Žlutá odbočka pod Menčulem 1252 — Sobky — Lozanský — převoz pres Riku 8 km.

Po této vozovce pokračuje žlutá přes osadu Sobky do Lozanského, vsi, široce rozhozené na potoce Prosivně, dřevěný lemkovský kostelík 1830 s věží, krytou osmibokým jehlanem. Žlutá jde údolím potoka Prosivny a převozem přes Riku, vyústí na modré u tabulky:

Žlutá převoz — Lozanský — Sobky — spojení s modrou pod Menčulem 1252 m, 8 km, 2 1/2 hod.

Modrá od odbočky žluté pokračuje přes kóty 653 a 509 do údolí Riky, kde se spojí s Jub. stezkou a společně přijdou do Volového, kde vyústí do Masarykovy třídy u tiskárny bratři Steinbergů č. 81, proti synagoze. Ve Volovém na orientační tabuli č. 15 text k modré:

Modrá Volové — Torun 20 — Lopušný — Sinovírské ožero 30 — Sinovirská Polana 35 — Ostrika — myslivna Černá Řeka (Na Kantině) 810 m 50—Pesarika — Deňásček — Plaj 1373 — Strimba 1723 — Příslop 944 — polonina Krásná — Topas 1552 — Bosová 1382 — Drahovský Menču! 1487 in, 88 — Drahovo 101 km.

Modrá Volové — polonina Kuk 1365 m, 5 hod. — Kušnice 23.5 km, 9 1/2 h. — Dovhé 33 km, 7 h.— Malý Klobuk 571 — Tři chotari 804 — Tupyj 878 — Chust 59 km.

Značky se rozejdou: červená po silnici J, modrá S k řeckok. kamennému kostelu. U tohoto kostela uhýbá žlutá hřebenová cesta s krásnými výhledy, doporučujeme jiti po této vyhlídkové cestě místo úseku Jub. stezky, jdoucí údolím.

Žlutá Volové — Kyčera 627 — Svinarkyj (Čertezek 812)— serpentiny silnice nad Sinovirem 12 km, 4 h. — Žlutá od řeckok. kostela jde k dřev. pravosl. kostelu a vojenskému hřbitovu, vystoupí na Kyčeru 621, horskými loukami a lesíky po bocích Svinarského (Čerteze) 812 a Perechrestě 898. Po celém tom hřebenu jsou překrásné výhledy, které nám při chůzi Jub. stezkou v údolí uniknou. Rozhled na Klivu, do údolí potoka Volovce S i Prochudně k J, majestátně vystupuje Kamionka s lesem a ssuti, zpr. hřeben Merši. Žlutá se stočí ke statku. v kótě 851 překročí modrou spojku Toučka — Deševý a vyústi na Jub. stezku nad první serpentinou silnice do Sinovíru.

Modrá od řeckok. kostela po silnici přijde k trafice v domě č. 320, tam odbočuje zelená na horu Ozirňu.

Zelená Volové — Střihálně 8 — kóty 875, 1059, 1341. 1441 — Ozirňa 1500 — Sinovirské ožero 20 km. 7 hod. — želená uhne ze silnice podle regulovaného potoka Volovce k domu Čs. červ. kříže. Při soutoku potoků nad kótou 529 se cesta dělí, značka se drží vl., v dalším rozcestí před kótou 600 zachová původní směr. Prochází osadou Stříhální (patři k Volovému). 1tř. rus. škola. Nad ní v kótě 825 se lomí v pravém úhlu, vystoupí na Menčelik 1441 a na Ozirnu 1500, s jejíhož holého temene je daleký, kruhový rozhled. Po polonině Ozirni sestoupí k salaši Šestiprsteho (nouzový nocleh) a vejde na modrou, kterou ve Volovém opustila.

Poloninský kůň, věrný nosič.

