Malou holicou 1187 s kolíbou na J svahu (nouzový nocleh) leží ves Bukovcová, rus. 2tř. škola, kostel z XVIII. stol., prostičký, se síňkou, věžička s osmihrannou hruškou nad vchodem. Silnice pokračuje z Černohlavy krásným údolím k ústi Bystrice. dřevěný krytý most, a dál do vsi Ljuté. Před hostincem Krivuli se silnice rozděluje. Jeji rameno jde S podle potoka Brové do vesnice Výšky, rus. 4tř. škola, dřev. bojkovský kostel, vyskytuje se nafta. Ljutá se táhne v délce 14 km, notariát, čs. 1tř., rus. jednotřídky ve 4 obvodech, čet. stanice, řeckok. kostel, stát. pila, vyskytuje se nafta. Je rozhozena pod Ljutanskou holicou 1376, s jejíž rozsáhlé poloniny otvírají se daleké výhledy, zejména na komplex protější poloniny Rovné. Bystrica je říčka celkem nepatrná, avšak velice krásná svými mohutnými peřejemi a vodopády. Je to romantický kousek světa, odloučený od všech komunikačních prostředků, a jest svou divokou krásou jedinečný. Od dřevěného mostu po 3 hod. chůze dojdeme na pěknou poloninu. Vystoupíme pak dobře znatelnou cestou nejprve do lesa, který však za chvíli opouštíme, abychom stále mírným výstupem dostihli hřebene, běžícího od Malé holiče k Sokolci. Cesta stáčí se l. do lesa a stoupá prudce asi 1/2 hod. Je však dobře znatelná a není namáhavá. Konečně vystoupíme z lesa, abychom zakrátko dostihli výstupků skal. odkud se nám otvírá krásný a vděčný výhled do širého kraje. Malé horské vesničky leží pod námi, v dálce se rýsují Karpaty a na JV se bělají budovy Užhorodu. Pokračujeme v cestě po hřebenu, vcházíme do lesa na dobrou lesní pěšinu, která se stáčí J, aby nás dovedla do Lumšorů. Tato cesta v úseku mezi Černohlavou a ústím Bystřice a v konečném úseku jde po modrých značkách cesty Vel. Berezný—Javorník 1021 prodlouženě do lázni Lumšorů. str.
Údolí za Dubriniči se zúžilo, v něm trať, silnice i řeka postupuji vedle sebe.
Km 58 Mirča, zast., kamenný kostel s bar. věží, 2tř. rus. škola, leží Z od demarkační čáry.
Km 61 Malý Berezný, zast. Ves leží Z od demarkační čáry, velký kamenný kostel, čs. 1tř. a rus. 4tř. škola. Na obecním hřbitově 41 válečný hrob. Na strání u lesa řeckok. klášter, monastýr vasiliánů, poutní místo; kostel má 3 nízké věže, v ohradní zdi kapli a kazatelnu. Malebný je na něj pohled z vlaku, který podjiždí těsně pod ním. Na nádraží tabulka:
Červená Šmigovce, Mořské oko 24 km.
Červená Malý Berezný, Ubla, Dubrava, Šmigovce 16, Mořské oko 24, Sninský kámen, Snina 38 km.
Od nádraží projde vsi, uhne po silnici vl. do údolí potoka Ubly. Před vsi Ublou se připojí na žlutou, jdoucí z Vel. Berezného k Mořskému oku. Popis při žluté.
S se táhne pohoří Nastaž mezi řekou Čirokou a Uhem, dosahující 800 m. široké 6 km, s širými lesy, od pohraničních Karpat oddělené údolím potoka Uličky, ve kterém leží ves Ulič. V Uliči se děli silnice SZ podle Uličky do Stariny, S podle HIbokého potoka s vesnicemi Křivou, Zbojem a Novoselicemi, ve všech jsou kostely, pod pohraniční hřeben Karpat, po nichž jde pohraniční stezka od Babí skaly na Kremenaroš se zachovalými válečnými zákopy a kryty. Na jeho temeni 1214 se sbíhají hranice Polska, Slovenska a P. Rusi. Dál na Rawku, její hlavní vrchol 1303 leží již na polské půdě, na jejím úboči je reservace pralesa, ve které žije rys, vlk i medvěd. Stále smutným lesem namáhavou cestou narazíme na červené značky na Čeremchu 1133 m, kde jsou četné stopy světové války, a podle hraničních kamenů do Užockého průsmyku.
Km 65 Velký Berezný, má dvě zastávky (tržiště km 64 a zastávku km 65) a nádraží. Kdo míní jiti k Mořskému oku nebo na Javorník, a nechce procházeti celým městem, vystoupí na zastávce, kde je tabulka:
Červená, modrá Javorník, žlutá Ubla, Mořské oko.
Obec je sídlem okr. a ber. úřadu pro okresy V. Berezný a Perečín, okr. soudu a notariátu, stát. čs. kat. měř. úřadu a škol. inspektorátu, čet. stan., 4tř. a řimskok. 1tř., rus. ob. 6tř. a měšť. 4tř. s 5 pob., lékař. Na nádraží tabulka:
Červená, modrá Javorník 3 h., 12 km, žlutá Ubla 7, Mořské oko 27 km. — Noclehárna v budově Použské banky, klíče u zřízence okres, úřadu.
