PODKARPATSKÁ RUS. Odbočky z Jubilejní karpatské stezky. XVII.
XVII. odbočka z Jubilejní stezky..
Žlutá válečný hřbitov v Zimiru — vrch Dobryj — státní hranice — Kukul — Hoverla — útulna KČST. pod Hoverlou, 9 h. Pokračování pohraniční cesty Hoverla — Trebušany 3 1/2 dne.
V Zimiru za voj. hřbitovem začíná žlutá vl., jde lesem k místu, kde doleva odbočuje cesta přímo k zast. Zimiru (jdeme-li opačným směrem, a chceme k nádraži, ušetříme 1/2 hod.), stoupá na vrch Dobryj, na jeho vrchol, kótovaný 1194, a obchází po J svahu jeho vlastní temeno 1238 (na polských mapách 1244), brzy vchází u kamene 17/7 na hranice, které sem běži od S, od tunelu trati Jasiňa — Worochta, rozpůleného hranicemi. U kamene 17 lámou se hranice V. Žluté značky, řidce rozhozené, pokračují po hranicích. Stranou zůstává hřbitůvek.
Hryhorivku 1388 označuje trig. lešení a kámen 15; ve svahu pramen. Hryhorivka a celý hřeben až ke Kukulu zasažen byl útoky ruských vojsk v srpnu 1916, nejprudčeji v posledním týdnu tohoto měsíce, když Rusové útočí na této straně a na opačné straně Jasiňského průsmyku na Bratkovskou, aby tudy prolomili rakouské posice a přiměli obhájce průsmyku k ústupu. Utočili, aby ulehčili rumunskému vojsku. Bojováno urputně 22.—29. VIII. po celý týden se střídavým štěstím. Pak ještě několikrát bojovali o hřeben. Rusové upustili od marných útoků a zakopali se na S svazích hřebene. Opustili území P. Rusi po 25.VII.1917, kdý útokem něm. armády byla prolomena fronta u Tarnopole. Jdeme podle lesa horskou loukou po polonině Foresek, která se táhne na pohraničním hřebenu přes Kukul do Polska do údoli řeky Prutu. Od kamene 13/4 postupují zákopy, válem již se sesouvající a zarůstající travou. Přecházíme vrcholné body s pěknými výhledy, značené kameny 13 a 12. Kámen 12 je kótován na polských mapách 1460. Z V svahů toho vrchu prameni dva potoky. Velký Havrylec, tekoucí V a vlévající se ve výši 860 do Prutu, a Bahonczyk Nižný, tekoucí S a také se vlévající do Prutu.
Asi 6 min. za kamenem 12 odbočuje červená polská značka S pres Kiczeru 1248 do Worochty 2 1/2 h., kde je chata dvorek Czarnohorski oddzielu Czarnohorskiego PTT. v Kolomyji, 50 lůžek, 30 nouzových, cena od 50 grošů.
Polonina na polské straně má jméno Labieska. Od odbočky polské červené je 1/2 h. na temeno
Kukulu 1536, značené trig. věži nad kamenem 11. Otvírá se skvělý kruhový rozhled do Polska, na pohraniční pásmo i na vnitřní skupiny. V Z svahu pramení potok Forešok, ústící do potoka Lazeštiny. Kukul, Turkul a Bratkovská mají nejzachovalejší válečné památky. Na Kukulu jsou mohutné kryty těžkých děl, zákopy, drátěné překážky, svahy rozryté střelami, jejichž zbytky se tu hojně povalují. Ještě v r. 1935 bylo tam mnoho úlomků střel, náboje, lopaty, nůžky na přestřiháváni ostnatého drátu, kusy zbraní, bajonety, ležící v zákopech, v krytech i na volném prostranství. Krvavé boje byly sváděny o Kukul v srpnu.1916. Rusové při Brusilovově ofensivě podnikali prudké útoky na Kukul i na Černou Klevu, aby podlomili obranu Jasiňského průsmyku a zmocnili se toho důležitého přechodu. Útoky prudší a prudší jsou několikrát opakovány. Po přestávce se jim podaří náhlým útokem pod bubnovou palbou zmocniti se hory 22.srpna. Ale jen týden ji udrží, je jim znova vyrvána, ustoupí na SV svahy. Na této straně se zachovalo mnoho zákopů a překážek. Od Kukulu sestupují hranice JZZ, jsou provázeny kryty těžkého dělostřelectva (stále máme skvělé výhledy). Ty kryty postupují přes kótu 1326 (je vyznačena na pol. mapě), značenou kamenem 10 (u kamene 9/18 největší kryt) až ke kameni 9/14. Dál již řídnou. Před kamenem 9/10 po dlouhé době se objeví žlutá zn., dál přichází několik červených polských. V sedle mezi 9/6 a 9 cesta je vyložena dřevy. Pod kamenem 9 na Z svahu hluboko pod hřebenem pramení bezejmenný potok, přítok potoka Forešoku. Vsedle mezi 8/13 a 8/12 je močál. Vystoupíme ke kameni 8, označenému trig. věží 1295 (1297); hranice se lámou v pravém úhlu ke kameni 7, kde je velká jáma po granátu a kryty.
