Masarykovo náměstí v Užhorodě.

 Užhorod, hlavní město země s magistrátním zřízením, sídlo guvernéra, zemského sněmu a centrálních úřadů, leží na obou březích Uhu (hladina 137), kde poslední výběžky Karpat přecházejí do nížiny. Rozkládá se na třech návrších, jež svými budovami, županátem, dómem a hradem ovládají město.

Komunikace. Městem jde trať Čop — Užok se zastávkou a hlavním nádražím, u něhož je nádraží lokální trati Užhorod — Antalovce, silniční magistrála Michalovce — Jasiňa a zemská silnice Čop — Užok. Letiště je konečnou stanicí linky Praha — Brno — Bratislava — Košice —Užhorod a stanicí linky Praha — Užhorod — Cluj — Bukurešť a linky Praha — Užhorod — Cluj—-Jasi—Kijev — Bojansk — Moskva. Autobus ČSD. jezdí do Mukačeva, do Michalovců třemi směry, do M. Gejovců.

Stanoviště nájemných aut: u Baťova paláce na Fencikově náměstí, odtud vyjíždí autobus státních aerolinií, a u hlavního nádraží.

Noclehárna KČST v budově stát. rus. gymnasia.

Hotely, restaurace, kavárny: Purmova kavárna v ulici Kacinziho, Živnost, dům, nejmodernější podnik na P. Rusi (výborná káva, zákusky, zmrzlinové speciality, prvotříd. orig. vína), středisko inteligence, tel. č. 10 — prodejna na Drugethově nám., tel. 310. — Hotely: Sodomkova plzeňská restaurace, hotel-pensionát, 12 pokojů se 16 lůžky, Karpatia u hl. nádraží, Koruna na Fencikově náměstí, Centrál na Palackého nábřeží, Bercsenyi v Malomostecké a Tatra v Podhradské ulici, dobré, levné restaurace “U Václava” naproti noclehárně KČST. u gymnasia, Drugethovo nám. č. 5 (oběd 6.50, večeře 5 Kč), Litovelská restaurace (u Šustů) na Korjatovičově nám., Trskova restaurace “Plzeňský dvůr” v Rákóczyho ul. č. 22, tel. 620, česká kuchyně.

Orientační tabule: na žel. zastávce, u mostu na Agrární bance na Masarykově náměstí (východiště zelené do lázní Derenovky a červené Jub. cesty), na stát. lud. škole na Drugethově nám., na rus. škole na rohu ul. Dajbocké a Kalvarie (východiště modré přes Popričný vrch do Nevického Podhradí) .

Pomníky: Masarykův na Masarykově nám., E. A. Fencika na Fencikově nám., Dobrjanského na Zatkovičově nám., Tyršův na Tyršově nábřeží, Dajkův u gymnasia, pamětní desky na županáte.

Vyhlídky: z vých. hradeb hradu, s Kalvarie, z věží kostelů.

Pošta: hlavní, příchod z Roškovičova nábřeží, druhá na hlavním nádraží.

Lázně, plovárny: minerální lázně “Kvasná voda” u gymnasia, parní v ul. Potényiho, orthodoxní židovské na Roškovičově nábřeží, plovárny na Uhu.

Městská záchranná stanice vul. Dobrjanského, č. 7 městská nemocnice v Kapušanské ul., č. 16.

Divadlo, kina, knihovny, čítárny: Městské divadlo na Fencikově nám., Měst. kino v Rákóczyho ul., kino Rádio na Drugethově nám. — Měst. veř. knihovna a čítárna se stát. vědeckou knihovnou v Kinopasáži, biskupská knihovna v biskupské residenci, župní a Zemgora v Ruském nár. domě na nábřeží Palackého. — Ukrajinský spolek Prosvitá má svůj nár. dům na Drugethově nám., ruský Duchnovič na nábřeží Palackého, kulturní spolek Školnaja pomošč s tiskárnou v ul. Munkácsyho. — Vychází řada časopisů českých, ruských, ukrajinských, maďarských.

