Trať 301. Čop — Baťovo — Berehovo — Sevluš — Královo nad Tisou — Teresva — Jasiňa — Zimir, 234 km.

 

Čop. S odbočuje trať do Užockého průsmyku, hlavní trať do Jasině směřuje V močálovitou krajinou, jarními rozlivy se měnící v široširé jezero, mezi Tisou, po níž běží hranice, a Latoricí, sevřenou na jižním břehu ochrannou hrází. Po 1.5 km trať se mírně ohne JV, míjí novou kolonii a zachová přímý směr až do Baťova. Vpr. je Ašvaň při táhlém močálu, jehož záp. cíp tvoři hranice mezi Slovenskem a P. Rusí.

Km 7 Eseň zast., ves leží 3 km J při Tise, kamenný ev. ref. kostel s hrotitou věží, expositura čs. školy ve Svobodě, obecni maď. 4tř. škola, čet. stan., inspektorát a odděleni fin. stráže. Kolem pastviska s kyselou travou. Dráha na vysokém náspu přechází říčku Čarondu.

Km 13 Svoboda zast., obec utvořená z kolonisovaných místních částí Baťova: Dvorce, Čarondské Hati, samoty Čatorny, dvora Mlýna, Svobody a Svobodky, jež 1925 měly 65 stavení, dnes 135, obec je zřízena na družstevním základě, 4tř. čs. s expositurou v Eseni a 1tř. rus. škola, S od trati shluk stavení, J řady domů po obou stranách silnice. Půda dobrá, odvodněná, se skupinami listnatých lesíků.

Km 15 Baťovo, odbočuje trať Baťovo — Mukačevo — Volovec — Lawoczne. JZ od nádraží nová kolonie, ves se rozkládá podle silnice, čet. stan., odd. fin. stráže, sokolovna hned u nádraží, bar. kostel, st. mad’. 6tř. a čs. 2tř. škola s expositurou, čet. stan., artézská studně, pozoruhodná geologicky. J ke Kosinu se táhnou hluboké vrstvy spraše, přinesené v dávných do bách větry s hor a upevněné rostlinstvem tak, jako písečné přesypy směrem k Čopu. Trať přejíždí Hornoserňanský odpad.

Km 20 Boutraď zast. Meliorační družstvo podniká melioraci nákladem 1/2 mil. Kč. Školy: čs. jednotřidky v obci, v kolonii 1. a 2., rus. jednotř. v Nové a St. Boutradi, maď. 2tř. a ref. maď. 1tř.

Km 26 Šom — Kosino. Nádraží leží na úpatí Zapsoňského vrchu 209 pod vinicemi. Od nádraží 2 km Z leží Šom, 1tř. čs. a rus. škola v koloniích, čet. stan. Družstvo provádí melioraci nákladem 1/2 mil. Kč na půdě velkostatku. Silnice Z přes Harangláb (J na Hetinském odpadu leží Hetín, maďarská ves, odd. fin. stráže, čet. stan., maď. 1tř. škola, dodnes se udržela česká jména po exulantech, jimž se připisuje vystavění dřevěné věže při kostele) vede přes hranice do Nagylonya, zámek Lonyayův. — Od nádraží J ves Zapsoň na vých. svazích Zapsoňských vrchů, strategicky důležitých, s ložisky alunitu, 3tř. maď. škola. Dál k J jsou vrchy Kosinské s kótami 224 a 209, také s ložisky alunitu a na jejich záp. svazích ves Kosino, notariát, čet. stan., inspektorát a odd. fin. stráže, čs. 2tř., maď. stát. 6tř. a římskok. 2 tř. škola, kostel římskok. a ev. ref., podle pověsti založený českými exulanty. Sirnaté lázničky se 4 prameny, hlavního pramene ze studny se užívá ke koupelím, ostatní se pijí, jsou primitivní, málo používané, ale velmi účinné. Ve mlýně elektrárna. V době Ladislava Svatého 1077—1095 stával v místě osady kostel sv. Kateřiny.

Trať projíždí plochým krajem, jehož širé lány leží většinou ladem jako pastviska, ač je půda úrodná, místy kukuřičná a tabáková pole a listnaté lesíky. J se zvedají vrchy, nízké, ale nápadně se zvedající z nížiny, Běhaňský vrch 194, Dědovský vrch 172 s ložisky alunitu. Haldy upomínají na doby, kdy se z alunitu vyvářel v kotlech hlinito-draselnatý kamenec.

Km 35 Veliká Běhaň, notariát, čet. stan. a odd. fin. stráže, školy maď. 4tř. a maď. jednotřídky, římskok., řeckok. a ev. ref., hospodářský lihovar s rafinerií. J zahlédneme bar. kostel v Homoku a dvůr Lonyayův, upomíná na hraběcí rod, za jehož člena se provdala Štěpánka, vdova po korunním princi Rudolfovi. Za Homokem vidíme ostrou špici kostela v Dědově a za hranicemi již hrot kostelní věže v Beregdaroci.

Km 41 Berehovo. Odbočka úzkokolejné trati Berehovo — Chmelník — Iršava — Kušnice. Popis str. 177.— J od nádraží ves Buču, maď. 3tř. škola, hospodářský lihovar. Berehovské vrchy nutí trať jinak přímočarou třikrát zlomiti směr. Jsou na hřebeně porostlé lesíky, nejvyšší vrchol Bereginagi 367 korunuje košatý strom. Svahy jsou pokryty vinicemi, na úpatí vinohradů se táhnou sady, rodící prvotřídní ovoce, zejména jablka druhu Jonatan, jež předčí svou šťavnatostí draze kupovaná kalifornská jablka. Od trati J se rozkládají puszty s velikými stády dobytka, spásající kyselou píci na močálovitých pastviscích. Váhy studni s okovy charakterisuji ten plochý kraj, vyprahlý letními žáry. Trať se dotkne kanálu Verke a silnice, lemující svah Berehovských kopců, přejde silnici, odbočující do Veliké Bakty, zámek, dvůr, stát. výzkumná stanice, strojní sýrárna, chov ovcí merino.