Hoverla 2058 m.
Od kamene 7 schází modrá značka k soutoku tří pramenů ve výši 1108, tvořících potok, který se vlévá do zrušené klausury Kozmeščeku. Podle něho běží značky ke klausuře s hlídačovým domkem a dál k lesovně a hájovně Kozmeščeku nad ústím potoka Kozmeščeku do Lazeštiny. Tam vchází modrá na červenou Jub. stezku (1 1/2 hod.).
Od kamene 6/13 sestup do sedélka mezi kameny 6/3 až 6/4. Teď velmi příkrý výstup na vrchol ke kameni 6. U kamene 5/13 velký kryt a červená značka, sestup, dřevěná cesta. U 5/4 žlutá zn., výstup ke kam. 5 s trig. věží 1456. Hranice uhýbají po polonině Kozmeščeku. U 4/12 žlutá zn., drátěné překážky až ke kameni 4/8. U 4/7 střelecké kryty, u 4/6, 4/5, 4/4 ojedinělé kryty.
Vrchol Velké Kozmiesky 1572 označuje kámen 5. Zelené polské značky odbočují s Velké Kozmiesky na Malou Kozmiesku ke kříži 1410 a scházejí do schroniska Zarošlaku, 1 1/4 h. S Velké Kozmiesky jde pohraniční stezka ke kameni 3, stále stoupá ke kótě 1764, značené kamenem 2. Odtud je překonati výškový rozdíl 300 m na temeno Hoverly.
Hoverla 2058 m, královna Polonin. Karpat, ovládá vých. pohraničí a převyšuje všechny hory. Má podobu trojbokého jehlanu, spadajícího na všechny strany, nejpřikřeji S a SV. Na Hoverle bývalo velmi mocné zalednění, celkem 16 ledovců; památkou po nich jsou morény, kotle a jezírka. Nejrozsáhlejši ledovec, skoro 5 km dlouhý a 2 km široký, ležel v kotli při pramenech Prutu, nejdelší 7 km se táhl od pramene Bílého potoka po jeho toku na JZ. Velký ledovec ležel také při potoce Ozerném. Na nejvyšším místě Hoverly je betonový hranol a sloup, nesoucí na jedné straně znak ČSR. 1920, na druhé polskou orlici 1923. Na lešení je upevněna dešťoměrná nádoba. Rozhled je velkolepý. Sledujeme pohraniční hřeben od Kukulu, po němž jsme šli, i hřeben k Čorné hoře, po němž půjdeme, horské pásmo na polské straně, Pietroš 2022, mohutný protějšek Hoverly, oddělený sedlem, jímž běži Jub. stezka, hřebeny na poloninách Svidovce, ovládané Bližnici, a další horstva, tratící se v nekonečné dáli na všech stranách. Rozhled s Hoverly, počínaje S obloukem k V: Chomiak, Hryhorivka, Kozmieska, údolí Prutu, Kostrzyca, k V Maryszewska, botanická zahrada, údolí Czarného Czeremosze, údolí Bystrzece, Stepaňski, Spyci, Stajki, Smotrec, Čorná hora, Tomnatek, Turkul, k J Stoh, Petrošul, Korbul, Olán, Nieněska, Farcau, Mezipotoky, Bendriaska, Pop Ivan, Berlebaska, Sehlen, Dumeň, Šešul, Dovžina. K Z: Apecka, Opreša, Stará, Pietroš, Bližnice, polonina Krásná, Šeša, Stik, Tatulska, pol. Boržava, Tataruka, Menčul, Bratkovská, Černá Kleva, Syvula, průsmyk Jasiňský.
