Dějiny. Avaři způsobili v VI. stol. stěhováni slovanských kmenů, které pronikaly na jižní stranu Karpat a zasahovaly až na jižní jejich výběžky. Na kmen Uličů upomíná ves Ulič a potok Ulička. Za vlády Svatoplukovy koncem IX. stol. patří jeho říši záp. část P. R., vých. část náleží řiši bulharské. Také s Maďary přišla část Rusínů Vereckým průsmykem, “Ruskou branou”. Maďaři je usazovali na pohraničí, jejich sídla sahala do Rumunska a na Slovensko až za Košice. Po třetí přišli počátkem XII. věku v průvodu dcery ruského knížete Svatopluka Předslavy k choti jejímu Kolomanovi, králi uherskému. Tataři poplenili zemi 1241 a zničili její osady — nastává soustavná kolonisace. Vznikají vesnice (jako u nás Lhoty) v pohraničí i v “marchio Ruthenorum”. Maďaři jako rolnici těžko pronikají do vyšších poloh. Němci z Flander a ze Sas se usazují i na P.R. a pod svými rychtáři podle německého práva zakládají osady jako řemeslnici, hornici, mýtiči lesů. Ve XIII. stol. vzniká Berehovo, ve XIV. Užhorod, Chust, Výškovo. Ve XIV. st. vniká do země valašská kolonisace. Na Palanoku sídlí valašský vévoda, jemuž královna Alžběta 1346 uděluje privilegium jako samostatnému vladaři kraje. I v Berehově je v pol. XIV. stol. valašský vévoda. Ale Valaši brzy zanikají mezi domácím obyvatelstvem. Do osudů země mocně zasáhne Fedor Korjatovič. Když Vitold, dožádaný český král, velký kníže litevský 1392—1430, podrobil si některá vévodství i územi, Fedor Korjatovič uprchl do Uher. Ludvik Veliký mu dal Mukačevo s okolím, kde vládl 1392—1414. Jeho ženě Valze tradice připisuje založení ženského kláštera u Podhořan.

V XV. stol. měni se poddanství lidu v úplné nevolnictví a s lidem upadá i jeho kněžstvo. P.Rus byla odedávna právoslavná. Za náboženských bojů v XV. a XVI. stol. jsou potlačována práva pravoslavných duchovních. Katolické kněžstvo pod ochranou papežovou zůstává svobodné, bere desátky, požívá i jiných výhod. Proto r. 1652 část pravoslavného kněžstva s biskupem Taraskovičem přijímá unii s Římem. Nastaly kruté náboženské zápasy, zabírání statků, žalářování, páleni knih, pronásledováni. Až 1690 biskup Josef de Kamellis znovu prohlašuje unii. Pravoslaví ustupuje, ale docela nezanikne. Války turecké v XVII. stol., války Tokólyho a obou Rákóczyů proti Habsburkům pustoší P.Rus. Kněžstvo uniatské je v područí katol. duchovních, kteří nad nimi vykonávají dozor. Teprve biskup Ondřej Bačinskij v době osvíceného absolutismu povznáší duchovenstvo i školství. Tehdy se do země houfně stěhuji Židé. Školství sotva vzkříšené znova upadá. Povznese se po r.1848, kdy revoluce nalézá připravenou půdu.

V čele stoji Adolf Ivanovič Dobrjanskij (1817—1901). Když byla maďarská revoluce potlačena, Rusini se sjednotili v samosprávný okres a jeho palatinem se stal Dobrjanskij. Za Bachova absolutismu Rusini dýchali volně, ale po Bachově pádu 1857 nastává nové pronásledováni. Dobrjankij je zvolen za poslance do peštského sněmu. Jeho řeč 1861, kterou nesměl pronésti, je vydána tiskem a způsobi rozruch i za hranicemi. Byl se svou dcerou Olgou obviněn z velezrady, ale dokázal svou nevinu. Zemřel v Innsbruku. Svou činností se podobá K. Havlíčku Borovskému, s nímž si dopisoval. R. 1867 dualismus spoutává Rusiny a potlačuje jejich školství nadobro, je úpadek národní i kulturní, inteligence se maďarisuje. Zákon z r.1891 zřizuje v každé obci maďarskou opatrovnu pro děti 3—6 leté. Školy jsou pomaďaršťovány. Ministerské nařízeni r. 1902 zavádí i na církevních školách 18 hod. týdně maďarštiny. Se světovou válkou nastává kruté pronásledováni všeho rusinského živlu. Rok 1918 obnovuje snahy revolučního roku 1848 po spojeni s Haličí a Bukovinou. To žádají američtí Rusini, vedení dr. Hr. Žatkovičem. Národní rada v Pensylvánii 12. XI. 1918 se usnáší na připojeni k ČSR. a plebiscitem toto usneseni je potvrzeno. Nebylo jednoty o politické příslušnosti P. R. Největši část inteligence, sdružená v nár. radě prešovské, byla pro připojeni k ČSR., maďaronská strana chtěla autonomii v rámci uherského státu a třetí strana (v Chustu) chtěla spojeni s Ukrajinou, ale ta jako samostatná říše zaniká. Nár. rada ve Svalavě a v Prešově a později i ústřední ruská rada se rozhodly pro ČSR. Mírová smlouva 10. IX. 1919 v Saint Germain zavazuje zříditi území P.R. v určených hranicích jako samosprávnou jednotku v ČSR.