U nádraží internát Čs. červ. kříže s domovem žactva, hostinec Waldmannův a česká restaurace O.Soukupa, stanice KČST., na restauraci orientační mapa. Tyršovou třídou, dlážděnou a lemovanou chodníky, zdobenou stromořadím platánů, vcházíme na rozlehlé náměstí nepravidelného tvaru, okr. úřad, bar. kostel, řeckok., měšť. škola a vedle ní Použská banka s noclehárnou KČST., lékárna. Nová budova soudu a věznice, sokolské hřiště, 2 tenisové dvorce, koupaliště v Uhu. Na náměstí rozsáhlý park se starými stromy a aleji staletých lip, před vchodem do parku pomník pres. Masaryka. Každý druhý úterý jsou velké dobytčí trhy, na které se sjíždějí lidé z širokého okolí. Zajímavá podívaná. Mezi velkoberezenským nádražím a osadou Dubkami při silnici pěkně udržovaný válečný hřbitov, označený černou tabulí s nápisem českým a ruským. Tabuli pořídil OKČST. ve Vel. Berezném a zasadil u vchodu dvě lípy. Leží tam 258 vojáků v 92 hrobech a 6 společných. Projdeme parkem k mostu, tabulky:
Modrá Javorník 1021 m, 11 km, 2 1/2 h.
Červená Javorník 1021 m, 14 km, 3 1/2 h.
Modrá Vel’.Berezný, kóta 510 a 430, Javorník 1021 m, 11 km, 2 1/2 h. — prodloužena do lázní Lumšorů o 18 km, celkem 29 km. Modrá s červenou jdou kus společně údolím potoka Vurly. Modrá brzy odbočí vl., stoupá podle židovského hřbitova lesem na kótu 510 a 430, po hřebeně přechází ke kapli v kótě 523, tam se spojuje s červenou, jdou necelou půl hod. společně nad vsí Močárem, rus. 1tř. škola, která zůstane vpr. v údolí. Zase se rozdvojí, modrá ostřejším výstupem k staré lovecké chatě pod Juda vrškem, pokračuje po hřebenu Javorníka, ke kótě 1021, kde narazí na červenou. Modrá a červená společně sestupuje po hřebeni na nejnižší bod do sedla a směřuje do údolí Ljuté, kam sejde v místě, vzdáleném 3 km od Černohlavy. Jde podle Ljuté na Stanickou louku (lesovna) a kaňony k bystřickému mostu. Stoupá k vodopádům, na Lábovu louku a na Sokolec 955. Dosáhne hřebene, sestoupí do sedla a opět vystupuje přes kótu 842 na Malou holicu 1187 a dál poloninou se širokými rozhledy. Pod kótou 940 opouští hřeben a sbíhá do vesničky Lumšorů. Vyústí na modrou Dubriniče — lázně Lumšory.
S kóty 991 na Javorníku sestupuje zelená kousek V směrem, uhne S bočným hřebenem na kótu 726, prudce sestupuje k potoku a podle něho na nádraží v Kostrině 8 km.
Červená Veľ. Berezný, kaple 523, Javorník 1021 m, 14 km, 3 1/2 h. Červená s modrou jdou kus společně, modrá uhne vl., červená zůstane při provinciální silnici až k druhému dřevěnému mostu, uhne vl. a stoupá serpentinami až ke kapli v kótě 523. Spojí se s modrou, jdou společně necelou půl hod. nad vsi Močárem, červená odbočí vpr. a vystoupí na nejvyšší bod Javorníka 1021, kde se opět setká s modrou (tam vystoupila jiná červená z Dubriničů). Na kótě 1021 zlomí směr a po hřebeně postupuje SZ na Juda vršek 974 a k lovecké chatě. OKČST. Vel. Berezný ji najal od lesní správy, upravil ji, nocleh pro 20 osob bez pokrývek, sporák se zásobou dříví. Klíče v restauraci u Soukupů, stanici KČST., u nádraží ve V. Berezném na zálohu 20 Kč, poplatek denně v létě pro členy KČST 1 Kč. Odbor buduje novou chatu nákladem 20.000 Kč nedaleko staré lovecké chaty směrem k V Bereznému ve výši 820 m, Červená sestupuje od chaty, místy dost prudce, pod vrch Havran a na nádraží Soľ.
Žlutá Veľký Berezný, Ubla 7, Strihovce, Mořské oko 27, Sninský kámen, Snina 41 km. Kdo vystoupil na zastávce, jde Z, kdo v městě, projde náměstím za lékárnu, uhne vpr. do ulice k zastávce, kde tabulka. Zamíří ke kříži, překročí potok a stoupá na kótu 328. Lesem se dostane na silnici před ves Ublu do údolí potoka Ubly, kam přichází z Malého Berezného po silnici červená. Do vsi Ubly, řeckok. kostel, čet. stan., 1000 ob. Ve vsi se silnice rozdvojí. Žlutá jde JZ směrem k Dubravě asi 3 km, pak odbočí do lesa vpr. a mírně stoupá ke vsi Strihovcům, dřev. řeckok. kostelík přes 300 let starý, propadající zkáze, nocleh v hostinci nebo u hajného pro menší výpravy. Od kostela na konci vsi stoupá na kótu 665, kde červená odbočuje S na vrch Vortaš 812 a k Mořskému oku, žlutá jde JZ k potoku Barlohu a po bývalé lesní dráze k pile Potašně, býv. dvoru, nyní skladu dříví, na říčce Okně, kde vyústí na modrou Sninský kámen — Vyšné Remety.
Červená s kóty 665 odbočí od žluté v ostrém úhlu S a stoupá přes Vortaš 812 na Fetkuv 982, dále přímým směrem až k Mořskému oku vihorlatskému. Celý JV a V svah Vortaše a Fetkuvu jc mýtina s množstvím jahod, malin a ostružin. Studánka pod Fetkuvem. Na Fetkuvu značky zarůstají travou a podrostem, vedou bez stezky mýtinou, pod samým vrchem ústí do vysokého lesa. Mořské oko ve výši 618 m cípatě se rozlévá v kráteru vyhaslé sopky v sopečném pásmu vihorlatského pohoří v délce 800 m, v šířce 300 m, o rozloze 1/2 km2, je až 60 m hluboké a vytéká z něho J potok Okna, vlévající se do Laborce. V jezeře je mnoho ryb a raků, pro dobré plavce je příhodným koupalištěm. Pro táboření a koupání je vyhrazen J cíp jezera. U J cípu jezera je lovecký zámeček, od něho Z 10 min. se rozlévá jezírko Malé mořské oko. U zámečku začíná lesní dráha do Vyš. Remet.