S vrcholu Hoverly sbíhá polská červená 1 1/2, hod. přes kótu 1414 (na spec. mapě není) k řece Prutu, podle něhož běži žlutá od hran. kamene 39, a společně přivedou do Schroniska pod Hoverlą (na Zarošlaku) oddzialu Stanislawowskiego PTT. (pošta Worochta, 120 lůžek od 1.50 zl.). Nad schroniskem směrem na J je botanická zahrada s karpatskou květenou. — S vrcholu Hoverly můžeme přikře sestoupiti přímo do kotle ku pramenům Prutu.
Z chaty na Zarošlaku vychází modrá na Turkul; červená pokračuje podle Prutu nad ústí potoka Foreszczenky, kde je rozcestí: Červená uhýbá k potoku a odbočuje po necelém km cesty SZ na Kukul, žlutá jde stále podle Prutu (jde tudy i lesní dráha) do Worochty, celkem 5 hod.
Modrá na Turkul 3 h. stoupá ze schroniska proti toku potoka Breckulce, vytáčí se serpentinami k potoku Arendarze, stoupá poloninou, překročí potok Dancerzyk, stékající s poloniny Dancerz, jde velkou serpentinou po svazích Malých Kozlů k hranicím, na něž vystoupí pod Turkulem u kamene 32 nad jezerem Niesamovitým.
Na naši stranu sestoupíme buď podle žluté značky na Jub. stezku na poloninu Harmaněsku směrem do sedla mezi Pietroš a Hoverlu, nebo po červené přímo k útulně KČST. pod Hoverlou. Adr.: pošta Bohdan. Útulna zřízena r. 1934 z ruiny delimitační chaty. Má noclehárnu, kuchyň a nouzová lůžka na půdě, jednoduché stravování a nápoje. Tam končí žluté značeni pohraniční cesty.
Útulna KČST. pod Hoverlou.
Pokračování pohraniční cesty Hoverla — Trebušany.
Není značená, ale nelze zabloudit. Trvá 3 dny, nocleh v útulnách KČST. na Vaskulu pod Čornou horou, na Mezipotocích, pod Popem Ivanem, vzdálených jednodenním pochodem 8—11 hod. S Hoverly sestup (podle polské červené) s počátku prudký ke kamennému vrcholu s kam. 39, kde odbočuje žlutá ku pramenům Prutu a k schronisku na Zarošlaku. Kámen 38 označuje temeno Breckulu 1911, jehož J svahy jsou poloninou Breckulskou. U 37/5 je jezírko na polské straně a několik na naší. Rozložitý, plochý vrchol Požiževské 1822, kámen 37. je prameništěm Ozirné, vznikající ze tři pramenů, vytryskujlcích dost hluboko pod hřbetem. Po cestě nevelkých výškových rozdílů přes kámen 36 na horu Dancerz 1850, kámen 35, podle hlubokého zákopu ke kam. 34, ohromný sráz do Polska, vidíme jezírko i dost širokou cestu, vinoucí se po polské straně. Přicházíme na zákop a hlubokou granátovou jámu. Po malém sestupu stoupáme ke kam. 33, nesmírnému masivu skal, k temeni
Turkulu 1933, složenému z obrovských plochých kamenů, kde jsou kamenné kryty i zákopy á zbytky staveb. Obtížná je cesta mořem balvanů i sestup ke kam. 32, pod nímž je jezero Niesamovité. Po cestě s polskou červenou a modrou jdeme po V svahu, kdežto hranice běží po rozsochatém skalním hřebenu, na němž je vrchol s kam. 31 a dál 30, kóta 1934.
Odtud odbíhá stezka po hřbetě poloniny na temeno Szpyci (1864) a pokračuje ke schronisku Karpatskiego Tow. Narciarzy we Lwowie na přechodu mezi Špicemi a Wielkou Maryszewskou 1564, odkud je sestup po Malé Maryszewské 1448 do údoli Prutu do schroniska na Zarošlaku.
