XIV. odbočka z Jubilejní stezky.

Modrá Mohelky — Bratkovská — Okula 10 hod. — Kobylecká Polana 12 hod. (celkem 22 hod.).

Tabulka u vtoku Dovžiny do Tisy v místč Pod Poharským u křižovatky cest na Jub. stezce mezi klausurou Apšincem a Jasiňou:

Červená Mohelky, Jasiňa 6 km.

Modrá Mohelky, Poharský 2 1/2 h., — Poharský, Černá Kleva, Bratkovská 4 (ve skutečnosti 5 h.) — Bratkovská, Okula 2 1/2, hod.

Modrá odbočuje od tabulky se silnice na vozovku, jdoucí podle Dovžiny ke klausuře Dovžině 10 km, leží ve výši 873 pod pohraniční poloninou Dovhou. Z vozovky uhneme hned vl. na válečnou cestu, vyloženou mostinkami a kládami, místy propadlou a bahnitou. Vcházíme do stinného ořeší, nad ním první výhled na hory, přelízka do louky pro bahnitou cestu, krásný výhled po Tise, lesknoucí se v temném pásu lesů. Vystoupíme k salaši Pastuňkově, jsou to 2 stavení a výše hájovna Poharský, za ní ostrý výstup vysokým lesem. Po 1 1/4 hod. chůze jsme u studánky. Modříny, řídce nás provázející, zhoustly v modřínový háj. Les přestal, šíří se polonina, na ni studánka a hned druhá, stylo, projdeme jeho ohradou. Před námi Černý Gruň 1369, nad stilem les a vojenská cesta, výše stromy dělostřelbou zpřerážené. Jsme u první drátěné překážky. Náhorní cestou přicházíme k studánce, zakryté drátem a trámy. Brzy je lom a kamení u ubikace a kolem španělští jezdci. Vojenská cesta, dobrá a pohodlná, pokračuje pod hřebenem, ale jde v boku hřebene a je bez výhledů. Vystoupíme na hřeben ke kameni 36, označujícímu temeno

Černé Klevy 1723. Válečné pozůstatky jsou velmi hojné a dobře zachované. Kleva má stejnou historii jako Bratkovská a celý hřeben až k Jasiňskému průsmyku. Jeho obráncům se chtěli dostati Rusové obchvatem vzad, proto podnikali prudké útoky na tuto část fronty. U 37. kamene jsou zděné zákopy, u 37/2 zeď, mocné zákopy i drátěné překážky, u 38/3 rozhled a rozlehlá dřevěná, ohněm zničená ubikace, li 38/6 trig. věž s pěkným rozhledem, zákopy, tratící se v husté kleči. U 38/9 je začátek náhorní roviny, pěkný podzemní kryt a drátěné překážky v příkrém svahu. S vrcholu 39 rozhled, u 40 mělké sedlo, na naší straně poloninka a salaš. U 40/2 je Zachovalý kryt se zákopem. Kámen 41 označuje vrchol

Ruské, skácený (v r. 1936) triangl, kolem opevnění a hromady kamene. Od 41/5 pohled na hladinu klausury Apšince. Rozhled od 42, velmi obsáhlý, zavírá Z Bratkovská. U 43/5 se objevují polské zelené značky, jež řídce běží po hranicích. Od 43/11 zahlédneme stříbrnou stuhu potoka Turbatu. Vystoupíme na temeno mohutné

Bratkovské 1792, označené novou vysokou trig. věží a kamenem 44, velmi mocně opevněné. S jejího vrcholu sbíhá zelená do Polska do Rafajlowé, S naše zelená do průsmyku Pantyru. Po této zelené sejdeme na modré značky naší cesty, která je značena pod pohraničním hřebenem, jimž jsme my šli.

V těch místech pod Bratkovskou se ostře láme modrá, opouštějíc vojenskou cestu, která vystupuje po svahu Bratkovské a dál po hranicích přes průsmyk Pantyr a Velikou Rogodzi k myslivně Nausť Turbata. Modrá sbíhá po zlé, kamenité cestě, po 1/4 h. uhne na travnatou cestu, zlomí se a spádem sbíhá. Dole v sedle se dotkne vojenské cesty, nechá ji vl., znovu se k ní vrátí, jde vedle ni (je většinou propadlá) 15 min. Opusti ji a za 5 min. zase ji křižuje. Teď zlou cestou vzhůru, až dostihneme Zachovalejšího úseku válečné cesty a po ni, místy vedle ní pěšinou, k tabulce:

Červená Apšinec. — Odtud 600 kroků je útulna na Okule u pramene Černé Tisy. Tabulka na útulně k modré zní:

Modrá Okula, Bratkovská 3 — Bratkovská, Černá Kleva, Poharský 4 — Poharský, Mohelky 1 1/2 hod.

