XII. odbočka z Jubilejní stezky.

Zelená Nausť Turbata — Nausť Plajské — hájovna Na pasece (Dřevorubna) — kříž pol. legionářů na Vel. Rogodzi — hranice — Durny 1709 — Bratkovská 1792, 35 km, 10 hod. obtížné tury — sestup na Okulu 2 hod.

U myslivny Nausť Turbata, stanice lesní dráhy, kóta 720 nad ústím Turbatu do Brústuranky (Teresulky) odbočuje od Jub. stezky zelená S úzkým údolím. Jím si razí cestu dráha, říčka i silnička. Jde 3 km k další stanici, myslivně a hájovně

Nausť Plajské nad ústím Berťanky. Brusturanka má odtud vzhůru jméno Plajská. Lesní dráha se rozdvojuje.

Jedno rameno jde S romantickým údolím, jímž probíhá cesta, říčka i trať (v horní části ve stavbě) ke klausuře Berťance 5 km. Klausuru vzala 1927 voda, v hlídačově domku hájovna, stále osazená, nouzový nocleh. Leží pod horou Perechresťancem 1272 na stoku tři potoků, Berťanky. pramenící na hoře Bertě 1670, Velké Bertě, vznikající soutokem bystřiny Teresuy, bezejmenného potoka ve výši 949 a Suchého potoka, sbírajícího své prameny na svazích pohraniční hory Gorganu 1403.

Značky a druhá větev lesní dráhy jde malebným údolím Plajské přes mosty Marmoru a Javor 5 km, kde se zase trať rozvětvuje S a V. Tam je stanice

Na pasece, zatím konečná, zvaná jinak Dřevorubna, nad ní hájovna (nocleh). Severní rameno se stavi přes klausury Plajské a přijde až pod hranice. Od hájovny S 1/4 hod. leží klausura Nová Plajská, zbudovaná 1926 nákladem 3 mil. Kč, nyní vypuštěná a nepoužívaná, protože dráha dopravuje dříví. U klausury hlídačův domek, stále osazený, nouzový nocleh. Hlídač dá spolehlivé informace těm, kdo chtějí do divokých Gorgan.

Půl hod. cesty S podle potoka Plajské ke stržené klausuře Staré Plajské s troskami hatířova domku. Kdo chce na hranice, jde takto: První cesta je málo vyšlapaná, tou ne, až druhou, širší. Pod lesem se rozdvojí, vl. jde ke třetí, dávno zaniklé klausuře, je to druhá Stará Plajská, vpr. přijde na pohraniční horu Talpyš 1444. Levá cesta, vedená na třetí klausuru, přijde na řečiště, tím k ústí potoka Lugoše. Odtud 1/2 h. je malá roklinka (od ní jde válečná cesta na Perenis mezi kótou 1318 a 1357, byly tam vojenské ubikace, nyní stáj, kolem zákopy), od ní vl. je široké údolí a zase roklinka. Tou na válečnou cestu, která je podle potoka propadlá, lesem dobrá, a vystoupí na poloninu Bystrou pod Syvulu, kde zachytí červenou polskou, vedoucí na Syvulu z údolí Bystrzyce Nadwornianské přes myslivnu Salatruk podle potoka Salatruku, jimž jde polská lesní dráha.

Červená od hranic vyvede na vrchol Syvuly, zvedající se již v Polsku. Vedle Popadě je Syvula 1815 nejdivočejší partii Gorgan, odlehlého, rozervaného a pustého horstva. Holé, skalnaté temeno Syvuly poskytne divukrásný, úchvatný rozhled, který se dá stěží vylíčiti. Je to však výstup zejména za mlhy svrchovaně nebezpečný, stejně jako na Popaďu. Od Syvuly S na polské straně je chata Borewka pod Syvulou, v létě osazená hlídačem; leží 1 1/2 hod. pod Syvulou na červené, scházející s temene Syvuly k této chatě a pokračující přes Wysokou 1805 a hřeben Matalów do údolí Lomnice.

