PODKARPATSKÁ RUS. Odbočky z Jubilejní karpatské stezky. V.

V. odbočka z Jubilejní stezky. Str. 32.

Modrá kóta 1530 pod Velikým vrchem — Stoj (Stohy) 1679 m, 4 km — Hankovice údolím Ždimíru 19 km, 5 hod.

Kóta 1530 pod Velikým vrchem v ohybu Jub. stezky není vyznačena na mapě. Z úhlu Jub. stezky sestupuje modrá kamenitou pěšinou na kótu 1471. Tam odbočuje zelená Boržavským pralesem do údolí řeky Boržavy. Tabulka:

Zelená Boržavský prales — Berezník — Kerecky 16 km.

Zelená sejde s kóty 1471 po 10 min. na kótu 1280 a schází zprvu mírně, pak srázněji po hřebeně Bílého vrchu, který se táhne mezi žleby Velkého Zvoru a potoka Slatinského. V jejich ústi zelená vchází na druhou zelenou, sestupující s Gymby. Tato zelená se hodí těm, kdo jdou dál J do Kušnice na dráhu.

Z kóty 1471 od odbočky zelené stoupá modrá po hřebeně s výhledy na Stoj, jehož mocný hřeben se zvedá před námi. Poloninskou cestou stále s krásným rozhledem přejdeme přes kótu 1663 na temeno

Stoje s třemi vrcholy, příkře se svažujícími. Lépe je ještě před Stojem vystoupit vpr. na travnaté a kamenité svahy a hřebenem dojít k trianglu na temeni Stoje. Rozhled se Stoje: Počínaje od S k V: Volovec, Plaj (chatu není vidět), Tin 820, Skotarsko zast., průsmyk Skotarský, Vys. Tin 1038, Vel. vrch a sedlo vpr., Gymba. K vých. Zid Magura, Hrab, Kruchla, Svidovec, Hoverla, Bližnice, polonina Krásná, pol. Kuk; k J údoli Boržavy s Berezníkem a Kušnicí, Bužora, Rozpuťa, Magura, Žolobky, Borliov díl u Svalavy, Žděňovo. K Z Obavský kámen, Skalanka, údolí Pině a Turje, v. Serňákuv, Vižeň, Virleště. Rovná polonina s Menčulem, Plajem, Ostrou horou, Bužora (jiná), Pikuj, údolí Žděňovky, Menčelyna, Kernice, Tomňatyk, V. Verecky. Betonový hranol a lešení označuje na Stoji nejvyšši bod 1679. Na lešení tabulka:

Hankovice 15 modrá Velikyj vrch 4 km.

Žlutá údolí Osy — Osa 11 km. — Žlutá Ivolová — háj. Rika — Berezník — Kerecky 18 km. Kušnice nádraží (tabulka bude umístěna).

Chata KČST. pod Plajem na polonině Boržavě.

Tato žlutá se nebude obnovovati. Je to velmi zlá cestu, nc schůdná a přikcá, kapradím a kopřivami, přes kořeny a vyvraty. Přijde k bystřině Ose nad pilu v kótě 509 a vyústi na zelenou, vedenou z Jub. stezky pod kótou 1318 mezi Plajem a Velikým vrchem. Zelená jde podle lesní dráhy žlebem Osy k jejímu ústí do Viče v osadě Ose, kam přichází se Skalanky červená na zastávku Osu. Tato zelená také se nebude obnovovati: vedli ji k místu, kde stávala původně chata KČST. a v Čonolu před Berezníkem).

Žlutá (na druhou stranu k jihu) Stoj — Ivolová — hájovna Rika 403 — hájovna při ústí Dulatinu 360 — Berezník — Kerecky — Kušnice nádraží 18 km. — Z ohybu modré pod trianglem Stoje odbočuje žlutá po hřebeni Ivolové, dvakrát voda cestou na kótu 1391. Sestup na kótu 1112 a prudčeji k ústi potoka Holubčina do Boržavy, tam je hájovna Rika, v ní nouzový nocleh. Žlutá přichází na zelenou, sbíhající boržavským pralesem. Společně jdou k ústi potoka Dulatinu v kótě 360, tam je druhá hájovna (v obou nocleh se svolením velkostatku v Čonoku před Berezníkem). Přes Berezník pokračují značky do Kerecek a končí na nádraží v Kušnici.

Modrá sestupuje se Stoje po klesajícím hřebenu a serpentinami přichází k zbořeným stájím Žděňova 1367, jehož vrchol je široký, travnatý. Od zbořeniště sestupuje červená přes Skalanku na zastávku Osu. Tabulka:

Červená Žděňovo—Skalanka — Císařská stezka—Osa 8 km.

Červená od stájí na Zděňově odbočuje vpr. na temeno Žděňova 1367, SZ po skalnatém a dál po travnatém hřebenu na temeno Skalanky 1254. Je to skála plochého povrchu s výhledem na mohutný Stoj, na jeho rozložitý hřeben, příkře spadající. Tam odbočuje žlutá na zastávku Hankovice. Tabulka:

Žlutá Hankovice (Voči) 8 km.

Žluté značky na plochých kamenech po skalnatém boku Skalanky odbočují Z, scházejí po polonině do sedla a zase vystupují na Plaj 966. Přes kótu 641 seběhnou do údolí Vlče a po jejím toku k lesní školce, ležící v lukách. Přejdou po lávce řeku a po vozovce na zastávku Hankovice.

Červená se Skalanky 1254 sestupuje poloninou k bukovému lesu na Císařskou stezku, vedoucí hustým lesem. Po půl hod. přijde na pastvisko, pokryté vysokým šťovíkem, přejde je a zase do lesa, kde se hřeben láme a spadá do údoli Osy. Pod zlomem 30 m vl. pramen, ukazuje k němu značka. Ostré, husté serpentiny spadají do údolí Osy k železniční trati u km 41.1. šipka ukáže směr přes koleje na vozovku k mostu. Jsme v krásném údolí Osy, v němž běží silnička, řeka i trať. Po 12 min. jsme na zastávce Ose, kam přiběhla zelená žlebem bystřiny Osy, která ze zastávky šla na starou chatu, přenesenou později na Plaj. Tato zelená se nebude obnovovati.

Modrá od zbořených stáji na vých. svahu Žděňova schází k dvěma salaším, jsou tam sklepy pro mléko a sýr. Na Zapodryně 1166 se hřeben rozděluje JZ a JV. Jdeme po jeho JZ větvi do lesa na serpentinu, kterou sestupujeme lesem, přecházejícím v prales s vývraty, a přijdeme k ústí Lalovského potoka do Čistého Zvoru. Jejich soutokem vzniká potok Ždímír. Vozovka prochází úzkým údolím, od vtoku potoka Suchého pomalu se rozšiřujícím. Po lukách podle několika osamělých stavení, patřících ke vsi Hankovicům, vcházíme na silnici. Přejdeme dřevěný most, trať a jsme na zastávce Hankovicích. Je to neunavující, velmi vděčná cesta!

<<< OBSAH >>>

PODKARPATSKÁ RUS. Odbočky z Jubilejní karpatské stezky. VI.

VI. odbočka z Jubilejní stezky.

 Zelená Gymba 1494 — Boržavský prales — údolí Boržavy 8 — Berezník — Kerecky 16 km (dál nádraží Kušnice).

Na skalnatém vrcholu Gymby z Jub. stezky odbočuje zelená JZ svahem poloniny k lesu. Na kraji lesa navazuje na pěšinu, místy úplně mizející. Na prudkém a hodně kamenitém svahu je cesta zlá, namáhavá a srázná, pravá cesta pralesová s překážkami. Na mnoha místech musíme lézti a pomáhati si rukama. Přichází k soutoku Velikého Zvoru a potoka beze jména v kótě 580. Odtud potok má jméno Boržava. Hlubokým žlebem, sevřeným Z táhlým Bíleckým vrchem, V svahy hřebene Žida, přicházime již povlovněji k ústi Mlýnského potoka v kótě 508. Za 10 min. jsme na první louce krásného údolí boržavského při ústí potoka Slatinského, kam přiběhla zelená s kóty 1471 po hřebenu Bíleckého vrchu.

Zelená ústí Slatinského potoka do Boržavy—Bilecký vrch — kóta 1471 m 6 km, 2 1/4 hod.

Od spojení obou zelených pěkným údolím podle říčky sestupujeme mírně k ústí potoka Holubčina, hájovna; pod ní ústí potok Vendryča. Tam zachycuje žlutou, sbíhající se Stoje po hřebeně Ivolové, a jdou společně dál. Boržava, zesílená těmito přítoky, hlučně si razí cestu těsným údolím. Cesta po p. břehu přivede k ústi potoka Dulatinu. Tam pod hájovnou se údolí rozšiřuje. V široké kotlině leží

Berezník, skoro všechno obyvatelstvo je pravoslavné, rus. 6tř. škola se 6 pobočkami, pila. Zelená pokračuje širokým údolím do

Kerecek, ležících na vtoku tří potoků do Boržavy: Prochudného, Jahodišného a Bystrého. I jejich obyvatelstvo téměř všechno je pravoslavné. Notariát, čet. stanice, čs. 2tř. a rus. 7tř. škola s 5 pobočkami. Při potoce Prochudném je minerální pramen Prochudný. Z Kerecek je 6 km po silnici do Kušnice, ko nečné stanice úzkokolejné trati Berehovo—Kušnice.

<<< OBSAH >>>

PODKARPATSKÁ RUS. Odbočky z Jubilejní karpatské stezky. VII.

VII. odbočka z Jubilejní stezky.

Zelená Lazy — údolí Sucharu — Plaj 1373 — Peredná 1547— 1603 — Šeredná 1509 — Zadná 1554 — výšky 1217, 1198, 1269, čs.-polské hranice pod Popadou 1742.

V Lazech u mlékárny na Jub. stezce je tabulka s textem k zelené. Zelená odbočí od Jub. stezky do údolí potoka Sucharu ke kříži v kótě 579. Údolí Sucharu se vine mezi zalesněnými stráněmi, l. strana svahu se jmenuje Zapodrina, p. Suchar. Za kótou 717 přibíhá s Douhého Gruně žlutá. Po 1 km společné cesty ve břehu za dřevěnou stájí pramen. Na nádrž Suchar upomíná zbytek hráze. Nad tím místem se cesta dělí. VI. vystupuje žlutá podle potoka Sucharu a jde přes hory Piskoňu a Negrovec do Sinovíru. Zelená nad bývalou klausurou uhne vpr. po dosti dobré stezce a stoupá na Plaj 1373 m. Pokračuje v témže směru po pastvině ještě asi 1 km, načež se obrací opět poněkud vpr. Po pěšině přichází k místu, kde se křižuje s modrou značkou, která jde s. Dovhého Gruně po sev. záp. úboči Peredné 1547 m, a sestupuje do údolí Pesariky. Modrá zůstane vl. a zelená pomalu stoupá po úzké pěšině (místy malé prameny) na hřeben ke kótě 1453 m. Na vých. straně této kóty se stýká s cestou dosud neoznačenou od Stenjaku. Jsme na hranicích okresu chustského a ťačovského a po nich na druhý vrchol Peredné 1603. Přejdeme na vých. bok Šeredné (Střední) 1509, kde vystoupí panoráma pohraničního hřebenu s Popaďou. Přes několik pramenů na prelučku k dřevěnému pravoslavnému křiži. Za ním je jedna chybná značka, ukazující podle lesa. Správný směr od kříže je přímo vzhůru do lesa. Kamenitou cestou přejdeme hřeben na louku pod Zadnou 1554 ke studánce s výbornou vodou, schválné k ní zachází značka. Vystoupí na vrchol Zadné a dále lesem, místy příkrým sestupem. Za kótou 1217 jde lesem Dubilankou, uhne pro vývraty s cesty, nepřijde však k lovecké chatě č. 773, nýbrž bez cesty lesem vyústi pod kótu 1269 na hranicích mezi kameny 5/8 a 5/9, kde konči na pohraniční žluté Popaďa—ústi potoka Roztoky do Terebly.

<<< OBSAH >>>

PODKARPATSKÁ RUS. Odbočky z Jubilejní karpatské stezky. VIII.

VIII. odbočka z Jubilejní stezky.

 Zelená Lazy — Kvasný vrch 969 — Růža 1568 m, 5 h. — Gropa 1498 — Klímová 1495 — Krásná 1365 — Usťčorna 31 km, 11 h. (Pokračování Usťčorna — Tempa 15 km, 4 1/2 hod.)

To je legenda tabulky proti mlékárně v Lazcch k zelené značce. Celá tura je dlouhá 36 km a trvá 11 hod., s noclehem v salaši Krásné o pět čtvrtí hod. méně. Je nepříliš namáhavá, krásná, horská, výhledová, v průměrné výši 1400 m s nevelikými výškovými rozdíly, když se dosáhlo hřebene. Polonina Krásná plně si zasluhuje svého jména.

Po 50 krocích od orientační tabulky v Lazech odbočí z Jub. stezky zelená ke kam. řeckok. kostelu a rus. škole, pod kostelem čs. škola, přes most nad potokem Bradulovou, sbírajícím své vody pod Příslopem 944. Jde ještě 10 min. po silnici, uhne vpr. ořeš lávku vzhůru do stráně a příkrým výstupem na poloninu pod Kvasným vrchem 969, z jehož záp. svahu v údolí Terebly vytékají minerální prameny a jehož hřeben se táhne JV v délce 5km mezi údolím potoka Bradulovce a Kvasovce. Po hřebeně

Kvasného vrchu jdeme k osamělým chalupám a řadě oborohů. Shluk stavení je usedlost A. Rjepluka. Prkennou ohradou vystoupíme k výhledu na Lazy a stříbrný pás Terebly. V sev. svahu, kde přechází Kvasný vrch v poloninu Krásnou, pramen. Zpr. od Topasu přichází modrá Chust—Volové— Drahovo a společně jdou 2 km do sedla k dvěma jezírkům a dvěma plochým kamenům, na nich nápis, poukazující k modré: “Na Topas, na Příslop”. Modrá se láme S po hranicích okresu chustského a t’ačovského do sedla Příslopu 944. Zelená pokračuje po hřebeně pod kótu 1526 a přechází pod

Růžu 1568, nejvyšší horu poloniny Krásné. Skvělý rozhled. Obchází ji po sev. svahu, tím se vyhýbá značnému výstupu, ale míjí výborný rozhled s jejího temene. Když jsme obešli Růžu, dostáváme se zase na hřeben, od něhož odbočuje směrem skoro V hřeben Siglanský. Také horu Gropu, o 70 m nižší než Růža, obcházíme a v jejím boku překročujeme pramen. Pokračujeme hřebenem přes kótu 1336 na horu Příslop (není kótována) . Tam je velký kámen, na jeho hraně značka, ale neukáže, že se tu zelená zlomí v pravém úhlu. Pěšina chybně svede na Menčelynu 1333 J, neboť žádná jiná pěšina tam neodbočuje. Pozor! U kamene není hned značka. Uhneme ostře vl. Chvíli nepatrný sestup, dál výstup po ostrých skalách k bukoví a k mrtvým stromům, výhled. Sestoupíme do zvoru a podle něho vzhůru ostrým výstupem na

Klímovou 1495 s pěkným rozhledem, vrchol označuje kámen bez trianglu. Sestup po hřebeni, vytáčejícím se obloukovitě J, podle jezírka, v něm na kameni značka, pod kótu 1435, označenou novým trianglem. Je to nejvyšší místo vlastní části Krás né, nejpěknějši partie z celé této cesty. Jdeme krásnou procházkou hřebenem na kótu 1375 a 1241. V dálce na okraji lesa zasvítí značka. Tím směrem se pustíme. Vejdeme do bukoví a zlou cestou sestup do

salaše Krásné, noclehárna KČST., chutné mléko, čistota. Salaš je osazena německou čeledí. Leží v chráněné poloze na V svahu kóty 1365. Sestup lesem po dobře udržované vozovce povlovně, dál příkřeji mnoha serpentinami do Usťčorny. Vyskový rozdíl ze salaše do vsi 837.

<<< OBSAH >>>

PODKARPATSKÁ RUS. Odbočky z Jubilejní karpatské stezky. IX.

IX. odbočka z Jubilejní stezky.

 Žlutá ústí potoka Příslopu do Mokranky u Něm. Mokré — klausura Mokranka 15 km — státní hranice 3 h. — vrch Černé řeky 1269 — Bolotnak — Strunga 4 h. — klausura Roztoka — kóta 820 v ústí potoka Roztoky do Terebly 2 1/Ž., celkem 13 h. — Odbočka: (polská žlutá a naše modrá) sedlo pod vrchem Černé řeky — stát. hranice — Popaďa 2 hod.

Z ústí potoka Příslopu do Mokranky v kótě 660 na Jub. stezce na začátku vsi Něm. Mokré jde podle řeky Mokranky dobrá vozovka a lesní dráha až ke klausuře Mokrance. Na mostě je první žlutá značka. Po 200 krocích za závorou vozovky hned u cesty vyzděná studánka lahodné železité kyselky, mírné páchnoucí sirou. Údolí Mokranky je malebné, čím výše, tím romantičtější. Při ústi prvniho l. přitoku, potoka Hrobého, myslivna. Proti ní při trati dobrý pramen; ten a dalši nejsou minerální. Brzy se vlévá vpr. Sovina, 2 km nad nim Stranzul a po 5 min. Bradula zl., skládající se z Horní a Dolni. Při ústi velká

myslivna Bradula a dobrý pramen. Zelená odbočuje na Stenjak.

Zelená Bradulová — Stenjak 1481, 2 /;. — Nad myslivnou dobrá vozovka serpentinami vystupuje lesem na kótu 1280 a na horu Stenjak, na jejím boku mlékárna s německou čeledi, noclehárna KČST.

Nad mlékárnou přijdeme na zelenou, jdoucí od hranic do Lazů, a na modrou Chust — Volové — Ožero — polonina Krásná — Drahovo.

Půl hod. nad Bradylou je myslivna Moločný při ústi potoka Moločného. 100 kroků výš tratí zakrytý dobrý pramen. O málo výše ústi potok Velký Ulpin. Nad ústím nádrž, vybudovaná 1934. Brzy se vlévá potok Buštul, nad jeho ústím vidět kolibu. Nad nádrži je řeka regulována, dno i břehy jsou vydřevněny. Přicházíme ke

klausuře Mokrance 901, je zbořena. Nad ní hatířův domek (nouz. nocleh), před nim na barok, sloupu soška sv. Josefa, odtud vidět Malou Popaďu 1601, vrchol pohraniční Popadě 1742 je zakryt. Dál je pěkná vilka s kanceláří stavby lesní dráhy, která je vyvedena až sem a prodlužuje se pod hranice. Pět min. za vilkou odbočuje modrá na hranice a na Popaďu. Žlutá stoupá po pravém břehu Mokranky ke kótě 959, kde se stékají oba prameny. Cesta je místy těžko schůdná, mokrá, mezi vysokou travou, proto za vlhkého počasí zlá. Od soutoku potoků za půl hod. lovecká chatka bez oken, nouzový nocleh. Ostrým výstupem za hod. ke kolíbe, nouzový nocleh. Brzy již jsou hranice, jichž dosahujeme u kamene 2/4. Tady končí modrá, scházející s Popadě. Žlutá se rozdvojuje, Z jde po hranicích sama, V také vystupuje žlutá, to je polská značka, po hranicích společně s modrou na Popaďu, jejíhož vrcholu dosahuje přetěžkým výstupem po moréně za 2 hod.!

Naše žlutá u kamene 2/4 vstoupí na hranice a zlomí se Z. Klesá, mírně stoupne a zase schází do sedla, vystoupí ke kamení 5/7, označenému trig. věží, na kótě 1269. Otevře se překrásná panoráma mohutné Popadě, celého jejího hřebene, klenoucího se mezi oběma vrcholy, mezi pohraniční Popaďou 1742 a Malou Popaďou 1603, od níž běži táhlá rozsocha na pás Perenkie. Na naší straně zahlédneme Zadnou 1554. Popaďa 1742 s trig. věží jeví se nám jako kupa, vroubená pásy lesů, se skupinami porostu na svazích mezi sivou žlutí morén, rozbíhajících se do zeleného porostu i šplhajících na samý vrchol. Jdeme po hranicích Z. Zakrátko jsme u odbočky

zelené mezi kameny 5/8 a 5/9.

Zelená státní hranice — Lazy 31 km. 8 1/2 h. — Běži J přes Zadnou 1554, Serednou 1509 a Perednou dvojího vrcholu, 1603 a 1547. do údolí potoka Sucharu a tím do Lazů.

Pohraniční stezka jde stále vysokým lesem bez velkých výhledů. U kamene 6/6 až 6/8 jsou rašeliniště a bahniska, kámen 7 bez významu, 8 na malém návrší se zpětným výhledem na Popaďu, 8/4 paseka, 9/2 bahniska, dál až k 9 les na polské straně vykácen. U 9/9 dva mohutné, mrtvé smrky, vcházíme na bahnitou loučku. Kůl 40 kroků před kamenem 9/10 s červenou značkou a výškou 1160 označuje vrch Zazalom, podle nového měření je výška 1148.

Červená kóta 1160 (vlastně 1148). klausura Fuliovec. myslivna Černá Reka (Na Kantině) s noclehárnou KČST. Sinovirská Polana 20 km. 4 hod. — Od kolu ostře vl. ke smrku s nápisem “Na Černou riku”. Stezka sejde na propadávající se můstek, za čtvrt hod. se lomí v pravém úhlu vpr., za další čtvrt hod. k potoku Fuliovci, nad nímž stráň ve velké rozloze je vykácena. Sejdeme k bystřině, kterou po lávce překročíme, a krásnou horskou loukou, místy bažiny, pak pevná cesta na vozovku, přicházející z lesa. Jdeme k rozbité kolíbe a stilu ti ústí bystřiny, dál zase rozbitá kolíbá nad ústím Dubilanky, vlévající se již do klausury Fuliovce, která je opravena, ale bez hlídače. Říčka, vytékající z klausury, se jmenuje Ozeranka. Podle ní jde červená,překročí několik bystřin, přejde most. kde zachytí modrou Chust—Volové—Drahovo. A tam již je hájovna (noclehárna KČST.) a myslivna Černá Řeka — Na Kantině nad ústím potoka Plešče. Tabulka:

Modrá Pesarika (zrušená klausura) — Deňašček — Plaj 1373 m. 4 h.

Modrá Douhy gruň — Strímba 1723 m. 7 h. — Příslop 944 m. 8.30 h.

Červená nádrž Fuliovec — Dubilanka — hranice — 1160 m. 6 km, 2 h. 

Sinovirská Polana 2.30 hod.

Podle Plešče stoupá modrá ke zrušené klausuře Pleščoře.

Červená a modrá jdou oploceným dvorem hájovny, k lesovně a dál po ploché louce, lesem lemované, po mostě přes bystřinu vpr. ústící. Červena se láme z modré, opouští vozovku, uhýbá vpr. do údolí plného klad, polen a kůry. Opustí potok, vystoupí do lesa mezi dvěma údolími vpr. a vl. Prudce po četných serpentinách mezí domky, obloukem vl., mezi poličky, loučkami a chalupami (vl. je nová dřevěná škola) a sestoupí k potoku Kančuvskému. Tam se připoji v kótě 826 zelená, přicházející s vrcholu hory Kanče 1583. Společně přijdou na modrou Chust — Volové — Drahovo.

Od kóty 1160/1148 na Zazalomu 40 kroků je kámen 9/10 ve svahu, stoupajícím ke kameni 10. Od 10/4 s pasečky výhled na táhlý hřeben s horou Kančem. Pohraniční stezka místy stoupá, místy klesá. Kámen 12/12 označen trig. věží, to je jedna z kót Bisovatého dílu, s rozhledem, přerušeným vysokými smrky. V další cestě les je promíšen javory. U kamene 13 mezi mohutnými smrky se lámou hranice. Značky jsou pořídku. U kamene 14 na malé pasece pěkný výhled na horu Kanč. Kámen 15 s trig. věži označuje Bolotnak, domácí říkají Preslop.

S Bolotnaku Z schází ušlapaná stezíčka od trig. věže do lesa a tu dobrá pěšina vede 1/2 h. k lovecké chatce “Na graničníku”, zvané “Grófova chata” č. 325 s nápisem nade dveřmi: “Lišky maji doupata, ptáci hnízda, a syn člověka nemá, kam by hlavu položil. Pod ochranu boží, přechodných a náhodných obyvatelů poroučíme dům tento.” Tři lůžka vystlaná travou poskytnou dobrý nocleh. Chata je otevřena. Přepadne-li nás zlý čas na pohraniční cestě, je to v těchto místech dobré útočiště. Od chaty se rozbíhají stezky na 4 strany. Z jde k ústí potoka Roztoky do Terebly, SZ ke klausuře Roztoce na loučku, pokáceným lesem, kmeny jsou tam nechány, překročí potok Somišnyj, po mnoha můstcích loveckou stezkou, místy dřevněnou, přichází ke klausuře Roztoce.

Žlutá jde po hranicích na horu Strungu 1180, kde opouští hranice a přes Voryňu 1135 přijde ke

klausuře Roztoce 896. Je malá, s hatířovým domkem, ale není stále osazen. Rozlévá se v pěkném zákoutí na říčce téhož jména. S hodinu cesty na vrchu Bukovince je rozhozeno několik chalup osady Bukovinky ve výši 1131, odtud je velmi pěkný rozhled široko daleko. Od klausury na druhou stranu jde lovecká stezka hod. ke Grófově chatě, nouzový nocleh.

Žlutá podle kolny a několika pastýřských stříšek krásným údolím potoka Roztoky přichází k rozbité kolíbe. Za ní na mostě vyústí v údolí Terebly na modrou Chust — Volové — Drahovo. Z klausury Mokranky je to asi 30 km, 10 hod. cesty.

Modrá klausura Mokranka — hranice — Popaďa 1742 — sestup po hranicích ke kótě 1212, vyústí na žlutou, 5—6 hod. stále po hranicích, velmi obtížný výstup na Popaďu.

Nad klausurou Mokrankou je vilka s kanceláří stavby lesní dráhy, za ní čtyřhranná kolíbá. Modrá odbočuje ze žluté na válečnou cestu, která po 20 min. je propadlá. Nadejdeme si ji pěšinou a stále lesem mírným výstupem na Malou Preluku, kámen 57, 1 hod. Kámen 57 označuje Velkou Preluku. Od kamene 58 vidět Popaďu. Pěkná panoráma polského hřebene od 58/8. Paseka přerušuje les. Mezi 59/9 a 59/14 ostrý výstup, poněkud sestup k 61, rovně a zase výstup k 62. Za 62/5 výhled na Popaďu, zlom cesty s panorámou polského hřebene. Dál jsou místy mostinky k 63. Tam odbočuje značka přímo na Popaďu, kdežto hranice si zacházejí a ostře vystupuji neschůdnou morénou mezi 63/1 až 63/14 k trig. věži s kam. 64, to je vrchol Korytviny 1595 s rozhledem v okruhu 300°, na SZ jej zakrývá Popaďa. Nastává obtížný sestup vysekanou klečí a opět výstup neschůdnou morénou. Mezi 64/11 a 64/12 přichází zl. modrá, která opustila hranice před kamenem 63, a z Polska červená. Nesnadný je výstup po plochých kamenech. U 65/3 narazíme na zeď zákopů, u 65/6 druhá zeď a hned třetí u 65/7 a schody, čtvrtá zeď se zákopem kolem 65/8, pátý zákop pod 65/11. Popaďa, Syvula 1815 a Durný 1709 byly opěrnými body obrany průsmyku Pantyru, jímž se chtěli Rusové dostati vzad rak.-uh. vojsku, hájícímu Jasiňský průsmyk. Bylo to za Brusilovovy ofenzívy po 20. srpnu 1916. Boje trvaly do poloviny října 1916.

Vrchol Popadě s kamenem V/1, jejž jsme tak namáhavě zlezli, odmění nás jedinečným kruhovým rozhledem na polská horstva, na pohraniční hřeben Poloninských Karpat se skupinou Čorné hory, na Svidovec a vnitřní pásma hor, tratící se v nekonečných dálavách. Kolem nejvyššího bodu, označeného trig. věží, zákopy, ostnatý drát, kryty, sruby, mohutná opevněni tohoto důležitého úseku fronty. Od Z šplhá po hranicích žlutá, vedená podle říčky Mokranky od klausury Mokranky.

Žlutá a modrá společně spadají prudkými srázy, morénou plochých, volných kamenů, které se mnohde sesouvají, a proto činí sestup nebezpečným, zvláště za deště. Žlutě svítící lišejník oslňuje zrak, neboť stále musíme hledati pevnou oporu pro nohy. Sestup jde pomalu až ke kameni 1/2. Za ním kameni ustupuje trávě a kleči ke kameni 2/4, kde se žlutá rozdělí, vl. se láme do žlebu Mokranky ke klausuře Mokrance, přímo po hra nicích postupuje Z. Modrá ve zlomu žluté u kamene 2/4 konči. Sestup až do tohoto místa trvá 3/4 h., výstup skoro 2 hod. Celá tura z klausury Mokranky s obtížným výstupem přes Popaďu zpět ke klausuře 8—9 hod. (Žlutá s Popadě, jdoucí s modrou ke kameni 2/4, je polská značka. Poláci umístili na hraniční kámen 2/4 svou žlutou značku, pro kterou pak vzniklo nedorozumění s polskými úřady.)

<<< OBSAH >>>

PODKARPATSKÁ RUS. Odbočky z Jubilejní karpatské stezky. X.

X. odbočka z Jubilejní stezky.

 Žlutá Brustury — klausura Jablonec 7 km — chata pod Podpulou 15 km, 4 1/2 h. — Podpula —Tempa 25 km, 7 h. — údolí Plajského potoka — ves Krásná v údolí Teresvy 37 km, 11 h.

Žlutá vychází z již, části Brustur k potoku Jablonici, který tam ústí do Brusturanky. po jeho p. břehu k malé nádrži, nad ní se vpr. vlévá potok Něvský, po necelých 2 km z téže strany potok téhož jména a hned dál potok Benín se samotami osady Jablonice. Za 1/2 h. docházíme k ústi potoka Berlinu a ke

klausuře Jablonci ve výši 680. Shořela, již se ji nepoužívá, je prokopána. Hlídačovy chatky při ní není. Půl hodiny nad klausurou se vlévá bystřina Šasin. Za jejím ústím odbočuje žlutá vl. a vystupuje při výškovém rozdílu 500 m na 5 km na kótu 1477, kde přetíná zelenou, běžící z Brustur po hřebeně přes Čerjapen. Sejdeme k tabulce “Do chaty pod Podpulou 15 min.”.

Chata pod Podpulou je v době tur. sezóny 15.VI.—15.IX. osazena hlídačem, je v ní kuchyňka se zásobou dříví a dvě místnosti se 7 lůžky. Žlutá míří přímo na Podpulu, kde se setká zase se zelenou. Obě vystoupí na temeno Podpuly dvojího vrcholu 1634. Rozhled: SV celý hřeben od Popadě přes Syvulu, Bratkovskou, Černou Klevu a průsmyk Jasiňský k Hoverle. JV hřeben Svidovce s Tatarukou, Gerešaskou, Bližnicí a Dumeněm. J tři dlouhé hřebeny plajek Hlaskulovy, Stajkovy s Kurpeněm a Apecky, jež se táhnou mezi dlouhými údolími k Tise. V polonina Krásná. Značky sestoupí do sedélka a po hřebeně sejdou do sedla, kde zelená odbočí vl. po hřbetě, lámajícím se náhle do žlebu Turbatského potoka, a přijde k plochému kameni, kde konči na modré Okula — Trojáska — Ungurjaska — Opreša — Kobylecká Polana.

Žlutá pokračuje po široké cestě po hranicích okresu ťačovského a rachovského pod kótu 1652, na Velkou Kurtjasku 1626 a pod Tempu 1639 (s jejího vrcholu obsáhlý rozhled), k místu, kam přichází zelená z Usťčorny přes Stohy. Žlutá od tohoto rozcestí schází na kótu 1504. Pod ní opouští okresní hranice. Sejde do údolí potoka Plajského, po p. břehu k jeho ústí do Teresvy pod vrchem Podhorou 793 a do vsi Krásné na aut. trati Usťčorna — Neresnice.

<<< OBSAH >>>

PODKARPATSKÁ RUS. Odbočky z Jubilejní karpatské stezky. XI.

 XI. odbočka z Jubilejní stezky.

Zelená Brustury — Svidová 3 — Podpula, chata KČST. 6 — polonina Turbatská 8 hod.

 Tabulka na Adlerové hostinci, stanici KČST. v Brusturách, udává tyto vzdálenosti. Zelená však nedojde až na poloninu Turbatskou, ale pod ni, pod kótu 1539. Projde zahrádkou Adlerova hostince na trať, vpr. po trati 50 kroků a uhne vl. vzhůru do stráně s pěknými výhledy do údolí Brusturanky. Vystoupí do lesa, spadá poněkud a zase vystoupí. Skoro 2 km jde lesem. Vyjde na poloninku a zase lesem, to již nižším a řidším, k rozcestí tří cest (při zpětném směru tady pozor!). Vl. 500 kroků je usedlost Hacany. Vystoupíme na hřeben k mohutnému lesu, před nim se otevře rozhled v okruhu 320°. Je to

kóta 1430 Svidová. Vpr. je salaš. Krásné jsou výhledy s hřebene J do žlebu Jablonického potoka i S do údolí Turbatského potoka. Přecházíme po J svahu vrchu, zvaného Člověček. Nejvyšší bod hřebene, po němž jdeme na Podpulu, je Čerjapen 1532 pod Berliaskou 1560. J je krásná panoráma, uzavřená v dálce vlnitým hřebenem, v jehož středu je táhlý Konec 1308, vl. Tempa 1639, vpr. Špaňská, na vých. boku náhle zlomená. Další cesta je po hřebeně poloniny, zvané Šasa. Přijdeme k úžlabí a hned k druhému, oběma se derou potůčky, stékající do Jablonice. Cesta povlovně schází po plochém boku poloniny, porostlém nízkým jalovcem, do kotliny, kde tabulka:

Zelená do chaty pod Podpulou 0.15 hod.

Sem pod kótu 1477 přiběhla žlutá z údolí Jablonice a společně odbočuji k chatě pod Podpulou (pojmenování na Podpule mohlo by, zejména za mlhy, mýliti a turista by hledal tuto chatu na hřebeni, zatím je hluboko pod ním) k SV. Již cestou od Berliasky i s Podpuly je ji vidět.

Chata KČST. pod Podpulou je umístěna na kraji lesa mezi stromy v místě, bohatém na vodu, kde se sbíhá několik potůčků a pramenů, tvořících bystřinu. Vlévá se do Turbatského potoka. Má kuchyňku s plotnou a zásobou suchého dříví, dvě místnosti se 7 lůžky. V sezóně je osazena hlídačem, který obstará mléko z nedalekého stylu.

Zelená od tabulky nad chatou vystupuje kamenitou stezkou na hřeben, pohled do žlebu Jablonice, vytočí se vpr., najednou se připojuje žlutá (není vidět, že odbíhá přímo bokem k chatě). Obě značkv idou po V svahu Podpuly, vkročí na jeden ze dvou vrcholů horv 1634 (krásný rozhled), sestoupí do se délka mezi nimi a po hřebeně sejdou do sedla, kde žlutá odbočuje pod kótou 1539 po široké cestě na Tempu a dál do údolí potoka Plajského, ústícího do Teresvy. Podle ní zakrátko přijde do vsi Krásné na aut. lince Usťčorna — Neresnice

Zelená po odbočení žluté schází po hřbetě, lámajícím se náhle do žlebu Turbatského potoka. Značky jsou umístěny na kamenech, skrytých v trávě, těžko se hledají. Budou zaraženy vysoké koly, aby orientace byla snadnější. Držíme se hřbetu a sejdeme k plochému kameni s nápisem “Do Brustur. OKČST. Ťačovo 30. VII. 33″. Tam zelená konči a vyúsťuje na modrou, která se tam ostře láme: V přes Trojasku na Okulu 3 h., J přes Plesku Unguriskou, Kurpeň a Oprešu do Kobylecké Polaný 9 hod.

<<< OBSAH >>>

PODKARPATSKÁ RUS. Odbočky z Jubilejní karpatské stezky. XII.

XII. odbočka z Jubilejní stezky.

Zelená Nausť Turbata — Nausť Plajské — hájovna Na pasece (Dřevorubna) — kříž pol. legionářů na Vel. Rogodzi — hranice — Durny 1709 — Bratkovská 1792, 35 km, 10 hod. obtížné tury — sestup na Okulu 2 hod.

U myslivny Nausť Turbata, stanice lesní dráhy, kóta 720 nad ústím Turbatu do Brústuranky (Teresulky) odbočuje od Jub. stezky zelená S úzkým údolím. Jím si razí cestu dráha, říčka i silnička. Jde 3 km k další stanici, myslivně a hájovně

Nausť Plajské nad ústím Berťanky. Brusturanka má odtud vzhůru jméno Plajská. Lesní dráha se rozdvojuje.

Jedno rameno jde S romantickým údolím, jímž probíhá cesta, říčka i trať (v horní části ve stavbě) ke klausuře Berťance 5 km. Klausuru vzala 1927 voda, v hlídačově domku hájovna, stále osazená, nouzový nocleh. Leží pod horou Perechresťancem 1272 na stoku tři potoků, Berťanky. pramenící na hoře Bertě 1670, Velké Bertě, vznikající soutokem bystřiny Teresuy, bezejmenného potoka ve výši 949 a Suchého potoka, sbírajícího své prameny na svazích pohraniční hory Gorganu 1403.

Značky a druhá větev lesní dráhy jde malebným údolím Plajské přes mosty Marmoru a Javor 5 km, kde se zase trať rozvětvuje S a V. Tam je stanice

Na pasece, zatím konečná, zvaná jinak Dřevorubna, nad ní hájovna (nocleh). Severní rameno se stavi přes klausury Plajské a přijde až pod hranice. Od hájovny S 1/4 hod. leží klausura Nová Plajská, zbudovaná 1926 nákladem 3 mil. Kč, nyní vypuštěná a nepoužívaná, protože dráha dopravuje dříví. U klausury hlídačův domek, stále osazený, nouzový nocleh. Hlídač dá spolehlivé informace těm, kdo chtějí do divokých Gorgan.

Půl hod. cesty S podle potoka Plajské ke stržené klausuře Staré Plajské s troskami hatířova domku. Kdo chce na hranice, jde takto: První cesta je málo vyšlapaná, tou ne, až druhou, širší. Pod lesem se rozdvojí, vl. jde ke třetí, dávno zaniklé klausuře, je to druhá Stará Plajská, vpr. přijde na pohraniční horu Talpyš 1444. Levá cesta, vedená na třetí klausuru, přijde na řečiště, tím k ústí potoka Lugoše. Odtud 1/2 h. je malá roklinka (od ní jde válečná cesta na Perenis mezi kótou 1318 a 1357, byly tam vojenské ubikace, nyní stáj, kolem zákopy), od ní vl. je široké údolí a zase roklinka. Tou na válečnou cestu, která je podle potoka propadlá, lesem dobrá, a vystoupí na poloninu Bystrou pod Syvulu, kde zachytí červenou polskou, vedoucí na Syvulu z údolí Bystrzyce Nadwornianské přes myslivnu Salatruk podle potoka Salatruku, jimž jde polská lesní dráha.

Červená od hranic vyvede na vrchol Syvuly, zvedající se již v Polsku. Vedle Popadě je Syvula 1815 nejdivočejší partii Gorgan, odlehlého, rozervaného a pustého horstva. Holé, skalnaté temeno Syvuly poskytne divukrásný, úchvatný rozhled, který se dá stěží vylíčiti. Je to však výstup zejména za mlhy svrchovaně nebezpečný, stejně jako na Popaďu. Od Syvuly S na polské straně je chata Borewka pod Syvulou, v létě osazená hlídačem; leží 1 1/2 hod. pod Syvulou na červené, scházející s temene Syvuly k této chatě a pokračující přes Wysokou 1805 a hřeben Matalów do údolí Lomnice.

Od pohraniční kóty 1418 kromě červené sbíhá modrá po kamenitém hřebeně Bystry (kóta 1595 a 1418. jiná než je na hranicích) do údolí říčky Bystré, kam sběhne i žlutá, jdoucí po hranicích od kamene 19 na kótě 1418 pod Syvulou přes horu Kruhlu 1451 na horu Gorgan 1583 a přes kótu 1611 k říčce Bystré.

Zelená od stanice Na pasece (Drvoštěpny) uhne podle stavěné lesní dráhy údolím Podčerné ke smyku, mostinkovou cestou k ústí potoka. Vl. lesem stoupá po vojenské cestě k osamělému dřevěnému kříží nad zapadlým rovem. Vystoupí na poloninku

Veliké Rogodze a na hranice k vysokému železnému kříži v kamenném zdivu, do něhož jsou zasazeny dvě desky se slovy: “Mlodzieczy Polska! Patrz na ten krzyž! Legiony polskie dzwignely go wzwyž, przechodzac góry, lasy i waly. Docielie Polsko i dla Twej chwaly.” — Tento nápis vyryl bajonetem na dřevěný kříž účastník bojů legionů Adam Szaria 1914, kříž 1925 obnoven (zbytek toho dřevěného kříže stojí opodál), 1931 postaven železný nad kamenem 6/5. Polonina se svažuje S a tam schází cesta do údolí potoka Rafajlova k myslivně a osadě Rafajlové, nocleh v “domu ludowym pomiszczenia dla turistów i narciarzy”. Jdeme po hranicích. Pod kótou 1136 v sedle nad kamenem 6 trig. lešení, přecházíme sedlem ke kam. 5, u 4 zlom vpr. a sestup (vede tudy stará polská žlutá). Mezi 3/7 a 3/6 zbytek salaše, od ní výstup k trig. nad kamenem 3, rozhled do Polska na pásmo hor, po hranicích, méně k nám. Pod kótou 1225 preluka. Od 2/4 malý výstup ke kam. 2, zlom hranic vl., po náhorní cestě k trig. IV/1 nad průsmykem Pantyrem. Tam ukazatel “Do schroniska PZN. na Pantyrze 400 m žlutá”. Podle betonového krytu, zákopů a drátů scházíme do

průsmyku Pantyru, v němž se horské pásmo prohýbá v nejnižším místě do 1065. Průsmyk je široké sedlo na obě strany mírně se sklánějící. Z naší strany vede do něho vojenská dřevněná cesta, většinou propadlá, na několika místech vodou stržená a těžko schůdná. Do Polska schází žlutá dobrou cestou do Rafajlové. Pantyr nebyl cílem tak urputných bojů jako Užocký průsmyk, ale byl na dlouhý čas důležitým opěrným místem ruské armády, která se ho zmocnila po ústupu rak.uh. vojsk koncem září 1914. Ztratili jej v polovici října, když protiútok rak.uh. vojska zasáhl hřeben a pozbyli všech přechodů od Užockého až po Jablonický průsmyk. Rusové 21.X.1914 zahájili nové útoky a dobyli i Pantyru. Jejich fronta vystupovala tam na hřeben od Volovce a sestupovala odtud do Haliče. Po průlomu u Gorlice 5.V.1915 Rusové s ostatními průsmyky vyklidili i Pantyr. Za Brusilovovy ofensivy se znovu bojuje o Pantyr. Těmi útoky chtěli Rusové zaskočiti levé křidlo nepřítele, bránici Jasiňský průsmyk. Když dobyli některých mist nad Jasiňou, podnikli útok na Pantyr a zmocnili se ho na čas 8.X.1916.

Polská chata “Schronisko na Pantyrze im II.Karpackiej Brigády Legjonów Polskich” byla vybudována 1934 péči Przemyskiego Tow. Narciarzy a Tow. Krzewienia Narciarstwa.

V přízemi je kuchyně, restaurační místnost a noclehárna se 16 lůžky, v podkroví 2 pokojíčky se 4 lůžky po 12 Kč. Chatař podá zcela jednoduché občerstvení. Chata leží na zlomu svahu nad lesem na horské louce 5 min. od hranic, k nimž scházíme pěšinou přímo k válečné cestě. Tam je křižovatka polské žluté; naší pohraniční zelené a žluté, scházející na Jub. stezku.

Žlutá Pantyr — žleb potoka Turbacilu — myslivna Turbacil 6 km. Jde po válečně cestě, většinou propadlé a místy stržené, žlebem potoka Turbacilu k jeho ústi do Turbatu pod myslivnou Turbacilem na Jub. stezce.

Pokračujeme do zelené do nejhlubšího místa Pantyru 1065. Zurážené stromy jsou památkou po bojích. U kam. 52/8 nastává neobyčejně strmý výstup ke kótě 1337 s trig. a kam. 52. Pod 51/9 ovčí ohrada se stříškou. U kam. 51/7 a 51/6 zákopy. Kóta 1492 s trig. je označena kam. 51. Dál jsou řídce rozhozené stopy po válce, u 50/5 vyzděný příkop, pod 49/6 dva sruby. Kámen 49 značí kupu Durného 1709, otevře se daleký kruhový výhled. Durný 1709 byl na této straně s Bratkovskou opěrným bodem obrany průsmyku Pantyru proti Brusilovově ofensivě v záři a v říjnu 1916. Na druhé straně se opírala rak.uh. fronta o Syvulu a Popaďu. Sestup, u 48/3 kamenné kryty. V sedle mezi Durným a Gropou je kámen 48 na kótě 1591.

Gropa Byla dobře opevněna. U kam. 47 jsou velké zbytky ubikací, překážky, zákopy ve svahu, u 46/5 řada španělských jezdců. Kámen 46 označuje vrchol Gropy 1763, kámen 45 druhý její vrchol 1733. Pod hřebenem na polské straně jsou četné a velké zbytky ubikací a opevnění. U 44/3 je dvojí skupina mocných skalisek. Vystupujeme na

Bratkovskou s vysokou trig. věži a kamenem 44, 1792, nejvyšší horu této části Poloninských Karpat, důležité místo horské fronty. O průsmyky bylo krvavé bojováno, horské hřebeny při ruské ofenzívě 1914 byly celkem snadněji obsazeny a byly dějištěm drobnějších, avšak také hodně krvavých episod. Teprve Brusilovova ofenzíva mocně zasahuje Bratkovskou i Černou Klevu, na něž útočí Rusové koncem září a začátkem řijna 1916, aby se tudy dostali vzad obhájcům Jablonického průsmyku a aby takto obchvatem ho dobyli. Zmocnili se několika míst, Plosky 1355, Douhy 1373 (kámen 20) i Vyšné Preluky 1129 (kámen 9) a velmi ohrozili Jablonický průsmyk, ale tyto úspěchy byly jen dočasné. Rozhled s Bratkovské je velmi vděčný, do Polska i k nám. Její S svahy jsou prameništěm potoka Bratkowiece, přítoku Bystřice nadvorňanské. Bratkovská byla dobře opevněna, dodnes jsou tam mohutné zbytky ubikací, zákopů, krytů, drátěných překážek. Zelená od věže sbíhá J k široké cestě, po níž jdeme ještě kus k místu, kde se láme modrá Pod Poharským — Okula. Na tomto zlomu modré zelená konči. Orientace tam dosud není, vzdálenosti jsou:

Zelená — zlom modré pod Bratkovskou — hranice — Nausť Turbata 35 km, 10 h.

Modrá — zlom její pod Bratkovskou — Okula, pramen Černé Tisy 2 h.

Modrá — zlom její pod Bratkovskou — Černá Kleva — Poharský — Mohelky 5 1/2 h.

Nejbližší noclehárna je na Okule, vzdálená 2 h. (příkrý sestup).

<<< OBSAH >>>

PODKARPATSKÁ RUS. Odbočky z Jubilejní karpatské stezky. XIII.

XIII. odbočka z Jubilejní stezky.

Žlutá klausura Apšinec, polonina Apšinecká, Gerešaska 4 h.— Gerešaska, Urda, Bližnice 4 h. — Bližnice, Dumeň, Rachov 6 h., celkem 48 km.

To je text na tabulce u strážního domu při klausuře Apšinci. Žlutá stoupá poloninskou cestou podle potoka Apšince jeho pěkným údolím, prohýbajícím se mezi Velkou Kyčerou 1226 a Tatulským gruněm 1386. Po 6 km cesty přijde k stájím na polonině Apšinecké, kde je křižovatka cest: Z jde poloninská cesta na modrou Okula—Kobylecká Polana, V schází přes Preluku a Žihalovský gruň na Jub. stezku Pod Poharským. Žlutá vyšlapanou pěšinou za 40 min. vyvede k

jezírkům pod Trojásku 1707 a na hřeben Svidovce, vyvyšující se Ungurjáskou 1711, Trojáskou 1707 a Velkým kotlem 1774. V těch místech lze za 25 min. přejiti hřebenem pod Trojásku na modrou a do chaty pod Podpulou (10 km). Žlutá schází do sedla ostrým, krátkým sestupem. Pěkný je pohled na Gerešaské jezero, hluboké mořské oko v ledovcovém karu 1590, jedno z největších na P. Rusi. Na Vyšní Gerešasce není kolib. K stáji a k ovčím kolíbám na Nižni Gerešasce je hod. cesty. Podle dvou jezírek sestupujeme po potoce k ovčí kolibě a stylu. Dál na břehu Kosovské řeky pod poloninou Nižní Gerešaskou je kolíbá blízko vody v močálovitém okolí. Za 20 min. dojdeme k okraji lesa, kde je okrouhlá koliba a 300 m od ní stil Urda. Překročíme potok, ústící vl. do Kosovské řeky v kótě 1060 a vystupujeme z údolí, až jsme nad poloninou Urdou pod kótou 1498. Cesta se dvakrát zlomi v pravém úhlu a přechází na poloninu Flavantuč (Flavantus) pod

Bližnici 1883, nejvyšší horu Svidovce. Na její temeno stoupáme poloninou bez značek. Rozhled s Bližnice, počínaje S k V: Černá Kleva, Ploska, Douha, Vyš. Preluka, Sumaren, průsmyk Jasiňský, Dobryj. K V Kukul, Šeša, Hoverla, Pietroš, Turkul, Čorná hora, Menčul, Šešul, Stoh, Nieněska, Mezipotoky, Pop Ivan, Bendriaska. K J Dumeň, Doužina, Kámen, Klevka, Stará, Menčul, Opreša, Apecká. K Z Kurpeň, Tempa, Podpula, Dodiáska, Gerešaska, Tataruka, V. Kotel, Bratkovská, Stik. Značky obcházejí tři vrcholy Bližnice k sobě se blížící (proto Bližnice) na Pereslip. Tam ze sedla vpr. na pokraji lesa stezkou dojdeme k mlékárně (nouzový nocleh). Značka jde na Plaj Urdu (cesta na Urdu) a tou na poloninu hory Staré, jejíž témě 1475 zůstane vpr. Poloninská náhorní cesta vede na Doužinu, na kótu 1388.