Školy: řeckokat. bohoslovecký seminář, rabínská škola, škola pro porodní asistentky, stát. rus. r. gymnasium, stát. čs. gymnasium, soukromé hebrejské reformní reál. gymnasium, řeckok. mužský pěvco-učitelský a žen. učitelský ústav, stát. lesnická škola, stát. odb. škola pro zpracování dřeva, živnostenská škola. Národní školy: čs. stát. měšť. 3tř. se IV roč., 14 pobočkami a 3 přípravnými tř.; I. ob. 5tř. s 10 pobočkami na Roškovičově nábř., II. ob. 5tř. s 9 pobočkami na Tyršově nábřeží, III. ob. 5tř. se 7 pob. na Drugethově nám.: žid. čs. 5tř. s 3 pob. na Fencikově nám. — stát. měšť. rus. 6tř. s 8 pobočkami, se IV roč. a 5 přípr. tř. — řeckok. rus. měšť. 3tř. — římskok. maď. ob. dívčí 2tř., “dům Marie” a 3tř. “dům Gizely” římskok. ob. maď. chl. 3tř., ref. ob. maď. 1 tř., soukromá ob. hebrejská 3tř. — Stát. ústav hluchoněmých se 7 tř. a s 2 pomoc, tř., stát. čs. cikánská škola v Bercsenyiho ul. pod Kalvarií.

Obyvatelstvo: podle sčítání 1930: 26.675, 8030 Č., 6260 R., 4499 M., 5897 Z., 508 N., 110 j., 1371 ciz.

Náboženstvi: 8674 řm., 7497 řk., 1106 ev., 263 prav., 7357 žid., 1778 j. a bez vyznáni.

Průmysl: ústřední parni elektrárna, moderní jatky, 2 kruhové cihelny, 2 pily, jedna státní, třetí vyhořela, továrna na kartonáže a papírové zboží Lám Elemér, na ohýbaný nábytek s výrobou dyh, na margarin, přenesená z Hořan, Sternova na cikorku, samostatná rafinerie lihu, hospodářský lihovar, na sporáky a plechové zboží, na tašky a trubky Keramos, na drátěná pletiva a hřebíkárna L. Kozára, velký válcový mlýn, palirna ovoce, družstvo uměleckého lidového průmyslu, domácí výroba keramiky, vinné sklepy. Vinice jsou na rozloze 400 kat. jiter s 1 1/2 mil. keřů, sklidí 850.000 kg hroznů. Sklepy jsou zejména na Hluboké cestě, největší “královský” v Sobranecké ulici.

Peněžní ústavy: filiálka Městské spořitelny na Král. Vinohradech, Podkarpatoruská banka s filiálkou v Mukačevě a v Chustu, filiálka Slovenské banky v Bratislavě, filiálka Národní banky, Legiobanka, Dunajská, Agrární banka a jiné.

Prohlídka města, jeho památek a význačných budov. Středem je Fencikovo náměstí na 48°37′ sev. šiřky a na 22°16’40” vých. délky. U železného mostu přes Uh je městské divadlo z r.1907; hraje se v něm česky, slovenský, ruský, rusínsky, židovsky, ba i cikánsky. Za divadlem je malý park se sochou E. A. Fencika, básníka, romanopisce, publicisty, narodil se v Martince 1844, zemřel jako farář v Horinčově 1903. Busta je dílem Eleny Šunaljevy Mondičové, žačky J. Stursy, žijící v Praze. Za parkem se zvedá červená stavba orthodoxní synagogy v maurském slohu z roku 1904. Na náměstí je Baťův palác s průchodem do ul. Rákóczyho a hotel Koruna s kavárnou. Od mostu záp. se táhne krásná nábřežní promenáda, 700 m dlouhá, s lavičkami. Až k Tyršovu pomníku je Roškovičovo nábřeží s čs. měšť. školou, žid. lázněmi a synagogou židů konservativního směru z r. 1908, nad ní moderní budova pošty z r. 1932 s uměleckou skulpturou. Dál je Tyršovo nábřeží. U Tyršova pomníku je náměstíčko, uzavřené vzadu budovou finančního ředitelství a vl. budovou filiálky Národní banky se 4 alegorickými sochami nad portálem, ze zdejšího rhyolitu, vestibul a schodiště jsou obloženy zdejším mramorem. Přijdeme k Masarykově škole a k Beskidově třídě. Na jejím rohu je čet. velitelství, v pozadí palác zemského úřadu a vpr. krajský soud se sochami Práva a Spravedlnosti při vchodu. Tato část je Malé Galago, nejmodernější a nejvýstavnější čtvrt, vystavěná podle plánů dr. A.Liebschera, která se může směle měřit s městy na západě. Okružní třída (v ulici Rockfellerově) odděluje Velké Galago. Z Beskidovy třídy odbočuje ul. Rozsypalova, v ní velitelství 12. pěší divise a policejní ředitelství, zdobené sochami.