Od hráze jezera po p. břehu Okny sbíhá modrá dosti prudce a teprve dál se spoji s lesní drahou, 8 km, vděčná cesta do Remetských Hamrů, odkud jezdí autobus přes lázně Sobrance do Užhorodu. Od záp. břehu Mořského oka stoupá modrá s červenou, kde se rozdvojí, červená na Vihorlat, modrá na Sninský kámen. Jeho skalnaté temeno, z údolí podobné zříceninám hradu, dostupné po žebříku, je sopečná vyvřelina andesitu, význačný bod skalního masivu s několika kótami, z nichž Nežabec 1027 ční nejvýše. Krásný rozhled se otevře se Sninského kamene na celé vihorlatské pohoří, do údolí Sniny až k Polsku, na Z část Užhorodu, do maďarské nížiny, za příznivých poměrů je viděti i Tatry. Pod Sninským kamenem odbočuje cesta po hřebeni přes Motrogon 1019 na témě Vihorlatu 1074.
Po SZ svahu Sninského kamene sejdeme na horní konec Hamrů (Sninské Hamry) a pak širokou cestou do Sniny, okresního městečka na trati Stakčín — Humenné, 3420 ob., řimskok. kostel s cennými obrazy Ignáce Roškoviče, založil jej maď. zeman Čaky, zámek s pěknou zahradou, vystavěný 1841 šl. St. Rohlem. V okolí 3 velké válečné hřbitovy. R. 1914 24. XI. Rusové zvítězili v rozhodně bitvě a zachránili tak celou armádu Kornilovovu, sevřenou rak.-uh. vojskem. Cestu vlakem provází pohled na zříceniny hradů Jasenohradu (je to Verneův “Tajemný hrad v Karpatech”), Vinného a Břeková.
Od Mořského oka stoupá modrá s červenou SZ pod Sninský kámen do sedla, kde se rozdvojí, červená se zlomí JZ a po polonině přes kótu 870 vystoupí na Motrogon 1019 s pěkným rozhledem. Pěšina pod kótou 878 přijde na širší cestu, jdoucí po SZ svahu Veľ. Trestě 954 na Vihorlat 1069 a 1074, nejvyšší horu Vihorlatu, sopečného masivu, široce rozloženého mezi řekami Laborcem a Latorici. S kóty 1074 otevře se rozhled podobný jako se Sninského kamene. S Vihorlatu sejdeme přes Malý Peniažník po dlouhém hřebeně Čarné hury do vesnice Vinné a do Michalovců. Nad Vinným se zvedají zříceniny hradu Vinného, jehož původ sahá do časů Arpádových ve XII. st. Pověst přičítá jeho založení Wenzellinimu de Vazumburk, původem snad z Čech. Přešel na Kaplanovce, jejichž rod přijal jméno Nagy-Mihályich; buli to dědici rodiny Tibayů, na něž upomíná ves Tibava — Cibava. Sztárayové, pozdější držitelé hradu, odvozovali svůj původ od Wazumburků i Kaplanovců. Za císaře Josefa II. museli hrad rozbořiti, aby se nestal hnízdem povstání. Od té doby je v sutinách.
Km 69 Zábroď, stan. Malá ves s řeckok. kostelem, čs. a rus. 2tř. školou, parní pila, lesní dráha k hranicím. Na obecním hřbitově leží 158 vojáků ve 3 hrobech a 4 šachtách. Do Uhu se vlévá potok Ulička.
Zábroď, Ulic, Uličské Křivé, Zboj, Nová Sedlica 18.5, konečná stanice lesní dráhy Beskyd, Chyšky pod skálou, Rabia skala 1168, 30 km, neznačeno, zpět Rabia skala, Durkovec, hřeben Veľ. Bukovce, Uličské Křivé, Ulič, Zábroď 28 km. Ze Zábrodě podle lesní dráhy romantickým údolím říčky Uličky přes ves Ulič, pošta, čet. stan., řeckok. kostel dělostřelbou rozpukaný, pěkně upravený válečný hřbitov, hrob ruského generála Nikolaje Nikolajeviče Mirbacha, 6 km. Silnice se rozdělí, l. rameno běží na Kolbasov, pr. do Uličské Křivé, pěkný dřev. řeckok. kostelík, 9.5 km. Jméno Ulič upomíná na rusinský kmen Uličův, který přišel prý z Ukrajiny v VI. stol. Stále podle dráhy, cestou smyky na splavováni dřiví s lesních stráni. Přes ves Zboj, dřev. kostel, malované obrazy, soutěskou, jíž se dere trať, silnička i potok Hlboký, do Nové Sedlice 18.5 km, 650 ob., dřev. kostel. Za samotou Kyčerou se trať rozdělí, kratší rameno jde kus S pod vrch Kyčeru, druhé podle potoka na konečnou staničku Beskyd, nad ni 8 min. jsou chaloupky Chyšky pod skalou 590, pak hájovna, nocleh. Za hájovnou po vykácené stráni S výstup na Rabia skálu 1168, daleký výhled, strmé skály J. Mohli bychom po hranicích V ve výši 1000 — 1200 na Rawku 1300 a Čeremchu 6 h., kde zachytíme červené značky do Záhorbu. S Rabia skaly 3/4 h. po hranicích Z na horu Durkovec 1190 a tam v pravém úhlu J po hřebeni Velkého Bukovce, táhnoucího se 12 km poledníkovým směrem do údolí Hlbokého potoka. Sejdeme do tohoto údolí, zvaného Oblazy, a vracíme se známou již cestou přes Uličské Křivé a Ulič do Zábrodě. (Správa pily v Zábrodi při větší společnosti vypraví vláček pod Rabia skálu — vyjednat napřed!) Z Uliče je vděčná vycházka k loveckému zámečku Z od Uliče na pohoří Nastaž mezi kótou 541 a 466 (na spec. mapě není značen). Od něho možno po hřebenu dojiti do Vel. Berezného nebo přes Ruskou Volovou a Ublu do Malého Berezného.