Km 50 Boržava – Mužijovo. — Od nádraží S leží Mužijovo, čs. 2tř., maď. stát. 5tř. a ref. 1tř. škola, dřevěný kostel a zvonice, zříceniny kostela, prý Jiskrovým vojskem zničeného, zůstaly zdi a got. portál, v lodi rostou stromy a keře, zámek v parku. Nad vinicemi se zakládá veliká stát. zahrada v rozloze 35 ha, vysadí se 16.000 meruněk. Zdejší víno a v sousední Beni je nejlepší. Tabulové hrozny jsou delikatesami. Dříve se vino dováželo do Tokaje a exportovalo se jako tokajské. Zásobovalo i carský ruský dvůr. Tufové lomy s výrobou štěrku a dlažebních kostek, kaolinové ložisko “Kuklja”. Z alunitu, který se láme v okolí, vyrábějí se mlýnské kameny. Vyvařoval se kamenec, lesy vymýtili na topivo. Z té doby zůstaly haldy surovin. Ve vrchu nad vsí se táhne křídová chodba, rozvětvující se ve spleť štol. — Od nádraží J ves Boržava, část na sev., větší část na již. břehu kanálu Verke. Na něm 3 km Z se zvedá kóta 121 Szépassony domb, chlum v obvodě 160 m, snad dávné hradiště, kde asi stála osada, založená vnukem krále Ondřeje Lamperta, zvaná villa Lamperti, Lampertháza. Našlo se tam mnoho minci měděných, stříbrných i zlatých z II. stol. po Kr. Tím směrem je mohyla “Krásná paní”, na ní kámen s křižem. Za vsi přes řeku Boržavu betonový jez, nad ním odbočuje kanál Verke, tam koupaliště, naproti na druhém břehu v lese stálý tábor židovských skautů. J 3.5 km Vary, velká ves jako městys, notariát, čet. stan., inspektorát a odd. fin. stráže, stát. maď. škola 7tř. s 2 čs. třídami, ev. ref. kostel. Nad ústím Boržavy do Tisy skrovné stopy hradu Boržavy, Maďary dobytého a 1241 zničeného Tatary. Ludvík Veliký osadu nadal privilegii, která Jan Hunyady potvrdil. V XVII. věku kvetly tam proslulé školy.

Km 53 Beňa zast., čet. stan., ev. ref. kostel, čs. 1tř. a stát. maď. 3tř. škola, leží pod vrchem Kisvárem 181 pod vinicemi, rodícími znamenité víno, ceněné vedle mužijovského za nejlepší v zemi, je prý lepší než tokajské. V kopcích Szólo hegy nad vsí se láme alunit na výrobu mlýnských kamenů a kamence i jako stavební a dlažební kámen. — Trať překročí Boržavu, sbírající své vody na již. svazích poloniny Boržavy; protéká pralesem Boržavským a rozlehlými lesními komplexy do Kušnice, odkud provází úzkokolejnou trať do Berehova. Trať za mostem přes Boržavu 6 km přímkou s přímočarou silnici dostihuje ohybu Tisy, po níž jdou hranice, a vjiždi na stanici

km 60 Výlok, aut. do Berehova a Dakova, ves rázu nížinněho městečka, hot. U nádraží, Koruna. Kostel římskok., řeckok., 2 ev. ref., kamenné, bar. Notariát, čet. stan., inspektorát a odd. fin. stráže, čs. 3tř., stát. maď 6tř. s 2 čs. třídami a římskok. 1tř., stálý košíkářský kurs. Elektrárna při pile, košíkářství, dříve vyráběli proslulý vosk na vousy, vyvážel se i za hranice; francouzský císař Napoleon III. s oblibou ho používal a prý i Vilém II. Ve XII. stol. stál v místech nynější obce o samotě kostel sv. Heleny. Dne 4. srpna 1934 rozvodněná Tisa zaplavila celé městečko a zničila 3/4 stavení, takže Výlok, až na 100 domů, jež přečkaly zkázu, je znovu vystavěn. Pěkné koupaliště na Tise (restaurace) a přístav vorů. Tisa je odtud zmezinárodněna a je splavna i pro menší lodi. Přepíná ji most o 6 obloucích. Za řekou nanesená mohyla s pomníkem boje 1706. Na žulovém podstavci bronzový dravec turul s rozpjatými křídly a se zakřiveným mečem v zobanu. Čs. celnice na hranicích, jež opouštějí Tisu a po potoce Bataru jdou k maď. obci Magosligetu; za ní opustí i Batar a směřují plochou nížinou J k Velikému Paladu a vstoupí na potok Tur. Na něm v ústí potoka Hodoše u vsi Fertešalmaše (maď. ev. ref. 1tř. škola, odd. fin. stráže), je rozhraní ČSR., Rumunska a Maďarska. Obce Fertešalmaš a Veliký Palad (notariát, čet. stan., inspektorát a odd. fin. stráže, ev. ref. maď. 2tř. škola) vzájemnou dohodou s Rumunskem vyměněny za obce Vel. Ternavku, Suchý Potok, Komloš a Bočkov o ploše 3835 ha s 4367 obyvateli většinou rumunské národnosti.

Hned za Výlokem trať míjí S ves Nové Selo, maď. 3 tř. škola s 2 maď. pobočk., dva dřevěně kostely, fil. Narozeni P. Marie, vchod na sloupech, čtyřhranná bar. věž s kulovitou bání nezvyklého tvaru, druhý ev. ref. got, Dál Matějovo, snad upomíná na Matyáše Čáka Trenčanského, odpůrce Karla Roberta z Anjou; bar. dřevěný kostel, rus. 3tř. škola s expositurou v Ruské Dolině.

Km 68 Fančikovo, notariát, čet. stan., maď. 3tř. s rus. pobočkou, rus. řeckok. 1 tř. škola, hospodářský lihovar, 3 kostely, dva got., starší a novější. Míjíme Ardovec, za ním vystupují vrchy se Šalanským Helmcem.

