КОРОТКИЙ ВИЗНАЧНИК АМФІБІЙ І РЕПТИЛІЙ ЗАКАРПАТСЬКОЇ ОБЛАСТІ УРСР. ЯК КОРИСТУВАТИСЬ ВИЗНАЧНИКОМ
ШКІЛЬНІ ЛІСНИЦТВА.
Й. Ф. ПАК
У постанові IV сесії Верховної Ради СРСР «Про заходи по дальшому поліпшенню охорони природи і раціональному використанню природних ресурсів» підкреслено необхідність розумного використання лісових багатств.
МИСТЕЦТВОМ СЛОВА.
Ю.В. Шип
В “Оді до радості” Шіллера є такі рядки: “Мать-природа все живое соком радости поит”. І, дійсно, природа дає людині і високу радість насолоджуватися нею, і свідомість невичерпності багатих можливостей бути її другом і господарем. Вона зустрічає людину вже біля колиски і супроводжує протягом усього життя, вчить любити прекрасне і, нарешті, прекрасним робить життя людини.
ЗАКАРПАТСЬКЕ ОБЛАСНЕ ВІДДІЛЕННЯ ТОВАРИСТВА ОХОРОНИ ПРИРОДИ.
Комендар В.І., Шип Ю.В., Сапсай О.Я.
Давно минув той час, коли охороною природи займалися окремі особи, ентузіасти-любителі. Зараз цим питанням займається широка громадськість. Рідко зустрінеш людину, яка б не усвідомлювала, що від правильного використання та стану природних ресурсів Землі залежить майбутнє людства. Тому ефективне використання природних скарбів вимагає наукового підходу, вмілого й розумного господарювання. Слід пам’ятати, що повітря, води, грунти, рослинний і тваринний світ вичерпні, тому людей планети, особливо підростаюче покоління, треба озброювати – відповідними знаннями.
PODKARPATSKÁ RUS. Různosti.
Písemnictví P. Rusi. Přes různou státní příslušnost a zlé sociální poměry vyvíjelo se písemnictví podkarpatských Rusínů samostatné. Literární památky jsou toho druhu jako u nás. Nejstarší je rukopis Užhorodský ze XIV. věku. Snad i cyrilská část Sázavsko-remešského evangelia je z P.R. Z pozdější doby jsou legendy, výklad evangelia pro lid, čtení o biblických osobách, vypravováni o starověkých hrdinech, zejména o Alexandrovi Makedonském, snáře, modlitby od nemoci, zaříkání.
Mukačevský žaltář je z počátku XV., Skotarské evangelium z konce XVI. věku pochází z Ruska. Doba vlády Bethlena Gábora na počátku XVII. st. je příznivá i literatuře, z ni vyšli Štefan Teslovyč, Jan Kapišovskij, Th. Duliškovič se svými “Postilami”, psanými jazykem lidovým s vlivy církevně-slovanskými.
V bojích mezi pravoslavím, uniatstvím a katolictvím vznikly náboženské spisy obranné i útočné. Biskup Michajl Andrella Rosvigovský napsal “Obranu virnomu čolověku” (obrana pravoslaví proti unii). Zajímavá je “Píseň o obraze klokočevském” z doby, kdy Turci po porážce u Vídně 1683 zničili v této obci na Užhorodsku kostel. Prvni uniatský biskup Josef de Camellis, původem Řek, vydal prvni podkarpatoruskou knihu “Katechizis” 1698, tištěnou v Trnavě, druhá je jeho “Bukovar” (slabikář) a třetím tiskem je “Kratkoje sobranije” 1727 katol. biskupa Vizantije.