Za Zábrodě trať vjíždí do sevřeného údolí, jímž si razí cestu dráha, řeka i silnice. Příkře tam spadají svahy vrchu Kňahynice 648. Těsné údolí se otevře v kotlinu a v ni leží
km 77 Soľ, stanice. Jméno ukazuje na solná ložiska. Ves leží Z od demarkační čáry, rus. 3tř. škola, notariát, dřevěný kostel z r. 1703 původem sahá do počátku XVI. věku, je již na třetím místě. Při stěhování trámce s krakorci pěkné profilace octly se místo v podstřeší dole, portálek má got. prvky. Ze solných pískovců před 100 lety vypalovali sodu, stopy po té výrobě jsou dosud patrny. Od strážního domku č. 4 ve vzdálenosti 12 min. vyvěrají solné prameny ve stráni při trati na l. břehu Uhu. Obyvatelstvo jich užívá v primitivních lázničkách ke koupelím a k léčbě revmatismu. Tabulka na nádraží:
Modrá Stinka, Žornavý 22 km.
Červená Javorník, Dubriniče 30 km.
1) Modrá Soľ, Kňahynín 4, Stinka 10, Žornavý 22 km. — Ze stanice Sol jde celou vsí až k mostu, od něho možno spatřiti u stát. silnice černou tabuli na železných stojanech; označuje válečný hřbitůvek, ohrazený ostnatým drátem, polní cestou na ves Kňahynín, dřev. kostel, v okolí spadlo r. 1866 velké množství, přes tisíc, povětroňů, největši, 3 metrické centy těžký, je ve vídeňském, jiný 41 kg, v budapeštském museu. Dále přes vrch Stričavu 617, značka stoupá polní cestou, která se často rozchází, značky jen na podrostech, na hřbet Stinky, který velikým obloukem zvedá se nad 1000 m mezi údolím potoka Hlbokého a Stužického. Značky jdou hřebenovou cestou přes několik vrcholů, nejvyšší 1073 m. na hřebenech romantická skaliska s jeskyňkami. Po přechodu tohoto hřebenu přijdeme na poloninskou louku (nahoře zákopy a trychtýře po granátech ze svět. války), dále lesem až na kótu 801. Tam opuštěná lovecká chata. Pod ní 50 kroků studánka (označena). Odtud sestup nejprve po louce, pak lesem až do Žornavého. Cesta je dost obtížná, avšak celá vyniká pěkným rozhledem jak do Polska, tak i do P. Rusi.
2) Červená Sol’, chata KČST. pod Juda vrškem 9, Javorník 11, Roztocká a Beginďatská Pastil, Pastilky, Dubriniče 30 km. — Ze stanice Soľ po silnici l. 1/2 km do vesnice Soľ (po pr. straně pěkný dřev. kostelík), kde odbočí se vl. cestou k železničnímu mostu, po němž přejdeme na druhou stranu řeky. Jdeme několik set metrů podél řeky až k osadě. Od osady úvozem vpr. a polní cestou dojdeme až k lesu, přejdeme potok a pak cestou podle potoka vysokým lesem přijdeme k dosti strmé polonině. Vystoupíme na vrchol poloniny a po paloučcích se stočíme vl., až přijdeme k chatě. Je majetkem ředitelství státních lesů. OKČST. Vet. Berezný ji upravil, nocleh pro 20 osob, klíče v restauraci Soukupově u nádraží ve V. Berezněm. Odbor buduje novou chatu nákladem 20.000 Kč nedaleko staré lovecké chaty, směrem k Vet. Bereznému ve výši 820 m. S od chaty asi 100 kroků studánka. Za chatou vystoupíme na Juda vršek a po travnatém hřebenu stále po červené nebo po modré dojdeme na vrchol Javorníka 1021 (na všecky strany pěkný rozhled). V stejném směru sejdeme do sedla, kde odbočuje zelená do Kostriny. Na buku šipka ke krásné vyhlídce. Vrátíme se na kótu 1021, kde se červená lomí Z, sestupuje a brzy se dělí. Jedno rameno vpr. do Vet. Berezného, druhé vl. přes Roztockou a Beginďatskou Pastil do Pastilek. Za posledním domkem na l. břehu přejdeme vl. na cestu a přes pole k řece Uhu. Přejdeme přes most lesní dráhy na stát. silnici (za drahou v lese vl. od křižovatky dráhy u silnice 50 kroků pěkná kamenná studánka, vede k ní pěšina), jdeme po ní vl. a po 300 krocích odbočíme na nádraží Dubriniče.