Km 75 Sevluš, 11.054 ob., patří k ni osada Fakobyky. Hot. Royal, Evropa, Karpatia. Notariát, okr. úřad a soud, okr. čet. velitelství a čet. stanice, úřad pro nákup tabáku. Školy: čs. ob. 5tř. se 4 pob., měšť. rus. 3tř. se 6 pob., IV. roč. a 4 čs. pob., rus. ob. s 15 tř., 2 maď. pob. s pomocnou tř. a expositurou v obci Lemácích, pomocná 6tř. rus., řeckok. rus. 1tř., klášt. římskok. maď. 3tř., ref. maď. 2tř., soukromá žid. 2tř., v obci Fakobycích rus. 2tř., rus. 2tř. obchodní škola s pokračovací školou kupeckou, rus. odborná kovorobná, živnostenská, filiálka stát. dětského domova pro zaostalé děti v Mukačevě. — Zemská nemocnice s novou budovou pavilonu pro venerické nemoci. Prohlídka města: Z nádraži Nádražní třídou 10 min. do Verbovické ul., jež je živou tepnou města, v ní obchody a peněžní ústavy, ev. ref. kostel, český obchod Ant. Brahy s jídelnou (levná domácí česká strava), lahůdky, výborné sevlušské víno, podkarpatoruská keramika, doplnění proviantu. Na styku Verbovické a Masarykovy ul. gotický katolický kostel ze XIV. stol., stal se protestantským, ke konci XVII. opět katolickým. Nad hlavním vchodem znak prešovského biskupa na pamět biskupa Bárkóczyho, který jej určil za farní. Věž s přízemni kobkou a opěrným pilířem, osmiboká, z kůru přístupná, poskytne pěkný rozhled po městě a po okolí. Ten kostel s opěrnými pilíři, zasvěcený P. Marii, má vně starý ráz got., uvnitř je renaisančně upraven, na hl. oltáři obraz zasvěcení, nad ním freska sv. Trojice, v lodi na stropě fresky Kázání na hoře, Klanění P. M., sv. Antonín, stojící nad poraženými Kumány. Naproti je menší kostel sv. Františka s ženským klášterem. Ulice se rozšiřuje v tržiště, budova měšť. škol se sochou Duchnovičovou, městský dům s nízkou, cibulovitou věží, velký řeckok. kostel. Dál se táhnou viničně vrchy na svazích Piroshy 371 a Černé hory. V parku zámek ze XVI. stol. rodiny Perenyiův, původně přízemní, později zvýšený o bar. poschodí. V hlavni dvoraně freska Svatba Ahasvera s Esterou, v řadě místností rodinné a historické obrazy. Černá hora 568 je vyhaslá sopka, jícen patrný, povést vypravuje o pokladu, jejž v něm Tataři ukryli, když 1241 zničili město. Na hoře skrovné zříceniny hradu Kankó, stojícího na místě pravěké tvrze z doby bronzové z poloviny druhého tisíciletí před Kr. Stál již před tatarským vpádem, Tataři jej vypálili, zase obnoven, byl po čas i klášterem. Za bojů Tókolyho pobořen a zůstal zříceninou. Krásný rozhled po vrších a daleko po nížině. — Dějiny města jsou spjaty s osudy hradu. Sevluš bývala sídlem nejmenší župy (1191 km2) ugočské. Bývala bohatým městem, Tataři zničili její rozkvět. Na Sevluš se vztahuje historické řčení “Ugocza non coronat”. Snad se týká již volby Ferdinanda I. r.1527, spíše však schválení pragmatické sankce 1713, rozhodovalo se o ni slovy coronat — non coronat. Župní sněm ji neschválil. Král Štěpán v polovici XIII. věku nadal město mnohými privilegii. Na počátku XIV. stol. stala se městem královským, které vzkvetlo německou kolonisací. Později jeho význam upadl. Po převratu znova vzrůstá průmyslem a zejména pro veliké obilní trhy a obchody s vinem. Průmysl: hospodářský lihovar, samostatná rafinerie lihu, misirna benzinu a lihu, pila, dva střední mlýny, kruhová cihelna, železitý pramen a lomy ve svahu Černé hory v délce 1/2 km, velmi vysoké, s vlečkou k zastávce Černé Hoře. Láme se liparit a pyroxenický trachyt. Dnes je výroba omezena, dříve se zásobovaly štěrkem silnice v širém okolí. — Peněžní ústavy: Sevlušská banka, Jednota ugočské banky. — V Sevluši působil a r.1935 zemřel arciděkan Evmenij Sabor (nar. 1859 ve Verbjaži). Jako prof. rus. gymnasia v Užhorodě napsal ruskou gramatiku a po převrate ruskou mluvnici pro střední školy. Až do smrti stál v čele časopisu “Karpatskij svět”, v čele ruského směru, který se soustřeďuje v Duchnovičově společnosti, jejímž byl doživotním předsedou. Vydal anthologii písemnictví P. Rusi. Jediný ze své generace se dožil osvobození vlasti, k němuž pomáhal klásti základy. — V osadé Fakobycich dřevěný kostel, převezený po vorech z Výšková n.T.

Trať projíždí poli s tabákem podle úpatí svahů, pokrytých vinicemi s viničnými domky, na zast.

km 80 Černou Horu, vlečka odbočuje do rozsáhlých trachytových lomů. Za zastávkou překročuje široce rozlitou Tisu po žel. mostě, souběžně s ním jde dřevěný most, dlouhý 420 m, je to nejdelší dřevěný most v ČSR.

Km 84 Královo nad Tisou, důležitá křižovatka drah, odbočka Královo — Halmeu — Oradea v Rumunsku. Notariát, čet. stanice, inspektorát a odd. fin. stráže, 3 kostely, římskok., řeckok. a ev. ref., školy: čs. 5tř. (je tu silná kolonie železničních zaměstnanců), rus. měšť. 3tř. s 2 rus. pob. a 1 pob. čs., rus. ob. 6tř. se 4 pob. rus. a 3 maď., římskok. maď. 1tř. V okolí se vyskytuje dobrá šedá a červená hrnčířská hlína. Nad osadou 1/4 hod. od nádraží se zvedá sopečný hřeben 197, nad okolím 50 m, širokého hřbetu s vinicemi na svazích. Jsou na něm zříceniny hradu Nyaláb. Snad stál již v XI. stol. na tomto strategicky důležitém místě, ovládajícím přechod do uherské nížiny. Ve XIV. stol. vládl na něm Ubulfi a po něm Tamásfi. To bylo za Ladislava IV. Ludvík Veliký dal jej Drugethovi, král Zikmund 1405 Petru Perényiovi. Z toho vznikl dlouholetý soudní proces. R. 1495 navštívil hrad král Vladislav II. Jagellonský a odtud je maďarské jméno Királyháza, dům králův. Gabriel Perényi padl v bitvě u Moháče 1526. Hrad se stal vdovským sídlem Kateřiny Frankopánové. Je památný pro maďarskou literaturu. Benedikt Komjathy, učený mnich, vychovatel Kateřinina syna, přeložil na hradě list apoštola Pavla, vytištěný později (1533) v Krakově jako první maďarský tisk. Naposledy byl hrad vdovským sídlem Anny Dobo, choti Štěpána Perényiho. Zbývají mocné zříceniny, zdaleka viditelné, a v nich kostelík P. Marie (pout 8. září), křiž a pramen vody, opředený bájemi. S hřebene se otvírá daleký a malebný rozhled po Chustských vrších, do Chustské brány, na pohraniční Gutinské vrchy, na Černou horu, na vinorodé kopce nad Sevluší a do uherské nížiny.