S Doužiny schází zelená na zastávku Bélin. Pod kótou 1388 sbíhá do lesa, překročí potok Terentín a cestou nad potokem prudkým sestupem do údolí Tisy na silnici v Bělině 1 1/2 hod.

Na Doužině je mlékárna a koliba. Zakrátko přijdeme na Dumeň 1391, na jehož J svahu je chata KČST., osazená správcem a stále otevřená, noclehy a strava. Pěkný je pohled na Rachov, do údolí Tisy i na pohraniční hory, jimž vévodí Pop Ivan. Za 1 1/2 h. sejdeme místy dost prudce na Jub. stezku v údolí potoka Vulšinského, kde žlutá končí v Rachově u tabulky na tabáční budce:

Žlutá Dumeň 3, Bližnice 5, Gerešaska — Apšinec 7 h., celkem 15 hod.

Pop Ivan.

<<< OBSAH >>>

PODKARPATSKÁ RUS. Odbočky z Jubilejní karpatské stezky. XIV.

XIV. odbočka z Jubilejní stezky.

Modrá Mohelky — Bratkovská — Okula 10 hod. — Kobylecká Polana 12 hod. (celkem 22 hod.).

Tabulka u vtoku Dovžiny do Tisy v místč Pod Poharským u křižovatky cest na Jub. stezce mezi klausurou Apšincem a Jasiňou:

Červená Mohelky, Jasiňa 6 km.

Modrá Mohelky, Poharský 2 1/2 h., — Poharský, Černá Kleva, Bratkovská 4 (ve skutečnosti 5 h.) — Bratkovská, Okula 2 1/2, hod.

Modrá odbočuje od tabulky se silnice na vozovku, jdoucí podle Dovžiny ke klausuře Dovžině 10 km, leží ve výši 873 pod pohraniční poloninou Dovhou. Z vozovky uhneme hned vl. na válečnou cestu, vyloženou mostinkami a kládami, místy propadlou a bahnitou. Vcházíme do stinného ořeší, nad ním první výhled na hory, přelízka do louky pro bahnitou cestu, krásný výhled po Tise, lesknoucí se v temném pásu lesů. Vystoupíme k salaši Pastuňkově, jsou to 2 stavení a výše hájovna Poharský, za ní ostrý výstup vysokým lesem. Po 1 1/4 hod. chůze jsme u studánky. Modříny, řídce nás provázející, zhoustly v modřínový háj. Les přestal, šíří se polonina, na ni studánka a hned druhá, stylo, projdeme jeho ohradou. Před námi Černý Gruň 1369, nad stilem les a vojenská cesta, výše stromy dělostřelbou zpřerážené. Jsme u první drátěné překážky. Náhorní cestou přicházíme k studánce, zakryté drátem a trámy. Brzy je lom a kamení u ubikace a kolem španělští jezdci. Vojenská cesta, dobrá a pohodlná, pokračuje pod hřebenem, ale jde v boku hřebene a je bez výhledů. Vystoupíme na hřeben ke kameni 36, označujícímu temeno

Černé Klevy 1723. Válečné pozůstatky jsou velmi hojné a dobře zachované. Kleva má stejnou historii jako Bratkovská a celý hřeben až k Jasiňskému průsmyku. Jeho obráncům se chtěli dostati Rusové obchvatem vzad, proto podnikali prudké útoky na tuto část fronty. U 37. kamene jsou zděné zákopy, u 37/2 zeď, mocné zákopy i drátěné překážky, u 38/3 rozhled a rozlehlá dřevěná, ohněm zničená ubikace, li 38/6 trig. věž s pěkným rozhledem, zákopy, tratící se v husté kleči. U 38/9 je začátek náhorní roviny, pěkný podzemní kryt a drátěné překážky v příkrém svahu. S vrcholu 39 rozhled, u 40 mělké sedlo, na naší straně poloninka a salaš. U 40/2 je Zachovalý kryt se zákopem. Kámen 41 označuje vrchol

Ruské, skácený (v r. 1936) triangl, kolem opevnění a hromady kamene. Od 41/5 pohled na hladinu klausury Apšince. Rozhled od 42, velmi obsáhlý, zavírá Z Bratkovská. U 43/5 se objevují polské zelené značky, jež řídce běží po hranicích. Od 43/11 zahlédneme stříbrnou stuhu potoka Turbatu. Vystoupíme na temeno mohutné

Bratkovské 1792, označené novou vysokou trig. věží a kamenem 44, velmi mocně opevněné. S jejího vrcholu sbíhá zelená do Polska do Rafajlowé, S naše zelená do průsmyku Pantyru. Po této zelené sejdeme na modré značky naší cesty, která je značena pod pohraničním hřebenem, jimž jsme my šli.

V těch místech pod Bratkovskou se ostře láme modrá, opouštějíc vojenskou cestu, která vystupuje po svahu Bratkovské a dál po hranicích přes průsmyk Pantyr a Velikou Rogodzi k myslivně Nausť Turbata. Modrá sbíhá po zlé, kamenité cestě, po 1/4 h. uhne na travnatou cestu, zlomí se a spádem sbíhá. Dole v sedle se dotkne vojenské cesty, nechá ji vl., znovu se k ní vrátí, jde vedle ni (je většinou propadlá) 15 min. Opusti ji a za 5 min. zase ji křižuje. Teď zlou cestou vzhůru, až dostihneme Zachovalejšího úseku válečné cesty a po ni, místy vedle ní pěšinou, k tabulce:

Červená Apšinec. — Odtud 600 kroků je útulna na Okule u pramene Černé Tisy. Tabulka na útulně k modré zní:

Modrá Okula, Bratkovská 3 — Bratkovská, Černá Kleva, Poharský 4 — Poharský, Mohelky 1 1/2 hod.

Modrá Okula, Tataruka, Gerešaska 2 — Tataruka, Ungurjaska, Opreša, Kobylecká Polana 12 h.

Scházíme podle modré a červené na dřev. cestu u tabulky: Červená Okula 26 min. U této tabulky jdeme několik kroků vl. k lesnímu průseku a tam na kolu máme modrou značku. Jdeme tím průsekem, který je hranicí okresu rachovského a ťačovského, mokřinami a rašelinisky. Po 40 min. začíná výstup, po dalších 15 min. pramínek. Od něho ostřejší stoupání na poloninu ke kótě 1510 a na

Tataruku 1710, která s této strany vystupuje ve třech terasách v podobě mocných schodů (na posledním velká značka). Na vrcholu 1710 skácený triangl. Ramena Tataruky se rozbíhají na 4 strany v podobě kříže. Sestup do sedla, tvořeného úzkým hřbetem, svažujícím se náhle na obě strany, Z srázněji než V. Ze sedla jeví se vrchol Tataruky jako táhlá, jednolitá kupa. Odtud začíná Turbatská polonina a po ní výstup na

Trojasku 1707, skoro stejně vysokou jako Tataruka. Její vrchol se spadlým trianglem je lysina (rovná plocha), na okrajích náhle se lámající. Cesta uhýbá Z a schází s hřebene, který vystoupí na vrchol mezi Trojaskou a kótou 1711. Před nim a za nim je bahnité jezírko. Z boku poloniny i z boku Ungurjasky, na niž docházíme, prýští prameny Turbatskeho potoku, tekoucího zalesněným žlebem přímo S.

Pod Ungurjaskou je plochý kámen a na něm zelená a modrá značka s nápisem k zelené: “Do Brustur 30.VII.1933 OKČST. Tačovo.” Tady začíná zelená na Podpulu, ale značky na nízkých kamenech v trávě zanikají. Modrá se láme ostře J. Málo je jí používáno, značky nebudou obnovovány. Ostatně dobrá cesta (až na tří místa) nepotřebuje značeni. Jde přesně J pod kótu 1613, sestupuje na kótu 1260, lesem na

Plesku Ungurjasku 1396, vystupující svým temenem nad les. Přejde do lesa a podle koliby lesem na holý Kurpeň 1410, oddělený pásem lesa (koliba) od Baltinu 1332, jehož vrchol podcházíme po Z boku. Po půl hod. cesty lesem vyjdeme na poloninu. Cesta zůstává při lese, přejde na Oprešu 1184, na její V bok, a poloninou dál se zužující (koliba) na kótu 1312 do lesa. Na Plesce 1216 se cesta zlomí Z. Dál stále lesem, Sviniarky zvaným, schází do Kobylecké Polaný. Tento hřeben, táhnoucí se od Ungurjasky v délce 27 km, mezi údolím Malé Sopurky a Šeredné (Střední) riky, je Stajkova plajka. Na této cestě, trvající z Okuly do Kob. Polaný 12 h., není přístřeší kromě kolib mezi Pleskou ungurjaskou a Kurpeni, mezi Kurpeni a Baltinem, pod kótou 1476 mezi Baltinem a Oprešou, a 1 km J pod Oprešou, ležících při modré značca nebo nedaleko ní.

Kobylecká Polana, čs. 3tř. a rus. 4tř. škola, čet. stan. Dřev. kostel o dlouhé lodi s věžičkou nad průčelím. Železárna z roku 1775 a ocelárna J. Bratmanna z r. 1870 se 100 dělníky, vyrábí lopaty a krumpáče pro vývoz do Rumunska. Ze strojírny zřízen dřevařský závod. Pila. Lázně s železitou kyselkou za války zničeny. Ložiska železné rudy a ocelku. V místě a okolí minerální prameny: za kostelem při cestě do Rachova, na JV úpatí hory Znajmina 1120 dvě železité kyselky, S hod. cesty v údolí Malé Sopurky pramen Ema ve výši 452, v údolí Šeredné riky, je tam mysl. Lászlórét (Lazorek) a Popilnik, výše k S mezi horou Velkým Menčulem 1294 a Oprešou 1184 několik solnoželezitých pramenů, v údolí Kvasném železitá kyselka. JV se zvedá hora Kobyla 1180. po níž ves má jméno. Z Kob. Polaný jde J silnice do Vel. Bočkova, k V cesta přes Vys. Pryjim 950, sestup do údolí Kosovské riky a výstupem pod Kameň Klevku 1155 a přes Holý vrch do Rachova 13 km.

<<< OBSAH >>>

PODKARPATSKÁ RUS. Odbočky z Jubilejní karpatské stezky. XV.

XV. odbočka z Jubilejní stezky.

Zelená Jasiňa — Bliínice 1883 pres Bukovinku — Menčul — polonina Svidovecký Drahobrat 7 — Bliinice — Kvasy 2 1/2 h.

To je text tabulky na nádraží v Jasině. Zelená jde z nádraží ke kamennému řeckok, kostelu, přejde Tisu po visuté lávce na její pravý břeh ke statku Popaďukovu, č. 185, kde je klič od dřevěného řeckok, kostela. Stoji na návrší ve stínu stromů stará (prý přes 600 let) Strukivská cerkev se starobylými památkami (obrazy sv. Cyrila a Metoděje, na dřevě a na plátně, řezané kříže, stojan, ikonostas) a se zvonicí opodál. Nad tímto kostelem je malý dřevěný kostelík pravoslavný. Zelená stoupá na Bukovinku a na J svahy Menčulu 1405. S jejího temene schází pěšina k pot. Stanislavu, na němž výš leží zruš. klausura Stanislav. S Menčulu přechází zelená pod Stih 1707, kde se láme J k

útulně KČST. na Svidoveckém Drahobratu, vystavěné v září 1935. Leží pod Bližnici 1883, nejvyšší horou Svidovce. Na V svazích Drahobratu pramení potok Svidovec, na jehož horním toku je hájovna Diana; od ní sestupuje cesta podle potoka Svidovce do osady Svidovce. Zelená od útulny přechází na Steresor a k lovecké chatě (zavřena) na Trofanci.

Pohled s Ungurjasky po poloninách Svidovce.

K této chatce vystupuje žlutá ze zastávky Svidovce (v jízd. řádě Kevelov), jde společně kus se zelenou ke stilu, je tu čisto, dobré mléko, a odbočí dobře upravenou cestou po serpentinách na silnici proti ústí potoka Kevelova.

Zelená pokračuje na J svahy poloniny Strimčesky. Kdo jde opačným směrem a chce vystoupiti na Bližnici, odbočí v těchto místech po polonině Strimčeské ke kamenné pyramidě, výše je bílý kámen s číslem 1302. Od něho ostrý výstup na poloninu Bližnice. Stoupáme na vrchol a prelukou k trig. věži.

Zelená projde rozlehlými stájemi, sestoupí do lesa k chalupám a k potoku Trstěnci, u jehož ústí do Tisy vejde na silnici a po ní na stanici Kvasy, kde končí u tabulky:

Zelená Kvasy — Bližnice 4.5 — Bližnice, Drahobrat, Menčul, Bukovinka, Jasiňa 5 hod.

<<< OBSAH >>>

PODKARPATSKÁ RUS. Odbočky z Jubilejní karpatské stezky. XVI.

XVI. odbočka z Jubilejní stezky.

 Zelená Jasiňa, Zimir 5 — Zimir, Jasiňský (Jablonický) průsmyk 5 — Jasiňský (Jablonický) průsmyk, tunel 6 — tunel, Zimir 6 km.

Text tabulky ve středu Jasině před notářským úřadem. Zelená postupuje od notářského úřadu s Jub. stezkou po silnici mezi staveními Jasině, vpravo je proslulý dřevěný kostel uprostřed hřbitova. Přijdeme na nádraží v Zimiru, konečnou stanici trati Praha — Jasiňa. Zelená se rozdvojuje na rozcestí silnic, jedno rameno pokračuje s Jub. stezkou, druhé odbočí S po silnici podle potoka Repegova či Tatarského. Provázejí nás rozhozené chalupy, výše přestanou a dobře udržovaná silnice se vytáčí na hranice serpentinou, v jejichž obloucích je válečný hřbitov.

Průsmyk Jasiňský (Jablonický či Tatarský) se prohýbá mezi horou Sumaremem 1040 a Jablonicí 1005 do 931. Na naší straně jsou kasárny fin. stráže, hospůdka a válečný hřbitov s mohutným křížem, na něm je přibita prorezavělá helina. Na polské straně jsou velké dřevěné kasárny fin. stráže a výstavná chata “Schronisko im. gen. T. Kasprziego na Przęleczy Tatarskiej (Jablonickiej) Oddzialu Stanislawowskiego PTT.” (adresa: Wieš Jablonica, p. Tatarów), s 50 nocl., v tom 36 lůžek. Průsmyk je pohodlným přechodem, po stránce strategické nejznamenitějším místem mezi přechody Poloninských Karpat. Proto bylo o něj urputně bojováno v několika obdobích. V září 1914 ruská armáda postupovala ke hřebeni Karpat. Po 20. záři dobyla postupné průsmyku Vereckého, Torunského, Pantyru, Užockého i Jasiňského (Jablonického). Podle Jablonického potoka dostala se za Rachov a dostihla S okraje uherské nížiny. Avšak jejich postup byl zaražen, rak. uh. vojsko se zmocnilo Marmarošské Sihoti a za další tři neděle Rusové ztratili 21.X.1914 i Jasiňský průsmyk, když předtím ustoupili i z průsmyku Užockého, Vereckého a Pantyru. Téhož dne však zahájili protiútok a v následujících týdnech, plných krutých útoků, zmocnili se průsmyku Užockého i Torunského. Po průlomu u Gorlice 5.V.1915 Rusové ustoupili a trvá klid až do Brusilovovy ofensivy do polovice srpna 1916. Ofensivou je zasažen i Jasiňský průsmyk. Rak. uh. armáda z posic na S a SV svazích Karpat ustoupl před útoky na hřeben. Ačkoli Rusové útočí mocně na průsmyk, nedobudou ho. Chtějí proniknouti v týl obhájcům. Proto útočí na hřebeny po obou stranách průsmyku. Ale úspěšné útoky na Kukul, jehož se zmocní koncem srpna 1916, a útoky na vrch Dobrý, i na druhé straně průsmyku na Černou Klevu a Bratkovskou nemají úspěchu. Fronta se stáhne do zákopů. V polovině r.1917 po průlomu u Tarnopolu ustupují Rusové V a opouštějí všechno, co obsadili při ofensivě 1916. Památkou na ty krvavé události jsou dva hřbitovy v průsmyku.

Cesta po hranicích z průsmyku k tunelu je pěknou procházkou s nepatrnými výškovými rozdíly a s krásnými výhledy. Překročuje sesouvající se zákopy, jež tráva zarůstá a namnoze zakrývá. Sledujeme jejich linii, klikatící se po svahu. Výstup je tak nepatrný, že si ani neuvědomíme, že přecházíme vrch

Jablonici 1005, po němž a po vesnici Jablonici na polské straně je průsmyk nazván. Krásná je panoráma polských hor, jimž vévodí homolovitý Chomiak 1540 a za ním hřeben Javorníka s ostrými skalami jeho nej vyššího vrcholu 1467. Vrchol pohraniční Voroněnky 958 označuje kámen 24 a trig. věž. Chalupy vsi Voroněnky vyběhly až k hranicím. Přichází tam modrá polská značka z Worochty. Vidíme budovy první polské stanice Voroněnky. Scházíme ke kameni 21 ve výši 879 nad

tunelem, jimž dráha přejíždí hranice. Po bránicích 4.5 km bychom dostihli žluté značky, která od válečného hřbitova za Zimirem vystupuje z Jub. stezky přes vrch Dobrý, a dostihši hranic u kamene 17/7, pokračuje na znamenité bojiště na Kukulu.

Naše zelená po dřevněné cestě projde podjezdem trati k pan céřovému domu, který chránil tunelu. Dosud nese stopy střel by. Nyní je proměněn v obytné staveni. Cesta schází lesem, vl. míjí skrytý válečný hřbitov, přichází k hájovně a k potoku Zimiru, podle něhož přijde k jeho ústi do Lazeštiny, tu překroči a vyústí na Jub. stezku u zastávky v Zimiru.

Jasiňa.

<<< OBSAH >>>

PODKARPATSKÁ RUS. Odbočky z Jubilejní karpatské stezky. XVII.

XVII. odbočka z Jubilejní stezky..

 Žlutá válečný hřbitov v Zimiru — vrch Dobryj — státní hranice — Kukul — Hoverla — útulna KČST. pod Hoverlou, 9 h. Pokračování pohraniční cesty Hoverla — Trebušany 3 1/2 dne.

V Zimiru za voj. hřbitovem začíná žlutá vl., jde lesem k místu, kde doleva odbočuje cesta přímo k zast. Zimiru (jdeme-li opačným směrem, a chceme k nádraži, ušetříme 1/2 hod.), stoupá na vrch Dobryj, na jeho vrchol, kótovaný 1194, a obchází po J svahu jeho vlastní temeno 1238 (na polských mapách 1244), brzy vchází u kamene 17/7 na hranice, které sem běži od S, od tunelu trati Jasiňa — Worochta, rozpůleného hranicemi. U kamene 17 lámou se hranice V. Žluté značky, řidce rozhozené, pokračují po hranicích. Stranou zůstává hřbitůvek.

Hryhorivku 1388 označuje trig. lešení a kámen 15; ve svahu pramen. Hryhorivka a celý hřeben až ke Kukulu zasažen byl útoky ruských vojsk v srpnu 1916, nejprudčeji v posledním týdnu tohoto měsíce, když Rusové útočí na této straně a na opačné straně Jasiňského průsmyku na Bratkovskou, aby tudy prolomili rakouské posice a přiměli obhájce průsmyku k ústupu. Utočili, aby ulehčili rumunskému vojsku. Bojováno urputně 22.—29. VIII. po celý týden se střídavým štěstím. Pak ještě několikrát bojovali o hřeben. Rusové upustili od marných útoků a zakopali se na S svazích hřebene. Opustili území P. Rusi po 25.VII.1917, kdý útokem něm. armády byla prolomena fronta u Tarnopole. Jdeme podle lesa horskou loukou po polonině Foresek, která se táhne na pohraničním hřebenu přes Kukul do Polska do údoli řeky Prutu. Od kamene 13/4 postupují zákopy, válem již se sesouvající a zarůstající travou. Přecházíme vrcholné body s pěknými výhledy, značené kameny 13 a 12. Kámen 12 je kótován na polských mapách 1460. Z V svahů toho vrchu prameni dva potoky. Velký Havrylec, tekoucí V a vlévající se ve výši 860 do Prutu, a Bahonczyk Nižný, tekoucí S a také se vlévající do Prutu.

Asi 6 min. za kamenem 12 odbočuje červená polská značka S pres Kiczeru 1248 do Worochty 2 1/2 h., kde je chata dvorek Czarnohorski oddzielu Czarnohorskiego PTT. v Kolomyji, 50 lůžek, 30 nouzových, cena od 50 grošů.

Polonina na polské straně má jméno Labieska. Od odbočky polské červené je 1/2 h. na temeno

Kukulu 1536, značené trig. věži nad kamenem 11. Otvírá se skvělý kruhový rozhled do Polska, na pohraniční pásmo i na vnitřní skupiny. V Z svahu pramení potok Forešok, ústící do potoka Lazeštiny. Kukul, Turkul a Bratkovská mají nejzachovalejší válečné památky. Na Kukulu jsou mohutné kryty těžkých děl, zákopy, drátěné překážky, svahy rozryté střelami, jejichž zbytky se tu hojně povalují. Ještě v r. 1935 bylo tam mnoho úlomků střel, náboje, lopaty, nůžky na přestřiháváni ostnatého drátu, kusy zbraní, bajonety, ležící v zákopech, v krytech i na volném prostranství. Krvavé boje byly sváděny o Kukul v srpnu.1916. Rusové při Brusilovově ofensivě podnikali prudké útoky na Kukul i na Černou Klevu, aby podlomili obranu Jasiňského průsmyku a zmocnili se toho důležitého přechodu. Útoky prudší a prudší jsou několikrát opakovány. Po přestávce se jim podaří náhlým útokem pod bubnovou palbou zmocniti se hory 22.srpna. Ale jen týden ji udrží, je jim znova vyrvána, ustoupí na SV svahy. Na této straně se zachovalo mnoho zákopů a překážek. Od Kukulu sestupují hranice JZZ, jsou provázeny kryty těžkého dělostřelectva (stále máme skvělé výhledy). Ty kryty postupují přes kótu 1326 (je vyznačena na pol. mapě), značenou kamenem 10 (u kamene 9/18 největší kryt) až ke kameni 9/14. Dál již řídnou. Před kamenem 9/10 po dlouhé době se objeví žlutá zn., dál přichází několik červených polských. V sedle mezi 9/6 a 9 cesta je vyložena dřevy. Pod kamenem 9 na Z svahu hluboko pod hřebenem pramení bezejmenný potok, přítok potoka Forešoku. Vsedle mezi 8/13 a 8/12 je močál. Vystoupíme ke kameni 8, označenému trig. věží 1295 (1297); hranice se lámou v pravém úhlu ke kameni 7, kde je velká jáma po granátu a kryty.

Hoverla 2058 m.

Od kamene 7 schází modrá značka k soutoku tří pramenů ve výši 1108, tvořících potok, který se vlévá do zrušené klausury Kozmeščeku. Podle něho běží značky ke klausuře s hlídačovým domkem a dál k lesovně a hájovně Kozmeščeku nad ústím potoka Kozmeščeku do Lazeštiny. Tam vchází modrá na červenou Jub. stezku (1 1/2 hod.).

Od kamene 6/13 sestup do sedélka mezi kameny 6/3 až 6/4. Teď velmi příkrý výstup na vrchol ke kameni 6. U kamene 5/13 velký kryt a červená značka, sestup, dřevěná cesta. U 5/4 žlutá zn., výstup ke kam. 5 s trig. věží 1456. Hranice uhýbají po polonině Kozmeščeku. U 4/12 žlutá zn., drátěné překážky až ke kameni 4/8. U 4/7 střelecké kryty, u 4/6, 4/5, 4/4 ojedinělé kryty.

Vrchol Velké Kozmiesky 1572 označuje kámen 5. Zelené polské značky odbočují s Velké Kozmiesky na Malou Kozmiesku ke kříži 1410 a scházejí do schroniska Zarošlaku, 1 1/4 h. S Velké Kozmiesky jde pohraniční stezka ke kameni 3, stále stoupá ke kótě 1764, značené kamenem 2. Odtud je překonati výškový rozdíl 300 m na temeno Hoverly.

Hoverla 2058 m, královna Polonin. Karpat, ovládá vých. pohraničí a převyšuje všechny hory. Má podobu trojbokého jehlanu, spadajícího na všechny strany, nejpřikřeji S a SV. Na Hoverle bývalo velmi mocné zalednění, celkem 16 ledovců; památkou po nich jsou morény, kotle a jezírka. Nejrozsáhlejši ledovec, skoro 5 km dlouhý a 2 km široký, ležel v kotli při pramenech Prutu, nejdelší 7 km se táhl od pramene Bílého potoka po jeho toku na JZ. Velký ledovec ležel také při potoce Ozerném. Na nejvyšším místě Hoverly je betonový hranol a sloup, nesoucí na jedné straně znak ČSR. 1920, na druhé polskou orlici 1923. Na lešení je upevněna dešťoměrná nádoba. Rozhled je velkolepý. Sledujeme pohraniční hřeben od Kukulu, po němž jsme šli, i hřeben k Čorné hoře, po němž půjdeme, horské pásmo na polské straně, Pietroš 2022, mohutný protějšek Hoverly, oddělený sedlem, jímž běži Jub. stezka, hřebeny na poloninách Svidovce, ovládané Bližnici, a další horstva, tratící se v nekonečné dáli na všech stranách. Rozhled s Hoverly, počínaje S obloukem k V: Chomiak, Hryhorivka, Kozmieska, údolí Prutu, Kostrzyca, k V Maryszewska, botanická zahrada, údolí Czarného Czeremosze, údolí Bystrzece, Stepaňski, Spyci, Stajki, Smotrec, Čorná hora, Tomnatek, Turkul, k J Stoh, Petrošul, Korbul, Olán, Nieněska, Farcau, Mezipotoky, Bendriaska, Pop Ivan, Berlebaska, Sehlen, Dumeň, Šešul, Dovžina. K Z: Apecka, Opreša, Stará, Pietroš, Bližnice, polonina Krásná, Šeša, Stik, Tatulska, pol. Boržava, Tataruka, Menčul, Bratkovská, Černá Kleva, Syvula, průsmyk Jasiňský.

S vrcholu Hoverly sbíhá polská červená 1 1/2, hod. přes kótu 1414 (na spec. mapě není) k řece Prutu, podle něhož běži žlutá od hran. kamene 39, a společně přivedou do Schroniska pod Hoverlą (na Zarošlaku) oddzialu Stanislawowskiego PTT. (pošta Worochta, 120 lůžek od 1.50 zl.). Nad schroniskem směrem na J je botanická zahrada s karpatskou květenou. — S vrcholu Hoverly můžeme přikře sestoupiti přímo do kotle ku pramenům Prutu.

Z chaty na Zarošlaku vychází modrá na Turkul; červená pokračuje podle Prutu nad ústí potoka Foreszczenky, kde je rozcestí: Červená uhýbá k potoku a odbočuje po necelém km cesty SZ na Kukul, žlutá jde stále podle Prutu (jde tudy i lesní dráha) do Worochty, celkem 5 hod.

Modrá na Turkul 3 h. stoupá ze schroniska proti toku potoka Breckulce, vytáčí se serpentinami k potoku Arendarze, stoupá poloninou, překročí potok Dancerzyk, stékající s poloniny Dancerz, jde velkou serpentinou po svazích Malých Kozlů k hranicím, na něž vystoupí pod Turkulem u kamene 32 nad jezerem Niesamovitým.

Na naši stranu sestoupíme buď podle žluté značky na Jub. stezku na poloninu Harmaněsku směrem do sedla mezi Pietroš a Hoverlu, nebo po červené přímo k útulně KČST. pod Hoverlou. Adr.: pošta Bohdan. Útulna zřízena r. 1934 z ruiny delimitační chaty. Má noclehárnu, kuchyň a nouzová lůžka na půdě, jednoduché stravování a nápoje. Tam končí žluté značeni pohraniční cesty.

Útulna KČST. pod Hoverlou.

Pokračování pohraniční cesty Hoverla — Trebušany.

Není značená, ale nelze zabloudit. Trvá 3 dny, nocleh v útulnách KČST. na Vaskulu pod Čornou horou, na Mezipotocích, pod Popem Ivanem, vzdálených jednodenním pochodem 8—11 hod. S Hoverly sestup (podle polské červené) s počátku prudký ke kamennému vrcholu s kam. 39, kde odbočuje žlutá ku pramenům Prutu a k schronisku na Zarošlaku. Kámen 38 označuje temeno Breckulu 1911, jehož J svahy jsou poloninou Breckulskou. U 37/5 je jezírko na polské straně a několik na naší. Rozložitý, plochý vrchol Požiževské 1822, kámen 37. je prameništěm Ozirné, vznikající ze tři pramenů, vytryskujlcích dost hluboko pod hřbetem. Po cestě nevelkých výškových rozdílů přes kámen 36 na horu Dancerz 1850, kámen 35, podle hlubokého zákopu ke kam. 34, ohromný sráz do Polska, vidíme jezírko i dost širokou cestu, vinoucí se po polské straně. Přicházíme na zákop a hlubokou granátovou jámu. Po malém sestupu stoupáme ke kam. 33, nesmírnému masivu skal, k temeni

Turkulu 1933, složenému z obrovských plochých kamenů, kde jsou kamenné kryty i zákopy á zbytky staveb. Obtížná je cesta mořem balvanů i sestup ke kam. 32, pod nímž je jezero Niesamovité. Po cestě s polskou červenou a modrou jdeme po V svahu, kdežto hranice běží po rozsochatém skalním hřebenu, na němž je vrchol s kam. 31 a dál 30, kóta 1934.

Odtud odbíhá stezka po hřbetě poloniny na temeno Szpyci (1864) a pokračuje ke schronisku Karpatskiego Tow. Narciarzy we Lwowie na přechodu mezi Špicemi a Wielkou Maryszewskou 1564, odkud je sestup po Malé Maryszewské 1448 do údoli Prutu do schroniska na Zarošlaku.

Od kamene 30 po hranicích jdeme ke kameni 29, od něho počíná hora Rebra 2001. S jejího Z boku stéká potok Buliněc. přítok Brebeněskulu. U kam. 28 s masivy kamene a drátěnými překážkami ohýbají se hranice, přímo k J necelý 1 km zvedá se

Tomnatek s trig. věží 2016, rozložitý a náhle srázem klesající do velmi rozlehlé poloniny Brebeněskulu. Pod Tomnatkem dobrá chatka, neznalému zcela skrytá, v době prázdnin osazená družinou studentů benešovského gymnasia. Mezi kameny 28 a 27 kóta 1937. J mezi hranicemi a vrcholem Tomnateku v hlubokém karu (kotel ledovcem vyhloubený) se rozlévá jezírko ve výši 1791, vrchoviště říčky Brebeněskulu. Od kamene 26 běží SV hřeben poloniny Kiedrowaty Pohorilky. (Od kamene 31 jde po naší straně pohodlná vojenská cesta, vystupující na hranice pod Brebeněskulem mezi kam. 25 a 24, ale bez výhledů a bez válečných památek, přijdeme jen na 2 osamělé hroby.) Na pohraniční stezce 26/5 a 26/3 označují menší vrcholy se stopami války, u 26/1 je zajímavý kryt, také u 26 je velký kryt, u 25/4 velké ssutiny ubikací a drátěné překážky. Kámen 25. označuje temeno

Brebeněskulu 2037. Kámen 24/3 je pro turistu neméně důležitý. Je tu jediný pramen na hřebeně ve výši téměř 2000 m, jako by kouzelným proutkem vyšvihnutý, neboť nikde v dalekém okolí i v sedlech daleko nižších není pramenů (leda dost hluboko ve svazích). Několik pramínků se tu sbíhá a vody je dostatek a výborné! Na další cestě je prudký svah do Polska. U kam. 24 ve zlomu hřebene jsou španělští jezdci, i u 23, kde jsou ubikace a zákopy, místo dobře opevněné. Je to vrchol

Munčelu 1999, důležitý opěrný bod tohoto úseku fronty: silné opevněni postupuje a vyvrcholuje u 22/1. U 22/4 je zajímavý kryt skalní i podzemní, u 22/3 jsou kamenné hradby, procházíme těmi uličkami. Do Polska spadají prudké srázy. Kámen 22 označuje vrchol Dzembronia (výška není výměřena). Kámen 21 je kóta 1880, u kam. 20 jsou velké válečné pozůstatky. Přicházíme na velmi úzký hřbet, příkře se svažující na naši i na polskou stranu, nejvyiši u 19/6. Kámen 19/1 označuje význačnější vrchol, zvedající se nad své okolí. Kámen 19 je kóta 1870 (na spec. mapě není značena). Dál je plochá cesta pohraničním hřebenem bez značnějšího výstupu a sestupu, až kámen 17 označuje vyzdvižený vrch. Před námi hrozivě vystupuje masiv Čorné hory (Popa Ivana), přibývá válečných stop, zejména jsou u kamenů 16/17 a 16/16; přibývá skal, rozsoch ostrých hřbetů, vystupujeme do nesmírných skal

Čorné hory, že je místy těžko zlézáme; husté hraniční kameny se v nich ztrácejí. Je to cesta velmi namáhavá i nebezpečná, zvláště za mlhy, vyžadující velké opatrnosti. Ale zato rozhled, který se s temene otevře, nahradí všechnu tu námahu. Kámen 16 označuje vrchol 2022, nej východnější bod ČSR. Na polské straně je schronisko pod Čornou horou = Popem Ivanem na tak zv. Pohorylcu (na přechodu mezi Čornou horou a Smotrecí 1896 ve výši 1700) Akademickiego Zwiazku Sportowego w Warszawie s 25 lůžky, asi 2 km pod vrcholem na SV. Jméno Čorná hora náleží celé této horské skupině i nejvyšši její hoře, která se někdy jmenuje i Pop Ivan (Čornohorský) jako Pop Ivan nad Trebušany. Opatrně sestupujeme se skalnatého temene, dávajíce dobrý pozor na hraniční kameny, ke kameni 15 a dál pohodlněji již na 14, označuje vrchol (polské měřeni 1734)

Koliba.

Vaskulu 1733. Kamenitý terén přestává, přestávají i válečné stopy, neboť na Čorné hoře se fronta lámala V. Na Vaskulu při hranicích je útulna KČST. s jednou světnicí, místo pro 20 osob, kamna, hlídač podá prosté jídlo.

Modrá značka schází lesem (na stavbu chaty brali i stromy se značkami, proto na 2 místech značení porušeno) na poloninu Vertopy, ovčí salaš, lesem schůzi k zimarce, uzavřenému stavení, na zimu do ni seženou krávy a spásají seno, v létě nashromážděné. Žlutá odbočuje loukou do lesa a po serpentině prudce schází ke klausuře Balcatulu. Modra pokračuje od zimarky lesem, místy dost prudce, a sestupuje k ústi potoka Vaskulu do Balcatulu. V těch místech přichází od klausury Balcatulu žlutá a tam konči. Modrá pokračuje k ústí Stohovce, kde na modrou vyústí zelená se Stohu. Modrá pokračuje podle potoka Balcatulu pěkným údolím k čet. stanici v Luzích, u niž je noclehárna KČST. (dobrá strava).

S Vaskulu od kamene 14 směrem Z scházíme travnatou cestou ke kameni 13, od něhož svažuje se horská louka, vroubená nízkým porostem. Hranice se obracejí JZ. Nad kam. 12/9 je pramínek, kámen 12/6 označuje trig. věž; od ní vpr. téměř neznatelná cestička v trávě vede do porostu, v němž asi 200 kroků od hranic je první (stará) modrá značka na poloninu Vertopy. Sestup do sedla, nejhlubši je u kam. 11/6. Pokračujeme, mírné stoupajíce ke kameni 11, a podle napjatého drátu, oddalujícího pastviny na naši a na polské straně, ke kam. 10 na horskou louku. Ku podivu, jak všude na naši straně je pestrá květena, kdežto na straně polské i dál na rumunské je tráva téměř bez květin. Mezi 10 a 9/5 je skvělá panoráma, ovládající pásma horská od Čorné hory k Z.

Horu Vehin (Wichid) 1474 označuje kámen 9. Podle několika oborohů sestupujeme do sedélka a k trig. 8/1 a 8, to jc kóta 1461. Hranice se lomi, sestup a nepatrně výstup přes kámen 7, kóta 1378. Dál v úhlu hranic je trig. s kam. 6, kóta 1430, nadběhneme si ten úhel ke kameni 5/9. V lese je chatka, vidime ji od 5/4 a 5/5. U kamene 5 na malém vrcholku se otevře krásný výhled v oblouku 240°. Jsme na polonině Stohovci. Stoupáme ke kameni 4 a dál rovně poloninou, na polské straně dřevěný kříž. Pokračujeme poloninou, majíce před sebou kopuli Stohu. U 1/8 velmi příkrý výstup na temeno

Stohu, označené kamenem V/121 a trig. lešením na pol. straně, od něho spádem sestupují V kovové mezníky polsko-rumunské; první je označen P-R 1927. Stoh 1653, mezník Československa, Polska a Rumunska, osamotě stoje, poskytuje překrásný kruhový vvhled na všechny strany. Vidíme celý pohraniční hřeben od Popa Ivana až k Čorné hoře i dál za ní, horstva s Hoverlou. pásma vnitřní na naši i na pol. straně, rumunská horstva, jimž vévodi Farcau 1961 a Mihailecul 1960, V dáli se ztrácejí Transylvanské Alpy. Spádem sběhneme po JZ boku směrem k piketu, rumunské strážnici. Pod Z svahem začíná zelená, scházející ke klausuře Stohovci.

Zelená Stoh — ústi potoka Stohovce 3 hod. — Schůzi s poloniny do lesa. V těch místech je v lese skryta čtyřhranná chatka. Serpentinami sestupuje k potoku Stohovci. V kótě 1023 nastává již mírnější sestup ke klausuře Stohovci (nocleh v hlídačově staveni). Dobrá vozovka vede k ústi potoka Stohovce do Balcatulu, kde na modré pod lesní chatkou zelená konči.

Sestup s Nieněské.

Je celkem 5 piketů od Stohu k Popu Ivanu (Trebušanskému). První pod Stohem je na polonině Petričelu. U něho hrob skotarky, která tam tragicky zahynula. Pohraniční pěšina opouští vlastni hřeben, běžící po skalnatých vrcholech, a jde po rumunském svahu. Za necelou hodinu jsme u slabého pramínku, prýštícího při vyšlapané pěšince před začátkem stoupání. U V/105 odbíhá pěšina do Rumunska, tam výhled na rum. stranu a studánka. Držíme se pěšinou při hranicích, s nimiž se spojíme pod V/94, kde je výhled na obě strany.

Vrchol Korbulu 1698 označuje trig. věž a kámen V/90. Sestoupíme poněkud a od V/88 zase vystoupíme, za námi leží temeno Korbulu s věží, jež jsme obešli po rum. straně. Daleký výhled na moře lesů. Od kam. V/85-83 vidíme dole na naší straně hluboko ve svahu dobrou chatku. Je to delimitačni chata pod Sčaulem. Pěšina přijde pod V/81 a uhýbá na rum. stranu k 2 dřevěným, bílým křížům, kóta 1601. Držíme se hranic. Dvě skalnatá temena V/75 a V/72 jsou dva vrcholy Ščaulu 1763. obě obcházíme po naší straně. Před V/69 na naší straně jezirečko. Až k V/66 se táhne úzký horský hřbet. U V/65/1 stoupáme. Kám. V/64 s trig. věží značí Nieněsku 1817, pod ni 1/2 h. (výstup přes 1 hod.) 2 koliby, okrouhlá a čtyřhranná. Nieněsku obcházíme trochu po naší, trochu po rum. straně. Přicházíme na rozsáhlou poloninu, to začínají Mezipotoky. Tam jezírka, u V/58 první a pak řada dalších. Přibitá šipka na kolu ukáže cestu k

útulně KČST. na Mezipotocích nad bystřinou Dezeskulem, přítokem potoka Ščaulu, podle něhož vede dobrá cesta ke klausuře Sčaulu a dál do Bohdanu. Za útulnou u lesa je rozbitá kruhová koliba a za lesem stil. Útulna má jednu místnost s kamny a s pryčnami, 20 noclehů. V sezóně je osazena strážcem, který podá prosté občerstvení. Vracíme se na hranice. Vrchol Mezipotoků označuje trig. věž a kámen V/46 a 47. Mezipotoky jsou rozsáhlá plocha k Z zvednutá, s jezírky a pěknými výhledy, nejlepší u V/44/1. Pod Mezipotoky u k. V/40/1 je prostřední, od Stohu třetí piket. Od něho S 5 min. (s této strany je lesem zakryta) lesní chatka a pramen vody. Sestoupíme do mělkého sedla. Zase stoupáme, vidíme pěkný horský obraz, chatku na Douhém a za ni velkolepý horský pás s Hoverlou. Kám. V/34 je na kótě 1559. U V/32/1 je pěkný výhled k nám i do Rumunska. Následuje sestup do sedla, pokrytého hlubokým smrkovým lesem mohutných kmenů. U kamene V/27 je prudší sestup, u V/20/1 je sedlo nejhlubší. Poněkud se otevře výhled a už stoupáme; u V/17 ostřejši výstup. Vyjdeme z lesa na poloninku, táhnoucí se mezi V/14 a V/12 na kótě 1470. V těch místech na naši straně je chatka, u ní 2 koliby a pod nimi hlouběji u lesa okrouhlá koliba. to je Tomnatek gruň. Odtud těch stavení nevidíme, jsou zakryta lesem, až teprve výš u V/10, odkud se otevře výhled i na Popa Ivana a pohraniční horské pásmo. (Po Tomnateku gruni jde pěšina k ústi potoka Maslokrutu do potoka Kvasného, na němž výše 2 km je chata KČST. u klausury Kvasného.) Zase nastává les a sestup, nejhlubší mezi V/7/2 a V1711, výstup, u V/6 les ustoupí, výhled na Farcau i na Mezipotoky. Od V/3 je výhled do žlebu Kvasného potoka. Kámen V/l označuje

Bendriasku 1548, pod tou je čtvrtý piket “Runku Bendreasca”. Dál začínají kameny, značené číslicí IV, a to číslem 255. Mezi IV/252—248 poloninka s výhl. na Popa Ivana, u IV/250 dobře vidíme na Popu Ivanu sněžné pole, bílou skvrnu. U IV/248 je přechod do lesa s mohutnými, starými stromy. U IV/230 sešlý dřevěný kříž ve sněhu zahynuvšího a jezírko. Vrchol hory Holovace 1546 zůstane vlevo, jdeme pod nim.

U IV/212 rozstup stromů jako divoký park s tůní. U IV/206 trig. věž u piketu na Groschi. Je to pátý, poslední rumunská strážnice. Pod piketem hluboko ve stráni dobrý pramen, chodí k němu rumunští vojáci pro vodu. Za piketem pěšina uhýbá do Rumunska. Opustíme hraniční kameny, příkrou pěšinou vystupujeme, až nahoře u IV/196 zase jich dostihneme. U IV/194 obrovitý sráz “Bohdan gropa”. Jsme na temeni hory. Je to

Pop Ivan (Trebušanský). Jeho vrchol označuje betonový hranol a lešení. Skalní stěny tvoři mocné kulisy, obepínající obrovské srázy. Rozhled je nesmírný na všechny strany. Pop Ivan 1939 (na starších mapách a na orient, tabulkách 1940) předči široko daleko všechna horská temena. Přehlížíme velký kus své pohraniční pouti, horské valy v Rumunsku, za sebou postupující jako mořské vlny do nekonečných dálek až kTransylvanským Alpám. I panoráma našich hor, Svidovce s Bližnicí i pásem za nimi, našich i polských, je velkolepá. Mezi horskými pásy prohlubuji se údolí řek a potoků, nejdelší Tisy, potoka Kvasného s klausurou Kvasným, kde je chata KČST. Rozhled počínaje S okruhem k V: Jasiňa, Šešul, Pietroš 2020, Hoverla, Turkul,Tomnatek, Munčel, Mezipotoky, Čorná hora, Olán, Nieněska, Stoh, Korbul. Copilasul, k V Repega, Farcau, Mihailecul, Verful, Petrošul, Temnatecul, Paltinul — k J hory Rodenské, Gutinské, Ščerbán, Menčul — k Z Zoltyj, údolí Bílého potoka, Ščevora, Sojmul, Dumeň, Bližnice. Brzy z jara s ustupujícím sněhem objevují se šafránová pole; později krášli horské louky bílé narcisy, jichž místy rostou celá pole. Po nich červeně rozkvétají keříčky rhododendronů. Nesmírné, rozervané skály Popa Ivana jsou utvořeny vrstvami prahorní žuly, ruly a vyvřelých trachytů, vystouplými nad měkký pískovec. Má čtyři vrcholy, na nej vyšším je betonový hranol.

Útulna KČST. na Mezipotocich.

Sestupujeme s temene. Za mlhy vyžaduje cesta velké opatrnosti, pěšina jde nad strašnými srázy. Pod IV/179 je jezírko z doby ledové a sněžné pole. U IV/176 a 175 děsivé srázy, zvané “Kostel gropa”. Pod Popem Ivanem je nová horská chata “Pop Ivan” nedaleko shořelé čtyřhranné koliby, kdysi zvané hotel “Blecha”. S temene Popa Ivana lze k ni přímo sejiti. U IV/161 pěšina pro ostrý sestup opouští hranice a vrátí se k nim u IV/159. Chceme-li sejiti k útulně KČST. pod Popem Ivanem, sestoupíme přímo u kamene IV/158 a za 15 min. jsme v útulně. Hraniční kameny pokračují na horu

Ščerbán 1794. Pod ní přicházejí červené značky Jub. stezky na hranice, na nichž se drží v délce 2 km. Postupují na Poloninku 1625, pod ní odbočují vpr. pěšinou do údolí Bílého potoka a podle něho do Trebušan. Hranice pokračují na Preluku 1418 (pěšina jde po J svahu) a po Prislopu 1280. Na Menčulu 1370 se lámou SZ. Přes kótu 1018 scházejí pod Žoltyj 893 a končí v údolí Tisy, 2.5 km pod stanicí trebušanskou, odkud řeka Tisa dál tvoři státní hranice.

<<< OBSAH >>>

PODKARPATSKÁ RUS. Odbočky z Jubilejní karpatské stezky. XVIII.

XVIII. odbočka z Jubilejní stezky. Str. 47.

Modrá sedlo pod Pietrošem — Měrková chata 5 h. — Kvasy 2 h., celkem 7 hod.

Tabulka:

Modrá Kvasovský Menčul.

Hoverla 4 h. červená lesovna Kozmešček 2 h.

Ze sedla lze vystoupiti na skalnaté temeno Pietroše 2022, mocný protějšek Hoverly, jen o málo nižší. Hodinu šplháme na skály jeho temene, s nichž se otevře úchvatný rozhled do Jasiňské kotliny, na pohraniční pásma, na poloniny Svidovce, ovládané Bližnicí, J na zvlněný kraj zalesněných hřebenů k pohraničnímu Popu Ivanu a za nim do nekonečných dálek rumunských. Skvělá podívaná!

V sedle uhýbá modrá od Jub. stezky pod Pietroš po polonině Harmaněsce, svažující se JV. Na ní stil. Na jejich svazích sbírá své vody Bohdan. Je to panoramatická cesta, i pro auta sjízdná v té výši 1700 m. Po hodině chůze v kótě 1695 se zatočí J a schází na

poloninu Rohněsku, kde v ostrém záhybu přichází z J z Bohdanu zelená. Na polonině Rohněsce rozsáhlá mlékárna s noclehárnou KČST. se 7 lůžky. Je málo navštěvována, bude zrušena. I pak za nepohody bude se možno v ní ukrýti, i nouzový nocleh se tam dostane.

Zelená polonina Rohněska — klausura Lolin (Bohdan) — ves Bohdan 23 km. — Jde serpentinami k ústi potoka Rohněskěho do Bohdanu, na němž 1 km výše je klausura Lolin (Bohdan). Sestupuje podle potoka Bohdanu, do něhož se vlévají s obou stran potůčky a bystřiny. Nad ústím potoka Šešulu na pr. břehu je miner. pramen. Podle hájovny přijdeme ke kostelu v Bohdanu, kde zelená končí na Jub. stezce.

Modrá se zelenou z ostrého úhlu serpentiny (mapa dobře ukáže, že lze překročením hřebene zkrátiti tuto táhlou serpentinu o 3/4 h.) jde po vozovce vysoko nad mlékárnou do

sedla pod Šešul, kde je pomník s nápisem: “In memoriam škpt. Cyril Hrdlička zahynul 16.II.1931 pádem s Čertovy stěny. Podkarpatská župa turistická. Pěší pluk 36. Jednota ČOL.”

Ze sedla možno vystoupiti na vrchol Šešulu 1728. Rozhled s něho po Poloninských Karpatech patří mezi nejkrásnějši v P.Rusi. Od něho k J klesá polonina Šešul 8 km k ústí potoka Šešulu do Bohdanu.

Mlékárna na polonině Rohněsce.

Od pomníku jdeme půl hod. ke kolibě. Máme stále krásné výhledy. Za další půl hod. jsme u

Měrkový chaty, patrové budovy s restaurační místností, pokoji a společnou noclehárnou. Pod chatou dřevěná kaplička sv. Nikolaje, vystavěná v srpnu 1935. Stojí nad rozsáhlou státní mlékárnou. U ní je Wegerova inspekční chata, na ni tabulka: Chata Wegerova 1200 m. Poloninský dvorec Kvasovský Menčul, skupina Šešul, komplex Čorná hora.