Od kamene 30 po hranicích jdeme ke kameni 29, od něho počíná hora Rebra 2001. S jejího Z boku stéká potok Buliněc. přítok Brebeněskulu. U kam. 28 s masivy kamene a drátěnými překážkami ohýbají se hranice, přímo k J necelý 1 km zvedá se
Tomnatek s trig. věží 2016, rozložitý a náhle srázem klesající do velmi rozlehlé poloniny Brebeněskulu. Pod Tomnatkem dobrá chatka, neznalému zcela skrytá, v době prázdnin osazená družinou studentů benešovského gymnasia. Mezi kameny 28 a 27 kóta 1937. J mezi hranicemi a vrcholem Tomnateku v hlubokém karu (kotel ledovcem vyhloubený) se rozlévá jezírko ve výši 1791, vrchoviště říčky Brebeněskulu. Od kamene 26 běží SV hřeben poloniny Kiedrowaty Pohorilky. (Od kamene 31 jde po naší straně pohodlná vojenská cesta, vystupující na hranice pod Brebeněskulem mezi kam. 25 a 24, ale bez výhledů a bez válečných památek, přijdeme jen na 2 osamělé hroby.) Na pohraniční stezce 26/5 a 26/3 označují menší vrcholy se stopami války, u 26/1 je zajímavý kryt, také u 26 je velký kryt, u 25/4 velké ssutiny ubikací a drátěné překážky. Kámen 25. označuje temeno
Brebeněskulu 2037. Kámen 24/3 je pro turistu neméně důležitý. Je tu jediný pramen na hřebeně ve výši téměř 2000 m, jako by kouzelným proutkem vyšvihnutý, neboť nikde v dalekém okolí i v sedlech daleko nižších není pramenů (leda dost hluboko ve svazích). Několik pramínků se tu sbíhá a vody je dostatek a výborné! Na další cestě je prudký svah do Polska. U kam. 24 ve zlomu hřebene jsou španělští jezdci, i u 23, kde jsou ubikace a zákopy, místo dobře opevněné. Je to vrchol
Munčelu 1999, důležitý opěrný bod tohoto úseku fronty: silné opevněni postupuje a vyvrcholuje u 22/1. U 22/4 je zajímavý kryt skalní i podzemní, u 22/3 jsou kamenné hradby, procházíme těmi uličkami. Do Polska spadají prudké srázy. Kámen 22 označuje vrchol Dzembronia (výška není výměřena). Kámen 21 je kóta 1880, u kam. 20 jsou velké válečné pozůstatky. Přicházíme na velmi úzký hřbet, příkře se svažující na naši i na polskou stranu, nejvyiši u 19/6. Kámen 19/1 označuje význačnější vrchol, zvedající se nad své okolí. Kámen 19 je kóta 1870 (na spec. mapě není značena). Dál je plochá cesta pohraničním hřebenem bez značnějšího výstupu a sestupu, až kámen 17 označuje vyzdvižený vrch. Před námi hrozivě vystupuje masiv Čorné hory (Popa Ivana), přibývá válečných stop, zejména jsou u kamenů 16/17 a 16/16; přibývá skal, rozsoch ostrých hřbetů, vystupujeme do nesmírných skal
Čorné hory, že je místy těžko zlézáme; husté hraniční kameny se v nich ztrácejí. Je to cesta velmi namáhavá i nebezpečná, zvláště za mlhy, vyžadující velké opatrnosti. Ale zato rozhled, který se s temene otevře, nahradí všechnu tu námahu. Kámen 16 označuje vrchol 2022, nej východnější bod ČSR. Na polské straně je schronisko pod Čornou horou = Popem Ivanem na tak zv. Pohorylcu (na přechodu mezi Čornou horou a Smotrecí 1896 ve výši 1700) Akademickiego Zwiazku Sportowego w Warszawie s 25 lůžky, asi 2 km pod vrcholem na SV. Jméno Čorná hora náleží celé této horské skupině i nejvyšši její hoře, která se někdy jmenuje i Pop Ivan (Čornohorský) jako Pop Ivan nad Trebušany. Opatrně sestupujeme se skalnatého temene, dávajíce dobrý pozor na hraniční kameny, ke kameni 15 a dál pohodlněji již na 14, označuje vrchol (polské měřeni 1734)
Koliba.