Z Fencikova náměstí přejdeme do Rašínovy a Kanzinciho ul. (Purmova kavárna), nejživější tepny města s bohatými výklady odborných obchodů. Na jejich nároží odbočuje vl. ul. Malomostecká, vpr. Rákóczyho. V ulici Malomostecké u mostu přes Mlýnskou strouhu, to je kanál, vedený v délce 10 km z Uhu od Nevického na stát. pilu a tady překlenutý a ústící do Uhu, hotel Bercsenyi a synagoga, naproti mlýn. Přijdeme k parku s pomníkem Dobrjanského (Ad. Ivanovič Dobrjanskij 1817—1901, politický vůdce lidu 1848/9, místopředseda spolku sv. Vasila) mezi ul. Samovolského (v ní stát. odb. škola pro zpracování dřeva) a Zatkovičovým náměstím. Na něm je okresní úřad v býv. županátě, sídlo guvernéra z r. 1809, s býv. věznicí, přistavěnou 1840. Průčelím a dvěma křídly zavírá prostranné nádvoří. Na průčelí je deska na pamět uvítání pres. Masaryka 1921 a druhá, kryjící prsť ze zborovského bojiště, zasazená 28. X. 1933 Pěveckým sdružením čs. učitelstva na P.Rusi. V pravém traktu je umístěno museum se sbírkami přírodopisnými, národopisnými (interiéry chat), církevními, městskými, zahraničního odboje a s ukázkami zdejší keramiky. Na dvoře a ve skleníku je zařízena malá zoologická zahrádka, akvaria a vivaria, hlavně podkarpatoruské zvířeny. Vedle županátu stojí ev. ref. kostel, vystavěný v jednoduchém got. slohu a dokončený 1925. Synagoga židů neologů. Ze sev. fronty Zatkovičova nám. se rozbíhají 4 ulice: a) Pod kopečkem s řeckok. kostelem na Ceholni z r. 1802, za ním vilová čtvrt, z této ul. odbíhá ul. Bercsenyiho k sev. cikánské čtvrti s cikánskou školou, v místě, kde vyústi ulice Bačinského. Bydlí tam asi 300 cikánů, jsou to krejčí a jiní živnostníci, dělníci a hudebnici, panuje tu poměrná čistota a pořádek. Přizemní domek č. 128 je označen nápisem: “Státna l’udová škola s čs. jazykem vyučovacím. Cigánská trieda.” Cikáni zdarma pomáhali při stavbě a opatřili cihly. Otevřena 22. XII. 1926. Naproti vojenský hřbitov a dál vinice, b) Sobranecká, v ní největší vinný sklep “Královský” vede k letišti, vzdálenému 2 km. Bylo zřízeno 1929 na ploše 60 ha pod lesem Červenici i pro největší letadla, c) Dajbocká a d) Kalvarie, na jejich styku na stát. rus. škole v orientálním slohu tabulka: Modrá Petrovce 12 km. — Ul. Kalvarie s křížovou cestou přechází mezi hřbitovy ke kapli z r.1826 s rozhledem na vinice i na celé město.

Podíváme se do vých. částí města. Z uzlu čtyř ulic odbíhá ul. Rákóczyho, v ní římskok. kostel, stál s farou již 1332, v nynější bar. podobě 1762-7 trojlodní, bohatě zdobený, nad postranními loďmi ochoz, v presbytáři a ve střední lodi nástropní fresky, na hl.oltáři obraz “Kázání na hoře” Vedle kostela fara a maď. římskok. 3tř. ob. dívčí škola “Dům Gizely”. Naproti kino s Měst. veřejnou a Stát. vědeckou knihovnou, průchod vede na Fencikovo náměstí. Na křižovalice s Fircakovou ul., vedoucí ke katedrále, magistrát, původně gymnasium z r. 1785, a rabínská škola. Dále v ul. Rákóczyho dům, kde konány komitátní sjezdy, má na portále nápis: Curia nobilitatis de Ungh. VI. řeckok. žen. učitelský ústav a dívčí měšt’. škola, vpr. žid. dívčí škola, ředitelství stát. lesů a klášter Vasiliánů z r.1907, jsou v něm úřadv a soc. instituce; v jeho nádvoří kostelík 1787 opravený 1931, s krásnou arabeskovou a freskovou výzdobou (kázání sv. Vasila, vniknutí do chrámu), na hl. oltáři Ukřižovaný. Patří pravoslavné církvi. Od kláštera pokračuje ul. Sklepní s vinnými sklepy, vedoucí k zastávce dráhy, k říčním lázním, k měst. parku a sportov. a sokolskému hřišti.