Z Králova n. T. jezdí do Teresvy rumunské vlaky s dozorem čs. fin. stráže. Z Teresvy naše vlaky jedou po rumunském území až do Trebušan a doprovází je rumunská pohraniční stráž.

S Královem n. T. souvisí vesnice Verjacja, dva kostely, vlečka do lomů světlešedého trachytu nad železničním mostem, notariát, rus. 2tř. škola, r.1890 se v obci narodil učitel Alexander Poljaňskij, napsal povídky s líčením loveckého života “Opovidanja lovcja”. — Trať pod lomy překročí Tisu a její suché rameno a vjíždí do Chustské brány; je to prohbi mezi Chustskými a Gutinskými vrchy, 13 km dlouhé a 2—4 km široké, jímž si razi cestu trať, silnice i řeka.

Km 90 Veliká Kopaňa, notariát, čet. stan., stálý košíkářský kurs, čs. 2tř. a rus. 6tř. škola, v řeckok. kostele obrazy malíře Ignáce Roskoviče. Ves i sousední Malá Kopaňa (rus. 1tř. škola), sídliště z doby bronzové, z první poloviny druhého tisíciletí př. Kr., jsou obtočeny věncem trachytových vrchů. S Panského lisu 256 je krásný rozhled po kraji, na Tisu, na zříceniny hradů Kankó a Nyaláb.

V nádraží Veliké Kopáni trať přetne silniční magistrálu, s niž souběžně projíždí Chustskou bránu. Na V se rýsují malebné zříceniny chustského hradu.

Km 91 Rokosov zast. nad potokem Gašparkou, do něhož se nablízku vlévá Selský potok, hrazený nákladem přes milion Kč. Na něm půl hod. S od zastávky je rozhozena ves Rokosov, notariát, čs. 2tř. a rus. 6tř. škola s 5 pobočkami a expositurou v Záboji, bar. řeckok. kamenný kostel. Sídliště z doby bronzové z první poloviny II. tisíciletí př.Kr. V okolí sledy hnědého uhlí a lomy. V lese Kartaji lázničky s železitou kyselkou, používané místním obyvatelstvem, v okolí ještě 5 minerálních pramenů.

Km 93 Rokosov. Nad nádražím ve svahu Chustských vrchů andesitové lomy se strojovou výrobou štěrku.

J za Tisou se zvedají Gutinské hory, jejichž hřeben v těchto místech se jmenuje Meziputi, s vrchy Pintovou studni, Kokolou 615, Benců 622. Na jejich svazích a v údolích leží několik vesnic: na Tise Křivá s bílým řeckok. kostelíkem, jehož věž má nízkou střechu, rus. 2tř. škola, odd. řin. stráže, minerální pramen “Čabrin”, v okolí sledy hnědého uhlí. Hrbky, rus. 2 tř. škola, kostel s dřevěnou věží na táhlém návrší, z trati za Královem je dobře viděti. Za Hrbkami Černá, odd. fin. stráže, rus. 5tř. škola, kam. řeckok. kostel. Novoselice, řeckok. a pravosl. kostel, rus. 4tř. škola. Chýše, odd. fin. stráže, kam. kostel, řeckok. 2tř. škola, v okolí malá ložiska hnědého uhlí. U Křivé Tisa četnými rameny oblévá řadu ostrovů. — Trať překročí Riku.

Km 101 Chust. Str. 114. Nad stanicí zříceniny hradu, jehož obrys dlouho bude provázet náš pohled k Z. Trať a těsně s ní silnice projíždějí úrodnou kotlinu mezi Tisou a potokem Boroňavou, na jehož horním toku je ves Boroňava s poutním kostelem a vasiliánským klášterem z r.1716. Silnice přejde přes trať J.

Na polích se pěstuje tabák, zejména u Velatínu, velké vsi na sev. svazích Gutinských vrchů. Viz str. 119.

Km 110 Sekerníce zast. Ves Ieži nad soutokem potoků Sekernice a Bajlova, čet. stan., odd. fin. stráže, čs. 3tř. a rus. 6tř. škola s expositurou, dřevěný got. kostel sv. Mikuláše nížinného typu, štíhlá věž s jehlancem má 4 věžičky nad galerii. Tisa upravena nákladem přes milion Kč. Nápadné jsou vysoké střechy stavení s pavláčkami (napadne mnoho sněhu).

Km 113 Saldoboš, ves, pravidelně rozložená podle silnice, notariát, rus. 6tř. škola, dřevěný got. kostel Narození P.Marie nížinného typu, nad vchodem znamenitá got. věž s galerií a se 4 věžičkami v rozích, na vysokém, velmi štíhlém kuželi bohatý křiž a stejné kříže na 4 věžičkách. Dveře hlavního vchodu mají čtvercovou výzdobu, na veřejích řezba bohatých rozvilin. V kostele rozměrná bohoslužebná kniha v dubových deskách s ručními kresbami. Opodál prostá čtvercová zvonice. Kostel pravosl. z červených cihel s báněmi, nový řeckok. s kopuli a štíhlou věží. Obzor J lemuje malebná panoráma rozervaných Gutinských vrchů, jež se zvedají za Tisou.

