PODKARPATSKÁ RUS. Železniční trati. Trať 331.
Trať 331. Camara la Sighet — Slatinské Doly.
Kdo přestupuji v rum. stanici Camara la Sighet do Slatinských Dolů, nepotřebuji pasu. Trať přejede Tisu.
Km 1 Bílá Církev zast., odd. fin. stráže, čs. 1tř., rum. 4tř. škola, řeckok. kamenný kostel. — Dál 2 km Selo Slatina na Tise, bývalé předměstí Sighetu, spleť křivolakých uliček a malebných koutů. Odd. fin. stráže. Školy: čs. 5tř. se 4 pobočkami a měšťanská 3tř. s 3 pobočkami, rum. 6tř. s 3 rum. a 2 rus. pobočkami. U vesnice řada slaných jezírek, až 230 m dlouhých a 15 m hlubokých nad propadlými doly, železité kyselky “Dubrovka” a “Láz”, v obci solný pramen.
Km 4 Slatinské Doly, notariát, čet. stan., inspektorát a odd. fin. stráže, čs. 5tř., erární maď. 6tř. škola s rus. pob. Tur. noclehárna ve škoie. Nový kamenný řimskok. kostel; škoda, že nedošlo k stavbé dřevěného, spojeného obloukovou dřevěnou chodbou s farou podle plánů inž. Freiwalda a inž. Böhma! Nemocnice s 25 lůžky, infekční pavilon se 4 lůžky. Vodovod. Domky nad doly se vykupují, založena nová osada “Staniště”. Úřad pro prodej soli. Vanové solné lázně. Státní lázeňská restaurace v parku, česká kuchyně, prazdroj, výborná původní vína, levné ceny, vzorná obsluha, nájemce Ferd. Ježek. — Restaurace Čsl. domov, domáci česká kuchyně, podkarpatoruská vina, českobud. akc. pivo, ceny lidové. Jos. Petržalek.
Solné vrstvy se táhnou od Prešova přes Chust k Slatinským Dolům a postupuji do Rumunska. Solné prameny a jezera i propadlé jámy na mnoha místech jsou památkami po opuštěných dolech. Již v pradávných dobách byla těžena sůl, jak dokazují nálezy kamenných a bronzových nástrojů. Římané měli otevřené lomy v kopci Maguře 408, ležícím na sever. Později vyhlubovali zvonovité jámy a vytahovali sůl v kožených pytlích. Vyčerpané jámy zasypávali a otvírali nové. V XVII. stol. se dolovalo na různých místech. R. 1778 byla založena jáma Kristina, po 3 letech Vojtěch a 1789 Mikuláš a Kunhuta, které byly spojeny a stále prohlubovány a rozšiřovány. Uprostřed jámy Kunhuty stál obrovský obelisk, prohlubováním stále zvyšovaný. R. 1906 se přestalo lámati pro nebezpečí zřícení. Za 2 léta se obě jámy propadly. Otevře se nový důl pro průmyslovou sůl. Dnes se láme sůl v dole Františku a Ludvíku. Původní jáma Ludvík byla vyhloubena 1804 pod restaurací, ale měla jílovitou sůl, proto opuštěna a poněkud jižněji otevřen nový důl. Když 1808 založili důl František, počítali s dolováním na 100 let. Dodnes není vyčerpán. Vytěžilo se přes 20.000.000 g. Podívaná na naše jediné solné báně, v nichž se sůl láme, je nezapomenutelná, a nikdo by je neměl minouti! Ředitelství povoluje vstup za poplatek 5 Kč v dobé 9.30—12 hod. do jednoho z obou dolů. V ochranných pláštích sjíždíme do dolu “František”. Od povrchu na dno je 157 m, výška stropu 104 m. Má 3 lodi, oddělené mocnými solnými pilíři 15X20 m. Voda, prosakující stěnami, svádi se do rybníčku a čerpá se elektrickými pumpami. Vysoko u stropu jsou dřevěné galerie, jejichž dřevo úplně prolnula sůl, takže je nad kámen tvrdší. Z galerií je úchvatný pohled do hloubky, kde jezdi vozíky, míhají se světla a hemží se pracovníci. Galerie jsou pro kontrolu stěn a stropu. Nyní se již ochozy nedělají, jen výseky. Důl Ludvik je jednodušeji zařízen. Stará komora je 300 m, nová 250 m dlouhá. K nárazišti je 140 m, výška stropu je 95 m.