Za vsí Solí zůstává údolí rozšířeno na 700 m až do stanice
km 81 Kostriny, čs. 2tř., rus. 3tř. a v části obce Roztoce rus. 1tř. škola, čet. stan., malá rafinerie, která zpracovávala naftu, čerpanou u Luhu, zanikla. Dřev. bojkovský far. řeckok. kostel Všeslitovné P. Marie z r. 1703, má nad středem mohutnou pagodovitou střechu, nad vchodem štíhlejší s galerií se 3 patry (předsíň, kruchta s pavlačí, otevřená do lodi, zvonice se 2 zvonky), nad presbytáři také pagodovitá střecha, stejně vysoká, jako nad středem, ale užší. Ikonostas z r. 1596 z původního kostela s řadou zašlých obrazů, snad ze XIV. stol. Válka jej zachránila, neboť chtěli jej přestavěti na kamenný. Dva hostince s noclehy, válečný hřbitov, rovněž tabulí označený. Na l. břehu Uhu solný a alkalickoželezitý pramen s jodem a bromem. Ves leží Z od demarkační čáry, byla opěrným bodem rak.-uherských útoků 20. a 21.XI.1914 na Užocký průsmyk. Na nádraží tabulka:
Zelená Kostrina — Javorník 8 km.
Zelená ze zastávky na silnici, po ní asi 1 1/2 km vl. (JZ), odbočíme vl. na dřevěný most lesní dráhy, za mostem jdeme stále po lesní dráze, a to s počátku asi 1 km proti proudu řeky a pak odbočíme do úzkého údolí vpr. podle několika domků, hájovny, a když jsme ušli z Kostriny asi 6 km, přijdeme po dráze k holému hřbetu, který naše údolí rozdvojuje. Dáme se vpr. a po 150 m odbočíme vl. do prudké stráně, až přijdeme na pěkný chodník, vedoucí přes palouk mimo loveckou chatku, za níž 0.5 km narazíme na červené značky, vedoucí na vrchol Javorníka.
Za Kostrinou zbytky mostu, zničeného ve válce. Údolí se úží, trať se obrací S do stanice
km 87 Žornavého, velká stát. pila, čet. stan., čs. 2tř. škola. Pozůstatky posic těžkého dělostřelectva. Lesní dráha odbočuje pod Stinku do Nové Stužice až pod Rawku. Na nádraží tabulka:
Modrá Stinka 12, Sol’ 22 km.
Modrá od stanice stoupá do lesá, vyjde na louku a na kótu 801, tam opuštěná lovecká chatka, pod ní 50 kroků studánka. Lesem a poloninskou loukou na hřeben, zákopy, trychtýřovitě jámy po granátech, romantická skaliska, výhledy k nám i do Polska. Přejdeme celý hřeben Stinky, k Z se zvyšující a dosahující v kótě 1078 nejvyšší výšky. Prudce dolů do vsi Kňahynína (pád povětroňů) a dál mírněji na stanici Soľ.
Km 89 Záhorb, zast. Ves leží 2 km S. Trať tvoři velký oblouk. Od ní odbočuje lesní dráha podle potoka Tichého a podle Stužice pod hranice. Na zastávce tabulka:
Červená Čeremcha, Stavné 23 km.
Červená jde ze zastávky Záhorbu přes dřevěný vicinální most, zprvu po vicinální cestě, pak vpr. po obecní cestě do vsi, rus. 3tř. škola, řeckok. kostel. Podle Silového potůčku k lesu, prudší výstup lesem na vrchol Čeremchy 1133 m, kde byly sváděny prudké boje v dubnu 1915. Je na ní hustá síť zákopů a četné kryty, dosud dobře zachované. Nalézáme ještě pořád náboje, kusy pušek, střepiny šrapnelů a granátů, různé části zbroje a výstroje a ostnatý drát, jímž si oplotili obyvatelé okolních vesnic pastviny a políčka. S vrcholu je pěkný rozhled po válečném dějišti, po celých Karpatech, i do údolí Wolosatky v Haliči. Vidíme široký vrch 1269, Halič 1335, V Pikuj 1406, Kinčík Bukovský 1252, Ljutanskou holici 1376, J poloninu Rovnou 1482, Krasin 1034, Javorník 1021. Na S svahu asi 100 m pod triang. bodem je na louce pramen, na J svahu hřbitov vojáků pěš. pluku č. 19 a 66. OKČST. Vel. Berezný upevnil na hřbitově na železných sloupech černou tabuli s nápisem. Z plochých kamenů zřízeny prosté pomníky s vyrytými jmény. Jsou tam pochováni 654 vojáci ve 12 hrobech a 6 šachtách. V květnu 1936 našli v pralese na úbočí Čeremchy tři šachty s pohřbenými vojáky z Brusilovovy ofensivy 1916. Značky pokračují do sedla mezi polskou vesnicí Wolosatou a mezi Lubňou (průchod Rusů 1914 do P. Rusi). V sedle jsou četné stopy po vybuchlých granátech a klikaté zákopy na kraji lesa.
Ze sedla buď dál po hranicích na kótu 789 a přes Kinčik Bukovský 1252 s rakouskými zákopy do Užockého průsmyku, neb J po značkách po býv. voj. cestě, dlážděné kmeny, údolím potoka Lubně přes ves Lubňu, rus. 2tř. škola, dřev. kostelík. primitivní mlýn. na stanici Stavné. Na kótě 789 pod vrcholem na naší straně je v 5 společných hrobech pohřbeno přes 700 vojáků.
Záhorb, Stará, Nová Stužice, údolí potoka Stužice, V. Rawka 16 km, neznačeno, po hranicích na Čeremchu 4 hod. — Ze zastávky Záhorbu po lávce přes Uh, údolím Tichého potoka podle lesní dráhy do Staré Stužice, rus. 2tř. škola, kostel, a do Nově Stužice, odd. fin. stráže, rus. 2tř. škola, kostel, v katastru obce bukový prales “Jasan”, promišený javorem a jedlí, ve výměře 600 kat. jiter. Lesní dráha se rozděluje, jedno rameno jde údolím potoka Tichého, druhé odbočuje S do údolí potoka Stužice, kde po 3 km opět se rozvětví, jednak údolím potoka Stužičky přímo S pod Rawku, jednak údolím potoka Stužice dál k samotě Chyšce u Stužice rieky 688, od níž vedou na hranice pěšiny. Jdeme podle Stužičky 3 min. a tady stezičkou přímo S na kótu 951, s počátku nezřetelná pěšina, výš lepši, a k lov. chatce a na hranice na kótu 1214 (niže je studánka). To je hora Křemenec. S ní 3/4 hod. na Rawku. S jeho holého temene podoby sedlové střechy daleký výhled. Po hranicích se stopami války přes Beskyd 1104 na Čeremchu. kde zachytíme červené do Záhorbu.