Modrá Okula, Tataruka, Gerešaska 2 — Tataruka, Ungurjaska, Opreša, Kobylecká Polana 12 h.

Scházíme podle modré a červené na dřev. cestu u tabulky: Červená Okula 26 min. U této tabulky jdeme několik kroků vl. k lesnímu průseku a tam na kolu máme modrou značku. Jdeme tím průsekem, který je hranicí okresu rachovského a ťačovského, mokřinami a rašelinisky. Po 40 min. začíná výstup, po dalších 15 min. pramínek. Od něho ostřejší stoupání na poloninu ke kótě 1510 a na

Tataruku 1710, která s této strany vystupuje ve třech terasách v podobě mocných schodů (na posledním velká značka). Na vrcholu 1710 skácený triangl. Ramena Tataruky se rozbíhají na 4 strany v podobě kříže. Sestup do sedla, tvořeného úzkým hřbetem, svažujícím se náhle na obě strany, Z srázněji než V. Ze sedla jeví se vrchol Tataruky jako táhlá, jednolitá kupa. Odtud začíná Turbatská polonina a po ní výstup na

Trojasku 1707, skoro stejně vysokou jako Tataruka. Její vrchol se spadlým trianglem je lysina (rovná plocha), na okrajích náhle se lámající. Cesta uhýbá Z a schází s hřebene, který vystoupí na vrchol mezi Trojaskou a kótou 1711. Před nim a za nim je bahnité jezírko. Z boku poloniny i z boku Ungurjasky, na niž docházíme, prýští prameny Turbatskeho potoku, tekoucího zalesněným žlebem přímo S.

Pod Ungurjaskou je plochý kámen a na něm zelená a modrá značka s nápisem k zelené: “Do Brustur 30.VII.1933 OKČST. Tačovo.” Tady začíná zelená na Podpulu, ale značky na nízkých kamenech v trávě zanikají. Modrá se láme ostře J. Málo je jí používáno, značky nebudou obnovovány. Ostatně dobrá cesta (až na tří místa) nepotřebuje značeni. Jde přesně J pod kótu 1613, sestupuje na kótu 1260, lesem na

Plesku Ungurjasku 1396, vystupující svým temenem nad les. Přejde do lesa a podle koliby lesem na holý Kurpeň 1410, oddělený pásem lesa (koliba) od Baltinu 1332, jehož vrchol podcházíme po Z boku. Po půl hod. cesty lesem vyjdeme na poloninu. Cesta zůstává při lese, přejde na Oprešu 1184, na její V bok, a poloninou dál se zužující (koliba) na kótu 1312 do lesa. Na Plesce 1216 se cesta zlomí Z. Dál stále lesem, Sviniarky zvaným, schází do Kobylecké Polaný. Tento hřeben, táhnoucí se od Ungurjasky v délce 27 km, mezi údolím Malé Sopurky a Šeredné (Střední) riky, je Stajkova plajka. Na této cestě, trvající z Okuly do Kob. Polaný 12 h., není přístřeší kromě kolib mezi Pleskou ungurjaskou a Kurpeni, mezi Kurpeni a Baltinem, pod kótou 1476 mezi Baltinem a Oprešou, a 1 km J pod Oprešou, ležících při modré značca nebo nedaleko ní.

Kobylecká Polana, čs. 3tř. a rus. 4tř. škola, čet. stan. Dřev. kostel o dlouhé lodi s věžičkou nad průčelím. Železárna z roku 1775 a ocelárna J. Bratmanna z r. 1870 se 100 dělníky, vyrábí lopaty a krumpáče pro vývoz do Rumunska. Ze strojírny zřízen dřevařský závod. Pila. Lázně s železitou kyselkou za války zničeny. Ložiska železné rudy a ocelku. V místě a okolí minerální prameny: za kostelem při cestě do Rachova, na JV úpatí hory Znajmina 1120 dvě železité kyselky, S hod. cesty v údolí Malé Sopurky pramen Ema ve výši 452, v údolí Šeredné riky, je tam mysl. Lászlórét (Lazorek) a Popilnik, výše k S mezi horou Velkým Menčulem 1294 a Oprešou 1184 několik solnoželezitých pramenů, v údolí Kvasném železitá kyselka. JV se zvedá hora Kobyla 1180. po níž ves má jméno. Z Kob. Polaný jde J silnice do Vel. Bočkova, k V cesta přes Vys. Pryjim 950, sestup do údolí Kosovské riky a výstupem pod Kameň Klevku 1155 a přes Holý vrch do Rachova 13 km.

<<< OBSAH >>>