Km 117 Výškovo nad Tisou zast. u velké parní pily, odbočuje úzkokolejná trať přes Tisu do obce do údolí potoka Šajanského a pod vrch Šajan 452, je tam několik minerálních pramenů, a končí ve Velké Kyblerské dolině mezi vrchem Malým Kyblerem 605 a pohraničním Holmulem 698. Přes Tisu se staví most, který nahradí převoz, největší na Tise; změnou řečiště byl železný most “na suchu” již 18 let mimo řeku. Výškovo je veleobec s 6127 ob., z nich 2187 Rus., 3257 Maď. Inspektorát a odd. fin. stráže, čet. stan. Ref. kostel založen za doby Karla Roberta, byl opevněn, dosud je obehnán silnou zdí. Pod podlahou jsou hrobky farářů a cirk. učitelů. Je kamenný. Zvonice, stojící opodál, je originální dřev. stavbou zajímavého tvaru i konstrukce. Řeckok. kostel byl vystavěn 1855—75 namísto dřevěného, jejž prodali a na vorech odvezli do Fakobyků, části Sevluše. Římskok. kostel vystavěn 1896. Školy: čs. 2tř., rus. 6tř. s expositurou, maď. 3tř., římskok. maď. 1tř. Kulturní obecní dům. Staveni s verandami jsou převahou bez komínů o vysoké střeše pro mnoho sněhu, kryté šindelem, který je tam nejlacinější krytinou z blízkých rozsáhlých bukových lesů. Stavení maďarská jsou výstavnější než rusínská. Dříve bylo vynikající domácí tkalcovství jemného plátna, nyní se již málo tkalcuje, zato se vyrábějí koberce z hadrových cucků, zvané pokróce. Pěstuje se kukuřice a dýmkový tabák, v sadech výborná jablka “Jonatan”. — Dějiny. R.1300 král Ondřej III. odevzdal hrad obyvatelstvu, aby mu byl ochranou v rozsáhlých pralesích. R.1329 byla osada povýšena na město a obdařeno privilegii. Má svůj původ v saském a sedmihradském osídleni XII. a XIV. věku. Osudy města jsou spjaty s osudy hradu na Zámecké hoře, který je od XV. stol. v sutinách. Roku 1921 se poštvané maďarské obyvatelstvo vzbouřilo a postavilo se se zbraněmi proti státni moci. Vzpouru potlačilo vojsko, četnictvo a finanční stráž. Nyní jsou loyálními občany. Mnohá jména dnešních Maďarů ukazují na český původ (Bartoš a j.) z doby protireformačni. Také se usidlovali Arméni, obchodníci (jména Kinčeši a j.), některé rody dosud žiji. Z německé koIonisace jsou skrovné zbytky, zůstala jen jména, jejich potomkům říkají Němci nebo Svóbi. Maďaři mluví zvláštním nářečím. Dolovalo se na železo a zinek, v polovici XIX. stol. i na zlato.

JJV 7 km je vrch Zámecká hora 594, Várhegy, se skrovnými stopami hradu nepříliš rozlehlého, valy jsou dobře patrny. Na temeni vrchu podoby kužele kámen s vtesanou značkou K. F. 1907. Snad tam bývala jeskyně, dnes zeje malý otvor v průměru 30 cm. Ve vých. svahu jsou lázně Výškovo n.T., odd. fin. stráže. Bývaly navštěvovány maďarskou šlechtou, hostí bylo až 4000 ročně. Byly nádherně zařízeny, s krásnými terasami, na nichž plály řecké ohně. Za rumunské okupace 1919—20 skvělé zařízení rozkradeno, cennější věci odvezli Rumuni. Ředitelství stát. lesů v Buštiné znovuzřizuje lázně, jejichž prameny jsou účinné pro ženské choroby. Železitá kyselka Josef se pije, pramen Gabor páchne po siře, má modrý povlak a sledy nafty, další 2 prameny jsou ke koupelím. Jiné lázně jsou od obce 7 km JZ, jmenují se Šajan a leží pod stejnojmenným kopcem. Lázničky s krásnými partiemi kolem dokola jsou primitivně zařízeny asi pro 30 rodin. Účinně se léčí reumatismus v horkém borkutu. Jeden z pramenů obsahuje železo, jiný ropu, kus dál je solnoželezitý pramen a řada jiných kyselek.

Trať jde po vysokém náspu listnatou Dubravou, S svítí bílý kostel v Novém Barově, rus. 5tř. škola, solný pramen. Ještě severněji pod vrchem Korunetem 497 na potoce Solenici leží Šandrovo mezi solnými vrstvami, z nichž v XVIII. stol. se dobývalo soli; jsou tam propadlé doly, snad bude dolování obnoveno. Půl hod. S je 15 m hluboká studna, dávající za hodinu 100 hl ropy. Obyvatelstvo ze širého okolí jezdí pro ropu a sůl si vyváří. Čs. 2tř. a rus. 4tř. škola, dřevěný filiální kostel sv. Paraskiva nížinného typu, věž s velmi štíhlou a vysokou jehlou a se 4 věžičkami nad galerii, opodál nízká zvonice.

Km 119 Buštino, velká obec s 2793 ob. Velký moderní mlýn, elektrárna, pila, nyní zmenšená, kamenný, kostel s věží vysokého jehlanu, dřevěná kaplička, nová budova stát. rus. 6tř. školy, notariát, ředitelství stát. lesů, čet. stan., dobrá restaurace, středisko dřevařství. Řeka Terebla při ústi upravena, ale výše se rozlévá v mnohá ramena. V okolí se dobývalo soli, proto zřízeno skladiště a úřad pro dopravu soli, později zrušen a změněn v lesní úřad. S Buštinem souvisí obec Buštinský Handal, čs. 5 tř. a erární maď. 1tř. škola. Jménem Handal nazývány státní dělnické kolonie. V okolí se pěstují buvoli, spásající kyselou trávu bahnitých pastvisek. Z Buština je nejblíž na Zámeckou horu 594 se stopami hradu a s lázněmi. S svítí bílý kostel ve Vonihově, čs. 2tř. a rus. 5tř. škola, čet. stan.

Trať přejíždí 3 ramena Terebly, která stále mění svůj tok. Za mostem je ves Ruské Pole, rus. 6tř. škola s 3 pobočkami, dřevěný far. kostel sv. Mikuláše nížinného typu, věž s galerií a s velmi štíhlou jehlou. Hospodářský lihovar. V obci se narodil 1864 Vasilij Hadžega, kanovník v Užhorodě, publicista, povídkář a feuilletonista, největší jeho prací je povídka “Vyšehrad” z dějin XI. stol.