Od pohraniční kóty 1418 kromě červené sbíhá modrá po kamenitém hřebeně Bystry (kóta 1595 a 1418. jiná než je na hranicích) do údolí říčky Bystré, kam sběhne i žlutá, jdoucí po hranicích od kamene 19 na kótě 1418 pod Syvulou přes horu Kruhlu 1451 na horu Gorgan 1583 a přes kótu 1611 k říčce Bystré.

Zelená od stanice Na pasece (Drvoštěpny) uhne podle stavěné lesní dráhy údolím Podčerné ke smyku, mostinkovou cestou k ústí potoka. Vl. lesem stoupá po vojenské cestě k osamělému dřevěnému kříží nad zapadlým rovem. Vystoupí na poloninku

Veliké Rogodze a na hranice k vysokému železnému kříži v kamenném zdivu, do něhož jsou zasazeny dvě desky se slovy: “Mlodzieczy Polska! Patrz na ten krzyž! Legiony polskie dzwignely go wzwyž, przechodzac góry, lasy i waly. Docielie Polsko i dla Twej chwaly.” — Tento nápis vyryl bajonetem na dřevěný kříž účastník bojů legionů Adam Szaria 1914, kříž 1925 obnoven (zbytek toho dřevěného kříže stojí opodál), 1931 postaven železný nad kamenem 6/5. Polonina se svažuje S a tam schází cesta do údolí potoka Rafajlova k myslivně a osadě Rafajlové, nocleh v “domu ludowym pomiszczenia dla turistów i narciarzy”. Jdeme po hranicích. Pod kótou 1136 v sedle nad kamenem 6 trig. lešení, přecházíme sedlem ke kam. 5, u 4 zlom vpr. a sestup (vede tudy stará polská žlutá). Mezi 3/7 a 3/6 zbytek salaše, od ní výstup k trig. nad kamenem 3, rozhled do Polska na pásmo hor, po hranicích, méně k nám. Pod kótou 1225 preluka. Od 2/4 malý výstup ke kam. 2, zlom hranic vl., po náhorní cestě k trig. IV/1 nad průsmykem Pantyrem. Tam ukazatel “Do schroniska PZN. na Pantyrze 400 m žlutá”. Podle betonového krytu, zákopů a drátů scházíme do

průsmyku Pantyru, v němž se horské pásmo prohýbá v nejnižším místě do 1065. Průsmyk je široké sedlo na obě strany mírně se sklánějící. Z naší strany vede do něho vojenská dřevněná cesta, většinou propadlá, na několika místech vodou stržená a těžko schůdná. Do Polska schází žlutá dobrou cestou do Rafajlové. Pantyr nebyl cílem tak urputných bojů jako Užocký průsmyk, ale byl na dlouhý čas důležitým opěrným místem ruské armády, která se ho zmocnila po ústupu rak.uh. vojsk koncem září 1914. Ztratili jej v polovici října, když protiútok rak.uh. vojska zasáhl hřeben a pozbyli všech přechodů od Užockého až po Jablonický průsmyk. Rusové 21.X.1914 zahájili nové útoky a dobyli i Pantyru. Jejich fronta vystupovala tam na hřeben od Volovce a sestupovala odtud do Haliče. Po průlomu u Gorlice 5.V.1915 Rusové s ostatními průsmyky vyklidili i Pantyr. Za Brusilovovy ofensivy se znovu bojuje o Pantyr. Těmi útoky chtěli Rusové zaskočiti levé křidlo nepřítele, bránici Jasiňský průsmyk. Když dobyli některých mist nad Jasiňou, podnikli útok na Pantyr a zmocnili se ho na čas 8.X.1916.

Polská chata “Schronisko na Pantyrze im II.Karpackiej Brigády Legjonów Polskich” byla vybudována 1934 péči Przemyskiego Tow. Narciarzy a Tow. Krzewienia Narciarstwa.