Trať s řekoy Uhem vrací se obloukem od stanice Záhorbu k silnici. Právě kde se stát. silnice ohýbá a svažuje k Stavnému, leží v romantickém zákoutí na kopci “Díloku” velký, upravený válečný hřbitov, označený nápisem na černé tabuli. Leží tam asi 300 vojáků. V okolí stopy od jam po vybuchlých granátech, střílených s Čeremchy r. 1915. Trať i silnice přicházejí do
km 93 Stavného, zast. v obci, km 94 nádraží na V konci vsi, dlouhá obec v úzkém údolí, kostel, notariát, naproti čes. hostinec, čet. stan. a odd. fin. stráže, lesní správa, její patrové dřevěné budovy byly za války sídlem vojenského velitelství, stavěli je ruští zajatci a ozdobili pěknými ornamenty, čs. 2tř. a rus. 4tř. škola. Solné prameny. Na nádraží tabulka:
Červená Lubňa 7, Čeremcha 13, Záhorb 23 km. — Jde z nádraží V 20 min. po silnici, při ústí potoka Lubně uhne vl., podle tohoto potoka stoupá S do osamělé osady Lubně a vojenskou cestou na hranice do sedla, jámy po střelách a zákopy u lesa. Jde po hranicích necelé 2 km a uhne na Čeremchu, bojiště v dubnu 1915. Sestup podle potoka Silového do Záhorbu a na zast. Záhorb.
Zelená (značeno v létě 1936) nádraží Stavné — údolí potoka Lískovce — Studnice 1035 — Cholopec 908 a 898 — Suchý — Volosianka 15 km, pohodlně 4 hod. Jde podle potoka Lískovce na kótu 490. stoupá na vrchol Studnice 1035 a na táhlý hřeben Cholopce s kótami 908 a 898, zachované válečné zákopy v délce 3/4 km, široký rozhled na poloniny Rovnou, Ljutanskou a Malou holicu, S daleko do Polska. Za kótou 898 se zlomí směr S a zelená sestupuje do vesničky Suchého, rus. 2tř. škola, dřevěný [ar. řeckok. kostel sv. Jana Kř. bojkovského typu s 3 stejnými pyramidami trojdílných střech, kostel je kótou 554. Zelená zanedlouho končí ve Volosiance.
Km 100 Luh, zast. Táhlá obec s rozhozenými chalupami, rus. 2tř. škola, bývala středem těžby nafty. Jsou tam jistě její bohatá ložiska jako na polské straně, vzdálená 50 km. Mezi Luhem a Stavným pod strážním domkem za druhým železničním mostem u silnice vpr. studna, dnes zasypaná, ze které ve válce čerpali naftu na svícení. Při potocích se táhne naftové pole v rozloze 50 km2, dlouhé 15 km, široké 3.5 km. R. 1868-70 bylo učiněno 5 pokusných vrtů do 70 m, později ještě několik. Vrty podnikala americká společnost, později perečínská firma Bantlin, načerpali 1100 q a z jiné vrtby skoro 3000 q. Pro spory s uherskou kreditní bankou, vyvolané zásahem haličských podnikatelů, upuštěno od dalších prací 1902. Celkem vrtáno jedenáctkrát do největší hloubky 800 m. Jistě budou pokusy obnoveny a Luhy a Stavné se stanou střediskem tohoto podnikání.
Km 103 Volosianka, notariát, čet. stan., inspektorát a odd. fin. stráže, čs. 1tř. a tři rus. 2tř. školy ve třech obvodech, řeckok. kostel, pila, nad nádražím velký válečný hřbitov, 700 vojáků pohřbeno ve 34 společných rovech a 23 hrobech. Vedle obecního hřbitova je také válečný hřbitov s 95 hroby (98 vojáků). Jiráskův hotel “Tajga”, pokoje, noclehárna KČST., dobrý obchod, výborný lyžařský terén. Jméno obce upomíná na pohanského boha stád Volosa. V obci se vlévají do Uhu 3 potoky; od J Tichý, na něm ves Tichý, čs. 1tř. a rus. 3tř. škola, pila, odd. fin. stráže, Suchý, na něm ves Suchý a od S Bystrý, na něm ves Bystrý, leží Z od demarkační čáry, stát. a řeckok. rus. 1tř. škola. Z Volosianky dál jede jen jeden vůz. Vláček stoupá četnými serpentinami, po mostech a viaduktech, projíždí tunely, je to jedinečná trať v republice. Most o šesti pilířích nad Volosiankou je nejdelší a nejvyšší v ČSR. Na nádraží tabulka:
Modrá Volosianka, Šerbin 7, Opolonek 10, Užok průsmyk 13 km.
Žlutá Užok ves 5, Užocký průsmyk 9 km.
Zelená Užok ves 5, Jasy 8, Kruhla, 981 m, 10, Bereh 1018 m, 13, Beskyd 1013 m, 15, Užok průsmyk 17 km. — Nejlépe žlutou z Volosianky na ves Užok a do průsmyku, zpět po modré.
1) Modrá Volosianka, Šerbin 7, Opolonek 10, Užocký průsmyk 13 km. Od nádraží vystupuje podle potoka Bystrého, překročí trať a v kótě 840 se dotkne silnice, ale přetíná její serpentiny, které čtyřikrát přejedou nad tunelem, a vchází na zast. Šerbin, tabulka:
Volosianka 7 modrá Opolonek 3, Užok průsmyk 6 km.