 

Z Volového silnice 20 km do Toruně je jednotvárná, poměrně plochým krajem a je dobře tento úsek projeti pravidelnou autobusovou linkou nebo nájemním autem. Za km 61 ústí do Riky potok Kvasovec. Stoji tam několik dřevěných baráků nad prameny sirnoželezité kyselky, na jednom nápis Karlsbad; při lázničkách velká stavba, r. 1936 ještě nedokončená a nezařízená, snad bude z ní lázeňský hotel. Hned za lázničkami ves

Sojmy nad ústím Repinky, čet. stan., dřev. kostel, řeckok. 2tř. škola. Za žel. mostem křižovatka: Repinné 2, Kelečín 11.5, Majdan 4, Torun 14 km. Na cestě k Repinnému malý dřevěný řeckok. kostelík. Přecházíme žel. most. Po 4 km je ves

Majdan nad ústim Holatinky, notariát, čet. stan., stát. čs. 2tr. škola, dřev. far. řeckok. kostel sv. Mikuláše, kolem celé stavby podstřiška, mezi podstříškou a střechou roztomilá, nízká galerečka, nad vchodem nízká věžička s úzkým, vysokým got. jehlanem, gánok je i kolem presbytáře. V osadě Rudavci, patřícím k Majdanu, alkalická žel. kyselka. K Majdanu patři také osada

Vyšní Bystrý, do níž po modré po silnici přijdeme po 6 km, řeckok. 4tř. škola, dřev. řeckok. kostelík s pěkně řezanými sloupy vchodu a galerie, živě září červenou barvou nad vtokem potoků Mlýnského a Bystrého. Hned u silnice mezi km 73 a 74 miner. pramen u dřev. boudy k pití i koupání. Nad Vyšnim Bystrým se údoli úží, Rika teče prudčeji, má náhlejší spád 50 m na 5 km. Přicházíme k soutoku potoků Lopušného a Příslopu, tvořících Riku, a do

Toruně, notariát, čs. 2tř. a rus. 1tř. škola s 3 pobočkami, nový pravosl. dřev. kostel s farou, výše řeckok. dřev. far. kostel P. Marie se sloupky, bar. věž s galerii, zvonice opodál, čet. stan., inspektorát a odd. fin. stráže, noclehárna KČST. v čs. škole se stravou. Pramen železité kyselky a solný. Od nového pravosl. kostela po silnici od modré odbočuje zelená doTorunského průsmyku. Na rozcestí tabulky: Tabulka č. 16 na silnici, ukazující směr k Toruni a Volovému:

Modrá Vyšní Bystrý — Majdan — Volové 20 km — polonina Kuk 1365 — Dovhé 53 — Chust 79 km.

Zelená Torun, státní hranice 8.5 km, 2 1/2 h hod.

Tabulka č. 17, obrácená směrem cesty k Lopušnému:

Modrá Sinovírsko ožero 10 km, 4 1/2 h. — Sinov. Polana 15 km, 5 1/2 h. — Ostrika — Na Kantině 30 km — Pesarika — Denašček — Plaj 1373 — Strimba 1323 — Přislop 944 — polonina Krásná —Topas 1552 — Drahovský Menčul 1487 — Drahovo.

Zelená Torun, průsmyk Torunský 8 km. — Silnici k řeckok. kostelu nad ústím potoka Torunčáku, podle něho stoupáme silnicí mezi rozhozenými chalupami, poslední je za km 83.5. Odtud je silnice již málo používáno, zarůstá travou, ale je v dobrém stavu. Poslední serpentinu u můstku nad kamenem 523 zkrátíme přímým výstupem do Torunského průsmyku v 86 km z Chustu ve výši 941. Na naši straně neobydlený dřevěný domek, hranice zavírá závora mezi hraničními kameny Vl/1 a VI/2, náš a polský pohraniční sloup, polská celnice a tabulka: Do Doliny 48.2 km. Na dvou hřbitovech řada hrobů společných i jednotlivých s velkým dřev. křižem uprostřed. Na našem hřbitově dřevěné křížky s čísly. Odpočívá tam mnoho vojínů býv. 75. p.pl. jindřichohradeckého a 35. p.pl. plzeňského. Seznam na četnické stanici v Toruni. Na polském jsou betonové křížky se jmény, nejvíce s nápisem “Neznámý voják austrijácký … ruský”. V okolí zbytky zákopů. K Z nad průsmykem se šiří poloninka, u kamene 2/4 trig. lešení, kruhový, ale nepříliš obsáhlý rozhled. JV postupuji hranice na Horkaň vyškovskyj 1441, nejvyšši bod tohoto pohraničního úseku, přes Javorovou Kyčeru 1115 a Kruhlu Mlaku 1235 na Strungu 1180 m, 25 km, 8 hod. namáhavé cesty, kde počínají žluté značky, vedené po hranicích na nebezpečnou Popaďu s překrásným rozhledem.