Ul. Kazinciho vyústí na Korjatovičovo nám., tržiště ovoce a zeleniny; na rohu palác Živnostenského domu s fasádou ze slovenského travertinu. Z náměstí vybíhají ul. Duchnovičova (římskok. ob. škola) a Lučkajova (stát. opatrovna) ke katedrále a biskupské residenci. Katedrála, původně bar. jesuitský kostel z r. 1732–40, přestavěný 1780. Biskup Jan Pastely dal zbudovati sloupové průčelí, ikonostas a vymalované fresky. Chrám je trojlodní, v pobočních lodích oltáře, nad střední lodí kopule s freskou Ferd. Vydry 1850 “Povýšení sv. kříže” a s ozdobami na způsob štuk. Ikonostas (stěna, oddělující oltář od ostatní prostory chrámové) sahá až ke stropu, zdobí jej při středním vchodu obraz Madony a Krista, výše 3 řady obrazů, mezi nimi “Večeře Páně” a nahoře zlacený křiž. Ke katedrále přiléhá biskupská residence (v ni knihovna), původně jesuitská kolej, do níž 1775 po zrušení řádu přenesl biskup Ondřej Bačinskij sídlo řeckok. mukačevského biskupství. Kolej přestavěl a rozšířil o sev. záp. trakt biskup Vasil Popovič a dokončil Štěpán Pankovič. Korintské sloupořadí přistavěno 1876-7 Pod kostelem je krypta biskupa Fircaka. Zvon sv. Ivana ve věži váži 46 q. Od dómu jde tichá Kapitulní ul., v ní gymnasijní internát a naproti alumneum, k řeckok. pěvco-učitelskému muž. ústavu na nároží Učitelské ul. a k hradu.

Hrad stojí na posledním horském výběžku. Je obehnán zdí s baštami z lomového kamene a hlubokým příkopem, proměněným v zelinářskou zahradu. Přes příkop vede kamenný most k bráně, zavírané kovanou mříží. Nedbáme tabulky “Zakázaný vstup” Na prostraném nádvoří je obdélníková budova s plechovou střechou, rušící její starobylý ráz. Nad postranním vchodem je letopočet opravy hradu a znak 7 kosů a 3 přezek, erb Drugethů, kteří získali panství po vymření Arpádovců. Po nich se stal pánem hradu Mikuláš Bercsenyl, dal jej opraviti. Byl mu zkonfiskován pro účast na vzpouře Fr. Rákóczyho a připadl koruně. Marie Terezie jej prodala bisku pu mukačevskému Ondřeji Bačinskému. Ten se na hradě neusadil, ale v koleji a na hrad přenesl seminář. Při tehdejší úpravě zrušen krásný rytířský sál. Branou vejdeme do hradu, uzavírajícího se 4 stran nádvoří s ambity. V biskupské kapli jsou cenné malby a biblické výjevy malíře O. Bokšaje. K hradu přiléhá starý park s porouchaným sousoším z doby Košutovy. S vých. hradeb je pěkný rozhled do nížiny, na Seredňanské kopce, Antalovskou polánu.

Z hradu se vrátíme na Korjatovičovo nám. Z něho jde podle Mlýnské strouhy Podhradská ul. k žel. zastávce; v této ul. je hotel Tatra, proti němu přes můstek lázně Kvasná voda s restaurací a přes vedlejší můstek stát. rus. gymnasium s noclehárnou KČST., vystavěné 1894. Vdova po Janu Drugethovi přenesla jesuitské gymnasium z Humenného do Užhorodu 1646, r. 1785 byla pro ně zřízena budova nynějšího magistrátu ve Fircakově ul. V parčíku u gymnasia pomník Gabriela Dajky, básníka, profesora zdejšího gymnasia na konci XVIII. stol. Přejdeme na Drugethovo nám., l’udová škola, dům “Prosvity” s kinem Rádio, s musejními sbírkami a s knihovnou a ev. luterský kostel. Náměstí se úží v Drugethovu ul., vní stát. ústav hluchoněmých, divizní nemocnice, velitelství a kasárna pěš. pluku 36, podle ústavu hluchoněmých Hlučná ul. (Sodomkova restaurace) k továrnám na tuky a na nábytek, k stát. pile a nové družstevní elektrárně. Za kasárny jde Kasárenská ul. k ovocné školce, k palírně ovoce a k žid. hřbitovu.