Za zastávkou Šerbinem modrá se dotýká nově upravené válečné cesty, sjízdné i pro auta, a stoupá na pohraniční horu Opolonek 1029, jde po hranicích, četné zákopy a vojenské kryty, výhledy na polskou a na naši stranu do Užockého průsmyku.
2) Žlutá Volosianka, Užok ves 5, Užocký průsmyk 9 km. Jde se zelenou po silnici pod mocný viadukt, který ve velké výši na 6 mocných pilířích přepíná údolí Uhu, do vsi Užoku, čs. 1tř. a rus. 3tř. škola s pomocnou třídou, čet. stan., odd. fin. stráže, lesovna. Dřev. far. řeckok. kostel sv. Michala z r.1745 s památkami lidového umění, s 3 věžemi pravidelných, pagodovitých pater se zvonicí opodál, stojící na idylickém hřbitůvku, je vzorem bojkovského kostela. Z lázní zbyly jen žalostné trosky, zničený park, kašna se sousoším Herkulovým. Bývaly tam dva lázeňské domy, vodoléčebný vojenský ústav, 5 vil. Všechno bylo rozstříleno. Celkem vyvěrá 7 pramenů, z nich tří se užívá k pití, čtyř teploty 9.5°, 11° a 5°, přihřátých ke koupelím. Léčí se chudokrevnost, nervové choroby, tělesná slabost, katary dýchadel a ženské nemoci. Lázně patřily rodu hrabat Mik. Berczenyiho, teď jsou v rukou ředitele Použské banky Davida Steigera a spol. z Vel. Berezného. Prameny nejsou porušeny; Herkules, László, Berczenyi, Béla jsou alkalickoželezité kyselky. Přijdeme na jeden pramen u lázní, druhý je vzdálen 200 kroků po zeleně značce a třetí 200 kroků výš na žluté značce. U lázní tabulka:
Volosianka 5.5 žlutá Užok průsmyk 4 km.
Volosianka 5.5 zelená Jasy 3, Kruhla 5, Bereh 7, Beskyd 10, Užocký průsmyk 12 km. — Zelený kruh minerální pramen 200 kroků (dolů mezi stavení). U lázni se zelená a žlutá rozděluje. Po žluté stoupáme 200 kroků ku prameni, nad vsí pěšinkou nadcházíme serpentiny do průsmyku.
3) Zelená Volosianka, Užok ves 5, Jasy 8, Kruhla 10, Bereh 13, V. Beskyd 15, Užocký průsmyk 17 km. Z Volosianky jde společně se žlutou až k lázním ve vsi Užoku, tam se rozdělí. Zelená vystupuje Z na vrch Jasy a po hřebeně na Kruhlu 981 na hranice, obloukem po hřebeně se vytáčí na Bereh 1018, na Velký Beskyd 1013, státe pěkné výhledy a stopy po bojích, zákopy, kryty, spojovací chodby, a schází do Užockého průsmyku.
Hned za nádražím ve Volosiance vlak vjíždí do tunelu a za nim jde po vysokém viaduktu nad údolím Uhu, dvakrát se vrací nad Volosianku, vždy o několik set m výše, spojuje mosty a viadukty hluboké strže a propasti. Je to jedinečná trať v celé ČSR. a nikdo by si neměl dát ujiti tuto jedinečnou podívanou. Tunelem vjíždí na zast.
km 115 Šerbin. U zast. tabulka:
Volosianka 7 modrá Opolonek 3, Užocký průsmyk 6 km.
Trať se vytáčí vysoko nad vsí Užokem a vjíždí db stanice
km 121 Užoku v Užockém průsmyku, poslední stanice na čs. půdě, pasová a celní prohlídka. Ackermannův hotel Sport s pokoji a společnou noclehárnou, lůžko na otomanu pro členy KČST. 3, jinak 5 Kč. Hned nad nádražím těsně na hranicích je válečný hřbitov, nad vchodem znak kříže, pravoslavného kříže a kalichu, uprostřed pomník 1914, na deskách nápis ve 3 řečích, je pochováno 363 padlých, mezi nimi 12 důstojníků. Leží ve 49 rovech a 6 šachtách. V rohu je železná tyč, provrtaná koulemi za bojů o průsmyk. (Dr. Ivan Honl “Užocký průsmyk”.) Závora uzavírá cestu přes hranice, za ní budka polské finanční stráže.
Boje o Užocký průsmyk, důležitý přechod z polské strany do uherských nížin, byly velmi urputné a krvavé. V září 1914 ustupuje rak.-uh. vojsko za řeku San. Rusové postupují za nimi k Sanu i ke Karpatům, jejichž celý hřeben obsazují od Jasiňského až k Užockému průsmyku. Ale protiútokem po 11 dnech ztrácejí Užocký průsmyk 5. října a musejí ustoupit i z průsmyku Pantyru, Vereckého, Skotarského, Torunského a konečně i Jasiňského (Jablonického), jejž drží nejdéle, až do 21. X. Téhož dne přecházejí sami k útoku a zmocňují se Užockého průsmyku opětně 17. XI. 1914. Následující dni, zejména v noci z 20. na 21. XI. rak.-uh. vojsko podniká prudké boje, zmocňuje se náhlým útokem v dopoledních hodinách 3.XII. průsmyku, ale jen na 20 hodin — 4. XII. jsou vytlačeni. O vánocích 1914 jsou boje nejkrutější. Na Štědrý den připraví rak.-uh. vojsko soustředěný útok; Obsazují průsmyk 25. XII. Udrží se v něm týden, neboť Rusové 1.I.1915 znova jej opanují. Strašné to byly zápasy za krutých mrazů, jimž padlo za oběť více lidi než bojům. Klid zbraní netrvá ani měsíc. Rak.- uh. armáda byla zesílena německým vojskem. Jemu se podařilo zmocniti se hřebene nad Podplazím. Měli pevné posice na Tataruce 794 a na Skakaliov vrchu 641, Z od Vyš. Verecek. Němci zatlačili Rusy k Toruni a pomohli rak.-uh. vojsku v útocích na Užocký průsmyk, jehož dobyli 26. I. 1915. Ruský útok, vedený přes Čeremchu v druhém týdnu v dubnu 1915, neměl úspěchu. Rak.-uh. vojsko jej udrželo až do průlomu u Gorlic 5.V.1915, kdy Rusové rychle ustupují a vyklízejí své zákopy a kryty v Karpatech. Při Brusilovově ofensivě 1916, kdy rak.-uh. vojsko ustoupilo se S svahů na hřebeny, boje Užocký průsmyk již nezasáhly.