Torunský průsmyk byl jevištěm krvavých bojů. Rusové se ho zmocnili 27. záři 1914. Ještě téhož dne obsadili vesnici Torun a postupovali do Volového. Avšak byli zatlačeni zpět k Torunu. Ustoupili 12. října do průsmyku a následujícího dne opouštějí i průsmyk. Koncem měsíce po úspěšných bojích opět dobývají průsmyku, 6.XII. obsazují Torun ves a drží se v ni do konce ledna 1915. Na tento úsek je soustředěno německé vojsko a to, zmocnivši se 25.I.1915 vrchů nad Toruni, přinutí Rusy k ústupu a obsazuje průsmyk 27.I.1915. Boje o okoli průsmyku trvají 1.—5. března 1915 za krutých mrazů, dosahujících až 28°, hubících vojsko více než zbraně. Německé vojsko udrží průsmyk do 5. května 1915, kdy po průlomu u Gorlice ustupuje ruská armáda k východu a opouští karpatské bojiště.

Modrá v Torunu u nového pravosl. kostela na již. cípu vsi vchází do údolí potoka Lopušného. Za kamenným křížem odbočí, za ním 50 kroků je poslední značka při potoce, odbočí vpr. k lesu. Ostrý výstup lesem na první poloninku, na druhé je výhled, cesta poněkud klesne, ale hned výstup, na třetí polonince obsáhlý rozhled. Dva mocné smrky ukáži směr cesty. Na čtvrté polonince, hodně táhlé, je ovčí ohrada, pěkný rozhled. Dlouho jdeme lesem, až staneme na polonině Ozirni pod horou Ozirňou a přijdeme k salaši. Dál je úzký pás lesa a za nim chalupa Šestiprstého s nouzovým noclehem. Tak říkají majetníkovi chalupy s tímto defektem ruky. U chalupy 4 oborohy (seníky). U chalupy odbočuje zelená na vrchol Ozirně.

Zelená polonina Ozirňa, hora Ozirňa, hřeben Kamjonky, Střihálně, Volové 25 km, 8 h. Vystoupí na vrchol Ozirně, kruhový rozhled, přes Menčelik sejde na kótu 875 a přes osadu Stříhálni do údolí potoka a do Volového.

Pozor! Přímý směr by svedl do Sinovirské Polaný! Od chalupy Šestiprstého asi 200 kroků jdeme podle stájí, 50 kroků dále, dříve než vyjdeme na louku s oborohy, jsou vl. dva silné stromy s nápisy: “K jezeru”. Mezi nimi stále po okraji lesa je hustě označena modře stezka k jezeru. Z hlavní pěšiny jde nově upravená stezka směrem V asi 150 kroků, kde končí louka, zatáčí na jih asi 100 kroků, tedy stále po okraji louky a lesa, načež se přijde zase na hlav. stezku, k jezeru, k němuž se jde zase směrem vých. Mezi stromy místy prokmitá hladina jezera. Stezka sbíhá spádem, dole bahniska a již jsme u

Sinovírského ožera, 989 m, jednoho z nejmalebnějších míst v celé zemi. Na hrázi osmiúhlá bouda ze 7 stran uzavřená bývala do 1936 útulkem i nouzovou noclehárnou turistů. Teď je u jezera chata KČST. s noclehárnou, osazená hajným, stále otevřená, prosté občerstvení. Je to prostorná dřevěná budova v lese na břehu jezera. Z vyvýšené verandy s pěkným výhledem na Ozirňu a pod ni ležící jezero vejdeme chodbou do prostorné, světlé hally se sporákem. Z ní jsou dva vchody do nocleháren pro muže a pro ženy. Noclehárna je i v podkroví. Trojcípé jezero, 100 m hluboké, dlouhé 500 m, oživené pstruhy, vzniklo sesutím morény, která utvořila přirozenou hráz. V jeho hladině, vroubené smrkovým lesem, obráží se Ozirňa. Je četně navštěvováno to idylické místo a nová chata přivábí nové proudy turistů. Do jezera se vlévá mnoho potůčků a pramenů a jeho silný odtok, vytékající podzemním výtokem zpod morény, se vlévá do Terebly, vznikající jako potok Sloboda pod pohraniční horou Strungou. Od Ožera 20 min. podle hučícího jeho odtoku scházíme širokou cestou do osady Krásné. Je to 7 chaloupek, rozhozených nad ústím odtoku jezera do Terebly, kterou překročujeme po mostě u Božích muk. Jsme v malebném údolí Terebly.