Až k Měrkově chatě jde modrá společně se zelenou. Tam odbočí zelená serpentinami po polonině Suměskě k potoku Kevelovu a jde podle něho k jeho ústí do Tisy. Do těch míst sejde též s druhé strany zpod Bližnice žlutá. Na zastávku Svidovec je 1 1/2 hod., na stan. Kvasy 1 hod.

Modrá od Měrkový chaty přijde ku prameni, krásným bukovým lesem ke kolibě a ke stájím poloninského dvorce Kvasovského Menčulu na Preluce. Jsou zařízeny na kejdové hnojení luk. Modrá prudce sbíhá vysokým bukovým lesem k trati, uhne pod vysoký viadukt a po lávce na silnici, spoji se se zelenou, scházející zpod Bližnice do Kvasů, a po 10 min. konči na nádraží u tabulky:

Modrá Kvasy — Menčul, mlékárna 2 1/2 — Menčul — Šešul 1728 — Pietroš 2022 — sedlo 5 hod., připojeni na červenou (Jub. stezku) k Hoverle.

<<< OBSAH >>>

PODKARPATSKÁ RUS. Odbočky z Jubilejní karpatské stezky. XIX.

XIX. odbočka z Jubilejní stezky.

Modrá Luhy (četnická stanice) — polonina Vertopy — Čorná hora 2026 m 6 hod.

U nejvýchodnéjši četnické stanice v ČSR. nad soutokem potoků Hoverly a Bílé Tisy, odbočuje z Jub. stezky modrá po silničce, vedoucí na klausuru Balcatul. Hned za čet. stanicí je stavení č. 869, noclehárna KČST., 10 lůžek ve 3 místnostech, strava. Po 2 km ústí vl. potok Hodor, za ním hájovna, závora, bráni další jízdě. Za poplatek lze jeti až ke klausuře. Po 40 min. vl. ve stráni na kraji jehličnatého lesa vytéká lahodná železitá kyselka. Pramen je chráněn stříškou. Podle několika oborohů vede k němu stezička a schůdky. Za pramenem 2 km vl. se vlévá potok Lipovír a dál Lemský, pramenící na J svazích poloniny Lemské. U jeho ústi hájovna a myslivna. Odtud 1.5 km máme k

soutoku potoka Balcatulu a Stohovce, tvořících Bílou Tisu.

Tabulka:

Zelená Stoh 4 hod. (12 km).

Zelená odbočuje podle potoka Stohovce, při jehož ústi je lesní chatka, romantickým žlebem, sevřeným zalesněnými stráněmi. Dobrá vozovka jde povlovně 40 min. ke klausuře Stohovci, v hlídačově domku přístřeší a nocleh. Pokračujeme podle potoka na kótu 1023, odtud serpentinami překonáváme ostřejši stoupáni. Vyjdeme na poloninu nad pásmo lesa. Před námi se klene Stoh 1653, trojmezi tři států, označené kamenem V/121 a trianglem, úchvatný kruhový rózhled, jeden z nejkrásnějšich v celých Poloninských Karpatech. Na něm zelená konči.

Od odbočky zelené podle Balcatulu rázným krokem jsme za 20 min. u salaše Strunžiny nad vtokem potoka Strunžiny do Balcatulu. Je to široký palouk, vroubený lesem, malebně zaklíněný do horských stráni. Za dalších 10 min. jsme u okrouhlé koliby nad ústím potoka Vaskulu do Balcatulu. Tam začínají žluté, tabulka:

Žlutá nádrž Balcatul, Čorna hora 4 hod.

Žlutá zůstává při potoce Balcatulu na dobré vozovce. Po 5 min. je smyk pro dopravu klad a most, za dalších 5 min. čtyřhranná chatka a druhý smyk, odkud za 50 min. podle Mučivých kaskád potoka Balcatulu jsme u klausury Balcatulu, Jc to rozkošné zákoutí, sevřené poloninami Lemskou, Balcatulem a pohraničním hřebenem Čorné hory. Na válku upominají zbytky nemocnice, ubikaci, hrob německého důstojníka a roztroušené hroby vojáků. Bylo tam velitelství tohoto úseku fronty. Balcatul je nejvýše položená nádrž 1021 s velmi studenou vodou, v niž je nebezpečno se koupati pro ostnatý drát na jejím dně. Pěkná chata KČST., otevřená v červenci 1935, jc příjemným útulkem v tomto čarovném koutě. V ní 15 lůžek, kamna, na půdě nouzové noclehy. Je otevřena po celý rok. Spravuje ji Sauka Bereluk (adresa: klausura Balcatul, p. Bohdan, P. Rus). Podá občerstvení, polévku, čaj, mléko, konservy. Žlutá nad chatou vystoupí nad hrobem něm. důstojníka do stráně a krátkými serpentinami ostře stoupá 70 min. na horskou loučku 1448. Tím jsme překonali největší stoupání. Žlutá vyúsťuje na modrou. Zpětným směrem se tam žlutá těžko najde. Ale chalupa je nám dobrým ukazatelem, od ní se dáme ostře vpr. na loučku a na kraji lesa již žlutou najdeme.

Šešul od západu.

Modrá od soutoku Balcatulu s Vaskulem bez cesty vstoupí do pralesa, jímž si razí cestu hlubokým žlebem divoký potok Vaskul. Odbočíme od potoka a stoupáme lesem, až přijdeme k zimarce, chalupě v létě zavřeně, nad ni vyústi žlutá, přicházející tam obloukem od ústí Vaskulu přes klausuru Balcatul. Od zimarky již povlovněji 55 min. na poloninu Vertopy s ovči salaší. Otevře se skvělá panoráma! Pás lesa nás dělí od hranic, k nimž dojdeme za 20 min. V jednom místě několik stromů se značkou je vykáceno. Těsně na hranicích je útulna KČST. s jednou místností, 16 nouzových noclehů bez dek. V sezóně je chatka osazena hlídačem. Pamatujme, že zásoby bývají vyčerpány, zvláště chléb. Vstupujeme na pohraniční cestu úseku Čorna hora — Stoh na hoře Vaskulu.

<<< OBSAH >>>

PODKARPATSKÁ RUS. Odbočky z Jubilejní karpatské stezky. XX.

XX. odbočka z Jubilejní stezky.

 Zelená Bohdan ves — klausura Lolin (Bohdan) 15 km, klausura Lolin (Bohdan) — polonina Rohněska 3 h., odtud výstup na Šešul a Pietroš.

V Bohdanu u kam. kostela nad ústím potoka Bohdanu do Tisy začínají zelené značky. Jdou po pr. břehu potoka. Cesta stoupá k hájovně a k ústí potoka Nimečného. Od kóty 664 za necelou hod. jsme v ústi potoka Šešulu, přitékajícího s poloniny Šešulu. Nad ústím 2 min. je minerální pramen. Zakrátkc ústi zl. Lolin zvor. Odtud půl hod. je soutok dvou potoků, skoro stejně mocných, Rohněského a Bohdanu. V těch místech se značky oddělí od potoka Bohdanu, podle něhož pokračuje vpr. vozovka 1/4 h. ke klausuře Lolinu (Bohdanu), rozlévající se v údolí, sevřeném zalesněnými stráněmi, ve výši 833.

Zelená se přidrží na kus potoka Rohněského a vystupuje od jeho toku serpentinami na

poloninu Rohněsku, k velké státní mlékárně, shluku několika staveni a stáji. Je tam umístěna noclehárna KČST., bude však zrušena pro malou návštěvu, ale i potom se tam dostane nouzový nocleh. Na stavení noclehárny vidíme modrou značku. Na polonině několik jezirek, zbytků z doby ledové. Značky vystoupí táhlými serpentinami na okraj poloniny Harmaněsky. Do těch míst se vytočila k zelené druhou serpentinou modrá ze sedla pod Pietrošem a společně jdou

pod Šešul, na jehož vrchol je snadný výstup. S jeho temene 1728 otvírá se překrásný rozhled po Poloninských Karpatech. Značky jdou po dlouhé, ostré serpentině, kterou si můžeme nadejít přes hřeben a zkrátit si tak cestu o půl hod. do sedla a pod Sešulem k pomníku škpt. C. Hrdličky, který zahynul lavinou na Čertově stěně. Půl hod. pokračujeme po cestě s úchvatnými výhledy ke kolibě a za další 1/2 hod.

k Měrkově chatě. Pod ní kaplička a mlékárna, kde zelená odbočuje od modré vpr. po vozovce četnými serpentinami nad žlebem Šuměského zvoru. Přijde k potoku Kevelovu a podle něho k jeho ústí do Tisy na státní silnici, vedoucí J do Kvasů, S do Jasině. Od vstupu zelené na silnici je 250 kroků k ústí potoka Gropince, odkud stoupá žlutá pod horu Bližnici.

<<< OBSAH >>>

PODKARPATSKÁ RUS. Odbočky z Jubilejní karpatské stezky. XXI.

XXI. odbočka z Jubilejní stezky.

 Žlutá Bohdan — klausura Kvasný 12 — Lisečen 20 — Bílý potok (Trebušany) 30 km, 10 hod.

V Bohdanu při ústi potoka Kvasného z Jub stezky odbočuje žlutá. Na mostě na stromě tabulka:

Žlutá klausura Kvasný 12 km, Pop Ivan.

Dobrá silnička jde po l. břehu potoka Kvasného širokým údolím, v němž jen pořidku jsou roztroušeny chalupy a výše dřevařské chatky. V kótě 631 přejde silnička na pr. břeh. Četné bystřiny s obou stran se vlévají do Kvasného, na l. břehu devět, na p. deset, jedenáctá je nejmocnějši, je to potok Maslokrut, stékající s poloniny Maslokrutu. Za 40 minut docházíme

ke klausuře Kvasnému, malebnému zákoutí ve výši 803 m. Je opravena a zpevněna. Nad ní na záp. straně hlídačův domek. V ve stráni stojí chata KČST., otevřená 28. července 1935. Je stavěna stejně jako chata u klausury Balcatulu a je stále osazena správcem. Noclehy, prostá strava. Z jejích oken vidíme temeno Petroše 1784. I temeno Popa Ivana je vidéti od klausury, Krásný je to kout, zvoucí i k delšímu pobytu. Klid je tam, koupání, minerální pramen, skutečné horské lázničky, které by mohly v budoucnosti vzkvésti na dobré lázeňské a klimatické místo.

Soutok Balcatulu a Stohovce.

Žlutá několik minut od chaty vyvede k lahodné železité kyselce, pramenící ve stráni pod ochrannou stříškou. Cesta stoupá k okrouhlé kolibě a ke smyku. Až sem mohou vozy. Značka zlomí směr od potoka vpr. a nastává ostrý výstup lesní úz. cestou, vysokým lesem nad bystřinou. Opouštíme ji, kus jdeme po nové cestě, zase vystoupíme serpentinovitě, až dostihneme okraje lesa a vcházíme na pastvisko bez pěšiny, porostlé vysokým šťovíkem a prostoupené skalisky. Značky výše jsou zlými povětrnostními poměry vyšlehány, ale hřeben je nám vodítkem. Při zpětném směru, zvláště za mlhy, se těžko hledá místo, kde z pastviska scházejí značky do lesa. Nad býčí kolíbou překročíme hřeben a sejdeme na Jub. stezku, kde na kolu pod červenou vidíme první dobrou žlutou značku. Při zpětné cestě v tomto místě odbočíme a překročíme hřeben! Roh lesa sbíhá k naší cestě, obcházíme spáleniště, tam stála čtyřhranná koliba, žertovně zvaná hotel “Blecha”. Dál je nová chatka poloninského dozorce a

horská chata “Pop Ivan” ve výši 1560 mn.m. (str. 53). Žlutá sejde do lesa k Bílému potoku a k lovecké chatě Oskarce (zavřena). Od ní 2 km je ústí potoka Javornikového v kótě 588. Bílý potok se řítí četnými vodopády a dere se peřejemi. Po 1.5 km vtéká do klausury. Pod ní 0.6 km ústi potok Vel. Roziš, v jeho ústi vstupuje žlutá na Jub. stezku.

<<< OBSAH >>>

PODKARPATSKÁ RUS. Odbočky z Jubilejní karpatské stezky. XXII.

XXII. odbočka z Jubilejní stezky.

Žlutá Rachov, Dumeň 3 — Dumeň, Bližnice 5 — Bližnice, Gerešaska, Apšinec 7 hod., celkem 15 hod.

Je to krásná cesta po poloninách Svidovce, po horských hřebenech, zvedajících se poledníkovým směrem mezi Tisou a Kosovskou řekou. V Rachově od mostu u řeckok. kostela jdeme po pr. břehu Tisy silnici 10 min. k ústi Vulšinského potoka. Na tabáčni budce tabulka s textem, uvedeným v nadpise. Vzhůru vl. do stráně a ostrým výstupem lesem na horské louky s bukovými háji a skupinami stromů. Stoupáme poloninskou cestou, vroubenou starými buky. Otvírají se stále širší a širší výhledy do údolí Tisy, na Rachov, na pohraniční hory. Nad pásem lesa s pramenem v boku hory ve výši 1300 m stojí

chata KČST. na Dumeni ve výborném lyžařském terénu. Byla vystavěna 1935. V přízemi má hostinskou místnost, byt správcův a noclehárnu s 9 lůžky, v podkroví druhou noclehárnu. Z jejích oken je pěkný výhled na Rachov i na pásmo pohraničních hor, ovládané Popem Ivanem. V sestupuje Ciháňský gruň do údolí Tisy, Z Magurica klesá ke Kosovské řece, Od chaty stoupá žlutá po cestě na Dumeň 1391. Za ním je Doužina s dvěma kótami 1380 a 1388. Na V svahu kóty 1380 je mlékárna a koliba. S druhé kótv 1388 odbočuje zelená na zastávku Bělin.

Zelená Doužina — potok Terentin — Bělin — zastávka 1 1/2, hod.

Žlutá vstupuje do lesa a přechází zase na poloninu. Pod kótou 1383 polonina Perelisok se svažuje Z k lesu, na ni je koliba. Další koliba je na polonině pod kótou 1439, za níž jdeme cestou Plaj Urda (Plaj Urda znamená cestu na poloninu Urdu). Vrchol

Staré 1475 je nejvyšším místem tohoto úseku. Vcházíme na poloninu Flavantus. Žlutá obchází horu Bližnici po Z svahu.

Hrob německého důstojníka u klausury Balcatulu.

Kdo chce na temeno Bližnice, odboči se značek a poloninou stoupá vpr. na temeno Bližnice 1883, jejíž tři vrcholy se k sobě blíží. Nejvyšší označuje triangl. Otevře se rozsáhlý rozhled na celý pohraniční amfiteátr hor, táhnoucí se obrovským obloukem od Černé Tisy až do jejího žlebu u Trebušan, po rozlehlých poloninách Svidovce. jichž je na padesát. Přes čtvrtinu země přehlížíme s Bližnice. Hora kamennými srázy tvoří J podkovu, na jejím dně pramen a jezírko, u něho čtyřslabičná ozvěna. Na V svahu Bližnice na polonině Svid. Drahobratu je útulna KČST. Tam běži zelená a po ní sestup buď do Jasině nebo do Kvasů nebo s přestupem na žlutou k zastávce Svidovci.

Žlutá pod Bližnici pokračuje po polonině Flavantuč (místní název Flavantus), zlomí se dvakrát v pravém úhlu pod kótu 1498, zase se otočí o 90° a lesem přechází na poloninu Urdu. Sestoupí do údolí, překročí potok, tam je okrouhlá koliba a stil. Prochází lesem. Po 20 min. je na břehu Kosovské řeky koliba v mokřisku. Je to pod poloninou Niž. Gerešaskou. Podle potoka, kde je ovčí koliba a stil, postupuje podle dvou jezírek a za hodinu je u

Gerešaskčho jezera 1590. Je jedním z největšich jezer na P. Rusi. Ze sedla vystoupí na hřeben pod kótou 1766 (přechod na modrou pod Trojásku 1707 a k chatě pod Podpulou 10 km), přejde na poloninu Apšinec k stájím a podle potoka Apšince ke klausuře Apšinci.

 Nádrž Kvasný. V pozadí Pop Ivan 1490 m. U nádrže nová chata KČST.

<<< OBSAH >>>

PODKARPATSKÁ RUS. Odbočky z Jubilejní karpatské stezky. Mukačevo.

Mukačevo, živé obchodní město, rychle vzrůstající, zajímavé velkým počtem žid. obyvatelstva, jež mu vtiskuje svůj ráz.

Poloha, komunikace. Rozkládá se na l. břehu Latorice, zesílené Vižnicí, ústící nad městem, na rozhraní vysočiny a nížiny v kotlině, obklopené S a V věncem vínorodých vrchů, jež jsou základem zdejšího vinařství a rozvětveného obchodu s vínem, k JZ otevřené, s velmi příznivým podnebím. Na J je lemuje Koropecký kanál. Je středem obchodních cest. Leží na trati Baťovo — Lawoczne a na silniční magistrále Užhorod – Jasina, vybíhá odtud stát. silnice do Svalavy a zemské do Čopu a do Chustu. Aut. linky ČSD.: Mukačevo — Sevluš — Chust, Mukačevo — Užhorod, Mukačevo — Iršava, Mukačevo — Berehovo — Výlok — Vel. Palad. Soukromé: Mukačevo — Čop. Mukačevo — Berehovo, Mukačevo — Dovhé.

Obyvatelstvo. 26.102 ob., 2664 Č., 6476 R., 5561 M., 8869 Ž., 991 N., 106 j., 1435 ciz. Židů podle národnosti 35.96%, podle vyznáni 11.313, 5742 řm., 6378 řk., 376 p., 864 j.

Úřady. Stát. podniky. Humanitní ústavy. Okresní a berní úřad, okr. soud (88 obcí), fin. řed., st. lesní správa, polic, komisařství, čet. velitelství, cejchovní úřad, měst. notářský úřad, stát. matriční úřad, pravoslavné a ref. ev. biskupství. Stát. výzkumná stanice vrbařská, ovocná a révová školka. Státní nemocnice. Poradna pro soc. choroby.

Školy. Státni: reál. gymnasium s čs. pobočkami, koed. učit. ústav rus. s čs. pobočkami, obchodní akademie s oddělením rus. a maď., kupecká pokračovaci škola, hospod, škola se stát. statkem, dětský domov pro úchylnou mládež, ústav pro zmrzačelé děti. — Útulek pro opuštěné a zmrzačelé dívky. Spolkové ref. reál. gymnasium Svazu hebrejských škol. — Národní: stát. ob. čs. 6tř. š 19 pobočkami a expositurou ve Vyš. Koropci, stát. měšť. rus. s 11 pob., 8 pob. čs., 5 maď. a 1 něm., I. stát. rus. 5tř. s 10 maď. pob. a 1 tř. pomocnou, II. stát. rus. 6tř. se 4 pob., III. stát. rus. 6tř. se 4 pob., řeckok. rus. 2tř., klášt. římskok. dívčí 5tř., stát. rus. 4tř. pro slepce, stát. 2tř. pro zmrzačelé, soukromá hebrejská 5tř.

Noclehárna KČST. v internátě stát. gymnasia.

Kavárny, hot., rest.: Purmova kavárna a cukrárna, mod. podnik v Masarykově tř. (tel. 283). Hot. Hvězda v Masarykově tř., Venezia a Park u mostu na křižovatce Masarykovy a Beskidovy třídy. Litovelská restaurace, stanice KČST., 3 pokoje se 7 lůžky po 5 Kč, snídaně 1.50—3, oběd (bez moučníku) 5.50, večeře 7.50, denní pense s noclehem 16 Kč, majetník Jar. Bozděch, Hudebnická ul. č. 6, u dřev. kostelíka.

Nádraží v Komenského třídě, zastávka tabáková továrna. Stanoviště autobusů trati Mukačevo — Iršava u římskokat.

kostela v Masarykové tř., u radnice stát. autob. Mukačevo — Užhorod, Mukačevo — Berehovo, Mukačevo — Výlok.

Peněžní ústavy. Fil. Městské spořitelny na Král. Vinohradech, fil. Podkarpatoruské banky (centrála v Užhorodě), fil. Slovenské banky v Bratislavě.

Průmysl. Stát. tabáková továrna, zřízená zásluhou Eganovou, jediná v zemi, Friděšovská železárna a slévárny se 100 dělníky, 3 továrny na nábytek, na papírové zboži, pletárna, rafinerie min. olejů, 4 kruhové cihelny, elektrárna.

Typická lidová keramika má černou polevu, černě, bile a zeleně nebo žlutě zdobenou; prodává se na týdenních trzích.

Prohlídka města: Z nádraží ulici Komenského ke křiž. s ul. Úřednickou a Husovou (v ni obch. akad.), tam vl. hebrejské gymnasium s ozubeným orientálním průčelím a vpr. pozemkový úřad, Biskupskou, v ní vl. ber. správa, vpr. stát. reál. gymnasium a na křižovatce s ul. krále Alexandra-Sjednotitele řeckok. kostel a měšť. škola.

Přijdeme do Masarykovy třídy, jež je středem města. Tam je radnice secesního slohu, stavěná podle plánů peštského architekta Polgara, a hotel Hvězda z roku 1840, přestavěný 1894, kdy byly strženy nízké domy v již. frontě a přestavěny. Ulice, proměněná v park s pomnikem Duchnovičovým, je vroubena obchodními domy, které v sev. frontě mají úzké uličky a průchody. Ulici zavírá římskok. kostel s vysokou got. věží uprostřed, 2 menšími po stranách a s novou příčnou lodi. Nejstarší část kostela je z XI. stol. Nad hlav. vchodem v tympanonu vystupuje plastický obraz Kristův, na hl. oltáři rozměrný obraz a 2 sochy světcův, žebrová klenba, got. sedile a got. postranní vchod. Uprostřed již. strany domů v Masarvkově třídě je vchod do zámeckého parku, zavřený kovanou mříži. Schónbornův zámek, nyní ředitelství firmy “Latorice”, bar. přestavěný z Rákóczyova “Bílého domu” podle plánů Baltazara Neumanna na počátku XVIII. stol., má průčelí členěné lesénami, okenní rámy zdobené štukami a nadpraží s mušlovými ornamenty. V sev. frontě u římskok. kostela je měst. veřejná knihovna, vedle je umístěna část musea Lehoczkého, dál policejní komisařství, a na rohu ul. Munkáczyho divadlo, pak proti sobě synagogy a na konci u mostu přes Latorici proti sobě hotely Park a Venezia. Na křižovatce ul. Rákóczyho a krále Alexandra-Sjednotitele (Borodské) řeckok. kostel, basilika jiného půdorysu než bývají basiliky, neboť původně byla stavěna biskupská residence a teprve od nadpraží budova stavěna jako kostel. Na stropě lodi fresky, věž s ochozem a helmou. Na konci ul. Munkáczyho dřevěná cerkev, přenesená ze Selestova 1928, u ni Litovelská restaurace. Kostel protestantský za římskokatolickým v ul. Duchnovičově je nově upraven. Dvě synagogy (v Masarykově ul.) a přes 20 modliteben. Z jiných budov vynikají palác fil. Národní banky s masivním průčelím, stát. internát, dětský domov s kojeneckým pavilonem, kasárny v ulici krále Alexandra-Sjednotitele dél. pl. 119 a v ul. Havlíčkově pěš. pl. 19 (část na hradě), naproti okres. úřad, novostavby jezdeckého pluku pod hradem. Tabáková továrna v Čakanské ul., nemocnice s chirurgickým pavilonem v Nemocniční ul., palác společnosti “Latorice”, moderní budova stavitelské firmy Inž. Kolena a spol. Pozoruhodné jsou sbírky musea Lehoczkého se 4200 archeolog. předměty a cennými hromadnými bronzovými nálezy. Je umístěno v domě č. 57 v Komenského ul., část s památkami hradu a města je vedle měst. knihovny v Masarykově ul. Ve 2 místnostech jsou vzácné sbírky praehistorické, z mladší doby kamenné, bronzové, železné a z doby stěhování národů. Třetí místnost je vyplněna zbraněmi a nástroji různých dob. Theodor Lehoczky byl v městě advokátem a žil tam 1855—1915. Celých 60 let sbíral nálezy i sám vykopával. Po jeho smrti měly být sbírky zavlečeny za hranice, ale stát je koupil. Budou základem zemského musea. Zajímavostí Mukačeva je želví farma, jediná v Čs. republice; založil ji J. Ješátko, rotmistr posádkového voj. velitelství. Je vydržována ze soukromých prostředků. Tím se zachraňuje od vyhynutí bahenní želva, žijící již jen ve zbytcích Černého močálu a v jeho odvodňovacích kanálech. Na farmě jsou chováni a studováni i zástupci podkarpatoruských plazů. Město má nyní již kanalisaci, regulované pobřeží Latorice, vodovod s cisternami na Latorici (vše vybudováno po převratě).

 Masarykova třída v Mukačevě.

 Dějiny. Odedávna šla tudy obchodní cesta z Vereckého průsmyku do nížin uherských, lemovaná řadou hradišť a sídlišť, jak svědčí četné nálezy z doby bronzové a železné. Na JV okraji města jsou mohyly, ve kterých se našly mince měděné, stříbrné i zlaté. Dějiny města jsou těsně spjaty s dějinami hradu Palanoku. Okolí Mukačeva bylo majetkem královského rodu Arpádovců do jejich vymřeni 1301. Ondřej I. založil v polovině XI. věku klášter pro mnichy, kteří přišli s jeho ženou, ruskou kněžnou Anastazií. Tehdy byl zbudován hrad a pod ním vznikla v době XII. stol. osada. Do té doby spadá založení kostela. Klášter 20 let před vpádem Tatarů zanikl. Osada zničena 1241 Tatary. Město vzkvétalo za panování rodu Anjou. O právu tržním mluví listina 1348. Alžběta z Anjou mu uděluje 1376 právo užívati pečeti a jiná privilegia (listina z r. 1376 je nejstarší v archivu města), jež Zikmund 1391 rozšiřuje. Fedor Korjatovič (panuje nad městem 1392—1414) velmi povznesl kraj i město. Na počátku XV. věku Štěpán Lazarevič a Jiři Brankovič, srbští uchvatitelé, zmocni se Mukačeva. Po nich získává je rod Hunyadovců. Za nich město rozkvétá. Mukačevo se stává věnným městem královny Anny z Valois, choti Vladislava II. (1490—1516), a Marie, choti Ludvika II. (1516—1526). Zápasy protikrálů s Habsburky 1526—1604 a boji za národního povstání 1604—1711, v jehož čele stojí Bočkaj, Bethlen, Tököly a Rákóczyové město trpí. Trpí i různicemi náboženskými, i tím, že je útočištěm uprchlíků. Zlé chvíle prožívá, když propadlo konfiskaci a stává se korunním po míru satmárském 1711. Za věrné služby Mukačevo i panství čiňadovské dostávají 1728 Schónbornové a s ním pozemky v ohromné rozloze 235.000 ha. Tím jejich majetek, již dříve značný, úžasně vzrostl, patří jim celá řada zámků. Jsou dobrými hospodáři, kolonisují svá latifundia, zakládají průmyslové podniky, ale jsou i štědrými podporovateli uměni. Zaměstnávaji přední stavitele. Balt. Neumann jim renovuje mukačevský zámek, jejž zcela přestavěl a zvětšil o nové křídlo. Z darování Karla VI., který si ponechal hrad a tím přetrhl právní svazek s městem, vzniká dlouhý spor mezi Schonborny a korunou, vedený za Marie Terezie, Josefa II. a Leopolda, až po 30 letech končí narovnáním. Město za Marie Terezie se stává poddanským. Po roce 1848 nastává rychlý rozvoj města, zejména postavením trati. R. 1873 zřízen magistrát. Ale netušený rozmach je po převratu, kdy Mukačevo zápasi o prvenství v zemi s Užhorodem. Zajímavá je podívaná o týdenních trzích a zvláště o šábesu.

Okolí. SV 40 min. jsou Podbořany, notariát, stát. čs. 2tř. a rus. 5tř., řeckok. 1tř. škola, sladovna a pivovar, jediný na P. Rusi, s roční výrobou 35.000 hl piva, pravosl. kostel, lomy andesitu, 1901 postaven pomník na l. břehu Latorice nedaleko žel. mostu z Mukačeva do Verecek na pamět vítězného boje povstalců 22.IV.1849. Prý stával ženský klášter, založený Valhou, vdovou po knížeti Fedoru Korjatoviči.

Mukačevský hrad — Palanok. Z 3 km od Mukačeva zvedá se ze širé roviny nad p. břehem Latorice do výše 68 m (188 m n. m.) protáhlý kužel šedomodré trachytové skály, jejíž vrchol korunuje mocný hrad, dnes kasárny pěšího pluku 19. K jeho návštěvě je potřebí povolení vojenského velitelství v Mukačevě. Do hradu se dostaneme po úzké pěšině nebo po hradní cestě, vinoucí se po záp. svahu. Čím stoupáme výše, tím rozsáhlejší se otvirá rozhled. Přicházíme k bráně na nejnižší terase, vedoucí do dolního hradu bez nádvoří. Odtud schodištěm podle mista, kde bývaly cisterny, do vrchního hradu. Na jeho nádvoří je studna 85 m hluboká z konce XIV. stol. Spodní klenba zbývá z mocné věže, která stála nad studnou. Byla to nejstarší část hradu, při pozdějších opravách ji zbořili. Trojúhelníkové nádvoří obklopuji vysoké budovy, v jejich základech a spodních klenbách je zachováno původní zdivo. Stoji tam hradní kaple, kdysi, bohatě zařízená, vedle ní na rotundě rozkládá své větve lípa, zasazená 1849. Překrásný rozhled se otevře se všech bašt do širého okoli, do nížiny i na Karpaty, na Mukačevo, na Latorici, z níž byly naplňovány vodou příkopy, na bývalé podhradí, z něhož vznikla ves Palanok. Pod SZ baštou zůstal cihlový podstavec mileniového pomníku z r. 1896, který byl 33 m vysoký a nesl na svém vrcholu bronzového dravce s rozpjatými křídly a se zakřiveným mečem v zobanu, hledícího k Vereckému průsmyku, jímž podle pověsti přišli Maďaři do země. Pomník, zbudov. nákladem 97 000 K. byl až na podstavec zbořen a kovový turul uložen ve stáji. Hrad si zaslouží návštěvy pro svou minulost i pro jedinečný rozhled, který se z něho otvírá. Hrad měl veliký význam vojenský i politický. S jeho osudem jsou spjaty osudy města. Býval sídlištěm již v dobách pradávných. Byl založen v XI. věku na obranu před Kumány. Po vpádu Tatarů byl opevněn a ztužen za Karla Roberta, odpůrce našeho krále Václava II.

Monastýr na Černeku u Mukačeva.

V letech 1396—1414 byl jeho majetníkem kníže Fedor Korjatovič, zakladatel slavného monastýru sv. Vasila na Černecké hoře. Po 1490 byl jeho pánem král Vladislav II. Po 1526 je ohniskem odboje proti Habsburkům v době protikrálů 1526 až 1604. Je oporou národního povstání po celé další století. Po bitvě bělohorské je jeho pánem Bethlen Gabor a po jeho smrti Jiří I. Rákóczy, který ve spojení se Švédy a s Francouzi zasáhl do třicetileté války. Jeho vdova Zuzana Lorántffyová povolala na svůj statek do Blatného Potoka 1650 Komenského, který tam prodlel 3 léta. Na ni upomíná deska v střední části hradu na sev. zdi s lat. nápisem: “Vystavěla urozená paní Zuzana Lorántffyová, vznešená kněžna sibiňská 1657.” Syn Jiří II. Rákóczy pokusil se o korunu polskou, ale vpád jeho byl odražen, ztratil i knížetství sibiňské a na rány, při vpádu utržené, zemřel. Zato Poláci 1657 ze msty vyplenili Mukačevo. Vdova jeho Žofie Báthoryová násilím nutila poddané ke katolictví a dala se pod ochranu Leopolda I. Zachránila svou přímluvou rodinné statky svému synu Františku I. Rákóczymu a vymohla mu milost po nezdařeném povstání 1670. Žil pak na svých statcích s manželkou Helenou Zrinskou, která ovdověvši, sídlela na hradě mukačevském se svými dětmi Františkem II. Rákóczym a Julií. Provdala se za svého prvního nápadníka Emericha Tókolyho, který sjednotil rozptýlené kuruce, nepřátele Habsburků, povětšině drobnou šlechtu maďarskou, a obsadil valnou část země s pomocí Turků. Po porážce jejich u Vídně 1683 mnozí stoupenci odpadli od Tókolyho, uvěznili jej a kurucové se rozprchli. Císařští oblehli mukačevský hrad, hájený Helenou Zrinskou, která často v dešti kulí se synkem v náruči stála mezi obhájci, povzbuzovala je a hrad uhájila, že císařští odtáhli. Ale ne nadlouho. Generál Carraffa znovu sevřel hrad. Měl v podezření Prešovské, že podporují Helenu, dal proto 300 jich zajmouti a zvířecky popraviti na náměstí v Prešově (“Prešovské jatky”). Marný byl další odpor, hájila hradu 1685—8, kapitulovala. Syn František II. dán byl na vychováni jesuitům do Jindřichova Hradce. Osud znovu jej postavil v čelo povstání, aby osvobodil týraný národ, přidávají se k němu mnozí šlechticové, především pán Užhorodu hr. Bercsenyi. Bydlel často v Mukačevě na svém zámku “Bílém domě”, kam přicházívali zahraniční vyslanci. Ve 3 letech se stává pánem země. Ale slibovaná pomoc z ciziny nepřišla, povstalci sami se neudrželi. Smluven mír v Satmaru 1711. Rákóczy měl slibiti císaři věrnost, ale raději ztratil celý majetek a odešel do Polska a později do Francie. Hrad připadl koruně a panství dáno Schónbornům. Stal se politickým vězením. Dr. J. M. Jankovich v knize “Mukačevský hrad” (přel. J.Dušánek) podrobně popisuje hrad a líčí jeho dějiny, vypočítává vězně, kteří úpěli na hradě. Byli to účastníci spiknutí 1794, mezi nimi baron Riedl, býv. vychovatel cis. Františka I., spisovatel František Kaczinzi. R. 1809 francouzsky vyslanec hrabě Kamil Turnon, 1813 rakouský politik a dějepisec baron Josef Hormayer, 1821—3 řečtí bojovníci za svobodu knížata Alexandr a Mikuláš Ypsilanti, cis. kapitán Reindl pro atentát na cis. Ferdinanda. Rok 1848 osvobodil politické vězně, ale hned nato byli přiváděni účastníci “májového” pražského spiknutí a uherští bojovnici za svobodu (Moric Jókai “Temné obrázky”). R. 1855 změněn hrad na civilní věznici, která zrušena 1897. Hrad chátral, po převratu lid jej plenil. Přešel do majetku ministerstva financí a r. 1927 zřízena v něm kasárna.

Úboči hradu pokrývají vinice. Pod hradem je ves Palanok s obyvatelstvem většinou německým, notariát, čs. 1tř. s dvoutřídní expositurou v Paušíně a 4tř. něm. škola s rus. pobočkou.

Válečný hřbitov na Čeremše.

Na S je ves Rosvegovo a Podmonastýr. Přejdeme po mostě (za mostem na trafice orientační tabulka k modré, jež tu začíná na poloninu Rovnou) přes Latorici do Rosvegova, bývalo okresním městem. Notariát, čs. 6tř. a rus 6tř. škola s pom. třídou, hospodářský lihovar, sirný pramen. R. 1913 zemřel jako farář Alexandr Mitrák-Materin, básník a linguista. S Rosvegovem souvisí Podmonastýr, stát. rus. 2tř. škola, na vých. konci vsi monastýr řádu sv. Vasilia. Lépe je sejiti se silnice a dáti se pěšinkou mezi kukuřičnými poli. Přijdeme na volné prostranství na p. břehu Latorice se skupinou staletých dubů. Na návrší, zvaném Černek, zvedá se rozlehlá klášterní budova, za níž vyhlédá věž kostela; jako by tam stál středověký zámek s věží a vysokými zdmi. Není jisto, zda klášter založil Fedor Korjatovič. Snad stál již dříve a Korjatovič jej nadal statky a rozšířil. Dřevěnou stavbu kostela na kamennou přestavěl biskup Joannikij Zeikan 1661. Časem zchátrala, byla stržena a na počátku XIX. stol. vystavěna nová. Monastýr býval pravoslavný. Velkého významu nabyl tím, že jeho opatové byli biskupy. To přestalo přenesením biskupství do Užhorodu.

V dlouhých chodbách nade dveřmi dormitářů jsou obrazy na dřevě malované, díla mnichovské malířské školy. Visí tam portrét biskupa E. Olšavského (1743—1767). V knihovně z 10.000 svazků je zkatalogisována asi polovina. Jsou mezi nimi vzácné tisky, Žaltář z XV. stol., psaný na pergameně, Ostravská bible, tištěná církevní slovenštinou 1581, liturgická kniha, tištěná v Macedonii 1563, rukopis evangelia 1707 s poznámkou o Rákóczym a zápis o Monteccucolim “zapálil město, cerkev rozbořil a listy knihy vytrhal”. Listiny jsou ze XIV. a XV. věku. Mezi nimi jsou staré dřevěné desky a na nich zápis, domnívají se o něm, že je z XII. stol. Po stěnách jsou rozvěšeny a mezi knihami uloženy staré obrazy. V refektáři jsou obrazy donátorů kláštera Fedora Korjatoviče 1460 a Dimitrije Racze 1792. V klášteře je teď 35 mnichů a 20 noviců. Na nádvoří se zvedá kostel prostého zevnějšku, ale krásného vnitřku, nad ním místo, kde stála stará cerkev. V kostele starý obraz P. Marie 1483, byl přivezen z Cařihradu do Říma a papež jej daroval monastýru, hrob Raczův i jeho obraz. Mezi bohoslužebným nádobím a rouchy jsou mnohé předměty umělecké ceny. Ke klášteru přiléhá velká zahrada se vzácným stromovím. V záři na svátek ruské P. Marie přichází na pout až 30.000 lidí z celé země, naplní kostel i prostranství před chrámem. Krásná je podívaná na kroje ze všech končin. — Restaurace M. Fliegia, stanice KČST.

Modrá značka Mukačevo, Puzňákovce 25, Tuří Bystrý, Tuří Polana, údolí Šípotu, Rovný Plaj 1229, polonina Rovná 1482 m, útulna KČST., 57 km, 15 h., Likicary, Tuřičky 70 km, 19 hod.

Orientační tabulka na trafice. Z Mukačeva přes most podle Latorice do Podmonastýru (klášter), kde ze silnice značka odbočuje S mezi vinicemi do lesa nad lázničkami Svatou Kernicí s minerálními prameny. Primitivní koupele, nelze tam bydleti, ani se nedostane občerstvení. Po hod. obchází vrchol Žorniny (naleziště pěkných krystalů křišťálů a polodrahokamů) 568 několika oblouky. Temeno je zalesněno, je bez výhledů. Ale s cesty jsou pěkné rozhledy. Kóta 538 je začátkem táhlého hřebene Kyčery, mířícího S k Lysé 470. Modrá s hřebene Kyčery brzy odbočí V do údolí Vyznice, přes potok po novém mostě, podle něho přes osady Lesárnu a Majdan, lesem a loukami k soutoku potoků Lomovaně a Tichého, tvořících řičku Vyznici, v kótě 362. Za 1/2 hod. prudším výstupem jsme

v Puzňákovcích a přijdeme na červenou, jdoucí tudy z Makovice přes lázně Siňák do Paseky. Soukromá noclehárna u římskok. kostela u Penzerstadlera, podá prosté občerstveni; je v sev. části osady, která je německá (121 mezi 510 obyv.). již. je rusínská.

Červená Puzňákovce, Trstěnice, Koboluv vrch, Makovica 978 m, 14 km.

Červená Puzňákovce, Mlynskyj vrch, Pliška 993, Na Chotare 852, údolí potoka Matekovy, Kúpele Siňák, Paseka, žel. stanice trati Baťovo — Lawoczne, 22 km.

Z Puzňákovců Z jde červená lesem (byl kolem Puzňákovců vykácen a pozemky přiděleny podle pozemkové reformy, tim se zničily značky) do osamělé vesničky Trstěnice, ležící ve výši 501, rus. 1tř. škola, překročí hřeben Kobolova vrchu, táhnoucího se poledníkovým směrem od kóty 619 a končícího vrchem Chotarem 769. Překročí dvakrát prameny Vojvodiny, stékající s Kobolova vrchu a s Chotaru. Ze žlebu druhého pramene vystupuje pod kótu 687 a po širokém hřebeně přechází na kótu 553, odkud vystupuje na Makovici. Je to význačný hřeben, dosahující výše 978, který Seredným vrchem se sklání k Tuřím Remetám a Z přechází v Tarnici a Antalovskou polánu. Na kótě 978 končí červená a Z pokračuje modrá, která se pod vrcholem Makovice rozvětvuje, J 9 km do Antalovců, S 10.5 km do Tuřích Remet.

Z Puzňákovců červená V jde s modrou na Mlynskyj vrch. Přírodní scenerie na Mlýnském vrchu má ráz divokého parku. Otvírají se výhledy na Plesku, Obavský kámen, do ůdolí Tuřice, na mohutnou tabuli poloniny Rovné. Červená odbočí vpr. po hřebeně na kótu 850 a stoupá krásnými partiemi na Plišku 993, přejde na vrch Na chotare 852, změní vých. směr J do údolí potoka Matekovy a podle něho do Kúpelí Siňáku, ležících mezi rozsáhlými bukovými a smrkovými pralesy, lázně s alkalickými prameny s obsahem jodu, 2 budovy, stanice KČST., Pravidelné autobusové spojení s Mukačevem.

Bojiště na Čeremše.

Ze Siňáku jde modrá přes Seredný vrch 981 do lázni Polaný a žlutá přes Siňacki verchy (Hasensprung) a Nižní Hrabovnici 3 hod. do Čiňaďova. Z lázní za necelé 2 hod. krásnou procházkou hlubokými lesy schází přes Jelení skok 659 na stanici Paseky.

Červená je projektována z Paseky na Dechmanov vrch 1022, na nějž povede z Čiňaďova žlutá přes Gombušku 980.

Modrá lázně Siňák — ves Siňák — Serednyj vrch 981 — Polana 14 km. Z lázní do vsi Siňáku, římskok. kostel, obecni něm. 1tř. škola. Lesy stoupá na Serednyj vrch 981. Sestoupí k potoku Tesaníku, překročí potůček Oblaznyj a končí v Polané.

Žlutá se Siňáckých vrchů (Hasensprung) 659 schází lesní cestou J, dál po záp. svahu vrchu Kamenice 355 do Čiňaďova, odkud je projektována přes Gombušku 980 na Dechmanov vrch 1022.

Modrá z Puzňákovců s červenou, jdoucí s Makovice, pokračuje pod Kyčeru 678 na táhlý hřeben Mlýnského vrchu, pěkné lesní scenerie. Na jeho vrcholu 641 se rozdělí, červená postupuje po hřebene na Plišku, modrá SV schází do lesa a přijde do údolí Bystrého potoka do Tuřího Bystrého, vsi, táhnoucí se po potoce v délce 3 km, čs. 3tř., rus. 5tř. a v osadě Svalavce rus. 1tř. škola, řeckok. kostel, továrna na suchou destilaci, nepracuje od 1932. Založil ji 1880 baron Kotz a později ji pronajal bratřím Bantlinům z Kostnice. Ti továrnu rozšířili a utvořili akciovou společnost. V Perečíně zřídili větši podnik. Modrá pokračuje po silnici a překročí silnici (soukr. aut. linka vychází z Tuřího Bystrého do Perečína) a Svalavsky potok a přijde do Tuří Polaný, ležící na řece Tuřici, rus. 4tř. škola s pomocnou třídou, řeckok. kostel, správa stát. lesů. Na horním konci osady se stékají potoky Zvor a Šipot, tvořící Tuřici. Modrá zůstává při Šipotu. V kótě 342 se údolí úží. Modrá jde k budovám lesní správy na Švehlově cestě (Švehlův památník) a vystupuje na Rovnyj Plaj 1229. Směr cesty se zlomí Z, po polonině stoupá na Menčul, přechází jeho SV svahem na poloninu Rovnou k stát. stájím a útulně KČST., kde se setká s Jub. stezkou. Jdou společně po polonině ke Královskému prameni a na kótu 1118, tam se rozdělí, modrá odbočí vl. přímo Z. Obrátí se JZ a klesá do Likicaru, chudé horské vesničky se starým kostelíkem, stejně rázovité, jako V ležící Lipovec s rus. 1tř. školou. Za hod. přichází do Tuřiček, kde konči na Jub. stezce.

Zelená je projektována z Mukačeva přes Koropec, Dílek, Pokuťu na Dechmanov vrch 1022.

<<< OBSAH >>>

PODKARPATSKÁ RUS. Odbočky z Jubilejní karpatské stezky. Chust.

Poloha, komunikace: Leží v Chustské bráně na rozhráni vysočiny a nížiny na potoku Chustci, nedaleko ústí jeho a řeky Riky do Tisy, na styku tří údolí. Městem probíhá silniční magistrála Košice — Michalovce — Jasiňa, vychází stát. silnice Chust — průsmyk Torunský a prochází hlav. trať Košice — Čop—Jasiňa. Nádraží je vzdáleno od středu města 20 minut, drožky, taxi.

Obyvatelstvo. 17.833 ob., 1490 Č. 9301 R. 1383 M., 4537 Ž., 732 N., 22 j., 368 ciz. — 2698 řm., 7491 řk., 509 ev., 1810 p., 4821 ž., 504 j.

Úřady. Okr. a ber. úřad, okr. a kraj. soud, berní správa, fin. ředitelství, evid. kat., stát. lesní správa, notariát, okr. čet. velitelství, velit. čet. odd.

Školy. Stát. reál. rus. gymnasium s čs. pobočkami, jub. stát. česká ob. škola 5tř. s 9 pob., rus.: stát. měšť. 4tř. se 4 pob. rus. a 3 čs., I. stát. ob. 7tř. se 16 pob. a expositurou, II. stát. ob. 4tř. s 2 něm. pob. a 4tř. expositurou, řeckok. 2 tř. — Řimskok. mad’. 1tř., ref. maď. 1tř., soukr. hebr. 1tř.

Noclehárna KČST. v Jub. státní čes. škole, vede do ní z nádraží žlutá značka, která se v Beskidově ul. rozdvojuje: jedna jde městem a druhá obchází město podle dráhy. Čas stejný, 30 min. (Městem se doporučuje jiti, když není sucho a nepráší se, ovšem také v noci. Když je sucho a prach stále auty rozvířen, jest lépe jiti podle dráhy.)

Hotely: Centrál, 35 pokojů se 66 lůžky, v každém pokoji tekoucí voda, kavárna, garáže — Royal, Koruna, Rus. nár. hostinec, rest. Slovanský dům. U firmy Václav Chytrý, koloniální obchod, čerstvé potraviny, nápoje, zejména masové konservy, čerstvé a suché salámy, sýry, čokolády, bonbony, čes. žitný chléb. Před obchodem benzinové čerpadlo “Naftaspol”.

Sestup s Nieněsky.

Aut. spojení: Chust — Volové — Torun, Chust — Sevluš — Mukačevo, Chust — Koločava, Chust — Výškovo n. T. —Buštino — Drahovo, Chust — Sekernice — Drahovo — Sinovir, Chust — Iršava, stanoviště na náměstí, tam i taxi.

Peněžní ústavy. Fil. Měst. spořitelny na Král. Vinohradech, fil. Podkarp. banky (centrála v Užhorodě), Slov. banky v Bratislavě filiálka Chust (provádí všechny peněžní obchody), Všeobecný úvěrní ústav, afilace Legiobanky.

Pošta v Masarykově tř. u kraj. soudu.

Orientační tur. tabule na náměstí s mapou a textem:

Modrá údolí Várpotoka 3, Dovhé 25 km (8 h.), Kušnice 34.5, polonina Kuk 1365 m 48, Volové 59, Torun 79, Sinovirské jezero 90, Sin. Polana 95, Kantena 110, údoli Pesariky, Denášček, Plaj 1373, Strimba, 1723 m, 128 km, Streminoš 1599 m, Příslop 944, polonina Krásná, Topas 1552, Bosová 1382, konec Menčula 1346, Drahovský Menčul 1487 m 150 km, Veža 937, Drahovo 163 km.

Červená Chustské vrchy — okružní hřebenová. Chust — údolí Várpotoka 3, kóta 461, Horodský vrch 552, kóta 659. hora Ilina (Ilmová) 759; kóty 716, 824, 744, vrchTošari 769, Tlustyj 818, kóta 751, Nireš, Chust 22 km, 9 hod.

Zelená Tlustyj 818, 3 hod., 9 km, směr Žatkovičova ul., žel. most, cihelna.

Zelená a) Ostryj 893 12 km, 4 h., b) kóta 659, směr Košelovo 8 km, 3 h., východiště lesní chýše ve Várpotoku 6 km.

Žlutá kúpele pod Tošári vrchem 769; spojka mezi zelenou na Ostryj a červenou okružní od kóty 536 ke kótě 769 (Tošari vrch).

Žlutá tur. noclehárna v čes. stát. jub. škole obecné, ulice Příční, krále Alexandra Sjednotitele, Smetanovo nám., Štefánikova a Polová.

Orientační tabule před nádražím:

Modrá do města 2 km.

Žlutá studentská noclehárna v čes. stát. jub. obecné škole, Polová ul., 2.5 km.

Zelená zřícenina chustského hradu 333 m, 1/2 hod. — Stanice KČST.: Restaurace “Slovanský dům”. Další text stejný jako na orientační tabuli na náměstí.

Průmysl, nerostné bohatství. 2 továrny na nábytek, 2 kruhové cihelny, 2 pily, tkalcovna talesů. Na týdenních trzích se prodává lidová keramika, zeleně a žlutě zdobená. — V okolí byly solné doly, pracovalo se v nich ještě v XVII. stol. Po r.1617 získává je Štěpán, bratr Bethlena Gábora, jenž vyslal pomocné vojsko českým stavům 1620. Na p. břehu potoka Chustce několik železitých pramenů, na potoce Činči žel. pramen s malými lázněmi, 3/4 h. od města alk. pramen “Niš”. Ve “Vičce” trachytové lomy s výrobou dlažebních kostek a ovrubových kamenů.