Před průsmykem ústí do poslední serpentiny válečná cesta, asi 400 m od hotelu Sport. Vede podle trati. Pod viaduktem u Šerbinu vyústí na obecni cestu, vedoucí 4 km do Volosianky. Při stavbě trati 1904 se po ní dovážel materiál a za války byla to důležitá dopravní linka na frontu, neboť silnice byla příliš ostřelována. Po válce se jí nepoužívalo, propadla se na několika místech a zarostla travou. V r. 1935 byla opravena a je dobře sjízdná pro auta, otvírají se z ní jedinečné výhledy. Při ní byl restaurován ruský zákop z r. 1914. U nádraží v průsmyku tabulka:
Modrá Opolonek 3, Šerbin 6, Volosianka 13 km.
Žlutá Užok ves, Volosianka 9 km.
Zelená Beskyd 2, Bereh 4, Kruhla 7, Jasy 9, Užok ves 11, Volosianka 17 km.
1) Modrá Užocký průsmyk, Opolonek 3, Šerbin 6, Volosianka 13 km. Od nádraží po hranicích (krásné výhledy, válečné památky) jde na Opolonek 1029, opustí hranice a sestoupí na nově upravenou válečnou cestu (restaurovaný ruský zákop), přijde na zastávku šerbin. Jde kus po vozovce, sejde k potoku Bystrému a podle něho do Volosianky.
2) Žlutá Užocký průsmyk, Užok ves, Volosianka 9 km. — Sestupuje po silnici 1/2 km, opustí její serpentiny a schází 2 km k potoku, překročí jej a opět vejde na stát. silnici a s ní do vsi Užoku, u lázní se spojí se zelenou, přicházející z Užockého průsmyku přes Jasy, a společně po silnici jdou do Volosianky.
3) Zelená Beskyd 2, Bereh 4, Kruhla 7, Jasy 9, Užok ves 11, Volosianka 13 km. — Zelená jde společně s červenou polskou po hranicích, krásné rozhledy, památku po válce, přes Velký Beskyd 1013, Bereh 1018 na Kruhlu 981. Tam se rozdělí, červená schází na polské území do vsi Hnyly a vystoupí zase na hranice na horu Starostýnu 1228. Kdo by chtěl po hranicích na Pikuj, drží se pohraniční stezky, stoupající přes Kynčik hnylský na Starostýnu, kde zachytí zase polské červené značky, a přes Velký vrch 1312 a Zelemeň 1306 na Pikuj 1406 se skvělým rozhledem (pozor na zmije!), kde o další cestě poučí tabulka:
Zděňovo 10 žlutá Bělasovice 7 km.
Modrá Bělasovice 9 km.
Zelená na Kruhle opustí hranice a přes Jasy 885 schází do vsi Užoku, kde se u lázní spoji se žlutou a společně jdou do Volosianky.
Ze vsi Užoku podle potoka Husného odbočuje vozovka 1 hod. cesty do vsi Husného, rozložené ve výši 696 m pod pohraniční horou Hnylským Kinčikem 1116. V obci rus. 2tř. škola a krásná dřevěná cerkev bojkovského typu s klenbou, vybíhající ve 3 véže, z nichž dvě krajní jsou čtvercové, prostředni je “vosmerik”. Od kostela pěkný pohled na pohraniční pásmo s Pikujem. — Dál již v údolí říčky Žděňovky leží Vysní a Nižní Roztoka, odd. fin. stráže, rus. 1tř. škola a Kyčerný, rus. 2tř. škola, miner. pramen. V obci Perechrestné, rus. 2tř. škola, čet. stan., dřev. bojkovská cerkev se střední věží trojdílné střechy, postranní věže mají dvojnásobně lomenou střechu, miner. pramen. Dál se vlévá do Žděňovky potok Bukovec, sbírající své vody na svazích Velikého a Ostrého vrchu. Na něm leží obec Bukovec, rus. 4tř. škola, oddělení fin. stráže, sirný pramen 14° teplý a solnoalkalický pramen, bývaly lázně.
Na polské straně Užockého průsmyku je tur. chata Okręgowego Urzędu Wychowania Fizycznego i Przysposobenia Wojskowego Nro X.
Km 126 Sianki, první polská stanice, pasová a celní prohlídka. Od stanice jde žlutá přes Szczawinku 853 do vsi Butly a zelená na pohraniční Velký Beskyd 1013, sestupuje do Butly (vyústí žlutá ze Sianki) a zase stoupá přes ves Libuchoru na pohraniční Velký vrch 1312.
Sokoliki, od zast. jde zelená do vsi Stuposiany, z ní vystupuje na horu Halicz 1335, kam vystoupí ze Sokoliki i modrá.
Trať přes Turku vede do Starého Samboru a do Samboru.
Коментувати