Správní a soudní okresy. Na P. Rusi je 14 správních okresů, v tom Užhorod a Mukačevo, města s magistrátním zřízením. Ze 491 osad je 487 obci. a to 26 obcí velkých a 461 malých. Města jsou jenom tři: Užhorod, Mukačevo, Berehovo. Notariátů je 130, některým přísluší až 11 osad, některým jenom jediná. Zemský úřad v Užhorodě spravuje 32 obcí, které leží na západ od demarkačni linie, jež tvoří dočasnou hranici Slovenska a P. R. podle II. článku Generálního statutu pro organisaci a administraci P. R.; zemský úřad v Bratislavě spravuje 3 obce, ležící východně od dem. linie, Ašvaň, Malé a Velké Rátovce. Podle úmluvy s královstvím Rumunským 4. května 1921 Dostoupeny mu obce Bočkov, Komloš, Suchý Potok a Velká Ternavka se 4367 obyvateli.

Soudních okresů je 11, krajské soudy Jsou v Berehově, v Chustu a v Užhorodě, krajskému soudu v Košicích podléhá 6 obcí správního okresu užhorodského, patřících do obvodu okresního soudu ve Velkých Kapušanech (Botřalva, Jovra. Koncovo, Lekart, Šišlovce, Tarnovce). Kraj. soudu v Berehové patří okr. soudy Berehovo, Iršava, Sevluš; v Chustu Chust, Rachov, Ťačovo, Volové; v Užhorodě Mukačevo, Nižní Verecky, Užhorod, Vel ký Berezný.

Guvernéři. Prvním guvernérem byl JUDr. Hryhorij Zatkovič (*1886), politický pracovník ve Spoí. státech severoamerických, vůdce ruské emigrace i plebiscitu 21. XI. 1918. Odstoupil z úřadu 17. III. 1921 a odešel do Ameriky. Místo guvernérské zůstalo do 2 roky neobsazeno. Dr. Anton Grigorovič Beskid (1855-1935) se stal guvernérem 14. XI. 1923. Byl odchován v zásadách Dobrjanského a stal se vůdcem ruského směru. Usadil se jako advokát v Prešově. Byl poslancem na sněmu v Pešti. R. 1912 obhajoval “velezrádce” v marmarošském procesu. Jako předseda ruské národní rady se zúčastnil mírové konference v Saint Germain a s dr. Zatkovičem bojoval o spojeni P.R. s ČSR. Po něm nastoupil na úřad guvernérský dr. A.Rozsypal. Zemřel 1934. Zemským presidentem v únoru 1935 se stává Konstantin Hrabar. Narodil se 15.VIII.1878, působil jako řeckok. farář na různých místech. Při převratu a po něm byl činný v ústř. národní radě a zúčastnil se její delegace, žádající v Praze za připojení P. Rusi k ČSR. Když byla založena v Užhorodě Podkarpatoruská banka, stal se jejím ředitelem a později starostou města Užhorodu.

Obrázky.

1. Biebl: Soutok Balcatulu a Stohovce.
2. Bouček: Nádrž Kvasný. — Pop Ivan. — Pramen Černé Tisy. — Pohled na Bližnici od Měrkový chaty. — Pohled od Kozmeščeku na Pietroš. — Zákopy v oblasti Čorné hory.
3. Domluvil: Válečný hřbitov na Čeremše. — Bojiště na Čeremše.

Dr. J. Lucek: Útulna KČST. pod Hoverlou. — Sestup s Nieněsky. — Útulna KČST. na Mezipotocich. — Pohraniční horstva. — Hraniční sloup na Stohu. — Sestup s Popa Ivana. — Poloninský kůň. Pohled na Stoh s Korbulu.