Vaskulu 1733. Kamenitý terén přestává, přestávají i válečné stopy, neboť na Čorné hoře se fronta lámala V. Na Vaskulu při hranicích je útulna KČST. s jednou světnicí, místo pro 20 osob, kamna, hlídač podá prosté jídlo.
Modrá značka schází lesem (na stavbu chaty brali i stromy se značkami, proto na 2 místech značení porušeno) na poloninu Vertopy, ovčí salaš, lesem schůzi k zimarce, uzavřenému stavení, na zimu do ni seženou krávy a spásají seno, v létě nashromážděné. Žlutá odbočuje loukou do lesa a po serpentině prudce schází ke klausuře Balcatulu. Modra pokračuje od zimarky lesem, místy dost prudce, a sestupuje k ústi potoka Vaskulu do Balcatulu. V těch místech přichází od klausury Balcatulu žlutá a tam konči. Modrá pokračuje k ústí Stohovce, kde na modrou vyústí zelená se Stohu. Modrá pokračuje podle potoka Balcatulu pěkným údolím k čet. stanici v Luzích, u niž je noclehárna KČST. (dobrá strava).
S Vaskulu od kamene 14 směrem Z scházíme travnatou cestou ke kameni 13, od něhož svažuje se horská louka, vroubená nízkým porostem. Hranice se obracejí JZ. Nad kam. 12/9 je pramínek, kámen 12/6 označuje trig. věž; od ní vpr. téměř neznatelná cestička v trávě vede do porostu, v němž asi 200 kroků od hranic je první (stará) modrá značka na poloninu Vertopy. Sestup do sedla, nejhlubši je u kam. 11/6. Pokračujeme, mírné stoupajíce ke kameni 11, a podle napjatého drátu, oddalujícího pastviny na naši a na polské straně, ke kam. 10 na horskou louku. Ku podivu, jak všude na naši straně je pestrá květena, kdežto na straně polské i dál na rumunské je tráva téměř bez květin. Mezi 10 a 9/5 je skvělá panoráma, ovládající pásma horská od Čorné hory k Z.
Horu Vehin (Wichid) 1474 označuje kámen 9. Podle několika oborohů sestupujeme do sedélka a k trig. 8/1 a 8, to jc kóta 1461. Hranice se lomi, sestup a nepatrně výstup přes kámen 7, kóta 1378. Dál v úhlu hranic je trig. s kam. 6, kóta 1430, nadběhneme si ten úhel ke kameni 5/9. V lese je chatka, vidime ji od 5/4 a 5/5. U kamene 5 na malém vrcholku se otevře krásný výhled v oblouku 240°. Jsme na polonině Stohovci. Stoupáme ke kameni 4 a dál rovně poloninou, na polské straně dřevěný kříž. Pokračujeme poloninou, majíce před sebou kopuli Stohu. U 1/8 velmi příkrý výstup na temeno
Stohu, označené kamenem V/121 a trig. lešením na pol. straně, od něho spádem sestupují V kovové mezníky polsko-rumunské; první je označen P-R 1927. Stoh 1653, mezník Československa, Polska a Rumunska, osamotě stoje, poskytuje překrásný kruhový vvhled na všechny strany. Vidíme celý pohraniční hřeben od Popa Ivana až k Čorné hoře i dál za ní, horstva s Hoverlou. pásma vnitřní na naši i na pol. straně, rumunská horstva, jimž vévodi Farcau 1961 a Mihailecul 1960, V dáli se ztrácejí Transylvanské Alpy. Spádem sběhneme po JZ boku směrem k piketu, rumunské strážnici. Pod Z svahem začíná zelená, scházející ke klausuře Stohovci.
Zelená Stoh — ústi potoka Stohovce 3 hod. — Schůzi s poloniny do lesa. V těch místech je v lese skryta čtyřhranná chatka. Serpentinami sestupuje k potoku Stohovci. V kótě 1023 nastává již mírnější sestup ke klausuře Stohovci (nocleh v hlídačově staveni). Dobrá vozovka vede k ústi potoka Stohovce do Balcatulu, kde na modré pod lesní chatkou zelená konči.
Sestup s Nieněské.