Přijetím uniatstvi domácí jazyk ustupuje latině. Manuil Olšavský, zakladatel latinské školy, vydal v polovině XVIII. st. lat. učebnici. Z jeho visitačního protokolu se dovídáme o osadách a jejich obyvatelstvu. Jeho nástupce Vasilij Popovič povznesl hmotné kněžstvo. Význačnou osobou je Ondřej Bačinskij, mukačevský biskup, † 1805, založil seminář i knihovnu v Užhorodě a povznesl duchovenstvo i školství. Prvním dějepiscem P.R. je Joanicius Bazilovič, igumen mukačevskeho kláštera (spis “Brevis notitia fundationis Theodori Koriatovits”). Historii P.R. napsal Michajl Lucskaj († 1843), linguista (Historia Carpatho-Ruthenorum a Gramatica Slavo-Ruthena 1830). Někteří členové školy Bačinského odcházejí do Ruska i jinam a stávají se vědeckými a literárními pracovníky: P. D. Lodij, děkan historicko-filologické fakulty petrohradské university, tvůrce ruské filosofické terminologie, M. A. Boludňanskij, rektor petrohrad. university, spolupracovník M.M.Speranského při kodexu ruských zákonů, V.H.Kukolnik, profesor práva v Petrohradě, A. S. Orlaj, tajemník voj. medic. akademie v Petrohradě, Irinej Falkovski, rektor Duchovni akademie v Kijevě, Jurij Venelin, vědecký pracovník v Moskvě a bulharský buditel, a jini.
Latinská literatura není pro lid. Doba osvícenská uplatňuje domácí jazyk. Avšak do spisovného jazyka je vnášen zmatek, směs jazyka církevního, lidového i velkoruského. Joann Kutka vydává “Katechizis”, knihu často přetiskovanou. Předchůdcem obrozeni 1848 je Vasil Dovhovič, skladatel lidové poesie, filosof, člen pešťské Akademie.
Po r. 1848 nastává i na P.R. národní a kulturní obrození, jemuž v čele stoji trojice rusinských buditelů: Duchnovič, Dobrjanskíj a Rakovskij. Absolutismus Bachův zastraší Maďary a povznese Rusiny. Alexander Duchnovič se narodil 1803 v Topole, byl farářem, buditelem, dobrodincem chudých a studentů, naposled kanovníkem v Prešově, kde má pomník od soch. Mondičové. Je úhelným kamenem obrozeni, vydává jako náš V. M. Kramerius pro lid kalendáře, povídky, “Chlib duší”, nejmilejší modlitební knihu, jeho píseň “Ja Rusyn byl, jesm a budu” stala se národní hymnou. Napsal idyl. povídku “Milan i Ljubica” a pedagogický spis “Národna pedagogija”, lat. dějiny prešovského biskupství. Jako Kollár vidí záštitu v mocném Rusku (“Ruskij marš”) a hlásá jednotu Rusinů haličských i podkarpatských. Vydáním dvou almanachů se stal zakladatelem novodobé školy básnické, jejímž předním zástupcem je Alexander Pavlovič (1819—1900), ryzí vlastenec.
Ivan Ivanovič Rakovskij (1815—1885), farář v lze, vydával časopisy, přispíval do mnoha listů, psal učebnice a stál v čele “Spolku sv. Vasilija”, v němž se soustřeďoval kulturní život. Politickým buditelem Rusinů byl Adolf Ivanovič Dobrjanskij 1817—1901.
Pro rak.-uh. vyrovnáni 1867 vyniká Alex. Mitrák (Materin), sběratel lidové poesie, Joann Duliškovič, Petr Azirij, básník a povídkář (“Pijavica”), trojice básníků: Ivan Silvaj (Uriil Meteor), lyrik Julij Stavrovskij Popradov (1850— 1899, opěvoval krásy hor) a největší básník Evmenij Fencik (1844—1903), romanopisec (první román P.R. “V otčině bez otečestva”), dramatik (“Pokorenie Užhorodu”). Vydával časopis “Uhroruskij listok”, který se udržel i v zlé době let 1890. Jménem Fencikovým je nazváno náměstí v Užhorodě, kde stojí jeho socha.
V době úpadku se uplatňuje Jurij Zatkovič, ethnograf, povídkář a pilný překladatel, který se dočkává chvíle osvobozeni, Vol. Hnatjuk, objevitel rukopisu XVI. st., učitel Míchají Vrabel, vydavatel 2 zpěvníků, redaktor čas. “Nedilja”. V těch časech udržují národní uvědomeni jen venkovští učitelé a duchovní, “zapadli vlastenci”, vydávají učebnice, modlitby, zpěvníky.