1. Velíšková: Koliba. — Hrob u klausury Balcatulu.

Jos. Měrka: Hoverla. — Mlékárna na Rohnésce. — Šešul od západu. — Stáje na polonině Breckulské.

1. Mikulka: Pohled od Kvasů. — Kvasovský Menčul.

Ing. Patutschka: Šešul. — Ústí Kevelova.

Z “Časopisu turistů” (autor není uveden): Rusin z Koločavy. — Cerkev v Koločavě. — Něm. Mokrá. — Pohled s Ungurjasky.

Odbor Mukačevo: Průsmyk Skotarský. — Odbor Volovec: Volovec.

Ostatní obrázky jsou práce autorovy.

Literatura (prameny). Dr.K. Matoušek: P.Rus.— Dr. J. Král: P. Rus. — Dr. B. Lázňovský: Československo. — Inž. K. Poláček: Autom. průvodce P. R. — Chmelař-Klíma-Nečas: P. Rus. H. Kochannyj-Goralčuk: P. Rus v minulosti a přítomnosti. — A. Kožmínová: P. Rus. — Kroupův průvodce P. Rusí. — Prof. dr. K. Kadlec: P. Rus. Národnostní i náboženské poměry před převratem na P. R. — Inž. arch. J. Zikmund: Dřevěné kostely pod úžockým průsmykem. — A. J. Stránský: Dřevěná církevní architektura na Karpatech. — Prof. dr. Vrat. Kučera: Minerální prameny a lázeňská místa na P. R. — J. J. Jahn: O původu minerálních pramenů na P. R. — Dr. V. Šauer: Morfologický vývoj P. R. — Prof. dr. F. Čáda: Jazyková otázka na Slovensku a P. R. — Dr. Ivan Honí: Úžocký průsmyk. památky na boje 1914—1915, Válečné památky P. R., Boje na území P. R. za světové války, Na Pantyru. — J. Eisner: Soupis nalezišť římských mincí na Slovensku a P. R. — Prof. dr. R. Kettner: Geologie Slovenska a P. R., O užitečných nerostech a horninách Slovenska a P. R. — Inž. L. Volf: O báních a hutích na Slovensku a P. R. — Inž. J. Wolf: Využiti vodní energie v ČSR. —M. Finczizcky: Das únger Komitat. — Th. Lehotzky: Das Bereger Komitat. — G. Bárady: Das Maramaroser Komitat. — Z. Perényi: Das úgoczer Komitat. — Pplk. Z. Mores, dr. I. B. Novák, mjr. Plass: Letadlem nad ČSR. — P. Sova: Užhorod. — K. Finger: Mukačevo. — Škpt. dr. K. Hlávka: Geologie P. R. — Technická práce v zemi podkarpatoruské, red. Inž. J. Musil, vydal odb. Spolku čs. inženýrů v Užhorodě. — Inž. A. Karhan: Vývoj Užhorodu, Mukačeva, Berehova, Chustu. Nerostné hodnoty, historie těžby a podnikání. — Dr. O. Šaš: Mukačevský barok. — Inž. V. Mach: Vodní stavby. — Inž. E. Dvořák: Nivelace a měření základny. — Inž. V. Chrastina a Inž. V. Zoban: Lesnictví P.R. — Dr. J. Bóhm: Praehistorie P. R. — Dr. F. Gabriel: Historický nástin P. R. — V. Sýkora: Peněžnictví P. R. — Dr. A. Hílitzer, dr. L. Jonáš, dr. J. Král, dr. M. Kuchař, dr. M. Maloch, dr. A. Matějka, dr. E. Perfeckij: Boržava v P. R. — Dr. Jiří Král: Geografická bibliografie P. R. — Dr. Jiří Král, A. Svoboda: Tur. průvodce P. R. a Slovenskem východně od Košic. — Jos. Línek: P. Rus. — Fl. Zapletal: Horjanská rotunda. Prof. dr. J. M. Jankovich: Mukačevský hrad a Mukačevo (přeložil Jan Dušánek). — Zprávy a Mimořádné zprávy státního úřadu statistického republiky československé. — Dr. E. Perfeckij: Články v naučných slovnících. — Jos. Pěšina: Školství na P. R. v přítomnosti. Dr. F. Gabriel: Průvodce Užhorodem. Minu.ost města. — Statistický lexikon obci na Podkarpatské Rusi (1928), úřední seznam míst podle zákona ze dne 14. dubna 1920, čís. 266 Sb. zák. a nař. — Československá vlastivěda (“Sfinx” — B. Janda).

Cerkev huculského typu v Lazeštině (Jasiňa). Foto Halaš.

<<< OBSAH >>>