Je celkem 5 piketů od Stohu k Popu Ivanu (Trebušanskému). První pod Stohem je na polonině Petričelu. U něho hrob skotarky, která tam tragicky zahynula. Pohraniční pěšina opouští vlastni hřeben, běžící po skalnatých vrcholech, a jde po rumunském svahu. Za necelou hodinu jsme u slabého pramínku, prýštícího při vyšlapané pěšince před začátkem stoupání. U V/105 odbíhá pěšina do Rumunska, tam výhled na rum. stranu a studánka. Držíme se pěšinou při hranicích, s nimiž se spojíme pod V/94, kde je výhled na obě strany.
Vrchol Korbulu 1698 označuje trig. věž a kámen V/90. Sestoupíme poněkud a od V/88 zase vystoupíme, za námi leží temeno Korbulu s věží, jež jsme obešli po rum. straně. Daleký výhled na moře lesů. Od kam. V/85-83 vidíme dole na naší straně hluboko ve svahu dobrou chatku. Je to delimitačni chata pod Sčaulem. Pěšina přijde pod V/81 a uhýbá na rum. stranu k 2 dřevěným, bílým křížům, kóta 1601. Držíme se hranic. Dvě skalnatá temena V/75 a V/72 jsou dva vrcholy Ščaulu 1763. obě obcházíme po naší straně. Před V/69 na naší straně jezirečko. Až k V/66 se táhne úzký horský hřbet. U V/65/1 stoupáme. Kám. V/64 s trig. věží značí Nieněsku 1817, pod ni 1/2 h. (výstup přes 1 hod.) 2 koliby, okrouhlá a čtyřhranná. Nieněsku obcházíme trochu po naší, trochu po rum. straně. Přicházíme na rozsáhlou poloninu, to začínají Mezipotoky. Tam jezírka, u V/58 první a pak řada dalších. Přibitá šipka na kolu ukáže cestu k
útulně KČST. na Mezipotocích nad bystřinou Dezeskulem, přítokem potoka Ščaulu, podle něhož vede dobrá cesta ke klausuře Sčaulu a dál do Bohdanu. Za útulnou u lesa je rozbitá kruhová koliba a za lesem stil. Útulna má jednu místnost s kamny a s pryčnami, 20 noclehů. V sezóně je osazena strážcem, který podá prosté občerstvení. Vracíme se na hranice. Vrchol Mezipotoků označuje trig. věž a kámen V/46 a 47. Mezipotoky jsou rozsáhlá plocha k Z zvednutá, s jezírky a pěknými výhledy, nejlepší u V/44/1. Pod Mezipotoky u k. V/40/1 je prostřední, od Stohu třetí piket. Od něho S 5 min. (s této strany je lesem zakryta) lesní chatka a pramen vody. Sestoupíme do mělkého sedla. Zase stoupáme, vidíme pěkný horský obraz, chatku na Douhém a za ni velkolepý horský pás s Hoverlou. Kám. V/34 je na kótě 1559. U V/32/1 je pěkný výhled k nám i do Rumunska. Následuje sestup do sedla, pokrytého hlubokým smrkovým lesem mohutných kmenů. U kamene V/27 je prudší sestup, u V/20/1 je sedlo nejhlubší. Poněkud se otevře výhled a už stoupáme; u V/17 ostřejši výstup. Vyjdeme z lesa na poloninku, táhnoucí se mezi V/14 a V/12 na kótě 1470. V těch místech na naši straně je chatka, u ní 2 koliby a pod nimi hlouběji u lesa okrouhlá koliba. to je Tomnatek gruň. Odtud těch stavení nevidíme, jsou zakryta lesem, až teprve výš u V/10, odkud se otevře výhled i na Popa Ivana a pohraniční horské pásmo. (Po Tomnateku gruni jde pěšina k ústi potoka Maslokrutu do potoka Kvasného, na němž výše 2 km je chata KČST. u klausury Kvasného.) Zase nastává les a sestup, nejhlubší mezi V/7/2 a V1711, výstup, u V/6 les ustoupí, výhled na Farcau i na Mezipotoky. Od V/3 je výhled do žlebu Kvasného potoka. Kámen V/l označuje
Bendriasku 1548, pod tou je čtvrtý piket “Runku Bendreasca”. Dál začínají kameny, značené číslicí IV, a to číslem 255. Mezi IV/252—248 poloninka s výhl. na Popa Ivana, u IV/250 dobře vidíme na Popu Ivanu sněžné pole, bílou skvrnu. U IV/248 je přechod do lesa s mohutnými, starými stromy. U IV/230 sešlý dřevěný kříž ve sněhu zahynuvšího a jezírko. Vrchol hory Holovace 1546 zůstane vlevo, jdeme pod nim.