Prohlídka města, jeho staveb a památek. Z moderně stavěného nádraží od orient, tur. tabule vycházejí značky: modrá, žlutá a zelená do Beskidovy ulice, u dřevěného kříže odbočuje zelená a jedno rameno žluté. Zelená úzkou stezkou (turistům propůjčenou) mezi ploty uhýbá vpr. k zříceninám hradu. Jedno rameno žluté u dřevěného kříže uhne k něm. kolonii vl., přechází trať a jde podle ní do noclehárny KČST. Druhé rameno žluté s modrou jdou dále Beskidovou ulicí, Antonína Švehly a Masarykovou na náměstí. Od orientační tabule na náměstí jde žlutá ulicí Příční, Alexandra Sjednotitele, středem čs. stát. kolonie k jub. čs. stát. ob. škole, kde je noclehárna. V Masarykově třídě ev. ref. kostel z doby reformační s věží, krytou štíhlým jehlanem, obehnaný silnou, kamennou zdí. V kryptě je pochován generál hr. Vavřinec Petroczy a jeho choť bar. Sidonie, maďarská básnířka XVII. věku. Vpr. je krajský soud, budova úřadů, pošta, kat. kostel.

Ulice se rozšiřuje v náměstí s hotely a obchodními domy, tam orient, tabule a stanoviště autobusů a aut. Náměstí přechází v druhou část, v ulici Benešovu, rozsáhlé tržiště s 2 synagogami (v městě jsou 3 synagogy a 38 modliteben). Ulice krále Alexandra Sjednotitele vede k nové budově gymnasia, proti němu průchodem do Štefánikovy ul. a k jub. st. čes. škole, u ní budova okr. nem. pojišťovny. Z Benešovy ul. je proražena Tyršova ul., vyplněná obchody, do třídy Masarykovy. Z té u katolického kostela odbočuje Korjatovičova ulice na Kostelní náměstí, řeckok. kostel s 2 věžemi orientálního slohu, pomnik Duchnovičův 1803—1865. Přejdeme podle Slovanského domu do Masarykovy třídy. U mostu přes Chustec je mohyla padlých Rusů, od ni vedou značky červené a modré různým směrem na temeno trachytového kužele 333 m s mohutnými zříceninami rozsáhlého hradu.

Na hradě stávala rozhledna, za války spadla. Rozhled je však stejně velmi rozsáhlý, na město, rozběhlé podle všech silnic, i do údolí Riky, do Tiské nížiny a na Chustské a Gutinské vrchy i na severnější horská pásma. U města rozsáhlý barákový tábor p. p. 45 se zděnými pavilony.

Hraniční sloup Polska, Rumunska a ČSR. na Stohu.

Dějiny. Hrad je významný v dějinách země. Založil jej 1090 Ladislav Svatý (1077—95) a dokončil Bela 1191. Jeho založeni se také přisuzuje řádu Něm. rytířů. První listina o něm je z r.1353. Na hradě sídlel správce solní stezky, která pod ním běžela. R. 1567 dobyl města Lazar Schwendi, ale hrad marně obléhal. Patřil sedmihradským knížatům. Bratr Bethlenův získává jej i s doly na sůl. R. 1657 Poláci zpustošili okolí a část města. Turci se dostali až k městu, ale nezmocnili se ho. Přešel na korunu královskou. R. 1703 se ho zmocnil František II. Rákóczy. K jeho odboji se přidala šlechta marmarošské župy. Po jeho útěku do Polska 1709 rozhodnuto na sjezdu šlechty pokračovat v boji. Hrad spadá opět na korunu a je na něm vojenská posádka. Blesk 1776 zapálil věž s prachem, výbuchem zle hrad poškozen, posádka jej opustila a propadal zkáze. Město vzniklo v XII. stol. z bývalého podhradí. Usadili se v něm němečtí kolonisté, kteří se dodnes udrželi. Za Karla Roberta, protivníka Jana Lucemburského, stalo se královským 1329 a mělo stejné osudy jako hrad.

Chust je posledním působištěm faráře Vasila Dorhaniče-Dovhoviče (1783—1849), básníka a učence (viz Dovhé!).

V Chustu se narodil 1891 Alexandr Markuš, inspektor škol, autor povídek, humoristicky zabarvených, živě líčících život rusinského venkova.

Okolí. Dvě hod. cesty V nad potokem Boroňavou leží osada Boroňava, část obce Chustu, v kotlině vroubené vrchy, jimž vévodí Lopušovka 383. V osadě vasiliánský klášter z roku 1716 a poutní kostel. — Mezi Chustem a Velikou Kopanou se táhne Chustská brána, žleb místy široký jen dva km, jímž se vine Tisa, železnice i trať. Na sev. je sevřena Chustskými vrchy, J horami Gutinskými, po nichž běži říšské hranice.

Chustské vrchy zvedají se sev. od trati mezi řekami Rikou a Boržavou. Rika sbírá své vody v Poloninských Karpatech, protéká středem P. Rusi od S k J a půli zemi na část východní a západní. Chustské vrchy jsou vnitřním sopečným pásmem, počínajícím Černou horou nad Sevluší, a široce se rozkládají k Dovhému. Vrchy Tlustyj 818, Ostryj 839 a Tupyj 878 čněji nejvýše. Běži po nich tur. značky.

Gutinské hory se táhnou od Chustské brány JV mezi řekami Tisou a Somasulem v délce 80 km do sedla, jimž jde silnice z Camara la Sighet (Marmarošské Sihoti) do obce Capnic d.j., nad nimž čni jejich nejvyšší hora Gutin 1447, vzdálená 26 km od Sihoti. U obci Capnic d.j. a Capnic d.j., ležících pod horou Fekete 1243 (sev. pod ni překrásné horské jezero Bodito), jsou doly na stříbro, v nichž se dolovalo již v pol. XV. věku. U těch osad je kamenný jehlan, památník porážky Tatarů za jejich posledního vpádu 1717. Z leží Baia Sprie, středověká Civitas de medio monte, byly tam znamenité stříbrné doly již v XIII. stol. Z 8 km je město Baia Mare, na svazích vrchu Kerestu prastaré doly na stříbro, v XIII. stol. usazeni Sasové, založili kostel, zbyla z něho věž. Město bylo obehnáno mocnými hradbami. Ze starého opevněni se zachovala věž a mincovna, stojící kdysi v opevnění. Od Gutinských hor postupují V Montii Tiblesului, v nich nejvyšší hora Tiblesu 1842. Jejich pokračováním jsou Montii Rodnei, hory Rodenské s horami Vrf. Rebrii 2269 a Pictrosu 2305. Hory Rodenské, oddělené hlubokým údolím řeky Vyšavy (Viseul) od Poloninských Karpat, jsou těmi obrovskými kulisami, zavírajícími náš obzor, když se diváme s Popa Ivana nebo se Stohu, obě tyto naše hory jsou vzdáleny 43 km od nejvyššího temene Rodenských hor Pietrosu.

Projektována značka červená: Východisko žel. most přes Riku — převoz Čabriň — Kobol 615 — Frasin 827 m — pohranicích čs. rum. na Široký vrch 805 m — Verbovec 653 — Velatín a po novém mosté přes Tisu k nádraží do Chustu.

Pohraniční cestou Gutinskými horami. Most přes Tisu, postavený misto převozu, zpřístupňuje romantický kraj na l. břehu Tisy. Od Chustu 8 km J leži velká obec Velatín s rus. obyvatelstvem, rus. nár. dům, rus. 7tř, a čs. 2tř. škola, péstuje se dýmkový tabák. JV se zvedá hřeben Verbovec a potokem Maďaroškou oddělená hora Šajan s dvěma vrcholy 452 a 450, mezi nimi prameni kyselky s obsadem sodíku. Z Velatina na hranice vystoupíme buď záp. cestou na pohraniční kótu 747 nebo J pěšinou přes vrch Verbovec 653 na Široký vrch 805, široce se rozkládající na hranicích, s dalekým výhledem.

Sestup s Popa Ivana.

Pod nim na rumunské straně Z leží lázně Tarna Mare v krásných bukových a dubových lesích pod prameny říčky téhož jména, vlévající se do Bataru, tvořícího v dolním toku říšské hranice. Na něm dál je obec Tarna Mare. Se Širokého vrchu jdeme po hranicích lesem přes andesitové a trachytové kužele a hřbety, s nichž se otevírají pěkné rozhledy. Pod vrchem Lapošem 637 v sedle 394 schází cesta do rumunské osady Camarzany a do našeho Výšková n.T., kam jde stezka i s kóty 760. Výškovský kámen 917 je nej vyšším vrchem na pohraničním hřebeně Gutinských hor. Od něho SV leží Zámecký vrch (Varhegy) 594 se stopami hradu a s lázněmi. Za vrchem Tiganescilorem 816 hranice uhýbají S, překročuji silnici do Výšková a přecházejí na Tisu. — Projektovaná červená povede takto: Od žel. mostu přes Riku k jejímu ústi, převoz přes Tisu v Čabríně, výstup na Pinťovu studnu a Kobolu 615, přes Bencu 622 na Frasin s kótami 827 a 812, přechod na hranice, po nich na Široký vrch 805. Červená opusti hranice a přes Verbovec 653 schází do obce Velatina. Po novém mostě překročí Tisu, podejde trať a po silnici na nádraží v Chustu.

Značené cesty:

Zelená Tlustyj vrch 818, 3 h., 9 km, směr Zatkovičova ul., žel. most, cihelna. Vychází s červenou od mostu přes Riku, jde na Viničku, kde je lom, a pěknými lesními partiemi vystupuje na Tlustyj vrch, kde vyústí na okružní červenou.

Červená hřebenová okružní po Chustských vrších. Chust — ústí Várpotoka 3, kóta 461, Horodský vrch 552, kóta 659, hora Ilina 759, kótv 716, 824, 744, vrch Tošari 769, Tlustyj 818, kóta 751, Nireš, Chust 22 km. Podrobný text tabulky dobře udává směr cesty. Modrá na sev. konci města u mostu přes potok Lukovec uhýbá po silnici SZ, překročí potok Mlýnovici a řeku Riku v ústí potoka Horodilova (Vár). Tam červená okružní vystupuje z údolí na hřeben 389 a 461 a na Horodský vrch 552. Mezi nim a kótou 659 odbočuje zelená do údoli potoka Horodilova k lesní chýši v ústi potoka Blatného (Tošari) a vystupuje jeho údolím na kótu 744, kde se setká s naši červenou, jde s ní kus a odbočí na Ostryj vrch 839. Od odbočky zelené stoupá červená na horu Ilinu, za 1 hod. křižuje modrou, od které odbočila u řeky Riky. Za křižovatkou stoupá na kótu 824. Po čtvrt hod. přichází na zelenou, která tam odbočuje na Ostryj vrch (odtud 1/2 hod.), jde s ni na kótu 744. V těch místech odbočuje k potoku Blatnému zelená a podle něho k lesní chýši ve Várpotoku. Před vrchem Tošari asi 100 m odbočuje z červené žlutá lesem bez pěšiny k primitivním lázničkám se sirnoželezitým pramenem, dobře se pije; do jam postupně za sebou se napustí voda a ohřeje se rozžhavenými kameny. Od lázniček sestupuje žlutá podle potůčku Tošari ke kótě 536 a konči na zelené Ostryj vrch — lesní chýše ve Várpotoku. Červená po hranicích okresu stoupá na Tlustyj vrch 818. V kótě 751 opouští okresní hranice. V další pouti překročí potok Kondoniak a přijde k mostu přes Riku, kde začíná zelená 9 km na Tlustyj vrch. Tam po 22 km končí tato pěkná okružní cesta. Projektováno pokračováni červené na opačnou stranu přes vrch Frasin 827 — rumunské hranice — Velatín — Chust nádraží.

Modrá Chust — Drahovo 163 km. Údolí Várpotoka 3 km, Dovhé 25 km (8 h.), Kušnice 34.5 km, polonina Kuk 48, Volové 59, Torun 79, Sinovirské ožero (chata KČST.) 90, Sinovírská Polana 95, Kantena 110, údolí Pesariky, Plaj, Strimba 128 km, Streminoš, Příslop, polonina Krásná, konec Menčula, Drahovský Menčul 150, Drahovo 163 km.

Z náměstí jde modrá Masarykovou ul., projde celou Slavjanskou ul., přechází dřevěný most přes potok Lukovec (na toto místo se může přijít z náměstí též podle kat. kostela na Kostelní nám. a Izskou ul. Na konci ul. Izské, která jest zároveň silnicí do Volového, na sev. konci města u mostu přes potok Lukavec uhneme vl. podle Lukavce a přijdeme k dřevěnému mostu (přes Lukavec). Odtud do vozové cestě směrem SSZ se přejde několik domků (zde kdysi tekl potok Mlýnovice jako náhon vody pro chustské mlýny, z nichž jeden stával právě v těchto místech; dnes je v potoku voda jen v deštivém počasí, anebo když se rozvodní Rika) a za 1/2 hod. přijdeme k mostu přes Riku, který jest vidět již od Chustu. Značek k mostu není, není je kde umístit, samé pole, a dřevěné kůly by neobstály, zbloudit však není možno. Na mostě se nám objeví zase značky modrá a červená (jsou stále ničeny), které jdou po cestě mezi domky Horodilova. Na jednom z nich (škola) umístěna orient. tabulka s textem (není-li, stane se tak v nejkratši době):

Usti potoka Kevelova

Modrá lesní chata 3 km (252 m) — výška 824 m (3 hod.) — Dovhé 22 km, 7 hod.

Modrá Chust — náměstí 3 km, 3/4 hod.

Červená: Okružní hřebenová. Ústí Várpotoka — Horodský vrch — Ilmová (hora Ilina) 759 — kóty 824, 769 — Tlustyj vrch 818 — Nireš — Chust 19 km. 8 1/4 hod.

Červená hned od domků a u vchodu do údolí Várpotoka (Horodilova) jde vpr. k ústí Várpotoka, kde za mostem, po němž vede úzkokolejná dráha dřevařské společnosti, uhýbá vl. a výstupem začíná svou okružní pout.

Modrá prochází po vozové cestě směrem S s počátku dosti širokým údolím. Před lesní školkou odbočuje vl. žlutá spojka, která přivede krátkým výstupem po 20 m. na zelenou Chust — Tlustyj vrch. Od školky se údolí zužuje, cesta několikrát přechází potok a údolíčko svými mírnými zákruty nám předvádí stále nové, rozkošné pohledy krajinné. Přicházíme k lesní chýši u kóty 252.

Před samou chýší uhneme přes potok vpr. po zelené, chceme-li vystoupiti na hřeben nad Košelovem, kde se setkáme s červenou okružní. Krásné výhledy na východ.

Zelená však vede od chýše i na druhou stranu chustských vrchů. Za ústím potoka Blatného (Tošari, Kúpelky) do Várpotoka uhýbá cesta vl. a povlovným stoupáním podle potoka Blatného, po kamenité cestě přijdeme na paseku ke kótě 536. Tam odbočuje žlutá spojka vl. a přichází lesem k sirnatoželezitému prameni, který slouží v létě zdejším lidem ke koupelím. Žlutá vystupuje lesem dále a spojuje se pod Tošári vrchem 769 s červenou okružní. Zelená od kóty 536 otáčí se poněkud vpr. a vystupuje S od kóty 744 na hřeben, spojuje se s červenou okružní, jde po ní asi 1/2 km, načež odbočuje vl. na Ostryj vrch 839. Výhledy na SZ, Z a JZ.

Jdeme-li od chýše dále po modré, končí brzy dobrá cesta, musíme často přes potok po balvanech (mosty, které ještě před 10 lety byly v dobrém stavu, zničila částečně voda, částečně je roznesli lidé a lesní správě je to asi vhod, neboť tam dřiví netěží a bude mít pokoj zvěř a správa od zlodějů) a asi po 2 km po malém stoupání krásnou údolní divočinou přejde modrá potok vpr. a příkrým výstupem přichází na hřeben nedaleko kóty 824 na červenou okružní. Jdou společně asi 50 m směrem ke kótě 824, modrá odbočuje po malé lučince vpr., přechází hřebínek a po vozové cestě na sev. svahu kóty 824 lesem, sestupuje asi 1 km. Když vyšla z lesa na malou planinu, odbočí ihned vpr. k potůčku, přítoku Mlýnského potoka, a podle něho za 3/4 h. octneme se na palouku (odpočinek, vaření). Z něho již vychází zase vozová cesta, která o něco dále přechází Mlýnský potok, spojuje se s jinou cestou a jde po hranici okresu chustského a iršavského s počátku lesem, později okrajem lesa po planinkách ke kótě 706. Dále ke kótě 804, zvané Tri chotari (styk hranic tří obcí). Než se dojde k samé kótě, krásné výhledy na SV a V. Na J a hlavně JZ od této kóty jsou rozsáhlé pastviny obce Imstičova. Značka se tam obrací po cestě na západ asi 1 km, načež z imstičovských pastvin, z nichž jest nádherný rozhled na S na Stoj 1679, Velikyj vrch na polonině Boržavě a na SZ na vrcholy hor poloniny Rovné, uhýbá vpr. S cesty sestupuje směrem ke kótě 561 Kobyle, které se však nedotkne, a uhýbá pod lesem vpr. přes mýtiny. Směřuje k Malému Klobouku 571, po jehož vých. boku přichází na cestu. Po ní vedle potůčku, který se o něco níže vlévá do potoka Bystrého, sestupuje do údolí řeky Boržavy. Celý sestup jest zpříjemňován krásnými výhledy s četných mýtin na celou poloninu Boržavu. Po sestupu na rovinu mění se směr SZ ve směr SV a jde se asi 1 1/2 km polní cestou k dřevěnému mostu přes Boržavu. Mezi polem není značek, nebylo je kam dát. Přecházíme most a jsme na silnici Zadné — Dovhé a u trati Kušnice — Berehovo. Za 20 min. jsme na náměstí v Dovhém.

Dovhé, velká obec s 4262 ob. Aut. do Svalavy a do Chustu. Notariát, tur. noclehárna pro 4 osoby, dva kostely, 7 hostinců, škola čs. 5tř. a rus. 7tř. se 6 pobočkami, správa suverénního řádu Maltézských rytířů, patři mu 23.255 ha lesů, pila nad vsi při silnici do Lipče. Železárna s vysokou pecí nepracuje od 1925, vyráběla součástky strojů, kotlíky, kamna. Naleziště železné rudy a lesklého, hnědého uhlí, shodného stářím s uhlím handlovským, stát podnikal pokusné dobývání. Prameny: 1/2 km SV vyvěrá z pískovce sirnoželezitá kyselka, v údolí zvaném Moňka, železitá kyselka a 4 žel. kyselky v Jasolu, vzdáleném 3 km. V letech čtyřicátých XIX. stol. působil tam jako farář Vasilij Dorhanič (1783—1849), byl farářem v Mukačevě a v Chustu, kde zemřel. Od obce Dovhého přijal pseudonym Dovhovič. Psal rusinské básně po vzoru lidové poesie, básnil po latinsku i po maďarsku, pro své učené spisy astronomické, filosofické a theologické stal se členem peštské Akademie. — Dovhé leží na řece Boržavě, kde se její údolí rozšiřuje v kotlinu. Až sem je 25 km, 8 h. chůze.

Úsek Dovhé — Kušnice 9.5 km jde silnici, která s řekou a s trati prochází údolím, v některých místech sotva půl km širokým, přes obce Suchou-Broňku. Broňka bývala obranným místem při pomezí. Na říčce Broňce by se přehradou získala vodní síla o 800 k.s. V Kušnici končí úzkokolejná trať Berehovo — Kušnice, dlouhá 76 km. U stanice velká, moderně zařízená pila, hotel se 2 pokoji.

Údolí Boržavy klínem vrchu Dílku 405 je rozraženo na dvě ramena, SZ postupuje podle Boržavy, SV podle Kušnice.

Z nádraží v Kušnici jde žlutá do Kušnice — Kerecek po silnici, dál po cestě do Berezníku k hájovně Rice, na Ivolovou a Stoj (Stohy) 1679. Z Kerecek jdou společně se zelenou (značil OKČST. Volovec). Ta však jde po Bileckěm vrchu k Velikému vrchu 1588 na polonině Boržavě. Nouzový nocleh se svolením velkostatku Čonoku před Bereznikem v hájovně Rice a v hájovně při ústí potoka Dulatinu, kóta 360.

Modrá 400 kroků před kušnickým nádražím uhýbá vpr,, vozovou cestou mezi domky na l. straně potoka Kušnice, kde uhýbá opět vpr., vchází do horského boku a ostře stoupá na vrch Jasenovou 751 (výškový rozdíl na 4 km 500 m). To jsme na hřebeně a přes vrch Kříslo 722, Meliště 730, Ljublanu 909 (hájovna Ivanova pod Ljublanou poskytne nocleh se svolením správy Maltézských rytířů v Dovhém) a ostrým výstupem na poloninu Kuk 1365, kde odbočuje žlutá na poloninu Krásnou.

Žlutá polonina Kuk 1365 — Korotišto 1166 — Plotíšto 994 — Rypa Pohár 953 — Nižní Bystrý (Meleďuk) — Bovcarský verch 1063 — Olšany (údolí Terebly) —Perechrcsťa 1148, hřeben pod Bosovou 1382 na polonině Krásné.

Žlutá odbočuje směrem JVV přes kótu 1229 na Vološanku 1233 a Korotišto 1166. Pod nim při cestě asi po 500 m voda. Sestoupíme na kótu 986 a ve stejné výši přecházíme na vrch Plotíšto 994 a na hřeben Páleného gruně 1008 a 1027. Od kóty 1008 zachováváme jižní směr přes Rypu Pohár 953 a Lelák 889, s něhož je prudký sestup (při 2 km skoro 600 m) na silnici v údolí Riky do vsi Nižního Bystrého a její osady Meleďuku. Nastává prudký výstup o 750 m při necelých 2.5 km na hřeben Bovcarského verchu, na něm při naši cestě pod kótou 1063 voda. Opět prudký sestup 500 m do údolí Terebly, po visuté lávce do osady Olšan, nocleh v domku Savkově. Žlutá vystoupí přes kótu 777 na Perechresťu 1148 a přejde na hřeben Pohanské kyčery, kde vyústí pod Bosovou 1382 na modrou, je to naše modrá Chust — Drahovo.

Železniční most u Volosianky.

S poloniny Kuku 1365 od odbočky žluté pokračuje modrá přímo S na druhou její kótu 1206, kde stihneme Jub. stezku a s ní 3 km, 1 hod. pod Menčul 1252. Značky se rozdvojuji, červená po hřebeni přes kótu 1048 do Volového. Modrá sejde SV na vozovku do Lozanského.

<<< OBSAH >>>

PODKARPATSKÁ RUS. Odbočky z Jubilejní karpatské stezky. Volové.

Žlutá odbočka pod Menčulem 1252 — Sobky — Lozanský — převoz pres Riku 8 km.

Po této vozovce pokračuje žlutá přes osadu Sobky do Lozanského, vsi, široce rozhozené na potoce Prosivně, dřevěný lemkovský kostelík 1830 s věží, krytou osmibokým jehlanem. Žlutá jde údolím potoka Prosivny a převozem přes Riku, vyústí na modré u tabulky:

Žlutá převoz — Lozanský — Sobky — spojení s modrou pod Menčulem 1252 m, 8 km, 2 1/2 hod.

Modrá od odbočky žluté pokračuje přes kóty 653 a 509 do údolí Riky, kde se spojí s Jub. stezkou a společně přijdou do Volového, kde vyústí do Masarykovy třídy u tiskárny bratři Steinbergů č. 81, proti synagoze. Ve Volovém na orientační tabuli č. 15 text k modré:

Modrá Volové — Torun 20 — Lopušný — Sinovírské ožero 30 — Sinovirská Polana 35 — Ostrika — myslivna Černá Řeka (Na Kantině) 810 m 50—Pesarika — Deňásček — Plaj 1373 — Strimba 1723 — Příslop 944 — polonina Krásná — Topas 1552 — Bosová 1382 — Drahovský Menču! 1487 in, 88 — Drahovo 101 km.

Modrá Volové — polonina Kuk 1365 m, 5 hod. — Kušnice 23.5 km, 9 1/2 h. — Dovhé 33 km, 7 h.— Malý Klobuk 571 — Tři chotari 804 — Tupyj 878 — Chust 59 km.

Značky se rozejdou: červená po silnici J, modrá S k řeckok. kamennému kostelu. U tohoto kostela uhýbá žlutá hřebenová cesta s krásnými výhledy, doporučujeme jiti po této vyhlídkové cestě místo úseku Jub. stezky, jdoucí údolím.

Žlutá Volové — Kyčera 627 — Svinarkyj (Čertezek 812)— serpentiny silnice nad Sinovirem 12 km, 4 h. — Žlutá od řeckok. kostela jde k dřev. pravosl. kostelu a vojenskému hřbitovu, vystoupí na Kyčeru 621, horskými loukami a lesíky po bocích Svinarského (Čerteze) 812 a Perechrestě 898. Po celém tom hřebenu jsou překrásné výhledy, které nám při chůzi Jub. stezkou v údolí uniknou. Rozhled na Klivu, do údolí potoka Volovce S i Prochudně k J, majestátně vystupuje Kamionka s lesem a ssuti, zpr. hřeben Merši. Žlutá se stočí ke statku. v kótě 851 překročí modrou spojku Toučka — Deševý a vyústi na Jub. stezku nad první serpentinou silnice do Sinovíru.

Modrá od řeckok. kostela po silnici přijde k trafice v domě č. 320, tam odbočuje zelená na horu Ozirňu.

Zelená Volové — Střihálně 8 — kóty 875, 1059, 1341. 1441 — Ozirňa 1500 — Sinovirské ožero 20 km. 7 hod. — želená uhne ze silnice podle regulovaného potoka Volovce k domu Čs. červ. kříže. Při soutoku potoků nad kótou 529 se cesta dělí, značka se drží vl., v dalším rozcestí před kótou 600 zachová původní směr. Prochází osadou Stříhální (patři k Volovému). 1tř. rus. škola. Nad ní v kótě 825 se lomí v pravém úhlu, vystoupí na Menčelik 1441 a na Ozirnu 1500, s jejíhož holého temene je daleký, kruhový rozhled. Po polonině Ozirni sestoupí k salaši Šestiprsteho (nouzový nocleh) a vejde na modrou, kterou ve Volovém opustila.

Poloninský kůň, věrný nosič.

Z Volového silnice 20 km do Toruně je jednotvárná, poměrně plochým krajem a je dobře tento úsek projeti pravidelnou autobusovou linkou nebo nájemním autem. Za km 61 ústí do Riky potok Kvasovec. Stoji tam několik dřevěných baráků nad prameny sirnoželezité kyselky, na jednom nápis Karlsbad; při lázničkách velká stavba, r. 1936 ještě nedokončená a nezařízená, snad bude z ní lázeňský hotel. Hned za lázničkami ves

Sojmy nad ústím Repinky, čet. stan., dřev. kostel, řeckok. 2tř. škola. Za žel. mostem křižovatka: Repinné 2, Kelečín 11.5, Majdan 4, Torun 14 km. Na cestě k Repinnému malý dřevěný řeckok. kostelík. Přecházíme žel. most. Po 4 km je ves

Majdan nad ústim Holatinky, notariát, čet. stan., stát. čs. 2tr. škola, dřev. far. řeckok. kostel sv. Mikuláše, kolem celé stavby podstřiška, mezi podstříškou a střechou roztomilá, nízká galerečka, nad vchodem nízká věžička s úzkým, vysokým got. jehlanem, gánok je i kolem presbytáře. V osadě Rudavci, patřícím k Majdanu, alkalická žel. kyselka. K Majdanu patři také osada

Vyšní Bystrý, do níž po modré po silnici přijdeme po 6 km, řeckok. 4tř. škola, dřev. řeckok. kostelík s pěkně řezanými sloupy vchodu a galerie, živě září červenou barvou nad vtokem potoků Mlýnského a Bystrého. Hned u silnice mezi km 73 a 74 miner. pramen u dřev. boudy k pití i koupání. Nad Vyšnim Bystrým se údoli úží, Rika teče prudčeji, má náhlejší spád 50 m na 5 km. Přicházíme k soutoku potoků Lopušného a Příslopu, tvořících Riku, a do

Toruně, notariát, čs. 2tř. a rus. 1tř. škola s 3 pobočkami, nový pravosl. dřev. kostel s farou, výše řeckok. dřev. far. kostel P. Marie se sloupky, bar. věž s galerii, zvonice opodál, čet. stan., inspektorát a odd. fin. stráže, noclehárna KČST. v čs. škole se stravou. Pramen železité kyselky a solný. Od nového pravosl. kostela po silnici od modré odbočuje zelená doTorunského průsmyku. Na rozcestí tabulky: Tabulka č. 16 na silnici, ukazující směr k Toruni a Volovému:

Modrá Vyšní Bystrý — Majdan — Volové 20 km — polonina Kuk 1365 — Dovhé 53 — Chust 79 km.

Zelená Torun, státní hranice 8.5 km, 2 1/2 h hod.

Tabulka č. 17, obrácená směrem cesty k Lopušnému:

Modrá Sinovírsko ožero 10 km, 4 1/2 h. — Sinov. Polana 15 km, 5 1/2 h. — Ostrika — Na Kantině 30 km — Pesarika — Denašček — Plaj 1373 — Strimba 1323 — Přislop 944 — polonina Krásná —Topas 1552 — Drahovský Menčul 1487 — Drahovo.

Zelená Torun, průsmyk Torunský 8 km. — Silnici k řeckok. kostelu nad ústím potoka Torunčáku, podle něho stoupáme silnicí mezi rozhozenými chalupami, poslední je za km 83.5. Odtud je silnice již málo používáno, zarůstá travou, ale je v dobrém stavu. Poslední serpentinu u můstku nad kamenem 523 zkrátíme přímým výstupem do Torunského průsmyku v 86 km z Chustu ve výši 941. Na naši straně neobydlený dřevěný domek, hranice zavírá závora mezi hraničními kameny Vl/1 a VI/2, náš a polský pohraniční sloup, polská celnice a tabulka: Do Doliny 48.2 km. Na dvou hřbitovech řada hrobů společných i jednotlivých s velkým dřev. křižem uprostřed. Na našem hřbitově dřevěné křížky s čísly. Odpočívá tam mnoho vojínů býv. 75. p.pl. jindřichohradeckého a 35. p.pl. plzeňského. Seznam na četnické stanici v Toruni. Na polském jsou betonové křížky se jmény, nejvíce s nápisem “Neznámý voják austrijácký … ruský”. V okolí zbytky zákopů. K Z nad průsmykem se šiří poloninka, u kamene 2/4 trig. lešení, kruhový, ale nepříliš obsáhlý rozhled. JV postupuji hranice na Horkaň vyškovskyj 1441, nejvyšši bod tohoto pohraničního úseku, přes Javorovou Kyčeru 1115 a Kruhlu Mlaku 1235 na Strungu 1180 m, 25 km, 8 hod. namáhavé cesty, kde počínají žluté značky, vedené po hranicích na nebezpečnou Popaďu s překrásným rozhledem.

Torunský průsmyk byl jevištěm krvavých bojů. Rusové se ho zmocnili 27. záři 1914. Ještě téhož dne obsadili vesnici Torun a postupovali do Volového. Avšak byli zatlačeni zpět k Torunu. Ustoupili 12. října do průsmyku a následujícího dne opouštějí i průsmyk. Koncem měsíce po úspěšných bojích opět dobývají průsmyku, 6.XII. obsazují Torun ves a drží se v ni do konce ledna 1915. Na tento úsek je soustředěno německé vojsko a to, zmocnivši se 25.I.1915 vrchů nad Toruni, přinutí Rusy k ústupu a obsazuje průsmyk 27.I.1915. Boje o okoli průsmyku trvají 1.—5. března 1915 za krutých mrazů, dosahujících až 28°, hubících vojsko více než zbraně. Německé vojsko udrží průsmyk do 5. května 1915, kdy po průlomu u Gorlice ustupuje ruská armáda k východu a opouští karpatské bojiště.

Modrá v Torunu u nového pravosl. kostela na již. cípu vsi vchází do údolí potoka Lopušného. Za kamenným křížem odbočí, za ním 50 kroků je poslední značka při potoce, odbočí vpr. k lesu. Ostrý výstup lesem na první poloninku, na druhé je výhled, cesta poněkud klesne, ale hned výstup, na třetí polonince obsáhlý rozhled. Dva mocné smrky ukáži směr cesty. Na čtvrté polonince, hodně táhlé, je ovčí ohrada, pěkný rozhled. Dlouho jdeme lesem, až staneme na polonině Ozirni pod horou Ozirňou a přijdeme k salaši. Dál je úzký pás lesa a za nim chalupa Šestiprstého s nouzovým noclehem. Tak říkají majetníkovi chalupy s tímto defektem ruky. U chalupy 4 oborohy (seníky). U chalupy odbočuje zelená na vrchol Ozirně.

Zelená polonina Ozirňa, hora Ozirňa, hřeben Kamjonky, Střihálně, Volové 25 km, 8 h. Vystoupí na vrchol Ozirně, kruhový rozhled, přes Menčelik sejde na kótu 875 a přes osadu Stříhálni do údolí potoka a do Volového.

Pozor! Přímý směr by svedl do Sinovirské Polaný! Od chalupy Šestiprstého asi 200 kroků jdeme podle stájí, 50 kroků dále, dříve než vyjdeme na louku s oborohy, jsou vl. dva silné stromy s nápisy: “K jezeru”. Mezi nimi stále po okraji lesa je hustě označena modře stezka k jezeru. Z hlavní pěšiny jde nově upravená stezka směrem V asi 150 kroků, kde končí louka, zatáčí na jih asi 100 kroků, tedy stále po okraji louky a lesa, načež se přijde zase na hlav. stezku, k jezeru, k němuž se jde zase směrem vých. Mezi stromy místy prokmitá hladina jezera. Stezka sbíhá spádem, dole bahniska a již jsme u

Sinovírského ožera, 989 m, jednoho z nejmalebnějších míst v celé zemi. Na hrázi osmiúhlá bouda ze 7 stran uzavřená bývala do 1936 útulkem i nouzovou noclehárnou turistů. Teď je u jezera chata KČST. s noclehárnou, osazená hajným, stále otevřená, prosté občerstvení. Je to prostorná dřevěná budova v lese na břehu jezera. Z vyvýšené verandy s pěkným výhledem na Ozirňu a pod ni ležící jezero vejdeme chodbou do prostorné, světlé hally se sporákem. Z ní jsou dva vchody do nocleháren pro muže a pro ženy. Noclehárna je i v podkroví. Trojcípé jezero, 100 m hluboké, dlouhé 500 m, oživené pstruhy, vzniklo sesutím morény, která utvořila přirozenou hráz. V jeho hladině, vroubené smrkovým lesem, obráží se Ozirňa. Je četně navštěvováno to idylické místo a nová chata přivábí nové proudy turistů. Do jezera se vlévá mnoho potůčků a pramenů a jeho silný odtok, vytékající podzemním výtokem zpod morény, se vlévá do Terebly, vznikající jako potok Sloboda pod pohraniční horou Strungou. Od Ožera 20 min. podle hučícího jeho odtoku scházíme širokou cestou do osady Krásné. Je to 7 chaloupek, rozhozených nad ústím odtoku jezera do Terebly, kterou překročujeme po mostě u Božích muk. Jsme v malebném údolí Terebly.

S proti proudu Terebly jde vozovka 10 min. k soutoku pot. Krásného a potoka Slobody, odtud říčka má jméno Terebla. Podle potoka Slobody jdeme do osady Slobody, rozhozené pod samými hranicemi pod Javorovou Kyčerou 1115, a ke klausuře Slobodě, rozlévající se ve výši 918. Od její hráze vystupuje pěšinka na pohraniční horu Javorovou Kyčeru. Od osady Slobody 2 km J na hoře Bukovince 1001 je přikrčeno kolem kříže několik chaloupek osady Bukovinky, je odtud překrásný rozhled, zejména na pohraniční horská pásma.

Modrá v osadě Krásné se láme a postupuje silničkou velmi malebným údolím 20 min. ke kótě 820, kde ústí potok Roztoka. Do jeho údolí, ještě malebnějšího, odbočuje žlutá. Na mostě s obou stran jsou nápisy:

Na Strungu, čs. pol. hranice — Mokranka — Něm. Mokrá.

Žlutá kóta 820 (ústi Roztoky), klausura Roztoka 5 km. Strunga 1180 (říšské hranice) 9 km, 3 1/2 h., Bolotnak, Bisovatý díl 1288 m, údolí Mokranky, klausura Mokranka 25 km, odtud 15 km Něm. Mokrá. — Přes most vozovkou romantickým údolím ke klausuře Roztoce 5 km, hatířův domek není trvale osazen, nemůžeme počitati s noclehem. Od klausury S stoupá pěšinka do osady Bukovinky 25 min., J jde 1 1/2 h. pěšinka do Grófovy chatky (Na graničníku. nouzový nocleh). Žlutá vystoupí na pohraniční Strungu a po hranicích na vrch Černé řeky a k hraničnímu kameni 2/4, kde začíná modrá na Popaďu a kde se žlutá dělí, jedno rameno jde s modrou na mohutnou Popaďu, druhé se lomí J do žlebu Mokranky ke klausuře Mokrance a do Něm.Mokré. To rameno žluté, jdoucí s modrou značkou na Popaďu, je značka polská. Naše žlutá jde do údolí Mokranky. (Pozn.: Označení hran. kamene 2/4 bylo příčinou stížností polských úřadů, ačkoliv Poláci sami kámen ten označili žlutě mnohem dříve.)

Modrá od kóty 820 pokračuje údolím Terebly 5 min. k ústí pot. Stenešuru, vlévajícímu se na p. břehu, a brzy přichází k prvním chalupám Sin. Polaný. Ve vesnici (ve středu vsi je dřevěný hostinec Ilka Podberezského s noclehy, na již. konci vsi v hostinci Šafářově noclehárna) pod kostelem ústi Kančuvskyj potok, podle něho odbočuje červená a zelená. V Sinov. Polané na domku fin. pohrán, stráže tabulka č. 11:

Modrá Sinov. Polana — Sinovír 11 — nádrž Ozeranka 9 — Na Kantině 15 km, 3 h. — Plaj 1373 — Strimba 1723 m, 33 km — polonina Krásná — Topas 1552 — Drahovský Menčul 1487 — Drahovo 68 km.

Modrá Ožero 5 km, 1 1/2 h., 989 m — Lopušný — Torun 15 km, 5 1/2 h.— Majdan —Volové 35 — polonina Kuk 1365 — Kušnice — Dovhé — Chust 95 km.

Žlutá nádrž Roztoka 5 — hranice (Strunga 1180) 9 km, 3 1/2 h. — Bolotnak 1138 — Bisavatý díl 1288 — údolí Mokranky — nádrž 25 km.

Zelená na Kanč 1583 m, 2 1/2 h.

Červená na Černou Reku (Kantinu) 9 km, 2 1/2 h. — nádrž Fuliovec — Jubilanka — hranice 1160 m, 15 km, 4 1/2 h.

Červená Sin. Polana, mysl. Na Kantině, kóta 1160 / 1148 na hranicích 20 km, 5 1/2 h. (podle tabulky 15 km. 4 1/2 h.). — Ze Sin. Polaný jde podle potoka Kančuvského půl hod. se zelenou, v kótě 826 se rozdělí, červená stoupá mezi chalupami J na kótu 1042, kde, dosáhši obloukem vpr. nejvyššího bodu za posledními chalupami, zlomí se V a sestupuje do lesa a pak podle bystřiny do údolí Ozeranky na naši okružní modrou. Jde s ní S až k myslivně Na Kantině (Černá Reka), noclehárna KČST. Tabulka:

Modrá Pesarika — Deňášček — Plaj 1373 m, 4 h.

Modrá Dovhy gruň — Strimba 1723 m, 7 h. — Přislop 944 m, 8.30 h.

Červená nádrž Ozeranka — Sinovirská Polana 15 — Ozero 20 km.

Červená nádrž Fuliovec — Dubilanka — hranice . 1160 m, 6 km, 2 h.

Sinovirská Polana 2 1/2 h.

Oddělí se a zaměří po vozovce ke klausuře Fuliovci. do niž se vlévají Fuliovec a Dubilanka. Podle Dubilanky vystupuje na pohraniční hřeben, jehož dosahuje v kótě 1160 (staré měření) — 1148 (nové měřeni), kde vyúsťuje na žlutou, vedoucí na Popaďu a ke klausuře Mokrance.

Zelená Sin. Polana. hora Kanč 7 km, 2 1/2 hod. — Jde s červenou údolím Kančuvského potoka půl hod., oddělí se od červené, zůstane při potoce, stoupá na vyhlídkovou horu Kanč 1583, kde prozatím končí; je projektována až na hranice, bude však asi svedena na myslivnu Černou Reku. Možno sestoupiti buď SZ po polonině na Zubrinkovatý, kde s kóty 1346 schází cesta do údolí potoka Roztoky, nebo JV po polonině přes Berezovec 1238 ke klausuře Fuliovci.

Modrá ze Sin. Polaný jde silnici podle Terebly ke zrušené klausuře Studenému, pod níž se vlévá potok Studenyj, a k ústí Ozeranky, do jejíhož údolí se modrá lomí. V tomto zlomu na mostě odbočuje zelená do Sinovíru.

Zelená ústí Ozeranky, hájovna Ostrika, Toučka, Sinovir 5.5 km. silnicí. — Na mostě odbočí, hned není značky, ta až po 5 min. Míjíme vl. hájovnu Ostřiku a pěkným údolím Terebly k serpentině, tam si nadběhneme pěšinou na vysoký skalní ostroh s pěkným pohledem na řeku. sestup do Toučky, nová dřev. rus. škola, stylově stavěná.

Pod školou odbočuje modrá spojka (původně byla žlutá) do údolí Prochudně, křižuje žlutou hřebenovou z Volového a v osadě Deševý vchází na Jub. stezku.

Zelená pokračuje od rus. školy v Toučce po silnici a po 3.5 km konči v Sinovíru na Jub. stezce.

Modrá v ústí Ozeranky do Terebly uhne V do jejího malebného údolí. Jde 3 km ke klausuře Ozerance. Její hladina přes 1 km dlouhá se protahuje do dvou cípů. Při ní pila a hatířův domek. Pěkný je pohled s hráze po hati. na její horský lem s Dodinou 1534 a Javorníkem 1411. Od klausury 1 km přímo J skrývá se v lese jezírko ve výši 1000 m. Nad klausurou přicházíme k ústi potoka, nad ním nová salaš, dál druhý potok a hájovna. Cesta stoupá, pravoslavný kříž se tyčí nad studánkou. S cesty, jdoucí vysoko nad řekou, je pěkný rozhled po údoli, V na horská temena Negrovce, Z na táhlý hřeben Kamjonky, jako hradba zavírající obzor v tuto stranu. Hřeben Kamjonky vidíme místy od ústí Ozeranky až po klausuru, tam nám však Kamjonka mizí. Z míst, kde se schází červená s modrou, je možno J, JZ a Z vidět hřeben Piskoně a Negrovce. — Jsme u bystřiny, ústicí na pr. břehu, deroucí se kamenitým žlebem. Tudy přichází k naší modré červená ze Sin. Polány a jde s námi půl hod. pěknou loukou, lemovanou lesem, k myslivně a hájovně Na Kantině (Černá Reka), noclehárna KČST. Asi 200 kroků před stát. myslivnou vl. na louce na břehu Černé řeky (Ozeranky) krytá studna s minerální vodou. Na staré hájovně orientační tabulka č. 12:

Modrá Plešča (Pesarika) — Deňašček — Plaj, 1373 m, 4 h. — Douhy Gruň — Strimba 1723 m, 7 h. — Přislop 944 m, 87, hod.

Modrá nádrž Ozeranka — Sinovírská Polana 15 — Ožero 20 km.

Červená nádrž Fuliovec — Dubilanka — hranice 1160 m, 6 km, 2 h.

Červená Sinovírská Polana 2 1/2 h.

Za hájovnou červená odbočuje po mostě podél potoku Fuliovce k přehradě Fuliovci, kde uhýbá vpr. ke kótě 865 podél Dubilanky s počátku dobrou cestou, později však bažinatou lučinou po položených dřevech, načež značka uhýbá vl. a stoupá pohodlně na hranice čs.-polské ke kótě 1160/1148.

Modrá jde od hájovny stále proti toku Plešče (Pesariky), podle jejího kam. řečiště. (Vozovka jde jen malý kus a dál se jde stále po pěšině, a to brzy po jedné, brzy zas po druhé straně Plešče. Přechází se po úzkých lávkách. Údolí velice krásné.) U kóty 915 se přijde ke zbytkům rozebrané staré hájovny (pozor, i na nejnovější speciálce je zakreslena existující hájovna) a za půl hod. odtud jsme u zrušené klausury Pesariky (Plešče) 1015 m.

Z tohoto místa začíná dosti obtížná cesta místy po kraji lesa, místy i korytem potoka a za půl hod. začne neméně obtížné stoupání podle potůčku zvaného Deňášček. Když jsme vystoupili nad lesy, jsme na polonině na západním svahu mezí Perednou 1603 a kótou 1453. (Místní název této poloniny je rovněž Deňášček, jsou tam pastevci z Koločavy-Lazů.) Zde obracíme a stoupáme směrem jižním, až přijdeme na pěšinu, jdoucí ve vrstevnici stále J pod vrchol Peredné 1547 m. V těchto místech křižuje modrá zelenou značku. (Zelená od Koločavy-Lazů — Plaj — ke kótě 1455 a na hranice.) Zde všude pozor, značek na kamenech a pěšin mnoho. Od křižovatky se zelenou jde modrá na JJZ a přichází na malou mýtinku, svažující se již do údolí Mokranky. Jsme asi 1 km JZ od vrcholu Peredné 1547 a současně na hřebeni k ní. Rozhled na pásmo hor Buštul 1693 — Moločno 1645 — Bahno 1608 — Strunzul 1634 — Pribuj 1550 na druhé straně nad údolím Mokranky. Na této mýtince na balvaně jest bílou barvou namalována šipka ve směru východním s nápisem “Na Stenjak”. Pěšina, která se však ukáže teprve na kraji lesíka, vede v rovině (vrstevnici) směrem SV asi 400 kroků, pak od potůčku směrem J, načež se zahne vl. na V a jde až na cestu k Stenjaku a po ní k německomokranským stájím.

Odbor chustský tuto stezku označil jenom barvou bílou, bude doplněna barvou odborem Ťačovo.

(Vrcholem Plaje nevede žádná značka. Zelená jde po jeho sev. straně, kdežto modrá po jeho východní straně a dotýká se sedla mezi Plajem a Perednou 1547.)

Od místa, kde odbočuje bílá na Stenjak, pokračuje modrá směrem jižním. Sestoupí jen asi 50 m a jde po hřebeně vysokým lesem ke kótě 1283, opět malý sestup a výstup ještě na vyšší vrchol, který však není kótován. S toho krátkým sestupem přicházíme na Douhy Gruň 1339.

(Na Douhém Gruni přicházíme na stezku, která jde po sev. straně Strimby do Koločavy a na opačnou stranu po hřebeni Douhého Gruně ke kótě 1339 a dolů k pot. Sovině a Mokrance.)

Z těchto míst jde značka žlutá asi km po stezce ke Koločavě-Lazům, načež uhýbá vpr. po hřebínku dolů, nejdříve po planince, pak širokou stezkou lesem do údolí Sucharu ve výši 725 m, sejde celkem asi 600 m. Přejde potok. Po 1 km je stáj a za ní v břehu pitná voda. Po dalším 1 km je místo, kde byla klausura Suchar. Opouštíme zelenou Lazy — Plaj a jdeme k pastýřské kolibě na kótu 837, na Přislop 1226, koliba, na kótu 1461, cestou několikrát voda. Žlutá jde po S svahu Jasanovce (lidově Javorovce 1605), do sedla, zvaného “Cihla” a “Křest”, Piskoňa 1449, Negrovec 1712 (lid říká Magalka), na kóty 1583 a 1559 druhé Piskoně (= Velké). Na kótě 1142 voda. Sejde přes Čertež 807 do Sinovíru.

Modrá z původního JJZ směru ostře zahne na východ, ale jen asi 100 kroků, načež ostře zahne na JJZ a vystupuje po hřebínku na Strimbu 1723. Značka však na vrchol nevede, nýbrž jde po JV svahu Strimby as 100 m pod vrcholem, kde přichází (právě pod vrcholem) na vydatný pramen dobré vody. Výstup z této strany ani ze strany Streminoše není příliš příkrý, jdeme-li po hřebeni. Výstup od vody přímo k vrcholu velice ostrý.

Modrá přechází na sev. svah Streminoše 1599. Pěkný pohled směrem k Lazům na Ožero (býv. klausura) v údoli potoka Bradulovce, přítoku Sucharu.

Pod Streminošem nastává sestup do sedla Příslopu 944, na Jub. stezce, důležité křižovatky. (Ze sedla 4.5 km do noclehárny KČST. v Něm. Mokré.) Sestoupili jsme 600 m a téměř stejnou výšku musíme překonat na hřeben poloniny Krásné, kde se setkáváme se zelenou, procházející celým jejím hřebenem. Je u dvou mělkých jezírek (spíše to jsou bahniska), na dvou plochých kamenech jsou nápisy “K Topasu” a “Na Příslop”. Modrá a zelená jdou společně půl hod., zelená sestupuje po táhlém Kvasném vrchu do Lazů, modrá uhne vl. a vystoupí na Topas 1552 s rozhledem, jemuž JV bráni dlouhý hřeben Růže 1568. Za V, h. přecházíme nižší již temeno Bosové 1382, pod ni rozcestí žluté a modré.

Žlutá rozcestí pod Bosovou, Perechresťa 1148, Olšany. Bovcarský vrch 1063, Meleďuk (na aut. lince Chust — Volové) 18 km, 5 hod. a dál přes Rypu Pohár, Plotišto, Korotišto a Vólošanku 1233 na poloninu Kuk 1365.