Druhá část města leží na l. břehu Uhu. Od mostu Z běží nábřeží Plotényiho s lihovarem a parními lázněmi, Tržní nám., z něhož se buduje most na nábřeží Tyršovo. U mostu je budova Agrární banky, na ní orient, tur. tabule je východištěm značky zelené do lázní Derenovky a červené Jub. stezky, jdou po nábřeží Palackého, tam v parku ruský nár. dům Duchnovičův, živnostenská pokračovací škola a pravoslavný kostel překrásné stavby, který je pomníkem ruských vojáků, padlých ve světové válce. Svítí zlatou bání s dvouramenným křížem na osmiboké věži; nad čtyřhranným základem jsou také báně na věžičkách. Obrazy vzácné práce ve stříbře jsou darem choti velitele vojsk velkoknížete Nikolaje Nikolajeviče. Regulace za železničním mostem pokračuje dál v celkové délce 3000 m. U mostu přes Uh u Agrární banky začíná Masarykovo náměstí, vyplněné parkem s pomníkem pres. Masaryka od E. Š. Mondičové. Na sev. straně nám. je stará budova hlavního fin. ředitelství, na již. straně stát. rus. škola. Z náměstí vybíhá ul. Tolstojova se zajímavými čtvrtečními trhy na Tržní nám., ul. Kapušanská, v níž hned vl. je žid. nemocnice, naproti Měst. veřejná nemocnice, moderně zařízená a vypravená, s ústavem choromyslných a stát. školou pro porodní asistentky, dál měst. hřbitov a měst. jatky s 15 budovami, vystavěné 1927 nákladem 7 1/2 mil. Kč, ul. Minajská již. a ul. Michala Munkáczyho, dům kulturního spolku “Školnaja pomočš” s tiskárnou, vede k hl. nádraží, na rohu hotel Karpatia. Od nádraží podle trati jde Vrbová ul. k Uhu, z ni hned vpr. podjezd k nádraží lokální trati do Antalovců. U hl. nádraží je vojenský hřbitov, leží tam na 11.000 obětí světové války, zemřelých ve zdejších nemocnicích, ve 1300 hrobech a 211 společných.

Vodovod. Voda se zachycuje u obce Domaninců. Na Kalvarii je vodojem. Délka potrubí je 43 km.

Dějiny. Historie města úzce souvisí s historií hradu. Stál už v dávných dobách, ale jinde, nad vtokem Laborce do Uhu. Tam sídlel kníže Laborec, zástupce vladaře Červené Rusi. Když Maďaři vtrhli do země, byl prý na útěku před nimi chycen a oběšen na břehu řeky, která byla po něm nazvána. První zprávy jsou ze XII. stol. Ve spise “Gesta Hungarorum” děje se zmínka, že se Maďaři zmocnili užského hradu. Užhorodský kronikář Karel Meszaros, odvolávaje se na Luitprandovu kroniku, tvrdí, že Užhorod byl již v IX. věku. Patřil Arpádovcům až do jejich vymření 1301. Původní hrad Orod — Arad, ruský Horod, stál asi nad obcí Drahňovem. Za vpádu Tatarů 1241 zničen. Bela IV dal vystavěti hrad nový na tomto místě.

V bojích o trůn za Karla Roberta hrad zašel. Za jeho vlády se stal župan užhorodský, palatin Jan Drugeth dědičným pánem Užhorodu a Humenného. Jeho rodina je francouzského původu a přišla z Itálie ze Salerna. Rod ten velmi se staral o povznesení svého panství. Cechům v městě udělil mnohá privilegia. Rod vymřel Valentinem 1691. Vdova Kristina se provdala za hrab. Mikuláše Bercsenyiho. Císař Leopold I. jej ustanovil vrchním županem. Zúčastnil se povstání Fr. Rákóczyho II., a když ztroskotalo, prchl do Polska a do Francie k Ludvíkovi XIV Panství bylo zkonfiskováno, stalo se majetkem koruny a upadalo. Přenesením biskupství, založením kapituly a semináře nastává rozkvět. Obchod byl v rukou Řeků, později Židů. Za Josefa II. se usadili Němci v Minajské ulici. R. 1845 stává se městem s magistr. zřízením. Vystavěna železnice 1871 a po 23 letech prodloužena. Největší doba rozkvětu města nastala po převratu. Z provinciálního města o 15.000 obyvatelích stává se hlavním městem země, vyrostly nové čtvrti s desítkami úředních budov a se stovkami domů obytných. Kde se tísnilo několik zastrčených krámků, jsou bohaté obchodní domy. K živlu maďarskému a židovskému přihlásil se k životu živel rusínský a přibyl československý, nyní nejpočetnější, který životu města vtiskl ráz. Počet obyvatel překročil 30.000.

<<< OBSAH >>>