Trať přejíždí Starou riku, S se náhle zvedá z roviny táhlý hřeben Kapolny 294, pokrytý vinicemi, s viničními domky. Hranice v těch místech přecházejí na Tisu.

Km 127 Ťačovo, 7417 ob. Okresní a berni úřad, okr. soud, stát. lesní správa, škol. inspektorát, okr. čet. velitelství a čet. stan., inspektorát a odd. fin. stráže. Školy: čs. 5tř. se 3 pobočkami, rus. obecná 6tř. a měšť. 3tř. se 3 čs., se 3 maď. pob. a se 3 přípravnými třídami, ref. maď. 4tř., erární římskok. maď. 1tř. U nádraží 3 hotely (Klein, Kalloš, čes. rest. sokolovna a noclehárna KČST. v měšť. škole. Ulicí Gabora Mihalyho na malé náměstí, stromy osázené, s Košutovým pomníkem 1848, na němž označena výška vody při povodni 1913, v rohu zajímavá dřevěná budova.

V Mihalyho ul. řeckok. kostel žluté barvy. Na hlavním náměstí římskok. kostel neurčitého slohu, ref. kostel got., věž má 4 věžičky v rozích, kostelní budova z doby povýšení na město 1329 je nejstarší stavbou v celém kraji. V její klenuté kobce v přízemí věže býval chován archiv pěti horních mést. Před kostelem pomník padlých. Hotel Koruna, restaurace Českobudějovická bouda, majetnik Josef Sicherman. Nová budova okr. soudu. Na J zavírá věnec Gutinských hor (již v Rumunsku) město, ležící v teplé, úrodné kotlině, rodicí znamenité ovoce, jablka Janatan, předčící zámořské ovoce, jichž se vyveze asi 500 vagonů, ostatní zůstává nezužitkováno pro drahou dopravu a nedostatek továren. Ťačovo a okolí leží v solném pruhu, táhnoucím se k Slatinským Dolům. Na potoce Ťačově, který vzniká soutokem potoků Hnilého a Lugu, leží osada Okrouhlá. V jejím okolí se dolovalo na sůl v XVI. stol. Trať se přiblíží k samé Tise, překročí silnici.

Km 134 Bedevla zast., velká obec, 3072 ob., notariát, odd. fin. stráže. Dva kostely, kamenný a nový dřevěný s kopulí. Po pravoslavném klášteře se nic nezachovalo. Čs. 3tř. a rus. 6tř. škola. Malebný pohled na hřeben Gutinských hór. J při ohybu Tisy na rumunském břehu obec Remeti, býval v ni augustiniánský klášter. Za Bedevlou přepínají Teresvu, rozdělující se v ramena, dva mosty, železniční a dřevéný silniční.

Km 136 Teresva na samých hranicích, obec rázu městečka, lékař, lékárna, dobré hostince, notariát, čet. stanice, odd. fin. stráže, čs. 6tř. a rus. 6tř. škola, 3 pily, nejmoderněji zařízený automatický mlýn. Stával dům sedmihradského knížete Štěpána Bethlena ml., později zřízený jako župni, je zbořen. Odbočka úzkokolejné trati do Neresnice. Pasová prohlídka těch cestujících, kteří jedou do Rumunska. Nepotřebuje však pasu, kdo jede k Jasini. Do vlaku (trať jde dál po rumunském území) vstupuji rum. vojáci a jedou do Valea Višaului. J od Teresvy rozsáhlá rum. obec Sapánta na potoce téhož jména, plno v něm bývalo raků a pstruhů, v lesích volně žije medvěd i vlk. Silnice jde po l. břehu Tisy, trať ji překročí a pokračuje v Rumunsku po jejím p. břehu.

Km 142 Dragos Voda, rumunská celnice a pasová prohlídka do Rumunska i k nám (jedoucí do Trebušan nepotřebují pasu). Při stanici velká obec Câmpulung la Tisa, kostel řeckok. a velmi starý got. ref. Na naší straně při silnici je Hrušovo, erární řeckok. 2tř. škola. V části obce Monastýru bývalo slavné opatství. Opat měl větší moc než mukačevský biskup, jsa podřízen přímo cařihradskému patriarchátu. Klášter stál již před vpádem Tatarů 1241, jak dokazuje listina mnichů králi Bélovi IV. (1215—70), odpůrci Přemysla Otakara II. Při zničení jeho Tatary zrušeny všechny listiny. Český kronikář Švajpolt Fiol (Sv. Fiala) unikl před biskupem z Krakova a založil první tiskárnu. Jeho žák Andrej Torysuánský zřídil ruskou tiskárnu v Benátkách. Opatové byli samostatní. Neodváděli poplatku biskupům mukačevským, když král Vladislav II. potvrdil 1491 prvního pravoslavného biskupa Joana. Klášter sv. Michala ze XIV. věku zašel v bouřlivých dobách na rozhráni XVI. a XVII. věku. V okolí se daří výborné ovoce jako v Ťačově. Z Tisy se ryžovalo zlato, proto byli usazováni na státních pozemcích kolonisté. Trať jde pod svahy Gutinských hor.

Km 148 Sarasau zast., leží pod vrchem Sekaturou 436.

Km 154 Sighetul Marmatiei (Sighet, Marmarošská Sihoť), rumunské město v kotlině, obklopené horami, na poloostrově, obtékaném Tisou a Izou, do níž se vlévá Rona. Je z pěti horních měst marmarošské župy, Ludvík I. povýšil ji na město 1352 a obdařil mnohými privilegii. R. 1717 Tataři zle ji poškodili a poplenili. Na začátku světové války pronikla ruská ofensiva až za Sihoť, kterou obsadili Rusové 2. října 1914. Zámek se 4 věžemi kuželovitých střech, got. ref. kostel z r. 1320 s freskami, římskok. kostel a piaristická kolej, řeckok. kostel, synagoga, župni dům a jiné úřední budovy, solné mlýny u nádraží. Naproti přes Tisu, tvořící hranice, Selo Slatina a Slatinské Doly.