Žlutá značka, která pod Bosovou 1382 m začíná a odbočuje od modré, jdoucí z Krásné Poloniny-Topasu na Bosovou a dále na Konec Menčulu 1346 m, sestupuje na Perechresťu 1148 m dolů do Olšan, kde přechází řeku Tereblu po lávce, jde směrem toku řeky po silnici až k domku Savkovu (škola a nouzový nocleh, minerál, voda). Odtud přes silnici a po pěšině vystupuje příkře na Bovcarský vrch 1063 m, načež srázný sestup do údolí řeky Riky. Hned pod hřebenem značka vede podle pitné vody. V údolí se přejde Rika po visuté lávce (Meleďuk) na silnici a po ni směrem na Nižní Bystrý 2 km. Z toho místa (čet. stanice vzdálena jen ’/s km) vystupuje žlutá značka na Lclák 889 m — Ripu Pohár 953 m (mezi nimi pitná voda) — a po Páleném gruni na Plotišto 994 m — Korotišto 1166 m (před Korotištěm vpr. voda) — Vološanka 1263 m — kóta 1229 — Polonina Kuk 1365 m, kde se žlutá schází s modrou a končí. (Modrá z Kušnice — Kuk — Volově). Pod poloninou Kukem po modré značce směrem ke Kušnici pod Ljubljanou 969 lovecká chata “Ivanová”, kde je možno nocovati jen se svolením správy maltézských rytířů v Dovhem.

Modrá značka při styku se žlutou, asi uprostřed mezi Bosovou 1382 a Perechresťou 1148, opouští stezku do Olšan a obrací se vl. směrem J na vrchol hřebene (jen asi 50 m) a jde po něm stále lesem přes kótu 1130 ke kótě 1145, kde uhýbá ostře Z, přichází do sedla 999 m a odtud vystupuje dosti příkře na Konec Menčula 1346.

S vrcholu Konce Menčula zelená spojka v délce 6 km k mlýnu na ústí potoka Bystrého do Terebly (není hotova).

Po modré s Konce Menčula vystupujeme směrem JV po širokém hřebenu poloniny (krásný lyžařský terén) na vrchol Menčulu 1487. Odtud jde jeden hřeben dále směrem JV ke kótě 1229 — Široký Luh — Novoselice — Neresnice (nádraží).

My se však s Menčulu pustíme po širokém hřebenu směrem Z až ke kótě 1323. Zde se hřebeny rozdvojují: jeden neoznačený jde dolů na Z ke kótě 914 Petrince a druhý hřeben, označený modrou a červenou, nás vede dolů směrem JZ. Na počátku lesa červená odbočí vpr. k prameni pitné vody, odtud pokračuje po pěšině k lovecké chatě (zavřena, klíče u lesního v Dráhově), vzdálené 500 kroků. Modrá jde dále po hřebeni, aby se u samé chaty setkala zase s červenou. (Nyní, když jest na tuto stranu již dobré autobusové spojení, bývá v zimě Menčul, který má svahy zvlášť výhodné pro lyžaře, hojně navštěvován, a proto odbor zamýšlí letos postaviti vedle lovecké chaty svou malou chatu.) Od této chaty se jde po modré a červené stále po hřebeni lesem až před Čertež 1095.

Červená Menčul — Čertež — Horinčovo 23 km (s Čerteže jen 18 km). — Červená uhýbá vpr. a po polonince sestupuje ke kótě 806. Odtud prudce sestupuje do Zábrodu, přechází po železném mostě, po němž vede úzkokolejná dráha, řeku Tereblu a vychází po zahradě mezi domky na silnici Drahovo — Koločava. Obracíme se vl. po silnici (zde hajný a dále lesní s klíčem k lov. chatě), jdeme podle parní pily (hned za pilou možno nocovati u žida, býv. hostinského). Jdeme ještě 1 km po silnici k Drahovu. Červená značka odbočuje vpr. se silnice po vozové cestě a dále po pěšině přes luka. Po dalším 1 1/2 km překročíme potůček Bledarku, vystoupíme vpravo 200 m (nad mořem as 600 m) po vozové cestě až k chýši hajného a odtud po pěšině stále směrem Z, místy lesem, místy polem, po pr. straně máme na očích ostré hřebeny Kusy (Klivy) 935, až přijdeme na malý hřeben Surjuk. Po něm jdeme 10 minut na J a dále sestupujeme směrem Z k potoku Surjuku. Podle něho pěkným údolím a na konci polem přicházíme do Horinčova, kde červená značka končí.

Modrá značka pokračuje přes Čertež 1095 směrem J poloninkou, po l. straně stále les, až k Věži 937, odtud JZ přes Kyčerelu ke kótě 652 Rozsoší. Dále po vozové cestě dolů k řece Tereble a po úzké lávce do Dráhová. (Od Dráhová 5 km S na l. břehu Terebly jsou 3 prameny alkalickoželezité kyselky. Piti možno však jenom z jedné kryté studny, druhé jsou znečištěny.) Modrá značka v Dráhově před kostelem končí. Drahovo, jehož kostel je kótou 370, notariát, čet. stan., čs. 4tř. a rus. 5tř. škola s 3tř. expositurou, vápencové lomy. Z Dráhová do Chustu je pravidelné autobusové spojení Chust — Drahovo — Sinovir. Z Chustu odjíždí ve 13 hodin a do Chustu se vrací ráno v 7.34 h.

<<< OBSAH >>>

PODKARPATSKÁ RUS. Železniční trati.

Trať 301. Čop — Baťovo — Berehovo — Sevluš — Královo nad Tisou — Teresva — Jasiňa — Zimir, 234 km

Trať 322. Čop—Užok (průsmyk) 121 — Sianki 126 km

Trať 324. Užhorod — Radvanka — Antalovce

Trať 325. Baťovo — Lawoczne

Berehovo

Trať 326. Berehovo — Kušnice

Trať 327. Iršava — Kamjanka

Trať 328. Sevluš — Chmelník

Trať 329. Královo nad Tisou — Halmeu

Trať 330. Teresva — Neresnice

Trať 331. Camara la Sighet — Slatinské Doly

Trať 332. Bacicoiul Maře — Veliký Bočkov

<<< OBSAH >>>

PODKARPATSKÁ RUS. Železniční trati. Trať 301.

Trať 301. Čop — Baťovo — Berehovo — Sevluš — Královo nad Tisou — Teresva — Jasiňa — Zimir, 234 km.

Čop. S odbočuje trať do Užockého průsmyku, hlavní trať do Jasině směřuje V močálovitou krajinou, jarními rozlivy se měnící v široširé jezero, mezi Tisou, po níž běží hranice, a Latoricí, sevřenou na jižním břehu ochrannou hrází. Po 1.5 km trať se mírně ohne JV, míjí novou kolonii a zachová přímý směr až do Baťova. Vpr. je Ašvaň při táhlém močálu, jehož záp. cíp tvoři hranice mezi Slovenskem a P. Rusí.

Km 7 Eseň zast., ves leží 3 km J při Tise, kamenný ev. ref. kostel s hrotitou věží, expositura čs. školy ve Svobodě, obecni maď. 4tř. škola, čet. stan., inspektorát a odděleni fin. stráže. Kolem pastviska s kyselou travou. Dráha na vysokém náspu přechází říčku Čarondu.

Km 13 Svoboda zast., obec utvořená z kolonisovaných místních částí Baťova: Dvorce, Čarondské Hati, samoty Čatorny, dvora Mlýna, Svobody a Svobodky, jež 1925 měly 65 stavení, dnes 135, obec je zřízena na družstevním základě, 4tř. čs. s expositurou v Eseni a 1tř. rus. škola, S od trati shluk stavení, J řady domů po obou stranách silnice. Půda dobrá, odvodněná, se skupinami listnatých lesíků.

Km 15 Baťovo, odbočuje trať Baťovo — Mukačevo — Volovec — Lawoczne. JZ od nádraží nová kolonie, ves se rozkládá podle silnice, čet. stan., odd. fin. stráže, sokolovna hned u nádraží, bar. kostel, st. mad’. 6tř. a čs. 2tř. škola s expositurou, čet. stan., artézská studně, pozoruhodná geologicky. J ke Kosinu se táhnou hluboké vrstvy spraše, přinesené v dávných do bách větry s hor a upevněné rostlinstvem tak, jako písečné přesypy směrem k Čopu. Trať přejíždí Hornoserňanský odpad.

Km 20 Boutraď zast. Meliorační družstvo podniká melioraci nákladem 1/2 mil. Kč. Školy: čs. jednotřidky v obci, v kolonii 1. a 2., rus. jednotř. v Nové a St. Boutradi, maď. 2tř. a ref. maď. 1tř.

Km 26 Šom — Kosino. Nádraží leží na úpatí Zapsoňského vrchu 209 pod vinicemi. Od nádraží 2 km Z leží Šom, 1tř. čs. a rus. škola v koloniích, čet. stan. Družstvo provádí melioraci nákladem 1/2 mil. Kč na půdě velkostatku. Silnice Z přes Harangláb (J na Hetinském odpadu leží Hetín, maďarská ves, odd. fin. stráže, čet. stan., maď. 1tř. škola, dodnes se udržela česká jména po exulantech, jimž se připisuje vystavění dřevěné věže při kostele) vede přes hranice do Nagylonya, zámek Lonyayův. — Od nádraží J ves Zapsoň na vých. svazích Zapsoňských vrchů, strategicky důležitých, s ložisky alunitu, 3tř. maď. škola. Dál k J jsou vrchy Kosinské s kótami 224 a 209, také s ložisky alunitu a na jejich záp. svazích ves Kosino, notariát, čet. stan., inspektorát a odd. fin. stráže, čs. 2tř., maď. stát. 6tř. a římskok. 2 tř. škola, kostel římskok. a ev. ref., podle pověsti založený českými exulanty. Sirnaté lázničky se 4 prameny, hlavního pramene ze studny se užívá ke koupelím, ostatní se pijí, jsou primitivní, málo používané, ale velmi účinné. Ve mlýně elektrárna. V době Ladislava Svatého 1077—1095 stával v místě osady kostel sv. Kateřiny.

Trať projíždí plochým krajem, jehož širé lány leží většinou ladem jako pastviska, ač je půda úrodná, místy kukuřičná a tabáková pole a listnaté lesíky. J se zvedají vrchy, nízké, ale nápadně se zvedající z nížiny, Běhaňský vrch 194, Dědovský vrch 172 s ložisky alunitu. Haldy upomínají na doby, kdy se z alunitu vyvářel v kotlech hlinito-draselnatý kamenec.

Km 35 Veliká Běhaň, notariát, čet. stan. a odd. fin. stráže, školy maď. 4tř. a maď. jednotřídky, římskok., řeckok. a ev. ref., hospodářský lihovar s rafinerií. J zahlédneme bar. kostel v Homoku a dvůr Lonyayův, upomíná na hraběcí rod, za jehož člena se provdala Štěpánka, vdova po korunním princi Rudolfovi. Za Homokem vidíme ostrou špici kostela v Dědově a za hranicemi již hrot kostelní věže v Beregdaroci.

Km 41 Berehovo. Odbočka úzkokolejné trati Berehovo — Chmelník — Iršava — Kušnice. Popis str. 177.— J od nádraží ves Buču, maď. 3tř. škola, hospodářský lihovar. Berehovské vrchy nutí trať jinak přímočarou třikrát zlomiti směr. Jsou na hřebeně porostlé lesíky, nejvyšší vrchol Bereginagi 367 korunuje košatý strom. Svahy jsou pokryty vinicemi, na úpatí vinohradů se táhnou sady, rodící prvotřídní ovoce, zejména jablka druhu Jonatan, jež předčí svou šťavnatostí draze kupovaná kalifornská jablka. Od trati J se rozkládají puszty s velikými stády dobytka, spásající kyselou píci na močálovitých pastviscích. Váhy studni s okovy charakterisuji ten plochý kraj, vyprahlý letními žáry. Trať se dotkne kanálu Verke a silnice, lemující svah Berehovských kopců, přejde silnici, odbočující do Veliké Bakty, zámek, dvůr, stát. výzkumná stanice, strojní sýrárna, chov ovcí merino.

Km 50 Boržava – Mužijovo. — Od nádraží S leží Mužijovo, čs. 2tř., maď. stát. 5tř. a ref. 1tř. škola, dřevěný kostel a zvonice, zříceniny kostela, prý Jiskrovým vojskem zničeného, zůstaly zdi a got. portál, v lodi rostou stromy a keře, zámek v parku. Nad vinicemi se zakládá veliká stát. zahrada v rozloze 35 ha, vysadí se 16.000 meruněk. Zdejší víno a v sousední Beni je nejlepší. Tabulové hrozny jsou delikatesami. Dříve se vino dováželo do Tokaje a exportovalo se jako tokajské. Zásobovalo i carský ruský dvůr. Tufové lomy s výrobou štěrku a dlažebních kostek, kaolinové ložisko “Kuklja”. Z alunitu, který se láme v okolí, vyrábějí se mlýnské kameny. Vyvařoval se kamenec, lesy vymýtili na topivo. Z té doby zůstaly haldy surovin. Ve vrchu nad vsí se táhne křídová chodba, rozvětvující se ve spleť štol. — Od nádraží J ves Boržava, část na sev., větší část na již. břehu kanálu Verke. Na něm 3 km Z se zvedá kóta 121 Szépassony domb, chlum v obvodě 160 m, snad dávné hradiště, kde asi stála osada, založená vnukem krále Ondřeje Lamperta, zvaná villa Lamperti, Lampertháza. Našlo se tam mnoho minci měděných, stříbrných i zlatých z II. stol. po Kr. Tím směrem je mohyla “Krásná paní”, na ní kámen s křižem. Za vsi přes řeku Boržavu betonový jez, nad ním odbočuje kanál Verke, tam koupaliště, naproti na druhém břehu v lese stálý tábor židovských skautů. J 3.5 km Vary, velká ves jako městys, notariát, čet. stan., inspektorát a odd. fin. stráže, stát. maď. škola 7tř. s 2 čs. třídami, ev. ref. kostel. Nad ústím Boržavy do Tisy skrovné stopy hradu Boržavy, Maďary dobytého a 1241 zničeného Tatary. Ludvík Veliký osadu nadal privilegii, která Jan Hunyady potvrdil. V XVII. věku kvetly tam proslulé školy.

Km 53 Beňa zast., čet. stan., ev. ref. kostel, čs. 1tř. a stát. maď. 3tř. škola, leží pod vrchem Kisvárem 181 pod vinicemi, rodícími znamenité víno, ceněné vedle mužijovského za nejlepší v zemi, je prý lepší než tokajské. V kopcích Szólo hegy nad vsí se láme alunit na výrobu mlýnských kamenů a kamence i jako stavební a dlažební kámen. — Trať překročí Boržavu, sbírající své vody na již. svazích poloniny Boržavy; protéká pralesem Boržavským a rozlehlými lesními komplexy do Kušnice, odkud provází úzkokolejnou trať do Berehova. Trať za mostem přes Boržavu 6 km přímkou s přímočarou silnici dostihuje ohybu Tisy, po níž jdou hranice, a vjiždi na stanici

km 60 Výlok, aut. do Berehova a Dakova, ves rázu nížinněho městečka, hot. U nádraží, Koruna. Kostel římskok., řeckok., 2 ev. ref., kamenné, bar. Notariát, čet. stan., inspektorát a odd. fin. stráže, čs. 3tř., stát. maď 6tř. s 2 čs. třídami a římskok. 1tř., stálý košíkářský kurs. Elektrárna při pile, košíkářství, dříve vyráběli proslulý vosk na vousy, vyvážel se i za hranice; francouzský císař Napoleon III. s oblibou ho používal a prý i Vilém II. Ve XII. stol. stál v místech nynější obce o samotě kostel sv. Heleny. Dne 4. srpna 1934 rozvodněná Tisa zaplavila celé městečko a zničila 3/4 stavení, takže Výlok, až na 100 domů, jež přečkaly zkázu, je znovu vystavěn. Pěkné koupaliště na Tise (restaurace) a přístav vorů. Tisa je odtud zmezinárodněna a je splavna i pro menší lodi. Přepíná ji most o 6 obloucích. Za řekou nanesená mohyla s pomníkem boje 1706. Na žulovém podstavci bronzový dravec turul s rozpjatými křídly a se zakřiveným mečem v zobanu. Čs. celnice na hranicích, jež opouštějí Tisu a po potoce Bataru jdou k maď. obci Magosligetu; za ní opustí i Batar a směřují plochou nížinou J k Velikému Paladu a vstoupí na potok Tur. Na něm v ústí potoka Hodoše u vsi Fertešalmaše (maď. ev. ref. 1tř. škola, odd. fin. stráže), je rozhraní ČSR., Rumunska a Maďarska. Obce Fertešalmaš a Veliký Palad (notariát, čet. stan., inspektorát a odd. fin. stráže, ev. ref. maď. 2tř. škola) vzájemnou dohodou s Rumunskem vyměněny za obce Vel. Ternavku, Suchý Potok, Komloš a Bočkov o ploše 3835 ha s 4367 obyvateli většinou rumunské národnosti.

Hned za Výlokem trať míjí S ves Nové Selo, maď. 3 tř. škola s 2 maď. pobočk., dva dřevěně kostely, fil. Narozeni P. Marie, vchod na sloupech, čtyřhranná bar. věž s kulovitou bání nezvyklého tvaru, druhý ev. ref. got, Dál Matějovo, snad upomíná na Matyáše Čáka Trenčanského, odpůrce Karla Roberta z Anjou; bar. dřevěný kostel, rus. 3tř. škola s expositurou v Ruské Dolině.

Km 68 Fančikovo, notariát, čet. stan., maď. 3tř. s rus. pobočkou, rus. řeckok. 1 tř. škola, hospodářský lihovar, 3 kostely, dva got., starší a novější. Míjíme Ardovec, za ním vystupují vrchy se Šalanským Helmcem.

Km 75 Sevluš, 11.054 ob., patří k ni osada Fakobyky. Hot. Royal, Evropa, Karpatia. Notariát, okr. úřad a soud, okr. čet. velitelství a čet. stanice, úřad pro nákup tabáku. Školy: čs. ob. 5tř. se 4 pob., měšť. rus. 3tř. se 6 pob., IV. roč. a 4 čs. pob., rus. ob. s 15 tř., 2 maď. pob. s pomocnou tř. a expositurou v obci Lemácích, pomocná 6tř. rus., řeckok. rus. 1tř., klášt. římskok. maď. 3tř., ref. maď. 2tř., soukromá žid. 2tř., v obci Fakobycích rus. 2tř., rus. 2tř. obchodní škola s pokračovací školou kupeckou, rus. odborná kovorobná, živnostenská, filiálka stát. dětského domova pro zaostalé děti v Mukačevě. — Zemská nemocnice s novou budovou pavilonu pro venerické nemoci. Prohlídka města: Z nádraži Nádražní třídou 10 min. do Verbovické ul., jež je živou tepnou města, v ní obchody a peněžní ústavy, ev. ref. kostel, český obchod Ant. Brahy s jídelnou (levná domácí česká strava), lahůdky, výborné sevlušské víno, podkarpatoruská keramika, doplnění proviantu. Na styku Verbovické a Masarykovy ul. gotický katolický kostel ze XIV. stol., stal se protestantským, ke konci XVII. opět katolickým. Nad hlavním vchodem znak prešovského biskupa na pamět biskupa Bárkóczyho, který jej určil za farní. Věž s přízemni kobkou a opěrným pilířem, osmiboká, z kůru přístupná, poskytne pěkný rozhled po městě a po okolí. Ten kostel s opěrnými pilíři, zasvěcený P. Marii, má vně starý ráz got., uvnitř je renaisančně upraven, na hl. oltáři obraz zasvěcení, nad ním freska sv. Trojice, v lodi na stropě fresky Kázání na hoře, Klanění P. M., sv. Antonín, stojící nad poraženými Kumány. Naproti je menší kostel sv. Františka s ženským klášterem. Ulice se rozšiřuje v tržiště, budova měšť. škol se sochou Duchnovičovou, městský dům s nízkou, cibulovitou věží, velký řeckok. kostel. Dál se táhnou viničně vrchy na svazích Piroshy 371 a Černé hory. V parku zámek ze XVI. stol. rodiny Perenyiův, původně přízemní, později zvýšený o bar. poschodí. V hlavni dvoraně freska Svatba Ahasvera s Esterou, v řadě místností rodinné a historické obrazy. Černá hora 568 je vyhaslá sopka, jícen patrný, povést vypravuje o pokladu, jejž v něm Tataři ukryli, když 1241 zničili město. Na hoře skrovné zříceniny hradu Kankó, stojícího na místě pravěké tvrze z doby bronzové z poloviny druhého tisíciletí před Kr. Stál již před tatarským vpádem, Tataři jej vypálili, zase obnoven, byl po čas i klášterem. Za bojů Tókolyho pobořen a zůstal zříceninou. Krásný rozhled po vrších a daleko po nížině. — Dějiny města jsou spjaty s osudy hradu. Sevluš bývala sídlem nejmenší župy (1191 km2) ugočské. Bývala bohatým městem, Tataři zničili její rozkvět. Na Sevluš se vztahuje historické řčení “Ugocza non coronat”. Snad se týká již volby Ferdinanda I. r.1527, spíše však schválení pragmatické sankce 1713, rozhodovalo se o ni slovy coronat — non coronat. Župní sněm ji neschválil. Král Štěpán v polovici XIII. věku nadal město mnohými privilegii. Na počátku XIV. stol. stala se městem královským, které vzkvetlo německou kolonisací. Později jeho význam upadl. Po převratu znova vzrůstá průmyslem a zejména pro veliké obilní trhy a obchody s vinem. Průmysl: hospodářský lihovar, samostatná rafinerie lihu, misirna benzinu a lihu, pila, dva střední mlýny, kruhová cihelna, železitý pramen a lomy ve svahu Černé hory v délce 1/2 km, velmi vysoké, s vlečkou k zastávce Černé Hoře. Láme se liparit a pyroxenický trachyt. Dnes je výroba omezena, dříve se zásobovaly štěrkem silnice v širém okolí. — Peněžní ústavy: Sevlušská banka, Jednota ugočské banky. — V Sevluši působil a r.1935 zemřel arciděkan Evmenij Sabor (nar. 1859 ve Verbjaži). Jako prof. rus. gymnasia v Užhorodě napsal ruskou gramatiku a po převrate ruskou mluvnici pro střední školy. Až do smrti stál v čele časopisu “Karpatskij svět”, v čele ruského směru, který se soustřeďuje v Duchnovičově společnosti, jejímž byl doživotním předsedou. Vydal anthologii písemnictví P. Rusi. Jediný ze své generace se dožil osvobození vlasti, k němuž pomáhal klásti základy. — V osadé Fakobycich dřevěný kostel, převezený po vorech z Výšková n.T.

Trať projíždí poli s tabákem podle úpatí svahů, pokrytých vinicemi s viničnými domky, na zast.

km 80 Černou Horu, vlečka odbočuje do rozsáhlých trachytových lomů. Za zastávkou překročuje široce rozlitou Tisu po žel. mostě, souběžně s ním jde dřevěný most, dlouhý 420 m, je to nejdelší dřevěný most v ČSR.

Km 84 Královo nad Tisou, důležitá křižovatka drah, odbočka Královo — Halmeu — Oradea v Rumunsku. Notariát, čet. stanice, inspektorát a odd. fin. stráže, 3 kostely, římskok., řeckok. a ev. ref., školy: čs. 5tř. (je tu silná kolonie železničních zaměstnanců), rus. měšť. 3tř. s 2 rus. pob. a 1 pob. čs., rus. ob. 6tř. se 4 pob. rus. a 3 maď., římskok. maď. 1tř. V okolí se vyskytuje dobrá šedá a červená hrnčířská hlína. Nad osadou 1/4 hod. od nádraží se zvedá sopečný hřeben 197, nad okolím 50 m, širokého hřbetu s vinicemi na svazích. Jsou na něm zříceniny hradu Nyaláb. Snad stál již v XI. stol. na tomto strategicky důležitém místě, ovládajícím přechod do uherské nížiny. Ve XIV. stol. vládl na něm Ubulfi a po něm Tamásfi. To bylo za Ladislava IV. Ludvík Veliký dal jej Drugethovi, král Zikmund 1405 Petru Perényiovi. Z toho vznikl dlouholetý soudní proces. R. 1495 navštívil hrad král Vladislav II. Jagellonský a odtud je maďarské jméno Királyháza, dům králův. Gabriel Perényi padl v bitvě u Moháče 1526. Hrad se stal vdovským sídlem Kateřiny Frankopánové. Je památný pro maďarskou literaturu. Benedikt Komjathy, učený mnich, vychovatel Kateřinina syna, přeložil na hradě list apoštola Pavla, vytištěný později (1533) v Krakově jako první maďarský tisk. Naposledy byl hrad vdovským sídlem Anny Dobo, choti Štěpána Perényiho. Zbývají mocné zříceniny, zdaleka viditelné, a v nich kostelík P. Marie (pout 8. září), křiž a pramen vody, opředený bájemi. S hřebene se otvírá daleký a malebný rozhled po Chustských vrších, do Chustské brány, na pohraniční Gutinské vrchy, na Černou horu, na vinorodé kopce nad Sevluší a do uherské nížiny.

Z Králova n. T. jezdí do Teresvy rumunské vlaky s dozorem čs. fin. stráže. Z Teresvy naše vlaky jedou po rumunském území až do Trebušan a doprovází je rumunská pohraniční stráž.

S Královem n. T. souvisí vesnice Verjacja, dva kostely, vlečka do lomů světlešedého trachytu nad železničním mostem, notariát, rus. 2tř. škola, r.1890 se v obci narodil učitel Alexander Poljaňskij, napsal povídky s líčením loveckého života “Opovidanja lovcja”. — Trať pod lomy překročí Tisu a její suché rameno a vjíždí do Chustské brány; je to prohbi mezi Chustskými a Gutinskými vrchy, 13 km dlouhé a 2—4 km široké, jímž si razi cestu trať, silnice i řeka.

Km 90 Veliká Kopaňa, notariát, čet. stan., stálý košíkářský kurs, čs. 2tř. a rus. 6tř. škola, v řeckok. kostele obrazy malíře Ignáce Roskoviče. Ves i sousední Malá Kopaňa (rus. 1tř. škola), sídliště z doby bronzové, z první poloviny druhého tisíciletí př. Kr., jsou obtočeny věncem trachytových vrchů. S Panského lisu 256 je krásný rozhled po kraji, na Tisu, na zříceniny hradů Kankó a Nyaláb.

V nádraží Veliké Kopáni trať přetne silniční magistrálu, s niž souběžně projíždí Chustskou bránu. Na V se rýsují malebné zříceniny chustského hradu.

Km 91 Rokosov zast. nad potokem Gašparkou, do něhož se nablízku vlévá Selský potok, hrazený nákladem přes milion Kč. Na něm půl hod. S od zastávky je rozhozena ves Rokosov, notariát, čs. 2tř. a rus. 6tř. škola s 5 pobočkami a expositurou v Záboji, bar. řeckok. kamenný kostel. Sídliště z doby bronzové z první poloviny II. tisíciletí př.Kr. V okolí sledy hnědého uhlí a lomy. V lese Kartaji lázničky s železitou kyselkou, používané místním obyvatelstvem, v okolí ještě 5 minerálních pramenů.

Km 93 Rokosov. Nad nádražím ve svahu Chustských vrchů andesitové lomy se strojovou výrobou štěrku.

J za Tisou se zvedají Gutinské hory, jejichž hřeben v těchto místech se jmenuje Meziputi, s vrchy Pintovou studni, Kokolou 615, Benců 622. Na jejich svazích a v údolích leží několik vesnic: na Tise Křivá s bílým řeckok. kostelíkem, jehož věž má nízkou střechu, rus. 2tř. škola, odd. řin. stráže, minerální pramen “Čabrin”, v okolí sledy hnědého uhlí. Hrbky, rus. 2 tř. škola, kostel s dřevěnou věží na táhlém návrší, z trati za Královem je dobře viděti. Za Hrbkami Černá, odd. fin. stráže, rus. 5tř. škola, kam. řeckok. kostel. Novoselice, řeckok. a pravosl. kostel, rus. 4tř. škola. Chýše, odd. fin. stráže, kam. kostel, řeckok. 2tř. škola, v okolí malá ložiska hnědého uhlí. U Křivé Tisa četnými rameny oblévá řadu ostrovů. — Trať překročí Riku.

Km 101 Chust. Str. 114. Nad stanicí zříceniny hradu, jehož obrys dlouho bude provázet náš pohled k Z. Trať a těsně s ní silnice projíždějí úrodnou kotlinu mezi Tisou a potokem Boroňavou, na jehož horním toku je ves Boroňava s poutním kostelem a vasiliánským klášterem z r.1716. Silnice přejde přes trať J.

Na polích se pěstuje tabák, zejména u Velatínu, velké vsi na sev. svazích Gutinských vrchů. Viz str. 119.

Km 110 Sekerníce zast. Ves Ieži nad soutokem potoků Sekernice a Bajlova, čet. stan., odd. fin. stráže, čs. 3tř. a rus. 6tř. škola s expositurou, dřevěný got. kostel sv. Mikuláše nížinného typu, štíhlá věž s jehlancem má 4 věžičky nad galerii. Tisa upravena nákladem přes milion Kč. Nápadné jsou vysoké střechy stavení s pavláčkami (napadne mnoho sněhu).

Km 113 Saldoboš, ves, pravidelně rozložená podle silnice, notariát, rus. 6tř. škola, dřevěný got. kostel Narození P.Marie nížinného typu, nad vchodem znamenitá got. věž s galerií a se 4 věžičkami v rozích, na vysokém, velmi štíhlém kuželi bohatý křiž a stejné kříže na 4 věžičkách. Dveře hlavního vchodu mají čtvercovou výzdobu, na veřejích řezba bohatých rozvilin. V kostele rozměrná bohoslužebná kniha v dubových deskách s ručními kresbami. Opodál prostá čtvercová zvonice. Kostel pravosl. z červených cihel s báněmi, nový řeckok. s kopuli a štíhlou věží. Obzor J lemuje malebná panoráma rozervaných Gutinských vrchů, jež se zvedají za Tisou.

Km 117 Výškovo nad Tisou zast. u velké parní pily, odbočuje úzkokolejná trať přes Tisu do obce do údolí potoka Šajanského a pod vrch Šajan 452, je tam několik minerálních pramenů, a končí ve Velké Kyblerské dolině mezi vrchem Malým Kyblerem 605 a pohraničním Holmulem 698. Přes Tisu se staví most, který nahradí převoz, největší na Tise; změnou řečiště byl železný most “na suchu” již 18 let mimo řeku. Výškovo je veleobec s 6127 ob., z nich 2187 Rus., 3257 Maď. Inspektorát a odd. fin. stráže, čet. stan. Ref. kostel založen za doby Karla Roberta, byl opevněn, dosud je obehnán silnou zdí. Pod podlahou jsou hrobky farářů a cirk. učitelů. Je kamenný. Zvonice, stojící opodál, je originální dřev. stavbou zajímavého tvaru i konstrukce. Řeckok. kostel byl vystavěn 1855—75 namísto dřevěného, jejž prodali a na vorech odvezli do Fakobyků, části Sevluše. Římskok. kostel vystavěn 1896. Školy: čs. 2tř., rus. 6tř. s expositurou, maď. 3tř., římskok. maď. 1tř. Kulturní obecní dům. Staveni s verandami jsou převahou bez komínů o vysoké střeše pro mnoho sněhu, kryté šindelem, který je tam nejlacinější krytinou z blízkých rozsáhlých bukových lesů. Stavení maďarská jsou výstavnější než rusínská. Dříve bylo vynikající domácí tkalcovství jemného plátna, nyní se již málo tkalcuje, zato se vyrábějí koberce z hadrových cucků, zvané pokróce. Pěstuje se kukuřice a dýmkový tabák, v sadech výborná jablka “Jonatan”. — Dějiny. R.1300 král Ondřej III. odevzdal hrad obyvatelstvu, aby mu byl ochranou v rozsáhlých pralesích. R.1329 byla osada povýšena na město a obdařeno privilegii. Má svůj původ v saském a sedmihradském osídleni XII. a XIV. věku. Osudy města jsou spjaty s osudy hradu na Zámecké hoře, který je od XV. stol. v sutinách. Roku 1921 se poštvané maďarské obyvatelstvo vzbouřilo a postavilo se se zbraněmi proti státni moci. Vzpouru potlačilo vojsko, četnictvo a finanční stráž. Nyní jsou loyálními občany. Mnohá jména dnešních Maďarů ukazují na český původ (Bartoš a j.) z doby protireformačni. Také se usidlovali Arméni, obchodníci (jména Kinčeši a j.), některé rody dosud žiji. Z německé koIonisace jsou skrovné zbytky, zůstala jen jména, jejich potomkům říkají Němci nebo Svóbi. Maďaři mluví zvláštním nářečím. Dolovalo se na železo a zinek, v polovici XIX. stol. i na zlato.

JJV 7 km je vrch Zámecká hora 594, Várhegy, se skrovnými stopami hradu nepříliš rozlehlého, valy jsou dobře patrny. Na temeni vrchu podoby kužele kámen s vtesanou značkou K. F. 1907. Snad tam bývala jeskyně, dnes zeje malý otvor v průměru 30 cm. Ve vých. svahu jsou lázně Výškovo n.T., odd. fin. stráže. Bývaly navštěvovány maďarskou šlechtou, hostí bylo až 4000 ročně. Byly nádherně zařízeny, s krásnými terasami, na nichž plály řecké ohně. Za rumunské okupace 1919—20 skvělé zařízení rozkradeno, cennější věci odvezli Rumuni. Ředitelství stát. lesů v Buštiné znovuzřizuje lázně, jejichž prameny jsou účinné pro ženské choroby. Železitá kyselka Josef se pije, pramen Gabor páchne po siře, má modrý povlak a sledy nafty, další 2 prameny jsou ke koupelím. Jiné lázně jsou od obce 7 km JZ, jmenují se Šajan a leží pod stejnojmenným kopcem. Lázničky s krásnými partiemi kolem dokola jsou primitivně zařízeny asi pro 30 rodin. Účinně se léčí reumatismus v horkém borkutu. Jeden z pramenů obsahuje železo, jiný ropu, kus dál je solnoželezitý pramen a řada jiných kyselek.

Trať jde po vysokém náspu listnatou Dubravou, S svítí bílý kostel v Novém Barově, rus. 5tř. škola, solný pramen. Ještě severněji pod vrchem Korunetem 497 na potoce Solenici leží Šandrovo mezi solnými vrstvami, z nichž v XVIII. stol. se dobývalo soli; jsou tam propadlé doly, snad bude dolování obnoveno. Půl hod. S je 15 m hluboká studna, dávající za hodinu 100 hl ropy. Obyvatelstvo ze širého okolí jezdí pro ropu a sůl si vyváří. Čs. 2tř. a rus. 4tř. škola, dřevěný filiální kostel sv. Paraskiva nížinného typu, věž s velmi štíhlou a vysokou jehlou a se 4 věžičkami nad galerii, opodál nízká zvonice.

Km 119 Buštino, velká obec s 2793 ob. Velký moderní mlýn, elektrárna, pila, nyní zmenšená, kamenný, kostel s věží vysokého jehlanu, dřevěná kaplička, nová budova stát. rus. 6tř. školy, notariát, ředitelství stát. lesů, čet. stan., dobrá restaurace, středisko dřevařství. Řeka Terebla při ústi upravena, ale výše se rozlévá v mnohá ramena. V okolí se dobývalo soli, proto zřízeno skladiště a úřad pro dopravu soli, později zrušen a změněn v lesní úřad. S Buštinem souvisí obec Buštinský Handal, čs. 5 tř. a erární maď. 1tř. škola. Jménem Handal nazývány státní dělnické kolonie. V okolí se pěstují buvoli, spásající kyselou trávu bahnitých pastvisek. Z Buština je nejblíž na Zámeckou horu 594 se stopami hradu a s lázněmi. S svítí bílý kostel ve Vonihově, čs. 2tř. a rus. 5tř. škola, čet. stan.

Trať přejíždí 3 ramena Terebly, která stále mění svůj tok. Za mostem je ves Ruské Pole, rus. 6tř. škola s 3 pobočkami, dřevěný far. kostel sv. Mikuláše nížinného typu, věž s galerií a s velmi štíhlou jehlou. Hospodářský lihovar. V obci se narodil 1864 Vasilij Hadžega, kanovník v Užhorodě, publicista, povídkář a feuilletonista, největší jeho prací je povídka “Vyšehrad” z dějin XI. stol.

Trať přejíždí Starou riku, S se náhle zvedá z roviny táhlý hřeben Kapolny 294, pokrytý vinicemi, s viničními domky. Hranice v těch místech přecházejí na Tisu.

Km 127 Ťačovo, 7417 ob. Okresní a berni úřad, okr. soud, stát. lesní správa, škol. inspektorát, okr. čet. velitelství a čet. stan., inspektorát a odd. fin. stráže. Školy: čs. 5tř. se 3 pobočkami, rus. obecná 6tř. a měšť. 3tř. se 3 čs., se 3 maď. pob. a se 3 přípravnými třídami, ref. maď. 4tř., erární římskok. maď. 1tř. U nádraží 3 hotely (Klein, Kalloš, čes. rest. sokolovna a noclehárna KČST. v měšť. škole. Ulicí Gabora Mihalyho na malé náměstí, stromy osázené, s Košutovým pomníkem 1848, na němž označena výška vody při povodni 1913, v rohu zajímavá dřevěná budova.

V Mihalyho ul. řeckok. kostel žluté barvy. Na hlavním náměstí římskok. kostel neurčitého slohu, ref. kostel got., věž má 4 věžičky v rozích, kostelní budova z doby povýšení na město 1329 je nejstarší stavbou v celém kraji. V její klenuté kobce v přízemí věže býval chován archiv pěti horních mést. Před kostelem pomník padlých. Hotel Koruna, restaurace Českobudějovická bouda, majetnik Josef Sicherman. Nová budova okr. soudu. Na J zavírá věnec Gutinských hor (již v Rumunsku) město, ležící v teplé, úrodné kotlině, rodicí znamenité ovoce, jablka Janatan, předčící zámořské ovoce, jichž se vyveze asi 500 vagonů, ostatní zůstává nezužitkováno pro drahou dopravu a nedostatek továren. Ťačovo a okolí leží v solném pruhu, táhnoucím se k Slatinským Dolům. Na potoce Ťačově, který vzniká soutokem potoků Hnilého a Lugu, leží osada Okrouhlá. V jejím okolí se dolovalo na sůl v XVI. stol. Trať se přiblíží k samé Tise, překročí silnici.

Km 134 Bedevla zast., velká obec, 3072 ob., notariát, odd. fin. stráže. Dva kostely, kamenný a nový dřevěný s kopulí. Po pravoslavném klášteře se nic nezachovalo. Čs. 3tř. a rus. 6tř. škola. Malebný pohled na hřeben Gutinských hór. J při ohybu Tisy na rumunském břehu obec Remeti, býval v ni augustiniánský klášter. Za Bedevlou přepínají Teresvu, rozdělující se v ramena, dva mosty, železniční a dřevéný silniční.

Km 136 Teresva na samých hranicích, obec rázu městečka, lékař, lékárna, dobré hostince, notariát, čet. stanice, odd. fin. stráže, čs. 6tř. a rus. 6tř. škola, 3 pily, nejmoderněji zařízený automatický mlýn. Stával dům sedmihradského knížete Štěpána Bethlena ml., později zřízený jako župni, je zbořen. Odbočka úzkokolejné trati do Neresnice. Pasová prohlídka těch cestujících, kteří jedou do Rumunska. Nepotřebuje však pasu, kdo jede k Jasini. Do vlaku (trať jde dál po rumunském území) vstupuji rum. vojáci a jedou do Valea Višaului. J od Teresvy rozsáhlá rum. obec Sapánta na potoce téhož jména, plno v něm bývalo raků a pstruhů, v lesích volně žije medvěd i vlk. Silnice jde po l. břehu Tisy, trať ji překročí a pokračuje v Rumunsku po jejím p. břehu.

Km 142 Dragos Voda, rumunská celnice a pasová prohlídka do Rumunska i k nám (jedoucí do Trebušan nepotřebují pasu). Při stanici velká obec Câmpulung la Tisa, kostel řeckok. a velmi starý got. ref. Na naší straně při silnici je Hrušovo, erární řeckok. 2tř. škola. V části obce Monastýru bývalo slavné opatství. Opat měl větší moc než mukačevský biskup, jsa podřízen přímo cařihradskému patriarchátu. Klášter stál již před vpádem Tatarů 1241, jak dokazuje listina mnichů králi Bélovi IV. (1215—70), odpůrci Přemysla Otakara II. Při zničení jeho Tatary zrušeny všechny listiny. Český kronikář Švajpolt Fiol (Sv. Fiala) unikl před biskupem z Krakova a založil první tiskárnu. Jeho žák Andrej Torysuánský zřídil ruskou tiskárnu v Benátkách. Opatové byli samostatní. Neodváděli poplatku biskupům mukačevským, když král Vladislav II. potvrdil 1491 prvního pravoslavného biskupa Joana. Klášter sv. Michala ze XIV. věku zašel v bouřlivých dobách na rozhráni XVI. a XVII. věku. V okolí se daří výborné ovoce jako v Ťačově. Z Tisy se ryžovalo zlato, proto byli usazováni na státních pozemcích kolonisté. Trať jde pod svahy Gutinských hor.

Km 148 Sarasau zast., leží pod vrchem Sekaturou 436.

Km 154 Sighetul Marmatiei (Sighet, Marmarošská Sihoť), rumunské město v kotlině, obklopené horami, na poloostrově, obtékaném Tisou a Izou, do níž se vlévá Rona. Je z pěti horních měst marmarošské župy, Ludvík I. povýšil ji na město 1352 a obdařil mnohými privilegii. R. 1717 Tataři zle ji poškodili a poplenili. Na začátku světové války pronikla ruská ofensiva až za Sihoť, kterou obsadili Rusové 2. října 1914. Zámek se 4 věžemi kuželovitých střech, got. ref. kostel z r. 1320 s freskami, římskok. kostel a piaristická kolej, řeckok. kostel, synagoga, župni dům a jiné úřední budovy, solné mlýny u nádraží. Naproti přes Tisu, tvořící hranice, Selo Slatina a Slatinské Doly.

Km 156 Camara la Síghet, přestupní stanice do Slatinských Dolů, malé nádraží, roztroušené chalupy na l. břehu Tisy.

Do Rumunska odbočuje lokální trať do údolí řeky Mary. přítoku Izy, do konečné stanice Ocna Sugutag, doly na sůl a solné lázně, v okolí petrolejové prameny a sledy uhlí, staré zlaté a stříbrné doly. Dráha konči a silnice pokračuje do Budesti, od této obce 7 km J pod Magurou 1264 Totos Banya a Cerapa Banya, doly na stříbro, olovo a zinek, dříve i na zlato se dolovalo. Z Budesti jde silnice přes lázně Brebu (léčí se revma a dna) do hornického města Capnic d. j., východiště na horské pásmo Montii Tiblesului.

Km 160 Veresmart la Tisa zast., roztáhlá obec, kamenný kostelík s dřevěnou věžičkou, v pozadí vrchy nad Velkým Bočkovem.

Km 161 Craciunesti zast., ves mezi kukuřičnými poli.

Km 166 Bacicoiul Maře, odbočka do Velkého Bočkova, zajímavé pozorováni života na mostě přes Tisu.

Km 168 Lunca la Tisa zast., v údolí sevřeném stráněmi, rum. obec na l. břehu Tisy je spojena mostem s čs. obci Luhem, čet. stan., odd. fin. stráže, notariát, čs. 2tř. a rus. 5tř. šk., ryžovalo se zlato, nanesené z prahor, neboť tato část Karoat je tvořena krystalickými břidlicemi a prahorními vápenci. Údolí se zcela zúžuje, svahv spadají k trati a k Tise.

Km 173 Kuzy zast. Dál za řekou při ústí Kozího potoka hrázděná červená stavba, kasárna fin. stráže na místě loveckého zámečku korunního prince Rudolfa, který tam jednou zavítal na lov medvědů. Zámeček byl pro sešlost rozebrán. S se zvedá Tempa 1091 s význačnou jarní květenou, ukončující táhIý hřeben, který postupuje S k Dumeni mezi Kosovskou rikou a Tisou. — Trať jde těsně nad řekou, na jejímž l. břehu jsou rozhozeny chalupy osady Gruně, přejíždí řeku Vyšavu nad jejím ústím do Tisy do

km 179 Valea Viseului, poslední rumunské stanice, rumunská vojenská hlídka opouští vlak. V obci sešlý dřevěný kostelík. Proti nádraží za Tisou Chmely, osada Trebušan, rus. 2tř. škola.

Z Valea Viseului odbočuje údolím řeky Vyšavu (Viseul) rumunská trať do Borsy pod Rodenskými horami (Montii Rodnei). Stanice Bistra při ústí potoka Bistry je východištěm cesty podle tohoto potoka na pohraniční horu Ščerbán. — Stanice Petrova, u ní se vlévá potok Frumseaua (Krásná), podle něho se chodí na Pop Ivana 1939. — Stanice Ruscova, u ní se vlévá potok Ruscova, podle něho jde silnice na Redeu (z ni údolím potoka Par. Chirva se vystupuje ke klausuře Lu Feresteu 876 a na pohraniční hřeben pod Mezipotoky nebo hřebenovou stezkou přes význačnou horu Mihailecul a Farcau 1961, na pohraniční hřeben ke dvěma křížům v kótě 1601) a do Poenile sub Munte, nad ní leží hájovna u osady Luhi pod ústím potoka Socolova do Ruscovy, odkud vystupuje jednak hřebenová cesta S, jednak podle Socolova vozovka až na Copilas 1599 a dál na Stoh 1653, trojmezí Polska, Rumunska a ČSR. — Že stanice Visau d. s. jde silnice k horským, romanticky položeným lázním Suligul 861. — Z konečné stanice Borsy stoupá visutá dráha na hřbet Rodenských hor na Vrf. Salatului 2057, odtud po hřebeně se chodí na Vrf. Rebrii 2268 a na Pietrosu 2305, jejich nejvyšší horu.

Za stanicí Valea Viseului, v niž je pasová a celni prohlídka, hranice opouštějí po 1 km Tisu, jejímž středem běži, a prudce vystupují k V. Trať je překročí a vjíždí do širého údolí, v němž v

km 184 leží Trebušany, ve stanici končí Jub. stezka. Tabulka: Trebušany — Pop Ivan 6 hod, Str. 54.

Údolí se opět zúží. Trať, která stále sledovala levý břeh Tisy, přejde na jeji p. břeh, přetne silnici. Do Tisy se zl. vlévá potok Liščenka pod horou Butinem 1046, při jeho ústí pramen lahodné železité kyselky.

Km 191 Berlebaš zast. Ze zast. vychází žlutá pod Berlebašku 1736.

Žlutá projde vsí Berlebašem, jde podle stejnojmenného potoka k ústí potoka Malého Berlebaše. sbírajícího své vody na svazích Magury 1489. Po 3 km opustí potok a ostře vystupuje, namnoze serpentinami, při výškovém rozdílu 1100 m k velkému stilu a vchází pod Berlebaškou 1736 na Jub. stezku.

Za Berlebašem, osadou patřící k Rachovu, se údolí poněkud rozšiřuje, vl. je Vilchovatý, 2 minerální prameny, dále vl. Krásné Pleso, také s 2 min. prameny, a vpr. Lazy, údolí se rozšíří v kotlinu, v ni leží

km 200 Rachov, jímž prochází Jub. stezka a z něhož vychází několik značených cest. Str. 50. — Kotlina se zúží, míjíme rachovské osady Lazy a Novoselici.

Km 204 Ustěriky zast. nad soutokem Bílé a Černé Tisy, po mosté odbočuje vicinální dráha do Bohdanu, státní silniční magistrála zůstává při trati, jež s řekou probíhá úzkým údolím do

km 208 Bělina zast., rus. 2 tř. škola, dřevěný kostel s bar. věží hned za staničkou, několik železitých a sirnatých kyselek a jodový pramen.

Zelená značka vystupuje do stráně pod Douhy 1 1/2 h. a vyústi pod Doužinou 1380 na žlutou Rachov—Apšinecká klausura.

Trař při ústí potoka Sitného přechází přes most Tisu a hned vpr. jsou Kvasy.

Km 214 Kvasy, čs. 1tř., rus. 5tř., po 1tř. škole v osadě Sitném a Trstěnci, dřevěný řeckok. kostel, lázně (alkalicko-železitá kyselka). Turistická restaurace “Na poště”, majitelka Anna Pýchová, výborná česká kuchyně, přírodní podkarpatská vína, pivo od ledu, veškeré konservy a sýry, čisté a levné noclehy, 3 minuty od nádraží. Majitelka odpoví na všechny dotazy a ochotně podá informace o zdejších lázních. Z nánosů štěrku a písku z prahor se v dřívějších dobách ryžovalo zlato.

V okolí mnoho pramenů, také jodový a solný. U nádraží železitá kyselka je pitnou vodou a kyselka u silnice pod stanicí má podle zprávy prof. dr. Vrat. Kučery nejvíce jodu. U nádraží tabulka:

Modrá Kvasy — Menčul mlékárna 2 1/2 h., Menčul — Šešul 1728, Pietroš 2022 — sedlo 5 hod., připojení na Jub. stezku k Hoverle.

Zelená Kvasy—Bližnice 4 1/2 h. — Bližnice—Svid. Drahobrat — Menčul — Bukovinka — Jasiňa 5 h.

Modrá se zelenou jdou od nádraží kus S, oddělí se, modrá pod vysokým železničním viaduktem po lávce přejde Tisu, kus po trati, uhne vpr. prudce vzhůru a bukovým lesem k podpoloninské stáji ve výši 1000 m pro 60 krav, vzorné kejdové hospodářství s podzemním rozvodem. Dál je státní mlékárna s ombrometrickou stanicí, nejvyšší v zemi, 1250 m, a Měrková chata pod Kvasovským Menčulem 1314. Výhledovou cestou pokračujeme k Hrdličkovu pomníku pod Šešulem 1728 a do sedla. Končí u útulny KČST. pod Hoverlou.