V době před převratem působil Evmenij Sabov, arciděkan v Sevluši, † 1935, předseda Duchnovičovy společnosti, v níž se soustřeďuje velkoruský směr. V čele strany ukrajinské je Augustyn Vološyn, ředitel užhorodského učit. semináře, spisovatel, redaktor “Nauky” a kalendáře “Misjacoslav”, organisátor družstevnictví a peněžnictví, zakladatel (1920) spolku “Prosvitá”, střediště směru ukrajinského.
Po převratu nastává rozmach, ale i boj o spisovný jazyk. Do r. 1923 piše se poněkud odlišně od jazyka ruského. “Obščestvo Alex. Duchnoviče”, spolek rus. směru, založený 1923, působením Evm. Sabova rozhodl se užívat spisovné ruštiny. “Prosvitá”, spolek směru ukrajinského, založený 1920, užívá ukrajinštiny podle fonetiky, ačkoliv Ivan Paňkevič, Haličan, jazykozpytec, profesor užhorodského gymnasia, vydal 1927 “Hramatyku ruškoho jazyka”. Jsou tedy na P.R. dva spisovné jazyky.
Vycházejí nové literární časopisy a almanachy, píši kněži, učitelé, úřednici, lesnici — i prostý sedlák Lukač Demjan, jehož povídky jsou plny lidové mystiky. Podobně píše i Alex. Markuš, škol. inspektor, A. Voron má obrázky ze života Huculů, A. Poljanskyi lovecké příhody.
Po převratu první sbírku básní “Kvity z trňom” vydává Vasil Grendža-Doňskij, vyhrocující poslední svou sbírku básnickou “Trnoví kvity z polonin” ostře komunisticky. Učitel Julij Boršoš-Kumjatskyj je autorem básní “Vesnjani kvity” a “Z moho krajů”. To jsou stoupenci směru ukrajinského.
Básníkem směru ruského je Andrej Vasiljevič Karabeleš, prosaici Antonij Andrejevič-Gobulskij (* 1877, Haličan) a Georgij Verchoviňskij.
Z žen vyniká učitelka Mykolaja Božuková (*1907), vydala erotickou lyriku “Poeziji”, a Irena Nevycká povídky a romány “Darunok”, “Pravda pobidila”, “Ataman Korjatovič”.
Dějiny literatury P. R. napsal Evm. Sabov, Volodymyr Birčak, A. V. Popov, Ev. Nedzělskij (pseud. N. Sredyn), překladatel z české literatury, D. N. Vergun (“Osm lekci o P.R.”), dr. Fr. Tichý, profesor v Bratislavě, vydal “Poeziji Alex. Duchnoviča” a čes. anthologii, přeložil I.I.Korytňanského (vl. jménem I. Danilovič) komedii “Rodinná slavnost”, Anatolije Kralického hist. povídku “Kníže Laborec”, napsal “Písemnictví P. Rusi” a řadu studii. Dr. Ant. Hartl, vrch. odb. rada min. zahraň. věcí (*1887 v Kunkovicich), byl žurnalistou, redaktorem “Prager Rundschau”, autor monografie o litomyšlském rodáku H. G. Schauerovi, napsal četné stati o P. Rusi, “Písemnictví podkarpatských Rusinů”, “Literární obrozeni podk. Rusinů 1920—1930″. — (Z uvedených spisů čerpáno i k této stati.)
Umění. Elena Šinaljeva Mondičová, žačka Štursova, vytvořila sochu Masarykovu v Užhorodé, Fencikovu v Mukačevě a Duchnovičovu v Prešově. V malířství vynikli J. Racik, I. Bokšaj, autor biblických obrazů v hradní kapli v Užhorodé, I. Virag, A. Nowak, expresionista B. Abkarovič (zdržuje se v Rumunsku), Vitéz Matyáš, profesor v Mukačevě, Jul. Virágh, naturalista, Alex. Beregi, figurální malíř, prof. Jos. Kelemen, krajinář, prof. Vojt. Erdélyi, portretista a malíř lidových typů, Sión Silvaj, vyniká i jako hudební skladatel (melodram “Marusja”) a dramatik.
Jako skladatelé se uplatňují v hudbě církevní S. I. Silvaj a A. Čučka, v hudbě světské autor operety S. A. Fencik a A. Brodij.