Solné lože je rozsáhlé, 2200 m dlouhé, 1700 m široké, hloubka není známa, ale jistě je hodně přes 200 m, snad přes 300 m. Sůl je pod miocenními jílovito-pisčitými usazeninami. Důl František je pod vrstvami jílu, Ludvík pod vrstvami pískovce. Leží na neocenních pískovcích. Nejčistší sůl je na okrajích. Ale vůbec všechna sůl je skoro naprosto čistá, obsahuje průměrně jen 0.3% přimíšenin. Denně se naláme 35 vagonů, při dvojí směně 60 vagonů. Havíř při směně dobude 0.75 m3. Dříve ji sekali těžkými sekyrami na pružných hlohových násadách, od r. 1923 jsou pneumatické vrtačky a šrámovací stroje. Navrtají se otvory a klíny se odloupnou plochy 6X2X0.8 m, rozbíjejí se a nakládají na vozíky, které pojmou 18 q. Při dolech je moderní solný mlýn, v němž se mele sůl pro Slovensko a P. Rus. Ostatní se rozemílá v solných mlýnech olomouckých. Pro technické zpracování se mele sůl v zrnech přes 1/2 cm3 a znehodnocuje se 0.75% přísadou kysličníku železitého. Nedaleko dolů je několik solných jezírek s teplým bahnem, v nichž se lidé koupají. Dostaneme se k nim podle Kunhutiny propadlé jámy. Dál je krásná procházka do Pavlových koupelí, malebně položených mezi zalesněnými stráněmi. Budovy býv. lázní rudě červených střech svítí do syté zeleně.
Na řece Apšici leží tři osady Apše, Vyšní, Střední a Nižní. Reka Apšice sbírá své vody na svazích Apecké poloniny, nejzápadnější odnože Svidovce, odbočující od hlavního hřbetu J v délce 25 km.
Vyšní Apša, čet. stan., rus. 5tř. škola s expositurou v osadě Strimbě, řeckok. dřevěný kostel nížinného tvaru, takový je i ve výše položené osadě Apšici, kde je rus. 2tř. škola a solný pramen.
Střední Apša, mezi 3840 obyv. 3319 Rumunů, notariát, čet. stan., čs. 2tř., rum. 5tř. škola, dřevěný kostel sv. Mikuláše nížinného typu, dolní, v stromoví skryty; čtyřhranná věž má podsebiti pod nízkou jehlancovou střechou, presbytář je v půdorysu mnohoúhelník. Druhý kostel, horní, je také zasvěcen sv. Mikuláši. Kříž znamenité řezby. Solný pramen. Reckokat. církvi patři prales pod poloninou Apeckou s buky v průměru 125 cm a s javory v průměru půl druhého metru.
Nižní Apša, mezi 7018 ob. 5681 Rumunů, čet. stan., odd. fin. stráže, čs. 4tř. a v osadě Valeskrátu 2tř., rum. 6tř. škola, notariát. Dřevěný filiální got. kostel sv. Vasila Velikého nížinného typu, v základě obdélník, s podstříškou, uprostřed střechy věž s galerií a s vysokým, osmibokým jehlancem, otevřená předsíň na prostých trámech, zajímavá hřbitovní branka. V údolí Apšice solný pramen.
Střední a Nižní Apša jsou jediné dvě čs. obce s obyvatelstvem většinou rumunským. Mnoho našich rusínských obcí za Tisou zapadlo do Rumunska, i Marmarošská Sihoť s 25.000 ob., středisko velké Marmarošské župy a celé kotliny horni Tisy. Hranice rozdělily přirozený ten celek a tak okolí bylo zbaveno obchodního a kulturního střediska a město pozbylo svého okolí, a nedávno kvetoucí, nyní živoří.
Коментувати