S proti proudu Terebly jde vozovka 10 min. k soutoku pot. Krásného a potoka Slobody, odtud říčka má jméno Terebla. Podle potoka Slobody jdeme do osady Slobody, rozhozené pod samými hranicemi pod Javorovou Kyčerou 1115, a ke klausuře Slobodě, rozlévající se ve výši 918. Od její hráze vystupuje pěšinka na pohraniční horu Javorovou Kyčeru. Od osady Slobody 2 km J na hoře Bukovince 1001 je přikrčeno kolem kříže několik chaloupek osady Bukovinky, je odtud překrásný rozhled, zejména na pohraniční horská pásma.

Modrá v osadě Krásné se láme a postupuje silničkou velmi malebným údolím 20 min. ke kótě 820, kde ústí potok Roztoka. Do jeho údolí, ještě malebnějšího, odbočuje žlutá. Na mostě s obou stran jsou nápisy:

Na Strungu, čs. pol. hranice — Mokranka — Něm. Mokrá.

Žlutá kóta 820 (ústi Roztoky), klausura Roztoka 5 km. Strunga 1180 (říšské hranice) 9 km, 3 1/2 h., Bolotnak, Bisovatý díl 1288 m, údolí Mokranky, klausura Mokranka 25 km, odtud 15 km Něm. Mokrá. — Přes most vozovkou romantickým údolím ke klausuře Roztoce 5 km, hatířův domek není trvale osazen, nemůžeme počitati s noclehem. Od klausury S stoupá pěšinka do osady Bukovinky 25 min., J jde 1 1/2 h. pěšinka do Grófovy chatky (Na graničníku. nouzový nocleh). Žlutá vystoupí na pohraniční Strungu a po hranicích na vrch Černé řeky a k hraničnímu kameni 2/4, kde začíná modrá na Popaďu a kde se žlutá dělí, jedno rameno jde s modrou na mohutnou Popaďu, druhé se lomí J do žlebu Mokranky ke klausuře Mokrance a do Něm.Mokré. To rameno žluté, jdoucí s modrou značkou na Popaďu, je značka polská. Naše žlutá jde do údolí Mokranky. (Pozn.: Označení hran. kamene 2/4 bylo příčinou stížností polských úřadů, ačkoliv Poláci sami kámen ten označili žlutě mnohem dříve.)

Modrá od kóty 820 pokračuje údolím Terebly 5 min. k ústí pot. Stenešuru, vlévajícímu se na p. břehu, a brzy přichází k prvním chalupám Sin. Polaný. Ve vesnici (ve středu vsi je dřevěný hostinec Ilka Podberezského s noclehy, na již. konci vsi v hostinci Šafářově noclehárna) pod kostelem ústi Kančuvskyj potok, podle něho odbočuje červená a zelená. V Sinov. Polané na domku fin. pohrán, stráže tabulka č. 11:

Modrá Sinov. Polana — Sinovír 11 — nádrž Ozeranka 9 — Na Kantině 15 km, 3 h. — Plaj 1373 — Strimba 1723 m, 33 km — polonina Krásná — Topas 1552 — Drahovský Menčul 1487 — Drahovo 68 km.

Modrá Ožero 5 km, 1 1/2 h., 989 m — Lopušný — Torun 15 km, 5 1/2 h.— Majdan —Volové 35 — polonina Kuk 1365 — Kušnice — Dovhé — Chust 95 km.

Žlutá nádrž Roztoka 5 — hranice (Strunga 1180) 9 km, 3 1/2 h. — Bolotnak 1138 — Bisavatý díl 1288 — údolí Mokranky — nádrž 25 km.

Zelená na Kanč 1583 m, 2 1/2 h.

Červená na Černou Reku (Kantinu) 9 km, 2 1/2 h. — nádrž Fuliovec — Jubilanka — hranice 1160 m, 15 km, 4 1/2 h.