Lidové umění. Dřevěné kostely — cerkve. Původním tvarem cerkve je rovnoramenný řecký kříž, střední čtvercová stavba se čtyřmi pravoúhlými přístavky, pět kopulí nad pěti prostorami. Místo kopuli na základní “četverik” je nasazen nízký “vosmerik”, přecházející v pyramidovou střechu s nízkou věžičkou. Pultová střecha přečnívá na krakorcích, chrání spodek stavby a je přístřeším. To je huculský typ na východě P.R. na horní Tise od Jasině k Vel. Bočkovu. Zvonice stoji osamotě. Vzorem je cerkev strukivská a lazeštinská v Jasini. — V horách, zejména na Verchovině převládá bojkovský typ. Jsou to tři čtverce nebo obdélníky, seřazené od západu k východu. Ve středu je prostor pro muže, Z babinec pro ženy, V je kněžiště, oddělené stěnou, zvanou “ikonostas”, se třemi vchody, z nichž střední je pro kněze, postranní pro lid. Tři části vybíhají ve tři pyramidy se střechami několikrát lomenými. Někdy záp. a vých. věž je jednoduchá, ale střední je vždy stupňovitá se střechou aspoň dvakrát lomenou. Přečnívající střecha tvoři ochoz kolem babince a střední části. Vzorem bojkovské cerkve jsou kostelíky v Užoku a nedaleké Husně. — V Potisi a na západě daleko do Slovenska převládá lemkovský typ, obdélníková loď s věži nad vchodem a na vých. kněžiště. V horách jsou lemkovské cerkve nižší s barokovými báněmi, v nížinách vysoké se štíhlými, úzkými špicemi, často zdobenými 4 věžičkami, gotický vliv kolonisace, přinesený ze západu. Taková cerkev je na př. v Saldoboši. Nejstarší jsou ze XVI. století. Nejvíce jich je z XVIII. věku. Mnoho cerkví zašlo ohněm i věkem, někde je strhli, aby si vystavěli kamenné, někde je prodali. Ale v poslední době přibývá dřevěných kostelů. Pravoslaví válem roste, zákon zakazuje přebíráni kostelů jiných vyznání, proto stavějí se nové pravoslavné cerkve, a to vesměs dřevěné.
Svícny, ikonostas, obrazy, křtitelnice, křížky, držadla korouhvi, lavice, sloupy, ozdobný šindel, jímž svatyně jsou kryty, galerie v podstřeši, předsíně, krakorce, kříže a hřbitovní brankv jsou překrásné výtvory lidového umění.
Výtvory lidového umění jsou i výšivky na soročkách, pančochách, zápascich, kabátech, řezby na dřevěném nádobí, nářadí, nábytku, i lidová keramika.
PODKARPATSKÁ RUS. Různosti.
Dějiny. Avaři způsobili v VI. stol. stěhováni slovanských kmenů, které pronikaly na jižní stranu Karpat a zasahovaly až na jižní jejich výběžky. Na kmen Uličů upomíná ves Ulič a potok Ulička. Za vlády Svatoplukovy koncem IX. stol. patří jeho říši záp. část P. R., vých. část náleží řiši bulharské. Také s Maďary přišla část Rusínů Vereckým průsmykem, “Ruskou branou”. Maďaři je usazovali na pohraničí, jejich sídla sahala do Rumunska a na Slovensko až za Košice. Po třetí přišli počátkem XII. věku v průvodu dcery ruského knížete Svatopluka Předslavy k choti jejímu Kolomanovi, králi uherskému. Tataři poplenili zemi 1241 a zničili její osady — nastává soustavná kolonisace. Vznikají vesnice (jako u nás Lhoty) v pohraničí i v “marchio Ruthenorum”. Maďaři jako rolnici těžko pronikají do vyšších poloh. Němci z Flander a ze Sas se usazují i na P.R. a pod svými rychtáři podle německého práva zakládají osady jako řemeslnici, hornici, mýtiči lesů. Ve XIII. stol. vzniká Berehovo, ve XIV. Užhorod, Chust, Výškovo. Ve XIV. st. vniká do země valašská kolonisace. Na Palanoku sídlí valašský vévoda, jemuž královna Alžběta 1346 uděluje privilegium jako samostatnému vladaři kraje. I v Berehově je v pol. XIV. stol. valašský vévoda. Ale Valaši brzy zanikají mezi domácím obyvatelstvem. Do osudů země mocně zasáhne Fedor Korjatovič. Když Vitold, dožádaný český král, velký kníže litevský 1392—1430, podrobil si některá vévodství i územi, Fedor Korjatovič uprchl do Uher. Ludvik Veliký mu dal Mukačevo s okolím, kde vládl 1392—1414. Jeho ženě Valze tradice připisuje založení ženského kláštera u Podhořan.