Zelená u viaduktu pokračuje po silnici k mlýnu nad ústím potoka Trstěnce a stoupá mezi chalupami osady Trstěnce na poloninu Bubulegu-Brajuku. Kdo chce vystoupiti na Bližnici, jde po polonině Strimčeské na její temeno. Zelená pokračuje k útulně KČST. na Svidoveckém Drahobratu pod Bližnici (od ní je přímý výstup na Bližnici) a dál do Jasině. Podrobný popis opačným směrem str. 82.

Trať hned za stanicí Kvasy přejíždí vysoký železný most přes Tisu (po viaduktu za Volosiankou na trati Čop — Užocký průsmyk, je to nejvyšší most v zemi), jde dvěma tunely. U chalup Surdoku dvakrát přejede Tisu, 1 km za druhým mostem vl. ústi potok Velký Trofanec, tvořící vodopády. Dál vlévají se proti sobě potoky Gropinec a Kevelov.

Od ústi Gropince stoupá SZ žlutá pod Bližnici a vyústí na zelenou Rachov — útulna KČST. na Drahobratu — Jasiňa. Od ústí Kevelova stoupá V zelená po vozovce, výše serpentinami k Měrkově chatě a ke státní mlékárně na Kvasovském Menčulu, odkud pokračuje přes Rohněsku do Bohdanu.

Km 225 Kevelov zast. při ústí potoka Svidovce, na jehož horním toku pod Svidoveckým Drahobratem je hájovna Diana.

Od jeho ústí vychází žlutá a lesem stoupá na kótu 1012, přejde na kraj lesa, překročí potok Trufanec a vyústí na zelenou Rachov — Svíd. Drahobrat (útulna KČST.) — Jasiňa.

Za Kevelovem už začínají první stavení Jasině, vidíme její kamenný kostel u nádraží s pozadím pohraničních hor.

Km 227 Jasiňa, celní a pasová prohlídka. Ze stanice je půl hod. do středu obce, proto je lépe vystoupiti až na

km 229 zast. Lazeštině. Podrobný popis str. 47. Po 1.5 km vl. krásná dřevěná cerkev.

Km 234 Zimir zast., poslední stanička na naší půdě.

Zelená odtud jde dvěma směry na hranice, SV podle potoka Repegova do průsmyku Jasiňského (Jablonického, Tatarského) a V podle potoka Zimiru k tunelu, jímž trať přechází hranice.

Za Zimirem tvoří trať táhlý oblouk, v jehož ohbí je válečný hřbitov. Hřeben Poloninských Karpat proráží tunel, dlouhý 1500 m, jejž půlí hranice. Před ním stojí vl. pancéřový dům, vystavěný na ochranu tunelu, nyní obydlí finanční stráže.

Km 242 Woronienka, první polská stanička.

Km 249 Worochta, středisko polské turistiky, chata Dworek Czarnohorski, majetek Oddzialu Czarnohorskiego PTT. v Kolomyji, 80 noclehů, v tom 50 lůžek; cena od 50 grošů. Worochtou prochází polská tur. magistrála (červená) z Užockého průsmyku přes Hoverlu na Černou horu. Worochta je východištěm na Chomiak i na pohraniční Kukul, kam vystupuje červená. Údolím Prutu jde lesní dráha pod Hoverlu. Žlutá jde podle trati na konec dr^hy, kam přichází z Worochty červená magistrála, vystupují do Schroniska pod Hoverlou na Zarošlaku, z Worochty 5 hod. Červená stoupá na temeno Hoverly. Z Worochty jde V modrá na horu Kordji 1479 a Lysinu (Kozmacku) 1466, s níž sestupuje podle Prutce do městečka Mikulyczinu.

Km 263 Mikulyczin, stanice PTT. “Na Dilku”. Značky vystupují přes Swinianku 1121 na hřeben Jawornika, nejvyšší hora Jawornik (Gorgan) 1467, a dál na Chomiak 1540, ostře se rýsující svou vysokou homolí. Na jeho záp. svahu Schronisko im. dr. M. Orlowicza pod Chomiakem Oddzialu Stanislawowskiego PTT. 1350, otevřená celý rok, 50 noclehů.

Další stanice na této trati jsou km 272 Delatyn, km 291 Nadwome a konečná stanice km 312 Stanislawow.

<<< OBSAH >>>

PODKARPATSKÁ RUS. Železniční trati. Trať 322.

Trať 322. Čop—Užok (průsmyk) 121 — Sianki 126 km.

Km 0 Čop, 3700, leží na slovenské půdě při rozhraní Slovenska, P. Rusi a Maďarska, o. Král’. Chlumec, s. Vel. Kapušany, čet. stan., kostel řeckok. a ev. ref., got. s věží o vysokém jehlanu se 4 věžičkami, veliká synagoga, k rabinátu patří širé okolí. Rozlehlé nádraží, křižovatka drah, probíhá hl. trať Praha — Jasiňa, odbočuje trať do Užockého průsmyku a do Maďarska, která hned za hranicemi u Záhoně se rozděluje: JZ podle Tisy vínorodým tokajským krajem, rozsáhlými močály a pusztou do Debrecína, druhé rameno J do rumunského města Caraii Mari podle obrovského močálu Nágy láp, přelévajícího se přes hranice do Rumunska.

Kraj kolem Čopu býval pouští, táhnoucí se k Debrecínu. Zbytkem jejím jsou písečné přesypy, ležící Z ke Král’. Chlumci, pokryté lesíky a rostlinstvem, jež zabraňuji jejich posunům. Čop leží mezi řekami Tisou a Latorici, přibližujícími se k sobě na pouhé 2 km: za jarních povodní se rozlévají v jediné jezero. Hladina Latorice 98 cm a Tisy 99 cm bývá uváděna jako nejnižší místo v republice. Avšak nejnižšim místem je močál Ratkó 96 cm JZ od Slov. Nového Města. Aby se zmírnily rozlivy Latorice, byl nad Čopem její meandrovitý tok vyrovnán v délce 5.5 km. K Tise přijdeme za 8 min. a po hrázi za 20 min. k železničnímu mostu o jednom oblouku, patřícímu naší republice. Dál Je silniční most. V některých chvílích je zajímavá podívaná na tomto přechodu do Maďarska, do vsi Záhony, ležící na l. břehu Tisy.

Trať od Užhorodu stále provází řeku Uh, její stanice a zastávky jsou východisky tur. cest na záp. (Popričný vrch, Pliška) i vých. část Vihorlatu (Antalovská polana, Sinatoria) i na pohraniční hřeben Karpat. Hned za Čopem uhýbá trať S, přiblíží se k zemským hranicím, s nimiž jde až na most přes Latorici. Tam uhnou zemské hranice po řece, trať zachová sev. směr, překročí široce rozlité rameno řeky a lesem přichází na zast.

Km 8 Téglás, maď. ves, 500, sousedící s následující stanicí

Km 11 Surty. 1200, dva kamenné kostely. Při stanici V leží souvislé obce Velké a Malé Rátovce, s kostelem řím. k. a ev. r., každá přes 500, dál k V, již na půdě P. Rusi, Malé a Veliké Gejovce, kde bývala proslulá slévárna zvonů rodiny László, nyní rod. Egry. Vlak projíždí plochou krajinou do zast.

Km 17 Homoku, kamenný kostel, V jsou Korytňany a Časlovce, čet. stanice, zámek, železitý pramen. U Minaje, řeckok. a ev. r. kostel, odbočuje trať do Bánovců n. Ondavou.

Na trati Užhorod — Bánovce jsou tato význačnější místa: Vel. Kapušany, za bouřlivých dob XVII. stol. konány zemské sněmy. R. 1684 setkala se tam vdova po Fr. I. Rákóczym Helena Zrinská se svým ženichem Emerichem Tókólym, vyjela mu naproti z mukačevského hradu; na ev. kostele pamětní deska zdejšího rodáka, básníka Jana Erdelyho. JV od Kapušan leží ves Dobóruska, v římskok. kostele pohřben Štěpán Dobó; pozdější majetníci, hrabata Zichyově, vystavěli zámek. — Čičarovce, nalezen rukopis dějepisné básně “Szabács viadala” z r. 1476. — Vajany, nablízku stála zaniklá ves Arad, v ní se zastavil král Bela Slepý, táhna do průsmyku Vereckého 1132, aby zadržel vpád Poláků. U Aradu bylo tehdy popraveno 68 magnátů za oslepení královo. — V Bánovcích se připojuje na trať Legiňa — Michaľany — Medzilaborce.

Za Minajem přejíždí dráha zemské hranice, po 2 km je

km 22 Užhorod, hl. nádraží, a po dalších 2 km

km 24 Užhorod, zastávka. Tabulka:

Červená Jarok, Antalovská polana 13, Sinatoria 17, Tuří Remety 22, Tuřice 27, Tuřičky 33. Lumšory lázně 40, polonina Rovná 50, Zděňovo 70, Volovec, Stoj, Jasiňa. — To je Jub. karpatská stezka, značky zachytíme u železničního mostu, k němuž přijdeme od hlavního nádraží za 6 min. Vrbovou ulicí.

Zelená Radvanka, Hořany 4, Ciganovce lázně 9, Derenovka láz. 19 km. — Značky zachytíme u viaduktu dráhy od nádraží za 6 min. ve Vrbové ul.

Žlutá Nevické Podhradie projekt (není 13 km.

Za Užhorodem přestává rovina, trař vchází do údolí Uhu, jímž jde i silnice do Užockého průsmyku. Do údolí se svažují stráně Vihorlatu, porostlé listnatými lesy. Řeka rozděluje Vihorlat na část Z a V.

Km 29 Onokovce, zast. Tabulka:

Červená Onokovce — Petrovce 8 km.

Značky jdou od zastávky ke vsi, leží Z od demarkační čáry, sídlo notariátu Nevické, řimskok. čs. škola 2tř. a expositura 3tř. rus. šk. v Domanincích, na začátku vsi u kříže uhnou přes nákladně přebudovaný kanál a stoupají do stráně. Pěknými lesními partiemi za necelé 2 h. pod vrch Patrii 399 do Petrovců, kam vyústí žlutá z Nevického a zelená z Nevického Podhradí. Všechny vcházejí na modrou, jdoucí z Užhorodu na Popričný a do Nevického Podhradí.

Km 31 Nevické, zast. Ves leží V 1 km nad Uhem pod vrchem Dubravou 278, ves je Z od demarkační čáry, notariát pro Nevické je v Onokovcích, rus. 1tř. a řeckok. rus. 1tř. škola. Tabulka:

Žlutá Nevické — Petrovce 9 km. — Jde ze zast. přes trať. překročí kanál k ústí potoka Hačaníku, stoupá na Dřino díl na kótu 318 a stále lesem přes kótu 281 do Petrovců, kde vyústí na modrou Užhorod — Popričný vrch — Nevické Podhradie.

Km 34 Nevické Podhradie. Zastávka leží u vsi Kamenice n. U. Na řece přehrada, od ní je veden kanál 12 km dlouhý, svod stát. vodních elektráren. Před časem tam bývala klausura a kanálem se plavilo dřiví na stát. pilu v Užhorodě. Pod hradem filmovali Koptovu “Třetí rotu”. Na zastávce tabulka:

Modrá Vulšavská chata 9, Popričný vrch 16, Petrovce 28, Užhorod 40 km.

Zelená Huta 5, Petrovce 8 km.

Zelená Antalovská polonina 971 m, 9, Antalovce 17 km, na hrad 20 min.

Žlutá Pliška 699 m přes tur. chatu.

Hned za tratí je tabulka k zelené do Huty a do Antalovců, 50 kroků další tabulka s udáním vzdáleností.

1) Modrá Nevické Podhradí, Olšavská (Vulšavská) chata 9, Popričný 16, Petrovce 28, Užhorod 40 km. — Jde do vsi Kamenice n. U., stát. lesní správa, bývalé působiště spis. Jaroslava Hubálka, les. správce, známého autora roztomilých obrázků z přírody, uveřejňovaných v “Lidových novinách”. Čet. stan. Údolím Sírového potoka přijdeme k ústí potoka Suchého, ale držíme se prvního a vystoupíme na Olšavskou (Vulšavskou) louku k Olšavské (Vulšavské) chatě, u chaty studánka. Dotkneme se červené Voročov — Pliška — Skalka — Perečin a hřebenovou cestou přes vrch Olšavu 829 na Popričný vrch 1020, nejvyšší horu v této oblasti záp. Vihorlatu s kótami 1000 a 1020 na trachytovém hřebenu; táhne se po zemských hranicích od S k J v délce téměř 20 km napřič, odtud jeho jméno příčný — Popričný. Na S je vyznačen Holicou 984 s pěkným rozhledem. Od hlav. hřebene odbíhají poboční hřbety, z nich JV význačná Skala 770. Na některých mapách zakreslené dráhy jsou zrušeny, ale náspy jsou patrny. S hlavniho hřebene se otvírají daleké výhledy. Modrá postupuje přes kóty 1020 a 1000, přechází na hřeben Hačaníku, zvedající se nejvýše Bálovou 752, do vsi Petrovců, kam vyústí červená z Onokovců, žlutá z Nevickěho a zelená z Nevického Podhradí. Přes vrch Husák pokračuje stále lesem a končí v Užhorodě.

2) Zelená Nevické Podhradie, Huta 5, Petrovce 8 km. — Od zastávky po silnici k budově stát. lesní správy, prochází vsí Kamenicí, přejde do údolí Suchého potoka do osady Suché Huty a přes Střední a Sklennou Hutu vystupuje na Červenou horu 390, jejíž táhlý hřeben sestupuje s Bálové poledníkovým směrem do údolí potoka Hačaníku. Zanedlouho sestoupí do vsi Petrovců, ležících mezi Červenou horou a Patrií 399, a vyústí na modrou Užhorod — Nevické Podhradí. Do Petrovců přišla i žlutá za zast. Nevického a červená z Onokovců.

3) Zelená Nevické Podhradie — Antalovská polana 971 m 9, Antalovce 17 km. Od zastávky stoupá do lesa k letní restauraci (OKČST. Užhorod) a serpentinami na temeno hřbetu 264, kde stojí rozsáhlý hrad Nevické, mocná zřícenina, restaurovaná a pečlivě udržovaná užhorodským odborem. Z Užhorodu je na hrad projektována žlutá listnatými lesy po l. břehu Uhu pod Ořechovicí (rus. 3tř. škola) a vrch Dubravu 13 km. Hrad, původně dřevěný, je slovanského původu, jak jméno ukazuje, střehl důležitou obchodní cestu, vedoucí z Haliče podle Uhu do uherských nížin. Z kamene v nynější podobě jej zbudoval v polovici XIV. věku Kašpar Drugeth zlé paměti, odvážný lupič, před nímž se třásl celý kraj. Rod Drugethů držel jej až do smrti posledniho mužského člena hr. Valentina 1691, za něhož 1684 při obléhání Užhorodu těžce byl poškozen, pustl a propadal zkáze. R. 1880 zříceniny opravili, zřídili basén a nad ním pomník Karla Vagnera, zakladatele lesnické literatury. Za války vše zpustlo, pomník povalen, až 1927 opraven péčí lesníků P. Rusi. Středem hradu je palácové nádvoří, které obstupují hradní budovy a věže. S balkonu paláce je daleký výhled do údolí Uhu, na plavební kanál, který pod hradem začíná a je veden do Užhorodu, kam prý z hradu vede tajná chodba. U kastelána občerstvení.

Zelená pokračuje z hradu sadem a mladým lesem podle nové hájovny na Vajdovu louku (ze stanice 4 km) a stále krásnými lesy na louku pod kótu 971 na Antalovské polané. Před loukou asi 100 kroků přichází Jub. červená stezka z Užhorodu, jdou společně k tabulce:

Jarok — Užhorod 20 km červená Tuří Remety.

Nevické Podhradie zelená Antalovce.

Pod svahem pramen. Po dalších 300 krocích v SV cípu louky tabulka, u ní se značky rozdělují, červená vl., zelená v pravém úhlu vpr. po kraji lesa. Sestoupí na kótu 738 k zbořeništi hájovny, za ni 100 kroků odbočuje vl. a schází dobrou stezkou, pak vozovkou do Antalovců, konečné stanice úzkokolejné trati Užhorod — Antalovce.

4) Žlutá Nevické Podhradie – Pliška 699 (útul. KČST.) 7 km. Jde SZ do vsi Kamenice, brzy odbočí vpr. do stráně na velikou mýtinu a stále hřebenem k útulně KČST. před vrcholem Plišky. Noclehy na pryčnách 16 slamníků ve 2 místnostech. V neděli a ve svátek po celý rok koná v ní službu člen OKČST. Užhorod, jinak je klíče vyzvednouti podle vyhlášky v noclehárně KČST. v Užhorodě. Od útulny po 650 krocích studánka. Značka nadejde sedlo s lyžařským můstkem a vystoupí na vrchol Plišky 699, která je v létě hojně navštěvována a v zimě je lyžařským střediskem. Žlutá vyústí na červenou u tabulky:

Červená Voročov 5 km. Žlutá chata 1 km. Nevické Podhradie 6 km.

Km 35 Kamenica n. U., stan. (Pro ves Kamenici je zast. Nevické Podhradie.) U nádraží stát. lomy fialově šedého trachytu se strojovou výrobou štěrku. Starý lom dál k Voročovu byl opuštěn.

Km 40 Voročov, rodiště Sijona Iv. Silvaje, skladatele církevní hudby, kam. kostel s věží bar. báně a s polokruhovou apsidou, v okolí naleziště granátů. U zastávky stalo se 7.dubna 1916 železniční neštěstí, vlak s vojáky najel na zřícené balvany, bylo 386 raněných a mrtvých. Na zastávce tabulka:

Červená Pliška 5. Olšavská (Vulšavská) louka, Skala 770 m, 12, Perečín 22 km.

Modrá Sinatoria 12, Perečín 20 km.

1) Červená Voročov — Pliška — Skala — Perečín 22 km. Od zastávky k potoku, prudší výstup na palouček, míjíme ještě dva paloučky, po nezalesněném hřbetu Murgo na kamenitý vršek Kozenovou, vl. odbočka k studánce v sedle a dále k útulně KČST. na Plišce, vpr. lyž. můstek, a na vrchol Plišky (tam konči žlutá z Nevického Podhradí), vys. buk. lesem lesní stezkou k lov. chatce na Olšavské (Vulšavskě) louce s orient, tabulkami a studánkou, přichází modrá Užhorod — Popričný vrch — Nevické. Přijde k jiným, svislým červeným značkám, za 1/2 h: přivedou na Skálu 770 s krásným rozhledem. Vrátíme se a obcházíme Skálu táhlou poloninkou “Petrovou loukou” k potoku Olšavě a do Perečína.

2) Modrá Voročov — Sinatoria — Perečín 20 km. Z Voročova po silnici k lávce přes Uh, do vsi, u staveni č. 45 zahrádkou, ale ne ke kostelu, ale na vozovku. Pěkný pohled zpět na Perečín. Přejdeme do údolí potoka Voročovky, na jeho konci vl. prudce vzhůru krátkými serpentinami 1/2 h. na hřeben. Po 15 min. první loučka, následují střídavě loučky a lesíky, na třetí rozhled. Šipka na dubě ukáže vpr. Na čtvrté loučce zase pěkný rozhled, je dlouhá, dekorovaná břízami, šipka na kameni rozdvojuje modrou k S do Simiru a do Perečína, a JV v původním směru. Po pěšině loukou původním směrem za 1/2 h. přijde na červené značky Jub. karp. stezky, umístěné na balvanech. V posledním úseku asi na 150 krocích modré značky scházejí. Asi 200 kroků od vyústěni modré na Jub. stezku v SV cípu náhorní pláně směrem k Tuřím Remetám studánka. Jsme pod nejvyššim bodem Sinatorie 794. Na rozcestí není orientace ani k modré, ani k červeně Jub. stezce, která V jde do Tuřích Remet, JZ na Antalovskou polánu.

Za Voročovem se údolí rozšiřuje na 3 km. V něm je sídlo okr. úřadu

km 43 Perečín, čet. stanice, notariát, leží Z od demarkační čáry, stát. čs. ob. 4tř., měšť. rus. 3tř. s 3 čs. pob., ob. rus. 6tř. s expositurou. První zmínka o obci se děje 1066, jmenuje se jeji majetnik Perech. Host. Brudermann a tovární u křižovatky silnice a dráhy. Pila vyhořela, strojírna pracuje pro podniky lesní dráhy. Bantlinova chemická továrna na suchou destilaci dřeva, akc. spol., zaměstnávala až 2000 dělníků a zpracovala ročně 70.000 m³ bukového dřeva na dřevitý líh, aceton, octan vápenatý, dehet a dřevěné uhli. Nyní je práce omezena na 200 dělníků. Od nádraží aut. do Tuřích Remet a Tuřího Bystrého č. 6225. V Perečíně se rozdvojuje silnice podle Uhu a trati do Užockého průsmyku a V podle Turje do Svalavy. Podle silnice jde lesni dráha do Tuří Paseky. Na této silnici leží Tuří Remety na Jub. stezce, východiště na poloninu Rovnou, a dál křižovatka silnice k Tuřímu Bystrému na modré značce, vystupující také na poloninu Rovnou. Použitím aut. z Perečína do Tuřích Remet ušetříme den pochodu po Jub. stezce z Užhorodu do Tuřích Remet.

Za Perečinem se prodírá Uh pískovcovými hřbety, které svírají údolí. Vrch Brišče 350 odděluje kotlinu perečínskou od dubriničské. Vysoký pravý břeh je tvořen písčitým jílem.

Km 49 Zářiči, zast. Ves s kostelem leží v údolí, V část se táhne dost vysoko do stráni, stoupajících k vrchu Makarce 542. Široké údolí v dávných dobách vyplňovalo jezero.

Km 52 a 54 Dubriniče, zast. a stanice. Střed vsi s kostelem leží napříč údolí, Z se táhne část obce “Na horbu”, V leží část obce “Na berehu” nad ústím říčky Ljuté. Hájovna, lesní správa, čet. stanice, čs. 1tř., rus. 4tř. škola. Ložisek dobrého kaolinu není teď využito, dřivé se dodával do Maďarska. Na stanici tabulka:

Červená Pastilky, Javorník, Sol’ 30 km.

Modrá Znamin, Olšinský díl, Lumšory 25 km.

1) Červená Dubriniče, Beginďatská a Roztocká Pastil, Javorník, Sol’ 30 km. Jde do vsi Pastilek, rus. 1tř. škola, řeckok. kostel, do Velkého potoka se vlévá Malý potok, přes ves Beginďatskou Pastil, rus. 1tř. škola, řeckok. kostel (V 3/4 hod., leží Kosťova Pastil, rus. 2tř. škola, rus. nár. dům, miner. pramen), a Roztockou Pastil, rus. 2tř. škola, kostel, stoupá na Javorník, táhlý, 12 km dlouhý hřbet, vystupující mezi údolím Ljuté a Uhu. Kótou 1021 čni nejvýše. Tam vystoupila modrá a červená z Velkého Berezného a sestupuje zelená 8 km na zast. Kostrinu. S kóty 1021 sestupuje červená a modrá na Juda vršek a pod nim odbočí do Vel. Berezného. Červená jde k chatě OKČST. Vel. Berezný pod Juda vrškem a sestupuje na stan. Soľ.

2) Modrá Dubriniče, Znamin, Oišinský díl, Lumšory 25 km. Od stan. Dubriničů odbočí od silnice k četnické stanici u dřev. mostu, po lávkách překročí Ljutou. Mezi chalupami pěšinkou vzhůru do lesa. Dostane se na vozovku, na vrch Plišku 464, po S svazích Makarky 524 ke kolibě, 2 min. J pramen, chvílemi rozhledy, zase les. Z vozovky značka srazí směr na louku vpr., krásný výhled J. Pod mocnou klenbou buků na Znamin 711, tam přiběhla zelená značka z Perečína přes Simir a Simirky. Cesta stoupá, otevře se skvělá panoráma, S malebně leží Smrková s dřev. kostelem. Březovým hájem stoupáme na Olšinský díl 902, mohutné buky, sotva znatelnou pěšinou ku prameni, vyskakujícímu mezi balvany. Přicházíme na náhorní rovinu. Objeví se panoráma poloniny Rovné. Neschůdný sestup a docházíme do chudé vesničky Lumšorů. Tam přichází modrá Velký Berezný — Javorník — Malá holica — Lumšory. Za vsi 20 min. leží Lumšory na Jub. stezce.

3) Dubriniče, Černohlava, Ljutá, Ljutanská holica, Lumsory, neznačeno. Od nádraží odbočuje V silnice a lesní dráha malebným údolím potoka Ljuté (ljutá — divoká) do chudé vsi Černohlavy, les. správa, pila, host., čet. stan., čs. 2tř. a rus. 6tř. škola, dřev. lemkovský farní řeckok. kostel sv. Mikuláše biskupa se čtyřhrannou věží, galerií a lucernou, sanktusová věžička, gánok kolem stavby mimo presbytář, který má v základě mnohoúhelník. Od kostela 1/2 h. V v lese Rosalu na l. břehu Ljuté solný pramen, vyvěrající z býv. dolů na sůl, a železitá kyselka při cestě na Kosťovu Pastil na pr. břehu Ljuté. U Černohlavy se vlévá do Ljuté bystřina Bačava. Pod horou Malou holicou 1187 s kolíbou na J svahu (nouzový nocleh) leží ves Bukovcová, rus. 2tř. škola, kostel z XVIII. stol., prostičký, se síňkou, věžička s osmihrannou hruškou nad vchodem. Silnice pokračuje z Černohlavy krásným údolím k ústi Bystrice. dřevěný krytý most, a dál do vsi Ljuté. Před hostincem Krivuli se silnice rozděluje. Jeji rameno jde S podle potoka Brové do vesnice Výšky, rus. 4tř. škola, dřev. bojkovský kostel, vyskytuje se nafta. Ljutá se táhne v délce 14 km, notariát, čs. 1tř., rus. jednotřídky ve 4 obvodech, čet. stanice, řeckok. kostel, stát. pila, vyskytuje se nafta. Je rozhozena pod Ljutanskou holicou 1376, s jejíž rozsáhlé poloniny otvírají se daleké výhledy, zejména na komplex protější poloniny Rovné. Bystrica je říčka celkem nepatrná, avšak velice krásná svými mohutnými peřejemi a vodopády. Je to romantický kousek světa, odloučený od všech komunikačních prostředků, a jest svou divokou krásou jedinečný. Od dřevěného mostu po 3 hod. chůze dojdeme na pěknou poloninu. Vystoupíme pak dobře znatelnou cestou nejprve do lesa, který však za chvíli opouštíme, abychom stále mírným výstupem dostihli hřebene, běžícího od Malé holiče k Sokolci. Cesta stáčí se l. do lesa a stoupá prudce asi 1/2 hod. Je však dobře znatelná a není namáhavá. Konečně vystoupíme z lesa, abychom zakrátko dostihli výstupků skal. odkud se nám otvírá krásný a vděčný výhled do širého kraje. Malé horské vesničky leží pod námi, v dálce se rýsují Karpaty a na JV se bělají budovy Užhorodu. Pokračujeme v cestě po hřebenu, vcházíme do lesa na dobrou lesní pěšinu, která se stáčí J, aby nás dovedla do Lumšorů. Tato cesta v úseku mezi Černohlavou a ústím Bystřice a v konečném úseku jde po modrých značkách cesty Vel. Berezný—Javorník 1021 prodlouženě do lázni Lumšorů. str.

Údolí za Dubriniči se zúžilo, v něm trať, silnice i řeka postupuji vedle sebe.

Km 58 Mirča, zast., kamenný kostel s bar. věží, 2tř. rus. škola, leží Z od demarkační čáry.

Km 61 Malý Berezný, zast. Ves leží Z od demarkační čáry, velký kamenný kostel, čs. 1tř. a rus. 4tř. škola. Na obecním hřbitově 41 válečný hrob. Na strání u lesa řeckok. klášter, monastýr vasiliánů, poutní místo; kostel má 3 nízké věže, v ohradní zdi kapli a kazatelnu. Malebný je na něj pohled z vlaku, který podjiždí těsně pod ním. Na nádraží tabulka:

Červená Šmigovce, Mořské oko 24 km.

Červená Malý Berezný, Ubla, Dubrava, Šmigovce 16, Mořské oko 24, Sninský kámen, Snina 38 km.

Od nádraží projde vsi, uhne po silnici vl. do údolí potoka Ubly. Před vsi Ublou se připojí na žlutou, jdoucí z Vel. Berezného k Mořskému oku. Popis při žluté.

S se táhne pohoří Nastaž mezi řekou Čirokou a Uhem, dosahující 800 m. široké 6 km, s širými lesy, od pohraničních Karpat oddělené údolím potoka Uličky, ve kterém leží ves Ulič. V Uliči se děli silnice SZ podle Uličky do Stariny, S podle HIbokého potoka s vesnicemi Křivou, Zbojem a Novoselicemi, ve všech jsou kostely, pod pohraniční hřeben Karpat, po nichž jde pohraniční stezka od Babí skaly na Kremenaroš se zachovalými válečnými zákopy a kryty. Na jeho temeni 1214 se sbíhají hranice Polska, Slovenska a P. Rusi. Dál na Rawku, její hlavní vrchol 1303 leží již na polské půdě, na jejím úboči je reservace pralesa, ve které žije rys, vlk i medvěd. Stále smutným lesem namáhavou cestou narazíme na červené značky na Čeremchu 1133 m, kde jsou četné stopy světové války, a podle hraničních kamenů do Užockého průsmyku.

Km 65 Velký Berezný, má dvě zastávky (tržiště km 64 a zastávku km 65) a nádraží. Kdo míní jiti k Mořskému oku nebo na Javorník, a nechce procházeti celým městem, vystoupí na zastávce, kde je tabulka:

Červená, modrá Javorník, žlutá Ubla, Mořské oko.

Obec je sídlem okr. a ber. úřadu pro okresy V. Berezný a Perečín, okr. soudu a notariátu, stát. čs. kat. měř. úřadu a škol. inspektorátu, čet. stan., 4tř. a řimskok. 1tř., rus. ob. 6tř. a měšť. 4tř. s 5 pob., lékař. Na nádraží tabulka:

Červená, modrá Javorník 3 h., 12 km, žlutá Ubla 7, Mořské oko 27 km. — Noclehárna v budově Použské banky, klíče u zřízence okres, úřadu.

U nádraží internát Čs. červ. kříže s domovem žactva, hostinec Waldmannův a česká restaurace O.Soukupa, stanice KČST., na restauraci orientační mapa. Tyršovou třídou, dlážděnou a lemovanou chodníky, zdobenou stromořadím platánů, vcházíme na rozlehlé náměstí nepravidelného tvaru, okr. úřad, bar. kostel, řeckok., měšť. škola a vedle ní Použská banka s noclehárnou KČST., lékárna. Nová budova soudu a věznice, sokolské hřiště, 2 tenisové dvorce, koupaliště v Uhu. Na náměstí rozsáhlý park se starými stromy a aleji staletých lip, před vchodem do parku pomník pres. Masaryka. Každý druhý úterý jsou velké dobytčí trhy, na které se sjíždějí lidé z širokého okolí. Zajímavá podívaná. Mezi velkoberezenským nádražím a osadou Dubkami při silnici pěkně udržovaný válečný hřbitov, označený černou tabulí s nápisem českým a ruským. Tabuli pořídil OKČST. ve Vel. Berezném a zasadil u vchodu dvě lípy. Leží tam 258 vojáků v 92 hrobech a 6 společných. Projdeme parkem k mostu, tabulky:

Modrá Javorník 1021 m, 11 km, 2 1/2 h.

Červená Javorník 1021 m, 14 km, 3 1/2 h.

Modrá Vel’.Berezný, kóta 510 a 430, Javorník 1021 m, 11 km, 2 1/2 h. — prodloužena do lázní Lumšorů o 18 km, celkem 29 km. Modrá s červenou jdou kus společně údolím potoka Vurly. Modrá brzy odbočí vl., stoupá podle židovského hřbitova lesem na kótu 510 a 430, po hřebeně přechází ke kapli v kótě 523, tam se spojuje s červenou, jdou necelou půl hod. společně nad vsí Močárem, rus. 1tř. škola, která zůstane vpr. v údolí. Zase se rozdvojí, modrá ostřejším výstupem k staré lovecké chatě pod Juda vrškem, pokračuje po hřebenu Javorníka, ke kótě 1021, kde narazí na červenou. Modrá a červená společně sestupuje po hřebeni na nejnižší bod do sedla a směřuje do údolí Ljuté, kam sejde v místě, vzdáleném 3 km od Černohlavy. Jde podle Ljuté na Stanickou louku (lesovna) a kaňony k bystřickému mostu. Stoupá k vodopádům, na Lábovu louku a na Sokolec 955. Dosáhne hřebene, sestoupí do sedla a opět vystupuje přes kótu 842 na Malou holicu 1187 a dál poloninou se širokými rozhledy. Pod kótou 940 opouští hřeben a sbíhá do vesničky Lumšorů. Vyústí na modrou Dubriniče — lázně Lumšory.

S kóty 991 na Javorníku sestupuje zelená kousek V směrem, uhne S bočným hřebenem na kótu 726, prudce sestupuje k potoku a podle něho na nádraží v Kostrině 8 km.

Červená Veľ. Berezný, kaple 523, Javorník 1021 m, 14 km, 3 1/2 h. Červená s modrou jdou kus společně, modrá uhne vl., červená zůstane při provinciální silnici až k druhému dřevěnému mostu, uhne vl. a stoupá serpentinami až ke kapli v kótě 523. Spojí se s modrou, jdou společně necelou půl hod. nad vsi Močárem, červená odbočí vpr. a vystoupí na nejvyšší bod Javorníka 1021, kde se opět setká s modrou (tam vystoupila jiná červená z Dubriničů). Na kótě 1021 zlomí směr a po hřebeně postupuje SZ na Juda vršek 974 a k lovecké chatě. OKČST. Vel. Berezný ji najal od lesní správy, upravil ji, nocleh pro 20 osob bez pokrývek, sporák se zásobou dříví. Klíče v restauraci u Soukupů, stanici KČST., u nádraží ve V. Berezném na zálohu 20 Kč, poplatek denně v létě pro členy KČST 1 Kč. Odbor buduje novou chatu nákladem 20.000 Kč nedaleko staré lovecké chaty směrem k V Bereznému ve výši 820 m, Červená sestupuje od chaty, místy dost prudce, pod vrch Havran a na nádraží Soľ.

Žlutá Veľký Berezný, Ubla 7, Strihovce, Mořské oko 27, Sninský kámen, Snina 41 km. Kdo vystoupil na zastávce, jde Z, kdo v městě, projde náměstím za lékárnu, uhne vpr. do ulice k zastávce, kde tabulka. Zamíří ke kříži, překročí potok a stoupá na kótu 328. Lesem se dostane na silnici před ves Ublu do údolí potoka Ubly, kam přichází z Malého Berezného po silnici červená. Do vsi Ubly, řeckok. kostel, čet. stan., 1000 ob. Ve vsi se silnice rozdvojí. Žlutá jde JZ směrem k Dubravě asi 3 km, pak odbočí do lesa vpr. a mírně stoupá ke vsi Strihovcům, dřev. řeckok. kostelík přes 300 let starý, propadající zkáze, nocleh v hostinci nebo u hajného pro menší výpravy. Od kostela na konci vsi stoupá na kótu 665, kde červená odbočuje S na vrch Vortaš 812 a k Mořskému oku, žlutá jde JZ k potoku Barlohu a po bývalé lesní dráze k pile Potašně, býv. dvoru, nyní skladu dříví, na říčce Okně, kde vyústí na modrou Sninský kámen — Vyšné Remety.

Červená s kóty 665 odbočí od žluté v ostrém úhlu S a stoupá přes Vortaš 812 na Fetkuv 982, dále přímým směrem až k Mořskému oku vihorlatskému. Celý JV a V svah Vortaše a Fetkuvu jc mýtina s množstvím jahod, malin a ostružin. Studánka pod Fetkuvem. Na Fetkuvu značky zarůstají travou a podrostem, vedou bez stezky mýtinou, pod samým vrchem ústí do vysokého lesa. Mořské oko ve výši 618 m cípatě se rozlévá v kráteru vyhaslé sopky v sopečném pásmu vihorlatského pohoří v délce 800 m, v šířce 300 m, o rozloze 1/2 km², je až 60 m hluboké a vytéká z něho J potok Okna, vlévající se do Laborce. V jezeře je mnoho ryb a raků, pro dobré plavce je příhodným koupalištěm. Pro táboření a koupání je vyhrazen J cíp jezera. U J cípu jezera je lovecký zámeček, od něho Z 10 min. se rozlévá jezírko Malé mořské oko. U zámečku začíná lesní dráha do Vyš. Remet.

Od hráze jezera po p. břehu Okny sbíhá modrá dosti prudce a teprve dál se spoji s lesní drahou, 8 km, vděčná cesta do Remetských Hamrů, odkud jezdí autobus přes lázně Sobrance do Užhorodu. Od záp. břehu Mořského oka stoupá modrá s červenou, kde se rozdvojí, červená na Vihorlat, modrá na Sninský kámen. Jeho skalnaté temeno, z údolí podobné zříceninám hradu, dostupné po žebříku, je sopečná vyvřelina andesitu, význačný bod skalního masivu s několika kótami, z nichž Nežabec 1027 ční nejvýše. Krásný rozhled se otevře se Sninského kamene na celé vihorlatské pohoří, do údolí Sniny až k Polsku, na Z část Užhorodu, do maďarské nížiny, za příznivých poměrů je viděti i Tatry. Pod Sninským kamenem odbočuje cesta po hřebeni přes Motrogon 1019 na témě Vihorlatu 1074.

Po SZ svahu Sninského kamene sejdeme na horní konec Hamrů (Sninské Hamry) a pak širokou cestou do Sniny, okresního městečka na trati Stakčín — Humenné, 3420 ob., řimskok. kostel s cennými obrazy Ignáce Roškoviče, založil jej maď. zeman Čaky, zámek s pěknou zahradou, vystavěný 1841 šl. St. Rohlem. V okolí 3 velké válečné hřbitovy. R. 1914 24. XI. Rusové zvítězili v rozhodně bitvě a zachránili tak celou armádu Kornilovovu, sevřenou rak.-uh. vojskem. Cestu vlakem provází pohled na zříceniny hradů Jasenohradu (je to Verneův “Tajemný hrad v Karpatech”), Vinného a Břeková.

Od Mořského oka stoupá modrá s červenou SZ pod Sninský kámen do sedla, kde se rozdvojí, červená se zlomí JZ a po polonině přes kótu 870 vystoupí na Motrogon 1019 s pěkným rozhledem. Pěšina pod kótou 878 přijde na širší cestu, jdoucí po SZ svahu Veľ. Trestě 954 na Vihorlat 1069 a 1074, nejvyšší horu Vihorlatu, sopečného masivu, široce rozloženého mezi řekami Laborcem a Latorici. S kóty 1074 otevře se rozhled podobný jako se Sninského kamene. S Vihorlatu sejdeme přes Malý Peniažník po dlouhém hřebeně Čarné hury do vesnice Vinné a do Michalovců. Nad Vinným se zvedají zříceniny hradu Vinného, jehož původ sahá do časů Arpádových ve XII. st. Pověst přičítá jeho založení Wenzellinimu de Vazumburk, původem snad z Čech. Přešel na Kaplanovce, jejichž rod přijal jméno Nagy-Mihályich; buli to dědici rodiny Tibayů, na něž upomíná ves Tibava — Cibava. Sztárayové, pozdější držitelé hradu, odvozovali svůj původ od Wazumburků i Kaplanovců. Za císaře Josefa II. museli hrad rozbořiti, aby se nestal hnízdem povstání. Od té doby je v sutinách.

Km 69 Zábroď, stan. Malá ves s řeckok. kostelem, čs. a rus. 2tř. školou, parní pila, lesní dráha k hranicím. Na obecním hřbitově leží 158 vojáků ve 3 hrobech a 4 šachtách. Do Uhu se vlévá potok Ulička.

Zábroď, Ulic, Uličské Křivé, Zboj, Nová Sedlica 18.5, konečná stanice lesní dráhy Beskyd, Chyšky pod skálou, Rabia skala 1168, 30 km, neznačeno, zpět Rabia skala, Durkovec, hřeben Veľ. Bukovce, Uličské Křivé, Ulič, Zábroď 28 km. Ze Zábrodě podle lesní dráhy romantickým údolím říčky Uličky přes ves Ulič, pošta, čet. stan., řeckok. kostel dělostřelbou rozpukaný, pěkně upravený válečný hřbitov, hrob ruského generála Nikolaje Nikolajeviče Mirbacha, 6 km. Silnice se rozdělí, l. rameno běží na Kolbasov, pr. do Uličské Křivé, pěkný dřev. řeckok. kostelík, 9.5 km. Jméno Ulič upomíná na rusinský kmen Uličův, který přišel prý z Ukrajiny v VI. stol. Stále podle dráhy, cestou smyky na splavováni dřiví s lesních stráni. Přes ves Zboj, dřev. kostel, malované obrazy, soutěskou, jíž se dere trať, silnička i potok Hlboký, do Nové Sedlice 18.5 km, 650 ob., dřev. kostel. Za samotou Kyčerou se trať rozdělí, kratší rameno jde kus S pod vrch Kyčeru, druhé podle potoka na konečnou staničku Beskyd, nad ni 8 min. jsou chaloupky Chyšky pod skalou 590, pak hájovna, nocleh. Za hájovnou po vykácené stráni S výstup na Rabia skálu 1168, daleký výhled, strmé skály J. Mohli bychom po hranicích V ve výši 1000 — 1200 na Rawku 1300 a Čeremchu 6 h., kde zachytíme červené značky do Záhorbu. S Rabia skaly 3/4 h. po hranicích Z na horu Durkovec 1190 a tam v pravém úhlu J po hřebeni Velkého Bukovce, táhnoucího se 12 km poledníkovým směrem do údolí Hlbokého potoka. Sejdeme do tohoto údolí, zvaného Oblazy, a vracíme se známou již cestou přes Uličské Křivé a Ulič do Zábrodě. (Správa pily v Zábrodi při větší společnosti vypraví vláček pod Rabia skálu — vyjednat napřed!) Z Uliče je vděčná vycházka k loveckému zámečku Z od Uliče na pohoří Nastaž mezi kótou 541 a 466 (na spec. mapě není značen). Od něho možno po hřebenu dojiti do Vel. Berezného nebo přes Ruskou Volovou a Ublu do Malého Berezného.

Za Zábrodě trať vjíždí do sevřeného údolí, jímž si razí cestu dráha, řeka i silnice. Příkře tam spadají svahy vrchu Kňahynice 648. Těsné údolí se otevře v kotlinu a v ni leží

km 77 Soľ, stanice. Jméno ukazuje na solná ložiska. Ves leží Z od demarkační čáry, rus. 3tř. škola, notariát, dřevěný kostel z r. 1703 původem sahá do počátku XVI. věku, je již na třetím místě. Při stěhování trámce s krakorci pěkné profilace octly se místo v podstřeší dole, portálek má got. prvky. Ze solných pískovců před 100 lety vypalovali sodu, stopy po té výrobě jsou dosud patrny. Od strážního domku č. 4 ve vzdálenosti 12 min. vyvěrají solné prameny ve stráni při trati na l. břehu Uhu. Obyvatelstvo jich užívá v primitivních lázničkách ke koupelím a k léčbě revmatismu. Tabulka na nádraží:

Modrá Stinka, Žornavý 22 km.

Červená Javorník, Dubriniče 30 km.

1) Modrá Soľ, Kňahynín 4, Stinka 10, Žornavý 22 km. — Ze stanice Sol jde celou vsí až k mostu, od něho možno spatřiti u stát. silnice černou tabuli na železných stojanech; označuje válečný hřbitůvek, ohrazený ostnatým drátem, polní cestou na ves Kňahynín, dřev. kostel, v okolí spadlo r. 1866 velké množství, přes tisíc, povětroňů, největši, 3 metrické centy těžký, je ve vídeňském, jiný 41 kg, v budapeštském museu. Dále přes vrch Stričavu 617, značka stoupá polní cestou, která se často rozchází, značky jen na podrostech, na hřbet Stinky, který velikým obloukem zvedá se nad 1000 m mezi údolím potoka Hlbokého a Stužického. Značky jdou hřebenovou cestou přes několik vrcholů, nejvyšší 1073 m. na hřebenech romantická skaliska s jeskyňkami. Po přechodu tohoto hřebenu přijdeme na poloninskou louku (nahoře zákopy a trychtýře po granátech ze svět. války), dále lesem až na kótu 801. Tam opuštěná lovecká chata. Pod ní 50 kroků studánka (označena). Odtud sestup nejprve po louce, pak lesem až do Žornavého. Cesta je dost obtížná, avšak celá vyniká pěkným rozhledem jak do Polska, tak i do P. Rusi.

2) Červená Sol’, chata KČST. pod Juda vrškem 9, Javorník 11, Roztocká a Beginďatská Pastil, Pastilky, Dubriniče 30 km. — Ze stanice Soľ po silnici l. 1/2 km do vesnice Soľ (po pr. straně pěkný dřev. kostelík), kde odbočí se vl. cestou k železničnímu mostu, po němž přejdeme na druhou stranu řeky. Jdeme několik set metrů podél řeky až k osadě. Od osady úvozem vpr. a polní cestou dojdeme až k lesu, přejdeme potok a pak cestou podle potoka vysokým lesem přijdeme k dosti strmé polonině. Vystoupíme na vrchol poloniny a po paloučcích se stočíme vl., až přijdeme k chatě. Je majetkem ředitelství státních lesů. OKČST. Vet. Berezný ji upravil, nocleh pro 20 osob, klíče v restauraci Soukupově u nádraží ve V. Berezněm. Odbor buduje novou chatu nákladem 20.000 Kč nedaleko staré lovecké chaty, směrem k Vet. Bereznému ve výši 820 m. S od chaty asi 100 kroků studánka. Za chatou vystoupíme na Juda vršek a po travnatém hřebenu stále po červené nebo po modré dojdeme na vrchol Javorníka 1021 (na všecky strany pěkný rozhled). V stejném směru sejdeme do sedla, kde odbočuje zelená do Kostriny. Na buku šipka ke krásné vyhlídce. Vrátíme se na kótu 1021, kde se červená lomí Z, sestupuje a brzy se dělí. Jedno rameno vpr. do Vet. Berezného, druhé vl. přes Roztockou a Beginďatskou Pastil do Pastilek. Za posledním domkem na l. břehu přejdeme vl. na cestu a přes pole k řece Uhu. Přejdeme přes most lesní dráhy na stát. silnici (za drahou v lese vl. od křižovatky dráhy u silnice 50 kroků pěkná kamenná studánka, vede k ní pěšina), jdeme po ní vl. a po 300 krocích odbočíme na nádraží Dubriniče.

Za vsí Solí zůstává údolí rozšířeno na 700 m až do stanice

km 81 Kostriny, čs. 2tř., rus. 3tř. a v části obce Roztoce rus. 1tř. škola, čet. stan., malá rafinerie, která zpracovávala naftu, čerpanou u Luhu, zanikla. Dřev. bojkovský far. řeckok. kostel Všeslitovné P. Marie z r. 1703, má nad středem mohutnou pagodovitou střechu, nad vchodem štíhlejší s galerií se 3 patry (předsíň, kruchta s pavlačí, otevřená do lodi, zvonice se 2 zvonky), nad presbytáři také pagodovitá střecha, stejně vysoká, jako nad středem, ale užší. Ikonostas z r. 1596 z původního kostela s řadou zašlých obrazů, snad ze XIV. stol. Válka jej zachránila, neboť chtěli jej přestavěti na kamenný. Dva hostince s noclehy, válečný hřbitov, rovněž tabulí označený. Na l. břehu Uhu solný a alkalickoželezitý pramen s jodem a bromem. Ves leží Z od demarkační čáry, byla opěrným bodem rak.-uherských útoků 20. a 21.XI.1914 na Užocký průsmyk. Na nádraží tabulka:

Zelená Kostrina — Javorník 8 km.

Zelená ze zastávky na silnici, po ní asi 1 1/2 km vl. (JZ), odbočíme vl. na dřevěný most lesní dráhy, za mostem jdeme stále po lesní dráze, a to s počátku asi 1 km proti proudu řeky a pak odbočíme do úzkého údolí vpr. podle několika domků, hájovny, a když jsme ušli z Kostriny asi 6 km, přijdeme po dráze k holému hřbetu, který naše údolí rozdvojuje. Dáme se vpr. a po 150 m odbočíme vl. do prudké stráně, až přijdeme na pěkný chodník, vedoucí přes palouk mimo loveckou chatku, za níž 0.5 km narazíme na červené značky, vedoucí na vrchol Javorníka.

Za Kostrinou zbytky mostu, zničeného ve válce. Údolí se úží, trať se obrací S do stanice

km 87 Žornavého, velká stát. pila, čet. stan., čs. 2tř. škola. Pozůstatky posic těžkého dělostřelectva. Lesní dráha odbočuje pod Stinku do Nové Stužice až pod Rawku. Na nádraží tabulka:

Modrá Stinka 12, Sol’ 22 km.

Modrá od stanice stoupá do lesá, vyjde na louku a na kótu 801, tam opuštěná lovecká chatka, pod ní 50 kroků studánka. Lesem a poloninskou loukou na hřeben, zákopy, trychtýřovitě jámy po granátech, romantická skaliska, výhledy k nám i do Polska. Přejdeme celý hřeben Stinky, k Z se zvyšující a dosahující v kótě 1078 nejvyšší výšky. Prudce dolů do vsi Kňahynína (pád povětroňů) a dál mírněji na stanici Soľ.

Km 89 Záhorb, zast. Ves leží 2 km S. Trať tvoři velký oblouk. Od ní odbočuje lesní dráha podle potoka Tichého a podle Stužice pod hranice. Na zastávce tabulka:

Červená Čeremcha, Stavné 23 km.