Km 156 Camara la Síghet, přestupní stanice do Slatinských Dolů, malé nádraží, roztroušené chalupy na l. břehu Tisy.

Do Rumunska odbočuje lokální trať do údolí řeky Mary. přítoku Izy, do konečné stanice Ocna Sugutag, doly na sůl a solné lázně, v okolí petrolejové prameny a sledy uhlí, staré zlaté a stříbrné doly. Dráha konči a silnice pokračuje do Budesti, od této obce 7 km J pod Magurou 1264 Totos Banya a Cerapa Banya, doly na stříbro, olovo a zinek, dříve i na zlato se dolovalo. Z Budesti jde silnice přes lázně Brebu (léčí se revma a dna) do hornického města Capnic d. j., východiště na horské pásmo Montii Tiblesului.

Km 160 Veresmart la Tisa zast., roztáhlá obec, kamenný kostelík s dřevěnou věžičkou, v pozadí vrchy nad Velkým Bočkovem.

Km 161 Craciunesti zast., ves mezi kukuřičnými poli.

Km 166 Bacicoiul Maře, odbočka do Velkého Bočkova, zajímavé pozorováni života na mostě přes Tisu.

Km 168 Lunca la Tisa zast., v údolí sevřeném stráněmi, rum. obec na l. břehu Tisy je spojena mostem s čs. obci Luhem, čet. stan., odd. fin. stráže, notariát, čs. 2tř. a rus. 5tř. šk., ryžovalo se zlato, nanesené z prahor, neboť tato část Karoat je tvořena krystalickými břidlicemi a prahorními vápenci. Údolí se zcela zúžuje, svahv spadají k trati a k Tise.

Km 173 Kuzy zast. Dál za řekou při ústí Kozího potoka hrázděná červená stavba, kasárna fin. stráže na místě loveckého zámečku korunního prince Rudolfa, který tam jednou zavítal na lov medvědů. Zámeček byl pro sešlost rozebrán. S se zvedá Tempa 1091 s význačnou jarní květenou, ukončující táhIý hřeben, který postupuje S k Dumeni mezi Kosovskou rikou a Tisou. — Trať jde těsně nad řekou, na jejímž l. břehu jsou rozhozeny chalupy osady Gruně, přejíždí řeku Vyšavu nad jejím ústím do Tisy do

km 179 Valea Viseului, poslední rumunské stanice, rumunská vojenská hlídka opouští vlak. V obci sešlý dřevěný kostelík. Proti nádraží za Tisou Chmely, osada Trebušan, rus. 2tř. škola.

Z Valea Viseului odbočuje údolím řeky Vyšavu (Viseul) rumunská trať do Borsy pod Rodenskými horami (Montii Rodnei). Stanice Bistra při ústí potoka Bistry je východištěm cesty podle tohoto potoka na pohraniční horu Ščerbán. — Stanice Petrova, u ní se vlévá potok Frumseaua (Krásná), podle něho se chodí na Pop Ivana 1939. — Stanice Ruscova, u ní se vlévá potok Ruscova, podle něho jde silnice na Redeu (z ni údolím potoka Par. Chirva se vystupuje ke klausuře Lu Feresteu 876 a na pohraniční hřeben pod Mezipotoky nebo hřebenovou stezkou přes význačnou horu Mihailecul a Farcau 1961, na pohraniční hřeben ke dvěma křížům v kótě 1601) a do Poenile sub Munte, nad ní leží hájovna u osady Luhi pod ústím potoka Socolova do Ruscovy, odkud vystupuje jednak hřebenová cesta S, jednak podle Socolova vozovka až na Copilas 1599 a dál na Stoh 1653, trojmezí Polska, Rumunska a ČSR. — Že stanice Visau d. s. jde silnice k horským, romanticky položeným lázním Suligul 861. — Z konečné stanice Borsy stoupá visutá dráha na hřbet Rodenských hor na Vrf. Salatului 2057, odtud po hřebeně se chodí na Vrf. Rebrii 2268 a na Pietrosu 2305, jejich nejvyšší horu.

Za stanicí Valea Viseului, v niž je pasová a celni prohlídka, hranice opouštějí po 1 km Tisu, jejímž středem běži, a prudce vystupují k V. Trať je překročí a vjíždí do širého údolí, v němž v

km 184 leží Trebušany, ve stanici končí Jub. stezka. Tabulka: Trebušany — Pop Ivan 6 hod, Str. 54.

Údolí se opět zúží. Trať, která stále sledovala levý břeh Tisy, přejde na jeji p. břeh, přetne silnici. Do Tisy se zl. vlévá potok Liščenka pod horou Butinem 1046, při jeho ústí pramen lahodné železité kyselky.

Km 191 Berlebaš zast. Ze zast. vychází žlutá pod Berlebašku 1736.

Žlutá projde vsí Berlebašem, jde podle stejnojmenného potoka k ústí potoka Malého Berlebaše. sbírajícího své vody na svazích Magury 1489. Po 3 km opustí potok a ostře vystupuje, namnoze serpentinami, při výškovém rozdílu 1100 m k velkému stilu a vchází pod Berlebaškou 1736 na Jub. stezku.

Za Berlebašem, osadou patřící k Rachovu, se údolí poněkud rozšiřuje, vl. je Vilchovatý, 2 minerální prameny, dále vl. Krásné Pleso, také s 2 min. prameny, a vpr. Lazy, údolí se rozšíří v kotlinu, v ni leží

km 200 Rachov, jímž prochází Jub. stezka a z něhož vychází několik značených cest. Str. 50. — Kotlina se zúží, míjíme rachovské osady Lazy a Novoselici.

Km 204 Ustěriky zast. nad soutokem Bílé a Černé Tisy, po mosté odbočuje vicinální dráha do Bohdanu, státní silniční magistrála zůstává při trati, jež s řekou probíhá úzkým údolím do

km 208 Bělina zast., rus. 2 tř. škola, dřevěný kostel s bar. věží hned za staničkou, několik železitých a sirnatých kyselek a jodový pramen.

Zelená značka vystupuje do stráně pod Douhy 1 1/2 h. a vyústi pod Doužinou 1380 na žlutou Rachov—Apšinecká klausura.