Červená Sin. Polana, mysl. Na Kantině, kóta 1160 / 1148 na hranicích 20 km, 5 1/2 h. (podle tabulky 15 km. 4 1/2 h.). — Ze Sin. Polaný jde podle potoka Kančuvského půl hod. se zelenou, v kótě 826 se rozdělí, červená stoupá mezi chalupami J na kótu 1042, kde, dosáhši obloukem vpr. nejvyššího bodu za posledními chalupami, zlomí se V a sestupuje do lesa a pak podle bystřiny do údolí Ozeranky na naši okružní modrou. Jde s ní S až k myslivně Na Kantině (Černá Reka), noclehárna KČST. Tabulka:

Modrá Pesarika — Deňášček — Plaj 1373 m, 4 h.

Modrá Dovhy gruň — Strimba 1723 m, 7 h. — Přislop 944 m, 8.30 h.

Červená nádrž Ozeranka — Sinovirská Polana 15 — Ozero 20 km.

Červená nádrž Fuliovec — Dubilanka — hranice . 1160 m, 6 km, 2 h.

Sinovirská Polana 2 1/2 h.

Oddělí se a zaměří po vozovce ke klausuře Fuliovci. do niž se vlévají Fuliovec a Dubilanka. Podle Dubilanky vystupuje na pohraniční hřeben, jehož dosahuje v kótě 1160 (staré měření) — 1148 (nové měřeni), kde vyúsťuje na žlutou, vedoucí na Popaďu a ke klausuře Mokrance.

Zelená Sin. Polana. hora Kanč 7 km, 2 1/2 hod. — Jde s červenou údolím Kančuvského potoka půl hod., oddělí se od červené, zůstane při potoce, stoupá na vyhlídkovou horu Kanč 1583, kde prozatím končí; je projektována až na hranice, bude však asi svedena na myslivnu Černou Reku. Možno sestoupiti buď SZ po polonině na Zubrinkovatý, kde s kóty 1346 schází cesta do údolí potoka Roztoky, nebo JV po polonině přes Berezovec 1238 ke klausuře Fuliovci.

Modrá ze Sin. Polaný jde silnici podle Terebly ke zrušené klausuře Studenému, pod níž se vlévá potok Studenyj, a k ústí Ozeranky, do jejíhož údolí se modrá lomí. V tomto zlomu na mostě odbočuje zelená do Sinovíru.

Zelená ústí Ozeranky, hájovna Ostrika, Toučka, Sinovir 5.5 km. silnicí. — Na mostě odbočí, hned není značky, ta až po 5 min. Míjíme vl. hájovnu Ostřiku a pěkným údolím Terebly k serpentině, tam si nadběhneme pěšinou na vysoký skalní ostroh s pěkným pohledem na řeku. sestup do Toučky, nová dřev. rus. škola, stylově stavěná.

Pod školou odbočuje modrá spojka (původně byla žlutá) do údolí Prochudně, křižuje žlutou hřebenovou z Volového a v osadě Deševý vchází na Jub. stezku.

Zelená pokračuje od rus. školy v Toučce po silnici a po 3.5 km konči v Sinovíru na Jub. stezce.

Modrá v ústí Ozeranky do Terebly uhne V do jejího malebného údolí. Jde 3 km ke klausuře Ozerance. Její hladina přes 1 km dlouhá se protahuje do dvou cípů. Při ní pila a hatířův domek. Pěkný je pohled s hráze po hati. na její horský lem s Dodinou 1534 a Javorníkem 1411. Od klausury 1 km přímo J skrývá se v lese jezírko ve výši 1000 m. Nad klausurou přicházíme k ústi potoka, nad ním nová salaš, dál druhý potok a hájovna. Cesta stoupá, pravoslavný kříž se tyčí nad studánkou. S cesty, jdoucí vysoko nad řekou, je pěkný rozhled po údoli, V na horská temena Negrovce, Z na táhlý hřeben Kamjonky, jako hradba zavírající obzor v tuto stranu. Hřeben Kamjonky vidíme místy od ústí Ozeranky až po klausuru, tam nám však Kamjonka mizí. Z míst, kde se schází červená s modrou, je možno J, JZ a Z vidět hřeben Piskoně a Negrovce. — Jsme u bystřiny, ústicí na pr. břehu, deroucí se kamenitým žlebem. Tudy přichází k naší modré červená ze Sin. Polány a jde s námi půl hod. pěknou loukou, lemovanou lesem, k myslivně a hájovně Na Kantině (Černá Reka), noclehárna KČST. Asi 200 kroků před stát. myslivnou vl. na louce na břehu Černé řeky (Ozeranky) krytá studna s minerální vodou. Na staré hájovně orientační tabulka č. 12:

Modrá Plešča (Pesarika) — Deňašček — Plaj, 1373 m, 4 h. — Douhy Gruň — Strimba 1723 m, 7 h. — Přislop 944 m, 87, hod.

Modrá nádrž Ozeranka — Sinovírská Polana 15 — Ožero 20 km.

Červená nádrž Fuliovec — Dubilanka — hranice 1160 m, 6 km, 2 h.

Červená Sinovírská Polana 2 1/2 h.

Za hájovnou červená odbočuje po mostě podél potoku Fuliovce k přehradě Fuliovci, kde uhýbá vpr. ke kótě 865 podél Dubilanky s počátku dobrou cestou, později však bažinatou lučinou po položených dřevech, načež značka uhýbá vl. a stoupá pohodlně na hranice čs.-polské ke kótě 1160/1148.

Modrá jde od hájovny stále proti toku Plešče (Pesariky), podle jejího kam. řečiště. (Vozovka jde jen malý kus a dál se jde stále po pěšině, a to brzy po jedné, brzy zas po druhé straně Plešče. Přechází se po úzkých lávkách. Údolí velice krásné.) U kóty 915 se přijde ke zbytkům rozebrané staré hájovny (pozor, i na nejnovější speciálce je zakreslena existující hájovna) a za půl hod. odtud jsme u zrušené klausury Pesariky (Plešče) 1015 m.

Z tohoto místa začíná dosti obtížná cesta místy po kraji lesa, místy i korytem potoka a za půl hod. začne neméně obtížné stoupání podle potůčku zvaného Deňášček. Když jsme vystoupili nad lesy, jsme na polonině na západním svahu mezí Perednou 1603 a kótou 1453. (Místní název této poloniny je rovněž Deňášček, jsou tam pastevci z Koločavy-Lazů.) Zde obracíme a stoupáme směrem jižním, až přijdeme na pěšinu, jdoucí ve vrstevnici stále J pod vrchol Peredné 1547 m. V těchto místech křižuje modrá zelenou značku. (Zelená od Koločavy-Lazů — Plaj — ke kótě 1455 a na hranice.) Zde všude pozor, značek na kamenech a pěšin mnoho. Od křižovatky se zelenou jde modrá na JJZ a přichází na malou mýtinku, svažující se již do údolí Mokranky. Jsme asi 1 km JZ od vrcholu Peredné 1547 a současně na hřebeni k ní. Rozhled na pásmo hor Buštul 1693 — Moločno 1645 — Bahno 1608 — Strunzul 1634 — Pribuj 1550 na druhé straně nad údolím Mokranky. Na této mýtince na balvaně jest bílou barvou namalována šipka ve směru východním s nápisem “Na Stenjak”. Pěšina, která se však ukáže teprve na kraji lesíka, vede v rovině (vrstevnici) směrem SV asi 400 kroků, pak od potůčku směrem J, načež se zahne vl. na V a jde až na cestu k Stenjaku a po ní k německomokranským stájím.

Odbor chustský tuto stezku označil jenom barvou bílou, bude doplněna barvou odborem Ťačovo.

(Vrcholem Plaje nevede žádná značka. Zelená jde po jeho sev. straně, kdežto modrá po jeho východní straně a dotýká se sedla mezi Plajem a Perednou 1547.)

Od místa, kde odbočuje bílá na Stenjak, pokračuje modrá směrem jižním. Sestoupí jen asi 50 m a jde po hřebeně vysokým lesem ke kótě 1283, opět malý sestup a výstup ještě na vyšší vrchol, který však není kótován. S toho krátkým sestupem přicházíme na Douhy Gruň 1339.