Červená jde ze zastávky Záhorbu přes dřevěný vicinální most, zprvu po vicinální cestě, pak vpr. po obecní cestě do vsi, rus. 3tř. škola, řeckok. kostel. Podle Silového potůčku k lesu, prudší výstup lesem na vrchol Čeremchy 1133 m, kde byly sváděny prudké boje v dubnu 1915. Je na ní hustá síť zákopů a četné kryty, dosud dobře zachované. Nalézáme ještě pořád náboje, kusy pušek, střepiny šrapnelů a granátů, různé části zbroje a výstroje a ostnatý drát, jímž si oplotili obyvatelé okolních vesnic pastviny a políčka. S vrcholu je pěkný rozhled po válečném dějišti, po celých Karpatech, i do údolí Wolosatky v Haliči. Vidíme široký vrch 1269, Halič 1335, V Pikuj 1406, Kinčík Bukovský 1252, Ljutanskou holici 1376, J poloninu Rovnou 1482, Krasin 1034, Javorník 1021. Na S svahu asi 100 m pod triang. bodem je na louce pramen, na J svahu hřbitov vojáků pěš. pluku č. 19 a 66. OKČST. Vel. Berezný upevnil na hřbitově na železných sloupech černou tabuli s nápisem. Z plochých kamenů zřízeny prosté pomníky s vyrytými jmény. Jsou tam pochováni 654 vojáci ve 12 hrobech a 6 šachtách. V květnu 1936 našli v pralese na úbočí Čeremchy tři šachty s pohřbenými vojáky z Brusilovovy ofensivy 1916. Značky pokračují do sedla mezi polskou vesnicí Wolosatou a mezi Lubňou (průchod Rusů 1914 do P. Rusi). V sedle jsou četné stopy po vybuchlých granátech a klikaté zákopy na kraji lesa.

Ze sedla buď dál po hranicích na kótu 789 a přes Kinčik Bukovský 1252 s rakouskými zákopy do Užockého průsmyku, neb J po značkách po býv. voj. cestě, dlážděné kmeny, údolím potoka Lubně přes ves Lubňu, rus. 2tř. škola, dřev. kostelík. primitivní mlýn. na stanici Stavné. Na kótě 789 pod vrcholem na naší straně je v 5 společných hrobech pohřbeno přes 700 vojáků.

Záhorb, Stará, Nová Stužice, údolí potoka Stužice, V. Rawka 16 km, neznačeno, po hranicích na Čeremchu 4 hod. — Ze zastávky Záhorbu po lávce přes Uh, údolím Tichého potoka podle lesní dráhy do Staré Stužice, rus. 2tř. škola, kostel, a do Nově Stužice, odd. fin. stráže, rus. 2tř. škola, kostel, v katastru obce bukový prales “Jasan”, promišený javorem a jedlí, ve výměře 600 kat. jiter. Lesní dráha se rozděluje, jedno rameno jde údolím potoka Tichého, druhé odbočuje S do údolí potoka Stužice, kde po 3 km opět se rozvětví, jednak údolím potoka Stužičky přímo S pod Rawku, jednak údolím potoka Stužice dál k samotě Chyšce u Stužice rieky 688, od níž vedou na hranice pěšiny. Jdeme podle Stužičky 3 min. a tady stezičkou přímo S na kótu 951, s počátku nezřetelná pěšina, výš lepši, a k lov. chatce a na hranice na kótu 1214 (niže je studánka). To je hora Křemenec. S ní 3/4 hod. na Rawku. S jeho holého temene podoby sedlové střechy daleký výhled. Po hranicích se stopami války přes Beskyd 1104 na Čeremchu. kde zachytíme červené do Záhorbu.

Trať s řekoy Uhem vrací se obloukem od stanice Záhorbu k silnici. Právě kde se stát. silnice ohýbá a svažuje k Stavnému, leží v romantickém zákoutí na kopci “Díloku” velký, upravený válečný hřbitov, označený nápisem na černé tabuli. Leží tam asi 300 vojáků. V okolí stopy od jam po vybuchlých granátech, střílených s Čeremchy r. 1915. Trať i silnice přicházejí do

km 93 Stavného, zast. v obci, km 94 nádraží na V konci vsi, dlouhá obec v úzkém údolí, kostel, notariát, naproti čes. hostinec, čet. stan. a odd. fin. stráže, lesní správa, její patrové dřevěné budovy byly za války sídlem vojenského velitelství, stavěli je ruští zajatci a ozdobili pěknými ornamenty, čs. 2tř. a rus. 4tř. škola. Solné prameny. Na nádraží tabulka:

Červená Lubňa 7, Čeremcha 13, Záhorb 23 km. — Jde z nádraží V 20 min. po silnici, při ústí potoka Lubně uhne vl., podle tohoto potoka stoupá S do osamělé osady Lubně a vojenskou cestou na hranice do sedla, jámy po střelách a zákopy u lesa. Jde po hranicích necelé 2 km a uhne na Čeremchu, bojiště v dubnu 1915. Sestup podle potoka Silového do Záhorbu a na zast. Záhorb.

Zelená (značeno v létě 1936) nádraží Stavné — údolí potoka Lískovce — Studnice 1035 — Cholopec 908 a 898 — Suchý — Volosianka 15 km, pohodlně 4 hod. Jde podle potoka Lískovce na kótu 490. stoupá na vrchol Studnice 1035 a na táhlý hřeben Cholopce s kótami 908 a 898, zachované válečné zákopy v délce 3/4 km, široký rozhled na poloniny Rovnou, Ljutanskou a Malou holicu, S daleko do Polska. Za kótou 898 se zlomí směr S a zelená sestupuje do vesničky Suchého, rus. 2tř. škola, dřevěný [ar. řeckok. kostel sv. Jana Kř. bojkovského typu s 3 stejnými pyramidami trojdílných střech, kostel je kótou 554. Zelená zanedlouho končí ve Volosiance.

Km 100 Luh, zast. Táhlá obec s rozhozenými chalupami, rus. 2tř. škola, bývala středem těžby nafty. Jsou tam jistě její bohatá ložiska jako na polské straně, vzdálená 50 km. Mezi Luhem a Stavným pod strážním domkem za druhým železničním mostem u silnice vpr. studna, dnes zasypaná, ze které ve válce čerpali naftu na svícení. Při potocích se táhne naftové pole v rozloze 50 km², dlouhé 15 km, široké 3.5 km. R. 1868-70 bylo učiněno 5 pokusných vrtů do 70 m, později ještě několik. Vrty podnikala americká společnost, později perečínská firma Bantlin, načerpali 1100 q a z jiné vrtby skoro 3000 q. Pro spory s uherskou kreditní bankou, vyvolané zásahem haličských podnikatelů, upuštěno od dalších prací 1902. Celkem vrtáno jedenáctkrát do největší hloubky 800 m. Jistě budou pokusy obnoveny a Luhy a Stavné se stanou střediskem tohoto podnikání.

Km 103 Volosianka, notariát, čet. stan., inspektorát a odd. fin. stráže, čs. 1tř. a tři rus. 2tř. školy ve třech obvodech, řeckok. kostel, pila, nad nádražím velký válečný hřbitov, 700 vojáků pohřbeno ve 34 společných rovech a 23 hrobech. Vedle obecního hřbitova je také válečný hřbitov s 95 hroby (98 vojáků). Jiráskův hotel “Tajga”, pokoje, noclehárna KČST., dobrý obchod, výborný lyžařský terén. Jméno obce upomíná na pohanského boha stád Volosa. V obci se vlévají do Uhu 3 potoky; od J Tichý, na něm ves Tichý, čs. 1tř. a rus. 3tř. škola, pila, odd. fin. stráže, Suchý, na něm ves Suchý a od S Bystrý, na něm ves Bystrý, leží Z od demarkační čáry, stát. a řeckok. rus. 1tř. škola. Z Volosianky dál jede jen jeden vůz. Vláček stoupá četnými serpentinami, po mostech a viaduktech, projíždí tunely, je to jedinečná trať v republice. Most o šesti pilířích nad Volosiankou je nejdelší a nejvyšší v ČSR. Na nádraží tabulka:

Modrá Volosianka, Šerbin 7, Opolonek 10, Užok průsmyk 13 km.

Žlutá Užok ves 5, Užocký průsmyk 9 km.

Zelená Užok ves 5, Jasy 8, Kruhla, 981 m, 10, Bereh 1018 m, 13, Beskyd 1013 m, 15, Užok průsmyk 17 km. — Nejlépe žlutou z Volosianky na ves Užok a do průsmyku, zpět po modré.

1) Modrá Volosianka, Šerbin 7, Opolonek 10, Užocký průsmyk 13 km. Od nádraží vystupuje podle potoka Bystrého, překročí trať a v kótě 840 se dotkne silnice, ale přetíná její serpentiny, které čtyřikrát přejedou nad tunelem, a vchází na zast. Šerbin, tabulka:

Volosianka 7 modrá Opolonek 3, Užok průsmyk 6 km.

Za zastávkou Šerbinem modrá se dotýká nově upravené válečné cesty, sjízdné i pro auta, a stoupá na pohraniční horu Opolonek 1029, jde po hranicích, četné zákopy a vojenské kryty, výhledy na polskou a na naši stranu do Užockého průsmyku.

2) Žlutá Volosianka, Užok ves 5, Užocký průsmyk 9 km. Jde se zelenou po silnici pod mocný viadukt, který ve velké výši na 6 mocných pilířích přepíná údolí Uhu, do vsi Užoku, čs. 1tř. a rus. 3tř. škola s pomocnou třídou, čet. stan., odd. fin. stráže, lesovna. Dřev. far. řeckok. kostel sv. Michala z r.1745 s památkami lidového umění, s 3 věžemi pravidelných, pagodovitých pater se zvonicí opodál, stojící na idylickém hřbitůvku, je vzorem bojkovského kostela. Z lázní zbyly jen žalostné trosky, zničený park, kašna se sousoším Herkulovým. Bývaly tam dva lázeňské domy, vodoléčebný vojenský ústav, 5 vil. Všechno bylo rozstříleno. Celkem vyvěrá 7 pramenů, z nich tří se užívá k pití, čtyř teploty 9.5°, 11° a 5°, přihřátých ke koupelím. Léčí se chudokrevnost, nervové choroby, tělesná slabost, katary dýchadel a ženské nemoci. Lázně patřily rodu hrabat Mik. Berczenyiho, teď jsou v rukou ředitele Použské banky Davida Steigera a spol. z Vel. Berezného. Prameny nejsou porušeny; Herkules, László, Berczenyi, Béla jsou alkalickoželezité kyselky. Přijdeme na jeden pramen u lázní, druhý je vzdálen 200 kroků po zeleně značce a třetí 200 kroků výš na žluté značce. U lázní tabulka:

Volosianka 5.5 žlutá Užok průsmyk 4 km.

Volosianka 5.5 zelená Jasy 3, Kruhla 5, Bereh 7, Beskyd 10, Užocký průsmyk 12 km. — Zelený kruh minerální pramen 200 kroků (dolů mezi stavení). U lázni se zelená a žlutá rozděluje. Po žluté stoupáme 200 kroků ku prameni, nad vsí pěšinkou nadcházíme serpentiny do průsmyku.

3) Zelená Volosianka, Užok ves 5, Jasy 8, Kruhla 10, Bereh 13, V. Beskyd 15, Užocký průsmyk 17 km. Z Volosianky jde společně se žlutou až k lázním ve vsi Užoku, tam se rozdělí. Zelená vystupuje Z na vrch Jasy a po hřebeně na Kruhlu 981 na hranice, obloukem po hřebeně se vytáčí na Bereh 1018, na Velký Beskyd 1013, státe pěkné výhledy a stopy po bojích, zákopy, kryty, spojovací chodby, a schází do Užockého průsmyku.

Hned za nádražím ve Volosiance vlak vjíždí do tunelu a za nim jde po vysokém viaduktu nad údolím Uhu, dvakrát se vrací nad Volosianku, vždy o několik set m výše, spojuje mosty a viadukty hluboké strže a propasti. Je to jedinečná trať v celé ČSR. a nikdo by si neměl dát ujiti tuto jedinečnou podívanou. Tunelem vjíždí na zast.

km 115 Šerbin. U zast. tabulka:

Volosianka 7 modrá Opolonek 3, Užocký průsmyk 6 km.

Trať se vytáčí vysoko nad vsí Užokem a vjíždí db stanice

km 121 Užoku v Užockém průsmyku, poslední stanice na čs. půdě, pasová a celní prohlídka. Ackermannův hotel Sport s pokoji a společnou noclehárnou, lůžko na otomanu pro členy KČST. 3, jinak 5 Kč. Hned nad nádražím těsně na hranicích je válečný hřbitov, nad vchodem znak kříže, pravoslavného kříže a kalichu, uprostřed pomník 1914, na deskách nápis ve 3 řečích, je pochováno 363 padlých, mezi nimi 12 důstojníků. Leží ve 49 rovech a 6 šachtách. V rohu je železná tyč, provrtaná koulemi za bojů o průsmyk. (Dr. Ivan Honl “Užocký průsmyk”.) Závora uzavírá cestu přes hranice, za ní budka polské finanční stráže.

Boje o Užocký průsmyk, důležitý přechod z polské strany do uherských nížin, byly velmi urputné a krvavé. V září 1914 ustupuje rak.-uh. vojsko za řeku San. Rusové postupují za nimi k Sanu i ke Karpatům, jejichž celý hřeben obsazují od Jasiňského až k Užockému průsmyku. Ale protiútokem po 11 dnech ztrácejí Užocký průsmyk 5. října a musejí ustoupit i z průsmyku Pantyru, Vereckého, Skotarského, Torunského a konečně i Jasiňského (Jablonického), jejž drží nejdéle, až do 21. X. Téhož dne přecházejí sami k útoku a zmocňují se Užockého průsmyku opětně 17. XI. 1914. Následující dni, zejména v noci z 20. na 21. XI. rak.-uh. vojsko podniká prudké boje, zmocňuje se náhlým útokem v dopoledních hodinách 3.XII. průsmyku, ale jen na 20 hodin — 4. XII. jsou vytlačeni. O vánocích 1914 jsou boje nejkrutější. Na Štědrý den připraví rak.-uh. vojsko soustředěný útok; Obsazují průsmyk 25. XII. Udrží se v něm týden, neboť Rusové 1.I.1915 znova jej opanují. Strašné to byly zápasy za krutých mrazů, jimž padlo za oběť více lidi než bojům. Klid zbraní netrvá ani měsíc. Rak.- uh. armáda byla zesílena německým vojskem. Jemu se podařilo zmocniti se hřebene nad Podplazím. Měli pevné posice na Tataruce 794 a na Skakaliov vrchu 641, Z od Vyš. Verecek. Němci zatlačili Rusy k Toruni a pomohli rak.-uh. vojsku v útocích na Užocký průsmyk, jehož dobyli 26. I. 1915. Ruský útok, vedený přes Čeremchu v druhém týdnu v dubnu 1915, neměl úspěchu. Rak.-uh. vojsko jej udrželo až do průlomu u Gorlic 5.V.1915, kdy Rusové rychle ustupují a vyklízejí své zákopy a kryty v Karpatech. Při Brusilovově ofensivě 1916, kdy rak.-uh. vojsko ustoupilo se S svahů na hřebeny, boje Užocký průsmyk již nezasáhly.

Před průsmykem ústí do poslední serpentiny válečná cesta, asi 400 m od hotelu Sport. Vede podle trati. Pod viaduktem u Šerbinu vyústí na obecni cestu, vedoucí 4 km do Volosianky. Při stavbě trati 1904 se po ní dovážel materiál a za války byla to důležitá dopravní linka na frontu, neboť silnice byla příliš ostřelována. Po válce se jí nepoužívalo, propadla se na několika místech a zarostla travou. V r. 1935 byla opravena a je dobře sjízdná pro auta, otvírají se z ní jedinečné výhledy. Při ní byl restaurován ruský zákop z r. 1914. U nádraží v průsmyku tabulka:

Modrá Opolonek 3, Šerbin 6, Volosianka 13 km.

Žlutá Užok ves, Volosianka 9 km.

Zelená Beskyd 2, Bereh 4, Kruhla 7, Jasy 9, Užok ves 11, Volosianka 17 km.

1) Modrá Užocký průsmyk, Opolonek 3, Šerbin 6, Volosianka 13 km. Od nádraží po hranicích (krásné výhledy, válečné památky) jde na Opolonek 1029, opustí hranice a sestoupí na nově upravenou válečnou cestu (restaurovaný ruský zákop), přijde na zastávku šerbin. Jde kus po vozovce, sejde k potoku Bystrému a podle něho do Volosianky.

2) Žlutá Užocký průsmyk, Užok ves, Volosianka 9 km. — Sestupuje po silnici 1/2 km, opustí její serpentiny a schází 2 km k potoku, překročí jej a opět vejde na stát. silnici a s ní do vsi Užoku, u lázní se spojí se zelenou, přicházející z Užockého průsmyku přes Jasy, a společně po silnici jdou do Volosianky.

3) Zelená Beskyd 2, Bereh 4, Kruhla 7, Jasy 9, Užok ves 11, Volosianka 13 km. — Zelená jde společně s červenou polskou po hranicích, krásné rozhledy, památku po válce, přes Velký Beskyd 1013, Bereh 1018 na Kruhlu 981. Tam se rozdělí, červená schází na polské území do vsi Hnyly a vystoupí zase na hranice na horu Starostýnu 1228. Kdo by chtěl po hranicích na Pikuj, drží se pohraniční stezky, stoupající přes Kynčik hnylský na Starostýnu, kde zachytí zase polské červené značky, a přes Velký vrch 1312 a Zelemeň 1306 na Pikuj 1406 se skvělým rozhledem (pozor na zmije!), kde o další cestě poučí tabulka:

Zděňovo 10 žlutá Bělasovice 7 km.

Modrá Bělasovice 9 km.

Zelená na Kruhle opustí hranice a přes Jasy 885 schází do vsi Užoku, kde se u lázní spoji se žlutou a společně jdou do Volosianky.

Ze vsi Užoku podle potoka Husného odbočuje vozovka 1 hod. cesty do vsi Husného, rozložené ve výši 696 m pod pohraniční horou Hnylským Kinčikem 1116. V obci rus. 2tř. škola a krásná dřevěná cerkev bojkovského typu s klenbou, vybíhající ve 3 véže, z nichž dvě krajní jsou čtvercové, prostředni je “vosmerik”. Od kostela pěkný pohled na pohraniční pásmo s Pikujem. — Dál již v údolí říčky Žděňovky leží Vysní a Nižní Roztoka, odd. fin. stráže, rus. 1tř. škola a Kyčerný, rus. 2tř. škola, miner. pramen. V obci Perechrestné, rus. 2tř. škola, čet. stan., dřev. bojkovská cerkev se střední věží trojdílné střechy, postranní věže mají dvojnásobně lomenou střechu, miner. pramen. Dál se vlévá do Žděňovky potok Bukovec, sbírající své vody na svazích Velikého a Ostrého vrchu. Na něm leží obec Bukovec, rus. 4tř. škola, oddělení fin. stráže, sirný pramen 14° teplý a solnoalkalický pramen, bývaly lázně.

Na polské straně Užockého průsmyku je tur. chata Okręgowego Urzędu Wychowania Fizycznego i Przysposobenia Wojskowego Nro X.

Km 126 Sianki, první polská stanice, pasová a celní prohlídka. Od stanice jde žlutá přes Szczawinku 853 do vsi Butly a zelená na pohraniční Velký Beskyd 1013, sestupuje do Butly (vyústí žlutá ze Sianki) a zase stoupá přes ves Libuchoru na pohraniční Velký vrch 1312.

Sokoliki, od zast. jde zelená do vsi Stuposiany, z ní vystupuje na horu Halicz 1335, kam vystoupí ze Sokoliki i modrá.

Trať přes Turku vede do Starého Samboru a do Samboru.

<<< OBSAH >>>

PODKARPATSKÁ RUS. Železniční trati. Trať 325.

Trať 325. Baťovo — Lawoczne.

Trať za Baťovem se poněkud stočí SV a přimočárné jde 26 km k Mukačevu. Po 5 km překročí potok Serni.

Km 7 Serně zast., maďarská rolnická ves, maď. stát. 4tř. a ref. 1tř. škola, kamenný ev. ref. kostel, velké statky. Jedeme plochým krajem, místy souvislé listnaté lesy, širá pole, místy studny s charakteristickými vahami.

Km 9 Barkasovo, notariát, čet. stan., čs. 1tř. a maď. 5tř. škola, ev. ref. kostel, lázně se sirnoželezitou kyselkou u nádraží a druhé lázně Diana, obě s lázeňskou budovou a kabinami. — Přejíždíme hlavní odpad Černého močálu, do něhož se vlévá Strabičovský a Gorondský odpad. Jedeme lesem 2 km.

Km 15 Strabičovo-Goronda, první rusinské obce, většinou pravoslavné. Od stanice Z leží Strabičovo, rus. 7tř. škola se 4 pobočkami, kam. kostel. Od nádraží J je Goronda, prav. kostel, rus. 7tř. a čs. 2 tř. škola, notariát, hospodářský lihovar. Jméno upomíná na Bulhary, kteří se usazovali v X. věku na horní Tise, když úpadek bulharské říše je vyháněl z vlasti. Od nádraží nová silnice k “Červené krčmě” mezi močály přes obec Zňatino, maď. 3tř. škola s 3 rus. pobočkami, min. pramen. Od Strabičova 3 km Sleží Veliké Loučky, 5854 ob., obec valnou většinou pravoslavná, notariát, čet. stan., čs. 3tř., rus. měšť. 4 tř. a ob. 7tř. s 15 pobočkami. R. 1789 se narodil Míchají Lučkaj, biskupský tajemník a archivář, napsal sbírku kázání, rusínskou mluvnici a nejobsáhlejší dějiny “Historia Carpatho-Ruthenorum”. Jméno své přijal od rodné obce nebo v Itálii, kde v Lucce byl u dvora knížete Karla Ludvika Bourbonského, který se měl stát řeckým králem. Zemřel 1843. — R. 1912 pravoslavný mnich A. Kabaljuk se 100 sedláky byli obviněni z rusofilstvi, z panslavismu a z velezrady. V pověstném “Marmarošském procesu” byli odsouzeni do žaláře na 2 až 5 let. Hájil jich dr. Anton Gregorovič Beskid, prešovský advokát, poslanec pešťského sněmu, po převratu druhý guvernér P. Rusi.

Km 22 Klučárky zast., řeckok. kostel, rus. 7tř. škola, družstvo odvodňuje pozemky nákladem 1/2 mil. Kč. — Z roviny mohutně vystupuje mukačevský hrad Palanok, pod nímž vlak vjíždí do km 27 Mukačeva. Popis str. 104.

Km 30 Mukačevo, tabáková továrna zast. Trať vchází do údolí, do něhož spadají svahy Vihorlatu, míjí Podhořany, přejede mohutnou Latorici.

Km 33 Kolčino, řeckok. rus. 1tř. škola. J leží Kenderešov, lomy pyroxenického andesitu, a Kuštanovice, rus. 3tř. škola, pila, ložiska lignitu a hnědého uhlí, v mohyle “Kuštanovické”, 30 m dlouhé a 6 m vysoké, bohaté nálezy. Jsou uloženy v museu Lehotzkeho. S od nádraží leží Šelestovo a Friděšovo. Šelestovo, rus. 4tř. škola, dřevěný fil. řeckok. kostel sv. Michala arch., bojkovský, s gánokem a 3 věžemi, záp. vysoká, bar. s galerií, střední pyramida třikrát dělená, vých. nízká pyramida, dvoudílná okna na způsob románských, andesitové lomy, v andesitu vtroušen magnetovec, tvrziště z doby bronzové. — Friděšovo, čs. 2tř. a rus. 2tř. škola, mlýn zastavil činnost, dříve se dobývalo železné rudy, železárna bývala již 1682, “Latorica”, akc. spol., strojírna a železárna, r. 1930 znovu zřízena, lomy pyroxenitového andesitu se strojovou výrobou štěrku.

Dráha míji S ležící Hliněnec, rus. 3tř. škola, dřev. fil. řeckok. kostel bojkovský sv. Michala arch., záp. štíhlá věž má sraženou báň s lucernou, prostřední pyramida se střechou jednou dělenou, vých. pyramida jednou dělená je užší, gánok kolem kostela mimo presbytář. Výše k S je Obava, školy čs. 1tř., rus. 2tř. s expositurou v Čabíně, 2 tř. v části obce Dubině; dřev. bojkovský kostel Nanebevstoupení Páně, záp. štíhlá věž s bar. bání a lucernou, střední pyramida jednou dělená a stejná nižší vých., pěkná zvonice má střechu šiškové podoby.

Km 38 Čiňaďovo zast. km 40 Čiňaďovo, notariát, čet. stan., rus. Národní dům, čs. 3tř. škola s expositurou v Rjapidi, rus. 6tř. s 3 pob. a pomocnou tř., továrna na zápalky “Vulkán”, starší vodní a nová parní pila, andesitové lomy. Při kostele starobylý zámek, vystavěli jej v první polovině XVI. stol. Telegdyové. Utekla se na něj Žofie Bathoryová a syn její Frant. II. Rákóczy po nezdařeném protihabsburském spiknuti 1670. Žofie získala zámek od vdovy po Jiřím Drugethovi Marii Esterházyové. Později byl vdovským sídlem Heleny Zrinské. Když 1711 uprchl František II. Rákóczy do Polska a odtud do Francie k Ludvíkovi XIV., panství bylo zkonfiskováno a připadlo koruně, od níž je získali Schönbornové. Patří jim dosud, i nový lovecký zámek Holice (Beregvar). — J leží Německá Kučová, obecní něm. 2tř. škola, římskok. kostel, na svahu kamenného vrchu 267 při prameni potoka Lipnice 2 km V od vsi železitá kyselka.

Z Čiňaďova jde od nádraží žlutá značka po silnici k Nižní Hrabovnici, vsi, ležící v údolí potoka Matekovy, rus. 2tř. a římskok. 1tř. škola, kostel římskok. a řeckok.; vsi a dál Siňáckou dolinou jde lesní dráha do lázní Siňáku, za nimiž se vytáčí pod vrchem Bušem 902 pod Serednyj vrch 981. Ale značky u prvních chalup stoupají na Kamenici 355 a na Siňacki verchy (Hasensprung) 659, kde vyústí na červenou Makovice — Puzňákovce — Paseka, po ni do lázní Siňáku, celkem 3 h.

Z Čiňaďova z nádraží jde žlutá na Dechmanov vrch 1022 na osadu Olšovice a Brestov, stoupá na Gombušku a vchází na hřeben Berliov dílu, jehož nejvyššim vrcholem je Dechmanov vrch 1022. S něho povede značka červená S na zast. Paseku a J, dál Z přes Babice, Dílok a Koropec do Mukačeva.

Trať postupuje těsně se silnici a s řekou pod lovecký zámek Holiči (Beregvar), výstavný, s bohatými loveckými sbírkami, jehož červené střechy svítí do kraje. Patři Schönbornům.

Km 47 Paseka, čs. 1tř. a rus. 3tř. škola, čet. stan., pila vyhořela a s ní továrnička na ohýbaný nábytek, minerální pramen při silnici a studánka s alkalickou kyselkou nedaleko žel. strážního domku směrem k Dračinám. Z nádraží Z 1 km přijdeme na rozcestí k myslivně a hostinci. Tam začíná červená značka na Siňacki verchy (Hasensprung), ale v části byly značky zničeny, když pozemky podle pozemkové reformy přišly do jiných rukou. Na Siňackých vrších vyústí na červenou žlutá. Červená jde do lázni Siňáku a za nimi podle lesní dráhy, která pak uhne pod vrch Buš, na vrch Na chotare 852. Jde dál přes Plišku a Mlynskyj vrch k Puzňákovcům a přes Trstěnici na Makovici 978, jak je popsáno na str, 112.

Z Paseky je projektována červená na Dechmanov vrch 1022. Při paseckém nádraží leží ves Suskovo, čet. stan., rus. 3tř. škola, řeckok. kostel, působil jako farář zdejší rodák (1838) Ivan Antonjovič Silvaj, byl, později farářem v Tuřích Remetách a jako poslední pravoslavný duchovní v Davidkové, kde zemřel 1904. Psal (pseudonym Uriil Meteor) básně “Doč carja Karpata”, poslední dílo 1904 “Dřevo žízni”, povídky “Mati i nevěsta”, vzácné zprávy o uměleckých dílech, chrámech a památných místech zachoval v díle “Naši sokroviša”. — Rodákem je i Sion Antalovič Silvaj (1876), malíř církevních i světských obrazů, dramatik a hudební skladatel (melodram “Marusja”). Od Paseky 4 km J leží Brestov, rus. 2tř. a v části obce Ploskanovici 1tř. škola, nalezen zlatý poklad z doby římské.

Km 51 Dračiny zast., čs. 1tř. a římskok. 1tř. škola, půl hod. V od kostela v lese “Baňa” při potoce Pohnilém lázničky s alkalickou kyselkou.

Km 54 Svalava. Popis str. 58.

Ze Svalavy jde

zelená Svalava — lázně Polana 10 — Hankovice 17 — Krásná dolinka 25 — Bužora 1097 m, 26 — serpentina silnice nad Volovcem 38 km.

Od nádraží jde do části obce Kvasů s min. prameny, přejde do údolí Pině a s lesní drahou přes Holubinné do lázní Polany, odkud přes Kyčeru sejde do Hankovic v údolí Latorice a podle ní na Krásnou dolinku a na Bužoru a dál k Volovci. Podrobný popis opačným směrem str. 57.

Km 58 Nelipeno. Z nádraží nad ústím Viče do Latorice po vozovce do vsi, čet. stan. Leží mezi vrchy pokrytými bukovými lesy, u hostince Rosenbergova uhneme do krásného lipového stromořadí, které dalo vsi maďarské jméno Harsfalva, k lázním, alkalická kyselka s obsahem sodíku, koupele uhličité a železité, vodoléčba, ústav a laboratoř pro léčbu luetiků, 4 pavilony, Bratislava, Praha, Karpatia, Rákóczy.

Km 60 Sasovka zast., nad ni kamenný kostel s bar. báni, rus. 3tř. škola, 3 miner. prameny. — Údolí se velmi zúžuje, dere se jím trať, silnička i prudká Viča.

Km 64 Hankovice, zast. v osadě Vlči. Ves leží na Latorici, je od zastávky 5 km vzdálena. Na staničce orientační tabule značených cest na polonině Boržavě, kam ze zastávky vystupuje žlutá a modrá.

Žlutá Hankovice — Skalanka 1254. Po silničce S, po lávce přes řeku, po lukách proti toku k lesní školce, vystoupí na kótu 641 a na Plaj 966, schází po polonině, opět vystupuje na Skalanku 1254 a vyústí na červenou Žděňovo 1367 — Osa.

Modrá Hankovice — údolí Ždimíru — Stoj (Stohy) 1679 m, 15 — kóta 1530 (na mapě není) pod Velikým vrchem 19 km. Po toku Viče k ústí potoka Ždimíru, jeho údolím, které pro svůj klid a uzavřenou polohu je hojně vyhledáváno a je ideálním místem pro tábořeni, k ústí Suchého Zvoru do čistého Zvoru, podle něho k ústí Lalovského potoka. Pralesem s vývraty přejdeme v les a serpentinami na Zapodrynu 1166. K dvěma salaším se sklepy na mléko a k zbořeným stájím na V svahu Zděňova. Tam odbočuje

červená stáje na Žděňovu — temeno Zděňova 1367 — Skalanka 1254 — Císařská stezka — Serňakov vrch 1090 — Osa 8 km.

Modrá vystoupí na Stoj (Stohy) 1679 s úchvatným rozhledem, s něhož poloninou pokračuje do kóty 1471 k odbočce zelené.

Zelená kóta 1471 — Boržavský prales — Berezník — Kerecky 16 km.

Modrá vystupuje do kóty 1530 na Jub. stezku.

Trať úzkým, romantickým žlebem stoupá S.

Km 70 Osa zast., osamělá dřevařská osada, pila, hájovna. Na poloninu Boržavu vystupuje zelená a červená.

Zelená Osa — sedlo v kótě 1310 mezi Plajem a Velikým vrchem 10 km, 4 hod. Od zastávky vozovkou podle říčky Osy k lesní pile, za ní v kótě 509 odbočuje žlutá, nesmírně obtížná pralesová cesta, a proto neobnovovaná žlutá značka na Stoj. Zelená od kóty 509 stezkou úzkým údolím s bujnou vegetací vystupuje k okraji lesa a po holém svahu se dostává do sedla 1318 na Jub. stezku.

Červená Osa — Serňákov vrch 1090 — Císařská stezka — Skalanka 1254 — Zděňovo 1367 m, 8 km. — Za 12 min. krásným údolím Osy jsme u km 41.1, pres koleje, výstup hustými serpentinami k místu, kde značka ukáže odbočku ku prameni, nad ním již mírnější výstup na Serňákov vrch, Císařskou stezkou na Skalanku, kde odbočí žlutá 8 km na zast. Hankovíce. S ploché skály krásný pohled na mohutný Stoj. Po travnatém a dál skalnatém hřbetu na Zděňovo 1367, na jeho V svahu zbořené stáje, tam vyústí červená na modrou Hankovice — Stoj — kóta 1530 na Jub. stezce.

Trať jde přímo S malebným údolím Víče, k níž srázné spadají zalesněné stráně.

Km 73 Zaňka zast., osamělá stanička v těsném údolí, v něm minerální pramen, často znečištěný vodou Viče. Od zastávky jde červená, modrá, žlutá.

Červená Zaňka zast. — Zaňka lázničky — křižovatka stezek pod kótou 889, 5 km. — Za 10 min. prudce vystoupíme k lázničkám Zaňce, z nich po S svahu Romanisky 842 k vyústění červené na zelenou pod kótou 889 nedaleko Krásné doliny, kde je lovecká chatka.

Modrá se žlutou společně údolím Viče 6 min. k osadě Zaňce, hájovna, pila, několik stavení, rozdělí se, modrá prudce stoupá serpentinami, hřebenovou stezkou mezi pahýly stromů, zničených vichřicí, vystoupí na Menčelynu 1211, s jejího temene skalnatým hřebenem necelou půl hod. k tabulkám

žlutá Kernice — Zaňka, modrá Zaňka.

Žlutá je ta, kterou jsme v osadě Zaňce opustili, po modré jsme přišli. Po 5 min. je druhé rozcestí:

Červená Tomňatyk 1347 — Voskresčatyj vrch 1221 — Volovec 8 km.

Modrá přijde k stavením státní mlékárny, k vydatnému prameni a k chatě KČST. pod Plajem a dál do údolí Zvoru a do Volovce.

Žlutá Zaňka — Kernice — sedlo pod Tomňatykem. — Jde s modrou do osady Zaňky, kde se rozdělí, žlutá z údoli Viče stoupá řídkým bukovým lesem na Kernici, kde byla od r. 1925 pokusná agro- a meteorologická stanice poloninskěho hospodářství, přenesená nyní do mlékárny. Po polonině přejde pod vrcholem Tomňatyku a vyústí na modrou, kterou opustila v osadě Zaňce.

Km 78 Jablonov zast., malý dřevěný kostelík.

Km 82 Volovec. Popis na str. 29. Trať jde mimo osadu Kanoru s pěkným dřevěným kostelem a Huklivý na poslední

km 90 zast. Skotarský, dřev. kostel, čs., 1tř. a rus. 4tř. škola, v okolí sledy hnědého uhlí. Nad vsi u železničního viaduktu velký válečný hřbitov. Trať několika oblouky překonává značné stoupání po 5 vysokých mostech a 3 tunely. Před čtvrtým je pancéřový dům, před válkou ochrana tunelu, nyní obydli fin. stráže, zastávka vlaku v neděli a ve svátek i při větších tur. výpravách. Tunel, jímž vlak přejíždí hranice, je dlouhý 1756 m.

Skotarský průsmyk je vyhledávaným místem lyžařským, zvláště z polské strany. V něm KČST., odbor Mukačevo, vybudoval chatu s restaurací, několika pokoji a společnou noclehárnou, která má soustřediti lyžařstvi a podepříti pohraniční pout.

Žlutá chata KČST. ve Skotarském průsmyku — Velikyj vrch 19 — chata KČST. pod Plajem 22 km. — Jdeme na hranice, po nich 10 min. na Vysokyj Tin 1012 a na druhý jeho vrchol 1038, na Vel. Zámok 1012 a stále po hřebeně, prohlubujícím se v kótě 735 při hájovně, kudy jde silnice Volovec — Volové, do kóty 1318, kde vyústí na Jub. stezku.

Modrá polská probíhá Skotarským průsmykem po hranicích z průsmyku Vereckého na Čornou Ripu 1288.

Trať za hranicemi na polském území míjí staničku Beskid, v nové nádražní budově 100 lůžek. Údolím Oporu přijíždí na

Oporzec, chata PTT. s 30 lůžky, stále otevřená.

Lawoczne, chata Sekcje Narziarskiej Kolejowego Przsposobienia Wojskowego (Lwów). Výstup po zelené na Bukovec 928 a S na horu Troscian 1235, chata PTT. na Troscianie 1215 v domě lesníkově, 20 lůžek.

Slawsko, dvě chaty, Schronisko Karpackiego Tow. Narciarzy, 80 lůžek, Schronisko Sekcji Narc. Klubu Sport. “Czarni” we Lwowie, 40 lůžek. Východiště po červené přes Troscian do průsmyku Vereckého a k J na pohraniční hřeben na Čornou Ripu 1288, do modré na Bukowec 928.

Skole, noclehárna v dívčí škole, ul. Košcielna, 20 lůžek. Výstup po červené na horu Paraszku 1271, chatka bez hospodáře, jen pryčny, po modré J výstup na pohraniční hřeben pod Čornou Řípou 1288 přes Zelemin 1177, chatka bez hospodáře, 4 místnosti s pryčnami, klíče u správy Kola PTT. ve Skolém, a přes Maguru (Lisak) 1365, nouzové schronisko PTT. pod Magórou.

Trať konči ve Stryji na hl. trati Drahobycz – Stanislawow.

<<< OBSAH >>>

PODKARPATSKÁ RUS. Železniční trati. Trať 324.

Trať 324. Užhorod — Radvanka — Antalovce.

Úzkokolejnou trať 35 km zřídili za války, aby využili bohatství bukových lesů v okolí Antalovců. Vychází z místního nádraží Užhorod-Antalovce.

Km 5 Dravce zast., notariát, čs. 1tř., rus. 5tř. škola, kamenný řeckok. kostel, za vsí při silnici pomník na místě, kde byl úkladně zastřelen 20.IX.1901 E.Egan z Nových Beznovců, ministerský zmocněnec, přítel a ochránce rusínského lidu proti židovským vykořisťovatelům.

Km 10 Podhrb zast., rus. 1tř. škola.

Km 13 Chlumec u Užhorodu zast., notariát, čet. stan., řimskok. maď. 1tř., ref. maď. 1tř. škola, kostel řeckok. a ev. ref. Ves leží pod vrchem Putkou 304, po jehož již. svazích se táhnou vinice. To již je okruh Seredňanských kopců, vesměs s výbornou révou.

Km 17 Ruské Komárovce zast., rus. 4tř. škola s expositurou v Nižní Slatiné, řeckok. kamenný kostel, zastávka je železniční stanicí pro lázně Derenovku, ležící v údolí Slatinského potoka. — Za Vlkovyjským lesem trať uhýbá S.

Km 23 Vlkovyje zast., 3tř. expositura rus. školy v Šeredném, hospodářský lihovar.

Km 24 Seredné, leží na autob. trati Užhorod — Mukačevo, notariát, čet. stan., čs. 4tř. a rus. 4tř. škola s 3tř. expositurou ve Vlkovyjich, římskok. a řeckok. kostel, nad zastávkou šestiboká kapie, hotel Schutzberger, 5 pokojů, 8 lůžek, zahrada, kuželník, garáže, vinné sklepy. Odbočka stát. vinných sklepů berehovských, velké obchody s vínem, středisko viničného hospodářství, které 1880 zničila mšice fyloxera. Zřícenina hradu, patřil jagerskému bojovníku Štěpánu Doboví, po něm jej drželi Rákóczyové a hrab. Forgáchové. Št. Dobó odpočívá v hrobce kostela v Dobórusce, zv. Ruská. JV Kapušan, jež byla jeho zbožím.

Km 27 Lachovce – Čertež zast., v obou řeckok. kostely.— Lachovce, rus. 2tř. škola, pila, v okolí ložiska lignitu. Čertež, rus. 2tř. škola, vyskytuje se železná ruda, na pr. břehu Vély alkalicko-železitá kyselka. Znamenité vino, prý nejlepší v zemi, dodáváno bylo carskému dvoru.

Km 30 Vysní Slatina, zast. je ve vsi Chudlově, do Vyšní Slatiny přes 1/2 hod., rus. 1tř. škola, řeckok. kostel, ves leží v údolí mezi zalesněnými stráněmi, na Slatinském potoce.

Km 31 Chudlovo, zast. na sev. konci vsi, notariát, rus. 4tř. škola.

Km 35 Antalovce, čet. stan., čs. a rus. 3tř. škola, řeckok. kostel, za války zřízeny dřevařské podniky na výrobu pražců, dřeváků, dyh, sudů. Pila. Dříve se dolovalo na železnou rudu, bývala tam železárna: zakladatel hutí Marton Petroczy má na hřbitově desku. Na vojenském hřbitově leží Rusové, Italové a jiní zajatci, neboť v Antalovcích byl velký zajatecký tábor. Lože lignitu a hnědého uhlí. Pro chráněnou polohu uprostřed hlubokých lesů je vhodným klimatickým místem ve výši 333 m a tur. východiskem na Antalovskou polánu a Makovici, kam vedou značené cesty.

Zelená Antalovce — Antalovská polana 8 — zřícenina Nevické — Nevické Podhradie zast. 17 — Huta 22 — Petrovce. Značka vystupuje SZ vozovkou, dál pěknou stezkou. Lomí se náhle vpr. na kótě 738. Jde SZ krajem lesa na polánu, kde u tabulky se spoji s Jub. stezkou. Obě značky jdou na kótu 971. Zelená schází 100 m k rozcestí a uhýbá od červené Z bukovým lesem nezřetelnou pěšinou 1 km k studánce a dál nu hrad Nevické a na zast. Nevické Podhradie.

Modrá Antalovce — Makovica 978 — Tuří Remety. Značky jdou SV na Makovici širými, listnatými lesy. V kótè 978 po hřebeně odbíhá V červená přes Puzňákovce do Kúpeli Siňáku.

Červená Makovica — Koboluv vrch — Trstěnice — Puzňákovce 14 km — Mlynskyj vrch — Pliška 993 —Na chotare 852 — Kúpele Siňák — žel. stanice Paseka 36 km.

S Makovice sestupuje modrá S hřebenem přes kóty 921 a 895, pak údolím do Tuřích Remet, kde vyústí na červenou Jub. stezku.

<<< OBSAH >>>

PODKARPATSKÁ RUS. Železniční trati. Berehovo.

Berehovo, 19.007 ob.

— Úřady: Krajský soud, stát. zastupitelství, okr. soud, okr. a berní úřad, úřad pro nákup tabáku, finanční ředitelství, lesní úřad, 2 notariáty, pro obec a pro okolí, okr. čet. velitelství, pátrací stanice, inspektorát a odd. fin. stráže. Školy: ob. čs. 5tr. se 4 pob., rus. měšť. s 9 maď. a 4 čs. pob., maď. ob. dívčí s 6 rus. pob., maď. chl. 7tř., řeckok. maď. 1tř., římskok. maď. ob. dívčí 3tř. a chl. 2tř., reál. gymn. s kmen. třídami ruskými a maď. pob.

— Hotely: Grand a Slavie. Noclehárna KČST. v Sokolském domě se 6 lůžky.

— Peněžní ústavy: Berežská ústř. banka, fil. Slovenské banky v Bratislavě.

— Průmysl a nerostné bohatství: palírna ovoce, pila, 3 mlýny, 3 kruhové cihelny, 2 lihovary s raf. lihu, mod. jatky. Kontová tov. na roury, tov. na mýdlo, na krystalickou sodu a glauberovu sůl, malá slévárna železa, 3 továrny na šampaňské víno a likéry, státní vinné sklepy, zemské družstvo vinařů. V městě prýští železitá kyselka. — Dobývalo se zlata, pověst vypravuje o zlatých dolech a šachtách. Dobrá hrnčířská a cihlářská hlína. Alunit, z něho brousí mlýnské kameny a vypalují kamenec. Pomýšlelo se využít alunitu na výrobu kovového hliníku, ale ta výroba je drahá a nesnesla by konkurence s hliníkem, vyrobeným z beauxitu, jehož ložisek v zemi není. Alunit obsahuje i kysličník draselnatý a z něho získaný síran draselnatý by stačil na výrobu draselnatých solí pro celou republiku.

— Prohlídka města: Z hl. nádraží (je ještě malé nádraží, zastávka na trati Berehovo — Kušnice) Hlavní třídou na Masarykovo náměstí, synagoga, krajský soud, je to býv. župní dům s mohutným průčelím klasického slohu z r. 1912. Dál kat. kostel, zničený 1566 Tatary a 1657 Poláky. Inž. A. Karhan uvádí nápis jejich na stěně: “Vicem pro vice, reddo tibi, bone vicine.” Obnoven 1839 jako trojlodní, v dnešní podobě z r.1895. Gymnasium je kasárnická budova bez určitého slohu. Také městský dům je stavitelsky bez významu. Z ostatních budov vyniká budova pro nákup tabáku, za nimi jatky, zemská nemocnice, budova okr. úřadu. Starých staveb není. Přes most přejdeme na náměstí republiky, tam je pošta. Ruskou třídou přijdeme k vinicím a státnímu vinnému sklepu, položenému jako zámek uprostřed vinic. Státních a soukromých vinic v okrese je 1900 ha. Státní vinné sklepy byly zbudovány uher. ministerstvem orby r. 1913. Za války a za rumunské okupace bylo sklepní a technické zařízení zničeno. Cs. státní správa převzala sklepy roku 1920 a znovu je vybudovala. Podlahy vybetonovány, zavedena úzkokolejná dráha, obrovské ležácké sudy postaveny na železobetonové kantnýře, nákladem půl milionu Kč vyhlouben ve skále za sklepy odvodňovací tunel pro zachycení vrchní vody, zavedena kanalisace. Sklepy opatřeny nejmodernějšími stroji a zřízena vlastní laboratoř. Délka sklepů je 1/2 km, pojmou 18.000 hl. Sudy jsou na 120 hl, železobetonové, sklem vyložené na 400 hl. Správa sklepů přebírá od producentů úrodu vina, které ošetřuje a školí, za to platí se z hektolitru 1 Kč měsíčně. Hospodářsky slabým producentům, kteří nemají zpravidla svých sklepů, poskytuje půjčky na uložené víno a popřípadě jim je také odprodává. To je dobrodiním pro menší pěstitele, kteří by museli v době vinobraní prodati úrodu za nízkou cenu. Zprostředkuje přímý styk producenta se spotřebitelem.

— Dějiny: Nalezen byl hrob maďarského válečníka z doby jejich vpádu z konce IX. stol. Berehovo je nejstarší město na území P. Rusi s privilegii, jež obnovil král 1247. Původně se osada jmenovala Villa Lamperti po vnuku krále Ondřeje (XI. stol.). Do vylidněné osady přišli v polovině XII. Sasové a jméno změnili na Lampartszász. Přinesli vinnou révu a dolovali na zlato. Jsou stopy štol po těch zlatých dolech, v nichž se znovu dolovalo 1781—1788, ale práci zastavili, doly nebyly výnosné. Když Tataři město vypálili 1241, nastává nová kolonisace, a to i slovanská. Ve XIV. věku, zejména za Ludvíka Velikého, je Berehovo největším městem v Horních Uhrách. Jméno Beregszász se vyskytuje po prvé 1504. Když Tataři město vypálili po druhé, pozbylo významu a kleslo na pouhou ves. R. 1657 vyplenili je Poláci, zničili i got. kostel. R. 1705 vydává Fr. Rákóczy II. manifest k šlechtě o dalším odboji proti Habsburkům. R. 1717 Tataři po třetí napadli město. Po moru 1742 přicházejí Švábové z Franského lesa a zalidňují město. Ve světové válce je Berehovo základnou operací gen. Linsingena. Bylo hlavním městem župy berehovské, ale předstihlo je Mukačevo, kam byly přeneseny správní úřady.

<<< OBSAH >>>

PODKARPATSKÁ RUS. Železniční trati. Trať 326

Trať 326. Berehovo — Kušnice.

Úzkokolejná trať vyjíždí z Berehova hl. nádraží.

Km 2 Berehovo malé nádraží zast. Dráha překročí kanál Verke.

Km 4 Ardov, maď. 3tř. škola, objíždíme Berehovské kopce rodící výborné víno, zajímavá podívaná s Ardovského vrchu 251 na Černý močál v době květů a zrání nebo za jarních rozIivů. Černý močál je úplná rovina ve výši 108 m, je zbytkem dávného Panonského moře, sahajícího až ke Karpatům. Latorice jej zanášela a časem zmenšovala. Odtékala přímo J do Tisy, později prodloužila tok Z. Přestalo zanášení. Řeka Serně má malý spád a odvádí jen povrchovou vodu, jarní a podzimní zátopy nebo veliké děště promění kraj v nepřehledné jezero na ploše 180 km2. Oživí je spousta ptactva, jež se na svém tahu tady zastaví. Černý močál se od r.1874 vysušuje. Téměř vymizela želva evropská, která tam byla hojná. Za horkého léta vysychá půda a mění se v troud. Často se pak sypká půda vznítila, požár trval velmi dlouho a padlo mu za oběť dost zvířat i lidi. Aby se zabránilo záplavám, vyústní část vysobrežného kanálu se přeloží, založí se přehrady na SV okraji, které zadrží vody Fornoše, Lipnice, Riky a Romanu v množství 12 mil. m3. V jižní části se rozlévá rybník v rozloze 28 ha. Na odvodněných místech na kyselé píci se pasou stáda dobytka a pěstuje se tabák, kukuřice, melouny, paprika, slunečnice, jejiž olej je podstatnou součástí domácí stravy a lisuje se v mnohých mlýnech.