V XV. stol. měni se poddanství lidu v úplné nevolnictví a s lidem upadá i jeho kněžstvo. P.Rus byla odedávna právoslavná. Za náboženských bojů v XV. a XVI. stol. jsou potlačována práva pravoslavných duchovních. Katolické kněžstvo pod ochranou papežovou zůstává svobodné, bere desátky, požívá i jiných výhod. Proto r. 1652 část pravoslavného kněžstva s biskupem Taraskovičem přijímá unii s Římem. Nastaly kruté náboženské zápasy, zabírání statků, žalářování, páleni knih, pronásledováni. Až 1690 biskup Josef de Kamellis znovu prohlašuje unii. Pravoslaví ustupuje, ale docela nezanikne. Války turecké v XVII. stol., války Tokólyho a obou Rákóczyů proti Habsburkům pustoší P.Rus. Kněžstvo uniatské je v područí katol. duchovních, kteří nad nimi vykonávají dozor. Teprve biskup Ondřej Bačinskij v době osvíceného absolutismu povznáší duchovenstvo i školství. Tehdy se do země houfně stěhuji Židé. Školství sotva vzkříšené znova upadá. Povznese se po r.1848, kdy revoluce nalézá připravenou půdu.
V čele stoji Adolf Ivanovič Dobrjanskij (1817—1901). Když byla maďarská revoluce potlačena, Rusini se sjednotili v samosprávný okres a jeho palatinem se stal Dobrjanskij. Za Bachova absolutismu Rusini dýchali volně, ale po Bachově pádu 1857 nastává nové pronásledováni. Dobrjankij je zvolen za poslance do peštského sněmu. Jeho řeč 1861, kterou nesměl pronésti, je vydána tiskem a způsobi rozruch i za hranicemi. Byl se svou dcerou Olgou obviněn z velezrady, ale dokázal svou nevinu. Zemřel v Innsbruku. Svou činností se podobá K. Havlíčku Borovskému, s nímž si dopisoval. R. 1867 dualismus spoutává Rusiny a potlačuje jejich školství nadobro, je úpadek národní i kulturní, inteligence se maďarisuje. Zákon z r.1891 zřizuje v každé obci maďarskou opatrovnu pro děti 3—6 leté. Školy jsou pomaďaršťovány. Ministerské nařízeni r. 1902 zavádí i na církevních školách 18 hod. týdně maďarštiny. Se světovou válkou nastává kruté pronásledováni všeho rusinského živlu. Rok 1918 obnovuje snahy revolučního roku 1848 po spojeni s Haličí a Bukovinou. To žádají američtí Rusini, vedení dr. Hr. Žatkovičem. Národní rada v Pensylvánii 12. XI. 1918 se usnáší na připojeni k ČSR. a plebiscitem toto usneseni je potvrzeno. Nebylo jednoty o politické příslušnosti P. R. Největši část inteligence, sdružená v nár. radě prešovské, byla pro připojeni k ČSR., maďaronská strana chtěla autonomii v rámci uherského státu a třetí strana (v Chustu) chtěla spojeni s Ukrajinou, ale ta jako samostatná říše zaniká. Nár. rada ve Svalavě a v Prešově a později i ústřední ruská rada se rozhodly pro ČSR. Mírová smlouva 10. IX. 1919 v Saint Germain zavazuje zříditi území P.R. v určených hranicích jako samosprávnou jednotku v ČSR.