(Na Douhém Gruni přicházíme na stezku, která jde po sev. straně Strimby do Koločavy a na opačnou stranu po hřebeni Douhého Gruně ke kótě 1339 a dolů k pot. Sovině a Mokrance.)

Z těchto míst jde značka žlutá asi km po stezce ke Koločavě-Lazům, načež uhýbá vpr. po hřebínku dolů, nejdříve po planince, pak širokou stezkou lesem do údolí Sucharu ve výši 725 m, sejde celkem asi 600 m. Přejde potok. Po 1 km je stáj a za ní v břehu pitná voda. Po dalším 1 km je místo, kde byla klausura Suchar. Opouštíme zelenou Lazy — Plaj a jdeme k pastýřské kolibě na kótu 837, na Přislop 1226, koliba, na kótu 1461, cestou několikrát voda. Žlutá jde po S svahu Jasanovce (lidově Javorovce 1605), do sedla, zvaného “Cihla” a “Křest”, Piskoňa 1449, Negrovec 1712 (lid říká Magalka), na kóty 1583 a 1559 druhé Piskoně (= Velké). Na kótě 1142 voda. Sejde přes Čertež 807 do Sinovíru.

Modrá z původního JJZ směru ostře zahne na východ, ale jen asi 100 kroků, načež ostře zahne na JJZ a vystupuje po hřebínku na Strimbu 1723. Značka však na vrchol nevede, nýbrž jde po JV svahu Strimby as 100 m pod vrcholem, kde přichází (právě pod vrcholem) na vydatný pramen dobré vody. Výstup z této strany ani ze strany Streminoše není příliš příkrý, jdeme-li po hřebeni. Výstup od vody přímo k vrcholu velice ostrý.

Modrá přechází na sev. svah Streminoše 1599. Pěkný pohled směrem k Lazům na Ožero (býv. klausura) v údoli potoka Bradulovce, přítoku Sucharu.

Pod Streminošem nastává sestup do sedla Příslopu 944, na Jub. stezce, důležité křižovatky. (Ze sedla 4.5 km do noclehárny KČST. v Něm. Mokré.) Sestoupili jsme 600 m a téměř stejnou výšku musíme překonat na hřeben poloniny Krásné, kde se setkáváme se zelenou, procházející celým jejím hřebenem. Je u dvou mělkých jezírek (spíše to jsou bahniska), na dvou plochých kamenech jsou nápisy “K Topasu” a “Na Příslop”. Modrá a zelená jdou společně půl hod., zelená sestupuje po táhlém Kvasném vrchu do Lazů, modrá uhne vl. a vystoupí na Topas 1552 s rozhledem, jemuž JV bráni dlouhý hřeben Růže 1568. Za V, h. přecházíme nižší již temeno Bosové 1382, pod ni rozcestí žluté a modré.

Žlutá rozcestí pod Bosovou, Perechresťa 1148, Olšany. Bovcarský vrch 1063, Meleďuk (na aut. lince Chust — Volové) 18 km, 5 hod. a dál přes Rypu Pohár, Plotišto, Korotišto a Vólošanku 1233 na poloninu Kuk 1365.

Žlutá značka, která pod Bosovou 1382 m začíná a odbočuje od modré, jdoucí z Krásné Poloniny-Topasu na Bosovou a dále na Konec Menčulu 1346 m, sestupuje na Perechresťu 1148 m dolů do Olšan, kde přechází řeku Tereblu po lávce, jde směrem toku řeky po silnici až k domku Savkovu (škola a nouzový nocleh, minerál, voda). Odtud přes silnici a po pěšině vystupuje příkře na Bovcarský vrch 1063 m, načež srázný sestup do údolí řeky Riky. Hned pod hřebenem značka vede podle pitné vody. V údolí se přejde Rika po visuté lávce (Meleďuk) na silnici a po ni směrem na Nižní Bystrý 2 km. Z toho místa (čet. stanice vzdálena jen ’/s km) vystupuje žlutá značka na Lclák 889 m — Ripu Pohár 953 m (mezi nimi pitná voda) — a po Páleném gruni na Plotišto 994 m — Korotišto 1166 m (před Korotištěm vpr. voda) — Vološanka 1263 m — kóta 1229 — Polonina Kuk 1365 m, kde se žlutá schází s modrou a končí. (Modrá z Kušnice — Kuk — Volově). Pod poloninou Kukem po modré značce směrem ke Kušnici pod Ljubljanou 969 lovecká chata “Ivanová”, kde je možno nocovati jen se svolením správy maltézských rytířů v Dovhem.