U IV/212 rozstup stromů jako divoký park s tůní. U IV/206 trig. věž u piketu na Groschi. Je to pátý, poslední rumunská strážnice. Pod piketem hluboko ve stráni dobrý pramen, chodí k němu rumunští vojáci pro vodu. Za piketem pěšina uhýbá do Rumunska. Opustíme hraniční kameny, příkrou pěšinou vystupujeme, až nahoře u IV/196 zase jich dostihneme. U IV/194 obrovitý sráz “Bohdan gropa”. Jsme na temeni hory. Je to
Pop Ivan (Trebušanský). Jeho vrchol označuje betonový hranol a lešení. Skalní stěny tvoři mocné kulisy, obepínající obrovské srázy. Rozhled je nesmírný na všechny strany. Pop Ivan 1939 (na starších mapách a na orient, tabulkách 1940) předči široko daleko všechna horská temena. Přehlížíme velký kus své pohraniční pouti, horské valy v Rumunsku, za sebou postupující jako mořské vlny do nekonečných dálek až kTransylvanským Alpám. I panoráma našich hor, Svidovce s Bližnicí i pásem za nimi, našich i polských, je velkolepá. Mezi horskými pásy prohlubuji se údolí řek a potoků, nejdelší Tisy, potoka Kvasného s klausurou Kvasným, kde je chata KČST. Rozhled počínaje S okruhem k V: Jasiňa, Šešul, Pietroš 2020, Hoverla, Turkul,Tomnatek, Munčel, Mezipotoky, Čorná hora, Olán, Nieněska, Stoh, Korbul. Copilasul, k V Repega, Farcau, Mihailecul, Verful, Petrošul, Temnatecul, Paltinul — k J hory Rodenské, Gutinské, Ščerbán, Menčul — k Z Zoltyj, údolí Bílého potoka, Ščevora, Sojmul, Dumeň, Bližnice. Brzy z jara s ustupujícím sněhem objevují se šafránová pole; později krášli horské louky bílé narcisy, jichž místy rostou celá pole. Po nich červeně rozkvétají keříčky rhododendronů. Nesmírné, rozervané skály Popa Ivana jsou utvořeny vrstvami prahorní žuly, ruly a vyvřelých trachytů, vystouplými nad měkký pískovec. Má čtyři vrcholy, na nej vyšším je betonový hranol.
Útulna KČST. na Mezipotocich.
Sestupujeme s temene. Za mlhy vyžaduje cesta velké opatrnosti, pěšina jde nad strašnými srázy. Pod IV/179 je jezírko z doby ledové a sněžné pole. U IV/176 a 175 děsivé srázy, zvané “Kostel gropa”. Pod Popem Ivanem je nová horská chata “Pop Ivan” nedaleko shořelé čtyřhranné koliby, kdysi zvané hotel “Blecha”. S temene Popa Ivana lze k ni přímo sejiti. U IV/161 pěšina pro ostrý sestup opouští hranice a vrátí se k nim u IV/159. Chceme-li sejiti k útulně KČST. pod Popem Ivanem, sestoupíme přímo u kamene IV/158 a za 15 min. jsme v útulně. Hraniční kameny pokračují na horu
Ščerbán 1794. Pod ní přicházejí červené značky Jub. stezky na hranice, na nichž se drží v délce 2 km. Postupují na Poloninku 1625, pod ní odbočují vpr. pěšinou do údolí Bílého potoka a podle něho do Trebušan. Hranice pokračují na Preluku 1418 (pěšina jde po J svahu) a po Prislopu 1280. Na Menčulu 1370 se lámou SZ. Přes kótu 1018 scházejí pod Žoltyj 893 a končí v údolí Tisy, 2.5 km pod stanicí trebušanskou, odkud řeka Tisa dál tvoři státní hranice.
Коментувати