Trař při ústí potoka Sitného přechází přes most Tisu a hned vpr. jsou Kvasy.

Km 214 Kvasy, čs. 1tř., rus. 5tř., po 1tř. škole v osadě Sitném a Trstěnci, dřevěný řeckok. kostel, lázně (alkalicko-železitá kyselka). Turistická restaurace “Na poště”, majitelka Anna Pýchová, výborná česká kuchyně, přírodní podkarpatská vína, pivo od ledu, veškeré konservy a sýry, čisté a levné noclehy, 3 minuty od nádraží. Majitelka odpoví na všechny dotazy a ochotně podá informace o zdejších lázních. Z nánosů štěrku a písku z prahor se v dřívějších dobách ryžovalo zlato.

V okolí mnoho pramenů, také jodový a solný. U nádraží železitá kyselka je pitnou vodou a kyselka u silnice pod stanicí má podle zprávy prof. dr. Vrat. Kučery nejvíce jodu. U nádraží tabulka:

Modrá Kvasy — Menčul mlékárna 2 1/2 h., Menčul — Šešul 1728, Pietroš 2022 — sedlo 5 hod., připojení na Jub. stezku k Hoverle.

Zelená Kvasy—Bližnice 4 1/2 h. — Bližnice—Svid. Drahobrat — Menčul — Bukovinka — Jasiňa 5 h.

Modrá se zelenou jdou od nádraží kus S, oddělí se, modrá pod vysokým železničním viaduktem po lávce přejde Tisu, kus po trati, uhne vpr. prudce vzhůru a bukovým lesem k podpoloninské stáji ve výši 1000 m pro 60 krav, vzorné kejdové hospodářství s podzemním rozvodem. Dál je státní mlékárna s ombrometrickou stanicí, nejvyšší v zemi, 1250 m, a Měrková chata pod Kvasovským Menčulem 1314. Výhledovou cestou pokračujeme k Hrdličkovu pomníku pod Šešulem 1728 a do sedla. Končí u útulny KČST. pod Hoverlou.

Zelená u viaduktu pokračuje po silnici k mlýnu nad ústím potoka Trstěnce a stoupá mezi chalupami osady Trstěnce na poloninu Bubulegu-Brajuku. Kdo chce vystoupiti na Bližnici, jde po polonině Strimčeské na její temeno. Zelená pokračuje k útulně KČST. na Svidoveckém Drahobratu pod Bližnici (od ní je přímý výstup na Bližnici) a dál do Jasině. Podrobný popis opačným směrem str. 82.

Trať hned za stanicí Kvasy přejíždí vysoký železný most přes Tisu (po viaduktu za Volosiankou na trati Čop — Užocký průsmyk, je to nejvyšší most v zemi), jde dvěma tunely. U chalup Surdoku dvakrát přejede Tisu, 1 km za druhým mostem vl. ústi potok Velký Trofanec, tvořící vodopády. Dál vlévají se proti sobě potoky Gropinec a Kevelov.

Od ústi Gropince stoupá SZ žlutá pod Bližnici a vyústí na zelenou Rachov — útulna KČST. na Drahobratu — Jasiňa. Od ústí Kevelova stoupá V zelená po vozovce, výše serpentinami k Měrkově chatě a ke státní mlékárně na Kvasovském Menčulu, odkud pokračuje přes Rohněsku do Bohdanu.

Km 225 Kevelov zast. při ústí potoka Svidovce, na jehož horním toku pod Svidoveckým Drahobratem je hájovna Diana.

Od jeho ústí vychází žlutá a lesem stoupá na kótu 1012, přejde na kraj lesa, překročí potok Trufanec a vyústí na zelenou Rachov — Svíd. Drahobrat (útulna KČST.) — Jasiňa.

Za Kevelovem už začínají první stavení Jasině, vidíme její kamenný kostel u nádraží s pozadím pohraničních hor.

Km 227 Jasiňa, celní a pasová prohlídka. Ze stanice je půl hod. do středu obce, proto je lépe vystoupiti až na

km 229 zast. Lazeštině. Podrobný popis str. 47. Po 1.5 km vl. krásná dřevěná cerkev.

Km 234 Zimir zast., poslední stanička na naší půdě.

Zelená odtud jde dvěma směry na hranice, SV podle potoka Repegova do průsmyku Jasiňského (Jablonického, Tatarského) a V podle potoka Zimiru k tunelu, jímž trať přechází hranice.

Za Zimirem tvoří trať táhlý oblouk, v jehož ohbí je válečný hřbitov. Hřeben Poloninských Karpat proráží tunel, dlouhý 1500 m, jejž půlí hranice. Před ním stojí vl. pancéřový dům, vystavěný na ochranu tunelu, nyní obydlí finanční stráže.

Km 242 Woronienka, první polská stanička.

Km 249 Worochta, středisko polské turistiky, chata Dworek Czarnohorski, majetek Oddzialu Czarnohorskiego PTT. v Kolomyji, 80 noclehů, v tom 50 lůžek; cena od 50 grošů. Worochtou prochází polská tur. magistrála (červená) z Užockého průsmyku přes Hoverlu na Černou horu. Worochta je východištěm na Chomiak i na pohraniční Kukul, kam vystupuje červená. Údolím Prutu jde lesní dráha pod Hoverlu. Žlutá jde podle trati na konec dr^hy, kam přichází z Worochty červená magistrála, vystupují do Schroniska pod Hoverlou na Zarošlaku, z Worochty 5 hod. Červená stoupá na temeno Hoverly. Z Worochty jde V modrá na horu Kordji 1479 a Lysinu (Kozmacku) 1466, s níž sestupuje podle Prutce do městečka Mikulyczinu.

Km 263 Mikulyczin, stanice PTT. “Na Dilku”. Značky vystupují přes Swinianku 1121 na hřeben Jawornika, nejvyšší hora Jawornik (Gorgan) 1467, a dál na Chomiak 1540, ostře se rýsující svou vysokou homolí. Na jeho záp. svahu Schronisko im. dr. M. Orlowicza pod Chomiakem Oddzialu Stanislawowskiego PTT. 1350, otevřená celý rok, 50 noclehů.

Další stanice na této trati jsou km 272 Delatyn, km 291 Nadwome a konečná stanice km 312 Stanislawow.

<<< OBSAH >>>