Správní a soudní okresy. Na P. Rusi je 14 správních okresů, v tom Užhorod a Mukačevo, města s magistrátním zřízením. Ze 491 osad je 487 obci. a to 26 obcí velkých a 461 malých. Města jsou jenom tři: Užhorod, Mukačevo, Berehovo. Notariátů je 130, některým přísluší až 11 osad, některým jenom jediná. Zemský úřad v Užhorodě spravuje 32 obcí, které leží na západ od demarkačni linie, jež tvoří dočasnou hranici Slovenska a P. R. podle II. článku Generálního statutu pro organisaci a administraci P. R.; zemský úřad v Bratislavě spravuje 3 obce, ležící východně od dem. linie, Ašvaň, Malé a Velké Rátovce. Podle úmluvy s královstvím Rumunským 4. května 1921 Dostoupeny mu obce Bočkov, Komloš, Suchý Potok a Velká Ternavka se 4367 obyvateli.
Soudních okresů je 11, krajské soudy Jsou v Berehově, v Chustu a v Užhorodě, krajskému soudu v Košicích podléhá 6 obcí správního okresu užhorodského, patřících do obvodu okresního soudu ve Velkých Kapušanech (Botřalva, Jovra. Koncovo, Lekart, Šišlovce, Tarnovce). Kraj. soudu v Berehové patří okr. soudy Berehovo, Iršava, Sevluš; v Chustu Chust, Rachov, Ťačovo, Volové; v Užhorodě Mukačevo, Nižní Verecky, Užhorod, Vel ký Berezný.
Guvernéři. Prvním guvernérem byl JUDr. Hryhorij Zatkovič (*1886), politický pracovník ve Spoí. státech severoamerických, vůdce ruské emigrace i plebiscitu 21. XI. 1918. Odstoupil z úřadu 17. III. 1921 a odešel do Ameriky. Místo guvernérské zůstalo do 2 roky neobsazeno. Dr. Anton Grigorovič Beskid (1855-1935) se stal guvernérem 14. XI. 1923. Byl odchován v zásadách Dobrjanského a stal se vůdcem ruského směru. Usadil se jako advokát v Prešově. Byl poslancem na sněmu v Pešti. R. 1912 obhajoval “velezrádce” v marmarošském procesu. Jako předseda ruské národní rady se zúčastnil mírové konference v Saint Germain a s dr. Zatkovičem bojoval o spojeni P.R. s ČSR. Po něm nastoupil na úřad guvernérský dr. A.Rozsypal. Zemřel 1934. Zemským presidentem v únoru 1935 se stává Konstantin Hrabar. Narodil se 15.VIII.1878, působil jako řeckok. farář na různých místech. Při převratu a po něm byl činný v ústř. národní radě a zúčastnil se její delegace, žádající v Praze za připojení P. Rusi k ČSR. Když byla založena v Užhorodě Podkarpatoruská banka, stal se jejím ředitelem a později starostou města Užhorodu.
Obrázky.
- Biebl: Soutok Balcatulu a Stohovce.
- Bouček: Nádrž Kvasný. — Pop Ivan. — Pramen Černé Tisy. — Pohled na Bližnici od Měrkový chaty. — Pohled od Kozmeščeku na Pietroš. — Zákopy v oblasti Čorné hory.
- Domluvil: Válečný hřbitov na Čeremše. — Bojiště na Čeremše.
Dr. J. Lucek: Útulna KČST. pod Hoverlou. — Sestup s Nieněsky. — Útulna KČST. na Mezipotocich. — Pohraniční horstva. — Hraniční sloup na Stohu. — Sestup s Popa Ivana. — Poloninský kůň. Pohled na Stoh s Korbulu.
- Velíšková: Koliba. — Hrob u klausury Balcatulu.
Jos. Měrka: Hoverla. — Mlékárna na Rohnésce. — Šešul od západu. — Stáje na polonině Breckulské.
- Mikulka: Pohled od Kvasů. — Kvasovský Menčul.
Ing. Patutschka: Šešul. — Ústí Kevelova.
Z “Časopisu turistů” (autor není uveden): Rusin z Koločavy. — Cerkev v Koločavě. — Něm. Mokrá. — Pohled s Ungurjasky.
Odbor Mukačevo: Průsmyk Skotarský. — Odbor Volovec: Volovec.