Modrá značka při styku se žlutou, asi uprostřed mezi Bosovou 1382 a Perechresťou 1148, opouští stezku do Olšan a obrací se vl. směrem J na vrchol hřebene (jen asi 50 m) a jde po něm stále lesem přes kótu 1130 ke kótě 1145, kde uhýbá ostře Z, přichází do sedla 999 m a odtud vystupuje dosti příkře na Konec Menčula 1346.

S vrcholu Konce Menčula zelená spojka v délce 6 km k mlýnu na ústí potoka Bystrého do Terebly (není hotova).

Po modré s Konce Menčula vystupujeme směrem JV po širokém hřebenu poloniny (krásný lyžařský terén) na vrchol Menčulu 1487. Odtud jde jeden hřeben dále směrem JV ke kótě 1229 — Široký Luh — Novoselice — Neresnice (nádraží).

My se však s Menčulu pustíme po širokém hřebenu směrem Z až ke kótě 1323. Zde se hřebeny rozdvojují: jeden neoznačený jde dolů na Z ke kótě 914 Petrince a druhý hřeben, označený modrou a červenou, nás vede dolů směrem JZ. Na počátku lesa červená odbočí vpr. k prameni pitné vody, odtud pokračuje po pěšině k lovecké chatě (zavřena, klíče u lesního v Dráhově), vzdálené 500 kroků. Modrá jde dále po hřebeni, aby se u samé chaty setkala zase s červenou. (Nyní, když jest na tuto stranu již dobré autobusové spojení, bývá v zimě Menčul, který má svahy zvlášť výhodné pro lyžaře, hojně navštěvován, a proto odbor zamýšlí letos postaviti vedle lovecké chaty svou malou chatu.) Od této chaty se jde po modré a červené stále po hřebeni lesem až před Čertež 1095.

Červená Menčul — Čertež — Horinčovo 23 km (s Čerteže jen 18 km). — Červená uhýbá vpr. a po polonince sestupuje ke kótě 806. Odtud prudce sestupuje do Zábrodu, přechází po železném mostě, po němž vede úzkokolejná dráha, řeku Tereblu a vychází po zahradě mezi domky na silnici Drahovo — Koločava. Obracíme se vl. po silnici (zde hajný a dále lesní s klíčem k lov. chatě), jdeme podle parní pily (hned za pilou možno nocovati u žida, býv. hostinského). Jdeme ještě 1 km po silnici k Drahovu. Červená značka odbočuje vpr. se silnice po vozové cestě a dále po pěšině přes luka. Po dalším 1 1/2 km překročíme potůček Bledarku, vystoupíme vpravo 200 m (nad mořem as 600 m) po vozové cestě až k chýši hajného a odtud po pěšině stále směrem Z, místy lesem, místy polem, po pr. straně máme na očích ostré hřebeny Kusy (Klivy) 935, až přijdeme na malý hřeben Surjuk. Po něm jdeme 10 minut na J a dále sestupujeme směrem Z k potoku Surjuku. Podle něho pěkným údolím a na konci polem přicházíme do Horinčova, kde červená značka končí.

Modrá značka pokračuje přes Čertež 1095 směrem J poloninkou, po l. straně stále les, až k Věži 937, odtud JZ přes Kyčerelu ke kótě 652 Rozsoší. Dále po vozové cestě dolů k řece Tereble a po úzké lávce do Dráhová. (Od Dráhová 5 km S na l. břehu Terebly jsou 3 prameny alkalickoželezité kyselky. Piti možno však jenom z jedné kryté studny, druhé jsou znečištěny.) Modrá značka v Dráhově před kostelem končí. Drahovo, jehož kostel je kótou 370, notariát, čet. stan., čs. 4tř. a rus. 5tř. škola s 3tř. expositurou, vápencové lomy. Z Dráhová do Chustu je pravidelné autobusové spojení Chust — Drahovo — Sinovir. Z Chustu odjíždí ve 13 hodin a do Chustu se vrací ráno v 7.34 h.

<<< OBSAH >>>