V přízemi je kuchyně, restaurační místnost a noclehárna se 16 lůžky, v podkroví 2 pokojíčky se 4 lůžky po 12 Kč. Chatař podá zcela jednoduché občerstvení. Chata leží na zlomu svahu nad lesem na horské louce 5 min. od hranic, k nimž scházíme pěšinou přímo k válečné cestě. Tam je křižovatka polské žluté; naší pohraniční zelené a žluté, scházející na Jub. stezku.

Žlutá Pantyr — žleb potoka Turbacilu — myslivna Turbacil 6 km. Jde po válečně cestě, většinou propadlé a místy stržené, žlebem potoka Turbacilu k jeho ústi do Turbatu pod myslivnou Turbacilem na Jub. stezce.

Pokračujeme do zelené do nejhlubšího místa Pantyru 1065. Zurážené stromy jsou památkou po bojích. U kam. 52/8 nastává neobyčejně strmý výstup ke kótě 1337 s trig. a kam. 52. Pod 51/9 ovčí ohrada se stříškou. U kam. 51/7 a 51/6 zákopy. Kóta 1492 s trig. je označena kam. 51. Dál jsou řídce rozhozené stopy po válce, u 50/5 vyzděný příkop, pod 49/6 dva sruby. Kámen 49 značí kupu Durného 1709, otevře se daleký kruhový výhled. Durný 1709 byl na této straně s Bratkovskou opěrným bodem obrany průsmyku Pantyru proti Brusilovově ofensivě v záři a v říjnu 1916. Na druhé straně se opírala rak.uh. fronta o Syvulu a Popaďu. Sestup, u 48/3 kamenné kryty. V sedle mezi Durným a Gropou je kámen 48 na kótě 1591.

Gropa Byla dobře opevněna. U kam. 47 jsou velké zbytky ubikací, překážky, zákopy ve svahu, u 46/5 řada španělských jezdců. Kámen 46 označuje vrchol Gropy 1763, kámen 45 druhý její vrchol 1733. Pod hřebenem na polské straně jsou četné a velké zbytky ubikací a opevnění. U 44/3 je dvojí skupina mocných skalisek. Vystupujeme na

Bratkovskou s vysokou trig. věži a kamenem 44, 1792, nejvyšší horu této části Poloninských Karpat, důležité místo horské fronty. O průsmyky bylo krvavé bojováno, horské hřebeny při ruské ofenzívě 1914 byly celkem snadněji obsazeny a byly dějištěm drobnějších, avšak také hodně krvavých episod. Teprve Brusilovova ofenzíva mocně zasahuje Bratkovskou i Černou Klevu, na něž útočí Rusové koncem září a začátkem řijna 1916, aby se tudy dostali vzad obhájcům Jablonického průsmyku a aby takto obchvatem ho dobyli. Zmocnili se několika míst, Plosky 1355, Douhy 1373 (kámen 20) i Vyšné Preluky 1129 (kámen 9) a velmi ohrozili Jablonický průsmyk, ale tyto úspěchy byly jen dočasné. Rozhled s Bratkovské je velmi vděčný, do Polska i k nám. Její S svahy jsou prameništěm potoka Bratkowiece, přítoku Bystřice nadvorňanské. Bratkovská byla dobře opevněna, dodnes jsou tam mohutné zbytky ubikací, zákopů, krytů, drátěných překážek. Zelená od věže sbíhá J k široké cestě, po níž jdeme ještě kus k místu, kde se láme modrá Pod Poharským — Okula. Na tomto zlomu modré zelená konči. Orientace tam dosud není, vzdálenosti jsou:

Zelená — zlom modré pod Bratkovskou — hranice — Nausť Turbata 35 km, 10 h.

Modrá — zlom její pod Bratkovskou — Okula, pramen Černé Tisy 2 h.

Modrá — zlom její pod Bratkovskou — Černá Kleva — Poharský — Mohelky 5 1/2 h.

Nejbližší noclehárna je na Okule, vzdálená 2 h. (příkrý sestup).

<<< OBSAH >>>