Ostatní obrázky jsou práce autorovy.
Literatura (prameny). Dr.K. Matoušek: P.Rus.— Dr. J. Král: P. Rus. — Dr. B. Lázňovský: Československo. — Inž. K. Poláček: Autom. průvodce P. R. — Chmelař-Klíma-Nečas: P. Rus. H. Kochannyj-Goralčuk: P. Rus v minulosti a přítomnosti. — A. Kožmínová: P. Rus. — Kroupův průvodce P. Rusí. — Prof. dr. K. Kadlec: P. Rus. Národnostní i náboženské poměry před převratem na P. R. — Inž. arch. J. Zikmund: Dřevěné kostely pod úžockým průsmykem. — A. J. Stránský: Dřevěná církevní architektura na Karpatech. — Prof. dr. Vrat. Kučera: Minerální prameny a lázeňská místa na P. R. — J. J. Jahn: O původu minerálních pramenů na P. R. — Dr. V. Šauer: Morfologický vývoj P. R. — Prof. dr. F. Čáda: Jazyková otázka na Slovensku a P. R. — Dr. Ivan Honí: Úžocký průsmyk. památky na boje 1914—1915, Válečné památky P. R., Boje na území P. R. za světové války, Na Pantyru. — J. Eisner: Soupis nalezišť římských mincí na Slovensku a P. R. — Prof. dr. R. Kettner: Geologie Slovenska a P. R., O užitečných nerostech a horninách Slovenska a P. R. — Inž. L. Volf: O báních a hutích na Slovensku a P. R. — Inž. J. Wolf: Využiti vodní energie v ČSR. —M. Finczizcky: Das únger Komitat. — Th. Lehotzky: Das Bereger Komitat. — G. Bárady: Das Maramaroser Komitat. — Z. Perényi: Das úgoczer Komitat. — Pplk. Z. Mores, dr. I. B. Novák, mjr. Plass: Letadlem nad ČSR. — P. Sova: Užhorod. — K. Finger: Mukačevo. — Škpt. dr. K. Hlávka: Geologie P. R. — Technická práce v zemi podkarpatoruské, red. Inž. J. Musil, vydal odb. Spolku čs. inženýrů v Užhorodě. — Inž. A. Karhan: Vývoj Užhorodu, Mukačeva, Berehova, Chustu. Nerostné hodnoty, historie těžby a podnikání. — Dr. O. Šaš: Mukačevský barok. — Inž. V. Mach: Vodní stavby. — Inž. E. Dvořák: Nivelace a měření základny. — Inž. V. Chrastina a Inž. V. Zoban: Lesnictví P.R. — Dr. J. Bóhm: Praehistorie P. R. — Dr. F. Gabriel: Historický nástin P. R. — V. Sýkora: Peněžnictví P. R. — Dr. A. Hílitzer, dr. L. Jonáš, dr. J. Král, dr. M. Kuchař, dr. M. Maloch, dr. A. Matějka, dr. E. Perfeckij: Boržava v P. R. — Dr. Jiří Král: Geografická bibliografie P. R. — Dr. Jiří Král, A. Svoboda: Tur. průvodce P. R. a Slovenskem východně od Košic. — Jos. Línek: P. Rus. — Fl. Zapletal: Horjanská rotunda. Prof. dr. J. M. Jankovich: Mukačevský hrad a Mukačevo (přeložil Jan Dušánek). — Zprávy a Mimořádné zprávy státního úřadu statistického republiky československé. — Dr. E. Perfeckij: Články v naučných slovnících. — Jos. Pěšina: Školství na P. R. v přítomnosti. Dr. F. Gabriel: Průvodce Užhorodem. Minu.ost města. — Statistický lexikon obci na Podkarpatské Rusi (1928), úřední seznam míst podle zákona ze dne 14. dubna 1920, čís. 266 Sb. zák. a nař. — Československá vlastivěda (“Sfinx” — B. Janda).
Cerkev huculského typu v Lazeštině (Jasiňa). Foto Halaš.
Використання матеріалів сайта можливе лише при наявності активного посилання на http://carpaty.net
Copyright © Регіональний Інформаційний Центр "Карпати" E-mail: carpaty.net@gmail.com