Km 9 Kiďouš zast. Maď. ref. 1tř. škola. Ref. kostel pochází z XII. stol. Zachovala se v presbytáři rom. okna. Pod kněžištěm je prý krypta, do níž se vcházelo otvorem pod hlavním oltářem. V Kiďouši se usadili polští kolonisté, v XVI. stol. přišli Čeští bratři. Staré knihy bohoslužebné a matriky, pokud byly slovenské, zničili za maďarského režimu. V kostele jsou vzácné fresky; slouží ke cti ev. ref. cirkvi, že je nezničila, ale zakryla a tak zachránila. Jsou výborně kresleny a dobře zachovány. Mistrná je malba anděla s liliemi v rukou.

Km 14 Berehy zast. Ev. ref. kostel, čet. stan., čs. 1tř. a maď. ev. ref. 6tř. škola, notariát. Stopy hradu, zničeného koncem XIII. stol. Dal župě jméno. Pod nim král Ondřej II. r.1233 tábořil a v lese potvrdil přísahou smlouvu s papežským legátem. Maďarské jméno toho místa “královská louka” připomíná tu událost.

Trať opouští úpatí Berehovských vrchů.

Km 19 Nové Selo zast. Ves leží S, rus. 1tř. škola s expositurou a ref. maď. 3tř.

Km 22 Nižní Remety, řeckok. rus. 1tř. škola, kamenný kostel s got. věží, zvonice se širokou střechou.

Km 24 Vysní Remety, čs. 1tř., rus. 2tř. škola s expositurou, stálý košíkářský kurs, výroba koberců. — Trať jde močálovitým krajem podle Boržavy, jež se rozlévá v ramena.

Km 30 Chmelník, připojuje se trať ze Sevluše.

Km 32 Chmelník, zast. u vsi. Školy čs. 2tř. a rus. 2tř. s expositurou ve Volovici.

Km 34 Kivjažď, notariát, čet. stan., stálý košíkářský kurs, čs. 4tř., rus. 3tř., řeckok. rus: 1tř. škola.

Km 39 Záríčí-Selce zast. Selce, S ležící, čs. 3tř. a rus. 5tř. škola, stálý košíkářský kurs, výroba koberců. Zářící, ležící J, notariát, rus. 6tř. škola. Svahy nízkého hřebene Hati svažují se k samé řece Iršavě.

Km 44 Iršava, trh, zast., km 45 Iršava. Odbočuje úzkokolejná trať Iršava — Kamjanka. Iršava, okr. úřad a soud, notariát, čet. stan., čs. 6tř., rus. 7tř. škola, mlýn střední velikosti, při něm elektrárna, lidová banka, restaurace Spiegel, nový betonový most přes řeku, minerální pramen v městě. Sídliště v době bronzové, první polovina II. tisíciletí před Kr. Od pravosl. kostela výhled.

Trať se obrací V do údolí Boržavy mezi Velkij díl a Chustské vrchy.

Km 48 Doubravka nad Boržavou zast., řeckok. 1tř. škola.

Km 53 Bílky zast. Byly významným místem již ve XIV. stol. Notariát, čet. stan., čs. měšť. 3tř. a obec. 5tř., rus. měšť. 4tř. se 4 pob. a obec. 8tř. škola s expositurami v osadách Novoselici, Pěnkovici, Zovdunovici a Kolbasově, v části obce Vlachova, kde je minerální pramen (žel. kyselka), stejný i v Pintovci. Lože železně rudy, lignitu a hnědého uhlí, státní pokusy s dolováním. Notariát, divise a poradna Čs. červ. křiže. Hotel Princ, 5 pok. s 12 lůžky, koupelna, kavárna. Zajímavé trhy. J leží Veliký Rakovec, notariát, čet. stan., čs. 2tř., rus. 5tř. škola se 4 pob. expositurami v Šardíku, Selešném, Křivém a Vyšním konci. Působil tam jako farář přední básnik a buditel Evhenij Fencik (viz Horinčovo!).

Km 56 Imstičovo zast., rus. 5tř. škola, řeckok. klášter a poutní kostel s velikými zahradami.

Km 59 Lukovo, rus. 2tř. škola.

Km 61 a 63 Zadné zast., rozlehlá obec, vystupující vysoko po svazích Diloku 566, čs. 3tř. a rus. 8tř. škola, státní pokusy na dolování hnědého uhlí.

Z Dovhého jde modrá zn. do Kušnice, úsek cesty Chust — Volové — Drahovo. Popis str. 124.

Km 72 Suchá-Broňka zast., dvě obce v údolí potoka Krásného a Broňky, jejímž přehrazením by se získala vodní síla o 800 ks. Řeckok. rus. 2tř. škola, čet. stan. Broňka bývala obranným místem na pomezí.

Km 76 Kušnice, notariát, čet. stan., čs. 4tř. a rus. 6tř. škola. Trať končí. Silnice běží do Lisičova, rus. 4tř. škola, dětská ozdravovna, alkalická kyselka mírně železitá, naleziště železné rudy, hamry, lopatárna, také sekery vyráběla, nepracuje od 1925. SZ běží silnice do Kerecek, odkud jde žlutá značka údolím Boržavy přes Berezník a vystupuje na Stoj a její odbočka zelená pralesem na hřeben poloniny Boržavy, kde vyústí na Jub. stezku.

<<< OBSAH >>>

PODKARPATSKÁ RUS. Železniční trati. Trať 327.

Trať 327. Iršava — Kamjanka.

Úzkokolejná dráha do pohoří Velkého dílu.

Km 5 Ilnice, velká obec na Ilničce a jejích přítocích, čet. stan., čs. 2tř. a rus. 7tř. škola s 5tř. expositurou v Novoselici, stálý košíkářský kurs. Vyskytuje se železná ruda a hnědé uhlí, jehož dolování na dvou dolech bylo nedávno zastaveno. Minerální pramen na p. břehu Ilničky.

Km 10 Osoj zast., rus. 5tř. škola, vyskytuje se železná ruda.

Km 16 Kamjanka. Výstup na Siňák 1040 s bukovým pralesem a S na Bužoru 1086 s bukovými pralesy, kde jsou prameny, velmi podporující trávení. Tato místa budou zpřístupněna značenými cestami.

<<< OBSAH >>>

PODKARPATSKÁ RUS. Železniční trati. Trať 332.

Trať 332. Bacicoiul Maře — Veliký Bočkov.

Trať překročí Tisu a hned po 1 km je Veliký Bočkov rázu rozlehlé vesnice, notariát, čet. stan., inspektorát a odd. fin. stráže, čs. 5tř., rus. měšť. 4tr. se IV. roč. a 3 čs. pob., rus. 6tř. se 7 nob., v osadě Malém Bočkově rus. 5tř., tam také fin. stráž. Kruhová cihelna, 2 pily. Klotilda, továrna na suchou destilaci dřeva, vyrábí z bukového dřiví a pálením vápna líh, metan, denatur. olej, acetát, aceton, keton, surový ocet, octovou kyselinu, kreosotový olej, octan vápenatý, dřevěné uhlí, dehet, smůlu. Továrna založena 1868 na výrobu kyseliny sírové a amoniakové sody, r. 1896 rozšířena a vyráběla ročně asi 200.000 q produktů. R. 1932 postaveny nové retorty na př. břehu Tisy. Patří jí 35 km drah. V okolí je 10 miner. pramenů. Velký přistav pro vory, splavené po Tise. Dříví se váže ve velké vory a plaví se dál. S jde silnice do Kobyl. Polaný, odkud vychází modrá značka po hřebeně ku prameni Černé Tisy a k chatě na Okule.

<<< OBSAH >>>

PODKARPATSKÁ RUS. Železniční trati. Trať 331.

Trať 331. Camara la Sighet — Slatinské Doly.

Kdo přestupuji v rum. stanici Camara la Sighet do Slatinských Dolů, nepotřebuji pasu. Trať přejede Tisu.

Km 1 Bílá Církev zast., odd. fin. stráže, čs. 1tř., rum. 4tř. škola, řeckok. kamenný kostel. — Dál 2 km Selo Slatina na Tise, bývalé předměstí Sighetu, spleť křivolakých uliček a malebných koutů. Odd. fin. stráže. Školy: čs. 5tř. se 4 pobočkami a měšťanská 3tř. s 3 pobočkami, rum. 6tř. s 3 rum. a 2 rus. pobočkami. U vesnice řada slaných jezírek, až 230 m dlouhých a 15 m hlubokých nad propadlými doly, železité kyselky “Dubrovka” a “Láz”, v obci solný pramen.

Km 4 Slatinské Doly, notariát, čet. stan., inspektorát a odd. fin. stráže, čs. 5tř., erární maď. 6tř. škola s rus. pob. Tur. noclehárna ve škoie. Nový kamenný řimskok. kostel; škoda, že nedošlo k stavbé dřevěného, spojeného obloukovou dřevěnou chodbou s farou podle plánů inž. Freiwalda a inž. Böhma! Nemocnice s 25 lůžky, infekční pavilon se 4 lůžky. Vodovod. Domky nad doly se vykupují, založena nová osada “Staniště”. Úřad pro prodej soli. Vanové solné lázně. Státní lázeňská restaurace v parku, česká kuchyně, prazdroj, výborná původní vína, levné ceny, vzorná obsluha, nájemce Ferd. Ježek. — Restaurace Čsl. domov, domáci česká kuchyně, podkarpatoruská vina, českobud. akc. pivo, ceny lidové. Jos. Petržalek.

Solné vrstvy se táhnou od Prešova přes Chust k Slatinským Dolům a postupuji do Rumunska. Solné prameny a jezera i propadlé jámy na mnoha místech jsou památkami po opuštěných dolech. Již v pradávných dobách byla těžena sůl, jak dokazují nálezy kamenných a bronzových nástrojů. Římané měli otevřené lomy v kopci Maguře 408, ležícím na sever. Později vyhlubovali zvonovité jámy a vytahovali sůl v kožených pytlích. Vyčerpané jámy zasypávali a otvírali nové. V XVII. stol. se dolovalo na různých místech. R. 1778 byla založena jáma Kristina, po 3 letech Vojtěch a 1789 Mikuláš a Kunhuta, které byly spojeny a stále prohlubovány a rozšiřovány. Uprostřed jámy Kunhuty stál obrovský obelisk, prohlubováním stále zvyšovaný. R. 1906 se přestalo lámati pro nebezpečí zřícení. Za 2 léta se obě jámy propadly. Otevře se nový důl pro průmyslovou sůl. Dnes se láme sůl v dole Františku a Ludvíku. Původní jáma Ludvík byla vyhloubena 1804 pod restaurací, ale měla jílovitou sůl, proto opuštěna a poněkud jižněji otevřen nový důl. Když 1808 založili důl František, počítali s dolováním na 100 let. Dodnes není vyčerpán. Vytěžilo se přes 20.000.000 g. Podívaná na naše jediné solné báně, v nichž se sůl láme, je nezapomenutelná, a nikdo by je neměl minouti! Ředitelství povoluje vstup za poplatek 5 Kč v dobé 9.30—12 hod. do jednoho z obou dolů. V ochranných pláštích sjíždíme do dolu “František”. Od povrchu na dno je 157 m, výška stropu 104 m. Má 3 lodi, oddělené mocnými solnými pilíři 15X20 m. Voda, prosakující stěnami, svádi se do rybníčku a čerpá se elektrickými pumpami. Vysoko u stropu jsou dřevěné galerie, jejichž dřevo úplně prolnula sůl, takže je nad kámen tvrdší. Z galerií je úchvatný pohled do hloubky, kde jezdi vozíky, míhají se světla a hemží se pracovníci. Galerie jsou pro kontrolu stěn a stropu. Nyní se již ochozy nedělají, jen výseky. Důl Ludvik je jednodušeji zařízen. Stará komora je 300 m, nová 250 m dlouhá. K nárazišti je 140 m, výška stropu je 95 m.

Solné lože je rozsáhlé, 2200 m dlouhé, 1700 m široké, hloubka není známa, ale jistě je hodně přes 200 m, snad přes 300 m. Sůl je pod miocenními jílovito-pisčitými usazeninami. Důl František je pod vrstvami jílu, Ludvík pod vrstvami pískovce. Leží na neocenních pískovcích. Nejčistší sůl je na okrajích. Ale vůbec všechna sůl je skoro naprosto čistá, obsahuje průměrně jen 0.3% přimíšenin. Denně se naláme 35 vagonů, při dvojí směně 60 vagonů. Havíř při směně dobude 0.75 m³. Dříve ji sekali těžkými sekyrami na pružných hlohových násadách, od r. 1923 jsou pneumatické vrtačky a šrámovací stroje. Navrtají se otvory a klíny se odloupnou plochy 6X2X0.8 m, rozbíjejí se a nakládají na vozíky, které pojmou 18 q. Při dolech je moderní solný mlýn, v němž se mele sůl pro Slovensko a P. Rus. Ostatní se rozemílá v solných mlýnech olomouckých. Pro technické zpracování se mele sůl v zrnech přes 1/2 cm³ a znehodnocuje se 0.75% přísadou kysličníku železitého. Nedaleko dolů je několik solných jezírek s teplým bahnem, v nichž se lidé koupají. Dostaneme se k nim podle Kunhutiny propadlé jámy. Dál je krásná procházka do Pavlových koupelí, malebně položených mezi zalesněnými stráněmi. Budovy býv. lázní rudě červených střech svítí do syté zeleně.

Na řece Apšici leží tři osady Apše, Vyšní, Střední a Nižní. Reka Apšice sbírá své vody na svazích Apecké poloniny, nejzápadnější odnože Svidovce, odbočující od hlavního hřbetu J v délce 25 km.

Vyšní Apša, čet. stan., rus. 5tř. škola s expositurou v osadě Strimbě, řeckok. dřevěný kostel nížinného tvaru, takový je i ve výše položené osadě Apšici, kde je rus. 2tř. škola a solný pramen.

Střední Apša, mezi 3840 obyv. 3319 Rumunů, notariát, čet. stan., čs. 2tř., rum. 5tř. škola, dřevěný kostel sv. Mikuláše nížinného typu, dolní, v stromoví skryty; čtyřhranná věž má podsebiti pod nízkou jehlancovou střechou, presbytář je v půdorysu mnohoúhelník. Druhý kostel, horní, je také zasvěcen sv. Mikuláši. Kříž znamenité řezby. Solný pramen. Reckokat. církvi patři prales pod poloninou Apeckou s buky v průměru 125 cm a s javory v průměru půl druhého metru.

Nižní Apša, mezi 7018 ob. 5681 Rumunů, čet. stan., odd. fin. stráže, čs. 4tř. a v osadě Valeskrátu 2tř., rum. 6tř. škola, notariát. Dřevěný filiální got. kostel sv. Vasila Velikého nížinného typu, v základě obdélník, s podstříškou, uprostřed střechy věž s galerií a s vysokým, osmibokým jehlancem, otevřená předsíň na prostých trámech, zajímavá hřbitovní branka. V údolí Apšice solný pramen.

Střední a Nižní Apša jsou jediné dvě čs. obce s obyvatelstvem většinou rumunským. Mnoho našich rusínských obcí za Tisou zapadlo do Rumunska, i Marmarošská Sihoť s 25.000 ob., středisko velké Marmarošské župy a celé kotliny horni Tisy. Hranice rozdělily přirozený ten celek a tak okolí bylo zbaveno obchodního a kulturního střediska a město pozbylo svého okolí, a nedávno kvetoucí, nyní živoří.

<<< OBSAH >>>

PODKARPATSKÁ RUS. Železniční trati. Trať 330.

Trať 330. Teresva — Neresnice.

Úzkokolejná traf, určená pro dopravu dříví, otevřena i osobný dopravě. Jde údolím Teresvy, která se volně rozlévá a mění svá koryta.

Km 0 Teresva. (Popis str. 146.)

Km 4 Křivé, rus. 5tř. škola. — Km 7 Hluboký zast.

Km 10 Trnovo nad Teresvou, notariát, čet. stan., rus. 6tř. škola, továrna na zpracování mramoru, dřev. far. kostel sv. Mikuláše nížinného typu, otevřený vchod na 4 sloupech, věž s galerií a got. jehlou, druhý kostel s 2 věžemi a kopulí. V osadí Doubravce 3/4 h. vzdálené, u čísla 467 jodový pramen. S Trnovém souvisí Vulchovce, části obce Vulchovčík (slané prameny, ropy se užívá k solení), Sasov, Ťačovec. Čs. 2tř., rus. 6tř. škola, notariát, čet. stan. Stával pravoslavný klášter. V katastru obce mramorové lomy.

Km 15 Neresnice, notariát, čet. stan., čs. 3tř., rus. 6tř. škola, dřevěný lemkovský kostel sv. Michala, věž s nízkým osmibokým jehlancem, pěkný vchod se sloupy, nad ním galerie, dveře s kosočtvercovou výzdobou, jejich pěkný oblouk spočívá na vinutých sloupcích. Ložiska lignitu a hnědého uhlí, utvořila se v Praze důlní společnost na jeho dobývání. Před sto lety byly doly na sůl zátopami zničeny, zůstala dvě slaná jezírka velmi hluboká nad propadlým dolem a od nich S solný pramen. V katastru obce mramorové lomy. S leží Novoselice v údolí Lužánky, tam 3 solné prameny, ze studny 5 m hluboké již 100 let se čerpá ropa. Na táhlých hřbetech mezi potoky Vulchovčíkem a Lužánkou na ploše 600 ha jsou lože mramoru, který je plný, tvrdý, nezvětrává, má mnohé vlastnosti lepší než cizí druhy. Je barvy červené, hnědé, voskově žluté, hnědočervené, světle modrošedé, šedé, s bílými pruhy, s červeným a s fialovým nádechem. Lomy patří společnosti Dolomit v Novoselici a spol. Podkarpatoruský mramorový průmysl v Neresnici s kapitálem čs. a říšskoněmeckým.

Osobní doprava bude prodloužena do Dubového a do Usťčorny. Zatím jezdí z Neresnice autobus 6229 Neresnice — Usťčorna 36 km.

<<< OBSAH >>>

PODKARPATSKÁ RUS. Železniční trati. Trať 329.

Trať 329. Královo nad Tisou — Halmeu.

Trať jede širou rovinou. Z Králova až k Ďakovu tvoří přímku, dlouhou 18 km.

Km 5 Tekovo, notariát, stálý košíkářský kurs, čs. 1tř., rus. 2tř. škola s 2 maď. pob. Uprostřed vsi proti sobě kostel řeckok. a ref. Nad silničním mostem upravena Tisa; na jejím l. břehu stávala původní obec, kterou rozlivy a povodně Tisy poškozovaly a povodeň 1840 téměř úplně zničila. Proto vystavěna nová osada JZ při silnici. Novému vzniku nasvědčuje její půdorys. Od nádraží V leží Guďa, čet. stan., odd. fin. stráže, rus. 2tř. škola s maď. pobočkou. Za hranicemi rum. obec Tarna Mare a výše lázně Tarna Mare s kyselkou v hlubokých dubových a bukových lesích.

Km 9 Sasovo zast. Rus. 6tř. škola s expositurou. Ondřej III. povolal kolonisty ze Sas, ti založili osadu, po nich jméno. Snad stával na sev. konci vsi nebo u kostela hrad Ugoč, po němž pojmenována župa.

Km 11 Černý Ardov, notariát, čet. stan., inspektorát a odd. fin. stráže, čs. 2tř., rus. 3tř. škola s maď. pob., ref. maď. 1tř. Ves bývala královským statkem. Tři kostely, řeckok., ref. a římskok., velmi starý, založený v XIII. stol. s freskami z konce XIV. věku. Z leží Čepa s pěknými domy, čs. 1tř., rus. 4tř. škola, sídliště z doby bronzové.

Km 19 Dakovo zast., notariát, čet. stan., odd. fin. stráže, čs. a maď. 2tř. škola, sídliště z doby bronzové. SV 2 km vrch Halom 132, pod ním na l. břehu Batáru při samotě Szilagyi železitá kyselka, používá se jí ke koupelím. J je ves Aklín, odd. fin. stráže, maď. 2tř., ref. maď. 1tř. škola a v části obce Aklínské Hoře rus. 1tř., kde ve dvoře Glůckově pramen železité kyselky. — Traf překročí hranice a vjiždí do

km 21 Halmei, pasová a celní prohlídka. Za další stanicí Micula je konečná stanice této trati, železniční uzel Satu-Mare (Szátmárnémeti).

<<< OBSAH >>>

PODKARPATSKÁ RUS. Železniční trati. Trať 328.

Trať 328. Sevluš — Chmelník.

Je to spojovací trať na úzkokolejnou dráhu Berehovo — Kušnice.

Km 7 Olešník zast. Rus. 6tř. škola se 4 pob., notariát, řeckok. kostel. Z půl hod. Vrbovec, rus. 2tř. škola, narodil se župan a právník Štěpán Verböczy. V okolí svedeno mnoho bitev s Turky i s vojskem obou Rákóczyů.

Km 11 Černý Potok zast. Rus. 2tř. škola, vyskytuje se železná ruda, alkalická železitá kyselka.

Km 17 Šalanky. Notariát, čet. stan., čs. 1tř., obecná rus. 3tř. a maď. 4tř., řeckok. rus. 1tř. a ref. maď. 1tř., pila. R. 1711 sešli se stoupenci Rákóczyho II. a radili se o dalším vedení odboje proti Habsburkům. Z hřebene Šalanských vrchů se ostře zvedá šalanskyj Helmec 372. Na vrších dubové lesy, na již. svazích víno.

Km 20 Chmelník.

<<< OBSAH >>>

PODKARPATSKÁ RUS. Státní automobilní trati.

(Číslováno podle Úředního jízdního řádu 1936.)

 3398. Autobus ČSD. Mukačevo—Záluž (zemská silnice 15 km) — (po silnici vicinální 14 km) Iršava.

3399. Autobus ČSD. Mukačevo — Berehovo — Výlok — Veliký Palad 69.2 km po státní silnici.

3400. Autobus ČSD. Užhorod — Mukačevo 44 km po státní silnici.

3409. Autobus ČSD. Volové—Volovec 42 km.

3410. Autobus ČSD. Chust—Volové—Torun po státní silnici.

3411. Autobus ČSD. Mukačevo — Sevluš (po zemské silnici 54 km — (po státní silnici 23 km) Chust 77 km.

3412. Autobus ČSD. Chust — Sekernice (po stát. silnici 11 km) — (po zem. silnici 57 km) Drahovo— Sinovir 68 km.

3413. Autobus ČSD. Chust — Výškovo n. T. — Buštino (po st. silnici 29.6) — (po zem. silnici 26.9 km) Drahovo 56.5 km.

3451. Autobus ČSD. Rachov — Bohdan 23 km.

<<< OBSAH >>>

PODKARPATSKÁ RUS. Státní automobilní trati. 3451.

3451. Autobus ČSD. Rachov — Bohdan 23 km.

Vyjíždí z nádraží v Rachově. Zastávky Ustěriky, Roztoky u mostu, Vidrička (hostinec Zipczer), Kvasný, Bohdan, Preboja, Luhy, ústí Hoverly jsou popsány při Jub. karp. stezce, str. 49 a 50.

<<< OBSAH >>>

PODKARPATSKÁ RUS. Státní automobilní trati. 3413.

3413. Autobus ČSD. Chust — Výškovo n. T. — Buštino (po st. silnici 29.6) — (po zem. silnici 26.9 km) Drahovo 56.5 km.

Stanoviště Chust náměstí. Stanice Sekernice, Saldoboš, Výškovo, Buštino popsány při hlavní trati č. 301. V Buštině přejíždíme na župní silnici do údolí Terebly.

Km 32.4 Vonihovo, str. 145.

K 39.6 Terebla, notariát, čet. stanice, čs. 1tř., rus. 6tř. škola, 4 solné prameny, ropy se užívá k solení i ke koupelím, slané jezírko.

Km 42.9 Dulovo, rus. 4tř. škola, dřevěný fil. got. kostel sv. Paraskiva, nížinného typu, věž s galerií a jehlou, opodál zvonice, jakási otevřená kazatelna, pěkná hřbitovní branka. V 1/2 hod. leží ves Uhla na říčce Malé Ugolce, čs. 4tř., rus. 5tř. škola, minerální pramen k pití i ke koupelím v osadě Malé Uhelce, v ní část Monastýr. Na kopci 343 nad potokem Odarovem zříceniny.

Km 46.2 Kričovo, odbočka u mostu. Rus. 6tř. škola, na katastru obce 2 hod. vzdálený alkalicko-sirný pramen na l. břehu Terebly. Terebla k Čomalovu je upravena.

Km 49.7 Čomalovo, notariát, čet. stan., čs. 1tř., rus. 6tř. škola. Zelezitá kyselka.

Km 56.5 Drahovo. Začíná modrá značka Drahovo — Chust, str. 136.

<<< OBSAH >>>

PODKARPATSKÁ RUS. Státní automobilní trati. 3412.

3412. Autobus ČSD. Chust — Sekernice (po stát. silnici 11 km) — (po zem. silnici 57 km) Drahovo— Sinovir 68 km.

Stanoviště v Chustu na náměstí. Jede na nádraží a do Sekernice. Odbočí na zemskou silnici.

Km 15 Krajnikovo, hostinec Farkaš, rus. 4tř. škola, dřev. got. far. řeckok. kostel sv. Michala arch. nížinného typu, malý, ale velmi vysoký, nově krytý, věž se 4 věžičkami a s vysokou jehlou. Druhý kostel kamenný, nový. Solný pramen. Vicinálni silnička odbočuje do Nového Barova.

Km 18 Danilovo, hostinec Farkaš č. 78, notariát, čet. stan., čs. 2tř., rus. 3tř. škola, nad ústím potoka Solnice do Bajlova dřev. got. far. kostel sv. Mikuláše nížinného typu, nahoře galerie a dole uzavřená předsíň s kýlovými okénky. V okolí opuštěné solné doly. Při potoce 20 min. od vsi Bajlové vyvěrají z pískovce 2 sírně prameny, při potoce Solenici 40 min. vzdálené 2 solné prameny a jiné 2 solné prameny hod. vzdálené. — V na potoce Solenici leží Šandrovo, str. 144.

Km 25 Zlatáry, host. Davidovič, čs. 1tř., rus. 6tř. škola, dřev. kostel. Silnice se spojí se zemskou silnici, jdoucí z Buština v údolí Terebly.

Km 31 Drahovo, východiště modré Drahovo — Chust, str. 136. kam přijíždí i autobus č. 3413.

Km 39 Zábrod, pila, v lesovně klič od lovecké chaty na Menčulu, prochází tudy červená z Horinčova na Menčul 1487, kde se spojuje s modrou Drahovo — Chust. Údolí se zúžuje, vysoké stráně náhle spadají do romantického žlebu. Z se zvedá táhlý hřeben Bovcarského vrchu, V hřeben Menčulské poloniny s horami Čerteží 1095, Menčulem 1487 a Koncem Menčula 1346. Míjíme osadu Hližnou mezi ústím potoka Hližného a Bystrého, vlévajícího se do Terebly u pily, odkud bude označena zelená spojka 1 1/2 hod. vystupující na Konec Menčulu 1346, po němž běží modrá Chust — Drahovo.

Km 46 Bovcar, škola. Silnice běží stále po pr. břehu Terebly, deroucí se úzkým žlebem. V km 49 přichází žlutá Polonina Kuk — Bosová, která sestoupila do údoli Terebly s Bovcarského vrchu a jde po silnici 1 km.

Km 50 Olšany, nouzový nocleh v rus. škole u Savky. V údolí Terebly je projektována přehrada a tunel, jímž se povede voda na elektrárnu, ležící na Ríce u Niž. Bystrého. Žlutá uhýbá V na horu Perechrestu 1148 a na poloninu Krásnou. Jedeme přes osadu Mercšor a podle hájovny Kvasovce do

km 60 Koločavy, kde vyúsťujeme na Jub. karp. stezku (červená zn.), host. Šafář, km 64 Negrovec, host. Invald, a km 68 Sinovir, restaurace Kahan.

<<< OBSAH >>>

PODKARPATSKÁ RUS. Státní automobilní trati. 3411.

3411. Autobus ČSD. Mukačevo — Sevluš (po zemské silnici 54 km — (po státní silnici 23 km) Chust 77 km.

Stanoviště Mukačevo u řeckok. kostela.

Km 4 Vysní Koropec, notariát, čet. stanice, řimskok. 1tř. škola, expositura čs. školy v Mukačevě. — Po 3 km vl. Berezinka, na pr. břehu potoka Lipnice kyselka “Zdorova Kyrnica” a u lesa, patřícího městu Mukačevu. druhý min. pramen.

Km 8 Lalovo, notariát, jméno připomíná pohanskou bohyni Lalu, dceru Ladinu, něm. 2tř. škola s 3 rus. pobočkami. Naleziště železné rudy. Vl. zůstávají obce Žofie, 2tř. něm. škola, a Fogaraš, rus. 2tř. škola.

Km 15 Záluž, notariát, čs. 1tř., rus. 3tř. škola. U ni leží Romočevice, rus. 3tř. škola.

Km 22 Drahobratovo, notariát, čet. stanice, rus. 6tř. škola. Ve vsi 7 studni s ropou, obsahující čtvrtinu soli. Z jedné vystupují methanové plyny. I potok Solotvina má značný obsah soli.

Km 23 Dunkovice, rus. 3tř. škola, solný pramen na břehu potoka Sivého.

Km 29 Kivjažď, km 33 Selce, km 34.5 Záříčí str. 180.

Km 40 Veliké Komnaty, notariát, čet. stanice, velký řeckok. kostel, čs. 4tř., rus. 6tř. škola se 4tř. s expos. v Malých Komňatech. Rodáci: Ivan Fogoroši (1786—1834), rektor semináře v Užhorodě, řeckok. farář ve Vídni, historik, linguista (Gramatika rusko-uherská), napsal knihu modliteb “Molitevnik” — kněz a učitel Dmitro Popovyč (* 1899), autor náboženských a ethických spisů — Julij Boršoš-Komjatskyj (* 1903), lyrik a pěvec sociální bídy (“Vesnjani kvity”, “Z moho krajů”). Míchají D. Popovič, právník (* 1908), napsal verše “Pervija stichi”.

Km 43 Onok, rus. 6tř. škola, km 50 majír, samota pod vrchem Palhegy. Přejíždíme močál Pányl, protékaný potokem Salvou. Další stanice Sevluš, Veliká Kopaňa, Rokosov a Chust popsány při hlavní trati č. 301.

<<< OBSAH >>>

PODKARPATSKÁ RUS. Státní automobilní trati. 3410.

3410. Autobus ČSD. Chust—Volové—Torun po státní silnici.

Vyjíždi z nádraží, ale vlastni stanoviště je náměstí.

Km 5.1 Iza, notariát, čet. stan., čs. 2tř., rus. 6tř. škola se 4 pobočkami, klášter, z něhož se šiří pravoslaví po okolí. Některé obce jsou zcela pravoslavné, v chustském okrese je 28.087 příslušníků pravoslavné církve. V lze působil jako farář Ivan Ivanovič Rakovskij (1815—1885), jeden ze tři duchovních vůdců P.Rusi po r.1848 (Duchnovič — Dobrjanskij — Rakovskij), vydával učebnice a časopisy, přispíval do mnoha listů a byl po pét let místopředsedou spolku sv. Vasilia Velikého. — Dál vl. za Rikou na potoce Osavě je Košelovo, rus. 4tř. škola s expositurou, pravosl. kostel. Široké údolí Riky s loukami a lány kukuřičných polí lemují stráně, pokryté listnatými lesíky.

Km 11.1 odbočka Lipča, notariát, čet. stan., čs. 2tř., rus. 6cř. škola s expositurou, v osadě Lipovci rus. 2tř. škola s expositurou, pravoslavný ženský klášter, výrobou vlněných koberců a polním hospodářstvím hradí náklad na vydržování, řeckok. a nový dřev. pravosl. kostel. Tři km je vzdálena studna nafty “Pavlišču” fy H. Kirstaetter v Chustu. Prof. dr. R.Kettner probadal to územi. Dva minerální prameny.

Km 15.4 Horinčovo, notariát, čet. stan., čs. 1tř., rus. 6tř. s expositurou a v osadě Monastýru rus. 3tř. škola s expositurou, dřev. kostel z konce XVIII. stol., po pravosl. klášteře nic se nezachovalo. Vznikl na konci středověku nebo v době ještě starší. Zrušil jej císař Josef II. Pro blízkost Izy je místem, odkud se šíří pravoslaví. Zemřel tam jako farář buditel Evhenij Fencik (1844—1903), narodil se v Martince v berežské župě, působil jako duchovní v Poroškově a ve Vel.Rakovci. Byl největšim básníkem a románopiscem. Dila: “V otčizně bez otěčesťva” (po prvé prý vydal dílo anonymně v Rusku), první román “Niščije duchom”, “Pokorenie Užhoroda” (z dějin o knížeti Laborcovi v IX. stol.), epos “Koriatovič”, vydával důležitý a po dlouhý čas jediný časopis “Uhroruskij listok”. V Užhorodě před synagogou stojí jeho mramorový pomník. Z Horinčova jde červená na Menčul 1487.

Červená Horinčovo — Čertež 18 — Menčul 1487 m, 23 km. Jde polem, dál pěkným údolím podle potoka Surjuku, vystoupí na Surjuk. Sejde do údolí Terebly, parní pila, lesovna (v ní klíče k lovecké chatě). Překročí řeku do osady Zabrodu a stoupá pres kótu 806 na Čertež, kde zachytí modrou Drahovo—Chust. Popis str. 135.

Silnice jde těsně při Rice.

Km 20 Berezovo u mostu, čs. 2tř., rus. 5tř. škola se 4tř. expositurou. Z Riky se ještě před 100 lety ryžovalo zlato, práce zastaveny r. 1844. Dva kostely, menši pravosl., větší řeckok. s hruškovitou báni. Dřevěný most spojuje obec se silnicí. — Údolí sevrou vysoké hřebeny, Z Bovcarský vrch, V Michal 1009.

Km 28.8 Nižní Bystrý, hostinec Volovič. Čet. stan., notariát, čs. 2tř., rus. 2tr. škola se 4tř. expositurou, dva kostely, řeckok. a druhý menši s pomníkem padlých na konci vsi, dvě pily, při jedné menší továrna na ohýbaný nábytek. Železitá kyselka “Prochudnyj”. Je v plánu zbudovat podle projektu inž. Křižka z Bratislavy na Tereble nádrž o 30 mil. m3 vody, prorazit horským hřebenem, dělícím dvě údolí, tunel v délce 4680 m při průtoku 7.8 m3 za vteřinu a hnát u N.Bystrého elektrárnu o 90 mil. kWh. Rentabilita vyžaduje využití 50 mil. kWh., proto se v dohledné době projekt neuskutečni.

Za Nižním Bystrým po silnici 1 km jde žlutá značka. Jc to spojka modré Chust — Drahovo, jdoucí s poloniny Kuku 1365 tudy na Perechresťu a Bosovou na polonině Krásné. Žlutá S stoupá na poloninu Kuk pres Lelák 889 a dál hřebenem a k Z po visuté lávce přejde Riku do osady Meleďuku a přes hřbet Bovcarského vrchu jde do údolí Terebly.

Km 32 Nižní Bystrý-Protiveň, několik stavení s pilou. Silnice jde mezi sráznými stráněmi divoce romantickým žlebem k myslivně nad listím potoka Mochnatého (při potoce miner. pramen “Rovinka”), podle něhož jde cesta do Negrovce, ležícího na Jub. karp. stezce.

Km 44.5 Vučkovo, čet. stan., čs. a rus. 1tř. škola, kamenný kostel, vedle zchátralý dřevěný. U kostela minerální pramen “Kvasovina”, dva prameny železité kyselky Vulchovoje a na Pastinách.

Km 50 Zaperedil. Za touto osadou obcházi řeka i silnice velkým obloukem vrch Bosnickou Peredilu 709 a vjíždí v

km 58 do Volového. Ostatní zastávky Sojmy, Majdan, Vyšní Bystrý a Torun jsou popsány při modré značce Chust — Drahovo, str. 120.

<<< OBSAH >>>

PODKARPATSKÁ RUS. Státní automobilní trati. 3409.

3409. Autobus ČSD. Volové—Volovec 42 km.

Stanoviště ve Volovém u hotelu Šafářova. Po stát. silnici

km 6 do Sojmů, kde odbočí na zemskou silnici podle řičky Repinky.

km 8.5 Repinné, hostinec č. 63, jednotřidky čs. a rus. s 5 pobočkami, 3 minerální prameny, dřev. kostel lemkovského typu sv. Dimitrije mučedníka s galerií v podstřeši nad vchodem, nad ní ze střechy vyrůstá čtyřhranná věž s got. osmibokým jehlanem.

Km 17.5 Kelečín, čet. stan., notariát, rus. 1tř. škola s 2 pobočkami, dřevěný kostel z r. 1798, staveni s vysokými střechami: J od vesnice v lese 3 minerální prameny. Vyskytují se marmarošské diamanty. V obci se narodil 1874 Augustin Vološin, vůdce národní ukrajinské strany, ředitel užhorodského učitelského ústavu, politik, po převratu poslanec Nár. shromáždění, organisátor družstevnictví a peněžnictví na P.Rusi, zakladatel spolku “Prosvity”, střediska ukrajinského směru. Pochází ze starého rodu řeckok. farářů. Studoval gymnasium a seminář v Užhorodě, působil tam jako kněz a profesor. Psal dávno před válkou povídky i dramata (pod pseudonymem Andrij Verchovinskij napsal veselohru “Marusja Verchovinská”). Vydává čítanky, učebnice, bible, slabikáře.

Km 20.5 Izky, turistický hotel u Davidovičů, str. 32. Odbočuje vicinální silnice do Nižního Studeného, notariát, čet. stanice. rus. 2tř. škola se 4 pobočkami, dřev. kostel, 3 min. prameny. Výše na potoce Studeném leží Vysni Studený, rus. 2tř. škola se 3 pobočkami, železitá kyselka, dřevěný kostel byl šindelem stylově kryt, nyní plechová střecha ruší vzhled kostela.

Km 24.7 Filipec, řeckok. far. dřevěný kostel P. Marie lemkovského typu z r. 1780, nízká bar. věž s lucernou, rus, 2tř. škola, čet. stan.

Km 27.8 Podobovce, hostinec č. 45, rus. 1tř. škola, dřevěný lemkovský fil. kostelík řeckok. z r. 1785 s barokovou věží a se zvonici opodál. — V nejvyšším bodě silnice v kótě 735 u hájovny přetínáme žlutou značku, jdoucí z Jub. karp. stezky pod Plajem na polonině Boržavě k hranicím. Silnice schází přes osadu Veretečov do

km 37 Hukliveho, tam jde zelená z Volovce k chatě KČST. pod Plajem (str. 30).

V km 38.4 Talamáši vyúsťuje na stát. silnici. Km 42.5 Volovec a končí v km 42.8 na nádraží (str. 30).

<<< OBSAH >>>

PODKARPATSKÁ RUS. Státní automobilní trati. 3400.

3400. Autobus ČSD. Užhorod — Mukačevo 44 km po státní silnici.

Užhorod hotel Füredy, 1 km hotel Karpatia, 5 km Dravce.

Km 11 Veliké Lazy, patři k nim osada Denkovce. Čet. stanice, rus. 3tř. škola s expositurou v Hluboké, zámek, řeckok. kostel, hospodářský lihovar. Vyskytuje se železná ruda. Ještě před 80 lety se ji dobývalo pro železárnu v Tuřích Remetách.

Km 14 Hluboká, hostinec Auslander. Školy: římskok. čs. 1tř. a expositura rus. školy ve V. Lazech. Dva kamenné kostely, římskok. a řeckok.

Km 16 odbočka do lázní Derenovky.

Km 21 Šeredné, hostinec Schutzberger. Viz str.

Km 26 Doubravka, kovárna, rus. řeckok. 1 tř. škola.

Km 27 odbočka do Bačova, ves leží 1/2 h. V, notariát řeckok. rus. 1tř. škola. Jméno připomíná místo pohraničních stráži.

Km 27.5 odbočka do Zňacova, notariát, čet. stan., čs. 1tř., rus. 6tř. škola, rus. jednotřidky v osadě Vínkově a Drahyni, kde vodní družstvo odvodňuje pozemky nákladem Vs mil. Kč. Býval pravoslavný klášter.

Km 32 Kajdanovo, hostinec Šalamoun. Rus. 3tř. a rus. řeckok. 1tř. škola, rus. jednotřídka v osadě Domboku, tam i hospodyňská škola. Hospodářský lihovar a rafinerie lihu. Na S 10 min. Benedikovce, rus. řeckok. 1tř. škola.

Km 33 Rákošin, kovárna. Notariát, čet. stanice, čs. 4tř., rus. 3tř., řeckok. 1tř., ref. maď. 2tř, škola, hospodářský lihovar, železitá kyselka. Kostel ev. a pravoslavný s četnými věžičkami při silnici, vystavěný 1932. — S 10 min. Ruské, rus. 3tř. škola, pravosl. kostel, 2 slabší minerální prameny.

Km 36 odbočka do Davidkova. Staré Davidkovo, rus. 2tř. škola, za Latorici Nové D., rus. 7tř. škola se 4 pobočkami.

Km 37 odbočka do Ivanovců, rus. 4tř. a rus. řeckok. 1tř. škola, lázničky pro ženské nemoci s železitou kyselkou.

Km 42 Rosvegovo, km 43 a 44 Mukačevo, hotel Hvězda a nádraží.

<<< OBSAH >>>

PODKARPATSKÁ RUS. Státní automobilní trati. 3399.

3399. Autobus ČSD. Mukačevo — Berehovo — Výlok — Veliký Palad 69.2 km po státní silnici.

Stanoviště Mukačevo, hotel Hvězda.

Km 4 Paušín, rozcestí, římskok. něm. 2tř. škola a expositura čs. 1tř. školy v Palanoku.

Km 9 Nižní Koropec, rus. 2tř. škola.

Km 10 Drysina, rozcestí, ves 3 km V, notariát, čet. stanice, rus. 6tř. a maď. ref. 1tř. škola. Silnice z Mukačeva přímočárně jde až k

km 13 Červené krčmě, odbočka Zňatino. Krčma, stojící osamotě v kótě 110, je nazvána podle červené barvy. Žňatino leží 4 km Z.

Km 16 Hať, táhnoucí se podle silnice, notariát, čet. stanice, ref. maď. 4tř. škola, rus. jednotřídky ve dvoře Čikošgorondě, v Chutoru a ve dvoře Nyarasgorondě. — Silnice u kostela v kótě 113 překročuje Černou vodu, odvodňující Černý močál. Z leží Veliké (ev. kostel, ref. maď. 1tř. škola) a Malé Gutovo (maď. 2tř. škola s rus. 1tř. expositurou).

Km 23 Janošovo, maď. 3tř. škola, kostel řeckok. a ev. Z leží Blažejovo, rus. 2tř. škola.

Km 26 Ardov, železniční přejezd, km 29 Berehovo. Silnice jde při úpatí vínorodých Berehovských vrchů přes

km 37 Mužijovo a km 42 Beňu.

Km 45 rozcestí Orosijovo, 2 maď. jednotřídky, římskok. a evangelická.

Km 49 a 51 Výlok, autobus opouští silniční magistrálu a odbočí přes Tisu do

km 57 Bekeně, maď. jednotřidky řeckok. a ev., na blízké Tise ochranná hráz proti zátopám.

Km 58.4 Farkašfalva, rus. 1tř. škola.

Km 61.4 rozcestí Petrovo, čet. stan., notariát, maď. 2tř. a ref. maď. 1tř. škola. Ochranná hráz na Tise. Na potoku, jejž přejíždíme po 2 km, vystavěli kanál v délce 9.5 km, jímž se svedou vody do Tisy, odvodní se a od záplav uchrání 10.000 ha pozemků.

Km 69.2 Veliký Palad.

<<< OBSAH >>>

PODKARPATSKÁ RUS. Státní automobilní trati. 3398.

3398. Autobus ČSD. Mukačevo—Záluž (zemská silnice 15 km) — (po silnici vicinální 14 km) Iršava.

Stanoviště u římskok. kostela. U tabákové továrny podjede trať a dál po silnici, vklíněné mezi vrchy, svírající údolí Latorice. Až do Záluže je stejná trať a zastávky s trati 3411 autobusu ČSD. Mukačevo — Sevluš. Za Záluží odbočuje ze zemské silnice vicinálni S. VI. 2 km zůstane Jablonovo, rus. 3tř. škola, minerální a solný pramen.

Km 22 Zavidovo, čet. stan., rus. 7tř. škola, solný pramen. Obec je rozložena podle silnice a větši její část s kostelem nad Selským potokem se táhne vysoko po stráních Velikého Kamene 437. V sousední obci Handerovicich rus. 2tř. škola.

Km 27 Záhatí v údolí potoka Riky, notariát, čet. stan., čs. 2tř., rus. 4tř. škola. V osadě Šelelovicích pod kopcem Na Center 386 minerální pramen. Z leží nová obec Klimovice, rus. 2tř. škola, S za vískou Kobalovicemi Ivaškovice, dřev. fil. kostel sv. Michala arch., podstřeši kolem, nižší presbytář, věž s got. jehlou, zvonice s galerií. Na l. břehu Iršavy minerální pramen.

Km 30 Kolodné, řeckok. kostel, rus. 3tř. škola. Silnička překročí Iršavu, přicházející tam po 28 km toku od pramene na Bužoře 1086. Dál za Iršavou zůstává obec Deškovice, řeckok. 1tř. škola, dřev. fil. řeckok. lemkovský kostelík Ochrany P. Marie, věž s ochozem.

Km 35 Brod nad Iršavou, čet. stan., notariát, čs. 2tř., rus. 4tř. škola, hospodářský lihovar.

Km 39 Iršava, náměstí (str. 180).

<<< OBSAH >>>

PODKARPATSKÁ RUS. Soukromé automobilní trati.

6220. Autobus Užhorod—Malé Gejovce.

6225. Autobus Percčín—Tuří Bystrý 30 km.

6226. Autobus Čop—Mukačevo po zemské silnici 42 km.

6228. Autobus Kosino — Šom, nádraží.

6229. Autobus Neresnice—Usťčorna 36 km.

6236. Autobus Berehovo — Astel 5 km.

6242. Autobus Svalava — Kušnice 28 km.

6243. Autobus Svalava — Nižní Verecky.

6289. Autobus Mukačevo — Dovhé.

6290. Autobus Chust — Iršava.

<<< OBSAH >>>

PODKARPATSKÁ RUS. Soukromé automobilní trati. 6290.

6290. Autobus Chust — Iršava.

(Majetnik Izák Stern v Iršavě.)

Zastávky Iza, Lipča, Dovhé, Bílky, Iršava popsány v příslušných statích. Vyhledat podle indexu!

<<< OBSAH >>>

PODKARPATSKÁ RUS. Soukromé automobilní trati. 6289.

6289. Autobus Mukačevo — Dovhé.

(Majetník Izák Stern v Iršavě.)

Zastávky Koropec, Záluž, Kivjažď, Iršava, Bílky, Dovhé jsou popsány v příslušných tratích. Vyhledat podle indexu!

<<< OBSAH >>>

PODKARPATSKÁ RUS. Soukromé automobilní trati. 6243.

6243. Autobus Svalava — Nižní Verecky.

(Majetník Hirsch Model v Niž. Vereckách.)

Odjíždí z nádraží ve Svalavě po silnici, kudy běží zelená značka přes Holubinné do Polaný, popsáno na str. 58. Zelená v Polané odbočuje do údolí Latorice a přes Bužoru 1097 k Volovci. Z Polaný odbočuje modrá do lázni Siňáku, str. 113. Za Polanou jdeme údolím M. Pině podle lesní dráhy do osamělé obce Uklína, rus. 2tř. škola, dřevěná zvonička zvláštního typu. Lesy vykácela společnost “Latorica”. Na sev. svahu sedla je hospoda a vila zmíněné společnosti.

Vyšní Hrabovnice, rus. 2tř. škola, sklárna, v níž se vyrábělo duté sklo, vyhořela 1920. Další zast. je Podplazí. Vyúsťujeme na Jub. karp. stezku, s jejímiž červénými značkami jedeme do Niž. Verecek.

<<< OBSAH >>>

PODKARPATSKÁ RUS. Soukromé automobilní trati. 6242.

6242. Autobus Svalava — Kušnice 28 km.

(Majetník Cheim Wolf Steinberg ve Svalave.)

Vyjíždí z nádraží ve Svalavě po zemské silnici v údolí Svalavky a jejího přítoku Dusinky.

Km 6 Strojno, rus. 5tř. škola v Černíku, 3/4 hod. od vsi 3 minerální prameny. Dál v kótě 249 odbočuje J cesta do Brustova s expositurou rus. školy v Dusině a S do Malé Martinky, rus. 2tř. škola, snad jméno by mohlo upomínati na bohyni slovanské mythologie Marcinu, ochránkyni úrody zemské. Rodiště Evhenije Fencika, básníka, romanopisce a buditele P. Rusi. Výše leží Tybava, rus. 4tř. škola.

Km 11 Dusina, notariát, čet. stan., čs. 2tř., rus. 3tř. škola s expositurou v Brustově, dřev. kostel, na pr. břehu Dusinky minerální pramen. J 1 km obec Plavja, dřevěný kostel lemkovského typu, věž s got. vysokou, úzkou jehlou, podstříška, filigránská zvonička. Patři k nejkrásnějším cerkvim tohoto typu!

Km 15 Rozsoše, rus. 4tř. škola s pomocnou třídou, dřev. lemkovský fil. kostel sv. Michala arch., v záp., nižší části vchod se sloupy, věž s galerií a got. jehlou, opodál prostičká zvonička s otevřenou galerií. Minerální pramen. Výstup k J do pralesů na Bužoře 1086.

Km 22 Kerecky, popis, str. 65. Odbočuje žlutá přes Bereznik na poloninu Boržavu.

Km 28 Kušnice, nádraží, kudy běží modrá Chust — Drahovo, popis str. 181.

<<< OBSAH >>>

PODKARPATSKÁ RUS. Soukromé automobilní trati. 6236.

6236. Autobus Berehovo — Astel 5 km.

(Majetnik Jos. Beerman v Berehově.)

Astel, maď. 1tř. škola, nová budova celního úřadu, odděleni fin. stráže. Leží při hranicích.

<<< OBSAH >>>